Velmi
pozdni.cz

Trochu humoru s Radimem Uzlem na kanále Cesty k sobě. https://www.youtube.com/watch?v=SrqNlKirqns (15. 10. 2013), https://www.youtube.com/watch?v=pL4ItaxwYjI (17. 3. 2016), https://www.youtube.com/watch?v=9bC4i9q-Cbo (30. 12. 2017)

https://www.televizeseznam.cz/video/onemanshow/radim-uzel-179392 (23. 3. 2011)

https://www.laznetrebon.cz/cz/o-nas/vyznamni-hoste/mudr-radim-uzel-csc (Rozhovor není datovaný; podle indicií z jiných rozhovorů na webu, které zmiňují olympiádu v Londýně nebo zvolení papeže Františka, můžeme odhadovat dataci rozhovoru s R. U. mezi roky 2012 a 2013. Z jiných dat lze zjistit, že stránka začala být listována na Googlu v roce 2012 a nový vývojář ji aktualizoval v roce 2015.)

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/164775/sexuolog-uzel-co-se-da-vytahnout-ze-seniorske-pochvy.html (20. 10. 2019)

Oficiální zdroj: https://www.rtvs.sk/televizia/program/10388/106620; k rychlému vidění na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=A4lht_Es5xo&t=182s (2016)

Existují v zásadě tři teorie humoru a komiky.
1) Teorie superiority vidí příčinu a podstatu komiky v získávání převahy nad někým druhým prostřednictvím jeho zesměšňování. Smějící se člověk se tedy cítí nadřazeným. (Poprvé s touto myšlenkou přišel filosof Thomas Hobbes.)
2) Teorie rozporuplnosti či neshody předpokládá, že humor je daný nesouladem nevhodných situací, jevů či věcí a vychází z nelogičnosti nebo z něčeho velmi neobvyklého, zvláštního či neslučitelného. (Tuto linii razili různými způsoby filosofové Immanuel Kant a Arthur Schopenhauer.)
3) Teorie relaxace vychází z psychofyziologické podstaty a přirozené lidské potřeby uvolnit se a osvobodit se od napětí a přebytečných psychických energií. Humor a smích jsou jedním ze způsobů, jak docílíme uvolnění napětí. Z osobních i společenských důvodů nemůžeme vyjádřit některé myšlenky a pocity. Tyto zadržované mentální pochody, které nemohly být projeveny přirozeně, pak člověk ventiluje pomocí smíchu podpořeného vtipem. Často zadržované a nevyjádřené vnitřní pochody jsou například sexuální impulzy nebo pud k agresi. (Tuto teorii formuloval Sigmund Freud.)

V knize Zvíře nadržené na s. 7–8 píše:
„Před významem slova ‚sex‘ váhala nedávno i angličtiny neznalá turistka přistávající letadlem na londýnském letišti Heathrow. Dostala od stevardky palubní průvodku, tedy jakýsi krátký dotazníček, kde vyplňuje jméno, bydliště a ‚sex‘. Ti indiskrétní Angličané totiž ještě nedávno, v dobách před utajováním, chtěli vědět, zda jste muž, nebo žena. Bohužel to dnes už mnozí cestující ani nevědí. Jak snadné to bylo ještě před několika lety. Napsali jste prostě ‚male‘ nebo ‚female‘, nebo M či F. Prostoduchá Češka je překvapena, že soused píše ‚male‘, a hned přemítá, co má asi malého. V rozpacích pak do rubriky napíše ‚2x týdně‘. Naivně se domnívá, že slovem ‚sex‘ se pátrá po rozměrech genitálu či po frekvenci pohlavních styků.“
I tuto historku při jiné příležitosti líčí, jako by u ní byl přímo přítomný a byl to on, kdo je podezírán z vlastnictví malého přirození. I zde ponechá adjektivum „prostoduchá“, a dokonce začne generalizovat o prostoduchosti Češek obecně. Vtip s „male/malé“ pak v knize Zvíře nadržené pro jistotu zopakuje ještě jednou.

„České dráhy přišly zase nedávno s nápadem zřízení speciálních železničních kupé pouze pro ženy. Jak už jsme si dříve řekli, prý to ženy vyžadují z důvodu zvýšení své bezpečnosti před mužskou agresí. Nevím, kolik podnikatelských nápadů a obchodních rozhodnutí se v takovém železničním vagóně zrodí. Obávám se však, že myšlenka ženské vlakové separace nepadne na příliš úrodnou půdu. Zavání totiž tak trochu nenápadným průnikem železniční islamizace. Ještěže ty cestující ženy nemusí být zahaleny. (…) Uvítal bych raději železniční vozy pro muže. Byl bych tam aspoň v klidu. Mohl bych si číst a třeba luštit křížovku nebo sudoku. To dámské neustálé brebentění a nekonečné diskuze o ničem mě totiž v této bohumilé činnosti často ruší.“ (Zvíře nadržené, 2020, s. 112)
Uzlův stařecky nerudný výlev je o to stupidnější, že segregace vozů pro muže a ženy nemá vůbec kořeny v islámské kultuře, ale ve viktoriánské éře. V moderní době pak byly průkopníky této praxe země jako Japonsko a Tchaj-wan či Mexiko a Brazílie. https://en.wikipedia.org/wiki/Women-only_passenger_car. Feministkami přitom tato praxe není jednoznačně pozitivně přijímaná: https://www.theguardian.com/commentisfree/2016/may/04/women-only-train-carriages-what-a-ridiculously-regressive-idea. (4. 5. 2016)

Činí tak s odvoláním na jinou „nezpochybnitelnou autoritu“, tedy muže, který neměl žádnou kompetenci mluvit o kognitivních vlastnostech mužů a žen: „Endokrinolog Jaromír Janata však doporučuje určitou opatrnost: ženy se často smějí spíše proto, aby se zalíbily svému protějšku, než proto, že vtipu skutečně porozuměly.“ (Užitečné pohlaví, s. 112) Jaromír Janata (nar. 1931) je autorem knihy Dvojí svět (1999), kde se na 158 stranách snaží analyzovat „rozdíly mezi genově podmíněným chováním žen a mužů, mezi ženským a mužským principem i mezi chováním větších společenství (národů) ovládaných tím či oním principem.“
Z dnešního pohledu jde o vědecky i názorově překonaný text plný zavádějících, nezdůvodňovaných tvrzení. Genově přitom nezdůvodňuje prakticky nic, je to jen prázdný rétorický obrat. Pro Radima Uzla jde ovšem zjevně o vrchol lidského uvažování. Možná proto, že Janatova kniha je jen o malý krůček dál než jeho tvorba a o moc dál už nedohlédnul. Nejspíš proto ani nikdy věcně nereagoval na feministickou kritiku svých postojů, protože by to od něj vyžadovalo udělat o jeden či dva mentální kroky víc.

„O některých lidech se říká, že mluví rychleji, než myslí. Samozřejmě to může platit i o určitých mužích, naprostá většina žen však v rychlosti svého jazyka nesporně nad muži vítězí.“ (Užitečné pohlaví, s. 111)
Obecně vzato, rychleji mluví, než myslí hloupí lidé. Rychlost jazyka je jinak individuální, závisí na kultuře, etniku a povaze jazyka samotného spíš než na jednotlivci nebo pohlaví. Japonština, španělština, francouzština a italština jsou velmi rychlé, naopak pomalá je mandarínština. (viz https://thelanguagenerds.com/2019/list-of-the-fastest-spoken-languages-in-the-world/)
Studie, které eviduje třeba diskusní fórum Quora (https://www.quora.com/Do-women-tend-to-talk-faster-than-men-If-so-why) přitom říkají, že se rychlost řeči proměňuje s věkem. U malých dětí mluví rychleji dívky, u starších lidí naopak muži.
Rozdíly jsou rovněž v profesích. Celkově ale muži mluví o něco rychleji než ženy (viz http://itre.cis.upenn.edu/~myl/languagelog/archives/003423.html).
Už studie z roku 1993 také dokazuje, nakolik je zásadní, že muži a ženy vnímají jinak rychlost mužské a ženské řeči. Pokud se měří objektivně počet slov za minutu, pauzy mezi slovy a podobně, je zjevné, že rozdíly nejsou velké. Muži mluví o něco rychleji. Ale falešným a subjektivním přetrvávajícím dojmem mužů je, že ženy mluví rychleji. Říkejme tomu třeba patriarchální kognitivní zkreslení. (viz https://link.springer.com/content/pdf/10.3758/BF03337341.pdf)

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/radim-uzel-dovolena-s-manzelkou-galeje-vezmete-radeji-pritelkyni-97706 (30. 6. 2011)

