Velmi
pozdni.cz

https://web.archive.org/web/20220606114604/https://cz.sputniknews.com/20190213/sexuolog-Uzel-clovek-je-od-prirody-muz-nebo-zena-nenechte-si-vymluvit-ani-facebookem-9186965.html

https://www.extra.cz/radim-uzel-natvrdo-tehotnym-zakazat-internet-perverzite-vice-pohlavi-neustupovat

Signifikantním příkladem zmatení může být třeba Uzlův text z 13. 1. 2021 Kolik pohlaví má člověk? https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-kolik-pohlavi-ma-clovek.A210111_173808_p_spolecnost_wag Tento text poslal Radim Uzel hrdě šéfredaktorce Heroine.cz Anně Urbanové poté, co jej vyzvala, zda by nechtěl reagovat na sérii článků Uzel zahradníkem, s tím, že zde již řekl vše. Svým způsobem s ním musím souhlasit. Pozdní chaos v jeho hlavě to ilustruje dokonale.

Höschlův sloupek pro Reflex: http://www.hoschl.cz/?text=6040 16. 8. 2018, rozhovor pro Český rozhlas 2 https://dvojka.rozhlas.cz/cyril-hoschl-mame-minimalne-63-pohlavi-7630382 2. 10. 2018 a  také odkaz na zdroj, z nějž vycházel: http://www.hoschl.cz/files/6035_cz_Genders.pdf s tabulkou 63 genderových kategorií. Höschlovo terminologické lavírování je ovšem typické pro jeho generaci. Je si vědom, že něco je jinak, ale stále k tomu používá zastaralou terminologii.

https://www.ted.com/talks/emily_quinn_the_way_we_think_about_biological_sex_is_wrong (listopad 2018)

https://www.researchgate.net/scientific-contributions/Rebecca-R-Helm-2099143722

V češtině vyšel na tomto blogu Claire Klingenberg – https://www.clairek.com/post/jak-je-to-s-tim-pohlavim (16. 6. 2020). Pro přesnost, Helm text původně napsala jako twitterové vlákno, proto je forma příspěvku tak jednoduchá a úsečná. Díky tomu je ale téma snadno pochopitelné.

Jinou formou muže být toto výukové video https://www.youtube.com/watch?v=kT0HJkr1jj4 There Are More Than Two Human Sexes, 14. 11. 2019 (kanál SciShow má téměř 7 milionů odebírajících a velmi dobrou reputaci ve vědecké komunitě). Z nějakého záhadného důvodu neexistují videa a články, kde seriózní lidé vysvětlují, že určování pohlaví je jednoznačné; 40minutový pořad s Morganem Freemanem https://www.youtube.com/watch?v=HXuLA-njqWI.

Pro lidi, co mají raději texty - https://sciencebasedmedicine.org/the-science-of-biological-sex/ (2022), https://www.iflscience.com/opinion-biological-science-rejects-the-sex-binary-and-thats-good-for-humanity-63770 (2022) a https://www.scientificamerican.com/article/sex-redefined-the-idea-of-2-sexes-is-overly-simplistic1/.

Jiné zdroje hovoří o tom, že se jedná zhruba o 1 % lidí, ale výpočet je prováděn u těch, u nichž jde o výrazné biologické znaky, případně jsou vyoutovaní. Sexuoložka Anne Fausto-Sterling (mimochodem věkově vrstevnice Radim Uzla) psala v 90. letech o 1,7 % intersex lidí v populaci. O tomto s ní polemizuje například doktor medicíny Leonard Sax https://www.leonardsax.com/how-common-is-intersex-a-response-to-anne-fausto-sterling/ (Journal of Sex Research, 1. srpna, 2002). Rozdílnost jejich přístupu spočívá v tom, že Sax se drží přísně omezující klinické definice, která nezapočítává ani mozaicismus (viz později v této kapitole), a Fausto-Sterling používá širší definici. Nebinárnost je navíc kategorie obsahující i sociální sebeidentifikaci, na niž je medicína krátká a jde o větší množinu lidí. Podstatné nakonec není jedno číslo, ale fakt, že binární dělení lidské populace nestačí. Na tom panuje shoda.
Jiný propočet – https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0889852919300015 Endocrinology and Metabolism Clinics of North America, Volume 48, Issue 2, June 2019, Pages 303-321, Size and Distribution of Transgender and Gender Nonconforming Populations: A Narrative Review, Michael Goodman, Noah Adams, Trevor Corneil, Baudewijntje Kreukels, Joz Motmans, Eli Coleman.

https://williamsinstitute.law.ucla.edu/publications/nonbinary-lgbtq-adults-us/ (výzkum z června 2021)

The Gender Spectrum: A Scientist Explains Why Gender Isn’t Binary (9. září 2021) https://cadehildreth.com/gender-spectrum/ Cade Gildreth je zakladatel společnosti BioInformant.com věnující se výzkumu a praktické aplikaci kmenových buněk. V článku rozlišuje deset biologických markerů pohlaví: 1) chromozomy a typy chromozomální exprese, 2) gonády – orgány, které produkují gamety (varlata nebo vaječníky), 3) hormony – typy a hladiny hormonální sekrece, které se liší uvnitř i napříč pohlavími, 4) sekundární pohlavní charakteristiky – znaky, které se objevují v průběhu puberty a nejsou zapojeny do reprodukce, 5) externí genitálie (viditelné zvnějšku), 6) interní genitálie (přítomné uvnitř těla), 7) skeletální struktura – pohlavní rozdíly lze vidět u pánve, čelisti či obočí a v délce a tloušťce končetin, 8) exprese genu, jejich typy a úroveň. Geny diktují, jaké proteiny bude tělo produkovat. Ze známých genů ovlivňujících pohlaví lze uvést DMRT1, SRY a FoxI 2. 9) Struktura mozku, 10) senzitivita hormonálních receptorů – odpověď na pohlavní hormony se může lišit podle individuální citlivosti, někdy může být jen částečná, někdy kompletně necitlivá a negující jejich efekt.

https://www.iflscience.com/brain/born-this-way-transgender-brains-show-similarity-to-those-of-their-desired-gender-from-a-young-age/ a https://www.iflscience.com/transgender-womens-brains-differ-from-cisgender-peoples-in-an-area-related-to-selfperception-46667 a https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0091302211000252 zajímá-li vás přesné místo, popisuje ho profesor neuroendokrinologie Robert Sapolsky zde https://www.youtube.com/watch?v=8QScpDGqwsQ Vysvětluje tu rovněž, že nebyly nalezeny rozdíly v mozcích u lidí, co podstoupili a nepodstoupili tranzici, určující byla dysforie, o níž mluvili předem; stejně tak transgender osoby po operaci nepociťují ztrátu orgánu ani nemají tzv. fantomové reakce, jaké mají cis muži, co kvůli rakovině, infekci nebo úrazu přijdou o penis; Jestliže se mozky mužů a žen dimorficky neliší jedná-li se o samotný způsob a výkonnost myšlení, co se týče sexuálních charakteristik, zde rozdíly nacházíme. Je to v onom jednom malém místě.

https://www.nan.upol.cz/neuro/cd424.html a https://en.wikipedia.org/wiki/Stria_terminalis

https://www.ted.com/talks/karissa_sanbonmatsu_the_biology_of_gender_from_dna_to_the_brain (listopad 2018). Stránky laboratoře, již řídí: https://www.lanl.gov/projects/karissa/

Jen rychle zmiňme, že část sexuologické obce vychází z velmi kontroverzní Blanchardovy typologie transsexualismu, kterou kritizuje například Julia Serano za to, že identita trans lidí je odvozovaná pouze ze sexuálních fantazií https://en.wikipedia.org/wiki/Blanchard%27s_transsexualism_typology
Další hypotézy ohledně vzniku transgender identity se zaměřují například na možnost vlivu rozdílné exprese u variace genu androgenních receptorů. Identitu určuje mozek, ale ten biologický "pocit být mužem/ženou", tedy psychiku z nezanedbatelné části ovlivňují endokrinní kaskády specifické pro dané pohlaví. A jejich změna může být též příčinou transgenderu. Pak odlišnost není v mozku, ale jím v přijímaných signálech https://en.wikipedia.org/wiki/Causes_of_transsexuality
Pro pořádek – tato kniha víceméně vylučuje, že by transgender identita byla primárně výsledkem traumatu z dětství a nějaké neochoty stát se mužem nebo ženou podle toho, kdo danou osobu negativně ovlivnil v dětství. Jako vždy nelze vyloučit určité jevy (tedy následky traumatu a jeho různorodé projevy), ale zároveň nelze v traumatech spatřovat příčinu toho, že se rodí lidé s transgender identitou. U 100 % z nich tyto důvody nenalezneme.

