Velmi
pozdni.cz

Kniha 3 03 Utopický sitcom

Kapitoly

Vše Kapitoly

19. „Zdravotní a společenské nebezpečí pornografie je pranepatrné“

19. „Zdravotní a společenské nebezpečí pornografie je pranepatrné“
37
Ale ne intelekt ani jemnější emoce

Vycházím z publikace Jiřího Vaňka Estetika v proměnách prožitků (ARSCI, 2012), kde rozlišuje umění, kýč, manýrismus a pornografii právě tímto způsobem.

37
Poté přišla videoéra 80. a 90. let a následně dnešní digitální éra, kdy kromě veřejných pornostránek existují i soukromé účty pro předplatitele využívající především své smartphony než domácí počítače

PornHub uvádí, že 80 % uživatelů prohlíží stránku přes mobil, 15 % přes stolní počítač, 4 % přes tablet. https://www.xbiz.com/news/258472/pornhub-insights-releases-stats-for-2020-tech-review, detailnější statistiky o vyhledávání zde: https://www.pornhub.com/insights/2019-year-in-review#searches či ještě obecněji zde: https://www.pornhub.com/insights/

37
Porno nepochybně neustále mění svou podobu, rozhodně není stejné ani co do způsobu zobrazování, ani co do preferovaných praktik a rozšířenosti a je nesmírně kulturně specifické

Každoroční statistiky největšího serveru PornHub dávají na srozuměnou, jak se vkus v jednotlivých zemích nesmírně liší: https://www.pornhub.com/insights/2019-year-in-review#countries
Jak píše mediální teoretik Miroslav Libicher: „Dá se třeba říct, že japonská pornografie je jakýmsi zrcadlově převráceným odrazem pornografie americké. Zatímco v Americe se autocenzura vztahuje na domněle perverzní náměty a motivy (například incest), Japonsko není střídmé v zobrazování fantazií, nýbrž v samotných sexuálních praktikách. Mezi ty kontroverznější přitom řadí například i anální nebo lesbický sex.“ http://www.houpaciosel.cz/2022/02/14/slozity-svet-japonske-pornografie-yua-mikami-v-ni-predstavuje-zensky-ideal-i-pokoru/

38
Výborná přehledová publikace The Pornographic Industry (2016) od kalifornské profesorky gender studies Shiry Tarrant uvádí schválně řadu výzkumů, jejichž výsledky se nacházejí v obrovském rozptylu

The Pornographic Industry. What Everyone Needs To Know. Harvard University Press, 2016. Pakliže v této kapitole nebudu nějaké údaje zdrojovat, jsou k dohledání v této 196stránkové knize nabité 94 odkazy na další knihy, studie a rozhovory. Používám tuto publikaci jako základní referenční dílo, podobně jako v kapitole 10 používám knihu Neviditelné ženy (Invisible Women). Doporučuji též ke zhlédnutí osobní stránky autorky s přehledem jejích dalších publikací a rozhovorů: https://www.shiratarrant.com/

39
Rovněž u pornografie vlastně nevíme, s jak velkým hyperobjektem máme co do činění

Pojem hyperobjekt přebírám od filosofa Tima Mortona – jedná se o entity, přesahující míru lidské zkušenosti i naši tendenci k sebestřednosti a k uvažování v krátkém časovém horizontu. Hyperobjektem jsou jevy jako globální oteplování, počasí, teorie relativity, pandemie, komplexnost a provázanost přírodních procesů, které jsou obecně mimo naše kompetence a jejichž časový horizont je mimo zkušenost jedné generace. https://www.wired.com/story/timothy-morton-hyperobjects-all-the-way-down/ (16. 11. 2021)

41
Jejich hlavní tezí bylo, že porno není slovo, ale obrazy a činy, a že tyto obrazy nejsou žádné iluze a fantazie, ale reálné zaznamenání aktů násilí

Kriminalizovatelná definice pornografie A. Dworkin a C. MacKinnon zní: (i) „Ženy jsou prezentovány odlidštěně jako sexuální objekty, věci nebo komodity, nebo (ii) ženy jsou prezentovány jako sexuální objekty, které mají potěšení z bolesti nebo ponížení, nebo (iii) ženy jsou prezentovány jako sexuální objekty mající sexuální potěšení, jsou-li znásilňovány, nebo (iv) ženy jsou prezentovány jako sexuální objekty svázané nebo pořezané nebo zmrzačené nebo pohmožděné nebo fyzicky zraněné, nebo (v) ženy jsou prezentovány v polohách a pozicích sexuální podřízenosti, servilnosti, nebo (vi) části ženských těl – včetně, ale ne pouze vagina, prsa nebo hýždě – jsou vystaveny takovým způsobem, že jsou ženy redukovány na tyto části, nebo (vii) ženy jsou prezentovány jako kurvy z podstaty, nebo (viii) ženy jsou prezentovány v situacích penetrace objekty nebo zvířaty, nebo (ix) ženy jsou prezentovány ve scénářích degenerace, zranění, mučení, ukazovány jako nečisté a méněcenné, krvácející, pohmožděné nebo v kontextu, jenž činí tyto okolnosti sexuálními.“

44
Ženám tento přístup vyhovuje jen částečně a jen někdy (většinou v době ovulace)

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3970165/ Kim Wallen, Heather A. Rupp: Women’s Interest in Visual Sexual Stimuli Varies with Menstrual Cycle Phase at First Exposure and Predicts Later Interest. Horm Behav. 2010 Feb; 57(2): 263–268. – Podobné výzkumy operující čistě biologickým vysvětlením je ale třeba vždy brát s rezervou.

44
Naše tužby nejsou politicky korektní

Podle periodika Journal of Sexual Medicine 30 – 60 % žen má submisivní sexuální fantazie s různými formami spankingu (jednoslovný český termín „plácání“ nevystihuje šíři praktik), svazování a nucení k sexu. V některých statistikách PornHubu vychází, že uživatelky vyhledávají slova jako „tvrdý sex“, „dvojitá penetrace“, „velký pták“, „hardcore“, „gangbang“, „fisting“ o něco nebo i výrazně častěji (o 80 – 100 %) než muži. Nesmíme ale podléhat jednoduchému úsudku, že pouhé vyhledávání znamená automaticky sexuální preferenci a maximální vzrušení daných motivem. Sama technická data nic neříkají. Mnoho věcí lidé vyhledávají jen ze zvědavosti, než aby jimi byli sexuálně vzrušení (čtenářstvo této knihy jistě zkoušelo najít třeba zohavený penis Johna Wayna Bobbita zmiňovaného v kapitole 7), spoustu věcí nacházejí bez potřeby textového vyhledávání pouhým prohlížením obrazových náhledů a je otázka, zda toto umí měření zaznamenat.

44
Například portál Pornhub zaznamenává v průměru 115 milionů návštěv za den a ve stovce jeho nesledovanějších filmů pouze je v 18 % z nich zobrazen ženský orgasmus

https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00224499.2017.1332152 Consuming Ecstasy: Representations of Male and Female Orgasm in Mainstream Pornography. Léa J. Séguin, Carl Rodrigue, Julie Lavigne. 20. 6. 2017

45
Muži navíc často mívají na základě sledování porna návyk provádět sex v polohách, které nejsou pro partnerky vzrušující, ale spíš bolestivé

Tuto informaci přebírám z osobních rozhovorů socioložky Ivy Baslarové se sexuálními pracovnicemi

47
Úpadek mužského šovinismu dnes je, že muži jsou stále schopnější jako politici nebo soudci, v podstatě mají vládnout světu, ale jsou – na rozdíl od žen – bez fantazie

V jiné variaci o tom Radim Uzel mluví v textu https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-tajny-zivot-muzu-a-zen-40163517 (3. 7. 2007) „Slavný švýcarský sexuolog Willy Passini vysvětluje pomocí těchto rozdílů to, proč se muži nesrovnatelně častěji dopouštějí úchylného jednání. A proč je mezi nimi mnohem více pedofilů a nepoměrně více sexuálních násilníků. Naprostá většina žen dokáže všechny své možné úchylky ventilovat v oblasti pocitů a představ. Převážná většina mužů není takové představivosti schopná.“ Tak postopadesáté: nemá to nic co dělat se stavbou mozku a jeho předprogramovaným výkonem, dokonce ani s hormony. Je to společnost, která nás k určitému chování podněcuje nebo inhibuje. A muži se dopouštějí takového jednání tehdy a tam, kde se mužům neustále říká: „Nemůžete za to, je to ve vás uložené.“ (více viz kapitola 23)

48
Vliv porna na svou psychiku ostatně muži občas popisují a nejsou tím nadšení, protože jim to zhoršuje kvalitu vztahů

Na výpovědích téměř 200 mužů je postavena kniha Davida Loftuse Watching Sex: How Men Really Respond to Pornography, 2002

49
Což je základní definice morálního imperativu, jak ji formuloval filosof Immanuel Kant

Připusťme, že Immanuel Kant měl k sexu i masturbaci vyhýbavý vztah a pravděpodobně zemřel jako panic, jeho citovaná formulace je však obecně platná

51
Je dobré být obezřetní v přímých měřitelných dosazích

Typicky zavádějící jsou příklady „zkažených teenagerů“, kdy například zpěvačka Billie Eilish prohlásila, že má „pornem zkažený mozek“, čehož se okamžitě chytilo několik antipornografických organizací. Socioložka Kelsy Burke pak uváděla na pravou míru určité dezinterpretace: https://slate.com/human-interest/2021/12/billie-ellish-howard-stern-brain-destroyed-sex-education.html (17. 12. 2021)

51
Interdisciplinární datový výzkumník John Foubert

https://www.johnfoubert.com/is-porn-bad – Stránka nabízí odpovědi na 16 základních otázek s výčtem zhruba 130 zdrojů. Vůči práci Johna Fouberta lze namítnout, že k ní přistupuje z pozice věřícího a důsledně hledá hlavně důkazy negativního působení pornografie.