S milenkami radí i dále: „Prostřednictvím čichu může docházet také k jednomu velice zajímavému úkazu, a tím je prapodivná synchronizace menstruačního cyklu v ženských kolektivech. Tak třeba na dívčím internátu dojde záhy u dívek ubytovaných v jedné místnosti k prapodivnému jevu, že se menstruace dostavuje u všech společně ubytovaných najednou. A to se ty slečny vůbec nemusí ani vzájemně přímo očichávat, stačí, když spolu nocují v jedné místnosti. Ke stejnému úkazu dochází prý i v orientálním harému, kde současně menstruují všechny společně ubytované manželky. Středoevropský muž, který může mít své sexuální partnerky ubytované na různých místech a v různých domácnostech, je pochopitelně takovéto synchronizace svého pomyslného harému ušetřen.“ (Užitečné pohlaví, s. 69)

Jedná se vskutku o zvláštní fenomén rozšířený v celé západní kultuře – viz stránka Why get married, if you hate your spouse (https://www.facebook.com/groups/127092444550851/).
Typickým „vtipem“ na toto téma je: „Každá žena je povinná vařit pro svého muže. Vyplývá to z obsahu Ženevské dohody, že každý vězeň má právo na teplé jídlo.“ Tento hloupý canc zveřejnila na svých sociálních sítích např. TV Óčko v červenci 2022. Nejedná se tedy o něco, co by zemřelo spolu s normalizací.
Facebookové stránky s „křesťanským humorem“ zase postují příspěvky typu: „Když bůh stvořil muže, oddechl si. Když stvořil ženu, už si neoddechl. Nikdy, nikdo.“ https://www.facebook.com/photo/?fbid=1954756384718171

https://www.dvtv.cz/video/uzel-je-lidovy-bavic-jeho-bonmoty-jsou-okorale-a-neadekvatni-na-sexualni-obtezovani-si-nesmime-zvykat-rika-jarkovska (21. 12. 2020)

Trefný komentář k danému tématu https://a2larm.cz/2021/12/cancel-culture-po-cesku-prdnete-si-oznacte-to-za-nekorektni-humor-a-zitra-jste-v-dvtv/ (22. 12. 2021)

Plzákova rétorika zní přijatelněji v jeho pozdních textech po roce 2000 (např. Žena a muž – Teorie a praxe manželského soužití, 2004), kde pracuje s různými komunikačními situacemi. Naopak v 70. a 80. letech především jeho projevy v televizi byly nesmírně stereotypní a šovinistické. Viz televizní dokumentárně naučný cyklus Kronika orgasmu (2022), 6. díl s názvem Jak se mluvilo o sexu? https://www.ceskatelevize.cz/porady/14708002300-kronika-orgasmu/222562280110006/

https://www.kurzyproradost.cz/kurz/recepty-na-stastne-vztahy-196

Stanislava Kratochvíla jsem se pokoušel opakovaně kontaktovat, vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu však rozhovor nebyl možný. Vycházím tedy z jeho knihy Manželská a párová terapie (Portál, 2009) a z citovaného rozhovoru.

Řada studií a metastudií k tomuto: https://carlsonschool.umn.edu/sites/carlsonschool.umn.edu/files/2018-10/nikiforidis_et_al-2018-journal_of_consumer_psychology_1.pdf (2018) a https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/2332858416644180 (8. 6. 2016)
Zajímavá je hlavně studie z konce 90. let z Británie, kde se zjistilo, že když kontrola domácího rozpočtu nad tím, co se utrácí za děti, přejde z mužů na ženy, tak se do jejich prosperity investuje více peněz.

Deborah Cameron: Mýtus o Marsu a Venuši. Filosofia 2018, s. 122-125.

https://www.nytimes.com/2020/02/12/us/the-household-work-men-and-women-do-and-why.html

Česky přeložená verze zde: https://a2larm.cz/2017/06/mela-jsi-mi-to-rict-feministicky-komix/ (20. 6. 2017) a anglicky psaný originál zde: https://english.emmaclit.com/2017/05/20/you-shouldve-asked/

https://www.iglanc.cz/rozhovory/duo-docentky-materstvi-neni-povinnost-rozhovor-zena-bez-deti/ (Lenka Nejezchlebová-Vrtišková, 14. 8. 2023)

https://www.heroine.cz/vztahy-a-sex/6120-nejde-o-to-kdo-vynese-kos-ale-kdo-na-to-mysli-mentalni-zatez-je-neviditelna-domaci-prace#anketa_32_42 (Tereza Semotamová, 7. 10. 2021)

https://www.heroine.cz/vztahy-a-sex/6120-nejde-o-to-kdo-vynese-kos-ale-kdo-na-to-mysli-mentalni-zatez-je-neviditelna-domaci-prace (Tereza Semotanová, 7. 10. 2021) Kniha Fair Play vyšla i česky pod pitomým názvem Supermatky nemusí být šílené (Pragma, 2020). Další vhodnou literaturou můžou být All the Rage: Mothers, Fathers, and the Myth of Equal Partnership (2019) od Darcy Lockman a Fed Up: Emotional Labor, Women, and the Way Forward (2020) od Gemmy Hartley.

https://www.flowee.cz/civilizace/11242-weaponized-incompetence-prostredek-k-uhajeni-mentality-50-let (19. 2. 2023, Olivie Doleželová)

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/zenske-slzy-jako-citove-vydirani-a-manipulace-40167933 (21. 8. 2007) – „Mužský pláč zpravidla v pubertě ustává. Dospělý muž zřídka pláče na veřejnosti. Z evolučního hlediska by byl více ohrožen. Okolí by jeho pláč chápalo jako projev slabosti. (…) Ženské slzné žlázy jsou výkonnější, což je v souladu s větší citovou aktivitou ženského mozku. Plačící žena zažívá jakýsi návrat do dětského věku. Dává signál, že potřebuje péči, ochranu a pomoc.“

https://www.dama.cz/clanek/psycholog-stanislav-kratochvil-chytra-zena-chvali-muze-i-kdyz-neni-za-co (24. 5. 2013)

Jen pro představu, jak takový full service vypadal v Československu v roce 1920 (opsáno z fotokopie):
1) Aby se manžel nesnažil jíst v restauraci, měla by se manželka snažit, aby mu to doma co nejvíce zpříjemnila. Musí mít doma vždy přichystanou večeři a po každém jídle by mu měla utřít pusu a knír ubrouskem a políbit ho.2) Manželky by vždy měly počkat na své muže u vchodu do kanceláří a doprovodit je domů. 3) Hodí se přilákat manžela amatérskou fotografií a pózovat pro něj jako nymfa nebo na jiných zajímavých pozicích. 4) Pokud si manžel rád zdřímne po obědě, manželka ho musí položit na pohovku, přikrýt nohy dekou a přečíst mu knihu nebo noviny, dokud neusne, a když usne, tak zahánět od něj mouchy (v létě). 5) Aby se manžel nesnažil po večerech opustit manželku a jít do hospody na panáka, měla by manželka mít vždy doma připravenou zásobu kvalitních lihovin a také vychlazené pivo. 6) Manželka musí občas bavit manžela hudbou, tancem, zpěvem nebo alespoň tleskáním. 7) O dovolené by manželka měla vždy včas připravit ranní kávu pro svého muže, donést mu ji do postele a číst mu při tom noviny a časopisy. 8) Vzhledem k tomu, že manžel například chodí ke kadeřnici, může při tom potkat kamaráda a někam s ním jít, manželka se musí bezpodmínečně doma naučit holit a stříhat manžela.

Na jejich konci najdete další doporučenou literaturu i videa z YouTube. Hledat můžete jména jako Stan Tatkin, Esther Perel, Susan L. Adler, Femi Ogunjimi, Tracy McMillan, Alexandra Redcay, Sarri Gilman, Tony Verheij či Beth Luwandi Lofstrom.

https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-zenske-sobectvi-a-soutez-o-tisicovku-40169193 (4. 9. 2007) V knize Mužský šovinismus pro pokročilé na s. 85 zase píše: „Vůbec nejhorší situace nastane, když to všechno těmi něžnostmi skončí a další pokračování žena rezolutně odmítne. Dovedete si představit tu situaci, kdy jsou diváci vyhnáni z divadla hned po odeznění předehry?“
- Jednak dovedeme, protože máme fantazii, a jednak sex není divadelní představení, za nějž jste si zaplatili, neodehrává se podle scénáře a nenacvičuje ho dopředu profesionální herectvo pro diváctvo.

https://www.youtube.com/watch?v=2Im5KQM_xLM (2. 2. 2018, zde v českém dabingu)

https://www.heroine.cz/domaci/9003-spim-s-nim-abych-mela-klid-sonda-do-pravidel-manzelske-intimity (Irena Buršová, 11. 7. 2022) Z citátů jde i na otrlého člověka úzkost: „Dospělo to do bodu, kdy se mi zhnusil sex, zhnusil se mi exmanžel a zhnusila jsem se i sama sobě, že nedokážu říct ne. – Každý čtvrtek, jen aby byl doma klid. No stejně nebyl. Stejně jsem byla frigidní a kdovíjaká. Ale on to potřeboval a je to má povinnost. – Mám s ním sex, aby nebyl nevrlý. Občas si přeju, aby si našel milenku.“

Fun fact – vždy mě fascinuje, že tuto knihu do češtiny přeložil islamofobní entomolog Martin Konvička. Dalším jeho zásadním (z hlediska češtiny i dohledávání amerických reálií velmi špatným) překladem je ovšem Americké psycho, čímž jsou síly vesmíru zpět v rovnováze.