Jistě se najdou lidé, kteří budou argumentovat: „Vidíte, genitálie se ale vyvíjejí dřív než mozek, takže je jasně dáno, jestli je někdo původně muž, či žena. Radim Uzel měl s tou zárodečnou žlázou pravdu.“ Jedná se o zvláštní typ argumentace, stojící pouze na tom, co bylo dřív a ne, co je důležitější. Lidé dokážou dokonale žít i bez genitálií, ale nedokážou žít bez mozku. Pohlaví navíc opravdu nejsou jenom genitálie. Pohlaví je celá (výše vícekrát zmíněná) sada znaků, které se ale mohou vyvinout odlišně. Pohlaví/sex není dáno tím, co je úplně na počátku, i pohlaví se složí postupně během vývoje v děloze. Není jasně daný program, že když se prvotně vyvine nějaký znak, tak za ním budou následovat naprosto jasně ostatní znaky. Jedno populárně edukační video - https://www.youtube.com/watch?v=39uen84KnNg

Film Matrix není jenom metafora transgenderu, i když je velmi zjevné, že to tak autorky zamýšlely, neboť to přímo samy řekly. (https://www.britannica.com/topic/red-pill-and-blue-pill a https://www.newsweek.com/matrix-creator-red-pill-trans-allegory-mens-rights-activists-1523669) Jako mnohovrstevnaté dílo odkazuje na buddhisticko-hinduistickou nauku o máji (pozemské realitě jako smyslovém přeludu; tato myšlenka je dále rozpracována Schopenhauerem ve Světu jako vůle a představa), Platónovu jeskyni (a spoutané vězně, co vidí jen stíny na zdech), Descartova zlomyslného démona (který falešně spojuje mysl a tělo, aniž by bylo zaručeno, že víme, co je pravda) či Baudrillardova simulakra (simulace skutečnější než skutečnost, která už neexistuje a zbyla z ní jen poušť); zjevná je i marxistická metafora vykořisťování lidí strojovým (nelidským) systémem (viz i pojetí ideologie z kapitoly 8) a vliv ludditského hnutí (dělníků rozbíjejících stroje – Rage Against the Machine). Našli bychom tu i odkazy nebo možnosti výkladu podle Godelovy věty o neúplnosti (ztvárněnou v projevu Architekta v Matrix Reloaded), Fukuyamovu myšlenku konci dějin (a důvodu, proč Matrix udržuje lidstvo v iluzi 90. let), samy Wachowské chtěly, aby si herci a herečky přečetli kromě Baudrillardových Simulaker a simulací (1981) i knihu Kevina Kellyho o myslících strojích Out of Control: The New Biology of Machines, Social Systems, and the Economic World (1992). Matrix sám podnítil u více filosofů teorii o vesmíru jako simulaci, viz práce Nicka Bostroma a dalších. Tímto chci jenom naznačit, že tato trilogie nemá jednu rovinu a způsob výkladu, nicméně transgender tematika je v ní naprosto očividná a nepopiratelná. Matrix je transgender tematikou prosáklý – projevuje se už ve volbě jmen postav jako Switch (čili někoho, kdo přepíná tam a zpět svou genderovou identitu), stylizací kostýmů a účesů, které jsou androgynní.

https://www.joshuakennon.com/the-six-common-biological-sexes-in-humans/

https://cadehildreth.com/gender-spectrum/

Jestli chcete vidět přehledné schéma, doporučuji komplexní infografiku od Amandy Montañez Visualizing sex as a spectrum, již v roce 2017 vydal časopis Scientific American https://blogs.scientificamerican.com/sa-visual/visualizing-sex-as-a-spectrum/ (29. srpen, 2017)

https://aeon.co/essays/the-existence-of-biological-sex-is-no-constraint-on-human-diversity (21. 9. 2020) Griffith je rovněž autorem knihy Genetics and Philosophy (2013).

Zápletka filmu tedy v realitě nedává smysl. Tatínek se synem by nemuseli hledat maminku; tatínek by se prostě proměnil, pokud by to situace vyžadovala. https://www.treehugger.com/animals-can-change-their-sex-4869361 a https://www.vice.com/en/article/8x8bez/yes-there-are-trans-animals

http://claireainsworth.com/about

https://www.nature.com/articles/518288a#/ (18. 2. 2015)

A. Fausto-Sterling (1993). The Five Sexes: Why male and female are not enough. The Sciences (March/April 1993): 20–24. https://en.wikipedia.org/wiki/Anne_Fausto-Sterling Heslo nabízí poměrně dobrý přehled toho, s jakými námitkami se autorka musela vyrovnávat, a že po letech mnohé z nich uznala jako oprávněné.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5824932/ Publikováno online 31. ledna 2018. Only two sex forms but multiple gender variants: How to explain? Arnold De Loof

https://www.osel.cz/11411-intersex-jako-norma.html (14. 10. 2020) - Pokud budeme přesní – některé kombinace chromozomů způsobují u jejich nositelů nižší inteligenci. Stejně tak můžeme říct, že tranzice pomocí testosteronové terapie může snižovat inteligenci. Ale nelze to říct obecně u všech transgender a intersexuálních diagnóz. Stejně tak terapie není samo o sobě původní diagnózou, a každé užívání léků má své vedlejší následky.

Jaroslav Petr v roce 2018 obdržel Cenu předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace za přínos v oblasti popularizace vědy. V roce 2021 vyhrál Magnesiu Literu za naučnou literaturu (kniha Desatero smyslů: Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět).

https://www.osel.cz/11411-intersex-jako-norma.html (14. 10. 2020) - Pokud budeme přesní – některé kombinace chromozomů způsobují u jejich nositelů nižší inteligenci. Stejně tak můžeme říct, že tranzice pomocí testosteronové terapie může snižovat inteligenci. Ale nelze to říct obecně u všech transgender a intersexuálních diagnóz. Stejně tak terapie není samo o sobě původní diagnózou, a každé užívání léků má své vedlejší následky.

Opět se samozřejmě můžeme vrátit ke kapitole 15 o tom, jestli existují i typické samičí struktury mozku. I toto označení je samozřejmě pochybné. Obecně naše lidské pojmové dělení na samce a samice v mnohém nedává smysl. Dává smysl jen na určité úrovni nebo při hrubém zkreslení v celku, ale v jednotlivých bodech, které by tento celek měly skládat, smysl nedává. V zásadě se jen neustále chytáme do pojmových pastí a málo si uvědomujeme komplexnost živých bytostí.

1) genderové identitě, 2) genderovém výrazu, 3) biologickém pohlaví a 4) sexuální orientaci – Chcete-li to nakreslené jako schéma, vyhledejte si na internetu heslo „genderbread man“ (což je slovní hříčka s „gingerbread man“, perníčkovým panáčkem známým z pohádek či animované série Shrek). https://www.genderbread.org/ (My jsme v knize použili počeštěnou ilustraci)

https://refresher.cz/46666-Britsky-Facebook-rozlisuje-71-pohlavi-Co-kazde-z-nich-znamena (31. 8. 2017)

http://thepbhscloset.weebly.com/a-list-of-genders--sexualities-and-their-definitions.html; Další výčet 81 genderových identit najdete třeba zde - https://helpfulprofessor.com/types-of-genders-list/.

Příkladem může být třeba Janet Brito na stránce Healthline, jež medicínsky recenzovala tento článek: https://www.healthline.com/health/different-genders (20. 12. 2019), profil – https://www.healthline.com/authors/janet-brito

V anglosaském prostředí se hodně ujal výraz „Jsem helikoptéra“ (I am a helicopter), jímž se u transgender lidí naznačuje něco podobného jako „všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo.“ Jakmile někdo na sociální sítích, řekne, že je trans, případně něco genderově nekonformního, okamžitě mu kyberšikanisté začnou posílat obrázky s nápisy „A já jsem helikoptéra, hahaha“. Trans lidé se už ale na posměšek s helikoptérou naučili reagovat „Hele, možná bych raději byl/a helikoptéra, protože to by mě pak vzali do armády“, čímž se naráží na fakt, že trans lidé v USA do armády nesmí, respektive nesmí o sobě říkat, že jsou trans.

https://en.wikipedia.org/wiki/Two-spirit, https://en.wikipedia.org/wiki/Hijra_(South_Asia), https://en.wikipedia.org/wiki/Muxe a  https://en.wikipedia.org/wiki/Gender_identities_in_Thailand

https://www.bbc.com/travel/article/20210411-asias-isle-of-five-separate-genders; velmi zábavný vhled do této kultury https://www.youtube.com/watch?v=txOpWYmxm4Q

https://kjonnsforskning.no/en/2004/01/viking-god-odin-queer-god-war

https://wave.rozhlas.cz/sest-genderu-v-talmudu-je-slozitejsi-rika-antropolozka-8563426 (29. 8. 2021) V rámci oněch šesti pohlaví figurují různé biblické postavy. Třeba Adam je vnímán jako androgynní až do chvíle oddělení Evy. Což by ale zadávalo intepretaci, že muž a žena si jsou rovni a Eva nevznikla jako druhořadá. I v křesťanské tradici je taková interpretace možná, protože zmínka o stvoření ženy je dvojí a druhá zmiňuje stvoření Adama a Evy jako rovnocenných. První (a převládající tradice) sice popisuje její stvoření z žebra Adama, ale i to lze interpretovat ve smyslu, dejme tomu, že mu měla stát po boku než že by byla jeho méně cennou částí. "Pozdější rabínská literatura jako Talmud však zohledňuje skutečnost, že pohlaví osoby nemusí být vždy zcela zřejmé nebo jednoduše zařaditelné jako mužské či ženské. Rabínská literatura také identifikuje některé biblické postavy jako příklady těchto pohlaví, například Adama jako androginos, dokud z něj Hospodin neoddělil Evu, a Abrahama a Sáru jako tumtumim, které Hospodin díky jejich víře proměnil na muže a ženu. (Vycházím zde z textu Borise Kořínka pro časopis Dingir 3/2024.) O dlouhodobém výskytu trans, nebinárních a queer lidí vypovídá i fotografická dokumentace – https://www.pinterest.co.uk/zuzkaou/queer-and-trans-in-19th-century/

Nejvtipnější na celé situaci „dejte mi s tím pokoj“ je, že Radim Uzel sám používal zmateně výraz třetí pohlaví ve svých knihách více než dvacet let. Ve spisku Erotova lampa z roku 2008 na straně 36 uvádí: „Asi před čtyřmi lety vydala autorská dvojice známých sexuologů – Dr. Pondělíčková a Dr. Brzek – zajímavou knížku, která se jmenuje Třetí pohlaví. Jistě nemusím nikomu příliš napovídat a většina čtenářů snadno uhodne, že se jedná o ‚pohlaví‘ homosexuální.“ Pikantní na tom je, že jde zjevně o znovupoužitý text, jenž neprošel redakční úpravou (ostatně jako většina autorových publikací), protože kniha Třetí pohlaví vyšla roku 1992. Uzel tedy pasáž sice opakuje ještě v roce 2008, ale původně ji napsal zřejmě už v roce 1996. Tehdy se však své mentorce Jaroslavě Pondělíčkové-Mašlové neodvážil postavit, zato v roce 2020 ve vyjádření pro Sputnik už spílá těm, kdo si jeho vlastní dávný omyl či zmatenost (proto pohlaví v uvozovkách či s otazníkem) dovolují podle něj opakovat, ačkoli se dnes většinově nemluví o pohlaví, ale o genderu. Zní to lehce zamotaně, ale jediný, kdo to měl třicet let popletené, byl Radim Uzel, jenž na sebe křičel v zrcadlové síni svých textů, aniž by se byl schopný vidět.

