Velmi
pozdni.cz

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/letosni-prague-pride-pripomene-pocatky-lgbt-aktivit/r~70cda266b2bb11e9ab10ac1f6b220ee8/ (30. 7. 2019) a https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/na-letnou-dorazil-pruvod-prague-pride-ucastnilo-se-ho-az-60-000-lidi/2242480 (13. 8. 2022)

Neznamená to, že se pride pochody mají distancovat, extravagance je jejich součástí. Jen tito extravagantně stylizovaní lidé netvoří jádro ale sotva promile celého pochodu a každoroční debata o nich by měla utichnout; poukazem na ně nelze měřit celou komunitu. Přítomnost extravagantních lidí v průvodu je pouze důkazem tolerance LGBTQ komunity, extravagance ale není jejím hlavním definičním znakem.

Při psaní jsem hodně váhal, jakou použít zkratku. Nakonec jsem se rozhodl pro LGBTQ. Domnívám se, že je nutné zdůraznit ono Q jako „queer“ – divný, nezařaditelný, lidé různě fluidní, nebinární, pansexuální, zlopověstní atd. Neponechávám tedy jenom jednoduché LGBT, kde se jasně vymezují lesby, gayové, bisexuální a transgender osoby. Zároveň pro čtenářský komfort nepíšu delší verzi LGBTQIA, kde I zastupuje intersexuály a A asexuály, neboť o nich tato kapitola nepojednává. Vynechávám i znaménko plus, u nějž jsem zjistil, že řadu čtenářů a čtenářek dráždí a komplikuje jim čtení některých vět. Jsem si vědom toho, že znaménko plus (LGBT+, LGBTQ+, LGBTQIA+) značí, že existují či budou existovat další kategorie lidí, kteří nezapadají do jednoduchých forem heterosexuality nebo genderové binarity. V této kapitole se ale omezuji jen na určité osoby a vztahy.

Pojem „pride“ v angličtině znamená hrdost i pýchu. V křesťanském pojetí patří „pride“ ve smyslu nadřazené pýchy mezi sedm smrtelných hříchů (pýcha, lakomost, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost) a je z nich dokonce považovaná za nejhorší. Zároveň ale máme v dějinách mnohem starší aristotelskou tradici, kde hrdost patří k základním ctnostem. Hrdost byla i znakem rytířství ve středověku a synonymem udatnosti, boje za správnou věc. Obvykle se odlišuje pozitivní hrdost a zhoubná pýcha („hybris“ – namyšlenost, arogance).

Svátek Sv. Valentýna je obecně méně nakloněn LGBTQ párům – jakmile se objeví v reklamě na jakékoli zboží, vyvolá to vlnu pobouření a odporu; v mnoha zemích navíc jednoduše nelze žádat o ruku svého partnera. Samotný Svatý Valentin ve 3. století n. l. ale stavěl lásku nad zákony a jeho myšlení bylo předvojem pro dnešní zrovnoprávnění LGBTQ lidí (https://qspirit.net/saint-valentine-marriage-equality/ (1. 2. 2024).

https://ilga-europe.org/report/rainbow-europe-2021/, podrobnější rozepsání zde: https://www.ilga-europe.org/files/uploads/2022/04/Rainbow-Europe-Index-2021.pdf; https://ilga-europe.org/report/rainbow-europe-2022/ a https://www.ilga-europe.org/files/uploads/2022/06/rainbow-index-2022.pdf

https://a2larm.cz/2021/06/homofobni-utoky-v-policejnich-statistikach-neexistuji-na-ulicich-vsak-ano/ (Anna Pálová 4. 6. 2021), vychází mj. ze studie https://www.ochrance.cz/uploads-import/DISKRIMINACE/Vyzkum/Vyzkum-LGBT.pdf (Být LGBT+ v Česku. Zkušenosti LGBT+ lidí s předsudky, diskriminací, obtěžováním a násilím z nenávisti. Výzkum veřejného ochránce práv 2019), zpráva má 96 stran.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/porady-teren-drzel-me-za-vlasy-a-bil-za-homofobni-utok-padly-nizke-tresty-218471 (5. 11. 2022, Kristýna Ciroková) Článek a desetiminutový pořad popisuje detailně tři případy fyzického napadení LGBTQ+ lidí v posledních dvou letech. Množství popsaných případů nepotvrzuje jednoduše tvrzení v textu, že se útoky dějí často (na to by nestačil ani mnohasetstránková svodka) – popisuje ale snadnost a nepředvídatelnost, s níž se dějí. Nejedná se o žádnou šikanu na zapadlých vesnicích, ale o útoky v centru hlavního města. Ostatně, sám znám případy napadení LGBTQ osob z blízkého okolí, nejsou to pro mě případy z novin.

https://native.seznamzpravy.cz/coming-out-petina-cechu-nechce-mit-homosexualni-sousedy/

https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1080955-cesko-jako-duhovy-raj-tolerance-se-schovava-za-cisla-a-ma-limity (16. 8. 2013)

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/lgbt-komunita-sexualita-predsudecna-nenavist-utok.A210302_144821_domaci_knn (20. 3. 2021) https://denikn.cz/1490289/nenavistne-projevy-vuci-lgbt-komunite-maji-dopady-zname-ale-i-takove-o-nichz-mnohdy-nevime/ (6. 8. 2024) Útoky proti LGBT+ jsou v celé Evropě na vzestupu. Podle studie, kterou v roce 2024 publikovala Agentura Evropské unie pro základní práva (https://fra.europa.eu/sites/default/files/fra_uploads/fra-2024-lgbtiq-equality_en.pdf), se počet LGBTQ lidí, kteří zažili násilí motivované nenávistí, zvýšil mezi lety 2019 a 2023 z 11 % na 14 %. O rostoucím počtu útoků proti LGBTQ dříve informovaly i americké úřady. (https://thehill.com/homenews/lgbtq/4259292-fbi-crime-statistics-show-anti-lgbtq-hate-crimes-on-the-rise/, 16. 10. 2023)

Že jde o nebezpečný přístup, dokládá toto heslo s více než 120 zdroji https://en.wikipedia.org/wiki/Gay_panic_defense

https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/643496-kto-bol-vrah-z-centra-bratislavy-pred-utokom-zverejnil-nenavistny-manifest-proti-zidom-a-lgbti/ či https://www.respekt.cz/agenda/to-co-na-slovensko-nepatri-nejste-vy-ale-nenavist (Ivana Svobodová). Komentáře k tragédii a reakcím na ni: https://denikn.cz/985997/studio-n-proc-se-musi-lgbtq-lide-znovu-bat/ (zde je detailně rozebraný vrahův manifest) a https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3536203-takovy-utok-jsme-ocekavali-komentuje-sociolog-vasecka-vrazdu-dvou-clenu-slovenske-lgbt. Rozhovor s Romanem Samotným https://www.youtube.com/watch?v=HncXQYkXBlE (všechny zdroje 13. a 14. 10. 2022)

https://dennikn.sk/3056686/roman-samotny-z-teplarne-mate-na-rukach-krv-vy-vsetci-ktori-nas-chcete-zakazat/

Děsivou situaci v Polsku popisuje v rozhovoru třeba aktivistka Agata Diduszko-Zyglewská https://www.heroine.cz/zena-a-svet/6039-misto-detskeho-psychologa-exorcista-s-polskou-aktivistkou-o-zivote-v-zemi-kde-lidska-prava-drti-vliv-cirkve (1. 10. 2021). Jaký dopad bude mít orbánovský zákon na dospívající LGBTQ lidi, analyzuje Maja Vusilović: https://a2larm.cz/2021/06/zakon-o-pedofilii-je-orbanuv-predvolebni-tah-pro-lgbtq-lidi-v-madarsku-bude-znicujici/ (18. 6. 2021). Rusko jako předvoj kulturního regresu pohledem aktivistky Jeleny Grigorjevové: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/hon-na-lgbt-v-rusku-lide-se-citi-jako-chodici-terc-a-policie-nedela-nic-rekla-seznamu-ruska-aktivistka-77224 (13. 8. 2018)

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-dozivoti-za-gay-sex-uganda-prijala-jeden-z-netvrdsich-zakonu-na-svete-231689 (29. 5. 2023)

Radim Uzel se také za svou kariéru mnohokrát vyjádřil kriticky o USA, ale nikdy o současném Rusku. USA pro něj reprezentovaly „přílišnou toleranci a bláznivý aktivismus“, zatímco represivními zeměmi jsou podle něj primárně arabské státy, východní Evropa je vyviněna. Nejspíš nejde o nic uvědomovaného, USA pouze znamenaly pro Radima Uzla při návštěvě v 90. letech kulturní šok, zbytek obstarala stará dobrá xenofobie vůči „mohamedánům“, jak často mluvil o muslimech. Slepota vůči situaci ve vlastním kulturním okruhu je ale hlavně projevem jeho lenosti. Pro ujištění – misogynie a homofobie v islámské kultuře jsou závažné problémy, ať už v daných zemích či při soužití v Evropě, o tom není sporu. Věci se komplikují ve chvíli, kdy si uvědomíme, že třeba země bývalého Sovětského svazu mají velké muslimské komunity a do toho často z druhé strany represivně působící pravoslaví. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Sexuolog-Uzel-Pred-20-lety-jsme-v-Kahire-varovali-pred-rozdilnou-plodnosti-Tam-zakazovali-kondomy-vsechny-deti-pry-byly-chtene-Dnes-prelezaji-v-Evrope-dratene-ploty-Rizena-invaze-406568 (4. 11. 2015)

https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-jitka-smutna-muj-coming-out-byl-protest-za-ktery-jsem-dostala-odplatu-40331375 (27. 7. 2020), https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/456916/slechtova-se-verejne-prihlasila-k-lesbam-a-gayum-jako-prvni-ceska-politicka.html (17. 3. 2017), https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/utajeni-homosexualove-v-ceske-politice/r~i:article:105612/ (17. 3. 2006), https://www.lidovky.cz/domov/gay-politici-ve-skrini.A100409_100005_ln_noviny_sko a https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-jsem-lidovec-a-gay-prvni-cesky-poslanec-se-odhodlal-ke-coming-outu-217841 (27. 10. 2022) a https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-5-59-janktuv-coming-out-proc-je-ve-fotbale-tezke-oznamit-ze-jste-gay-225831 (17. 2. 2023)

https://en.wikipedia.org/wiki/Timeline_of_same-sex_marriage – V Dánsku bylo stejnopohlavní manželství legalizováno v roce 1989, v Norsku v roce 1993, ve Švédsku 1994, v Nizozemí 1997, v USA první státy v roce 1998, a tak dále, přičemž první formy se ale objevily již v na sklonku 70. let. Tzv. neregistrovaná kohabitace byla poprvé uznána již v roce 1979 V Nizozemí a první neoficiální sňatky, jen veřejné obřady probíhaly v 60. letech ve Švédsku.

https://queergeography.cz/zmena-spolecenske-akceptace-homosexuality-v-cesku-a-na-slovensku/

Zdroj o situaci v roce 1990 přebírám z článku v poznámce č. 7, výraz „postižení“ se objevuje v Uzlově publikaci Mýty a pověry v sexu (Práce, 1990) na s. 107. Na s. 111 stojí tato pozitivní a tehdy velmi progresivní teze: „Hlavním problémem homosexuálních lidí je jejich začlenění do společnosti tak, aby nebyli vystavováni nesmyslnému šikanování, posměchu a odsouzení. Záleží zde především na těch ostatních, heterosexuálních jedincích, na jejich míře tolerance a pochopení, na odložení falešných předsudků. Což jistě úzce souvisí s jejich poučením a vzdělaností.“

https://www.lidovky.cz/relax/lide/zemrel-psychiatr-spitzer-zasadil-se-o-vyskrtnuti-homosexuality-z-nemoci.A151228_081338_lide_ELE/ (25. 12. 2015) Různé zdroje se liší v tom, kdy byl onen krok vyjmutí homosexuality z kategorie nemocí a poruch učiněn. Některé uvádějí již rok 1973 (mělo jít o první verzi, neuznávanou širokou odbornou veřejností), jiné až 1980 (další vydání daného manuálu, který už uznala většina lékařů).

Odstavec přebírám z nedatované internetové diskuse s psychologem Jiřím Procházkou. http://www.amrp.cz/prochaacutezka-ji344iacute.html a https://gekcr.cz/members/jirkapro/

https://www.closebrothers.com/pride-month-2021/1990s-world-health-organisation-declassifies-same-sex-attraction-mental-illness a https://praguepride.cz/cs/cteni-a-foto/clanky/1103-pred-30-lety-prestala-byt-homosexualita-nemoc

Poznatky, jež přebírám od Michala Pitoňáka z Národního ústavu pro duševní zdraví (NUDZ): První studie zaměřené na duševní zdraví „homosexuálů“ vznikaly již od začátku minulého století. Jejich zásadním nedostatkem byly ale značné metodologické chyby a zejména zkreslující povaha jimi shromažďovaných dat. Vše se odehrávalo ve značně předsudečné době, kdy pod tlakem kulturních norem nebyly ve společnosti tito lidé akceptováni, nehledě na to, že jejich sexuální aktivity byly konsensuální. Respondenti prvních studií byli vybíráni nejčastěji ve věznicích a psychiatrických klinikách. Taková dobová data napomohla v průběhu první poloviny minulého století vykreslovat neheterosexuální osoby jako mentálně a morálně narušené. Tyto, z dnešního pohledu politováníhodné závěry raných studií ale začaly být vyvraceny již v 50. letech 20. století, kdy například studie Evelyn Hooker ukázala, že pokud vybíráte do studií lidi kvalitně a nevybíráte si jen mezi hospitalizovanými nebo uvězněnými lidmi, argumenty pro patologizaci vymizí.

Shrnutí velkého množství odborných prací v češtině zde: https://pro-lgbt.ru/cs/762/ (17. 9. 2018)

https://www.facebook.com/JaneQ.R/posts/10224411195161956 (28. 6. 2021) Archiv pořadu Queer zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10520528904-queer/

Celý Zemanův výrok zní: „Mě úplně štvou ty sufražetky, to MeToo, ty Prague Pride. Jestliže je někdo příslušník té či oné sexuální menšiny, tak je to jeho interní věc. A když demonstruje, že má tuto orientaci, tak se vyvyšuje nad ostatní. Kdybych byl trochu mladší, tak zorganizuji obrovskou demonstraci heterosexuálů v Praze a budou nás miliony. A svezu autobusy a vlaky do Prahy všechny heterosexuály, aby bylo vidět, jak je to nesmyslné. Je nesmyslné, když ať už sexuální menšiny nebo sexuální většiny demonstrují, protože to je přece jejich velmi intimní záležitost, jejich právo, ale nikdo je nemá za povinnost vnímat.“ – Jedná se o učebnicové nepochopení problému visibility – veřejné viditelnosti. Ten, kdo není vidět, společensky neexistuje. Zviditelněním způsobem, jako jsou pride pochody, se nikdo nevyvyšuje, ale snaží se pouze srovnat deficit veřejné reprezentace. Jestliže prezident republiky říkal, že nemáme povinnost vnímat část spoluobčanů, dokazoval tím jenom, že nebyl prezidentem všech, vnímal pouze sám sebe a v posledních letech většinu času nejspíš už ani to.