Výzkum společnosti Ipsos v březnu 2022 odhalil, že pětina australských mužů a deset procent žen souhlasí s tvrzením o povinnosti ženy poskytnout muži sex. Austrálie je v tom ovšem jednou z nejhorších zemí na světě. https://zena.aktualne.cz/australie-prekvapuje-sexismem-petina-muzu-si-mysli-ze-zena-m/r~4f56e392aea611ecb5bd0cc47ab5f122/ (31. 3. 2022), originál: https://www.ipsos.com/en/one-three-men-believe-feminism-does-more-harm-good (4. 3. 2022)

U nás tento blud o „povinnosti provozovat sex“ završila již zmiňovaná Daniela Kovářová v říjnu 2022 v jednom ze svých mnoha nepříčetných příspěvků na Facebooku: „Pokud je hlavním účelem manželství založení rodiny, mají manželé povinnost a právo provozovat sex, milovat se a počínat děti.“
Tuto povinnost odůvodňovala zněním občanského zákoníku a s ohledem na povinnost se odvolávala i na církevní právo a možnost anulovat sňatek bez potomstva. Zcela opomenula, že jsme již dlouho sekulárním státem, i to, že důvodová zpráva v novém občanském zákoníku k danému zákonu o manželství o povinnosti nic netvrdí, naopak důvody k uzavření manželství rozvolňuje: „Hlavní účel manželství je vymezen jako založení rodiny a řádná výchova dětí. Děje se tak přesto, že je nepochybné, že existují i manželství, jejichž účelem je něco docela jiného. Účelem manželství může být vytvoření pevného základu pro plození a výchovu dětí, ale ke vzniku manželství mohou vést i důvody psychologické, zdravotní, důvodem existence manželství může být i vzájemná podpora sociální či naplnění nějakých zájmů ekonomických.“
Tři další právničky v Českém rozhlase v rubrice Ověřovna pak pečlivým rozborem dokázalo, že Daniela Kovářová „své hodnotové postoje zaměňuje za platné právo, pomíjí systematiku a metodologii, pravidla právní interpretace, hierarchii právních norem a dokonce si plete i základní právní pojmy“. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/overovna-daniela-kovarova-senat-manzelstvi-sex-deti-obcansky-zakonik_2210290500_ula (29. 10. 2022)
Podle advokátky Adély Hořejší není text Kovářové vůbec relevantní pro právní debatu: „Jde o homofobní projev. A takto bychom k němu měli přistupovat.“ Celý text má podle ní jen racionalizovat, proč neumožnit lidem rovný přístup k právu na základě jejich sexuality či sebepojetí, tedy něčeho bytostně niterného a soukromého.
„Text považuji za homofobní, protože záměrně ignoruje to, že i duhové rodiny mohou vychovávat děti, ať biologické – jedné z partnerek nebo partnerů nebo osvojené. To, že jim zatím zákon osvojení neumožňuje, není potvrzením nedostatečnosti jejich rodin, ale nedostatečností naší demokracie. Ta totiž bohužel doposud neměří rovně všem svým občanům a občankám,“ uzavírá advokátka Pavla Špondrová.

https://www.youtube.com/watch?v=xP3nC2MfvuE (2020)

https://www.youtube.com/watch?v=lLwJUGJe2-4 (2019)

https://www.extra.cz/5-veci-ktere-se-po-svatbe-proste-zmeni-stane-se-z-vas-prostitutka-i-kucharka-v-jednom (20. 10. 2016)

https://proboha.cz/magazin/zivot/petr-kinkor/2020/12/kdyz-cirkev-nevedome-podporuje-zneuzivani-v-manzelstvi/ (9. 12. 2020)

https://www.idnes.cz/revue/spolecnost/sexuolog-radim-uzel-jiri-paroubek-smysl-pro-humor-manzelska-krize.A170308_141906_lidicky_zar (9. 3. 2017)

Rozhovor se sexkoučkou Gaiou Julií Poupětovou (22. 7. 2019): https://www.youtube.com/watch?v=tHnZOM2SjTk

Viz rozhovor s párovým terapeutem Pavlem Ratajem (20. 10. 2021): https://www.vlasta.cz/clanek/blyskani-na-dobre-vztahy-20260525.html

Detailně o tom pojednávají kapitoly 14, 15 a 16 v přecházejícím svazku knihy

https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-co-je-to-ten-harassment.A200728_214925_p_spolecnost_wag (30. 7. 2020)

Nešlo však o náhodu, spíše o součást dlouhodobých tendencí, jak se později ukázalo v rozhovoru s Martinem Veselovským v DVTV s titulkem Chlap je od přírody zvíře, ženy by s tím měly počítat a zařídit se podle toho https://www.dvtv.cz/video/sexualni-obtezovani-chlap-je-od-prirody-zvire-zeny-by-s-tim-mely-pocitat-a-zaridit-se-podle-toho-rika-uzel (8. 12. 2020), dále v článku To nešťastné sexuální obtěžování https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-to-nestastne-sexualni-obtezovani.A210128_112324_p_spolecnost_wag (30. 1. 2021) či v textu Různé pojetí sexuální normy, jenž vyšel v Parlamentních listech https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Radim-Uzel-Ruzne-pojeti-sexualni-normy-655265 (25. 2. 2021). Tyto jednotlivé prezentace jsou především auto-plagiáty, kde se různé věty a sousloví opakují ve stále bizarnějších spojeních. Vřele doporučuji přečíst si je bez přestávky za sebou, budete mít nejspíš dojem, že se nacházíte v zrcadlovém bludišti, kde každý další sál a ulička nabízejí zdeformovanější perspektivu. I z důvodu naprosté repetitivnosti už nebudu uvádět u citátů přímé zdroje. Je nutné zdůraznit, že tyto texty vycházely již poté, co byl zveřejněn desetidílný kritický seriál Uzel zahradníkem na Heroine.cz a měly by být reakcí na něj. Šéfredaktorka Anna Urbanová vyzvala e-mailem Radima Uzla k reakci a on ji odkázal právě na tyto články, což situaci ještě přidává na absurditě. V textu Různé pojetí sexuální normy stojí například: „Pozoruhodná není jenom topografická anatomie dotyků a jejich intenzita, ale i změny časové. Jinak se hodnotí spolužákův dotyk stehna na maturitním večírku a daleko jiných rozměrů nabude tento dotyk po třiceti letech, kdy je z tohoto spolužáka bohatý soudce, a ze spolužačky, nyní ‚oběti‘, chudobná a vlastní vinou opuštěná žena v klimakteriu. Přímo mamutího rozměru nabude tato aféra v případě slavného režiséra a stárnoucí neúspěšné herečky. V této chvíli už jí režisér roli sice nedá, ale zato může po několika desetiletích za toto sáhnutí na stehno zaplatit tučné odškodné, protože oběť je celoživotně poškozena a má prokazatelně škodlivé následky.“ – Uzel zde opakuje blud o sahání na stehno před třiceti lety, za nějž se platí tučné odškodné, ačkoli neexistuje jediný takový mediálně známý případ; stejně jako nikdy neexistoval případ slavného režiséra obviněného stárnoucí herečkou (viz kapitoly 3, 4 a 5 v prvním oddílu knihy; Uzel nikdy nebyl schopný nikoho jmenovat). S tímto bludem začal v roce 2018 v rozhovoru s Pavlem Štruncem a opakoval ho i v roce 2021. Skutečné smotávání nastává ale už v předcházejícím souvětí. I zde jde o echo rozhovoru se Štruncem, kde byla řeč o soudci Nejvyššího soudu USA Brettu Kavanaughovi. Ani zde, v případě obvinění od více žen, nešlo o sahání na stehno, ale o sexuální útoky jako např. stržení na postel, násilné svlékání, zakrývání úst dlaní, aby oběť nemohla křičet, či strkání penisu před obličej. Uzlovo tvrzení, že danou činnost „nelze po letech zpětně rekvalifikovat“, je čirý nesmysl – tehdy i dnes by se to hodnotilo stejně. Šlo o tvrdý sexuální atak, který neskončil znásilněním jenom proto, že se dotyčné vysmekly a utekly. (Spisovatel Michal Viewegh to v jednom svém sloupku pro Lidové noviny v roce 2018 označil na „nevinný gymnaziální petting“, za což by si zasloužil drsnější boomerský pegging. http://www.houpaciosel.cz/2018/10/19/nevtipny-fejetonista-viewegh/). Profesorka psychologie Christine Blasey Ford, která s obviněním přišla, nebyla „vlastní vinou opuštěná“, ale dvacet let vdaná, se dvěma dětmi a pracovala na poměrně prestižním místě. Stejně tak byla vdaná další oběť, Deborah Ramirez, která se profesně věnuje obětem sexuálního násilí. (Jejich výpovědi vyšetřovatelé FBI označili za věrohodné, ale Senát je nepřipustil ke slyšení.) https://en.wikipedia.org/wiki/Christine_Blasey_Ford#Sexual_assault_allegation_against_Brett_Kavanaugh, cca 60 odkazů) Výraz „vlastní vinou opuštěná“ se ovšem v Uzlových textech objevuje často a jeho kořeny lze najít v jeho autobiografiích (2012, 2020), kde takto s těžce skrývanou nelibostí popisuje svou jedinou dceru Irenu. Korunu tomu nasazuje, když v knize Mužský šovinismus pro pokročilé (2005), do níž přispěl jejímu autorovi Josefu Hausmannovi finálními komentáři ke každé kapitole, navrhuje dokonce, že „naprostá většina těchto (sociálních) dávek by měla být snížena ženám vlastní vinou opuštěným“ (s. 46). Zde už jsou na místě pochyby, zda takové nelidské věty píše MUDr. Uzel, nebo MUDr. Mengele. Můžeme i váhat, jak by takovou okolnost, jakou je „byla vlastní vinou opuštěná“, šlo zjišťovat? Že by na to zasedaly nějaké mravnostní komise? Nutno říct, že většina Uzlových rozhovorů a textů z posledních let je primárně tímto zmateným mícháním obsedantních témat, v nichž se dotyčný sám ztrácí. Rozplést byť jen pár jeho vět vyžaduje nemalé úsilí. Uvědomuji si, že čtení těchto řádků musí být pro čtenáře a čtenářky této knihy náročné a možná i otravné. Snažím se však jenom demonstrovat, s jak upatlaným materiálem máme co do činění a že texty Radima Uzla rozhodně nebyly „přístupným čtením pro obyčejné lidi“. Jakmile je nečtete jen zcela povrchně a snažíte se je rozplést, stávají se z nich naopak stále chaotičtěji zašmodrchané slovní cucky.