O různých formách „maškarády“ mluví různé ženy, jež se sice označují za feministky, ale nepovažují transgender ženy za ženy. Typickými představitelkami tohoto myšlenkově pokleslého směru transexkluzivních feministek alias TERFs jsou (jinak velmi zasloužilá a uznávaná) Germaine Greer nebo spisovatelka J. K. Rowling.
https://www.thepinknews.com/2023/02/10/what-has-jk-rowling-said-about-transgender-people/ Tento článek ukazuje, že Rowling není „pronásledovaná za jeden nebo dva tweety“, ale že systematicky roky štve proti transgender komunitě, dezinformuje a podporuje dezinformátory a sama cíleně diskriminuje transgender lidi.) Na TERFkách je bizarní, že pro ně sama existence trans lidí má být nějakým ohrožením ženství. Transženy podle nich nějak ubírají ženám místo – společensky, ale i nějak metafyzicky. ("Najednou normální ženy budou nějak míň ženy" je stejný nesmysl jako "teď normální manželství bude něco míň, když se budou moct brát gayové a lesby".) Tento přístup "není dost místa pro všechny" je projev egoismu a také projev těch, co si vlastně myslí, že postavení žen ve společnosti je tak špatné, že transženy ho ještě zhorší. Ale tím vlastně tyto "pravé, původní, úplné ženy" (jak si různě říkají) jen vyjadřují svou celkovou nespokojenost se stavem světa a finálně viní ty nejzranitelnější. Nehledě na dvojí metr, že podle nich jsou transmuži vlastně v bezproblémoví, jen transženy ne. Proto je jejich postoj morálně neospravedlnitelný.
Vhledem do světa trans lidí a zvláště trans žen může být kanál myslitelky a performerky s pseudonymem ContraPoints https://www.youtube.com/@ContraPoints/videos; doporučuji nejenom dvě dlouhá videa o  Rowling, ale i videa s názvy Gender Critical (https://www.youtube.com/watch?v=1pTPuoGjQsI), Autogynephilia (https://www.youtube.com/watch?v=6czRFLs5JQo), Transtrenders (https://www.youtube.com/watch?v=EdvM_pRfuFM) či Pronouns (https://www.youtube.com/watch?v=9bbINLWtMKI)

https://plus.rozhlas.cz/asi-jsem-ze-stare-skoly-ale-pohlavi-jsou-dve-genderove-neutralni-vychova-je-8514446 (16. 6. 2021) či https://www.youtube.com/watch?v=HrFJ5jBzvRU (Téma trans se strašně bagatelizuje. Přijde mi to jako nějaká infekce ze sociálních sítí. 30. 9. 2022) To, že se Hana Fifková tomuto tématu věnuje, ještě neznamená, že mu rozumí. Vymezují se vůči ní další generace sexuologů, sexuoložek a terapeutů a terapeutek, kteří se orientují v nových směrnicích i na internetu a nemají pocit, že se z něj šíří „infekce“.

https://www.bbc.com/news/health-48448804.amp, https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/byt-transgender-neni-dusevni-nemoc-vzkazuje-svetova-zdravotnicka-organizace-79631 a https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/transsexualita-svetova-zdravotnicka-organizace-transgender_1806202028_dp
https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2515945-byt-transgender-neni-dusevni-nemoc-vzkazuje-svetova-zdravotnicka-organizace?fbclid=IwAR2v-MGQBSb00naWyW7L9mW5UHZxG5LpNNXODo0NAsPZj7UFSQzPShJxTqk Od pojmu transsexualita WHO ustoupila v roce 2018 a od roku 2022 již není v mezinárodní klasifikaci nemocí ICD-11. Fakt, že ČR nestačila implementovat národní MKN-11, na tom nic nemění.

Výzkum z roku 2016: https://transequality.org/sites/default/files/docs/usts/USTS%20Full%20Report%20-%20FINAL%201.6.17.pdf (The Report of the 2015 U.S. Transgender Survey" (PDF). National Center for Transgender Equality. 2016.) Reference v mainstreamovém médiu: Cummings, William (21 June 2017). "When asked their sex, some are going with option 'X' (https://eu.usatoday.com/story/news/2017/06/21/third-gender-option-non-binary/359260001/).

Knihu původně pod názvem Making Sex (což znamená „souložení“ i doslova „vytváření pohlaví“) vydalo prestižní akademické nakladatelství Oxford Press, u nás v roce 2017 akademické nakladatelství Karolinum. Thomas Laquer je rovněž autorem knihy Solitary Sex: A Cultural History of Masturbation z roku 2004.

O kriticích se lze dočíst jak v doslovu k českému vydání Laquerovy knihy od Martina Pokorného, tak ve wikipedickém Laquerově hesle. https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_W._Laqueur
Sborník prací Fakulty sociálních studií brněnské univerzity. Sociální studia 7/2002, s. 15-27.

Elektronicky dostupné zde: https://docplayer.cz/32506800-Proti-tvrdosijne-predstave-o-onticke-povaze-gender-a-pohlavi.html

Narážím zde především na knihu Globální sexuální revoluce: Ztráta svobody ve jménu svobody, jež vyšla německy 2012, slovensky 2013 a česky 2014. Polemika s Gabriele Kuby je téměř zbytečná. Jen výběrovému rozboru jejích omylů, neznalostí, nepochopení, manipulací i čistých lží věnovala energii např. Oľga Pietruchová (tehdejší ředitelka Odboru rodové rovnosti a rovnosti příležitostí při Ministerstvu práce, sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky) zde https://blog.sme.sk/pietruchova/spolocnost/od-harryho-pottera-ku-gender-ideologii (6. 10. 2013) a zde https://blog.sme.sk/pietruchova/spolocnost/odpoved-na-otvoreny-list-gabriele-kuby (20. 10. 2013). Gabriele Kuby skutečně není tím dítětem, které volá „císař je nahý“, ale dítětem, které volá „pod mou postelí je bubák“ a bohužel se nedá přesvědčit, že bubáci neexistují a jsou pouze výplodem její fantazie. K posouzení serióznosti této autorky stačí to, že se prezentuje jako socioložka, ačkoli nikdy nepublikovala v žádném seriózním periodiku a její hlavní publikační platformou je časopis extrémní pravice (představovaný v Německu stranou NPD) Junge Freiheit. Celá její agenda je pouze výrazem katolického fanatismu, jež jí umožňuje nejenom dezinterpretovat autory a autorky, jimž intelektuálně nedostačuje, ale zřejmě si i vnitřně omlouvat vyrábění faktických lží v zájmu „vyššího dobra“. Pakliže existuje peklo, Gabriele Kuby se do něj po smrti podívá. Podobně nechutným manipulátorem v anglofonním světě je např. Matt Walsh, viz 70minutové video https://www.youtube.com/watch?v=6jJty8Dcmuk

https://le.utah.gov/interim/2024/pdf/00000308.pdf

https://committees.parliament.uk/writtenevidence/18973/pdf/ Abychom byli féroví, starší větší studie tvrdí, že ne, novější menší, že ano; problém je přitom s tzv. trans self ID, tedy lidmi, co provedli změnu genderové identity pouze čestným prohlášením a změnou dokladů. https://www.openlynews.com/i/?id=21757767-4909-4844-922f-41903ff042f8 (červen 2022) Nejdéle a na největším vzorku obyvatel to můžeme pozorovat v Argentině – lidí, co tuto změnu provedlo tímto způsobem je za deset let přes 12 600, a policejní statistiky nenaznačují žádné zvýšení zločinnosti prováděné trans ženami; jedná se prakticky o ojedinělé případy. Zneužití bylo zaznamenáno ale například u otce, který si pozměnil genderovou identitu, protože to chtěl u soudu využít jako trumf v opatrovnickém sporu o výchovu dcery.

Ani v roce 2025 není uplně jasné, jak se u nás bude situace vyvíjet. Jen na doklad, co skutečně požadují transgender aktivisté a jak se k tomu staví odborná obec
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/transgender-pravo-kastrace-pohlavi-lide-ministerstvo-spravedlnosti-dvorak_2303301000_ank (březen 2023)
https://jsmetransparent.cz/proc-chceme-zrusit-povinne-katrace/
https://jsmetransparent.cz/povinne-sterilizace-a-hrazeni-operaci-cr-a-cela-evropa/
https://www.youtube.com/watch?v=gNrgNeM6gxA (Proč nechci operaci? Jak prožívají transgender ženy sex? Proč nemám ráda slovo transsexualita?)

https://www.gendergp.com/detransition-facts/ a metastudie 27 studií https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8099405/ Správné čísla jsou 0,9 %, z toho 3 % pro transmaskulinní osoby (ty, co se narodily jako dívky) a  0, 12 % transfemininní osoby (ty, co se narodily jako muži). https://jamanetwork.com/journals/jamasurgery/article-abstract/2813212 Vědci z baltimorské Univerzity Johnse Hopkinse prostudovali bezmála osm tisíc případů takových operací a zjistili, že v drtivé většině vedly k pozitivním zdravotním a psychickým následkům. Lítost z operace projevuje jen méně než jedno procento osob, které ji podstoupily. Je to mnohem méně než u jiných operací; téma lítosti po operaci pohlaví (tzv. „post-GAS regret“) bude nicméně nutné studovat i nadále, protože se může měnit s časem, který uplynul od operace.