52
Na serveru PornHub bylo zabráněno nahrávat podobná videa tím, že obsah můžou přidávat jen registrovaní uživatelé, kteří se prokáží úředním průkazem identity

Tuto kauzu důkladně mapuje dokument na Netflixu nazvaný Money Shot: The Pornhub Story (2023, Pornhub: Sex, prachy a internet). Věnoval jsem se mu v tomto videu: https://www.stream.cz/kinobox/70-procent-porna-je-trestny-cin-lze-zakazat-pornhub-pta-se-dokument-na-netflixu-64584823 (2. 4. 2023). Za nejvíce alarmující pokládám citovanou pasáž mezi 10:33 až 11:33.

52
Odborný článek Deep Tags

Deep tags: toward a quantitative analysis of online pornography. Antoine Mazières, Mathieu Trachman, Jean-Philippe Cointet, Baptiste Coulmont &Christophe Prieur. Porn Studies, Volume 1, 2014. s 80-95 https://coulmont.com/articles/deep-tags/

53
Výsledkem může být i zcela absurdní situace, kdy algoritmy sociálních sítí vyhodnotí pouhá slova jako vulva či vagina, tedy anatomicky správné názvy částí ženského těla, jako pornografii a takový obsah zablokují

https://www.zdravotnickydenik.cz/2024/03/socialni-media-vidi-zenske-telo-jako-pornografii-i-kdyz-jde-o-zdravi/ (31. 3. 2024, Ludmila Hamplová); odkaz na dále citovaný text zde: https://theconversation.com/social-media-continues-to-censor-womens-health-posts-as-pornography-and-it-may-cause-serious-harm-224200 (11. 3. 2024).

54
Nebo se předávkovaly drogami, jelikož nedokázaly snášet bolest, stres, ponižování na place a šikanu na sociálních sítích

Excesivně dlouhý seznam s různými příčinami smrti: https://www.iafd.com/deadporn/, kratší seznam pornohereček, jež zemřely na problémy úzce spojenými s natáčením: https://lustfel.com/dead-pornstars/

55
Za problematické považoval, že pornoherci mají „přirození veterinárních rozměrů“, produkují příliš mnoho ejakulátu a ženy mají mokrý orgasmus, což mu připadalo nerealistické

https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-radim-uzel-pornografie-poskytuje-falesny-obraz-intimniho-styku-68227 (12. 11. 2010) Jeden text za všechny; různě v nich varioval pouze to, že herce podezíral z používání maket a filmových triků. Obecně Uzlovy protesty proti ženské ejakulaci působí z dnešního pohledu zvláštně.

55
„Jsem sexuální v tom smyslu, jako byl Mozart muzikální. Veřejná sexualita pro mě byla od prvního představení tak přirozená, jako bych dýchala“

Hartley, Nina (2013). "Porn: An Effective Vehicle for Sexual Role Modeling and Education". In Taormino, Tristan; et al. (eds.). The Feminist Porn Book: The Politics of Producing Pleasure. New York: The Feminist Press.

56
Jako třeba 33letou Valentinu Nappi, jež o tom měla v roce 2019 i svůj TED talk

https://www.youtube.com/watch?v=j10BPz6Bhmk – Nappi tu pracuje především s pojmem heterotopie, jenž zavedl Michel Foucault.

56
Protože jim tyto účty byly rušeny jako „nevhodný obsah a nyní panuje mnohem více omezení“

https://magazin.aktualne.cz/celebrity/instagram-zrusil-ucty-stovkam-porno-hvezd-je-to-diskriminace/r~ce59ff1a0f6d11ea858fac1f6b220ee8/ (26. 11. 2019), https://www.heroine.cz/domaci/3553-onlyfans-i-explicitni-obsah-je-prace-jak-funguje-a-kdo-ho-v-cesku-tvori (23. 10. 2020), https://www.e15.cz/byznys/technologie-a-media/banky-proti-pornografii-tvurci-sit-onlyfans-potlaci-prilis-zrejmy-obsah-1382965 (20. 9. 2021)

58
Miliony, o nichž mluví Bree Olson, jsou víceméně minulostí. Jedna z nejsledovanějších internetových pornohvězd všech dob, Mia Khalifa

Jen na Twitteru Miu Khalifu ve druhé polovině roku 2022 sledovalo 4,7 milionů lidí, na Instagramu pak 27,7 milionů. V téže době byla 8. nejsledovanější pornoherečkou na PornHubu, a to přestože poslední videa natáčela v roce 2015. https://www.washingtonpost.com/business/2019/08/16/mia-khalifa-is-among-worlds-most-watched-women-yet-porn-industry-is-keeping-profits/ (16. 8. 2019).

59
Respektive neodnášejí si stejné následky

https://www.youtube.com/@offbeatme (dříve LustCast) – zachycuje řadu výpovědi hereček o mocných a nebezpečných lidech v pornoprůmyslu jako jsou Pierre Woodman, Rocco Siffredi či Max Hardcore.

61
A hlavně, prosím, ne domácí práce, tato vize soukromého pekla zaživa Radima Uzla natolik děsila, že o tom musel mluvit i v nesouvisejících případech

Jestliže na základě daného citátu máte pocit, že Radim Uzel domácí práce u mužů podporuje, počkejte si na kapitolu 22, nebo si vzpomeňte na kapitolu 12.

64
V nepornografických filmech s dějem pak jde o to, aby pohled na ženy nebyl čistě voyeuristický a ženy měly vlastní agendu a osobnost

Na tomto místě by mohlo být několikastránkové pojednání o základním pojmu feministické filmové teorie, tzv. male gaze (upřeném mužském pohledu na ženské tělo). Namísto toho nabídnu jen pár odkazů. Textové heslo: http://cinepur.cz/article.php?article=6 (říjen 200) a video esej: https://www.youtube.com/watch?v=eCPD7Mi9504 (2022)

24. Pohled pro propasti normalizace a devadesátek

24. Pohled pro propasti normalizace a devadesátek
226
Nemá ovšem cenu nalhávat si, že rovnost mužů a žen je snad alespoň v demokratických západních zemích uspokojivá

Kapitoly 9, 10 a 11 k tomu přináší robustní evidenci. (Cokoli se vám bude jevit v této kapitole jako hrubě nahozené, je vysvětleno detailně dříve.)

226
Ženy a muži se přece viditelně povrchově liší, tudíž musí mít i jinak fungující mozky a od toho se odvíjí jejich vlastnosti, role a posty

Tomuto se věnují kapitoly 14, 15 a 16

227
Zavedení pojmu gender je jednou z největších revolucí v sociologii, protože se tím odkrylo celé nové patro bádání

Citováno z Odvaha nesouhlasit. Feministické myšlení Hany Havelkové. (ed. Věra Sokolová, Ľubica Kobová), konkrétně z rozhovoru Hany Havelkové s Terezou Kynčlovou o počátcích gender studies u nás s. 404.

227
Tato kniha nepopisuje českou společnost komplexně

Rychlými referenčními body mohou být popularizační publikace – Daniel Prokop: Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti (2019), Pavel Pospěch: Neznámá společnost. Pohledy na současné Česko (2021) a Pat Lyons, Rita Kindlerová (ed.): 47 odstínů české společnosti (2015) a Martin Buchtík: Různá vyprávění o jedné společnosti (2023, zdarma zde https://masarykovaakademie.cz/cats/publikace/buchtik-ruzna-vypraveni-o-jedne-spolecnosti/)

227
Můj popis začíná členit i „lidi“ na muže a ženy a jejich odlišné, dobově tvarované perspektivy

Při psaní a čtení podobných vět se v současnosti v mnoha lidech vzbouzí až jakýsi mentální tik: „a co trans a nebinární osoby?“ Ať už to kdokoli myslí vážně, nebo zlomyslně, odpověď je stále stejná a v knize se opakuje. Cca 98 % lidí jde snadno rozlišit na muže a ženy, trans lidé zažívají před tranzicí ty problémy, jaké patří k jejich původně určenému genderu, a po úspěšné tranzici zase problémy, které patří k opačnému, binárně chápanému genderu. Nebinární lidé rozbíjejí běžné společenské představy, ale lidé okolo nich jim obvykle přisuzují atributy na základě toho, co se domnívají, že je jejich dominantní gender; obvykle si vystačí s nadávkami do „buzen“ a „leseb“. Každopádně odkaz na cca 2% minoritu zde nic neřeší, nevyjasňuje ani nekomplikuje.