V jiné verzi tohoto výroku k posazení dcery na kolena už jde hlavně o to, že se Radimu Uzlovi s dotyčným strachem osobně svěřoval jeho známý, politik, který se bál, že by ho to mohlo stát kariéru, a teprve toto Uzel považuje za problém. Nemá asi smysl pátrat, o koho šlo, podstatné je, že tento strach nebyl nikdy naplněn a podle dostupných zpráv z domova i zahraničí z toho nikdo nikdy nebyl obviněn. Pro Uzlovo líčení jakékoli situace jsou tedy typické argumenty ode zdi ke zdi. Buď bagatelizace, že na straně osahávaných není žádný problém a mají si na to zvyknout (stačí, že se ozvou poté, co se jim to stane; osvěta a prevence není třeba). Nebo hystericky přepjatá reakce, co hrozí mužům, kteří by mohli být obviněni z trestného činu. Když se podíváme, co říká současný feminismus, zjistíme, že přesně naopak míří k tomu, aby otcům bylo dovoleno totéž co matkám, protože právě to je rovnost. Dotyky a obecně intimní projevy matek vůči dětem jsou široce tolerované, u otců se na totéž díváme nespravedlivě s podezřením. Jak píše socioložka Elizabeth Badinter: „Ve skutečnosti není dobré otcovství možné bez akceptování (...) špetky pedofilie! Je načase, aby bylo otcům přiznáno to, co se matkám povoluje odjakživa.“ (Tudy cesta nevede, 1999, s. 180) To, že nám toto akceptování rovnostářských norem celospolečensky dosud dělá problém, však není chyba feminismu. Dvojí metr jde naopak proti jeho duchu.

Termín „proteplení vztahů na pracovišti“ se v Uzlových textech objevuje nejpozději v roce 2008, v DVTV v roce 2021 tedy jen omílá již mnohokrát vyřčené. (https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/co-bylo-kdysi-povzbuzenim-je-dnes-harasenim-40186820, 15. 2. 2008). Odvolává se zde na „důvěryhodný zdroj“, že „podobné chování na pracovišti prospívá vztahům a zvýší kolektivní sounáležitost“. Jak je již pravidlem, tento zdroj neuvádí.

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/radim-uzel-sexuolog-anketa-petra-vrzackova-vladislav-chvala-petra-sejbalova_2012121421_dok (12. 12. 2020, Vít Svoboda, Dominika Kubištová) Některé postoje Radima Uzla už nejsou přijatelné.‘ Pět sexuologů hodnotí plácnutí po zadku a další chování

https://e-psycholog.eu/clanek/386 Bartošová, K., Cíglerová, J., Cígler, H. (2020). Vyjádření k rozhovoru Radima Uzla ze dne 8. 12. 2020. E-psychologie, 14(4), 68-71.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Terapie_pevn%C3%BDm_objet%C3%ADm Vědecká rada České lékařské komory pak v říjnu 2012 vydala stanovisko, podle kterého jde o metodu s neověřeným účinkem, a proto by neměla být zdravotníky a zejména lékaři aplikována. Podle vyjádření bývalého viceprezidenta České lékařské komory, MUDr. Zdeňka Mrozka jde navíc o metodu značně neetickou. Dále: https://psychologie.cz/stop-terapii-pevnym-objetim/

Ochranitelský komplex není specificky vymezený termín. Blíží se ale nejvíc termínu spasitelský komplex (případně též mesiášský komplex, božský komplex nebo spasitelský syndrom). Jedná se o stav mysli, při kterém se osoba domnívá, že jejím osudem či předurčením je zachraňovat a zachránit. Nejedná se o zvláštní psychiatrickou diagnózu či duševní poruchu. Spasitelský syndrom se však může objevit jako součást psychotických onemocnění. Je otázka, k čemu se Radim Uzel vlastně hlásil a proč nekriticky pracoval s pojmy, jimž nerozuměl.

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/radim-uzel-muz-je-u-porodu-zbytecny-zenu-spise-stresuje-68841 (18. 10. 2010), https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Radim-Uzel-Umeni-porodnicke-488748 (21. 5. 2017), https://www.mujrozhlas.cz/xaver-host/sexuolog-radim-uzel-s-pritomnosti-otcu-u-porodu-prilis-nesouhlasim (10. 12. 2019), https://www.stream.cz/pod-zakrytym-usmevem/sexuolog-uzel-a-anife-vyskocilova-hosty-zabavne-talkshow-dvojice-krampol-a-grossova-64122857 (Ženy si dnes berou právníka i na porodní sál, 6. 1. 2021), https://www.extra.cz/radim-uzel-natvrdo-tehotnym-zakazat-internet-perverzite-vice-pohlavi-neustupovat (19. 1. 2021) K tomu už jenom vtip: „Když se narodil Radim Uzel, tak po zadečku plácl porodní sestru.“

https://denikn.cz/793743/obeti-znasilneni-nenutime-jit-na-policii-spasitelsky-syndrom-do-nasi-prace-nepatri-rika-sefka-profem/ (24. 1. 2022, rozhovor vedla Renata Kalenská)

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/znasilneni-na-porodnim-sale-268035 (2. 9. 2003)
Text se nese v tomto duchu: „Americká feministka Leilah McCrackenová se s americkými porodníky nemazlí. Má tu medicínskou pakáž prokouknutou skrznaskrz. Není žádný diletant. Ta dobrá duše absolvovala už pět porodů. Každý z nich prožívala jako kruté znásilnění. Podrobně o tom píše ve své knize Znásilnění dvacátého století. (…) Při četbě její knihy jsem si zavzpomínal na svou porodnickou kariéru. Na těch několik tisíc ‚znásilnění‘, která jsem na porodním sále spáchal. Nejstaršímu dítku, které jsem přivedl na svět, bylo letos čtyřicet let. Tak snad je už většina mých zločinů chválabohu amnestována. (…) Myslím, že jsem ženy při porodech násilím neodhaloval na intimních místech. Ani jsem je schválně a bezdůvodně nezraňoval. To spíš mě rodičky několikrát bolestivě štíply, koply, kously. (…) Závěrem bych chtěl místopřísežně prohlásit, že nejsem bojovníkem proti láskyplnému, něžnému, přirozenému porodnictví. Ani těhotenství nechápu jako nemoc a normální porod jako operaci. Musím ovšem zdůraznit slovo ‚normální‘. Při něm může žena rodit vleže, vsedě, vkleče, vstoje nebo jako v africkém pralese, zavěšená na liánách. Může rodit na souši i do vody, chlupatá nebo oholená, potmě nebo jak je komu libo. O normálním průběhu porodu však zatím nikdo nedokáže rozhodnout. (…) Když si tak někdy probírám všechny ty výčitky nejrůznějších Leilah McCrackenových, říkám si: kéž by na světě existovalo jenom takovéto násilí!“ – Sebereflexe nula a za dalších dvacet let od napsání textu se to téměř nezměnilo.