Zde si můžete pro dokreslení základní představy přečíst devítidílné twitterové vlákno od amerikanisty Jana Beneše, jakým druhům diskriminace čelili gayové a lesby v USA od 40. do 70. let v období tzv. levandulové paniky: https://twitter.com/JanBenesAggie/status/1652195502325153792 (29. 4. 2023)

Nezapomenutelný je v tomto ohledu komentář Jiřího Peňáse v Echu24, který se pokouší být soucitný, ale výsledkem veškeré marné snahy je patriarchální bullshit (https://echo24.cz/a/SH7i4/kde-ty-stare-buzny-jsou, (13. 8. 2018), jenž si vysloužil posměšnou reakci v satirické relaci Branky, body, kokoti (v knižní verzi na s. 73). https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-branky-body-kokoti/560645/branky-body-kokoti-babisi-nelzi-a-levny-najem-kdyz-budes-pritulna.html (23. 8. 2018)

https://twitter.com/Adela_Horak/status/1405487065270263811 (17. 6. 2021)

https://www.iflscience.com/brain/researchers-find-link-between-low-intelligence-and-homophobia/ (6. 6. 2018)

https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0160289617303628 (květen-červen, 2018)

Zpráva: https://www.thepinknews.com/2022/12/24/homophobic-men-insecure-science/; původní výzkum: https://link.springer.com/article/10.1007/s11199-017-0761-z (duben 2017); článek v češtině https://www.idnes.cz/xman/styl/sexismus-homofobie-vtipy-muznost-krize.A170429_114614_xman-styl_fro (30. 4. 2017); https://www.eurekalert.org/news-releases/540183 (20. 4. 2017). Starší studie: „Pronést homofobní narážku před zasvěcenými může být značně kontraproduktivní. Podle amerických psychologů totiž tito muži jen upozorní na své skryté homosexuální choutky. Sexuologická měření z posledních let totiž prokázala, že homofobní muži jsou velmi často přitahování homosexuální erotikou a že je vzrušují obrázky dvou milujících se mužů. (…)“
https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-homofobni-muzi-maji-casto-skryte-homosexualni-choutky-40194471 (16. 4. 2008) a https://www.psychologytoday.com/intl/blog/the-big-questions/201106/homophobic-men-are-aroused-gay-male-porn (9. 6. 2011).

https://www.gq-magazine.co.uk/article/sex-man-gay (3. 8. 2016) a https://www.insider.com/the-most-common-myths-about-gay-sex-between-men-2019-6 Základní mýty okolo gay sexu jsou, že gay muži spolu mají velmi často anální sex a že se dělí automaticky na typ „top“ a „bottom“ (penetrující a penetrovaný), dodržují tedy „mužskou“ a „ženskou“ roli. Realita je přitom značně odlišná.

Radim Uzel se k bisexualitě stavěl odmítavě. „Bisexualita je mýtus. Občasné lovení ve vodách pohlaví, které není vlastní mé přirozenosti, je způsobeno buď tlakem situace, nerozhodností, nebo zvídavým experimentováním. Bisexuálové jsou většinou homosexuálové, kteří se ještě nesmířili se svou orientací a často podléhají tlakům svého okolí. (…) Do sexuologické ordinace přicházejí takoví bisexuálové s nejasnou sexuální orientací a přejí si změnu.“ (http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/119933-bisexualita-jako-mytus.html, 1. 8. 2007 – v roce 2022 znějí tyto věty jako z Marsu.)

https://www.reuters.com/article/us-science-sex-idUSKCN1VJ2C3 (29. 8. 2019) Finská studie z roku 2019 na 50 tisících lidí zjistila, že se jedná o mix genetiky a vlivu prostředí. S homosexuálním chování je významně spojeno pět genetických markerů. Ty ale mají spíš menšinový vliv. Mnohem více záleží na prostředí, výchově a osobnosti jedinců.

Tuto teorii představila v pořadu Queer například evoluční bioložka Lenka Příplatová v díle nazvaném Král měl tři syny (27. 1. 2022) https://www.ceskatelevize.cz/porady/10520528904-queer/222562210900001/ V textové podobě třeba zde: https://www.pressreader.com/czech-republic/mf-dnes/20061111/282673272823989. Původní odborný článek devíti autorů z roku 2017 zde: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29229842/ K dané teorii jsem se dostal přes už citovaného Janka Růžičku, v textu využívám i jeho formulace.

https://cshperspectives.cshlp.org/content/7/4/a017657.full.pdf Human Homosexuality: A Paradigmatic Arena for Sexually Antagonistic Selection? Andrea Camperio Ciani, Umberto Battaglia, Giovanni Zanzotto. 6. 2. 2022, Cold Spring Harbor Laboratory Press.

https://rss.onlinelibrary.wiley.com/doi/pdf/10.1111/j.1740-9713.2009.00335.x 2009 a https://www.iir.cz/prichazi-sexualni-revoluce-v-cine-aneb-wo-shi-gay

https://magazin.aktualne.cz/gay-tucnaci-adoptovali-vejce/r~1ccaa262be7911e9a049ac1f6b220ee8/, https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-homosexualni-tucnaci-ukradli-vejce-lesbickym-samicim-40340315 či https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/gay-tucnaci-adoptovali-druhe-vajicko.A191113_155301_hobby-mazlicci_brv

https://news.refresher.cz/137291-Paru-capich-samic-se-vylihlo-prvni-mlade-Hnizdo-muzes-sledovat-zive

https://www.news-medical.net/news/2006/10/23/1500-animal-species-practice-homosexuality.aspx

https://www.osel.cz/12923-lidska-hetero-laska-se-mozna-vyvinula-z-homosexualnich-vztahu.html (08.06.2023)

https://www.researchgate.net/publication/24028378_What_is_Sexual_Orientation_and_Do_Women_Have_One (únor 2009)

https://www.osel.cz/8487-jak-se-dedi-homosexualita-muzu.html (18. 10. 2015), další verze najdete tady: https://theconversation.com/stop-calling-it-a-choice-biological-factors-drive-homosexuality-122764 (3. 9. 2019). V nejvýznamnějším biologickém časopise Nature vyšel v srpnu 2021 článek o tom, že určité genetické vzorce nabízejí stopy pro vysvětlení evoluce homosexuality https://www.nature.com/articles/d41586-021-02312-0 (23. 8. 2021). Výzkumy mozku naznačují, že se mozky homosexuálních a heterosexuálních lidí liší ve své struktuře, aktivaci a zapojení. https://www.nature.com/articles/s41598-021-84496-z (Brain structure changes associated with sexual orientation, 2021.) Vždy je nutné si uvědomit, že se předem pracuje s určitým předporozuměním tomu, co to je homosexualita a co o sobě reportují zkoumané subjekty. Vyloučit nelze ani to, že se mozky lidí obecně neustále vyvíjejí a mění, viz kapitola 15.

https://www.bbc.com/news/magazine-26089486 (18. 2. 2014)

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/madarsko-europoslanec-rezignace-prchal-ze-zakazane-gay-party-brusel-belgie.A201201_194151_zahranicni_kha (1. 12. 2020) Je správné dodat, že zrovna Szájer, který byl předtím dlouhá léta ženatý, byl v posledních letech naopak otevřeně gay a pouze lízal podrážky Orbánovi a zjevně se mu chtěl sepsáním zákona co nejvíc zavděčit, aby byl potom sám chráněný. Fidesz ho pak mohl používat jako „token“: podívejte se, slušní gayové jsou pro tradiční rodinu. O takto paradoxním tragikomickém osudu by mohlo vzniknout vskutku mnohovrstevnaté umělecké dílo.

https://www.respekt.cz/prostredek-evropy/prominentni-madarsky-knez-skoncil-kvuli-divokym-sexualnim-gay-vecirkum-uz-zase (9. 9. 2024)

https://www.quora.com/Do-you-regret-coming-out Anketa na tomto diskusním fóru obsahuje mnoho osobních příběhů od roku 2016 do roku 2021 a jediné, čeho lidé po coming outu někdy litují, byla reakce jejich rodičů. Nepříjemné může být, pokud je coming out veřejný, nejen reakce mezi příbuznými a přáteli, ale i v médiích; zde někdy přicházejí velmi tvrdé ohlasy.

https://www.hatefree.cz/clanky/korektivni-znasilneni-a-konverzni-terapie-se-ve-vietnamu-stale-deji-situace-lgbtq-se-ale-meni-rika-aktivista (18. 5. 2022, rozhovor vedl Jiří Pasz)

https://www.queergeography.cz/lgbtq-psychologie/stanoviska-odbornych-spolecnosti/ Světová psychiatrická společnost: Neexistuje žádný důvěryhodný důkaz, který by prokazoval možnost vrozenou sexuální orientaci měnit. Takzvané léčení homosexuality může vytvářet prostředí, ve kterém předsudky a diskriminace vzkvétají a tyto mohou být potenciálně škodlivé. Poskytování jakékoliv intervence, jež prohlašuje, že „léčí“ něco, co není poruchou, je zcela neetické. Světová psychiatrická společnost považuje stejnopohlavní přitažlivost, sexuální orientaci a chování za normální varianty lidské sexuality. Přijímá multifaktoriální příčinnost lidské sexuality, orientace, chování a životního stylu. Světová psychiatrická společnost uznává nedostatečnou účinnost zacházení, které se pokouší změnit sexuální orientaci a zdůrazňuje škodlivost a nepříznivé důsledky takových „terapií“. Příznivci konverzních terapií často uvádějí, že i zmiňovaný psycholog Robert L. Spitzer tvrdil v roce 2001, že mluvil s desítkami homosexuálů, kteří svou orientaci změnili. (https://web.archive.org/web/20170414121527/http://www.stolaf.edu/people/huff/classes/Psych130S2012/LabDocuments/Spitzer.pdf) Problém je, že šlo o 200 telefonických rozhovorů po cca 45 minutách, kdy nemohl nijak ověřit, zda mu respondenti říkají pravdu. Sám Spitzer svůj výzkum považoval později za problematický a zavádějící a v roce 2012 se gay komunitě omluvil. (https://exgaywatch.com/2012/04/spitzer-i-owe-the-gay-community-an-apology/ a zde https://prospect.org/civil-rights/so-called-ex-gay-life/). Je dobré zdůraznit, že třeba dezinformátorka Gabriele Kuby ve své knize Globální sexuální revoluce (2012) toto zcela opomíjí a vybírá si pouze informace, které se jí hodí. Prakticky nikdy u výzkumů, které mají prokazovat něco negativního o LGBTQ komunitě, neuvádí, na kom a jak byly přesně prováděny a jakou mají výpovědní hodnotu. Pro laiky může její kniha působit přesvědčivě, nicméně pro kohokoli, kdo je ale zvyklý číst a vyhodnocovat odborné studie, jde o bolestné čtení, kdy to vypadá, že autorka buď vůbec nerozumí metodologii výzkumu, nebo záměrně lže. Její kniha je psaná až pozoruhodně naivním stylem beze stopy kritického myšlení a působí spíše jako nepovedená středoškolská seminární práce.

Ani dnes se situace nezměnila tak, že by ve filmech „bylo příliš mnoho gayů“. V únoru 2021 Netflix zveřejnil výsledky dvouleté studie o svém původním americkém obsahu. (https://about.netflix.com/en/news/building-a-legacy-of-inclusion, 26. 2. 2021) V rozhodném období bylo pouze u 4 % filmů a 1,1 % seriálů hlavních LGBTQ postav. 4,3 % a 6,1 % filmů a seriálů je zase obsahovalo v celkovém hlavním obsazení. A jen 2 % filmů a 3,3 % seriálů mělo mluvící LGBTQ postavy. (https://www.statista.com/statistics/888267/number-of-lgbt-characters-top-movies/)

Ještě radikálnější je Tara Mooknee ve svém 40minutovém komediálně pojatém videoeseji Are Straight People Ok? https://www.youtube.com/watch?v=S4xCbmCG2Rc (2. 7. 2021)

https://www.smithsonianmag.com/smart-news/what-percent-of-the-population-is-gay-more-than-you-think-5012467/ (24. 10. 2013), https://news.gallup.com/poll/329708/lgbt-identification-rises-latest-estimate.aspx (24. 2. 2021) a https://news.gallup.com/poll/389792/lgbt-identification-ticks-up.aspx (17. 2. 2022)

https://www.ipsos.com/en-uk/sexual-orientation-and-attitudes-lgbtq-britain (26. 6. 2020) Kolísající čísla mezi 10 % u celé populace, co není heterosexuální, a zhruba 20 % u boomers a 45 % u generace Z jsou daná tím, jak je stavěný výzkum. Něco jiného je ptát se na orientaci (vnitřně chápanou identitu) a něco jiného na zkušenosti. Mnoho lidí, co se chápou heterosexuálně, má i homosexuální zkušenosti, ať už v rámci vědomého experimentování, aktivit, kdy nebyli tak úplně při smyslech, při prostituci nebo při zneužívání a znásilnění, kdy byli v mocensky podřadné pozici. Tyto zkušenosti ale nemusí dotyční lidé chápat jako součást své identity. Stejně jako řada vyhraněně homosexuálních lidí měla vztahy a sexuální zkušenosti s lidmi opačného pohlaví, ani to z nich nečiní automaticky bisexuální osoby nebo osoby, které jsou vlastně heterosexuální a jen „sešly ze správné cesty“. Je rovněž rozdíl mezi tím cítit se někým přitahovaný a přání realizovat, proto různé výzkumy uvádějí různá čísla. Vždy ale platí, že LGBTQ lidí je mnohem více než 4 až 5 %.

https://www.bodyandsoul.com.au/relationships/sex/heres-the-average-number-of-sexual-partners-each-generation-has-had-in-their-lifetime/news-story/f114d63057bf898cc8581328d7f31ac5 (14. 12. 2018) Z průzkumu plyne, že sexuálně nejaktivnější byla generace X (1965–1980) a už mileniálové (1981–1996) mají partnerů méně (i když více než baby boomers). Velmi se liší počet partnerů u mužů a žen, muži jich vždy uvádějí výrazně více. Ke všem výzkumům tohoto typu lze mít skeptické námitky (probrané již ve druhé kapitole), podstatný a nezvratný je pouze trend, že ženy mají postupně více partnerů a že u nejmladší generace počet partnerů celkově klesá.

https://en.wikipedia.org/wiki/Same-sex_marriage - Stále doplňované encyklopedické heslo; a historická linka vývoje stejnopohlavních svazků https://en.wikipedia.org/wiki/Timeline_of_same-sex_marriage

https://www.jsmefer.cz/rozdily

To, co není zaručeno v zákoně, mohou v některých ohledech, jako jsou „volno na svatbu“ suplovat i osvícené soukromé firmy. Nicméně toto není systémové řešení. https://www.idnes.cz/ekonomika/podniky/lgbt-homosexualove-registrovane-partnerstvi-pravo-volno-nerovnost-cez.A220208_170327_ekoakcie_maz (9. 2. 2022)

Jiný konkrétní příběh k vyslechnutí zde: https://twitter.com/KlaraKocmanova/status/1664575951152218112 či zde: https://www.instagram.com/p/Cs-n78dKip2/ Hana a Adéla jsou zvěčněné v úvodní ilustraci této kapitoly. Mimochodem, přiosvojení je forma adopce. Má ve finále stejný efekt jako společné adopce. Rozdíl je v tom, že přiosvojení nutí rodinu podstupovat stejný proces adopce dvakrát. Nedává smysl, že někdo tvrdí, že je "pro přiosvojení (a toto v naší legislativě stačí), ale proti společným adopcím". Jedná se opět jen o byrokratickou šikanu.