227
Písničkář a právník Ivo Jahelka, zpívající letmé sprosťačinky založené na reálných soudních případech

https://pisnicky-akordy.cz/ivo-jahelka Odkaz neuvádím jako „doklad závadnosti textů“, pouze jako zajímavost, že společnost na přelomu 80. a 90. let pociťovala jako klíčovou svobodu a důkaz „tání režimu“ mluvit o soukromých, postelových záležitostech. V oněch „soudničkách“ se ukazovaly drobné vady celého systému, ať už na straně lidí nebo zákonů. Typicky dobová je třeba píseň Balada o tahací harmonice https://pisnicky-akordy.cz/ivo-jahelka/balada-o-tahaci-harmonice o znásilnění cizí manželky, která se původně domnívala, že s ní souloží její opilý manžel a nikoli jeho kamarád. Nakonec se případ podaří napasovat na paragraf „poškození cizích práv“, aniž by bylo možné dotyčného odsoudit za znásilnění. „Tralala, tralala, dala nebo nedala k lásce svolení – jasný to není.“

227
Pod tímto svrchním proudem pro (přece jen) inteligentnější publikum běžel po Listopadu 89 spodní buranštější proud reprezentovaný například postavičkou Pivrnce od Petra Urbana

http://www.rudapivrnec.cz/cz/petr-urban.html

228
Jejich styl v sobě nesl jakousi iluzi hojnosti a kyprosti, určitého luxusu, v posteli i na talířích

Přitom ani v této době se nemuseli ilustrátoři, karikaturisté a humoristé omezovat jenom na erotiku. Vladimír Jiránek, Vladimír Renčín či Pavel Kantorek dokázali komentovat společenské problémy tak, že je převáděli na osobní, někdy až filosofická či ekologicky laděná témata. Rovněž Neprakta a Saudek ale nebyli na stejné úrovni jako Pivrnec. Ten měl v 90. letech v sobě mnohem víc domácí plebejství, proletářství a hrdost na to, že patří ke kultuře hospod 4. cenové skupiny, zatímco Neprakta se Saudkem tu byli spíš pro ty, kdo se upínali k západní kultuře.

228
Co na tom, že jde hlavně o subjektivní nostalgické obrazy a tato hojnost byla fingovaná a ve skutečnosti vycházela z tehdejšího objektivního nedostatku, zboží i občanské svobody?

Malá relativizace https://a2larm.cz/2021/11/devadesata-leta-mame-spojena-s-nastupem-konzumu-zlom-ale-nastal-uz-na-sklonku-socialismu/ Politoložka Veronika Pehe mluví s historikem Martinem Francem – VP: „Často slýcháme, že za socialismu zely regály prázdnotou, i když dobové seriály jako třeba Žena za pultem se diváky snažily přesvědčit o opaku. Nakolik můžeme hovořit o konzumní společnosti už za socialismu? “ – MF: „Teprve z odstupu vidíme, že konzum v 90. letech plynně navazoval na 80. léta. Dnes máme představu, že v 90. letech nastal obrovský zlom, ale když si to rekapitulujeme, ať už pamětnicky, nebo za pomoci dostupných pramenů, vidíme, že výrazná změna v oblasti životního stylu nastala už v letech 1988 a 1989. Měnila se atmosféra ve společnosti, naplno se uvolnila stavidla přejímání konzumních návyků ze Západu. Západ byl už naprosto nezpochybnitelným konzumním vzorcem, ke kterému jsme se měli přibližovat“.

228
Jezdilo se na dovolenou, kam většina nejezdila

Kdo chce zabít Jessii? (1966), který stojí na Saudkových komiksech, je typický tím, že zdůrazňuje erotičnost hlavní hrdinky, zatímco Superman, jenž je jinak zásadně kladným hrdinou, tu má úlohu záporáka. Západní komiks je tedy příznačně zdrojem touhy po vnadných ženách a nikoli touhy mít nadlidskou sílu. Tu obstarají technologicky zázračné rukavice, a přestože se o ně ve filmu bojuje, pro hlavního hrdinu je podstatnější než tento jeho vynález, doslova zhmotnit svůj erotický sen. Čtyři vraždy stačí, drahoušku! (1970) je zase vhodné číst výrazně symptomaticky – hlavním zdrojem rozkoše je možnost vžít se do brakové literatury, ale zároveň nepřímo symbolicky konzumovat značky a zboží propagované ve fiktivních reklamách. Tedy možnost užívat si konzum komerčního žánru i spotřebních produktů.

228
Přestože tehdejší vesnice, samoobsluhy či zdravotnictví takto nevypadaly

Nově tuto funkci přelakovávání historie narůžovo provádějí různé memy a řetězové maily pro důchodce, v nichž se slastně vzpomíná na dobu, kdy děti svobodně běhaly po venku, trhaly ovoce ze stromů a údajně neexistovaly žádné dysfunkce v učení ani žádná inkluze a tělesné tresty nikomu nevadily. Je poměrně snadné se dopátrat, že tyto materiály vznikají v ruských trollích farmách, často se u nich používají fotografie, které nemají český původ a znění do různých jazyků je otrocky překládáno z angličtiny. Porovnejte tento status předsedkyně Trikolory, Zuzany Majerové Zahradníkové : https://www.facebook.com/zuzanamajerova.cz/posts/pfbid0oEsKrxWHhfM1JqNWUc7WNpfnNpBsENMRfWAYmU65HHfUdyZos9US95YgNjgsuvPkl s tímto statusem: https://www.facebook.com/1425967307619640/photos/a.1426007707615600/3067498476799840/. Je zcela zjevné, že jde o kopii a že originál vznikl proto, aby západní demokratické země zpochybňovaly svůj současný status a upíraly se k fiktivní minulosti. Přesně podle přání Ruska.

229
Ale většinou jsou ženy vedlejšími postavami

Jak to popsal komentátor Petr Bittner: „Pustil jsem si pro zajímavost kousek filmu Patrika Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel podle stejnojmenné předlohy, jsa zajímavý intelektuál samozřejmě čistě pro studijní účely. Film je totiž současným českým autorským pokusem vyobrazit zápolení čtyř různých českých chlapů s krizí středního věku, který má ambici oslovit většinové publikum. Takže to musí něco ukazovat. Nebudu vás napínat, něco to skutečně ukazuje, přátelé: Aniž bych hodnotil kvalitu zpracování nebo herecké výkony (ostatně čtveřice Pechlát, Švehlík, Čermák, Hofmann patří k tomu nejlepšímu), jedna věc tam vystupuje s úplnou nahotou (často doslova): ta kompletně mužská fantazie o ženách jako hysterických, nestabilních, vzteklých i lítostivých, zkrátka přehnaně emocionálních bytostech, které akorát stojí doma v kuchyni, od vstupu na scénu se z něčeho hroutí, tu a tam se vybrečí kamarádce, tu a tam se s někým vyspí, ale především po odchodu kamery spolehlivě zůstávají kdesi v obýváku, kde jako princezny zakleté ve věži čekají, jak to s těma klukama dopadne.“ https://www.facebook.com/petr.bittner.18/posts/10224346801849123 (3. 2. 2021)

229
Později se z tohoto kritéria vyloupnul takzvaný „Bechdel test“ pomocí nějž se dají třídit filmy na ty, v nichž ženské hrdinky jsou autonomní bytosti, či jenom závislé mužské přívažky

Seznamy filmů, které testem prošly (i neprošly), najdete zde: https://bechdeltest.com/. V češtině se recenze podle stejného klíče akumulují na této stránce: https://www.facebook.com/bechedelreviews/. Původní strip najdete zde: https://dykestowatchoutfor.com/the-rule/. Dějinný kontext a varianty testu (i jeho kritiku) najdete zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Bechdel_test

230
„Zjišťujeme, že nesnášíme spousty ženských postav ve filmech a knihách, protože je vytvořili muži, co nesnášejí ženy.“

Klasický feministický vtípek z opačné strany o knize Pýcha a předsudek: Víte, proč dokázal pan Darcy přijmout Lizziino odmítnutí klidně a i poté se k ní choval přátelsky a s úctou? Protože ho napsala žena.

230
Muži bez žen mají výrazně horší kvalitu života a umírají dříve, zatímco ženy se bez mužů obejdou docela dobře

Ženy jsou v single stavu šťastnější než muži (https://www.flashpack.com/solo/relationships/women-happier-single-men/), ženatí muži žijí déle než neženatí, u vdaných žen to ale neplatí a jsou na tom navíc ekonomicky hůře (https://torontosun.com/health/married-men-live-longer-married-women-not-so-much-study), ženy jsou šťastnější bez dětí a partnerů https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2019/may/25/women-happier-without-children-or-a-spouse-happiness-expert). Český článek na stejné téma https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/vyzkum-singles-nezadani-stesti-spokojenost-zeny-a-muzi-muz-zena-partner-parnerka-vztah.A171220_123600_vztahy-sex_haa (20. 12. 2017)

230
Pokaždé jsou důvody stejné – muži jsou na ženách mnohem závislejší, než si umějí přiznat

Zde přesnější statistiky: https://www.czso.cz/staticke/cz/app_estat/demografie_evropy_2021/CZ_CS_demography_final_core/CZ_CS_demography_final_core/bloc-2c.html?lang=cs; veškerá vysvětlování berou do úvahy i genetické faktory (probírané v knize už dříve), nicméně sociální faktory hodně převládají. Problém u žen je, že se vyššího věku dožívají v horším zdravotním stavu, nejen proto, že se dožijí nemocí, které už muži nestihnou absolvovat, ale i proto, že je víc trápí stařecká křehkost, tedy jakési chátrání životem unaveného organismu. Když se lékaři snažili určit střední délku života seniorů, kterou zvládají bez omezení v každodenních aktivitách a bez tělesné nezpůsobilosti, byl u žen průměrný věk 64 roků a u mužů 63 let. Ženy si tedy užijí „jenom“ rok relativně kvalitního života navíc. https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-proc-zeny-ziji-dele-nez-muzi-40333168 (18. 8. 202)

230
Vezměme si třeba nejoblíbenější „komedii století“ – S tebou mě baví svět (1982)

Tento termín není použitý náhodně, ale vychází z televizní ankety v roce 1998. https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/komedii-stoleti-nakonec-televize-nedavala.A_981109_003831_filmvideo_pch (9. 11. 1998) Výsledek určilo přes sedm tisíc telefonických hlasů. Již tehdy výsledky vyvolaly velmi kontroverzní ohlasy. Na CSFD.cz, kde pro film hlasovalo téměř 42 tisíc je pouze 837. nejlepší a 514. nejoblíbenější film. (https://www.csfd.cz/film/7366-s-tebou-me-bavi-svet/prehled/) I mezi československými komediemi je až na 59. místě a zjevně šlo v roce 1998 o velmi zavádějící vzorek hlasujících. Přesto onen termín „komedie století“ žije dál, především ale ironicky.