Osobní zpověď https://www.heroine.cz/zena-a-svet/7742-nefungujici-anestezie-rozpad-ega-a-zmanipulovana-zdravotni-dokumentace-porod-v-cesku-v-21-stoleti (Johana Kłusek, 22. 3. 2022) či novinová zpráva https://zena.aktualne.cz/porodnice-u-apolinare-se-pochlubila-rekonstrukci-stovky-lidi/r~b083c686b63e11eca89f0cc47ab5f122/

Aspoň částečnou představu si můžeme udělat z hraného sedmidílného seriálu britské veřejnoprávní televize BBC This Is Going To Hurt (Bude to bolet, 2022) podle knižní předlohy Doktore, bude to bolet?

https://denikn.cz/383647/osahavani-jsem-zazila-mnohokrat-vic-mi-ale-vadi-oplzle-vtipy-mladi-kluci-neobtezuji-rika-maskerka/ (23. června 2020, rozhovor vedla Jana Ciglerová). Text silně rezonoval a byl v roce 2021 nominovaný na novinářskou cenu.

https://www.hatefree.cz/clanky/jezis-je-ultimatnim-vzorem-feministy-rika-nadejna-ceska-vedkyne (19. 1. 2022, rozhovor vedl Jiří Pasz)

https://cc.cz/se-sexualnim-obtezovanim-se-setkala-kazda-druha-vedkyne-dochazelo-k-nemu-i-v-poslednich-peti-letech/ (26. 5. 2023)

Vhodným přehledovým článkem je třeba https://www.respekt.cz/tydenik/2021/29/poprask-na-damu (Silvie Lauder) DAMU: Nemusíš to vydržet: https://video.aktualne.cz/damu-nemusis-to-vydrzet/r~97c0e41c064411ec8fa20cc47ab5f122/r~a297d63e31c711edba63ac1f6b220ee8/ (26. 8. 2021), FAMU: Nemusíš to vydržet, 5. 5. 2022 https://www.facebook.com/100079588028997/videos/486494906500147

https://wave.rozhlas.cz/pevny-stisk-ruky-i-laskyplne-objeti-jak-se-dotykame-s-druhymi-lidmi-a-proc-za-8575579 (14. 9. 2021, rozhovor vedl Petr Bouška)

https://www.respekt.cz/tydenik/2018/26/perverze-dokaze-byt-neviditelna (23. 6. 2018)

https://www.guernicamag.com/rebecca-solnit-a-rape-a-minute-a-thousand-corpses-a-year/ (25. 2. 2013)

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/uskali-i-puvaby-sexualniho-predstirani-40170739 (19. 9. 2007)

https://refresher.cz/96284-Se-sexuolozkou-Renatou-Androvicovou-jsme-rozebirali-proc-je-pro-zenu-nekdy-tezke-odmitnout-sex-i-kdyz-s-nim-nesouhlasi (26. 3. 2021, Tereza Šnajdrová)

https://www.stream.cz/nebat-se/dvoreni-vs-obtezovani-sexuolozka-renata-androvicova-o-odvaze-mluvit-o-sexu-64098087 (1. 10. 2020, rozhovor vedl Petr Pasz)

Jedná se o výzkum (již v kapitole 16 citované) antropoložky Margaret Mead, setkat se s ním lze např. v knize Paula Watzlawicka Jak skutečná je skutečnost? Mylné představy, klamání, porozumění. orig. 1976, česky 1998)

Radim Uzel, Sexuální mýty a pověry, s. 112-113

Autorku výroku si již nepamatuji, budu rád, když se mi přihlásí

Dá se to chápat i jako filosofický problém jazyka – co znamená ne a zda zákaz platí, i když ho nerespektujeme https://www.advojka.cz/archiv/2021/13/ne-znamena-ne (Tomáš Koblížek)

Při debatách na toto téma vždy přicházejí velmi extrovertní a asertivní jedinci, kteří tvrdí, že si umí prosadit svou a nikdy se nenechají nikým umlčet nebo manipulovat. Jednak je to často proto, že sami bývají manipulátoři a obtěžující, a jednak tím demonstrují, že nechápou nebo chtějí zamlžit, že velká část populace nemá stejnou povahu jako oni nebo ony. A přesto oni nebo ony chtějí všem ostatním vnucovat své standardy chování.

Moc krásy: Pomáhá krása a atraktivita k životnímu úspěchu? (autoři: Petra Anýžová, Petr Hampl, Dana Hamplová, Marek Loužek, Petr Matějů, Michael L. Smith, Simona Weidnerová; nakl. Karolinum, 2017) Kniha prakticky vůbec nepracuje s údajně použitou literaturou ani necituje jména a myšlenky jejich autorů a autorek. Z 347 knih a 277 jmen autorů a autorek uvedených v sekci Použitá literatura jich je ve jmenném rejstříku 77, což je zarážející nepoměr. Ve skutečnosti většina publikace pracuje pouze s několika špatně pochopenými větami z knihy Mýtus krásy od Naomi Wolf a k nim si pak konstruuje zbytečné výzkumy, které buď nic nedokazují, nebo nevyvracejí argumentaci autorky, jíž mají oponovat. Je opravdu ostudné vydávat něco takového za „odbornou publikaci“. Wolf přitom není nijak nedotknutelnou autoritou, viz kapitola 10.

Tento a další odstavec jsou výtažkem z tweetů publicistky Ireny Buršové.

https://www.forum24.cz/jak-nebyt-znasilnena-staci-dodrzovat-desatero-a-v-kabelce-nosit-devitku/ 10. 7. 2021

Zbytek této podkapitoly přebírám od Martina Fafejty z jeho knihy Úvod do sociologie pohlaví a sexuality (2004), kde cituje jednotlivé odborníky z oblasti sociologie, psychologie a antropologie. Za upozornění vděčím psychologovi Jiřímu Procházkovi; podkapitola je z velké části formulována i podle jeho vět z osobní elektronické komunikace.

Viz Emanuel Levinas v kapitole 11 v pasáži „Dějiny filosofie jako dějiny mužů“.

http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=1165 Matyáš Zrno: Válka žen proti mužům. Lidové noviny, 18.05.2013+ https://www.respekt.cz/tydenik/1992/32/je-mozny-sex-bez-znasilneni 10. 8. 1992; https://www.respekt.cz/tydenik/1992/39/je-mozne-mluvit-se-zenou-bez-pohlavniho-obtezovani 28. 9. 1992; https://www.respekt.cz/tydenik/1992/46/je-mozne-mluvit-a-psat-spravne-bez-diskriminace 16. 11. 1992

První fází sbližování je vábení osob preferovaného pohlaví signály svého mužství nebo ženství – mimoslovní atraktivita. Ve druhé fázi je zvolený přitažlivý partner lákán pohledy, mimikou, gesty i slovy, tj. předdotykovým dvořením – pro posouzení normy zcela zásadní proceptivita. Třetí fází je zpřístupnění těla k dotykové stimulaci erotogenních zón – tedy už akceptivita. Následuje vlastní genitální spojení – mužská penetrace a ženská receptivita. Víme, že u většinové sexuality je atraktivita prioritní vůči fázi předdotykové, proceptivita vůči dotykové. (Sexuální násilí a parafilie, existuje patologická sexuální agresivita či nikoliv? (MUDr. Marek Páv, Ph.D., MBA, MUDr. Slavoj Brichcín, Psychiatrická praxe, 2019. https://www.solen.sk/storage/file/article/PSY_1_2020_final%20%E2%80%93%20Pav.pdf)

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/radim-uzel-sexuolog-sexualni-obtezovani-sexualni-nasili-metoo-znasilneni-sex-sexualita.A201208_101556_domaci_knn (10. 12. 2020) Želmíra Herrová přitom coby ročník 1952 generačně patří blíž k Uzlovi než jiní citovaní sexuologové a sexuoložky v této kapitole.

https://video.aktualne.cz/dvtv/sexualnimu-agresorovi-je-jedno-co-mate-na-sobe-do-rozkroku-n/r~1456dd5e078111eda25a0cc47ab5f122/ (19. 7. 2022)

https://www.lidovky.cz/domov/policejni-psycholozka-sexualne-obtezuje-ten-kdo-vynecha-dvoreni.A171031_182550_ln_domov_ele a https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ludmila-cirtkova-psycholozka-inspirativni-zeny-serial-policie.A211109_093344_domaci_knn

V hlavě mi utkvěl screenshot z jedné elektronické konverzace, kde náctiletý chlapec posílal stejně staré dívce hned v prvním příspěvku větu: „Máš hezké oči, pošli mi piču“.