https://twitter.com/rickygervais/status/431262322300952576 (6. 2. 2014)

https://www.thetech.org/ask-a-geneticist/articles/2007/ask243/ - Ne, že by tato kniha někomu takové rozmnožování doporučovala, protože tyto praktiky mají většinou násilný charakter. Čistě ze zajímavosti je ale třeba uvést, že podle studií stoupá riziko oněch genetických poruch o pouhá 2-3 %. Důvody k zákazu incestu tedy nejsou biologické, ale pouze společenské a morální.

https://www.azquotes.com/author/5647-Whoopi_Goldberg/tag/gay-marriage (Whoopi Goldberg v této knize cituji už podruhé, ne proto, že by byla zřídlem absolutní moudrosti, ale občas se jí zadaří. Některé jiné její výroky můžou být naopak problematické, viz citovanou stránku.)

https://www.jsmefer.cz/manzelstvi_pro_vsechny_pomuze_ekonomice; pečlivá analýza zde https://open-for-business.org/czech-republic-economic-case (Dočkala se samozřejmě i rozporování, ale nelze tvrdit, že benefity jsou malé.)

https://a2larm.cz/2021/05/staroslovenstina-blaho-druhu-a-jine-prekazky-manzelstvi-pro-vsechny/ (3. 5. 2021)

https://openyls.law.yale.edu/bitstream/handle/20.500.13051/736/A_History_of_Same_Sex_Marriage.pdf – Text z roku 1993 od profesora práva Williama N. Eskridge, Jr. a pro jednodušší přehled heslo: https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_same-sex_unions

Uvědomuji si, že tón některých pasáží této kapitoly je ironicky provokativní, nejspíš protože schválení daného zákona pokládám za hotovou věc a necítím potřebu dělat v argumentaci jakékoli diplomatické ústupky. Nicméně, pokud chcete slyšet sadu právních argumentů, které emoce nejitří, ale naopak tlumí, doporučuji tento rozhovor z podcastu Věda na dosah: Manželství pro všechny? s Petrem Aghou o drolící se tradici, emocích místo faktů a kritice lidských práv: https://open.spotify.com/episode/6lcX1KcsZuxexUsVzMli41 (20. 9. 2022) Pořad je natolik seriózní a kvalitní, že vyhrál cenu za nejlepší podcast roku 2022.

Následující linii argumentace, včetně některých formulací jsem převzal od neznámého vojína na Facebooku. Pakliže se chce přihlásit o autorství, nechť se mi ozve.

Důkladný rozbor k původu pojmu manželství napsali například teolog, judaista, překladatel a starokatolický kněz Petr Jan Vinš či bohemistka Martina Marie Heroldová. Vinšův příspěvek nazvaný Kdo jsou tady manželé? aneb Na okraj jedné etymologie najdete zde: https://www.facebook.com/photo/?fbid=10158968471351067&set=a.86151276066 (30. dubna 2021) Ve stručnosti dochází k tomu, že slovo „malžen“ ve staročeštině znamená pouze manžel. Tedy manželským slibem vázaný partner, ale není to určeno genderově. Stejně jako dnes jsou pouze dva manželé, nikoli ženomuž, mužožen či ženomužka, nebo co se nám kdo snaží říkat. (Pseudoargumentem s „malženou“ se uvedla ve Sněmovně hlavně poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková z Trikolory, která dokázala, že jí studium bohemistiky bylo naprosto k ničemu.) I při velmi spekulativním pátrání, z čeho pochází onen „malžen“, se dostáváme ke třem teoriím. A pouze jedna, ta nejslabší a nejkrkolomnější, mluví o onom přesmyknutí z „malžen“ na manželství. (Vinšovo detailní vysvětlení ale ukazuje, jak velmi nepravděpodobné to je.) Martina Marie Heroldová dále upozornila na to, že mnoho lidí si také plete etymologii (tzn. nauku o původu slov) a sémantiku (tj. nauku o významu). Etymologie sice nastiňuje, z čeho slovo původně pravděpodobně vzniklo (a ani tady často není výklad jednoznačný), jeho význam se ale s lety mění a posouvá. Etymologie navíc není exaktní věda, a ačkoli historickou podobu slov a jejich původ rekonstruuje pomocí morfologických či fonologických změn, často pracuje s pouhými předpoklady a lingvistickými konstrukty. (https://www.queergeography.cz/sexualni-obcanstvi/rovnost-manzelstvi/etymologie-slova-manzelstvi/, 18. 11. 2022)

https://pravo21.cz/pravo/rakousko-je-dalsim-sousednim-statem-umoznujicim-snatek-homosexualum-v-cesku-se-na-zmenu-ceka (15. 7. 2020)

Zabránit tomu se dá jen vystavením oddacího listu, co by registrované partnery označoval za manžele pro potřeby zahraničí, ale který nebude platný v ČR. Tím by náš stát absurdně říkal, že je právo, které uplatňuje všude jinde než u sebe doma.

https://uacrisis.org/en/mapping-kremlin-s-anti-gender-politics-and-their-implications (16. 6. 2020) Jedná se o oficiální prokázaná zjištění, nikoli o lacinou nadávku nebo o pokus někoho delegitimizovat.

Polyamorické svazky jsou přitom díky svéprávnosti svých členů nejméně problematické. Jsou nepochybně náročné na komunikaci a toleranci a jsou náchylnější k rozpadům. Tak jako se říká, že například tantrický sex (založený na duchovním propojení) nebo sadomasochistický sex (založený na dobrovolně kooperativní dominanci a submisivnosti) jsou jakýmisi vyššími a náročnějšími formami sexu (jako autor textu to z vlastní nezkušenosti nemohu potvrdit), polyamorické vztahy jsou možná vyšší formou vedení osobních romantických vtahů. Nelze na ně nahlížet tak, že by byly principiálně podobné pedofilnímu nebo zoofilnímu chování. Spíše je to tak, že polyamorie se stala oblíbeným novodobým příkladem „dekadentního chování“. Ať už ji však chápeme jakkoli na ose žádoucí – nežádoucí, je určitě upřímnějším pojetím vztahů než běžné „podvádění za zády druhého partnera“, jež se masově praktikuje po tisíciletí.

Musela by existovat sada úprav u tří osob, další sada u čtyř osob, a prakticky nejde říct, kde by se počet mohl zastavit. Registrované partnerství má sloužit jako oficializace těch svazků, kde nefigurují společné děti, manželské půjčky či odpisy z daní. Je to typ svazku, kdy se jen deklaruje partnerství a k němu patří jen pár nekomplikovaných výhod, ale nelze k nim připojovat to, co je vázáno na dvě osoby. Jde tedy opět o účelové a falešné strašení „šikmou plochou“, po níž vývoj nemůže sjet.

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/obsese-zamilovani-amanda-liberty-socha-svobody-lustr-laska-neobvykle-snatek.A190726_125902_vztahy-sex_bib (29. 7. 2019)

https://www.novinky.cz/zahranicni/clanek/nizozemsky-soud-povolil-cinnost-strane-pedofilu-40122795 (19. 7. 2006) Strana zahrnula do svého programu snížení věkové hranice sexuálního života ze 16 na 12 let. Ačkoli je Nizozemsko značně liberální země, zákaz strany požadovalo podle průzkumu veřejného mínění 82 % lidí. Nakonec se rozpadla sama.

Tuto glosu jsem objevil na Twitteru a už si nepamatuji jejího autora.

Ve vztazích neumí zjevně žít řada heterosexuálů z oboupohlavních rodin. Gayové a lesby hůře hledají partnery na celý život. Lze předpokládat, že se jich nově spáruje tolik, že jich bude sotva 1-2 % populace. Všichni nebudou mít děti. I kdyby všechny tyto děti neuměly vést heterosexuální vztahy, jejich množství je takové, že neovlivní momentální 50% rozvodovost jinak než na úroveň nezaznamenatelné statistické chyby. Problém není a nebude v tomto.

https://www.facebook.com/photo/?fbid=783886176864767&set=a.203716484881742 (14. 7. 2023)

https://www.jsmefer.cz/novy_pruzkum_2021_65_procent (9. 9. 2021) - Přesněji řečeno, „striktně proti“ manželství stejnopohlavních párů bylo 14 % a spíše proti 11 %, což dělá dohromady 25 %. Proti osvojení dětí stejnopohlavními páry bylo úhrnně 35 %. Vždy jde ale o odstupňování požadavků nebo odporu; naprosto striktně odmítavé postoje jsou menšinové.

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/devet-procent-lidi-si-mysli-ze-jim-zakon-o-manzelstvi-pro-vsechny-zhorsi-zivot/2475556 (5. 2. 2024)

https://www.pewresearch.org/short-reads/2023/06/13/how-people-in-24-countries-view-same-sex-marriage/ (13. 6. 2023)

Viz předchozí odkaz a zde žebříček z roku 2021: https://news.gallup.com/poll/350486/record-high-support-same-sex-marriage.aspx USA v roce 1997 byla podpora jenom 27 %, roste setrvale, Podle tohoto výzkumu se ukazují čísla dokonce 70 % (a čísla se zvyšují i mezi voliči republikánů). Z výzkumu agentury NMS Market Research z července 2021 vyplývá, že manželství pro všechny celkem podporuje 65 % Čechů a Češek, 55 % podporuje také osvojení dětí gay a lesbickými páry. https://www.idnes.cz/ekonomika/podniky/lgbt-homosexualove-registrovane-partnerstvi-pravo-volno-nerovnost-cez.A220208_170327_ekoakcie_maz (9. 2. 2022) Manželství má přímo zavedeno 33 států na světě (z toho 19 evropských). https://en.wikipedia.org/wiki/Recognition_of_same-sex_unions_in_Europe, registraci 14 států na světě (z toho 10 evropských).

https://www.mindbridge.cz/cs/2023/06/13/pani-jana-jochova-v-poradu-seznam-zpravy-ptam-se-ja/ (červen, 2022) - Tento odkaz ukazuje i to, jak zavádějícím způsobem argumentuje hlavní mediální odpůrkyně svazků pro stejnopohlavní páry a jak sama ani netuší, jak výzkumy vznikají.

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3595062-snatky-stejnopohlavnich-paru-podporuje-58-procent-cechu-ukazuje-vyzkum-jeste-vetsi (21. 6. 2023) Překvapivě pro možnost adopce dítěte svého partnera nebo partnerky se jich v průzkumu vyslovilo 77 % a 63 % je pro to, aby tyto páry mohly adoptovat děti z dětských domovů, což je víc než samotná podpora sňatku. Doplňující informace https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/cvvm-homosexualni-mazelstvi-adopce-deti-manzelstvi-pro-vsechny_2306211143_jgr Nejvíce lidí (83 %) podporuje registrované partnerství. V porovnání s průzkumem z roku 2019 se počet souhlasících lidí zvýšil o 8 %.

https://www.mindbridge.cz/cs/2022/06/09/jak-je-to-s-manzelstvim-pro-vsechny/ (15. 5. 2022). Výzkumy agentury Median z roku 2019 a 2021, ukázal, že podpora je 76% mezi lidmi ve věku 18-35 let a 80% mezi lidmi ve věku 20-29. Výzkum společnosti Mindbridge v roce 2022 naměřil 83% podporu u nejmladších respondentů.

Fascinující je pseudoargument, že „homosexuálové před dvaceti lety slibovali, že nebudou chtít nic víc“, jak se objevuje v diskusích. Zaprvé, doba se mění a nová generace LGBTQ lidí i členové jejich rodin a jejich přátelé si už zkrátka myslí něco jiného a rodí se a vyrůstají stále noví lidé, kteří nikdy nebyli přítomní na žádných jednáních před dvaceti lety, takže cokoli zákulisně řečeného pro ně není nijak závazné. A zadruhé – neexistuje žádný oficiální doklad, že někdo něco takového slíbil. Nebylo to nikdy součástí jakékoli písemné dohody. Bývalý předseda Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO) a pozdější Gay iniciativy v ČR, herec a dabér Jiří Hromada, tvrdí, že nesliboval, že by registrované partnerství mělo být navždy dostačující právní formou. (Sám byl pouze vůči instituci manželství skeptický, protože do něj vstupovat nechtěl.) Online rozhovor s Jiřím Hromadou z června 2006 žádný slib ani závazek neobsahuje. https://zpravy.aktualne.cz/hromada-jsme-normalni-ale-jini/r~i:article:188504/). Po letech poskytl ještě rozhovor Parlamentním listům: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Gay-aktivista-Hromada-lici-jak-se-chystal-zakon-o-registrovanem-partnerstvi-Dali-jsme-tam-ulitbu-odpurcum-a-cekali-az-ji-Ustavni-soud-zrusi-priznava-natvrdo-444332 (11.07.201) „Oni říkají, že jsme tenkrát slíbili, že už nikdy nic víc než registrované partnerství nebudeme nárokovat. Ať je to tak či tak, v podstatě k tomu stejně došlo, protože Gay iniciativa, která v roce 2006 prosadila registrované partnerství, ještě do konce roku 2006 podávala informace všem, kteří měli zájem, jakým způsobem mají lidé zákon chápat a jakým způsobem mohou lidé vstupovat do registrovaných partnerství, a pak ukončila svou činnost. Takže skutečně od konce roku 2006 tady nebyla organizace z těch, které podávaly návrh na přijetí zákona o registrovaném partnerství. Já jsem potom byl nějaké roky šéfem poradců u ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové a s paní ministryní jsme prosadili přijetí antidiskriminačního zákona, v němž registrované partnerství doznalo zhruba tři sta doplňků určitých rovnoprávných postavení vůči manželství. Tam, kde bylo v zákoně napsáno ´manželství´, bylo dodáno ´a registrované partnerství´. Ale už tu nebyla organizace, která by nárokovala adopce, takže my jsme svůj slib symbolicky splnili. Poté vznikla nová organizace Proud, organizace mladých, nová generace, ta žádný slib nedala, pokud jsme ho vůbec dali my, a ta věděla – po konzultacích s námi, že je jen jediná cesta: nějaká dvojice musí vstoupit do registrovaného partnerství, musí zažádat o adopci, všechny stupně soudů to zamítnou a až Ústavní soud tento paragraf jako diskriminační posoudí a zruší. A to se jedné dvojici podařilo a po třech letech to bylo úspěšné.“

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3595062-snatky-stejnopohlavnich-paru-podporuje-58-procent-cechu-ukazuje-vyzkum-jeste-vetsi (21. 6. 2023). Jde o poměrně značný skok oproti výzkumu Sociologického ústavu České akademie věd z května 2019 https://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c2/a4940/f9/ov190607.pdf

https://www.median.eu/cs/?p=559 – Jedná se o výzkum již z června 2016.