231
Není nad to, když takovou komedii o ženách beze smyslu pro humor napíše a natočí se specifickou necitelností a chladem ženská autorka

O Marii Poledňákové jsem napsal poměrně dost textů, v této podkapitole z nich dělám kompilát: https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/novy-film-polednakove-boze-bylo-nam-toho-zapotrebi/r~i:article:629392/ (12. 2. 2009) a https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/jak-pokracuje-normalizace-ve-filmech-a-v-nas/r~i:article:629846/ (17. 2. 2009) a https://www.respekt.cz/delnici-kultury/marie-polednakova-v-tom-lita-jako-dablice (14. 5. 2012), https://medium.seznam.cz/clanek/kamil-fila-co-nam-zbylo-po-marii-polednakove-i-komedie-stoleti-to-neni-80 (29. 11. 2022), https://medium.seznam.cz/clanek/kamil-fila-co-nam-zbylo-po-marii-polednakove-ii-nezijeme-spolu-a-chceme-jen-dovolenou-413 (2. 12. 2022), https://medium.seznam.cz/clanek/kamil-fila-co-nam-zbylo-po-marii-polednakove-iii-shon-v-nemz-zapomeneme-kdo-jsme-1417 (1. 1. 2023).

232
Toto je v nich jediný možný únik z každodenní reality pracovních vztahů a domácích povinností, která vlastně ale téměř ani neexistuje, neukazuje se a nepřemýšlí se o ní

Dalším výrazným znakem těchto filmů je ustavičný neurotický shon, kdy vlastně odpočinek neexistuje, ale jen ustavičně něčím narušovaný. Jako by se dějově opuštěná rovina práce a domácích povinností dostávala i do zobrazování odpočinku, který nikdy není úplně pohodový. Těžko říct, jak tento symptom analyzovat: možná jako vyjádření perspektivy pracující ženy, že nikdy nelze mít vše pod kontrolou, ani praktický život, ani tvorbu.

232
„Ze socialismu jsme vyklouzli tak snadno, protože kapitalismus pro nás byl připraven už v něm“, napsal hned v roce 1990 sociolog Ivo Možný ve svém slavném knižním eseji

Proč tak snadno: Některé rodinné důvody sametové revoluce (1990, SLON) vypráví příběh o tom, jak despotický socialistický stát v padesátých letech nejprve vyvlastnil rodinu, tedy soukromou sféru života, až se nakonec dočkal toho, že rodina kolonizovala stát. Ivo Možný přináší stále platná vysvětlení nejníže položených příčin pádu starého režimu, tedy soukromých aspirací a vynucených strategií velmi různých skupin bezejmenných sociálních aktérů starého režimu, těch dole i těch nahoře, které vedly nakonec k tomu, že tu nezbyl téměř nikdo, kdo by měl zájem na jeho dalším udržení. (Shrnující článek historika Pavla Kosatíka zde https://denikn.cz/1149233/sociolog-ktery-pred-triceti-lety-precetl-ceskou-spolecnost-jeji-totalitou-zazite-manyry-a-presne-odhadl-co-by-se-melo-zmenit/, 19. 5. 2023)

232
Minulý režim v nás přebývá i proto, že část popkultury stála na těchto představách o „normálních slušných lidech“, kteří mají pevně rozdělené mužské a ženské role

Lze namítnout, že tyto seriály ukazují emancipované pracující ženy – ale to je zavádějící. Oba seriály fascinují nové generace badatelek, viz namátkou: https://is.muni.cz/th/c46t0/; https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/148768; https://theses.cz/id/jrfgxl/ a http://www.vyvarovna.com/2018/12/zena-za-pultem-sex-ve-meste-v-dobe.html, https://theses.cz/id/ca5sfu/, https://theses.cz/id/lpzvei/ a https://theses.cz/id/0t9pv0/. Je naprosto bizarní, že právě kritika normalizačních stereotypů vyvolává častou reakci, že lidé, co onen stav pojmenují, jsou „noví svazáci“. Je to tak několikanásobné převrácení smyslu, že z toho jde hlava kolem. Svazáci totiž milovali Ženy za pultem a spol. a cílem bolševiků bylo, abychom se podobnými příběhy cítili uchlácholeni.

232
Ženy byly nálepkované buď jako otravné manželky a matky, a ve veřejném prostoru dostávaly prostor hlavně jako variace na sekretářky udržující si pozici a získávající výhody často sexem

Zábavným 10minutovým videoesejem na toto téma je Cukříček, nebo mlíčko? (Kam se poděly všechny Marušky, Věrušky, Martičky – asistentky šéfa vyobrazované v každém druhém filmu?) z cyklu TeleRevize z února 2023: https://www.ceskatelevize.cz/porady/15412491897-telerevize/

233
Soucit či sounáležitost si nakonec nezasluhují ani mužské postavy ani jejich tvůrci

https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/rozhovor-nemuzeme-mit-svatou-obet-nasili.A211005_181233_p_spolecnost_wag (15. 10. 2021) K tomu pro ilustraci zcestný názor Daniely Kovářové, která říká: „Je o tom krásný český film Teorie tygra a tam všichni jako diváci fandíme Bartoškovi, protože domácím násilníkem je Eliška Balzerová. Domácí násilí páchané ženami na mužích na svůj coming out ještě čeká, protože to nevnímáme vůbec jako domácí násilí, nám to připadá, jako že žena je například jen semetrika, ale přitom je psychické domácí násilí stejně děsivé a demotivující jako fyzické násilí.“ – Daniela Kovářová prakticky nikdy nemluví o rozšířenosti domácího násilí ze strany mužů. Pakliže ho zmíní, okamžitě mluví o psychickém násilí ze strany žen, aby uměle a falešně „vyvažovala debatu“. Ve skutečnosti tím debatu o původním tématu utíná. Podstatné na citovaném výroku ale je, že v Teorii tygra žádné psychické násilí není. Manželka svého manžela neponižuje, nedeptá, nezpochybňuje, nepředhazuje mu jiné, podle ní schopnější muže, nevysmívá se jeho případné impotenci, nežárlí na něj, netahá z něj peníze, citově ho nevydírá a nelajnuje mu život, protože on si zjevně dělá, co chce. Má své vlastní peníze a žije si z nich. Kupuje si, co chce, jí, co chce a nenechá se vychovávat a měnit. Nehádají se a on tvrdí, že ji miluje. Jeho největším utrpením je, že musí spolu s manželkou navštěvovat své dospělé děti a ona ho občas nutí jíst a pít něco jiného (obvykle zdravějšího), což se jí ale nedaří. (Hlavním zdrojem útisku mužů v tomto snímku je pojídání pohanky.) Napasovat na tento příběh „ženské domácí psychické násilí na mužích“ a tvrdit, že Balzerová by měla být děsivou postavou, nechce ani tak všímavost či fantazii, jako spíš mimořádnou dávku nesoudnosti. Postavě Jiřího Bartošky fandíme proto, že je hlavní postavou a nic moc jiného nám nezbývá, a rovněž proto, že jsme v českých filmech nadržovat mužům.

234
Jestli v těchto zoufalých parodiích na vztahy někdo chce žít, proč musí všichni okolo sdílet kolektivní blud, že to je v pořádku, že toto je ideál nebo aspoň norma?

Jsem si plně vědom výběrovosti jednotlivých filmových titulů a netvrdím, že se jedná o 100% normu českých filmů. Nachází se v nich mnohem více typů ženských i mužských postav. Jen v tomto případě vypichuji některé výrazné hity z dávné i poslední doby, aby bylo zřejmé, že situace se až tak moc nemění. Podrobnější text o nich např. Cinepur, Jana Bébarová http://cinepur.cz/article.php?article=4913 (10. 6. 2020), Aktuálně.cz, Clara Zang https://magazin.aktualne.cz/sexisticke-anekdoty-v-nichz-cesi-vidi-sebe-sama-co-tahne-na/r~22fc875ea08511eca89f0cc47ab5f122/ (11. 3. 2022) nebo Respekt, Jindřiška Bláhová https://www.respekt.cz/tydenik/2022/30/laska-dosla (24. 7. 2022)

234
České komedie toto považují na harmonii a pohodu

V této knize se často projevuje, že ji psal filmový kritik, který nemá dobrý přehled o tom, co se děje v jiných kulturních oblastech, ať už je to hudba, výtvarné umění nebo literatura. Pro ty, kteří chtějí mít představu, jak se tematika „ženských autorek a postav“ řeší v oblasti literární tvorby, nabízím tyto čtyři na sebe navazující texty: https://denikreferendum.cz/clanek/14476-antipenas (5. 12. 2012), http://www.h7o.cz/bejt-zencka-a-psat/ (19. 9. 2022)
http://www.h7o.cz/nekricme-na-sebe-mluvme-spolu/ (26. 9. 2022) a https://revueprostor.cz/smirte-se-s-tim-ze-na-dobre-minene-rady-literarnich-muzu-uz-nikdo-neni-zvedavy (26. 9. 2022). Z divadelní oblasti doporučuji zase tento text: https://www.podhoubi.com/post/kdy%C5%BE-um%C4%9Bn%C3%AD-o-sexu%C3%A1ln%C3%ADm-n%C3%A1sil%C3%AD-zkresluj%C3%AD-stereotypy-a-v%C3%BDsm%C4%9Bch-k-problematick%C3%BDm-aspekt%C5%AFm-feministy (20. 3. 2023).