Než tu byla kniha, existovala dříve tato esej. https://www.lrb.co.uk/the-paper/v40/n06/amia-srinivasan/does-anyone-have-the-right-to-sex (26. 3. 2018). Celá 276stránková kniha se skládá z šesti velmi rozdílně pojatých esejů. Česky o knize referoval třeba Deník N https://denikn.cz/779712/muze-nahota-znamenat-kontrolu-a-existuje-pravo-na-sex/ (4. 1. 2022) a https://www.respekt.cz/special/2021/budoucnost-zapadu (2021).

https://www.medicinenet.com/paraphilia/article.htm - Slovem parafilik se označují lidé, kteří mají silné preference pro neobvyklé sexuální objekty nebo pro neobvyklé sexuální aktivity, které často zahrnují nějakou formu nesouhlasu ze strany sexuálního objektu či přímo násilí při sexu," uvádí vedoucí Centra pro sexuální zdraví a intervence Kateřina Klapilová.
Příčiny vzniku parafilií nejsou dosud podle odborníků dobře známy, dispozice jsou ale vrozené. Pedofilie, neboli zaměření na předpubertální osoby, se v Česku podle dřívějších informací Ústavu duševního zdraví vyskytuje asi u 0,3 procenta populace. Hebefilie či efebofilie, zaměření na pubertální osoby, přibližně u 1,9 procenta lidí. Asi 3,6 procenta preferuje znehybnění partnera a procento má preferenci pro patologickou sexuální agresi. Velká část z nich se podle odborníků nikdy nedopustí delikventního jednání. Většina se se svou sexualitou snaží vyrovnávat sama a nevyhledá pomoc odborníka. Vznikl proto projekt Parafilik.cz, který nabízí krizovou linku, anonymní poradnu či terapii. Podle průzkumu na začátku projektu mezi členy svépomocných a podpůrných komunit bylo více než 60 % osob nespokojených se systémem péče v Česku. Více než 68 % se bálo i před odborníkem vyjádřit své obavy a pocity.

https://parafilik.cz/casto-kladene-otazky/

https://zena.aktualne.cz/slusi-ti-to-kocicko-jakmile-se-otepli-zeny-se-stavaji-tercem/r~621755f8c15c11eb8335ac1f6b220ee8/ (Veronika Vlachová, 6. 5. 2022) – Text kromě popisů každodenní reality obsahuje i praktické návody, jak na obtěžování reagovat

Daniele Kovářové by mohla být věnována samostatná kapitola, podobně jako třeba Benjaminu Kurasovi, Josefu Hausmannovi, Marku Hermanovi, Alexandru Tomskému, Vlastimilu Vondruškovi, Jana Bobošíkové, Evě Hrindové, Karolíně Stonjekové, Martině Kociánové a (současným i bývalým) poslancům a senátorům Patriku Nacherovi, Nině Novákové, Pavlíně Nytrové, Jiřímu Horákovi, Tomáši Zdechovskému, Zdeňku Hrabovi či dalším. Původně tato kapitola s názvem Šovinista k šovinistovi sedá, šarlatán šarlatána si hledá měla demonstrovat, že Radim Uzel skutečně není ústřední figurou „kulturní války“, ale vše padlo za oběť nutného krácení. V této poznámce zmíním jen ilustrativně jednu neomluvitelnou nepravdu, kterou Daniela Kovářová šíří opakovaně a dlouhodobě. Ve videu pro organizaci Aliance pro rodinu ze srpna 2019 říká, že by Istanbulská úmluva mohla prolamovat mlčenlivost advokátů. (https://www.voxpopuli.sk/cs/pravo/hlidame-legislativu-pravo/istambulska-umluva-vnese-do-spolecnosti-rozpory-a-bude-vytvaret-dalsi-problemy-rikaji-experti.html; video má 22 minut a vystupují zde známí výtečníci Roman Joch, Hana Lipovská, Lenka Zlámalová či Stanislav Křeček s náloží hoaxů a dezinterpretací, z nichž většinu tato kniha vyvrací – https://www.youtube.com/watch?v=N0h2_89WoGU&ab_channel=Alianceprorodinu). Kovářová zde perfidně naznačuje, že by dotyčná mezinárodní úmluva mohla zrušit jedno svaté pravidlo, podle něhož advokáti nemohou prozrazovat o svých klientech, že se dopustili trestného činu, tedy že advokáti nemají stejnou oznamovací povinnost jako obyčejní „civilové“. Pokud by advokát měl klienta, jenž se dopustil znásilnění, musel by ho tedy nově podle pravidel Istanbulské úmluvy udat, a to dokonce, i kdyby měl jenom podezření na spáchání trestného činu (aspoň podle tvrzení Kovářové v čase 11:40-13:05). Tato úvaha je zcela ulítlá i s použitím nejprostší selské logiky. Znamenalo by to prakticky nemožnost zastupovat většinu obžalovaných ze znásilnění, jelikož většina obžalovaných se činu dopouští (většina falešných obvinění je stažena už v době policejního vyšetřování a k soudu se nedostane). Daniela Kovářová tento nesmysl nicméně hlásá a ohání se přitom svou pochybnou autoritou bývalé ministryně spravedlnosti a bezvýznamným titulem prezidentky
rodinných advokátů, kterou si sama založila jenom proto, aby se měla jak prezentovat v médiích. Bezvýznamnost Unie rodinných advokátů dokládá, že jejím členem byl i Radim Uzel, který neměl žádné advokátní vzdělání, nebo právo nepraktikující, ale o to konzervativnější teolog Max Kašparů, jenž je členem pouze z ideologických důvodů. Daniela Kovářová se dokonce v roce 2018 snažila předstírat, že tlumočí odmítavé stanovisko České advokátní komory vůči Istanbulské úmluvě, která přitom dodnes žádné oficiální stanovisko nevydala. (https://advokatnidenik.cz/2018/10/25/cak-proti-istanbulske-umluve/, 25. 10. 2018) Podstatné na těchto zavádějících postojích Kovářové je, že přesně tento problém řešila nezávislá Benátská komise již v říjnu 2019: (https://www.venice.coe.int/webforms/documents/?pdf=CDL-AD(2019)018-e, dokument 26 stran). Jedná se o sbor zhruba 60 ústavních právníků a právniček, kteří svou odborností Danielu Kovářovou strčí hravě do kapsy. Komise se jednoznačně shodla, že z Istanbulské úmluvy v žádném případě neplyne, že by se mlčenlivost advokátů mohla prolomit. Tuto informaci v Česku potvrdil i Úřad vlády (https://www.tojerovnost.cz/cs/istanbulska-umluva-cr/) s uveřejněním celého materiálu. „V kolika z těch 33 zemí, co úmluvu už ratifikovaly, k prolomení mlčenlivosti advokátů došlo? Z našich poznatků vyplývá, že v žádné.“ https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/Rozbor-dopadu-Istanbulske-umluvy_4.pdf. V listopadu 2019 vyšel v odborném časopise Jurisprudence devítistránkový komentář advokáta Daniela Bartoně http://www.jurisprudence.cz/cz/casopis/jak-ne-uvazovat-o-nasili-a-istanbulske-umluve.m-371.html, kde vyvrací i další omyl Kovářové, že IÚ zakazuje smírné a alternativní řešení sporů, například formou mediace. Kovářová přitom ještě v prosinci 2019 poskytla dvoudílný rozhovor, kde dále šířila hoaxy dané nepochopením celého dokumentu. (https://www.youtube.com/watch?v=VDRm97MF7B0, 12. 12. 2019) Právnička Veronika Bílková popsala svou zkušenost členky Benátské komise za Českou republiku, která se jako odbornice zabývala implementací úmluvy v jiných státech. Ta zdůraznila, že argumenty proti jsou všude podobné, ale také jsou podle ní všude stejně chybné. (https://denikn.cz/1239530/dve-hodiny-odbornych-argumentu-prebije-veta-nechci-gender-jak-se-v-cesku-rozhoduje-o-istanbulske-umluve/, 21. 9. 2023) Daniela Kovářová je českou obdobou stejně prolhané a zákeřné americké antifeministické aktivistky Phyllis Schlafly ze 70. let, která si v televizi v přímém přenosu vymýšlela neexistující soudní případy, jimiž hodlala podpořit své falešné pseudoargumenty. O Schlafly a tehdejší vlně feminismu vznikla v roce 2020 devítidílná minisérie HBO, Mrs. America s Cate Blanchett v hlavní roli.