https://www.jsmefer.cz/vysledky_pruzkumu (6. 2. 2019) - Tuto stránku uvádím často proto, že podává nejpřehlednější informace. Pro zajímavost doporučuji zkusit prohledat stránky odpůrců „manželství pro všechny“. Obvykle neuvádějí vůbec nic, natožpak přehledně, případně se pokoušejí bez jakýchkoli důkazů a vlastních výzkumů oficiální údaje zpochybňovat. Jako i jinde jim ale chybí jakákoli data, která by naznačovala, že sami hovoří za více než naprostou pidimenšinu. Podle výzkumné zprávy "Být LGBTQ+ v Česku 2022" Národní ústav duševního zdraví a Queer Geography se nejdůležitější opatření, která by podle více než 3400 dotázaných LGBT lidí pomohla, aby se jim v Česku žilo lépe, týkají rodinného života. 98 % respondentů a respondentek má zájem o zpřístupnění manželství i gay a lesbickým párům, 97 % by si přálo také zpřístupnění adopcí pro tyto páry a 96 % by si přálo uznávání manželství pro všechny páry napříč Evropskou unií. Celou publikaci plnou zajímavých dat a zjištění najdete zde: https://lgbt-zdravi.cz/publikace

https://www.lidovky.cz/domov/manzelstvi-partnerstvi-svazky-pary-stejne-pohlavi-lgbt-novela-zakona.A240228_202518_ln_domov_lvot (28. 2. 2024) či https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/snemovna-manzelstvi-osob-stejneho-pohlavi-lgbt-zmena-obcanskeho-zakoniku.A240228_053008_domaci_kop (28. 2. 2024)

„Co mě na celé debatě kolem toho tématu nejvíc zaujalo, byla naprosto absurdní ideologie páně Kalouskovy strany (lidovců) a prezidenta republiky (Klause), že rodina má mít výhody, protože plodí děti, na rozdíl od homosexuálních párů. To je pojetí rodiny jako teletníku, jako místa, kde se připouštějí býci ke kravám, aby byla telata. Na tom není nic spirituálního, nic duchovního. To je opravdu materiální, družstevní pojetí rodiny. A to mě na celé diskusi nejvíc rozčilovalo.“ Václav Havel, březen 2006. Děkujeme, pane prezidente, zůstanete navždy v našich srdcích.

https://www.reuters.com/article/us-usa-families-idUSBRE97Q0TJ20130827 (27. 8. 2013)

Data o zhruba 2000 homoparentálních párech v ČR vycházejí ze sčítání lidu v roce 2011. Je téměř nemožné získat nyní představu, kolik jich může být dnes, protože se změnil způsob dotazování i vykazování. Odhady se pohybují spíše ke třem tisícům rodin, kde rodiče stejného pohlaví vychovávají děti. Je nutné počítat s tím, že LGBTQ páry se rozpadají podobně často (nebo i častěji) než hetero/cis páry, a to mnohdy i v důsledku legislativní a následně existenční nestability, jíž je společnost vystavuje. Proto počet oficiálně vykazovaných dětí vychovávaných v LGBTQ párech neroste tak prudce; fakticky ale stále více dětí prožilo alespoň nějakou etapu v takové konstelaci a nyní jsou vychovávané s jedním rodičem, nebo v hetero/cis páru nebo jejich rodič má partnera, s nímž nežije v jedné domácnosti, nebo se tak ani při sčítání lidu nevykazují, i když spolu žijí. Je možné, že organizace nepřející LGBTQ svazkům budou přicházet záměrně s nižšími čísly a bohužel lepší odpověď budeme mít až u dalšího sčítání lidu, kde budou lépe nadefinovány parametry.

https://www.czso.cz/csu/czso/a50041548c a https://www.novinky.cz/clanek/domaci-manzelstvi-na-ustupu-stale-vice-lidi-voli-souziti-bez-papiru-319613 (13. 8. 2015) Podle statistiky už v roce 1930 bylo v tehdejším Československu zaznamenáno 40 tisíc případů nesezdaného soužití. V roce 1970 to bylo 58 tisíc a v roce 1991 85 tisíc. Při sčítání lidu v roce 2001 bylo zaznamenáno 125 tisíc nesezdaných párů. V roce 2011 existovalo v ČR už 234 346 takových faktických manželství. V témže roce bylo přitom uzavřeno jen 45 137 formálních sňatků.

https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1hradn%C3%AD_mate%C5%99stv%C3%AD, https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/nahradni-materstvi-v-ceskem-pravu, https://www.ivf-lin.cz/nahradni-materstvi, https://www.aperio.cz/cz/clanky/nahradni-tzv-surogatni-materstvi, https://www.repromeda.cz/poskytovana-pece/nahradni-materstvi/.

Rozhovor s náhradní matkou: Jak se mohla vzdát dítěte? (https://www.youtube.com/watch?v=GIW26wOqdIo, 21 minut, kanál Dva tátové, 27. 6. 2018)

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/belgicka-cirkev-prodavala-deti-adopce.A231216_093531_zahranicni_misl (16. 12. 2023)

https://refresher.cz/123169-Komentar-Slova-jsou-zbran-uprimna-soustrast-queer-lidem-nepomuze-Potrebujeme-rovna-prava (Tereza Patočková, 13. 10. 2022). Komentář neoznačuji jasně uvozovkami, neboť jeho části lehce parafrázuji a prokládám vlastními poznámkami; vše s povolením autorky.

Jak málo se přitom mluví o skutečném traffickingu: dominantním důvodem pro obchodování s dětmi je sexuální vykořisťování a nucené (hetero) svatby dívek v mnoha zemích po celém světě.

The Psychosocial Health of Children Born After Medically Assisted Reproduction: Evidence from the UK Millennium Cohort Study (srpen, 2019) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6351582/

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5720745/ (prosinec 2017)

https://www.pennmedicine.org/updates/blogs/fertility-blog/2018/march/ivf-by-the-numbers (14. 3. 2018)

https://www.discovermagazine.com/planet-earth/new-study-estimates-how-many-children-in-europe-were-born-from-adultery (18. 11. 2019) a https://www.respekt.cz/kontext/vypada-to-ze-vasi-rodice-jsou-pribuzni-testy-dna-odhaluji-skutecny-vyskyt-incestu

Analýza ukázala, že legalizace stejnopohlavního manželství byla spojená s poklesem míry sebevražd mládeže o 1,191 úmrtí na 100 000 jedinců, což odpovídá snížení o 17,90 % ve srovnání s mírou sebevražd mládeže v době legalizace“ https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33812751/; další studie dělané během deseti let https://www.emerald.com/insight/content/doi/10.1108/02610151111150627/full/html Homophobia and same‐sex partnership legislation in Europe (2011); https://www.hsph.harvard.edu/news/hsph-in-the-news/same-sex-marriage-laws-linked-with-fewer-teen-suicide-attempts/ (2017); https://www.theguardian.com/us-news/2017/feb/20/drop-in-teenage-suicide-attempts-linked-to-legalisation-of-same-sex-marriage (20. 2. 2017), https://wave.rozhlas.cz/mira-sebevrazd-se-u-leseb-i-gayu-v-dansku-a-svedsku-po-legalizaci-manzelstvi-8109364 (14. 11. 2019)

Surrogacy only criminalised in the context of trafficking under new proposals | Zpravodajství | Evropský parlament (europa.eu) Návrh kriminalizuje náhradní mateřství POUZE pokud je k němu žena nucena násilím či srovnatelným způsobem (a tato věc musí být prokazatelná). Nadále je ovsem legální podstoupit surogátní mateřství, pokud všichni zúčastněni jednají dobrovolně.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-operace-spanel-v-praze-se-prodavaji-deti-vyrobene-na-zakazku-203870 (1. 6. 2022)

https://williamsinstitute.law.ucla.edu/publications/lgbt-poverty-us/ (říjen 2019)

Na anti-LGBT lobby je pozoruhodné, jak si postupně přivlastňuje argumenty a pojmy, které pocházejí z feministického prostředí, jedná se doslova o únos pojmů (hijacking): https://en.wikipedia.org/wiki/LGBT_grooming_conspiracy_theory

1) Takto se část konzervativních lidí naučila používat výraz toxická maskulinita nebo toxické vztahy. Toxičtí muži jsou v jejich pojetí gayové žijící v páru a všichni queer lidé nežijící podle konvenčních vzorů. Svou existencí otravují čistotu dokonalé heterosexuality a tradiční rodiny a ničí tím zdravé jádro společnosti. Toxické je prý říkat dětem, že jsou i jiné rodinné konstelace než „máma, táta, děti“ a mohou být stejně hodnotné.

2) Stejně tak si pseudokonzervativci nesmyslně přisvojují pojem grooming. Ten se původně používá na situace, když si starší muž nebo žena postupně připravují dítě k tomu, aby ho mohli zneužívat. Je to typicky problém některých kněžích, učitelů a chlapíků, co se motají kolem nezletilých. Týká se to mužů, kteří ospravedlňují zneužívání nezletilých tím, že šlo o „vzájemnou lásku“ a „ona je velmi mentálně vyspělá“. Zkrátka, kdy se k dětem nechovají jako k dětem a připravují je předčasně na sexuální život, nebo je do něj rovnou vmanipulují. (Fakticky přitom mezi dítětem a dospělým milostný rovnoprávný vztah být nemůže, stejně tak dospělý nemá s dítětem sex, ale jde vždy o znásilnění. Dítě je v takovém nerovném postavení automaticky manipulováno, protože nemá dostatečné předchozí vztahové zkušenosti. Pojetí „normálnosti“ mu vytváří právě predátorský dospělý a dítě nemá šanci odlišit, jestli to je, nebo není normální.) Anti-LGBT lobby a pseudokonzervativci toto pojetí opět deformují a tvrdí, že LGBT páry rovnou groomují děti, jež vychovávají (i když jsou třeba částečně jejich vlastní). Podle pseudokonzervativní logiky je manipulují k homosexualitě a přijetí pedofilních sexuálních vztahů – což ale vypovídá hlavně o míře perverznosti, je se odehrává v řadách pseudokonzervativců. Nepřekvapivě většina zneužití dětí pochází od heterosexuálních mužů, kteří nejsou pedofilní, ale „jen“ testují hranice, co jim projde. Za grooming bývá označováno třeba i to, že děti navštíví nějakou akci, kde se potkají s trans nebo queer lidmi a „drag queens“ – jako by jednorázové setkání s mužem v šatech v dětech vyvolávalo takový zmatek, že potom budou chtít být LGBTQ nebo budou náchylnější ke zneužití. Přitom je to naopak – čím častěji se setkáváte s lidmi, kteří jsou jiní, tím menší zmatek, strachy a perverze v hlavě máte a nevyrostou z vás ustrašení pseudokonzervativci.

3) Jeden z nejnovějších kroků je nazývat děti, které vychovávají stejnopohlavní páry, „lidmi druhé kategorie“, protože nemají oficiálně-úředně matku a otce a upírá se jim právo na dva rodiče odlišného pohlaví. Je to přitom čistě slovní žonglování bez logiky, opory ve faktech či schopnosti pojmenovat nějaký problém. Lidmi druhé kategorie jsou LGBT lidé bez možnosti stejných práv jako heterosexuální lidé.

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3318114-do-detskych-domovu-se-kvuli-pandemii-dostalo-mene-deti-na-problemy-v-rodinach-nemel (28. 5. 2021) Podle posledních statistik ministerstva školství je v Česku v dětských domovech celkem 4300 dětí ve 137 zařízeních, jejichž kapacita je naplněná na 90–95 %. https://archiv.hn.cz/c1-65704720-pary-cekaji-roky-osvojitelnych-deti-je-stale-mene V roce 2016 ministerstvo práce a sociálních věcí evidovalo 540 žádostí o adopci, osvojeno bylo ve stejném období 377 dětí. Článek přináší i podstatně vyšší údaj o množství opuštěných dětí, rozdíl však vychází z toho, že některé děti jsou odebírány biologickým rodičům přechodně. Rozhodně jsme v tom na přepočet obyvatel horší než Norové, kteří se u nás stali démonizovaným státem, jenž hromadně odebírá děti. https://www.lidovky.cz/domov/ceske-lzi-o-barnevernetu.A160220_103023_ln_domov_sij (20. 2. 2016). Připomenout si zaslouží i dehumanizující výrok poslance ODS, Marka Bendy, že „v dětských domovech žádné použitelné děti nejsou“, https://www.lidovky.cz/domov/benda-oznacil-deti-z-detskych-domovu-za-nepouzitelne-pak-couval.A140801_082427_ln_domov_sk (1. 8. 2014)

Další námitkou proti adopci dětí LGBTQ páry je, že se potom samy častěji vyoutují jako LGBTQ. Ve skutečnosti jde jen o to, že se v tolerantnějším prostředí méně bojí coming outu a tyto coming outy odpovídají lépe reálnému a přirozenému stavu společnosti než iluzorní představě, že LGBTQ lidí je pouze kolem 4 %, i když jich je fakticky víc. Podobné faktory hrají roli i u toho, že děti vyrůstající v homoparentálních rodinách mají podle některých zjištění častěji psychické problémy. Odhlédneme-li od toho, že tyto děti jsou častěji vystavované šikaně a posměchu (což je opět problém okolní společnosti), i zde jde většinou o to, že liberálnější homoparentální rodiny více dbají na duševní zdraví a řeší jakékoli problémy. Proto se dostanou snadněji do statistik než rodiny, kde jsou duševní problémy považovány za stigma. Ostatně, v oněch výzkumech mnohdy velmi konzervativních bojovníků proti homoparentálním rodinám nejde o nic moc jiného než o stigmatizaci LGBTQ komunity. Viz třeba tento text z roku 2019: https://www.krestandnes.cz/dan-drapal-zadny-rozdil/ (V diskusi pod článkem vynikající oponentura psychologa Jiřího Procházky.)

Kauza je popsána zde: https://www.zeny.cz/nazory-2/diskriminacni-navrh-na-zmenu-ustavy-kdo-v-cesku-opravdu-nechce-manzelstvi-pro-vsechny-2 (Nicole Princová, 22. 8. 2022) a zde: https://denikn.cz/931976/navrh-na-zakotveni-manzelstvi-v-ustave-prekrucuje-vedecke-studie-poslanci-text-zkopirovali-od-aliance-pro-rodinu/ (1. 8. 2022)

https://www.lidovky.cz/relax/zdenek-matejcek-detsky-psycholog-ceskoslovensko-laska-deti-vychova.A220920_145858_ln_magazin_ape (Michaela Poláková, 24. 9. 2022)

Matějček, Z., a kol. (1999). Praha: Portál, s. 61. in Irena Sobotková, Veronika Očenášková: Pěstounská péče: o čem se mluví a o čem se nemluví. Jiný citát: „Když selže vlastní rodičovství... pojistí příroda lidské potomstvo rodičovstvím novým, stejně biopsychologickým jako to vlastní, stejně přírodním a přirozeným – ba pravějším, neboť pomáhajícím a vpravdě záchranným."

https://assets.nationbuilder.com/zamanzelstvi/pages/2585/attachments/original/1678194249/Stanovisko_OSPDL-vy%CC%81chova_de%CC%8Cti%CC%81_homosexua%CC%81lni%CC%81mi_pa%CC%81ry_%281%29.pdf

https://whatweknow.inequality.cornell.edu/topics/lgbt-equality/what-does-the-scholarly-research-say-about-the-wellbeing-of-children-with-gay-or-lesbian-parents/ (2015); Můžeme připustit, že situace je ještě mnohem složitější, ale rozhodně neplatí, že by bylo prokázáno, že LGBTQ páry jsou méně kompetentní pro výchovu dětí https://echo24.cz/a/SrqEA/heterosexualni-manzelstvi-stejnopohlavni-studie-kulturni-valka (11. 8. 2022)

https://www.jsmefer.cz/regnerusova_studie a přehled v angličtině: https://vsquare.org/american-research-czech-same-sex-marriage-lgbtq-mark-regnerus/

https://www.lui.cz/lide-zivot/17391-domaci-nasili-v-lgbt-vztazich-zustava-tabu-ale-deje-se-stejne-casto-jako-v-parech-muze-a-zeny-zjistete-v-appce-bright-sky-jak-jste-na-tom-u-vas-doma (17. 8. 2021)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jeron%C3%BDm_Klime%C5%A1#Kritika – Jedná se minimálně o šest kauz, v nichž se Klimeš projevil zjevně neodborným způsobem a znevážil obraz psychologie; kdyby někdo chtěl napsat podobnou knihu jako je tato o sexuolozích, a zaměřil se na psychology, Klimeš bude jedním z hlavních aktérů.