234
Jako by mluvil ústy jiných a jiní mluvili jeho ústy. Je to portrét zemdlelosti ducha jako v různých podobách u úředníka Eichmanna, vojáka Švejka či otce Kondelíka

Viz knihy jako: Josef Jedlička: České typy aneb poptávka po našem hrdinovi (1992) nebo České typy a jiné eseje (2009, Plus, ed. Speculum) (ukázka: https://nadcasove.blogspot.com/2020/08/josef-jedlicka-o-svejkovi-svejkovani-z.html); Dagmar Mocná: Případ Kondelík (2002, Karolinum)

236
Vymezoval se průběžně proti pavědě nebo nedokazatelným tezím svých kolegů a kolegyň, jimž esotericky hráblo

Například těm, které prezentuje MUDr. Helena Máslová „která ještě v říjnu 2019 v časopise Týden uváděla, že při každodenní onanii nestačí dozrávat spermie, což způsobí mužskou neplodnost.“ (Zvíře nadržené, s. 42).

236
Nezneužil svého postavení, nepropadl pocitu vševědoucnosti a nešířil vyvrácené dezinformace

O děsivých důsledcích této nezodpovědnosti jiných doktorů vypovídají např. tyto články: https://www.nihilistanabalkonu.cz/l/covid-a-matematika-aneb-koho-poslouchat-a-koho-neposlouchat-v-casech-pandemie/ (14. 10. 2020), https://www.nihilistanabalkonu.cz/l/co-se-to-stalo-s-doktory-aneb-ambivalentni-role-lekaru-v-casech-pandemie/ (2. 7. 2021) a https://www.zdravotnickydenik.cz/2021/05/kouzlo-bileho-plaste-selhalo-aneb-smrtici-ceska-cesta-pandemii/ (23. 5. 2021).

237
V posledních dvou dekádách už prakticky nesledoval odbornou literaturu, a naopak si za svůj vzor, jenž excesivně často citoval, a dokonce na něm plagiátorsky založil přednáškové turné, vybral evolučního psychologa Satoshiho Kanazawu

Anotace přednášky zní (https://www.gotobrno.cz/akce/ekonomie-sexu-radim-uzel/): „Každé potěšení něco stojí. Většinou je muž v roli kupujícího a žena jako prodávající. Cena sexu se mění a platidlem nemusí být pouze peníze, jako v případě prostituce. Cenou může být i naturální plnění: dary, šperky, nájemné bytu, stravování, mimořádné odměny, luxusní dovolená, nebo pouze zvýšený společenský statut. Na špičce této hodnotové pyramidy stojí uzavření manželství – jako cena za trvalý nájem v rámci sexuálního trhu. Jako všude jinde, i na tomto trhu se vyskytují falešní hráči, rány pod pás, nepřehledné licitace, nebo i loupeže. Zákon nabídky a poptávky velí ženám, aby omezením nabídky dosáhly vysoké ceny. Čeho je málo, to je drahé. Proto také v zemích, kde je pro ženy obtížné dosáhnout rovnoprávnosti, volí sex jako nástroj k dosažení kvalitního života. Svou roli zde hrají také tradice, výchova a náboženské přesvědčení. Volný trh zlevňuje sex. V důsledku ženské emancipace začíná ženská nabídka pozvolna převyšovat mužskou poptávku. Cena sexu proto výrazně klesá. Zejména tím trpí méně atraktivní ženy. Příkladem jsou obézní studentky, které mnohem ochotněji souhlasí i s bezplatnými rizikovými sexuálními aktivitami jenom proto, aby vůbec nějakého partnera získaly. V současné době žijeme americkou kampaní MeToo – případy sexuálního obtěžování, kdy oběti vyžadují dodatečně (i po mnoha letech) ekonomické plnění od bývalých násilníků, zejména pokud se tito stali slavnými umělci nebo politiky. Jak vidíte, v každé ekonomice jde o zdroje. A v Sexuální ekonomii Radima Uzla se navíc i skvěle pobavíte. “ – Asi nemá smysl vyvracet jednotlivé stereotypy o ženách, které vlastně sex nebaví a živí je muž. Zcela nesmyslné je tvrzení, že sex v současnosti ztrácí na hodnotě – to odporuje nárůstu komunity incelů (mužů žijících v nedobrovolném celibátu). Nejspíš nikdy v dějinách nebylo pro tolik mužů těžké získat sexuální partnerku, která by s nimi chtěla mít dobrovolně a zadarmo sex, a kdy je násilné vynucení si sexu hodnoceno přísněji. (Doporučuji k tomu již v přechozí kapitole citovanou knihu Right to Sex.) Pro případné zájemce, jak je popisována obecná ekonomie sexuality jinak, doporučuji filosofické dílo George Battailea (Erotismus, Svrchovanost, Prokletá část – vše vyšlo i česky).

237
Ten je přitom jednou z nejodmítanějších a nejvysmívanějších figur vědeckého světa, prakticky byl už za své šarlatánství exkomunikován

Velmi výživné je toto encyklopedické heslo: https://rationalwiki.org/wiki/Satoshi_Kanazawa. Dobré informace poskytují rovněž tyto články: https://bigthink.com/articles/the-bad-science-of-satoshi-kanazawa/ (26. 3. 2013, Simon Oxenham) https://scienceblogs.com/pharyngula/2012/09/10/satoshi-kanazawa-is-back (10. 9. 2012), https://blogs.scientificamerican.com/guest-blog/the-data-are-in-regarding-satoshi-kanazawa/ (23. 5. 2011), https://jezebel.com/the-illustrious-career-of-a-crap-psychologist-5786394 (28. 3. 2011). Kdyby vznikla zahraniční verze této knihy, musela by minimálně jedna kapitola být věnována právě Kanazawovi, případně by Kanazawa mohl vystřídat samotného Radima Uzla. Celá jeho teorie „sexuální ekonomie“ je v odborných kruzích považována za pouhý efektně znějící nesmysl.

237
Objížděl přednáškové místnosti po celé republice a jediné štěstí, že ho v šíření této pavědy zastavily právě covidové karantény

Vrcholem komičnosti na Kanazawových tvrzeních je, že on sám – coby profesor – si stěžoval, že ženy o něj nejeví zájem. Možná by ho při troše sebekritičnosti mohlo napadnout, čím to je. Jedním z faktorů nepochybně i to, jak nechutně se vyjadřuje o ženách. Jeho rádoby objektivní, ale přitom čistě objektivizující poznámky, že například „černošky jsou ošklivější než bělošky“, patří k typickým produktům pseudovědy. Zdá se, jako by většina jeho bádání byla jen ventilem frustrace z vlastní nízké atraktivity.

237
Jeho necitelnost vůči ženám byla až zarážející a vykazovala znaky nejhorší profesní deformace

Když se mě lidé v průběhu vycházení seriálu Uzel zahradníkem opakovaně ptali, proč jsem si vybral právě jeho, nebo mi vyvraceli, že za to nestojí, snažil jsem se formulovat reakce takto: Není důležité, že je tak slabý soupeř. To jen vypovídá o bídě českého mediálního a vzdělávacího prostředí. Kdo jiný tady ale tolik ovlivnil veřejnou debatu o sexualitě? Jak je možné, že ho v roce 2018 kdokoli pozve přednášet na Karlovu univerzitu, když jeho přednáška neměla úroveň ani středoškolského referátu (a dalo se to snadno předvídat, že bude taková)? https://domaci.hn.cz/c1-66082190-kampani-metoo-chteji-zeny-jen-ukazat-ze-je-o-ne-zajem-rekl-na-diskusi-na-univerzite-karlove-exministr-svoboda-proti-akci-protestovali-studenti (16. 3. 2018) Proč byl i v posledních letech zván téměř každý měsíc do televizí a rádií a bylo s ním nakládáno jako s autoritou a nikoli problematickou osobou? Odpověď je v zásadě jednoduchá – protože Radim Uzel vždy zvedal telefony a vždy přišel, nikdy se neopomenul prezentovat a nakládat se sebou jako s obchodní značkou. To ovšem neřeší problém, že ho dvacet let už nikdo nikam zvát neměl. Ve chvíli, kdy začal poskytovat rozhovory dezinformačním médiím typu Sputnik News, clickbaitovým Parlamentním listům nebo krypto-stalinským Haló novinám, měla si ostatní média říct, že by měl zůstat už jen v této stoce. On se dobrovolně odříznul a my ho nemáme vytahovat nahoru.