Dalo by se uvést mnohem více zdrojů, pro základní orientaci jenom
https://plus.rozhlas.cz/jiri-prochazka-ma-verejnost-dostatek-informaci-o-tranzici-9005925 (červen 2023)
https://a2larm.cz/2023/12/lide-po-detranzici-si-zaslouzi-naší-ucast-transfobni-nazory-ale-musime-odmitnout/ (Jamie Rose, prosinec 2023)
Existuje diskusní fórum, kde se objevuje řada autentických příběhů, ale většina vůbec není tak drastických, jak se snaží líčit morální panikáři – https://www.reddit.com/r/detrans/
https://www.therainbowtimesmass.com/transgender-detransition-due-to-family-pressures-more/ - Základním problém většinou bývá tlak rodiny; detailnější rozvedení důvodů zde https://www.psychologytoday.com/us/blog/talking-apes/202111/why-some-transpersons-decide-detransition

Tato pasáž může působit až pobuřujícím dojmem, pro začátek tedy základy vývojové psychologie a vezměme si tomu velmi tradičně pojaté zdroje zde https://www.fi.muni.cz/~qprokes/socka/socka3.html (oddíl Sexuální role) a zde https://sancedetem.cz/transsexualita-u-deti-dospivajicich
Moderněji pojaté texty https://www.theatlantic.com/science/archive/2019/01/young-trans-children-know-who-they-are/580366/ (2019) a https://www.healthychildren.org/English/ages-stages/gradeschool/Pages/Gender-Identity-and-Gender-Confusion-In-Children.aspx (2018, update 2024)
Zdroj v češtině https://www.heroine.cz/vzdelavani/trans-a-nebinarnich-deti-nepribyva-ale-doba-je-dost-bezpecna-takze-muzou-s-barvou-ven-rika-agata-hrdlickova (2024)

https://www.heroine.cz/moje-telo/cass-review-rozhovor-trans-deti-tranzice-transgender a https://www.heroine.cz/spolecnost/dohlizi-britske-zdravotnictvi-na-mrzaceni-deti-na-vybusnou-zpravu-pediatricky-jsme-se-podivali-zblizka; zahraniční zdroje
https://transactual.org.uk/advocacy/critiques-of-the-cass-review/ 14 zdrojů
https://law.yale.edu/sites/default/files/documents/integrity-project_cass-response.pdf - 39 stran od 9 autorů a autorek
https://transactual.org.uk/blog/2024/04/11/press-release-the-cass-review-is-bad-science-and-should-not-be-taken-seriously-by-policymakers/ a  https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/26895269.2024.2328249
Doufejme, že tyto rozsáhlé rozbory ukazují, že Cass Report není žádným odhalením skandálních praktik, ale v zásadě špatnou vědou a něčím, čím by se neměla řídit politická reprezentace. V genderově afirmativní péči můžou být nedostatky a muže docházet k různým typům omylů nebo nevyhovujícím praktikám, ale nic z toho nezavdává důvod mluvit o tom, že celý proces navždy zastavíme.

Dále v odpovědi následuje lživá pasáž se Spejblem a Hurvínkem rozebíraná v páté kapitole (v prvním svazku). Ukazuje se tím, že Uzel se nejenom nechával unášet konspiračními a dezinformačními proudy, ale sám do nich přispíval vlastními čůrky.

Vlastimil Vondruška neváhal poskytnout na toto téma i rozhovor, v němž u každé odpovědi dosvědčuje svou dezorientovanost a působí spíše jako obecní blázen, kterému škodí číst si novinové titulky, z nichž vyrábí své fantasmagorie a podsouvá je přitom jiným: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/historik-spisovatel-vlastimil-vondruska-kniha-george-orwell.A211126_171903_literatura_misl (21. 11. 2021)

Mother and Father? Ideas and Possibilities of Starting a Family by Transgender and Nonbinary People in the Czech Republic. Iva Baslarová, Jitka Círklová & Giuseppe Maiello. 19. července 2022. https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-031-05367-2_13

Mluvčí statistického úřadu při posledním sčítání lidu prohlásila: „Pohlaví je možné vyplnit pouze žena nebo muž. Když jsem se na to ptala demografů, tak oni říkají: ‚My nepotřebujeme v tomto ohledu zjišťovat, jak se kdo cítí. My pouze zjišťujeme to, zda je konkrétní osoba schopná porodit dítě.‘ Prostě uvedete to, co máte napsané ve svém identifikačním dokladu – muž, nebo žena.“ https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/scitani-lidu-jolana-voldanova-pohlavi-jediove-nabozenstvi.A210326_152702_domaci_vov (Voldánová: Ve sčítání pište biologické pohlaví. Hlaste se klidně i k Jediům. 27. 3. 2021) Toto vyjádření je odporné, redukující lidi na chodící dělohy. Ale je i nesmyslné. To, že má člověk nějaký orgán, ještě nezaručuje, že „je schopný porodit dítě“. Ostatně i ženy po gynekologické operaci/po klimakteriu tedy mají zaškrtnout „muž“? A naopak transženy po úřední změně pohlaví mají najednou schopnost porodit dítě? Výpověď jednoho transčlověka k tématu (pro publikaci si přál zachovat anonymitu): „Vezmu-li to osobně, dojdu k následujícímu: nebýt toho pitomého covidu, měla bych v tuto dobu mezi nohama vaginu a v občanském průkazu F. Říkalo by to státu něco o mých schopnostech rodit? Mezi nohama mám tedy varlata a penis, dávno nefunkční vlivem hormonální terapie. Košíčky 85 B, rozšířené pánevní dno a v občance M. A přesně to taky budu muset vyplnit do toho slavného sčítání. SRS je obecně velmi invazivní operace, před níž podepisujete, že se může výrazně negativně projevit na kvalitě sexuálního života, resp. na zdraví obecně. A stejně tak je v případě rekonstrukce genitálií zásadní, který orgán se zrovna rekonstruuje. Kdo do toho jen trochu vidí, chápe, proč se do toho lidem dvakrát nechce. A zejména v případě transmužů. Podle české legislativy ovšem muž s plnovousem, kouty, svaly a vůbec, tento muž, má-li vaginu, resp. dělohu, je označený jako žena. To, že jeho sociální realita je zcela jiná, je tak mile absurdní, až se z toho člověku chce brečet. A ačkoli tento člověk má orgány, které mají lidé, kteří ‚jsou schopni porodit dítě‘, těžko dítě, opět zásadním vlivem HRT, porodí. Jenomže! Česká legislativa to opět celé překrucuje. Úřední změnu pohlaví totiž podmiňuje pouze sterilizací, nikoli rekonstrukcí genitálií. Co to znamená? Jednoduše to, že pokud mně budou odňata varlata, zůstane mi penis – ovšem rázem budu pro ČSÚ žena. Ačkoli o ‚schopnosti porodit dítě‘ si samozřejmě budu moci nechat jenom zdát.“

Své o tom ví například Viktor Heumann, s nímž jsem měl možnost osobně mluvit https://video.aktualne.cz/dvtv/menstruuji-i-jini-lide-nez-zeny-muzu-i-ja-pohlavi-je-jen-ska/r~65299c06ae6611ea9d74ac1f6b220ee8/ 15. 6. 2020 https://www.hatefree.cz/clanky/viktor-heumann

Existovalo (už jde použít minulý čas) diskusní fórum Kiwi Farms. Jeho návštěvníci se zaměřovali na harassment trans lidí a dalších minorit. Je potvrzené, že dohnali několik lidí k sebevraždě. Mezi jejich metody patřily věci jako doxxing (zveřejňování všech možných osobních údajů), kontaktování okolí daného člověka s cílem ho zdiskreditovat u známých, v práci, všude a swatting (falešná oznámení s cílem poslat k němu ozbrojené složky). https://www.nbcnews.com/tech/teh-news/cloudflare-provided-security-services-kiwi-farms-blocks-website-rcna46219

https://williamsinstitute.law.ucla.edu/press/ncvs-trans-press-release/ Transgender people over four times more likely than cisgender people to be victims of violent crime (March 23, 2021), https://www.reuters.com/article/us-brazil-lgbt-murders-trfn-idUSKBN25Z31O, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5551594/ (Homicide Rates of Transgender Individuals in the United States: 2010–2014 Alexis Dinno) https://www.insider.com/insider-database-2020-deadliest-year-on-record-for-trans-people-2021-4,
https://www.forbes.com/sites/dawnstaceyennis/2021/05/19/terrible-time-for-trans-youth-new-survey-spotlights-suicide-spike---and-hope/ (19. 5. 2021)

https://www.forbes.com/sites/dawnstaceyennis/2021/05/19/terrible-time-for-trans-youth-new-survey-spotlights-suicide-spike---and-hope/ (19. 5. 2021) a https://afsp.org/suicide-statistics/ (V případech obou odkazů se jedná o populaci USA.)

https://en.wikipedia.org/wiki/Legal_recognition_of_non-binary_gender Heslo popisuje 22 zemí, které různým způsobem uznávají „nonbinary“, „third gender“ či „genderqueer“, v identifikačních průkazech mnohdy jako možnost M (male), F (female) a X.