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-psycholog-klimes-sklizi-kritiku-za-vyroky-o-gayich-i-za-dotaz-na-sexualni-partnery-moderatorky-40462578 (29. 2. 2024)

https://rationalwiki.org/wiki/Debunked:_gay_men_have_500-1000_partners

https://www.heroine.cz/spolecnost/5657-novinari-titlbach-a-sichanova-o-queer-stereotypech-a-nesnesitelne-lehkosti-duhove-vlajky (20. 8. 2021). Zmiňovanou knihu si lze objednat zde: https://obchod.denikn.cz/show/47/byli_jsme_tu_vzdycky

https://tv.idnes.cz/domaci/jochova-homosexualita-syn-radeji-sam.V191128_151051_idnestv_vov (28. 11. 2019) Brilantně řízná je odpověď Nikoly Viktorinové: https://denikreferendum.cz/clanek/30479-mami-dekuji-ti-ze-nejsi-jochova (2. 12. 2019) Pro úplnost dodejme, že Jana Jochová odpovídala na hypotetickou otázku a není veřejně známo, že by její syn byl gay.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Byvala-ministryne-spravedlnosti-Daniela-Kovarova-o-diskriminaci-homosexualu-Nejen-oni-ale-kazdy-clovek-ji-zazil-591764 (8. 8. 2019); řadu podobných výroků zaznamenává tato anketa: https://www.ludskeprava.sk/homofob/

https://wave.rozhlas.cz/facebook-podle-studie-vedel-dele-nez-rok-ze-instagram-ma-dopady-na-psychiku-8580823 (21. 9. 2021) a https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-data-extremne-skodlive-socialni-site-tretina-deti-celi-sikane-kvuli-vzhledu-207254 (27. 6. 2022) Objevují se samozřejmě i skeptičtější pohledy, že nelze tvrdit, že za zhoršení psychického stavu mladší generace mohou hlavně nebo výhradně sociální sítě a mobily. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nazory-komentare-pod-carou-nesvadejte-problemy-deti-na-telefony-chyba-je-jinde-250262 (20. 4. 2024). Tato kniha si nečiní nárok na definitivní postoj, jenom upozorňuje na problém, o němž má cenu mluvit. O tom, že LGBTQ rodiče mohou svou orientací „kazit děti“, nemá smysl mluvit. Dětem škodí ponižování, křik, násilí, zneužívání či zanedbávání.

Viz vrcholně stupidní tweet „lékaře“ a certifikovaného trolla Lukáše Pollerta, jemuž unikají základy genetiky: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/lukas-pollert-lgbt-vyroky.A210805_092503_domaci_vlc (5. 8. 2021)
„Nebojme se LGBT a buďme na ně milosrdní. Vždyť je to slepá vývojová větev, dlouho tu nebudou a navíc zachraňují planetu od přemnožení primátů.“ – Slepou vývojovou větví může být pouze neadaptibilní celý druh, například neandrtálci. Nikoli LGBTQ lidé, kteří se rodí stále noví, a důvody proč byly probrány výše. Homosexuální jedinci se objevují mezi všemi druhy zvířat a tyto druhy kvůli tomu nezanikají. Člověk, aby se bál dostat se pod ruce doktorovi, který nechápe základy biologie pro střední školy…

Kapitoly 9, 10 a 11 k tomu přináší robustní evidenci. (Cokoli se vám bude jevit v této kapitole jako hrubě nahozené, je vysvětleno detailně dříve.)

Tomuto se věnují kapitoly 14, 15 a 16

Citováno z Odvaha nesouhlasit. Feministické myšlení Hany Havelkové. (ed. Věra Sokolová, Ľubica Kobová), konkrétně z rozhovoru Hany Havelkové s Terezou Kynčlovou o počátcích gender studies u nás s. 404.

Rychlými referenčními body mohou být popularizační publikace – Daniel Prokop: Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti (2019), Pavel Pospěch: Neznámá společnost. Pohledy na současné Česko (2021) a Pat Lyons, Rita Kindlerová (ed.): 47 odstínů české společnosti (2015) a Martin Buchtík: Různá vyprávění o jedné společnosti (2023, zdarma zde https://masarykovaakademie.cz/cats/publikace/buchtik-ruzna-vypraveni-o-jedne-spolecnosti/)

Při psaní a čtení podobných vět se v současnosti v mnoha lidech vzbouzí až jakýsi mentální tik: „a co trans a nebinární osoby?“ Ať už to kdokoli myslí vážně, nebo zlomyslně, odpověď je stále stejná a v knize se opakuje. Cca 98 % lidí jde snadno rozlišit na muže a ženy, trans lidé zažívají před tranzicí ty problémy, jaké patří k jejich původně určenému genderu, a po úspěšné tranzici zase problémy, které patří k opačnému, binárně chápanému genderu. Nebinární lidé rozbíjejí běžné společenské představy, ale lidé okolo nich jim obvykle přisuzují atributy na základě toho, co se domnívají, že je jejich dominantní gender; obvykle si vystačí s nadávkami do „buzen“ a „leseb“. Každopádně odkaz na cca 2% minoritu zde nic neřeší, nevyjasňuje ani nekomplikuje.

https://pisnicky-akordy.cz/ivo-jahelka Odkaz neuvádím jako „doklad závadnosti textů“, pouze jako zajímavost, že společnost na přelomu 80. a 90. let pociťovala jako klíčovou svobodu a důkaz „tání režimu“ mluvit o soukromých, postelových záležitostech. V oněch „soudničkách“ se ukazovaly drobné vady celého systému, ať už na straně lidí nebo zákonů. Typicky dobová je třeba píseň Balada o tahací harmonice https://pisnicky-akordy.cz/ivo-jahelka/balada-o-tahaci-harmonice o znásilnění cizí manželky, která se původně domnívala, že s ní souloží její opilý manžel a nikoli jeho kamarád. Nakonec se případ podaří napasovat na paragraf „poškození cizích práv“, aniž by bylo možné dotyčného odsoudit za znásilnění. „Tralala, tralala, dala nebo nedala k lásce svolení – jasný to není.“

http://www.rudapivrnec.cz/cz/petr-urban.html

https://temata.rozhlas.cz/jiri-winter-neprakta-7984007 a https://kajasaudek.cz/; recenze monografie https://magazin.aktualne.cz/kultura/jiri-winter-neprakta-kniha-kopecky-recenze/r~904e07d8de2611efae9c0cc47ab5f122/

Přitom ani v této době se nemuseli ilustrátoři, karikaturisté a humoristé omezovat jenom na erotiku. Vladimír Jiránek, Vladimír Renčín či Pavel Kantorek dokázali komentovat společenské problémy tak, že je převáděli na osobní, někdy až filosofická či ekologicky laděná témata. Rovněž Neprakta a Saudek ale nebyli na stejné úrovni jako Pivrnec. Ten měl v 90. letech v sobě mnohem víc domácí plebejství, proletářství a hrdost na to, že patří ke kultuře hospod 4. cenové skupiny, zatímco Neprakta se Saudkem tu byli spíš pro ty, kdo se upínali k západní kultuře.

Malá relativizace https://a2larm.cz/2021/11/devadesata-leta-mame-spojena-s-nastupem-konzumu-zlom-ale-nastal-uz-na-sklonku-socialismu/ Politoložka Veronika Pehe mluví s historikem Martinem Francem – VP: „Často slýcháme, že za socialismu zely regály prázdnotou, i když dobové seriály jako třeba Žena za pultem se diváky snažily přesvědčit o opaku. Nakolik můžeme hovořit o konzumní společnosti už za socialismu? “ – MF: „Teprve z odstupu vidíme, že konzum v 90. letech plynně navazoval na 80. léta. Dnes máme představu, že v 90. letech nastal obrovský zlom, ale když si to rekapitulujeme, ať už pamětnicky, nebo za pomoci dostupných pramenů, vidíme, že výrazná změna v oblasti životního stylu nastala už v letech 1988 a 1989. Měnila se atmosféra ve společnosti, naplno se uvolnila stavidla přejímání konzumních návyků ze Západu. Západ byl už naprosto nezpochybnitelným konzumním vzorcem, ke kterému jsme se měli přibližovat“.

Kdo chce zabít Jessii? (1966), který stojí na Saudkových komiksech, je typický tím, že zdůrazňuje erotičnost hlavní hrdinky, zatímco Superman, jenž je jinak zásadně kladným hrdinou, tu má úlohu záporáka. Západní komiks je tedy příznačně zdrojem touhy po vnadných ženách a nikoli touhy mít nadlidskou sílu. Tu obstarají technologicky zázračné rukavice, a přestože se o ně ve filmu bojuje, pro hlavního hrdinu je podstatnější než tento jeho vynález, doslova zhmotnit svůj erotický sen. Čtyři vraždy stačí, drahoušku! (1970) je zase vhodné číst výrazně symptomaticky – hlavním zdrojem rozkoše je možnost vžít se do brakové literatury, ale zároveň nepřímo symbolicky konzumovat značky a zboží propagované ve fiktivních reklamách. Tedy možnost užívat si konzum komerčního žánru i spotřebních produktů.

Nově tuto funkci přelakovávání historie narůžovo provádějí různé memy a řetězové maily pro důchodce, v nichž se slastně vzpomíná na dobu, kdy děti svobodně běhaly po venku, trhaly ovoce ze stromů a údajně neexistovaly žádné dysfunkce v učení ani žádná inkluze a tělesné tresty nikomu nevadily. Je poměrně snadné se dopátrat, že tyto materiály vznikají v ruských trollích farmách, často se u nich používají fotografie, které nemají český původ a znění do různých jazyků je otrocky překládáno z angličtiny. Porovnejte tento status předsedkyně Trikolory, Zuzany Majerové Zahradníkové : https://www.facebook.com/zuzanamajerova.cz/posts/pfbid0oEsKrxWHhfM1JqNWUc7WNpfnNpBsENMRfWAYmU65HHfUdyZos9US95YgNjgsuvPkl s tímto statusem: https://www.facebook.com/1425967307619640/photos/a.1426007707615600/3067498476799840/. Je zcela zjevné, že jde o kopii a že originál vznikl proto, aby západní demokratické země zpochybňovaly svůj současný status a upíraly se k fiktivní minulosti. Přesně podle přání Ruska.

Jak to popsal komentátor Petr Bittner: „Pustil jsem si pro zajímavost kousek filmu Patrika Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel podle stejnojmenné předlohy, jsa zajímavý intelektuál samozřejmě čistě pro studijní účely. Film je totiž současným českým autorským pokusem vyobrazit zápolení čtyř různých českých chlapů s krizí středního věku, který má ambici oslovit většinové publikum. Takže to musí něco ukazovat. Nebudu vás napínat, něco to skutečně ukazuje, přátelé: Aniž bych hodnotil kvalitu zpracování nebo herecké výkony (ostatně čtveřice Pechlát, Švehlík, Čermák, Hofmann patří k tomu nejlepšímu), jedna věc tam vystupuje s úplnou nahotou (často doslova): ta kompletně mužská fantazie o ženách jako hysterických, nestabilních, vzteklých i lítostivých, zkrátka přehnaně emocionálních bytostech, které akorát stojí doma v kuchyni, od vstupu na scénu se z něčeho hroutí, tu a tam se vybrečí kamarádce, tu a tam se s někým vyspí, ale především po odchodu kamery spolehlivě zůstávají kdesi v obýváku, kde jako princezny zakleté ve věži čekají, jak to s těma klukama dopadne.“ https://www.facebook.com/petr.bittner.18/posts/10224346801849123 (3. 2. 2021)

Seznamy filmů, které testem prošly (i neprošly), najdete zde: https://bechdeltest.com/. V češtině se recenze podle stejného klíče akumulují na této stránce: https://www.facebook.com/bechedelreviews/. Původní strip najdete zde: https://dykestowatchoutfor.com/the-rule/. Dějinný kontext a varianty testu (i jeho kritiku) najdete zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Bechdel_test

Damsel in Distress https://www.youtube.com/watch?v=X6p5AZp7r_Q&t=813s, The Smurfette Principle https://www.youtube.com/watch?v=opM3T2__lZA, Woman in Refrigerator https://www.youtube.com/watch?v=0d3Pv4wk1QU, Manic Pixie Dream Girl https://www.youtube.com/watch?v=b_gxo8l9j8s, Mary Sue. https://www.youtube.com/watch?v=H2-GIY9RTqU.

Klasický feministický vtípek z opačné strany o knize Pýcha a předsudek: Víte, proč dokázal pan Darcy přijmout Lizziino odmítnutí klidně a i poté se k ní choval přátelsky a s úctou? Protože ho napsala žena.

https://www.kinobox.cz/clanek/21938-na-ceskych-lidovych-komediich-o-muzich-a-zenach-nevadi-lechtivost-vadi-ze-nas-poucuji-o-nesmyslech (22. 2. 2022)

Ženy jsou v single stavu šťastnější než muži (https://www.flashpack.com/solo/relationships/women-happier-single-men/), ženatí muži žijí déle než neženatí, u vdaných žen to ale neplatí a jsou na tom navíc ekonomicky hůře (https://torontosun.com/health/married-men-live-longer-married-women-not-so-much-study), ženy jsou šťastnější bez dětí a partnerů https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2019/may/25/women-happier-without-children-or-a-spouse-happiness-expert). Český článek na stejné téma https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/vyzkum-singles-nezadani-stesti-spokojenost-zeny-a-muzi-muz-zena-partner-parnerka-vztah.A171220_123600_vztahy-sex_haa (20. 12. 2017)

https://www.psychologytoday.com/ca/blog/the-asymmetric-brain/202304/i-cant-live-without-her-when-grieving-men-die (7. 9. 2023), https://hal.science/hal-04269972/document (2023), https://digitalcommons.unl.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1092&context=nebanthro (1996); platí po 30-40 let stále.