237
Česká sexuologie reprezentovaná mediálně známými jmény Jaroslava Zvěřiny, Petra Weisse, Hany Fifkové nebo Laury Janáčkové

Na tomto místě bych měl asi osvětlit svůj postoj ke jmenovaným. A to ani ne z důvodu, že bych byl arbitrem jejich odbornosti, ale spíše proto, proč se ocitli lehce nejasně vedle sebe v jedné větě. U dřívějších kapitol je zjevné, že kriticky se stavím hlavně k Jaroslavu Zvěřinovi, který je prakticky jen méně výřečným a méně exhibicionistickým Uzlem. (Jeho dráha je v mnohém podobná, včetně toho, že je za ním záslužná etapa postupně ničená posledními dekádami.) Lauru Janáčkovou rozebírat nechci vůbec, neboť si nemyslím, že by ji kdokoli kompetentní považoval za kompetentní. Pop-psychologie v jejím pojetí se už stala před mnoha lety parodií sebe sama. Svou hodnotu zdevalvovala, když se v senátorské kampani nechala na billboardy vyfotit ve spodním prádle. (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kampan-laura-janackova-do-senatu-komentar.A140923_2101714_domaci_jpl, 23. 9. 2014) Hanu Fifkovou chápu jako zvláštně rozpolcenou odbornici, která dříve měla pozitivní vliv a nyní se od ní odvracejí její dřívější studenti a studentky, nebo ti, jež kdysi inspirovala ke studiu sexuologie a psychoterapie. Petr Weiss je ze jmenovaných pořád nejserióznější personou, stojí za ním nejvíce výzkumů a jsou oblasti, v nichž je plně kompetentní (tato kniha se na něj odvolává hlavně v kapitole 2). Proti Weissovi a jeho způsobu diagnostiky se ale čím dál častěji ozývá transgender komunita. (https://refresher.cz/134692--Byl-to-vyslech-Musela-jsem-dokazat-ze-jsem-dostatecne-trans-Transgender-lide-popisuji-sve-zkusenosti-se-sexuologem-Weissem, 14. 4. 2023) Weiss momentálně nepřechází do prudké protireakce a nezostřuje konflikt. Proto jeho uvedení v jedné řadě s ostatními autory a autorkami může působit až nespravedlivě.

239
Dnešní historiografie ukazuje, že neexistuje velmi prudký předěl mezi koncem 80. let a ranými 90. léty, ale že určitý přístup té nejkonformnější části společnosti byl shodný dlouhé roky

Historik Michal Stehlík a publicista (s historickým vzděláním) Martin Groman takto vyvracejí nehorázné žblebty pseudofilosofky Anny Hogenové: https://magazin.aktualne.cz/kultura/podcasty/podcast-prepiste-dejiny-lesk-a-bida-filozofky-hogenove/r~1dafd8e0802411eca9b1ac1f6b220ee8/ (30. 1. 2022) Část vysvětluje samotný doprovodný článek, výhodnější je ale poslechnout si k němu i 17minutový podcast. Anna Hogenová patří k těm, kteří v poslední době relativizují totalitní minulost před rokem 1989, aniž by ji přitom dokázali popsat v racionálních konturách. O slabé úrovni jejího filosofování vypovídá i tento text filosofa Vojtěcha Kolmana srovnávající ji s hrdinkou normalizačního seriálu Žena za pultem: https://hip.ff.cuni.cz/2018/10/10/jak-my-v-te-filosofii-rikame-bytostne-zvaneni-anny-hogenove-nekracena-verze-stati-s-hyperodkazy/ (Původně vyšlo v Lidových novinách 6. 8. 2022).

239
Například v USA působí téměř čtvrtstoletí značka dr. Phil alias 74letý pop-psycholog Phil McGraw, o jehož odbornosti také panuje řada pochyb, nicméně svými pořady ovlivňuje miliony diváků a divaček

https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_McGraw McGrawovy rady a metody byly kritizovány různými psychoterapeuty. Jeho rady jsou podle nich v nejlepším případě zjednodušující, v horším případě neefektivní nebo škodlivé. Organizace The National Alliance on Mental Illness nazvala show Dr. Phil „neetickou a neuvěřitelně nezodpovědnou“. Ostatně, od roku 2006 nemá lékařskou licenci a jeho pořady musí na úvod obsahovat upozornění, že neposkytuje odborné, ale jen osobní rady. Stejně jako Radim Uzel i Phil McGraw se objevil v desítkách zábavných pořadů (https://www.imdb.com/name/nm1114695/). Byl, mimo jiné, schopný v roce 2013 na Twitteru položit otázku do pléna, „Zda je v pořádku mít sex s opilou dívkou“ a pořádat okolo toho se svým publikem plebiscit. (https://www.huffpost.com/entry/dr-phil-sexual-assault-tweet_n_3787984)

239
Můžete se následně stát veřejnou autoritou a pak už nelze rozlišit, co je vaše tajtrlictví a co odbornost

Celou tuto hodnotovou vyšinutost korunuje státní ocenění od prezidenta Miloše Zemana. Ten přitom obvykle neoceňoval lidi, za to, co udělali dávno všeobecně pro jiné lidi, ale za to, co pro něj osobně udělali něco nedávno. V případě Radima Uzla šlo o to, že se Zemana v několika článcích a rozhovorech veřejně zastal, že má právo mluvit sprostě. (https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-co-se-muze-napsat-rici-nebo-udelat-na-silvestra.A171231_171319_p_spolecnost_wag, 1. 1. 2018). V roce 2012 také neúspěšně kandidoval ze Stranu práv občanů Zemanovci. Miloš Zeman si vybíral osobnosti ke státním oceněním jednak na základě toho, že už jenom málo lidí od něj chtělo cenu převzít, a jednak na základě toho, aby výběrem iritoval své oponenty a v podstatě ony oceněné zneužíval k politickému boji. Výsledkem je, že státní ceny dlouhodobě devalvovaly. Radim Uzel za sebou jednoznačně nemá významnou vědeckou práci a je nejspíš jediný lékař, který kdy byl takto oceněn, a nemá akademický titul docent nebo profesor, ale pouze MUDr. s bezvýznamným ocáskem Csc. (kandidát věd), který nedosahuje ani dnešní úrovně PhD. (Přesto je dobré připomenout, že se Radim Uzel běžně nechal v rozhovorech a redakčních chatech titulovat „pane docente“ a neopravoval lidi, co se v tom pletli.) Nejodbornější Uzlovou prací je přitom jeho doktorská práce o použití rašeliny při menstruaci v raných 70.letech. „Lékaři nepíší na konci studia diplomovou práci. Složil jsem státní závěrečné zkoušky z interny, chirurgie, gynekologie a porodnictví a preventivních oborů. Práci jsem psal až později, při udělení titulu kandidáta lékařských věd, což je obdoba dnešního Ph.D. Ta práce se jmenovala Účinek vaginálních lázeňských procedur. Vycházela z mých čtyřletých zkušeností lázeňského gynekologa ve Františkových Lázních v letech 1969–1972.“ (z Uzlova životopisu Rozpomínání, 2012.) Poslední jeho odbornou samostatnou prací je příspěvek ve sborníku Sexuologie z roku 2010, kde doslova a do písmene pouze na necelých deseti stranách popisuje dva obrázky ženského přirození. (Náhled k dispozici zde, s. 57-67: https://www.grada.cz/sexuologie-5185/) Zjevně redakční rada knihy usoudila, že ho na nic jiného není možné připustit. Vedle ostatních příspěvků založených na empirických výzkumech, grafech, statistikách či neurologických měřeních pak ten Uzlův působí jako závan z prehistorické jeskyně.

239
Katolický kněz Petr Piťha o něm prohlásil, že pro jeho názory na sexuální výchovu by mu měl být odebrán lékařský diplom

V případě Petra Piťhy jde i o uraženou ješitnost. V raných 90. letech, kdy byl bigotní katolík Piťha ministrem školství, mu Uzel v přímém televizním přenosu řekl, že omezování sexuální výchovy je chybné, a že i Piťha je ostatně na světě díky sexuálnímu styku svých rodičů, což u puritánského kněze vyvolalo brunátný hněv a odmítl potom Uzlovi podat ruku. In Zvíře nadržené, s. 9-10; reportáž Michaely Jílkové na stejné téma https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/30-let-zpet/3514613-30-let-zpet-nedostatky-v-sexualni-a-rodinne-vychove

239
Radim Uzel byl dlouhodobě terčem odporu i dalších extremisticky uvažujících věřících, jako jsou předseda ultrakonzervativního nacionalistického sdružení Akce D.O.S.T Michal Semín nebo soudně usvědčený antisemita Adam B. Bartoš

Rozhlasová konfrontace s Michalem Semínem ohledně pornografie v roce 2013 (https://prehravac.rozhlas.cz/audio/2934368) a blog Adama B. Bartoše s výmluvným názvem (https://abbartos.wordpress.com/2010/08/03/lepsi-tmar-nez-uchyl/, 3. 8. 2010)

240
Hlavní problém je ale ten, že zdravý rozum je povrchní a neproduktivní, nic nevymyslí a neumí reagovat na nové podněty

Píšou o tom třeba komentátoři Petr Honzejk (https://archiv.ihned.cz/c1-66652740-zdravy-selsky-rozum-casto-neni-rozum-jen-klacek-na-protivnika-a-zpusob-obhajoby-vlastnich-predsudku, 4. 10. 2019) nebo Petr Fischer (https://ct24.ceskatelevize.cz/nazory/1290735-vecne-hledani-zdraveho-rozumu, 19. 1. 2011). „Zdravý smysl (bon sens) je věc ze všeho na světě nejlépe rozdělená; neboť každý se domnívá tak dobře být jím opatřen, že i ti, jež lze nejtíže uspokojit v jakékoli jiné věci, nikterak nemají ve zvyku toužit po tom, aby ho měli více, než ho mají,“ píše filosof René Descartes na začátku spisu Rozprava o metodě již v první polovině 17. století.