Pojem „strážkyně patriarchátu“ v knize již několikrát padnul, vysvětlený je třeba v kapitolách 8 a 11. Definice termínů jinak viz https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/pick-me-girl; https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/syndrom-vceli-kralovny; https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/strazkyne-patriarchatu a https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/internalizovana-misogynie (Autorkou hesel je Irena Buršová.)

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ondrej-trojan-sexuolog-daniela-kovarova-sexualni-nasili.A210610_153513_domaci_vlc (11. června 2021) Výchova dívek je prevencí sexuálního násilí. Na tom se shodla advokátka Daniela Kovářová a sexuolog Ondřej Trojan. „Základ je výchova v rodinách. Ženy by si měly uvědomit, ať už mají jakékoliv pokrokové názory, že když jsou ve společnosti muže, je on většinou silnější,“ nechal se v debatě CNN Prima News o kauze Dominika Feriho slyšet Trojan, podle kterého ani zvyšování trestů za sexuální zločiny nemá smysl. Trojanovi podle instruktora sebeobrany a právníka Pavla Houdka chybí základní znalost problematiky. „Pak by věděl, že znásilnění není o síle, ale o moci. Drtivá většina znásilnění není spáchána pomocí velké fyzické síly, ale nadvlády.“

Status Stuchlíkové (https://twitter.com/StuchlikovLucie/status/1570765475340222464, 16. 9. 2022) byl reakcí na naprosto mimózní projev starosty Běchovic Ondřeje Martana, který se celou dobu soustrastně tvářil, jako by právě sděloval tajemství všehomíra: https://twitter.com/ZaloudekMatej/status/1570374982995410946

https://www.stream.cz/vyzva/kovarova-rodice-umetaji-detem-cestu-je-chyba-ze-je-nepripravuji-na-stres-a-trauma-340342 (21. 11. 2017, rozhovor vedla Renata Kalenská) Muži mě obtěžují celý život a doufám, že budou dál. #MeToo je nafouknutá bublina. Myslela jsem, že je to americká legrace, která k nám nepřijde, hodnotí právnička Daniela Kovářová celosvětovou kampaň upozorňující na sexuální obtěžování. Ve stejném duchu se nese i tento rozhovor https://www.reflex.cz/clanek/video/83418/za-sexualni-obtezovani-si-zeny-casto-mohou-samy-rika-exministryne-kovarova.html (24. 11 2017)

https://twitter.com/DanielaKovarova/status/1197787760528166912 (22. 11. 2019)

https://www.facebook.com/photo?fbid=5570979829616079&set=a.1213548608692578 (zde jí její hloupý výrok ještě posloužil k dezinformování den před volbami) a https://twitter.com/DanielaKovarova/status/1575038663422984192

Pískání bylo pro ženy komplimentem především v tom smyslu, protože se potřebovaly zalíbit mužům, kteří by s nimi jinak zametli chodník. Schválně si představte tuto situaci třeba v první polovině 20. století – kde by vůbec žena vzala odvahu vymezit se vůči skupince pohvizdujících mužů a jak by asi dopadla, kdyby to udělala? Nemusíme si nutně představovat vraždu nebo skupinové znásilnění, ale rozhodně by to nebylo nic, co by velmi negativně neovlivnilo ženinu náladu na celý den či podstatně delší dobu. Ono „přijetí komplimentu“ nebyl tedy akt emoční potěchy, ale převážně akt nutné obranné přetvářky. A glorifikace takové reality je přinejmenším zaslepená a hloupá.

Takto se třeba v březnu 2023 na Twitteru odkazovala na diletantské blábolení jistého Dalibora Matušinského v tomto textu: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/vztahy-proc-sexualne-harasime.A240313_194519_p_spolecnost_nef (18. 3. 2024)

Uveřejněno i zde: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/kriminalistika-domaci-zabijacky.A221009_190955_p_spolecnost_nef (10. 10. 2022)

Je pozoruhodné, jak se v tomto Kovářová kryje s Radimem Uzlem. Ten v blivajzní publikaci Mužský šovinismus pro pokročilé na s. 108 píše obdobně: „Domácí násilí ženské je často chronické. Vyznačuje se třeba i dlouholetým ponižováním, šikanou a všelijakou buzerací. Mužské násilí bývá naproti tomu akutní jednorázovou odezvou, náhlou odplatou, která vyhřezne po dopadu poslední kapky do přeplněné nádoby hořkosti. Ale vykládejte to u soudu, zejména když předsedkyní senátu je třeba zrovna taková doma šikanující nestvůra!“ - Uzel i Kovářová vidí v mužském násilí něco nezvladatelného a něco, co ani nejde zmírnit zákony, ale nejspíš ani nijak jinak. Nejde o to, že by neexistovaly jednotlivé popisované projevy. Jde o to, že mužské brachiální „akutní“ násilí není nahlíženo jako systematické, plynoucí z pocitů zautomatizované převahy a je klasifikováno jako „jednorázové“, což je zkrátka nepravda a nechápání povahy stupňujícího se násilí agresorů. Problémem není, že by Uzel a Kovářová popisovali celkovou situaci zcela nesprávně, ale vybírají jen ty projevy, které jsou příliš schematizované.

Toto poslední souvětí je citátem neznámého autora či autorky.

https://a2larm.cz/2020/12/vychova-divek-v-cechach-aneb-za-vsechno-nemuze-uzel/ (21. 12. 2020) Pro nepamětníky – Výchova dívek v Čechách je název románu Michala Viewegha, proto i mezititulek nepoužívá správný termín v Česku, z kterého lezli Václavu Havlovi „slimáci po těle“ (https://radiozurnal.rozhlas.cz/cesko-neznam-prohlasil-vaclav-havel-v-jednech-z-prvnich-hovoru-z-lan-6266967, 11. 3. 2015).

https://www.facebook.com/photo/?fbid=3264013240368277&set=a.205540276215604 (například zde, ale po zadání hesla, najdete spousty kopií a verzí). V reálu rovněž: https://twitter.com/mabifam/status/1331851451442802689 či https://www.dreamstime.com/white-papers-letters-attached-to-wall-forming-crossed-out-french-text-protect-your-daughters-educate-sons-undern-image174138396

Britský výzkum z roku 2004 s muži, co měli pohlavní choroby: https://www.webmd.com/sex-relationships/news/20040126/many-men-dont-use-condoms a americký výzkum z let 2011-2015: https://www.nbcnews.com/health/health-news/third-u-s-men-use-condoms-not-every-time-n791426

https://www.faridad.com/

Autorka zde mluví o neprovdaných, nezadaných ženách, ne o ženách v pevných svazcích, které ubližují nevěrami svému partnerovi.

Stejně se jmenuje i celá kniha 21 esejů od Florence Given: Women Don't Owe You Pretty (2020).

Vycházím z diskuse ve facebookové skupině Everyday Patriarchy Bullshit, kterou vedly ministerská úřednice Hana Cucuová a socioložka Johana Chylíková. https://www.facebook.com/groups/967870373283278

Martin Fafejta, Sexualita a sexuální identita – Sociální povaha přirozenosti (2016, Portál), citované pasáže jsou výběrem ze stran 93 až 101. Tuto knihu obecně doporučuji ke čtení všem. Zabývá se mnoha stejnými tématy jako Velmi pozdní odpoledne a mnohá z nich pojednává podrobněji. Pokud vám určité pasáže v této publikaci připadají zkratkovité, bude Fafejtova publikace vhodnou doplňující četbou. Jeho kniha je navíc psána méně konfrontačním jazykem.