Zde přesnější statistiky: https://www.czso.cz/staticke/cz/app_estat/demografie_evropy_2021/CZ_CS_demography_final_core/CZ_CS_demography_final_core/bloc-2c.html?lang=cs; veškerá vysvětlování berou do úvahy i genetické faktory (probírané v knize už dříve), nicméně sociální faktory hodně převládají. Problém u žen je, že se vyššího věku dožívají v horším zdravotním stavu, nejen proto, že se dožijí nemocí, které už muži nestihnou absolvovat, ale i proto, že je víc trápí stařecká křehkost, tedy jakési chátrání životem unaveného organismu. Když se lékaři snažili určit střední délku života seniorů, kterou zvládají bez omezení v každodenních aktivitách a bez tělesné nezpůsobilosti, byl u žen průměrný věk 64 roků a u mužů 63 let. Ženy si tedy užijí „jenom“ rok relativně kvalitního života navíc. https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-proc-zeny-ziji-dele-nez-muzi-40333168 (18. 8. 202)

Tento termín není použitý náhodně, ale vychází z televizní ankety v roce 1998. https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/komedii-stoleti-nakonec-televize-nedavala.A_981109_003831_filmvideo_pch (9. 11. 1998) Výsledek určilo přes sedm tisíc telefonických hlasů. Již tehdy výsledky vyvolaly velmi kontroverzní ohlasy. Na CSFD.cz, kde pro film hlasovalo téměř 42 tisíc je pouze 837. nejlepší a 514. nejoblíbenější film. (https://www.csfd.cz/film/7366-s-tebou-me-bavi-svet/prehled/) I mezi československými komediemi je až na 59. místě a zjevně šlo v roce 1998 o velmi zavádějící vzorek hlasujících. Přesto onen termín „komedie století“ žije dál, především ale ironicky.

O Marii Poledňákové jsem napsal poměrně dost textů, v této podkapitole z nich dělám kompilát: https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/novy-film-polednakove-boze-bylo-nam-toho-zapotrebi/r~i:article:629392/ (12. 2. 2009) a https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/jak-pokracuje-normalizace-ve-filmech-a-v-nas/r~i:article:629846/ (17. 2. 2009) a https://www.respekt.cz/delnici-kultury/marie-polednakova-v-tom-lita-jako-dablice (14. 5. 2012), https://medium.seznam.cz/clanek/kamil-fila-co-nam-zbylo-po-marii-polednakove-i-komedie-stoleti-to-neni-80 (29. 11. 2022), https://medium.seznam.cz/clanek/kamil-fila-co-nam-zbylo-po-marii-polednakove-ii-nezijeme-spolu-a-chceme-jen-dovolenou-413 (2. 12. 2022), https://medium.seznam.cz/clanek/kamil-fila-co-nam-zbylo-po-marii-polednakove-iii-shon-v-nemz-zapomeneme-kdo-jsme-1417 (1. 1. 2023).

Dalším výrazným znakem těchto filmů je ustavičný neurotický shon, kdy vlastně odpočinek neexistuje, ale jen ustavičně něčím narušovaný. Jako by se dějově opuštěná rovina práce a domácích povinností dostávala i do zobrazování odpočinku, který nikdy není úplně pohodový. Těžko říct, jak tento symptom analyzovat: možná jako vyjádření perspektivy pracující ženy, že nikdy nelze mít vše pod kontrolou, ani praktický život, ani tvorbu.

Proč tak snadno: Některé rodinné důvody sametové revoluce (1990, SLON) vypráví příběh o tom, jak despotický socialistický stát v padesátých letech nejprve vyvlastnil rodinu, tedy soukromou sféru života, až se nakonec dočkal toho, že rodina kolonizovala stát. Ivo Možný přináší stále platná vysvětlení nejníže položených příčin pádu starého režimu, tedy soukromých aspirací a vynucených strategií velmi různých skupin bezejmenných sociálních aktérů starého režimu, těch dole i těch nahoře, které vedly nakonec k tomu, že tu nezbyl téměř nikdo, kdo by měl zájem na jeho dalším udržení. (Shrnující článek historika Pavla Kosatíka zde https://denikn.cz/1149233/sociolog-ktery-pred-triceti-lety-precetl-ceskou-spolecnost-jeji-totalitou-zazite-manyry-a-presne-odhadl-co-by-se-melo-zmenit/, 19. 5. 2023)

Lze namítnout, že tyto seriály ukazují emancipované pracující ženy – ale to je zavádějící. Oba seriály fascinují nové generace badatelek, viz namátkou: https://is.muni.cz/th/c46t0/; https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/148768; https://theses.cz/id/jrfgxl/ a http://www.vyvarovna.com/2018/12/zena-za-pultem-sex-ve-meste-v-dobe.html, https://theses.cz/id/ca5sfu/, https://theses.cz/id/lpzvei/ a https://theses.cz/id/0t9pv0/. Je naprosto bizarní, že právě kritika normalizačních stereotypů vyvolává častou reakci, že lidé, co onen stav pojmenují, jsou „noví svazáci“. Je to tak několikanásobné převrácení smyslu, že z toho jde hlava kolem. Svazáci totiž milovali Ženy za pultem a spol. a cílem bolševiků bylo, abychom se podobnými příběhy cítili uchlácholeni.

https://www.facebook.com/tereza.nosalkova/posts/pfbid02AcsUzsBH75vzHBBBwNgho53GzLdUS4yDgM8mktasUxB5AWm7sEx76dFmF3SWwnYcl (18. 4. 2023). Volha je dostupná v iVysílání: https://www.ceskatelevize.cz/porady/11118197787-volha/

Zábavným 10minutovým videoesejem na toto téma je Cukříček, nebo mlíčko? (Kam se poděly všechny Marušky, Věrušky, Martičky – asistentky šéfa vyobrazované v každém druhém filmu?) z cyklu TeleRevize z února 2023: https://www.ceskatelevize.cz/porady/15412491897-telerevize/

https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/rozhovor-nemuzeme-mit-svatou-obet-nasili.A211005_181233_p_spolecnost_wag (15. 10. 2021) K tomu pro ilustraci zcestný názor Daniely Kovářové, která říká: „Je o tom krásný český film Teorie tygra a tam všichni jako diváci fandíme Bartoškovi, protože domácím násilníkem je Eliška Balzerová. Domácí násilí páchané ženami na mužích na svůj coming out ještě čeká, protože to nevnímáme vůbec jako domácí násilí, nám to připadá, jako že žena je například jen semetrika, ale přitom je psychické domácí násilí stejně děsivé a demotivující jako fyzické násilí.“ – Daniela Kovářová prakticky nikdy nemluví o rozšířenosti domácího násilí ze strany mužů. Pakliže ho zmíní, okamžitě mluví o psychickém násilí ze strany žen, aby uměle a falešně „vyvažovala debatu“. Ve skutečnosti tím debatu o původním tématu utíná. Podstatné na citovaném výroku ale je, že v Teorii tygra žádné psychické násilí není. Manželka svého manžela neponižuje, nedeptá, nezpochybňuje, nepředhazuje mu jiné, podle ní schopnější muže, nevysmívá se jeho případné impotenci, nežárlí na něj, netahá z něj peníze, citově ho nevydírá a nelajnuje mu život, protože on si zjevně dělá, co chce. Má své vlastní peníze a žije si z nich. Kupuje si, co chce, jí, co chce a nenechá se vychovávat a měnit. Nehádají se a on tvrdí, že ji miluje. Jeho největším utrpením je, že musí spolu s manželkou navštěvovat své dospělé děti a ona ho občas nutí jíst a pít něco jiného (obvykle zdravějšího), což se jí ale nedaří. (Hlavním zdrojem útisku mužů v tomto snímku je pojídání pohanky.) Napasovat na tento příběh „ženské domácí psychické násilí na mužích“ a tvrdit, že Balzerová by měla být děsivou postavou, nechce ani tak všímavost či fantazii, jako spíš mimořádnou dávku nesoudnosti. Postavě Jiřího Bartošky fandíme proto, že je hlavní postavou a nic moc jiného nám nezbývá, a rovněž proto, že jsme v českých filmech nadržovat mužům.

Jsem si plně vědom výběrovosti jednotlivých filmových titulů a netvrdím, že se jedná o 100% normu českých filmů. Nachází se v nich mnohem více typů ženských i mužských postav. Jen v tomto případě vypichuji některé výrazné hity z dávné i poslední doby, aby bylo zřejmé, že situace se až tak moc nemění. Podrobnější text o nich např. Cinepur, Jana Bébarová http://cinepur.cz/article.php?article=4913 (10. 6. 2020), Aktuálně.cz, Clara Zang https://magazin.aktualne.cz/sexisticke-anekdoty-v-nichz-cesi-vidi-sebe-sama-co-tahne-na/r~22fc875ea08511eca89f0cc47ab5f122/ (11. 3. 2022) nebo Respekt, Jindřiška Bláhová https://www.respekt.cz/tydenik/2022/30/laska-dosla (24. 7. 2022)

V této knize se často projevuje, že ji psal filmový kritik, který nemá dobrý přehled o tom, co se děje v jiných kulturních oblastech, ať už je to hudba, výtvarné umění nebo literatura. Pro ty, kteří chtějí mít představu, jak se tematika „ženských autorek a postav“ řeší v oblasti literární tvorby, nabízím tyto čtyři na sebe navazující texty: https://denikreferendum.cz/clanek/14476-antipenas (5. 12. 2012), http://www.h7o.cz/bejt-zencka-a-psat/ (19. 9. 2022)
http://www.h7o.cz/nekricme-na-sebe-mluvme-spolu/ (26. 9. 2022) a https://revueprostor.cz/smirte-se-s-tim-ze-na-dobre-minene-rady-literarnich-muzu-uz-nikdo-neni-zvedavy (26. 9. 2022). Z divadelní oblasti doporučuji zase tento text: https://www.podhoubi.com/post/kdy%C5%BE-um%C4%9Bn%C3%AD-o-sexu%C3%A1ln%C3%ADm-n%C3%A1sil%C3%AD-zkresluj%C3%AD-stereotypy-a-v%C3%BDsm%C4%9Bch-k-problematick%C3%BDm-aspekt%C5%AFm-feministy (20. 3. 2023).

http://sc.fud.cz/ a https://cs.wikipedia.org/wiki/Z_d%C4%9Bde%C4%8Dkov%C3%BDch_%C5%BEert%C3%ADk%C5%AF – Znalost tohoto popkulturního fenoménu v poslední době upadá, proto připomínám jeho podobu a zdroje.

Viz knihy jako: Josef Jedlička: České typy aneb poptávka po našem hrdinovi (1992) nebo České typy a jiné eseje (2009, Plus, ed. Speculum) (ukázka: https://nadcasove.blogspot.com/2020/08/josef-jedlicka-o-svejkovi-svejkovani-z.html); Dagmar Mocná: Případ Kondelík (2002, Karolinum)

Například těm, které prezentuje MUDr. Helena Máslová „která ještě v říjnu 2019 v časopise Týden uváděla, že při každodenní onanii nestačí dozrávat spermie, což způsobí mužskou neplodnost.“ (Zvíře nadržené, s. 42).

O děsivých důsledcích této nezodpovědnosti jiných doktorů vypovídají např. tyto články: https://www.nihilistanabalkonu.cz/l/covid-a-matematika-aneb-koho-poslouchat-a-koho-neposlouchat-v-casech-pandemie/ (14. 10. 2020), https://www.nihilistanabalkonu.cz/l/co-se-to-stalo-s-doktory-aneb-ambivalentni-role-lekaru-v-casech-pandemie/ (2. 7. 2021) a https://www.zdravotnickydenik.cz/2021/05/kouzlo-bileho-plaste-selhalo-aneb-smrtici-ceska-cesta-pandemii/ (23. 5. 2021).

Anotace přednášky zní (https://www.gotobrno.cz/akce/ekonomie-sexu-radim-uzel/): „Každé potěšení něco stojí. Většinou je muž v roli kupujícího a žena jako prodávající. Cena sexu se mění a platidlem nemusí být pouze peníze, jako v případě prostituce. Cenou může být i naturální plnění: dary, šperky, nájemné bytu, stravování, mimořádné odměny, luxusní dovolená, nebo pouze zvýšený společenský statut. Na špičce této hodnotové pyramidy stojí uzavření manželství – jako cena za trvalý nájem v rámci sexuálního trhu. Jako všude jinde, i na tomto trhu se vyskytují falešní hráči, rány pod pás, nepřehledné licitace, nebo i loupeže. Zákon nabídky a poptávky velí ženám, aby omezením nabídky dosáhly vysoké ceny. Čeho je málo, to je drahé. Proto také v zemích, kde je pro ženy obtížné dosáhnout rovnoprávnosti, volí sex jako nástroj k dosažení kvalitního života. Svou roli zde hrají také tradice, výchova a náboženské přesvědčení. Volný trh zlevňuje sex. V důsledku ženské emancipace začíná ženská nabídka pozvolna převyšovat mužskou poptávku. Cena sexu proto výrazně klesá. Zejména tím trpí méně atraktivní ženy. Příkladem jsou obézní studentky, které mnohem ochotněji souhlasí i s bezplatnými rizikovými sexuálními aktivitami jenom proto, aby vůbec nějakého partnera získaly. V současné době žijeme americkou kampaní MeToo – případy sexuálního obtěžování, kdy oběti vyžadují dodatečně (i po mnoha letech) ekonomické plnění od bývalých násilníků, zejména pokud se tito stali slavnými umělci nebo politiky. Jak vidíte, v každé ekonomice jde o zdroje. A v Sexuální ekonomii Radima Uzla se navíc i skvěle pobavíte. “ – Asi nemá smysl vyvracet jednotlivé stereotypy o ženách, které vlastně sex nebaví a živí je muž. Zcela nesmyslné je tvrzení, že sex v současnosti ztrácí na hodnotě – to odporuje nárůstu komunity incelů (mužů žijících v nedobrovolném celibátu). Nejspíš nikdy v dějinách nebylo pro tolik mužů těžké získat sexuální partnerku, která by s nimi chtěla mít dobrovolně a zadarmo sex, a kdy je násilné vynucení si sexu hodnoceno přísněji. (Doporučuji k tomu již v přechozí kapitole citovanou knihu Right to Sex.) Pro případné zájemce, jak je popisována obecná ekonomie sexuality jinak, doporučuji filosofické dílo George Battailea (Erotismus, Svrchovanost, Prokletá část – vše vyšlo i česky).

Velmi výživné je toto encyklopedické heslo: https://rationalwiki.org/wiki/Satoshi_Kanazawa. Dobré informace poskytují rovněž tyto články: https://bigthink.com/articles/the-bad-science-of-satoshi-kanazawa/ (26. 3. 2013, Simon Oxenham) https://scienceblogs.com/pharyngula/2012/09/10/satoshi-kanazawa-is-back (10. 9. 2012), https://blogs.scientificamerican.com/guest-blog/the-data-are-in-regarding-satoshi-kanazawa/ (23. 5. 2011), https://jezebel.com/the-illustrious-career-of-a-crap-psychologist-5786394 (28. 3. 2011). Kdyby vznikla zahraniční verze této knihy, musela by minimálně jedna kapitola být věnována právě Kanazawovi, případně by Kanazawa mohl vystřídat samotného Radima Uzla. Celá jeho teorie „sexuální ekonomie“ je v odborných kruzích považována za pouhý efektně znějící nesmysl.

Vrcholem komičnosti na Kanazawových tvrzeních je, že on sám – coby profesor – si stěžoval, že ženy o něj nejeví zájem. Možná by ho při troše sebekritičnosti mohlo napadnout, čím to je. Jedním z faktorů nepochybně i to, jak nechutně se vyjadřuje o ženách. Jeho rádoby objektivní, ale přitom čistě objektivizující poznámky, že například „černošky jsou ošklivější než bělošky“, patří k typickým produktům pseudovědy. Zdá se, jako by většina jeho bádání byla jen ventilem frustrace z vlastní nízké atraktivity.