242
Možná ale právě proto, jací jsou a jak posunuté nebo vymazané hranice měli, dokázali s takovým nadhledem a lehkostí mluvit o věcech, kde jiní těžko hledají slova

Několik odstavců s minimálními změnami přebírám z jedné facebookové diskuse; autorství rád v případném dalším vydání přiřknu původnímu pisateli, jehož jméno jsem si nepoznamenal.

242
Když člověk pročítá archivní dokumenty, tak z chování některých psychiatrů starší generace, jako byli Josef Nesvadba, Miroslav Plzák a další

https://plus.rozhlas.cz/josef-nesvadba-prvni-vychodoevropsky-autor-sci-fi-ale-taky-spolupracovnik-stb-8187654 (26. 7. 2021) a https://www.info.cz/zpravodajstvi/cesko/nejnebezpecnejsi-byl-havel-vaculik-byl-psychopat-znamy-psychiatr-miroslav-plzak-hlasil-stb-i-informace-o-pacientech (7. 12. 2020), https://www.bubinekrevolveru.cz/k-pripadu-cyrila-hoschla (12. 12. 2019).

243
Jak dokládá socioložka Kateřina Lišková v knize Sexual Liberation, Socialist Style (2018)

Sexual liberation, socialist style: Communist Czechoslovakia and the science of desire, 1945-1989 (Cambridge University Press, 2018), jež vyšla později pod názvem Politika touhy. Sex a věda v komunistickém Československu (2023, Host)

247
Vlivem toho, že politika vyvolala i během 90. let zklamání a jinou formu cynismu

Za jednu z hlavních příčin deziluze se pokládá tzv. opoziční smlouva v roce 1998, kterou spolu uzavřeli do té doby nesmiřitelní rivalové, Václav Klaus za ODS a Miloš Zeman za ČSSD, kteří celá 90. léta předstírali, že chtějí jeden druhého zničit. Zmizel tak rozdíl a plodné napětí mezi pravicí a levicí a zároveň se tímto paktem zametlo pod koberec vyšetřování korupčních kauz 90. let, do nichž byly zapleteny obě politické strany. Důkladný popis celého tohoto procesu najdeme například v knize Vládneme, nerušit! (2006) novináře Erika Taberyho. Existuje i ve formě filmu z roku 2007 (https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123147075-vladneme-nerusit/).

249
Příkladem mohou být již dříve zmiňovaní bývalí členové KSČ, právnička a senátorka Daniela Kovářová či pseudohistorik a spisovatel Vlastimil Vondruška, kteří na nás v posledních letech shlížejí z titulních stránek magazínů a dostává se jim nebývalého prostoru k šíření svých názorů, aniž by přitom byli špičkami ve svých oborech

O tom, že Vlastimila Vondrušku nelze považovat za legitimního historika, ale člověka, který vlastně ani nechápe, jak se historicky bádá, pojednává 24minutový podcast Přepište dějiny, Michala Stehlíka a Martina Gromana. https://podcasts.apple.com/cz/podcast/d%C4%9Bjepis-podle-vondru%C5%A1ky/id1540840694?i=1000523880209 nebo zde https://ceskepodcasty.cz/episode/lUYfWkHawkegoBVwef7S. (Autory uvádím opakovaně, protože ani Hogenové ani Vondruškovi se seriózními analýzami nikdo nevěnuje, jelikož jsou ve svých oborech bezvýznamní. Proto se i těmto šarlatánům věnuje jenom pop-kritika.) Vlastimilu Vondruškovi a jeho knihám Breviář pozitivní anarchie, Epištoly o elitách a lidu a O svobodě myšlení plným nesedících analogií a nesených neschopností pracovat s primárními zdroji by šlo jistě věnovat samostatnou kapitolu. Z hrstky kritických komentářů k Vondruškově „metodě“, vybírám jenom: https://www.forum24.cz/jak-nejpopularnejsi-cesky-historik-dostal-myslenky-dezinformacnich-webu-do-hlavniho-proudu/ (11. 9. 2019), https://manipulatori.cz/vlastimil-vondruska-a-literatura-postfaktu/(13. 2. 2017), https://denikreferendum.cz/clanek/31117-vlastimil-vondruska---zoufala-doba-si-zada-zoufale-spisovatele (27. 4. 2020), https://www.irozhlas.cz/komentare/konec-sveta-vlastimila-vondrusky_1710041000_zlo (4. 10. 2017) a https://www.penize.cz/spotrebitel/306270-slechtic-vladl-a-tak-to-bylo-diky-nechci (27. 11. 2015).

250
Její normalizací vypěstovaná slepota

Není od věci, že Daniela Kovářová kandidovala na podzim 2022 plzeňském kraji na senátorku se smysluprázdným volebním heslem „Jsem normální“, jež svítilo na obřích billboardech svou čirou hloupostí. Apoteózu tzv. normálnosti, která působí hlavně jako sebevzývání vlastní omezenosti, můžeme pozorovat v desítkách jejích článků zde: https://neviditelnypes.lidovky.cz/novinari/daniela-kovarova.N2144. Vyberme pro ilustraci jenom tři, psané typicky afektovaným slohem bez schopnosti ctít i nejzákladnější logickou konzistenci: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-modlitba-za-normalni-zivot.A220211_165418_p_spolecnost_wag (15. 2. 2022), https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/utlak-nam-se-to-deje-taky.A220615_100918_p_spolecnost_nef (16. 6. 2022) a https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/postoj-mam-pravo-rict-ne-i-manzelstvi-pro-vsechny.A220610_102623_p_spolecnost_nef (13. 6. 2022). Zvláště poslední kousek, kde píše „mé slzy nechcete vidět“, rozesmál tisíce lidí. Slzy homofobů, kaňte dál, oblažujete mou duši…

250
Tvrdí, že je potřeba vést debatu o negativní stránce emancipace, ale sama k tomu neříká nic podnětného

https://video.aktualne.cz/dvtv/s-muzi-nemuzeme-bojovat-na-konci-snu-o-emancipaci-je-casto-o/r~622604ae5d2411ecbc3f0cc47ab5f122/ (15. 12. 2021), https://plus.rozhlas.cz/zadne-emancipacni-hnuti-cloveku-nezaruci-stastny-zivot-odmita-kritiku-feministka-8639211. Účastníci a účastnice konference potvrzují, že původní příspěvek byl výrazně primitivní a ničím nepřipomínal text, jímž by měla být zahájena odborná konference. Daniela Kovářová jej zveřejnila dočasně na svých stránkách a narychlo vyfutrovala pár obecnými informacemi z Wikipedie, aby mohla odbornost aspoň předstírat.

251
A dnes nám někteří příslušníci bývalé šedé zóny nebo dokonce někteří prominenti říkají, jak se v době soustavně zdražujícího se bydlení a základních životních potřeb i zvyšující se prekarizace práce

Viz knihu Guye Standinga: Prekariát. Nová nebezpečná třída. (Rubato, 2018)

251
Lidí narozených v Československu v 70. letech a dříve

V USA se generace „boomers“ počítá od 50. let, kdy byla největší porodnost (baby boom). V Česku lze tuto hranici posunout i do 70. let, kdy byl největší baby boom u nás (tzv. generace Husákových dětí). Je pochopitelné, že termín „boomers“ (ale i „Husákovy děti“) může být danou generací přijímán jako urážlivý. https://wave.rozhlas.cz/ok-boomer-je-ultimatni-nadavka-i-vyhlaseni-generacni-valky-8111662 (18. 11. 2019, Karel Veselý). Nicméně, každý příslušník dané generace je svým vlastním chováním zodpovědný za to, zda tak bude označován. Pokud jeho mentalita a projev odpovídají memu „Starý muž volá na mraky“ (Old man yells at clouds), jinou reakci si nezaslouží.

252
Jeden ze základních znaků české povahy je komplex méněcennosti malého národa – a hlavním projevem tohoto komplexu kromě obviňování ostatních (nejčastěji větších národů) je potřeba srážet ostatní lidi dolů

Jsem si vědom toho, že nejde mluvit o „povaze národa“ jako něčem univerzálním, co se týká všech příslušníků daného národa, a jsem si vědom i toho, že „národ“ je pouhý historický konstrukt. Větami o povaze národa se snažím vysvětlit jen to, proč je některé přesvědčení nebo chování u nás relativně rozšířené.

252
„Hlavně se neprojevuj, nevyčnívej, splyň s davem, dělej to, co máš a moc nepřemýšlej“

Kdo by neznal píseň od Chinaski s názvem 1970 (https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/chinaski/--9429): „Naši mi vždycky říkali – Jen nehas, co tě nepálí – Jakej pán takovej krám – Naši mi vždycky říkali – Co můžeš sleduj zpovzdálí – A nikdy nebojuj sám.“ Tón písně je zjevně sebeironický a snad i lehce kritický, ale chytlavá melodie působí v kontrastu spíš nostalgicky a příjemně.