Jistým problémem je, že o nešťastných výsledcích sexuální komunikace a jednání se dozvídáme více z komunity, která klade důraz na konsent a korektnost. Náhle to vypadá, jako by to byl problém jenom zde (a šlo o výsledek pouhé přecitlivělosti), zatímco o stejných a mnohem horších situacích v komunitách, které žijí podle genderových stereotypů, se dozvídáme málo, jelikož jsou pro ně tabu nebo jsou přijímány jako „nevyhnutelné“. V současné debatě bolestně chybí přiznání žen z konzervativnějšího tábora, že se jim děje totéž. (Výjimkou může být netflixovský dokument Keep Sweet: Prey and Obey z roku 2022 o komunitě amerických mormonů, kde ovšem také většina obětí vypovídat nechce a o jejich osudech se dozvídáme jen zprostředkovaně.) Prozatím tito konzervativnější lidé jen připravují velmi nevýhodnou půdu pro své potomky, kteří budou v koloběhu násilí žít dál a přijímat to jako druh hrdosti a síly. Sebezapření se zde považuje za hlavní hodnotu a ctnost. Narativním filmem na toto téma je například Women Talking (2022) od režisérky Sarah Polley.

Z výzkumu organizace Konsent v roce 2021 vyplývá, že ze 400 oslovených učitelů a učitelek si je 25 % z nich během sexuální nauky nejistých a 50 % dotazovaných potřebuje poradit s tématy sexuálního násilí a mýtů a stereotypů o sexualitě. https://zena.aktualne.cz/na-zachodcich/r~059469b4b0e511ec8b18ac1f6b220ee8/ (Klára Elšíková, 5. 4. 2022) https://stredoskolskaunie.cz/wp-content/uploads/2020/11/Zprava-z-pruzkumu-sexualni-vychova-na-strednich-skolach.pdf

https://eduzin.cz/wp/2022/08/26/deti-maji-malo-informaci-o-sexu-tvrdi-gymnazista-naprogramoval-proto-web-o-sexualni-vychove/ (26. 08. 2022)

https://www.psychologytoday.com/us/blog/the-state-our-unions/202208/the-rise-lonely-single-men
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0191886920302555 (1. 2. 2021)

https://www.pewresearch.org/social-trends/2021/10/05/rising-share-of-u-s-adults-are-living-without-a-spouse-or-partner/ (5. 10. 2021)

https://www.pavlinaspeaks.com/blog/incel (1. 4. 2023, 29 tisíc znaků děsivého čtení, výrazně depresivnějšího, než co s lehkou nadsázkou píšu v této kapitole a kapitole 13) a zde jeden ze zdrojů https://ifstudies.org/blog/male-sexlessness-is-rising-but-not-for-the-reasons-incels-claim (14. 5. 2018)

https://web.archive.org/web/20210126130821/http://www.halonoviny.cz/articles/view/54734249 (Často vítězí blbost nad moudrostí, 31. 12. 2020) „Díky mužskému hormonu testosteronu jsou sexuální karty seznamovacího, sbližovacího a párovacího obřadu předem rozdány. Mužská a ženská role je rozdílná. A ten, kdo se předem ženy ptá, zda jí může někam sáhnout, nebo ne, nebo zda jí smí sundat nějakou oděvní součást a žádá o svolení, je prostě blbec.“ Z tohoto blbského citátu je ale možné si dovodit především to, že Radim Uzel nejspíš nikdy neměl sex se sebevědomou nebo dominantnější ženou nebo cizinkou. Bylo by ale s podivem, kdyby ano, jelikož neoplýval ničím, čím by je mohl okouzlit.

Pro úplnost zopakujme poznatek z druhé kapitoly, že spor ohledně „campus rape“ přinesl i feministické sociologické výzkumy, které počet znásilnění nadsazovaly. (A odtud se rozjela vlna feministické sebekritiky a požadavek na větší přesnost výzkumů.) Zároveň nelze říct, že by i tak nešlo o závažný problém a že by ho univerzity mohly ignorovat.

Detailněji to popisuje toto twitterové vlákno https://twitter.com/verimti/status/1649287207633526790 (21. 4. 2023)

Typický případ trestné činnosti z neznalosti zobrazuje seriál Pět let (2022) uváděný na ČT online: https://www.ceskatelevize.cz/porady/14254296396-pet-let/

https://cnn.iprima.cz/show-time/sexuolog-uzel-jako-pan-buh-pred-smrti-stihl-natocit-reklamu-rady-z-nebe-planoval-107048 4. 5. 2022

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vlozky-od-vlady-Vyjadril-se-sexuolog-Radim-Uzel-A-pridava-diagnozu-kritika-Fily-Pokud-si-predstavuje-prezidenta-pri-sexu-to-uz-je-snad-uchylka-645334 (28. 11. 2020) K titulku článku jenom pro ty, co nečetli nebo zapomněli druhou kapitolu: Miloš Zeman v mnoha veřejných výrocích mluvil o svém sexuálním životě a fantaziích a zjevně chtěl, aby si ho lidé představovali při sexu. Radim Uzel se ale zjevně vyjadřoval k pasáži textu, kterou nečetl, nebo nepochopil.

Radim Uzel nebyl jediný, kdo je Jana Cimického zastal. Publicistka a spisovatelka Marie Formáčková mu ještě v říjnu 2023 dokonce věnovala z vlastní vůle (aniž by byla tázána jako Uzel) celý článek, kde s nebetyčnou naivitou líčí Cimického obětavost, slušnost a plachost a za důkaz považuje to, že nikdo z jejích známých, kdo u Cimického byl, si na něj nestěžoval. (https://medium.seznam.cz/clanek/formackova-jan-cimicky-je-muj-kamarad-a-bojim-se-o-neho-27078) Formáčková je autorkou desítek servilních životopisů o českých hercích, herečkách, zpěvácích a zpěvačkách a politicích, a prakticky je najímána, aby všem pouze vylepšovala veřejný obraz. Byla šéfredaktorkou nerozeznatelných ženských časopisů Vlasta a Květy, které vytvářely atmosféru nekritické pohody a udržování genderových stereotypů. Cimický do těchto časopisů dlouhá léta přispíval psychologickými radami a komentáři. Prakticky mu to vytvářelo status laskavého odborníka a tím poskytovalo krytí k páchání sexuální delikvence.

https://www.extra.cz/radim-uzel-to-schytal-za-jana-cimickeho-vlna-sprostych-utoku-to-jsem-si-dal--19260 (2. 12. 2021)

Právník, instruktor sebeobrany a feministický aktivista Pavel Houdek k tomu měl velmi trefný komentář na Twitteru. Ten se týkal psychologického kouče Vratislava Hláska, ale dá se vztáhnout i na Cimického (a Uzlův naivní výrok): „Už se zase objevuje argument ´znám ho dlouho a nikdy by něco takového neudělal´. To o ničem ale nevypovídá. Predátoři jsou mistrní manipulátoři; není výjimkou, že jsou velmi úspěšní a okolí je má rádo. Je to ale součástí jejich strategie. Pokud by se někdo projevoval jako predátor neustále, byl by velmi brzy odhalen, není šance, že by mu to mohlo procházet delší dobu. Skutečný predátor si velmi pečlivě buduje svou pozici a image a často ji i proti obětem používá: ´kdo Ti bude věřit, podívej se na mé známosti!´ Jeho spolupracovníci, kamarádi, známí ho znají v určitém kontextu – v takovém, jak si ho on sám vytvořil. Nemohou nijak vědět, co dělá za zavřenými dveřmi ordinace. Vyloučit nelze ani to, že (některé) vztahy pěstoval právě za účelem podpory své verze událostí. Stejně tak o ničem nevypovídá prohlášení bývalých klientek, ´ke kterým se vždy choval slušně´. Pokud je někdo sexuální predátor, nechová se tak ke všem (to by mu to těžko procházelo delší dobu), ale naopak, pouze velmi selektivně k pečlivě vytipovaným, zranitelným obětem.“ Lékař týmu amerických gymnastek Larry Nassar tak během osmnácti let zneužil 265 sportovkyň (viz film Atletka A na Netflixu), zatímco byl svým okolím nahlížen jako naprostý samaritán, a obviněním nevěřili a tutlali je i mnozí rodiče nezletilých obětí. (https://twitter.com/pavelhoudek/status/1564634901319745538, 30. 8. 2022). Případ Vratislava Hláska sledoval Deník N a další média: https://denikn.cz/944491/studio-n-pribeh-kouce-ktery-zneuzil-duvery-zen/ (22. 8. 2022) a https://denikn.cz/942428/nahota-je-prirozena-masturbace-soucasti-tantry-nesmi-dojit-k-propojeni-sliznic-reaguje-kouc-na-svedectvi-klientek/ (19. 8. 2022).

Vždy musíme brát v potaz, že obtěžování znamená to, pokud chování jedné osoby druhé osobě vadí. Nelze tvrdit, že chování Radima Uzla vadilo všem ženám nebo většině žen, s nimiž se kdy potkal. Čtyři konkrétní případy, kdy Uzel obtěžoval mladé ženy, budou zdokumentované později na webu a zceřejněné na sociálních sítích.