Has the government banned the term 'pregnant woman'? https://fullfact.org/law/pregnant-people/ (20. 11. 2017); inkriminovaný čtrnáctistránkový manuál zde: https://archive.org/details/2016BritishMedicalAssociationBMAGuideToEffectiveCommunication2016

https://slisty.cz/komentar-rodic-1-a-rodic-2-boj-za-tradicni-hodnoty-se-casto-opira-o-dezinformace/

Na počátku psaní této kapitoly ještě nebyla válka, nyní ale lze s plnou vážností napsat, že Vladimír Franta by měl být doživotně ostrakizován, a to nejenom za tento jeden rozhovor, ale mnoholeté vlastizrádné slouhovství režimu, který se vůči naší zemi chová otevřeně nepřátelsky. https://www.respekt.cz/tydenik/2019/49/franta-zlato-a-propaganda

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/tmarstvi-kolem-homosexuality-275529 (19. 11. 2003), později vydáno v publikaci Intimní slasti a strasti (2009, s. 108)

Věřím tomu, že se ozvou lidé, kteří budou tvrdit, že i mě čeká osud, že někdo napíše podobnou knihu o mé bigotnosti, až nebudu stíhat nové trendy. Na to odpovídám jednoduše, že těžko. Tato kniha se snaží o co největší porozumění, je otevřená společenským změnám a není v ní touha vymezovat menšinám, co mají dělat stranou společnosti nebo jak se mají menšiny chovat vůči většině. Vždy mi jde hlavně o inkluzi. Také je ve mně nulová touha trvat si na určitých termínech a přístupech nadosmrti. Nebojuju za staré slovníky a po celý život se snažím vyvíjet, případně nevstupovat se silnými názory do neprobádaných končin. Svoje texty běžně reviduji a necítím nebezpečí ustrnutí. (Například v této kapitole používám výraz intersex a novější přesnější, ale méně zavedený termín je DSD; stejně tak v této kapitole málo zdůrazňuji, že existují genderfluidní lidé, protože nechci tříštit pozornost a věnuju se větším skupinám.) Jestliže někdy cítím, že k novým trendům nemám co říct, snažím se prostě nevyjadřovat. A konečně, nemyslím si, že se vidění a popis světa za dvacet třicet let posune nějak výrazně od toho, jak píšu dnes. V podstatě jen následuji myšlení, jež už dvacet třicet let trvá a moc se nemění. Myšlenková revoluce se odehrála už dávno a další jen tak nepřijde.

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/transgender-lgbt-pride-milos-zeman-partie_2106271235_kro

Spočítat kauzy Miloše Zemana (i pouze v prezidentském a ne premiérském období) je téměř nemožné. Je dobré všímat si, jak závažné problémy (týkající se obvykle bezpečnostní politiky a obchodních zájmů svých příznivců a nohsledů) vždy zakrýval rétorickými výstřelky, které se týkaly něčeho jiného. Zde 45 bodů pro ty, co zapomněli: https://www.respekt.cz/tydenik/2023/1/zemanuv-masakr-motorovou-pilou. V audioverzi pouhý výčet zabere 30 minut.

Zaznívá, že ti, co jsou označeni za transfoby, jsou jenom „gender critical“ a jde jim o to, aby nedocházelo k „nezvratným poškozením“ u mladých lidí. To zní sice hezky, ale bohužel je to obvykle tak, že tito „gender critical“ lidé nemají prakticky žádné přátele mezi trans lidmi, nemluví s nimi a doopravdy se o ně nezajímají, jsou jim odporní, bojí se jich a líčí je buď jako agresivní monstra, nebo „zmanipulované ovce“. Naprostá většina „genderových kritiků“ jednoduše trpí fobií, aktivně šíří strach, nejsou ve skutečnosti empatičtí, sami podléhají mnoha dezinformacím a konspiracím a nejde jim o nápravu nespravedlností, ale spíš vymazání transgender lidí z veřejného prostoru. Mluvit o trans lidech se má podle transfobů jen v souvislosti s riziky, „omyly“, „poškozeními“, útoky na cis ženy, ale ne jako právoplatných členech společnosti. Z oněch tří nabízených možností je správná pouze ta poslední, která v sobě zahrnuje i opravdovou racionální kritičnost a umožňuje nám nezpůsobovat poškození žádným způsobem, ani fyzickým, ani vyvoláváním nenávisti. Označit někoho za transfobního nebo TERF se zdá být pouhou nálepkou nebo nadávkou. Ale stačí sledovat jednoduchou věc – kolik času a soucitu věnují popisu těžké situace trans osob, a kolik věnují času tomu, čím by měli být hrozbou, a kolik času věnují tomu, že většina lidí, co se deklarují jako trans, podle nich trans ani nejsou. Vede je upřímný zájem o děti a dospívající, berou v potaz, co zaznívá z trans komunity a od terapeutů, kteří se problematice věnují, nebo si vybírají primárně negativní a alarmující případy a čtou i různé statistiky co nejnegativnějším způsobem? Z poslechu lidí, kteří jsou podle mě TERF, je velice patrné, jak sami prohrávají souboj se svým „vnitřním fašistou“, oním hlasem, který nutí ostatní být co nejnormálnější. Možné dobré úmysly mnohých TERF lidí se velice často lámou k tomu, že se stávají spojenci regulérních politických fašistů a autoritářů a tuto hrozbu sami u sebe nekriticky nevidí nebo bagatelizují.

V této pozici bývají různí komici jako Ricky Gervais nebo David Chapelle – skvělou odpověď proč jsou jejich vtipy málo vtipné, nechápavé a co jim vlastně chybí, popsala youtuberka ContraPoints. Problémem není nekorektnost, ve smyslu odvážnosti a nepohodlnosti, ale naopak přízemnost a pohodlnost. Ona chybějící ingredience, jež dává humoru hloubku a tu správnou existenciální bolavost, je vetknuta do samotného názvu videoeseje – Darkness/Temnota. https://www.youtube.com/watch?v=qtj7LDYaufM Jinou reflexi představuje např. tento text: https://www.them.us/story/dave-chappelle-ricky-gervais-transphobic-comedy-netflix (19. 7. 2022)
Vedle mýtů, jež jsou obecné, existují i cílené konkrétní dezinformace; jen pro představu tři z nich
https://www.facebook.com/photo/?fbid=10227146579823593&set=a.1556771472450
https://www.facebook.com/photo/?fbid=10223766409293623&set=a.1127299308095
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tech-technologie-internet-komentar-muz-ktery-vyhral-miss-cim-mene-vime-tim-vice-jsme-pohorseni-219612 – o rychlosti šíření dezinformačních zpráv

Ze zahraničních článků doporučuji třeba těchto 10 mýtů okolo transgender lidí https://www.vox.com/identities/2016/5/13/17938088/transgender-people-rights-myths a z českých podcast Transistorie https://open.spotify.com/episode/5oIoppNgJdQXZBq2zNh3r9, vznikající od listopadu 2021 a Youtube kanál Trans příběhy - https://www.youtube.com/playlist?list=PLkiq74gkRpE4yCsW32UmmssW3D_kInftG
Rozhovory s českými sexuology a sexuoložkami - https://www.iglanc.cz/psychologie/rozhovor-se-sexuologem-trans-teenager/ (Pavel Turčan), https://www.prozeny.cz/clanek/sexuolog-ludek-fiala-o-transgender-80030 (Luděk Fiala)
https://www.youtube.com/watch?v=SCxn2Mr3gKc (Petra Vrzáčková)
Měly by vám poskytnout uklidnění a hlavně se potom musíte ptát, kdo a proč vystupuje proti – jaká je jeho specializace a motivace. O intimních vztazích trans lidí – https://www.heroine.cz/vztahy-a-sex/8437-trans-lide-a-sex-co-bychom-meli-vedet-o-intimnich-vztazich-lidi-po-tranzici.
O problematice sportu https://www.heroine.cz/spolecnost/transgender-atletky-nemaji-zadna-nefer-zvyhodneni-v-debate-jde-stale-o-potrebu-kontrolovat-zeny a https://www.cyclingweekly.com/news/trans-women-athletes-have-no-unfair-advantage-under-current-rules-study-finds či https://jelenabraum.com/2024/08/02/neskutecne-svinstvo/.
O populismu a démonizování - https://denikalarm.cz/2024/06/soumrak-doby-binarni-trans-lide-v-casech-politickeho-populismu-a-rozkolu-mezi-sexuology/.

https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-co-je-to-ten-harassment.A200728_214925_p_spolecnost_wag (30. 7. 2020)