254
Přitom je to dokázáno psychologickými výzkumy, že je to zejména nejefektivnější cesta ke ztrátě bezpečné vazby s rodičem

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/telesne-tresty-zhorsuji-chovani-deti-stoji-ve-shrnuti-20-let-vyzkumu-168629 (29. 6. 2021), https://www.lidovky.cz/nazory/diky-za-kazdou-facku-ktera-padne-vedle-fyzicke-telesne-tresty-jako-efektivni-nastroj-vychova-deti-de.A220203_102105_ln_nazory_vag (3. 2. 2022) https://cnn.iprima.cz/biti-kleceni-v-koute-kruzitko-ve-stehne-aneb-vzpominky-padesatniku-na-nasili-ucitelu-32580 (31. 8. 2021), https://zpravy.aktualne.cz/domaci/vychovavat-deti-lze-i-bez-pohlavku/r~af88909a8e5211ec8a24ac1f6b220ee8/ (21. 2. 2022), https://eduzin.cz/wp/2022/02/10/vychova-pohlavkem-vyzkumy-mluvi-jasne-trestane-deti-jsou-agresivnejsi-a-nachylnejsi-k-nemocem-i-problemum/ (10. 2. 2022), https://wave.rozhlas.cz/historik-vladan-hanulik-z-deti-cilene-vytvarime-drsne-muze-kteri-se-neustale-8598118 (17. 10. 2021)

254
Učitelé a trenéři šikanovali žáky, rodiče bili děti řemenem, mladí muži v základní vojenské službě se šikanovali skupinově i k smrti

Více k tomu pátá kapitola, první svazek, strany 158-159

255
Z výzkumu UNICEF z roku 2021 víme, že přímo či nepřímo domácí násilí u nás zažívá každé desáté dítě, hádky a křik více než polovina

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/deti-unicef-vyzkum-mlade-hlasy.A211115_164101_domaci_indr (16. 11. 2021) Doplňující info v této studii https://cdn.prod.website-files.com/612ca84c365129cb60d559dc/613e4bc8edac67458262de03_DETI%2C%20RODICE%20A%20DOMACI%20NASILI_text_final_20.6.pdf (Děti, rodiče a domácí násilí
výzkum klientely Acorusu, z.ú., Jana Barvíková a Jana Paloncyová)

255
Všechny psychologické výzkumy posledních dvou desetiletí přitom dokazují, že tělesné tresty nefungují vůbec, a to velké ani malé

Odkazuji na tento status https://www.facebook.com/story.php?story_fbid=893539252775618&id=100063586534347 a web https://detijsoutakylidi.cz/ (zdůrazňuji, že uvádím stránku pouze jako jeden ze zdrojů, jenž se k tématu vyjadřuje); souhrnný text
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/telesne-tresty-zhorsuji-chovani-deti-stoji-ve-shrnuti-20-let-vyzkumu-168629 (29. 6. 2021) a dotyčná studie z odborného časopisu Lancet, jež shrnuje 20 let poznatků: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12081081/

256
A tak dál slýcháme od lidí, jak jsou „díky“ různým trestům „slušnými a šťastnými lidmi“ bez traumat

Doporučuji navštívit instagramový účet @prezilijsme_to (https://www.instagram.com/prezilijsme_to/)

256
Tito lidé, jež svá vlastní dětská traumata běžně a naprosto mylně vydávají za hřejivé vzpomínky

Psycholožka Hedvika Dočekalová mi to vysvětlila kdysi takto – „Zažít trauma a být traumatizovaný je něco jiného. U traumatu jde o to, co je poté. Většinou sekundární trauma z reakce okolí, neuklidnění nervového systému, což třeba děti sami neumí. (C)-PTSD je strašná věc na mnoho let. Někdo může prožít trauma a může být pak šťastnější a změnit život, protože se reguloval. Ale být traumatizovaný, natož mít komplex je zlo. Někdo zažije trauma a je pak v bezpečí. Trauma se léčí pouze, když je v přítomnosti bezpečí. Pokud se třeba oběti nevěří, zlehčuje se to, je to sekundární trauma, a to poškozuje zásadně. Třeba u sexuálního násilí dojdou lidé na terapii až po mnoha letech, protože to chtěli zvládnout sami.“

257
Nechceme se mít líp, chceme, aby se druzí měli stejně špatně jako jsme se měli my

Typickou ukázkou oné neschopnosti přát dětem lepší svět je tento zmatený oběh jedné informace několika médii:
_4d34og8https://www.heroine.cz/spolecnost/9576-ceske-skoly-zjistuji-proc-je-dulezity-wellbeing-zaci-se-lepe-uci-vyucujici-nevyhori-pise-ucitel Článek z 2. září 2022 na Heroine.cz jasně popíše, co znamená pojem wellbeing a jak se tato hodnota či kritérium dá vnést do škol a podle ní učit, a že to prospívá jednoznačně žákům i učitelům. Https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-do-skol-ma-nove-prijit-i-wellbeing-neni-jasne-jak-to-ucit-40407989 - O pár dní později, 6. září na Novinkách.cz vyjde článek se zavádějícím titulkem, že „není jasné, jak to učit“ a u něj nesmyslná anketa hrající na nejnižší pudy a nejnižší společný jmenovatel vzdělanosti. Téměř 60 % hlasujících odmítne zavedení wellbeingu striktně („Ne, je to zbytečná ztráta času na úkor klasického školního vzdělávání“), 10 % to nepovažuje za důležité a zbývá jen 30 % lidí, kteří pochopili větu „Z mezinárodních šetření vyplývá jasná souvislost mezi pocitem wellbeingu a vzdělávacími výsledky“ (čili, že to nemůže být „na úkor vzdělávání“ a podobnou otázku vůbec nelze pokládat). Anketa i diskuse pod článkem dokládají, že většině zúčastněných lidí chybí sekundární gramotnost, jakékoli pozitivní myšlení i otevřenost změnám a jejich projevy se smutnou přesností ukazují, jak špatné vzdělání jim poskytlo školství v minulosti.

257
Tento postoj vyzařuje mnoho lidí, co jsou ubití životem, až úplně ztratí fantazii a naději a najedou na otrockou morálku „tak to vždycky bylo a bude“ a ještě mají pocit, že jsou chytří a musí to někomu „poradit“

Viz otřesně hloupý a přízemní článek Ivy Špačkové míjející se se vším, co bylo na kauze režisérky Darii Kashcheevy podstatné (https://www.irozhlas.cz/komentare/zivot-je-tezky-nikdo-nema-narok-na-nic-za-vse-dobre-nalezi-jen-vdek_2404040629_job); a srovnej, o co doopravdy šlo - https://art.ceskatelevize.cz/inside/komentar-projev-na-ceskych-lvech-aneb-co-ty-filmarky-po-nas-vubec-chteji-jANLr (Kamil Fila, 15. 3. 2024) či podcast https://open.spotify.com/episode/2lr7FB3ZYu0fMkTEchfSWq

257
Není ani divu, že v průzkumu Michiganské univerzity z roku 2022 jsme skončili mezi zeměmi s nejnižší úrovní empatie na světě

https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/1949142-psychologove-sestavili-zebricek-nejvice-empatickych-zemi-sveta-cesko-skoncilo-u-dna (3. 11. 2016), americký psaný popularizační zdroj https://msutoday.msu.edu/news/2016/is-america-still-an-empathetic-and-generous-giant (14. 10. 2016) a původní výzkum https://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1177/0022022116673910 (14. 10. 2016). Z něj plyne, že 7 z 10 nejméně empatických zemí se nachází ve Východní Evropě.

257
V Česku bohužel stále lehce převládá až programová snaha předat další generaci stejné trauma, které měla generace předchozí

Opět přiznávám, že jsem tyto formulace nasál z éteru a už nevím, kdo je pronesl. Beru ale poslední dvě kapitoly jako puzzle myšlenek, které se skládají v nějaký souvislý obraz. Uvítám, přihlásí-li se původní autoři či autorky.

258
Naopak proti takovým snahám bojují

Stanovisko Unie rodinných advokátů č. 9/2019 k záměru veřejné ochránkyně práv zakázat fyzické tresty -
„Unie rodinných advokátů nepodporuje přijetí zákona, který výslovně zakáže fyzické trestání dětí, kterýžto záměr zveřejnila veřejná ochránkyně práv. Další právní norma nebude mít žádný praktický dopad, půjde jen o pokrytecké plnění závazků plynoucích naší zemi z mezinárodních smluv. Týrání dětí je již dostatečně sankcionováno vnitrostátním právem a další ingerence státu do rodiny není vhodná ani nezbytná. Výslovný zákaz navíc povede ke zneužívání v opatrovnických sporech. Větším utrpením pro dítě je rodičovská lhostejnost na jedné straně nebo neustálý psychický tlak a dusivá atmosféra v rodině na druhé straně, o čemž se na veřejnosti nehovoří, ani se toto jednání nepranýřuje.“ – Samozřejmě, vůbec se o tom nemluví, nevnímají to především lidé v kómatu. Formulací vhodnou k vypíchnutí je „pokrytecké plnění závazků plynoucích naší zemi z mezinárodních smluv“, z níž plyne, že v zahraničí to dělají špatně, nerozumí lidským právům a u nás jsme opět nejchytřejší a máme tu lepší praxi, přestože tu lidská práva byla desítky let pošlapávána totalitním režimem. Unie rodinných advokátů je rovněž proti zálohovanému výživnému a odmítá pomoci matkám samoživitelkám. Je pochopitelně proti manželství stejnopohlavních párů a Istanbulské úmluvě. Jediným štěstím je, že nejde o důležitou instituci a pouze spolek, jehož příslušníci a příslušnice se sami dobrovolně cejchují jako zpátečníci.