Když se mě lidé v průběhu vycházení seriálu Uzel zahradníkem opakovaně ptali, proč jsem si vybral právě jeho, nebo mi vyvraceli, že za to nestojí, snažil jsem se formulovat reakce takto: Není důležité, že je tak slabý soupeř. To jen vypovídá o bídě českého mediálního a vzdělávacího prostředí. Kdo jiný tady ale tolik ovlivnil veřejnou debatu o sexualitě? Jak je možné, že ho v roce 2018 kdokoli pozve přednášet na Karlovu univerzitu, když jeho přednáška neměla úroveň ani středoškolského referátu (a dalo se to snadno předvídat, že bude taková)? https://domaci.hn.cz/c1-66082190-kampani-metoo-chteji-zeny-jen-ukazat-ze-je-o-ne-zajem-rekl-na-diskusi-na-univerzite-karlove-exministr-svoboda-proti-akci-protestovali-studenti (16. 3. 2018) Proč byl i v posledních letech zván téměř každý měsíc do televizí a rádií a bylo s ním nakládáno jako s autoritou a nikoli problematickou osobou? Odpověď je v zásadě jednoduchá – protože Radim Uzel vždy zvedal telefony a vždy přišel, nikdy se neopomenul prezentovat a nakládat se sebou jako s obchodní značkou. To ovšem neřeší problém, že ho dvacet let už nikdo nikam zvát neměl. Ve chvíli, kdy začal poskytovat rozhovory dezinformačním médiím typu Sputnik News, clickbaitovým Parlamentním listům nebo krypto-stalinským Haló novinám, měla si ostatní média říct, že by měl zůstat už jen v této stoce. On se dobrovolně odříznul a my ho nemáme vytahovat nahoru.

Na tomto místě bych měl asi osvětlit svůj postoj ke jmenovaným. A to ani ne z důvodu, že bych byl arbitrem jejich odbornosti, ale spíše proto, proč se ocitli lehce nejasně vedle sebe v jedné větě. U dřívějších kapitol je zjevné, že kriticky se stavím hlavně k Jaroslavu Zvěřinovi, který je prakticky jen méně výřečným a méně exhibicionistickým Uzlem. (Jeho dráha je v mnohém podobná, včetně toho, že je za ním záslužná etapa postupně ničená posledními dekádami.) Lauru Janáčkovou rozebírat nechci vůbec, neboť si nemyslím, že by ji kdokoli kompetentní považoval za kompetentní. Pop-psychologie v jejím pojetí se už stala před mnoha lety parodií sebe sama. Svou hodnotu zdevalvovala, když se v senátorské kampani nechala na billboardy vyfotit ve spodním prádle. (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kampan-laura-janackova-do-senatu-komentar.A140923_2101714_domaci_jpl, 23. 9. 2014) Hanu Fifkovou chápu jako zvláštně rozpolcenou odbornici, která dříve měla pozitivní vliv a nyní se od ní odvracejí její dřívější studenti a studentky, nebo ti, jež kdysi inspirovala ke studiu sexuologie a psychoterapie. Petr Weiss je ze jmenovaných pořád nejserióznější personou, stojí za ním nejvíce výzkumů a jsou oblasti, v nichž je plně kompetentní (tato kniha se na něj odvolává hlavně v kapitole 2). Proti Weissovi a jeho způsobu diagnostiky se ale čím dál častěji ozývá transgender komunita. (https://refresher.cz/134692--Byl-to-vyslech-Musela-jsem-dokazat-ze-jsem-dostatecne-trans-Transgender-lide-popisuji-sve-zkusenosti-se-sexuologem-Weissem, 14. 4. 2023) Weiss momentálně nepřechází do prudké protireakce a nezostřuje konflikt. Proto jeho uvedení v jedné řadě s ostatními autory a autorkami může působit až nespravedlivě.

Historik Michal Stehlík a publicista (s historickým vzděláním) Martin Groman takto vyvracejí nehorázné žblebty pseudofilosofky Anny Hogenové: https://magazin.aktualne.cz/kultura/podcasty/podcast-prepiste-dejiny-lesk-a-bida-filozofky-hogenove/r~1dafd8e0802411eca9b1ac1f6b220ee8/ (30. 1. 2022) Část vysvětluje samotný doprovodný článek, výhodnější je ale poslechnout si k němu i 17minutový podcast. Anna Hogenová patří k těm, kteří v poslední době relativizují totalitní minulost před rokem 1989, aniž by ji přitom dokázali popsat v racionálních konturách. O slabé úrovni jejího filosofování vypovídá i tento text filosofa Vojtěcha Kolmana srovnávající ji s hrdinkou normalizačního seriálu Žena za pultem: https://hip.ff.cuni.cz/2018/10/10/jak-my-v-te-filosofii-rikame-bytostne-zvaneni-anny-hogenove-nekracena-verze-stati-s-hyperodkazy/ (Původně vyšlo v Lidových novinách 6. 8. 2022).

https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_McGraw McGrawovy rady a metody byly kritizovány různými psychoterapeuty. Jeho rady jsou podle nich v nejlepším případě zjednodušující, v horším případě neefektivní nebo škodlivé. Organizace The National Alliance on Mental Illness nazvala show Dr. Phil „neetickou a neuvěřitelně nezodpovědnou“. Ostatně, od roku 2006 nemá lékařskou licenci a jeho pořady musí na úvod obsahovat upozornění, že neposkytuje odborné, ale jen osobní rady. Stejně jako Radim Uzel i Phil McGraw se objevil v desítkách zábavných pořadů (https://www.imdb.com/name/nm1114695/). Byl, mimo jiné, schopný v roce 2013 na Twitteru položit otázku do pléna, „Zda je v pořádku mít sex s opilou dívkou“ a pořádat okolo toho se svým publikem plebiscit. (https://www.huffpost.com/entry/dr-phil-sexual-assault-tweet_n_3787984)

Celou tuto hodnotovou vyšinutost korunuje státní ocenění od prezidenta Miloše Zemana. Ten přitom obvykle neoceňoval lidi, za to, co udělali dávno všeobecně pro jiné lidi, ale za to, co pro něj osobně udělali něco nedávno. V případě Radima Uzla šlo o to, že se Zemana v několika článcích a rozhovorech veřejně zastal, že má právo mluvit sprostě. (https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-co-se-muze-napsat-rici-nebo-udelat-na-silvestra.A171231_171319_p_spolecnost_wag, 1. 1. 2018). V roce 2012 také neúspěšně kandidoval ze Stranu práv občanů Zemanovci. Miloš Zeman si vybíral osobnosti ke státním oceněním jednak na základě toho, že už jenom málo lidí od něj chtělo cenu převzít, a jednak na základě toho, aby výběrem iritoval své oponenty a v podstatě ony oceněné zneužíval k politickému boji. Výsledkem je, že státní ceny dlouhodobě devalvovaly. Radim Uzel za sebou jednoznačně nemá významnou vědeckou práci a je nejspíš jediný lékař, který kdy byl takto oceněn, a nemá akademický titul docent nebo profesor, ale pouze MUDr. s bezvýznamným ocáskem Csc. (kandidát věd), který nedosahuje ani dnešní úrovně PhD. (Přesto je dobré připomenout, že se Radim Uzel běžně nechal v rozhovorech a redakčních chatech titulovat „pane docente“ a neopravoval lidi, co se v tom pletli.) Nejodbornější Uzlovou prací je přitom jeho doktorská práce o použití rašeliny při menstruaci v raných 70.letech. „Lékaři nepíší na konci studia diplomovou práci. Složil jsem státní závěrečné zkoušky z interny, chirurgie, gynekologie a porodnictví a preventivních oborů. Práci jsem psal až později, při udělení titulu kandidáta lékařských věd, což je obdoba dnešního Ph.D. Ta práce se jmenovala Účinek vaginálních lázeňských procedur. Vycházela z mých čtyřletých zkušeností lázeňského gynekologa ve Františkových Lázních v letech 1969–1972.“ (z Uzlova životopisu Rozpomínání, 2012.) Poslední jeho odbornou samostatnou prací je příspěvek ve sborníku Sexuologie z roku 2010, kde doslova a do písmene pouze na necelých deseti stranách popisuje dva obrázky ženského přirození. (Náhled k dispozici zde, s. 57-67: https://www.grada.cz/sexuologie-5185/) Zjevně redakční rada knihy usoudila, že ho na nic jiného není možné připustit. Vedle ostatních příspěvků založených na empirických výzkumech, grafech, statistikách či neurologických měřeních pak ten Uzlův působí jako závan z prehistorické jeskyně.

http://www.katopedia.cz/index.php?title=Radim_Uzel

V případě Petra Piťhy jde i o uraženou ješitnost. V raných 90. letech, kdy byl bigotní katolík Piťha ministrem školství, mu Uzel v přímém televizním přenosu řekl, že omezování sexuální výchovy je chybné, a že i Piťha je ostatně na světě díky sexuálnímu styku svých rodičů, což u puritánského kněze vyvolalo brunátný hněv a odmítl potom Uzlovi podat ruku. In Zvíře nadržené, s. 9-10; reportáž Michaely Jílkové na stejné téma https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/30-let-zpet/3514613-30-let-zpet-nedostatky-v-sexualni-a-rodinne-vychove

Rozhlasová konfrontace s Michalem Semínem ohledně pornografie v roce 2013 (https://prehravac.rozhlas.cz/audio/2934368) a blog Adama B. Bartoše s výmluvným názvem (https://abbartos.wordpress.com/2010/08/03/lepsi-tmar-nez-uchyl/, 3. 8. 2010)

Píšou o tom třeba komentátoři Petr Honzejk (https://archiv.ihned.cz/c1-66652740-zdravy-selsky-rozum-casto-neni-rozum-jen-klacek-na-protivnika-a-zpusob-obhajoby-vlastnich-predsudku, 4. 10. 2019) nebo Petr Fischer (https://ct24.ceskatelevize.cz/nazory/1290735-vecne-hledani-zdraveho-rozumu, 19. 1. 2011). „Zdravý smysl (bon sens) je věc ze všeho na světě nejlépe rozdělená; neboť každý se domnívá tak dobře být jím opatřen, že i ti, jež lze nejtíže uspokojit v jakékoli jiné věci, nikterak nemají ve zvyku toužit po tom, aby ho měli více, než ho mají,“ píše filosof René Descartes na začátku spisu Rozprava o metodě již v první polovině 17. století.

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/radim-uzel-sexuolog-sexualni-obtezovani-sexualni-nasili-metoo-znasilneni-sex-sexualita.A201208_101556_domaci_knn (10. 12. 2020)

Několik odstavců s minimálními změnami přebírám z jedné facebookové diskuse; autorství rád v případném dalším vydání přiřknu původnímu pisateli, jehož jméno jsem si nepoznamenal.

https://monikalefay.cz/zneuzivani-psychiatrie-pred-listopadem-1989-cimicky-hoschl-nesvadba-grof-vinar-plzak-dytrych-a-spol/ (29. 11. 2021)

https://plus.rozhlas.cz/josef-nesvadba-prvni-vychodoevropsky-autor-sci-fi-ale-taky-spolupracovnik-stb-8187654 (26. 7. 2021) a https://www.info.cz/zpravodajstvi/cesko/nejnebezpecnejsi-byl-havel-vaculik-byl-psychopat-znamy-psychiatr-miroslav-plzak-hlasil-stb-i-informace-o-pacientech (7. 12. 2020), https://www.bubinekrevolveru.cz/k-pripadu-cyrila-hoschla (12. 12. 2019).

Sexual liberation, socialist style: Communist Czechoslovakia and the science of desire, 1945-1989 (Cambridge University Press, 2018), jež vyšla později pod názvem Politika touhy. Sex a věda v komunistickém Československu (2023, Host)

Podrobnější rozvedení těchto poznatků najdete v rozhovoru: https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/zlata-padesata-nasi-sexuologie-rozhovor-se-sociolozkou-katerinou-liskovou-40021473

https://www.ceskatelevize.cz/porady/14708002300-kronika-orgasmu/

https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/%E2%80%9E%C5%A1ed%C3%A1_z%C3%B3na%E2%80%9C – Tento pojem zavedla do všeobecného povědomí feministická socioložka Jiřina Šiklová v raných 90. letech.

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-laska-sex-a-socialismus-apolena-rychlikova-nad-knihou-politika-touhy-40426747 (27. 3. 2023)

Za jednu z hlavních příčin deziluze se pokládá tzv. opoziční smlouva v roce 1998, kterou spolu uzavřeli do té doby nesmiřitelní rivalové, Václav Klaus za ODS a Miloš Zeman za ČSSD, kteří celá 90. léta předstírali, že chtějí jeden druhého zničit. Zmizel tak rozdíl a plodné napětí mezi pravicí a levicí a zároveň se tímto paktem zametlo pod koberec vyšetřování korupčních kauz 90. let, do nichž byly zapleteny obě politické strany. Důkladný popis celého tohoto procesu najdeme například v knize Vládneme, nerušit! (2006) novináře Erika Taberyho. Existuje i ve formě filmu z roku 2007 (https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123147075-vladneme-nerusit/).

https://plus.rozhlas.cz/zpravodajstvi-nezajima-stejne-procento-lidi-kolik-jich-nechodi-volit-nejsou-ti-8755522 (27. 5. 2022)

Komentář navázaný na kauzu Dominika Feriho: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/komentar-feri-hlasy-mladych-nikdy-nepritahl-chteji-lepsi-zivot-ne-bavice-156785 (4. 6. 2021, Michal Kašpárek); samotný výzkum, na nějž se článek odkazuje: https://youthspeakup.cz/wp-content/uploads/2021/01/YSU-Volebni%CC%81-te%CC%81mata-mlady%CC%81ch-2021-1.pdf

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-nestydme-se-jako-muzi-zastydet-tomas-pavlas-o-kritickych-muzskych-studiich-40047700 (10. 10. 2017, rozhovor vedla Klára Vlasáková)

O tom, že Vlastimila Vondrušku nelze považovat za legitimního historika, ale člověka, který vlastně ani nechápe, jak se historicky bádá, pojednává 24minutový podcast Přepište dějiny, Michala Stehlíka a Martina Gromana. https://podcasts.apple.com/cz/podcast/d%C4%9Bjepis-podle-vondru%C5%A1ky/id1540840694?i=1000523880209 nebo zde https://ceskepodcasty.cz/episode/lUYfWkHawkegoBVwef7S. (Autory uvádím opakovaně, protože ani Hogenové ani Vondruškovi se seriózními analýzami nikdo nevěnuje, jelikož jsou ve svých oborech bezvýznamní. Proto se i těmto šarlatánům věnuje jenom pop-kritika.) Vlastimilu Vondruškovi a jeho knihám Breviář pozitivní anarchie, Epištoly o elitách a lidu a O svobodě myšlení plným nesedících analogií a nesených neschopností pracovat s primárními zdroji by šlo jistě věnovat samostatnou kapitolu. Z hrstky kritických komentářů k Vondruškově „metodě“, vybírám jenom: https://www.forum24.cz/jak-nejpopularnejsi-cesky-historik-dostal-myslenky-dezinformacnich-webu-do-hlavniho-proudu/ (11. 9. 2019), https://manipulatori.cz/vlastimil-vondruska-a-literatura-postfaktu/(13. 2. 2017), https://denikreferendum.cz/clanek/31117-vlastimil-vondruska---zoufala-doba-si-zada-zoufale-spisovatele (27. 4. 2020), https://www.irozhlas.cz/komentare/konec-sveta-vlastimila-vondrusky_1710041000_zlo (4. 10. 2017) a https://www.penize.cz/spotrebitel/306270-slechtic-vladl-a-tak-to-bylo-diky-nechci (27. 11. 2015).