Nešlo však o náhodu, spíše o součást dlouhodobých tendencí, jak se později ukázalo v rozhovoru s Martinem Veselovským v DVTV s titulkem Chlap je od přírody zvíře, ženy by s tím měly počítat a zařídit se podle toho https://www.dvtv.cz/video/sexualni-obtezovani-chlap-je-od-prirody-zvire-zeny-by-s-tim-mely-pocitat-a-zaridit-se-podle-toho-rika-uzel (8. 12. 2020), dále v článku To nešťastné sexuální obtěžování https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-to-nestastne-sexualni-obtezovani.A210128_112324_p_spolecnost_wag (30. 1. 2021) či v textu Různé pojetí sexuální normy, jenž vyšel v Parlamentních listech https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Radim-Uzel-Ruzne-pojeti-sexualni-normy-655265 (25. 2. 2021). Tyto jednotlivé prezentace jsou především auto-plagiáty, kde se různé věty a sousloví opakují ve stále bizarnějších spojeních. Vřele doporučuji přečíst si je bez přestávky za sebou, budete mít nejspíš dojem, že se nacházíte v zrcadlovém bludišti, kde každý další sál a ulička nabízejí zdeformovanější perspektivu. I z důvodu naprosté repetitivnosti už nebudu uvádět u citátů přímé zdroje. Je nutné zdůraznit, že tyto texty vycházely již poté, co byl zveřejněn desetidílný kritický seriál Uzel zahradníkem na Heroine.cz a měly by být reakcí na něj. Šéfredaktorka Anna Urbanová vyzvala e-mailem Radima Uzla k reakci a on ji odkázal právě na tyto články, což situaci ještě přidává na absurditě. V textu Různé pojetí sexuální normy stojí například: „Pozoruhodná není jenom topografická anatomie dotyků a jejich intenzita, ale i změny časové. Jinak se hodnotí spolužákův dotyk stehna na maturitním večírku a daleko jiných rozměrů nabude tento dotyk po třiceti letech, kdy je z tohoto spolužáka bohatý soudce, a ze spolužačky, nyní ‚oběti‘, chudobná a vlastní vinou opuštěná žena v klimakteriu. Přímo mamutího rozměru nabude tato aféra v případě slavného režiséra a stárnoucí neúspěšné herečky. V této chvíli už jí režisér roli sice nedá, ale zato může po několika desetiletích za toto sáhnutí na stehno zaplatit tučné odškodné, protože oběť je celoživotně poškozena a má prokazatelně škodlivé následky.“ – Uzel zde opakuje blud o sahání na stehno před třiceti lety, za nějž se platí tučné odškodné, ačkoli neexistuje jediný takový mediálně známý případ; stejně jako nikdy neexistoval případ slavného režiséra obviněného stárnoucí herečkou (viz kapitoly 3, 4 a 5 v prvním oddílu knihy; Uzel nikdy nebyl schopný nikoho jmenovat). S tímto bludem začal v roce 2018 v rozhovoru s Pavlem Štruncem a opakoval ho i v roce 2021. Skutečné smotávání nastává ale už v předcházejícím souvětí. I zde jde o echo rozhovoru se Štruncem, kde byla řeč o soudci Nejvyššího soudu USA Brettu Kavanaughovi. Ani zde, v případě obvinění od více žen, nešlo o sahání na stehno, ale o sexuální útoky jako např. stržení na postel, násilné svlékání, zakrývání úst dlaní, aby oběť nemohla křičet, či strkání penisu před obličej. Uzlovo tvrzení, že danou činnost „nelze po letech zpětně rekvalifikovat“, je čirý nesmysl – tehdy i dnes by se to hodnotilo stejně. Šlo o tvrdý sexuální atak, který neskončil znásilněním jenom proto, že se dotyčné vysmekly a utekly. (Spisovatel Michal Viewegh to v jednom svém sloupku pro Lidové noviny v roce 2018 označil na „nevinný gymnaziální petting“, za což by si zasloužil drsnější boomerský pegging. http://www.houpaciosel.cz/2018/10/19/nevtipny-fejetonista-viewegh/). Profesorka psychologie Christine Blasey Ford, která s obviněním přišla, nebyla „vlastní vinou opuštěná“, ale dvacet let vdaná, se dvěma dětmi a pracovala na poměrně prestižním místě. Stejně tak byla vdaná další oběť, Deborah Ramirez, která se profesně věnuje obětem sexuálního násilí. (Jejich výpovědi vyšetřovatelé FBI označili za věrohodné, ale Senát je nepřipustil ke slyšení.) https://en.wikipedia.org/wiki/Christine_Blasey_Ford#Sexual_assault_allegation_against_Brett_Kavanaugh, cca 60 odkazů) Výraz „vlastní vinou opuštěná“ se ovšem v Uzlových textech objevuje často a jeho kořeny lze najít v jeho autobiografiích (2012, 2020), kde takto s těžce skrývanou nelibostí popisuje svou jedinou dceru Irenu. Korunu tomu nasazuje, když v knize Mužský šovinismus pro pokročilé (2005), do níž přispěl jejímu autorovi Josefu Hausmannovi finálními komentáři ke každé kapitole, navrhuje dokonce, že „naprostá většina těchto (sociálních) dávek by měla být snížena ženám vlastní vinou opuštěným“ (s. 46). Zde už jsou na místě pochyby, zda takové nelidské věty píše MUDr. Uzel, nebo MUDr. Mengele. Můžeme i váhat, jak by takovou okolnost, jakou je „byla vlastní vinou opuštěná“, šlo zjišťovat? Že by na to zasedaly nějaké mravnostní komise? Nutno říct, že většina Uzlových rozhovorů a textů z posledních let je primárně tímto zmateným mícháním obsedantních témat, v nichž se dotyčný sám ztrácí. Rozplést byť jen pár jeho vět vyžaduje nemalé úsilí. Uvědomuji si, že čtení těchto řádků musí být pro čtenáře a čtenářky této knihy náročné a možná i otravné. Snažím se však jenom demonstrovat, s jak upatlaným materiálem máme co do činění a že texty Radima Uzla rozhodně nebyly „přístupným čtením pro obyčejné lidi“. Jakmile je nečtete jen zcela povrchně a snažíte se je rozplést, stávají se z nich naopak stále chaotičtěji zašmodrchané slovní cucky.

V jiné verzi tohoto výroku k posazení dcery na kolena už jde hlavně o to, že se Radimu Uzlovi s dotyčným strachem osobně svěřoval jeho známý, politik, který se bál, že by ho to mohlo stát kariéru, a teprve toto Uzel považuje za problém. Nemá asi smysl pátrat, o koho šlo, podstatné je, že tento strach nebyl nikdy naplněn a podle dostupných zpráv z domova i zahraničí z toho nikdo nikdy nebyl obviněn. Pro Uzlovo líčení jakékoli situace jsou tedy typické argumenty ode zdi ke zdi. Buď bagatelizace, že na straně osahávaných není žádný problém a mají si na to zvyknout (stačí, že se ozvou poté, co se jim to stane; osvěta a prevence není třeba). Nebo hystericky přepjatá reakce, co hrozí mužům, kteří by mohli být obviněni z trestného činu. Když se podíváme, co říká současný feminismus, zjistíme, že přesně naopak míří k tomu, aby otcům bylo dovoleno totéž co matkám, protože právě to je rovnost. Dotyky a obecně intimní projevy matek vůči dětem jsou široce tolerované, u otců se na totéž díváme nespravedlivě s podezřením. Jak píše socioložka Elizabeth Badinter: „Ve skutečnosti není dobré otcovství možné bez akceptování (...) špetky pedofilie! Je načase, aby bylo otcům přiznáno to, co se matkám povoluje odjakživa.“ (Tudy cesta nevede, 1999, s. 180) To, že nám toto akceptování rovnostářských norem celospolečensky dosud dělá problém, však není chyba feminismu. Dvojí metr jde naopak proti jeho duchu.

Termín „proteplení vztahů na pracovišti“ se v Uzlových textech objevuje nejpozději v roce 2008, v DVTV v roce 2021 tedy jen omílá již mnohokrát vyřčené. (https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/co-bylo-kdysi-povzbuzenim-je-dnes-harasenim-40186820, 15. 2. 2008). Odvolává se zde na „důvěryhodný zdroj“, že „podobné chování na pracovišti prospívá vztahům a zvýší kolektivní sounáležitost“. Jak je již pravidlem, tento zdroj neuvádí.

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/radim-uzel-sexuolog-anketa-petra-vrzackova-vladislav-chvala-petra-sejbalova_2012121421_dok (12. 12. 2020, Vít Svoboda, Dominika Kubištová) Některé postoje Radima Uzla už nejsou přijatelné.‘ Pět sexuologů hodnotí plácnutí po zadku a další chování

https://e-psycholog.eu/clanek/386 Bartošová, K., Cíglerová, J., Cígler, H. (2020). Vyjádření k rozhovoru Radima Uzla ze dne 8. 12. 2020. E-psychologie, 14(4), 68-71.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Terapie_pevn%C3%BDm_objet%C3%ADm Vědecká rada České lékařské komory pak v říjnu 2012 vydala stanovisko, podle kterého jde o metodu s neověřeným účinkem, a proto by neměla být zdravotníky a zejména lékaři aplikována. Podle vyjádření bývalého viceprezidenta České lékařské komory, MUDr. Zdeňka Mrozka jde navíc o metodu značně neetickou. Dále: https://psychologie.cz/stop-terapii-pevnym-objetim/

Ochranitelský komplex není specificky vymezený termín. Blíží se ale nejvíc termínu spasitelský komplex (případně též mesiášský komplex, božský komplex nebo spasitelský syndrom). Jedná se o stav mysli, při kterém se osoba domnívá, že jejím osudem či předurčením je zachraňovat a zachránit. Nejedná se o zvláštní psychiatrickou diagnózu či duševní poruchu. Spasitelský syndrom se však může objevit jako součást psychotických onemocnění. Je otázka, k čemu se Radim Uzel vlastně hlásil a proč nekriticky pracoval s pojmy, jimž nerozuměl.

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/radim-uzel-muz-je-u-porodu-zbytecny-zenu-spise-stresuje-68841 (18. 10. 2010), https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Radim-Uzel-Umeni-porodnicke-488748 (21. 5. 2017), https://www.mujrozhlas.cz/xaver-host/sexuolog-radim-uzel-s-pritomnosti-otcu-u-porodu-prilis-nesouhlasim (10. 12. 2019), https://www.stream.cz/pod-zakrytym-usmevem/sexuolog-uzel-a-anife-vyskocilova-hosty-zabavne-talkshow-dvojice-krampol-a-grossova-64122857 (Ženy si dnes berou právníka i na porodní sál, 6. 1. 2021), https://www.extra.cz/radim-uzel-natvrdo-tehotnym-zakazat-internet-perverzite-vice-pohlavi-neustupovat (19. 1. 2021) K tomu už jenom vtip: „Když se narodil Radim Uzel, tak po zadečku plácl porodní sestru.“

https://denikn.cz/793743/obeti-znasilneni-nenutime-jit-na-policii-spasitelsky-syndrom-do-nasi-prace-nepatri-rika-sefka-profem/ (24. 1. 2022, rozhovor vedla Renata Kalenská)

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/znasilneni-na-porodnim-sale-268035 (2. 9. 2003)
Text se nese v tomto duchu: „Americká feministka Leilah McCrackenová se s americkými porodníky nemazlí. Má tu medicínskou pakáž prokouknutou skrznaskrz. Není žádný diletant. Ta dobrá duše absolvovala už pět porodů. Každý z nich prožívala jako kruté znásilnění. Podrobně o tom píše ve své knize Znásilnění dvacátého století. (…) Při četbě její knihy jsem si zavzpomínal na svou porodnickou kariéru. Na těch několik tisíc ‚znásilnění‘, která jsem na porodním sále spáchal. Nejstaršímu dítku, které jsem přivedl na svět, bylo letos čtyřicet let. Tak snad je už většina mých zločinů chválabohu amnestována. (…) Myslím, že jsem ženy při porodech násilím neodhaloval na intimních místech. Ani jsem je schválně a bezdůvodně nezraňoval. To spíš mě rodičky několikrát bolestivě štíply, koply, kously. (…) Závěrem bych chtěl místopřísežně prohlásit, že nejsem bojovníkem proti láskyplnému, něžnému, přirozenému porodnictví. Ani těhotenství nechápu jako nemoc a normální porod jako operaci. Musím ovšem zdůraznit slovo ‚normální‘. Při něm může žena rodit vleže, vsedě, vkleče, vstoje nebo jako v africkém pralese, zavěšená na liánách. Může rodit na souši i do vody, chlupatá nebo oholená, potmě nebo jak je komu libo. O normálním průběhu porodu však zatím nikdo nedokáže rozhodnout. (…) Když si tak někdy probírám všechny ty výčitky nejrůznějších Leilah McCrackenových, říkám si: kéž by na světě existovalo jenom takovéto násilí!“ – Sebereflexe nula a za dalších dvacet let od napsání textu se to téměř nezměnilo.

Osobní zpověď https://www.heroine.cz/zena-a-svet/7742-nefungujici-anestezie-rozpad-ega-a-zmanipulovana-zdravotni-dokumentace-porod-v-cesku-v-21-stoleti (Johana Kłusek, 22. 3. 2022) či novinová zpráva https://zena.aktualne.cz/porodnice-u-apolinare-se-pochlubila-rekonstrukci-stovky-lidi/r~b083c686b63e11eca89f0cc47ab5f122/

Aspoň částečnou představu si můžeme udělat z hraného sedmidílného seriálu britské veřejnoprávní televize BBC This Is Going To Hurt (Bude to bolet, 2022) podle knižní předlohy Doktore, bude to bolet?

https://denikn.cz/383647/osahavani-jsem-zazila-mnohokrat-vic-mi-ale-vadi-oplzle-vtipy-mladi-kluci-neobtezuji-rika-maskerka/ (23. června 2020, rozhovor vedla Jana Ciglerová). Text silně rezonoval a byl v roce 2021 nominovaný na novinářskou cenu.

https://www.hatefree.cz/clanky/jezis-je-ultimatnim-vzorem-feministy-rika-nadejna-ceska-vedkyne (19. 1. 2022, rozhovor vedl Jiří Pasz)

https://cc.cz/se-sexualnim-obtezovanim-se-setkala-kazda-druha-vedkyne-dochazelo-k-nemu-i-v-poslednich-peti-letech/ (26. 5. 2023)

Vhodným přehledovým článkem je třeba https://www.respekt.cz/tydenik/2021/29/poprask-na-damu (Silvie Lauder) DAMU: Nemusíš to vydržet: https://video.aktualne.cz/damu-nemusis-to-vydrzet/r~97c0e41c064411ec8fa20cc47ab5f122/r~a297d63e31c711edba63ac1f6b220ee8/ (26. 8. 2021), FAMU: Nemusíš to vydržet, 5. 5. 2022 https://www.facebook.com/100079588028997/videos/486494906500147

https://wave.rozhlas.cz/pevny-stisk-ruky-i-laskyplne-objeti-jak-se-dotykame-s-druhymi-lidmi-a-proc-za-8575579 (14. 9. 2021, rozhovor vedl Petr Bouška)

https://www.respekt.cz/tydenik/2018/26/perverze-dokaze-byt-neviditelna (23. 6. 2018)

https://www.guernicamag.com/rebecca-solnit-a-rape-a-minute-a-thousand-corpses-a-year/ (25. 2. 2013)

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/uskali-i-puvaby-sexualniho-predstirani-40170739 (19. 9. 2007)

https://refresher.cz/96284-Se-sexuolozkou-Renatou-Androvicovou-jsme-rozebirali-proc-je-pro-zenu-nekdy-tezke-odmitnout-sex-i-kdyz-s-nim-nesouhlasi (26. 3. 2021, Tereza Šnajdrová)

https://www.stream.cz/nebat-se/dvoreni-vs-obtezovani-sexuolozka-renata-androvicova-o-odvaze-mluvit-o-sexu-64098087 (1. 10. 2020, rozhovor vedl Petr Pasz)

Jedná se o výzkum (již v kapitole 16 citované) antropoložky Margaret Mead, setkat se s ním lze např. v knize Paula Watzlawicka Jak skutečná je skutečnost? Mylné představy, klamání, porozumění. orig. 1976, česky 1998)

Radim Uzel, Sexuální mýty a pověry, s. 112-113

Autorku výroku si již nepamatuji, budu rád, když se mi přihlásí

Dá se to chápat i jako filosofický problém jazyka – co znamená ne a zda zákaz platí, i když ho nerespektujeme https://www.advojka.cz/archiv/2021/13/ne-znamena-ne (Tomáš Koblížek)

Při debatách na toto téma vždy přicházejí velmi extrovertní a asertivní jedinci, kteří tvrdí, že si umí prosadit svou a nikdy se nenechají nikým umlčet nebo manipulovat. Jednak je to často proto, že sami bývají manipulátoři a obtěžující, a jednak tím demonstrují, že nechápou nebo chtějí zamlžit, že velká část populace nemá stejnou povahu jako oni nebo ony. A přesto oni nebo ony chtějí všem ostatním vnucovat své standardy chování.

Moc krásy: Pomáhá krása a atraktivita k životnímu úspěchu? (autoři: Petra Anýžová, Petr Hampl, Dana Hamplová, Marek Loužek, Petr Matějů, Michael L. Smith, Simona Weidnerová; nakl. Karolinum, 2017) Kniha prakticky vůbec nepracuje s údajně použitou literaturou ani necituje jména a myšlenky jejich autorů a autorek. Z 347 knih a 277 jmen autorů a autorek uvedených v sekci Použitá literatura jich je ve jmenném rejstříku 77, což je zarážející nepoměr. Ve skutečnosti většina publikace pracuje pouze s několika špatně pochopenými větami z knihy Mýtus krásy od Naomi Wolf a k nim si pak konstruuje zbytečné výzkumy, které buď nic nedokazují, nebo nevyvracejí argumentaci autorky, jíž mají oponovat. Je opravdu ostudné vydávat něco takového za „odbornou publikaci“. Wolf přitom není nijak nedotknutelnou autoritou, viz kapitola 10.

Tento a další odstavec jsou výtažkem z tweetů publicistky Ireny Buršové.

https://www.forum24.cz/jak-nebyt-znasilnena-staci-dodrzovat-desatero-a-v-kabelce-nosit-devitku/ 10. 7. 2021

Zbytek této podkapitoly přebírám od Martina Fafejty z jeho knihy Úvod do sociologie pohlaví a sexuality (2004), kde cituje jednotlivé odborníky z oblasti sociologie, psychologie a antropologie. Za upozornění vděčím psychologovi Jiřímu Procházkovi; podkapitola je z velké části formulována i podle jeho vět z osobní elektronické komunikace.