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/daniela-kovarova-matkovrazedkyne-matky-a-dcery-rozvod-vztahy-v-rodine.A200710_103559_ona-vztahy_jup (2. 8. 2020, Matky, netvrďte dcerám, že ženy a muži si jsou rovni, říká Daniela Kovářová)

https://video.aktualne.cz/dvtv/s-muzi-nemuzeme-bojovat-na-konci-snu-o-emancipaci-je-casto-o/r~622604ae5d2411ecbc3f0cc47ab5f122/ (15. 12. 2021, rozhovor vedla Daniela Drtinová)

https://www.youtube.com/watch?v=EIEWVz7qlik Pro ty, co zapomněli, jde o píseň Lucie Bílé; můžete si ji znovu pustit a přestavovat si u ní Danielu Kovářovou: „sexsymbol pro chudé“, „požíračka obdivu“, „Marylin na pivu“ (https://www.databazeknih.cz/knihy/pivar-a-blondyna-458807), „kudlanka nábožná leč bezbožná“ atd.

Není od věci, že Daniela Kovářová kandidovala na podzim 2022 plzeňském kraji na senátorku se smysluprázdným volebním heslem „Jsem normální“, jež svítilo na obřích billboardech svou čirou hloupostí. Apoteózu tzv. normálnosti, která působí hlavně jako sebevzývání vlastní omezenosti, můžeme pozorovat v desítkách jejích článků zde: https://neviditelnypes.lidovky.cz/novinari/daniela-kovarova.N2144. Vyberme pro ilustraci jenom tři, psané typicky afektovaným slohem bez schopnosti ctít i nejzákladnější logickou konzistenci: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-modlitba-za-normalni-zivot.A220211_165418_p_spolecnost_wag (15. 2. 2022), https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/utlak-nam-se-to-deje-taky.A220615_100918_p_spolecnost_nef (16. 6. 2022) a https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/postoj-mam-pravo-rict-ne-i-manzelstvi-pro-vsechny.A220610_102623_p_spolecnost_nef (13. 6. 2022). Zvláště poslední kousek, kde píše „mé slzy nechcete vidět“, rozesmál tisíce lidí. Slzy homofobů, kaňte dál, oblažujete mou duši…

https://denikn.cz/770157/diskuse-o-emancipaci-je-casto-nejapna-genderova-rovnost-neni-boj-zen-proti-muzum-rika-sociolog/ (18. prosince 2021, rozhovor se sociologem Petrem Fučíkem vedla Barbora Šturmová) Více viz kapitoly 9, 10, 14 a 17.

https://video.aktualne.cz/dvtv/s-muzi-nemuzeme-bojovat-na-konci-snu-o-emancipaci-je-casto-o/r~622604ae5d2411ecbc3f0cc47ab5f122/ (15. 12. 2021), https://plus.rozhlas.cz/zadne-emancipacni-hnuti-cloveku-nezaruci-stastny-zivot-odmita-kritiku-feministka-8639211. Účastníci a účastnice konference potvrzují, že původní příspěvek byl výrazně primitivní a ničím nepřipomínal text, jímž by měla být zahájena odborná konference. Daniela Kovářová jej zveřejnila dočasně na svých stránkách a narychlo vyfutrovala pár obecnými informacemi z Wikipedie, aby mohla odbornost aspoň předstírat.

Viz knihu Guye Standinga: Prekariát. Nová nebezpečná třída. (Rubato, 2018)

V USA se generace „boomers“ počítá od 50. let, kdy byla největší porodnost (baby boom). V Česku lze tuto hranici posunout i do 70. let, kdy byl největší baby boom u nás (tzv. generace Husákových dětí). Je pochopitelné, že termín „boomers“ (ale i „Husákovy děti“) může být danou generací přijímán jako urážlivý. https://wave.rozhlas.cz/ok-boomer-je-ultimatni-nadavka-i-vyhlaseni-generacni-valky-8111662 (18. 11. 2019, Karel Veselý). Nicméně, každý příslušník dané generace je svým vlastním chováním zodpovědný za to, zda tak bude označován. Pokud jeho mentalita a projev odpovídají memu „Starý muž volá na mraky“ (Old man yells at clouds), jinou reakci si nezaslouží.

Jsem si vědom toho, že nejde mluvit o „povaze národa“ jako něčem univerzálním, co se týká všech příslušníků daného národa, a jsem si vědom i toho, že „národ“ je pouhý historický konstrukt. Větami o povaze národa se snažím vysvětlit jen to, proč je některé přesvědčení nebo chování u nás relativně rozšířené.

Kdo by neznal píseň od Chinaski s názvem 1970 (https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/chinaski/--9429): „Naši mi vždycky říkali – Jen nehas, co tě nepálí – Jakej pán takovej krám – Naši mi vždycky říkali – Co můžeš sleduj zpovzdálí – A nikdy nebojuj sám.“ Tón písně je zjevně sebeironický a snad i lehce kritický, ale chytlavá melodie působí v kontrastu spíš nostalgicky a příjemně.

https://a2larm.cz/2021/08/kredo-podle-ktereho-se-ridi-cele-cesko-kdyz-jsme-trpeli-my-vy-musite-taky/ (9. 8. 2021)

https://detijsoutakylidi.cz/author/zdenkasipstankova/, dále viz rozhovor https://www.dvtv.cz/video/stovky-lidi-se-ji-sverily-s-traumaty-z-detstvi-pisou-o-biti-do-krve-i-sexualnim-zneuzivani-rika-sip-stankova (4. 1. 2022)

https://www.advojka.cz/archiv/2021/16/eskalator-3

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/telesne-tresty-zhorsuji-chovani-deti-stoji-ve-shrnuti-20-let-vyzkumu-168629 (29. 6. 2021), https://www.lidovky.cz/nazory/diky-za-kazdou-facku-ktera-padne-vedle-fyzicke-telesne-tresty-jako-efektivni-nastroj-vychova-deti-de.A220203_102105_ln_nazory_vag (3. 2. 2022) https://cnn.iprima.cz/biti-kleceni-v-koute-kruzitko-ve-stehne-aneb-vzpominky-padesatniku-na-nasili-ucitelu-32580 (31. 8. 2021), https://zpravy.aktualne.cz/domaci/vychovavat-deti-lze-i-bez-pohlavku/r~af88909a8e5211ec8a24ac1f6b220ee8/ (21. 2. 2022), https://eduzin.cz/wp/2022/02/10/vychova-pohlavkem-vyzkumy-mluvi-jasne-trestane-deti-jsou-agresivnejsi-a-nachylnejsi-k-nemocem-i-problemum/ (10. 2. 2022), https://wave.rozhlas.cz/historik-vladan-hanulik-z-deti-cilene-vytvarime-drsne-muze-kteri-se-neustale-8598118 (17. 10. 2021)

https://zena.aktualne.cz/rodina/z-lasky-nenavist/r~13323cca64e211eda873ac1f6b220ee8/ (22. 11. 2022, rozhovor vedla Klára Elšíková)

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/nasili-sikana-skolka/r~db187e4c91ca11edbe29ac1f6b220ee8/ (22. 1. 2023) – Výbornou oponenturu k výrokům z tohoto textu vedla na Twitteru novinářka Lucie Tomanová: https://twitter.com/PolarniLiska/status/1617115775092854785

Více k tomu pátá kapitola, první svazek, strany 158-159

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/deti-unicef-vyzkum-mlade-hlasy.A211115_164101_domaci_indr (16. 11. 2021) Doplňující info v této studii https://cdn.prod.website-files.com/612ca84c365129cb60d559dc/613e4bc8edac67458262de03_DETI%2C%20RODICE%20A%20DOMACI%20NASILI_text_final_20.6.pdf (Děti, rodiče a domácí násilí
výzkum klientely Acorusu, z.ú., Jana Barvíková a Jana Paloncyová)

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/tak-snadno-se-to-nepozna-v-cesku-hrozi-tyrani-az-desetitisicum-deti-338059 (25. 9. 2014)

https://sancedetem.cz/o-cem-se-mluvi/smutna-statistika-tyrani-u-nas-zazivaji-desetitisice-deti - odhady neustále rostou

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-pak-me-mama-chytla-za-vlasy-a-mlatila-me-do-hlavy-tyrane-deti-se-v-cesku-nikde-pomoci-nedovolaly-zjistila-studie-40463605 (16. 3. 2024)

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/tretina-ceskych-rodicu-bezne-bije-deti-4866 (27. 6. 2023)

Odkazuji na tento status https://www.facebook.com/story.php?story_fbid=893539252775618&id=100063586534347 a web https://detijsoutakylidi.cz/ (zdůrazňuji, že uvádím stránku pouze jako jeden ze zdrojů, jenž se k tématu vyjadřuje); souhrnný text
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/telesne-tresty-zhorsuji-chovani-deti-stoji-ve-shrnuti-20-let-vyzkumu-168629 (29. 6. 2021) a dotyčná studie z odborného časopisu Lancet, jež shrnuje 20 let poznatků: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12081081/

https://www.novinky.cz/clanek/podcasty-pod-svicnem-psycholog-ptacek-nasili-je-virus-ktery-se-prenasi-40443281 (20. 10. 2023)

https://www.detstvibeznasili.cz/

Doporučuji navštívit instagramový účet @prezilijsme_to (https://www.instagram.com/prezilijsme_to/)

Psycholožka Hedvika Dočekalová mi to vysvětlila kdysi takto – „Zažít trauma a být traumatizovaný je něco jiného. U traumatu jde o to, co je poté. Většinou sekundární trauma z reakce okolí, neuklidnění nervového systému, což třeba děti sami neumí. (C)-PTSD je strašná věc na mnoho let. Někdo může prožít trauma a může být pak šťastnější a změnit život, protože se reguloval. Ale být traumatizovaný, natož mít komplex je zlo. Někdo zažije trauma a je pak v bezpečí. Trauma se léčí pouze, když je v přítomnosti bezpečí. Pokud se třeba oběti nevěří, zlehčuje se to, je to sekundární trauma, a to poškozuje zásadně. Třeba u sexuálního násilí dojdou lidé na terapii až po mnoha letech, protože to chtěli zvládnout sami.“

Tématu moderního rodičovství se dotýká například pořad Houpačky na Radiu Wave, který připravuje Michaela Sladká: https://wave.rozhlas.cz/houpacky-7898721; z představovaných směrů nebo metod uveďme třeba Nevýchovu (https://www.nevychova.cz/o-nevychove/) nebo DigiDěti (https://digideti.cz/).

Typickou ukázkou oné neschopnosti přát dětem lepší svět je tento zmatený oběh jedné informace několika médii:
_4d34og8https://www.heroine.cz/spolecnost/9576-ceske-skoly-zjistuji-proc-je-dulezity-wellbeing-zaci-se-lepe-uci-vyucujici-nevyhori-pise-ucitel Článek z 2. září 2022 na Heroine.cz jasně popíše, co znamená pojem wellbeing a jak se tato hodnota či kritérium dá vnést do škol a podle ní učit, a že to prospívá jednoznačně žákům i učitelům. Https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-do-skol-ma-nove-prijit-i-wellbeing-neni-jasne-jak-to-ucit-40407989 - O pár dní později, 6. září na Novinkách.cz vyjde článek se zavádějícím titulkem, že „není jasné, jak to učit“ a u něj nesmyslná anketa hrající na nejnižší pudy a nejnižší společný jmenovatel vzdělanosti. Téměř 60 % hlasujících odmítne zavedení wellbeingu striktně („Ne, je to zbytečná ztráta času na úkor klasického školního vzdělávání“), 10 % to nepovažuje za důležité a zbývá jen 30 % lidí, kteří pochopili větu „Z mezinárodních šetření vyplývá jasná souvislost mezi pocitem wellbeingu a vzdělávacími výsledky“ (čili, že to nemůže být „na úkor vzdělávání“ a podobnou otázku vůbec nelze pokládat). Anketa i diskuse pod článkem dokládají, že většině zúčastněných lidí chybí sekundární gramotnost, jakékoli pozitivní myšlení i otevřenost změnám a jejich projevy se smutnou přesností ukazují, jak špatné vzdělání jim poskytlo školství v minulosti.

Viz otřesně hloupý a přízemní článek Ivy Špačkové míjející se se vším, co bylo na kauze režisérky Darii Kashcheevy podstatné (https://www.irozhlas.cz/komentare/zivot-je-tezky-nikdo-nema-narok-na-nic-za-vse-dobre-nalezi-jen-vdek_2404040629_job); a srovnej, o co doopravdy šlo - https://art.ceskatelevize.cz/inside/komentar-projev-na-ceskych-lvech-aneb-co-ty-filmarky-po-nas-vubec-chteji-jANLr (Kamil Fila, 15. 3. 2024) či podcast https://open.spotify.com/episode/2lr7FB3ZYu0fMkTEchfSWq

https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/1949142-psychologove-sestavili-zebricek-nejvice-empatickych-zemi-sveta-cesko-skoncilo-u-dna (3. 11. 2016), americký psaný popularizační zdroj https://msutoday.msu.edu/news/2016/is-america-still-an-empathetic-and-generous-giant (14. 10. 2016) a původní výzkum https://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1177/0022022116673910 (14. 10. 2016). Z něj plyne, že 7 z 10 nejméně empatických zemí se nachází ve Východní Evropě.

Opět přiznávám, že jsem tyto formulace nasál z éteru a už nevím, kdo je pronesl. Beru ale poslední dvě kapitoly jako puzzle myšlenek, které se skládají v nějaký souvislý obraz. Uvítám, přihlásí-li se původní autoři či autorky.

Stanovisko Unie rodinných advokátů č. 9/2019 k záměru veřejné ochránkyně práv zakázat fyzické tresty -
„Unie rodinných advokátů nepodporuje přijetí zákona, který výslovně zakáže fyzické trestání dětí, kterýžto záměr zveřejnila veřejná ochránkyně práv. Další právní norma nebude mít žádný praktický dopad, půjde jen o pokrytecké plnění závazků plynoucích naší zemi z mezinárodních smluv. Týrání dětí je již dostatečně sankcionováno vnitrostátním právem a další ingerence státu do rodiny není vhodná ani nezbytná. Výslovný zákaz navíc povede ke zneužívání v opatrovnických sporech. Větším utrpením pro dítě je rodičovská lhostejnost na jedné straně nebo neustálý psychický tlak a dusivá atmosféra v rodině na druhé straně, o čemž se na veřejnosti nehovoří, ani se toto jednání nepranýřuje.“ – Samozřejmě, vůbec se o tom nemluví, nevnímají to především lidé v kómatu. Formulací vhodnou k vypíchnutí je „pokrytecké plnění závazků plynoucích naší zemi z mezinárodních smluv“, z níž plyne, že v zahraničí to dělají špatně, nerozumí lidským právům a u nás jsme opět nejchytřejší a máme tu lepší praxi, přestože tu lidská práva byla desítky let pošlapávána totalitním režimem. Unie rodinných advokátů je rovněž proti zálohovanému výživnému a odmítá pomoci matkám samoživitelkám. Je pochopitelně proti manželství stejnopohlavních párů a Istanbulské úmluvě. Jediným štěstím je, že nejde o důležitou instituci a pouze spolek, jehož příslušníci a příslušnice se sami dobrovolně cejchují jako zpátečníci.