Viz Emanuel Levinas v kapitole 11 v pasáži „Dějiny filosofie jako dějiny mužů“.

http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=1165 Matyáš Zrno: Válka žen proti mužům. Lidové noviny, 18.05.2013+ https://www.respekt.cz/tydenik/1992/32/je-mozny-sex-bez-znasilneni 10. 8. 1992; https://www.respekt.cz/tydenik/1992/39/je-mozne-mluvit-se-zenou-bez-pohlavniho-obtezovani 28. 9. 1992; https://www.respekt.cz/tydenik/1992/46/je-mozne-mluvit-a-psat-spravne-bez-diskriminace 16. 11. 1992

První fází sbližování je vábení osob preferovaného pohlaví signály svého mužství nebo ženství – mimoslovní atraktivita. Ve druhé fázi je zvolený přitažlivý partner lákán pohledy, mimikou, gesty i slovy, tj. předdotykovým dvořením – pro posouzení normy zcela zásadní proceptivita. Třetí fází je zpřístupnění těla k dotykové stimulaci erotogenních zón – tedy už akceptivita. Následuje vlastní genitální spojení – mužská penetrace a ženská receptivita. Víme, že u většinové sexuality je atraktivita prioritní vůči fázi předdotykové, proceptivita vůči dotykové. (Sexuální násilí a parafilie, existuje patologická sexuální agresivita či nikoliv? (MUDr. Marek Páv, Ph.D., MBA, MUDr. Slavoj Brichcín, Psychiatrická praxe, 2019. https://www.solen.sk/storage/file/article/PSY_1_2020_final%20%E2%80%93%20Pav.pdf)

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/radim-uzel-sexuolog-sexualni-obtezovani-sexualni-nasili-metoo-znasilneni-sex-sexualita.A201208_101556_domaci_knn (10. 12. 2020) Želmíra Herrová přitom coby ročník 1952 generačně patří blíž k Uzlovi než jiní citovaní sexuologové a sexuoložky v této kapitole.

https://video.aktualne.cz/dvtv/sexualnimu-agresorovi-je-jedno-co-mate-na-sobe-do-rozkroku-n/r~1456dd5e078111eda25a0cc47ab5f122/ (19. 7. 2022)

https://www.lidovky.cz/domov/policejni-psycholozka-sexualne-obtezuje-ten-kdo-vynecha-dvoreni.A171031_182550_ln_domov_ele a https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ludmila-cirtkova-psycholozka-inspirativni-zeny-serial-policie.A211109_093344_domaci_knn

V hlavě mi utkvěl screenshot z jedné elektronické konverzace, kde náctiletý chlapec posílal stejně staré dívce hned v prvním příspěvku větu: „Máš hezké oči, pošli mi piču“.

Než tu byla kniha, existovala dříve tato esej. https://www.lrb.co.uk/the-paper/v40/n06/amia-srinivasan/does-anyone-have-the-right-to-sex (26. 3. 2018). Celá 276stránková kniha se skládá z šesti velmi rozdílně pojatých esejů. Česky o knize referoval třeba Deník N https://denikn.cz/779712/muze-nahota-znamenat-kontrolu-a-existuje-pravo-na-sex/ (4. 1. 2022) a https://www.respekt.cz/special/2021/budoucnost-zapadu (2021).

https://www.medicinenet.com/paraphilia/article.htm - Slovem parafilik se označují lidé, kteří mají silné preference pro neobvyklé sexuální objekty nebo pro neobvyklé sexuální aktivity, které často zahrnují nějakou formu nesouhlasu ze strany sexuálního objektu či přímo násilí při sexu," uvádí vedoucí Centra pro sexuální zdraví a intervence Kateřina Klapilová.
Příčiny vzniku parafilií nejsou dosud podle odborníků dobře známy, dispozice jsou ale vrozené. Pedofilie, neboli zaměření na předpubertální osoby, se v Česku podle dřívějších informací Ústavu duševního zdraví vyskytuje asi u 0,3 procenta populace. Hebefilie či efebofilie, zaměření na pubertální osoby, přibližně u 1,9 procenta lidí. Asi 3,6 procenta preferuje znehybnění partnera a procento má preferenci pro patologickou sexuální agresi. Velká část z nich se podle odborníků nikdy nedopustí delikventního jednání. Většina se se svou sexualitou snaží vyrovnávat sama a nevyhledá pomoc odborníka. Vznikl proto projekt Parafilik.cz, který nabízí krizovou linku, anonymní poradnu či terapii. Podle průzkumu na začátku projektu mezi členy svépomocných a podpůrných komunit bylo více než 60 % osob nespokojených se systémem péče v Česku. Více než 68 % se bálo i před odborníkem vyjádřit své obavy a pocity.

https://parafilik.cz/casto-kladene-otazky/

https://zena.aktualne.cz/slusi-ti-to-kocicko-jakmile-se-otepli-zeny-se-stavaji-tercem/r~621755f8c15c11eb8335ac1f6b220ee8/ (Veronika Vlachová, 6. 5. 2022) – Text kromě popisů každodenní reality obsahuje i praktické návody, jak na obtěžování reagovat

Daniele Kovářové by mohla být věnována samostatná kapitola, podobně jako třeba Benjaminu Kurasovi, Josefu Hausmannovi, Marku Hermanovi, Alexandru Tomskému, Vlastimilu Vondruškovi, Jana Bobošíkové, Evě Hrindové, Karolíně Stonjekové, Martině Kociánové a (současným i bývalým) poslancům a senátorům Patriku Nacherovi, Nině Novákové, Pavlíně Nytrové, Jiřímu Horákovi, Tomáši Zdechovskému, Zdeňku Hrabovi či dalším. Původně tato kapitola s názvem Šovinista k šovinistovi sedá, šarlatán šarlatána si hledá měla demonstrovat, že Radim Uzel skutečně není ústřední figurou „kulturní války“, ale vše padlo za oběť nutného krácení. V této poznámce zmíním jen ilustrativně jednu neomluvitelnou nepravdu, kterou Daniela Kovářová šíří opakovaně a dlouhodobě. Ve videu pro organizaci Aliance pro rodinu ze srpna 2019 říká, že by Istanbulská úmluva mohla prolamovat mlčenlivost advokátů. (https://www.voxpopuli.sk/cs/pravo/hlidame-legislativu-pravo/istambulska-umluva-vnese-do-spolecnosti-rozpory-a-bude-vytvaret-dalsi-problemy-rikaji-experti.html; video má 22 minut a vystupují zde známí výtečníci Roman Joch, Hana Lipovská, Lenka Zlámalová či Stanislav Křeček s náloží hoaxů a dezinterpretací, z nichž většinu tato kniha vyvrací – https://www.youtube.com/watch?v=N0h2_89WoGU&ab_channel=Alianceprorodinu). Kovářová zde perfidně naznačuje, že by dotyčná mezinárodní úmluva mohla zrušit jedno svaté pravidlo, podle něhož advokáti nemohou prozrazovat o svých klientech, že se dopustili trestného činu, tedy že advokáti nemají stejnou oznamovací povinnost jako obyčejní „civilové“. Pokud by advokát měl klienta, jenž se dopustil znásilnění, musel by ho tedy nově podle pravidel Istanbulské úmluvy udat, a to dokonce, i kdyby měl jenom podezření na spáchání trestného činu (aspoň podle tvrzení Kovářové v čase 11:40-13:05). Tato úvaha je zcela ulítlá i s použitím nejprostší selské logiky. Znamenalo by to prakticky nemožnost zastupovat většinu obžalovaných ze znásilnění, jelikož většina obžalovaných se činu dopouští (většina falešných obvinění je stažena už v době policejního vyšetřování a k soudu se nedostane). Daniela Kovářová tento nesmysl nicméně hlásá a ohání se přitom svou pochybnou autoritou bývalé ministryně spravedlnosti a bezvýznamným titulem prezidentky
rodinných advokátů, kterou si sama založila jenom proto, aby se měla jak prezentovat v médiích. Bezvýznamnost Unie rodinných advokátů dokládá, že jejím členem byl i Radim Uzel, který neměl žádné advokátní vzdělání, nebo právo nepraktikující, ale o to konzervativnější teolog Max Kašparů, jenž je členem pouze z ideologických důvodů. Daniela Kovářová se dokonce v roce 2018 snažila předstírat, že tlumočí odmítavé stanovisko České advokátní komory vůči Istanbulské úmluvě, která přitom dodnes žádné oficiální stanovisko nevydala. (https://advokatnidenik.cz/2018/10/25/cak-proti-istanbulske-umluve/, 25. 10. 2018) Podstatné na těchto zavádějících postojích Kovářové je, že přesně tento problém řešila nezávislá Benátská komise již v říjnu 2019: (https://www.venice.coe.int/webforms/documents/?pdf=CDL-AD(2019)018-e, dokument 26 stran). Jedná se o sbor zhruba 60 ústavních právníků a právniček, kteří svou odborností Danielu Kovářovou strčí hravě do kapsy. Komise se jednoznačně shodla, že z Istanbulské úmluvy v žádném případě neplyne, že by se mlčenlivost advokátů mohla prolomit. Tuto informaci v Česku potvrdil i Úřad vlády (https://www.tojerovnost.cz/cs/istanbulska-umluva-cr/) s uveřejněním celého materiálu. „V kolika z těch 33 zemí, co úmluvu už ratifikovaly, k prolomení mlčenlivosti advokátů došlo? Z našich poznatků vyplývá, že v žádné.“ https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/Rozbor-dopadu-Istanbulske-umluvy_4.pdf. V listopadu 2019 vyšel v odborném časopise Jurisprudence devítistránkový komentář advokáta Daniela Bartoně http://www.jurisprudence.cz/cz/casopis/jak-ne-uvazovat-o-nasili-a-istanbulske-umluve.m-371.html, kde vyvrací i další omyl Kovářové, že IÚ zakazuje smírné a alternativní řešení sporů, například formou mediace. Kovářová přitom ještě v prosinci 2019 poskytla dvoudílný rozhovor, kde dále šířila hoaxy dané nepochopením celého dokumentu. (https://www.youtube.com/watch?v=VDRm97MF7B0, 12. 12. 2019) Právnička Veronika Bílková popsala svou zkušenost členky Benátské komise za Českou republiku, která se jako odbornice zabývala implementací úmluvy v jiných státech. Ta zdůraznila, že argumenty proti jsou všude podobné, ale také jsou podle ní všude stejně chybné. (https://denikn.cz/1239530/dve-hodiny-odbornych-argumentu-prebije-veta-nechci-gender-jak-se-v-cesku-rozhoduje-o-istanbulske-umluve/, 21. 9. 2023) Daniela Kovářová je českou obdobou stejně prolhané a zákeřné americké antifeministické aktivistky Phyllis Schlafly ze 70. let, která si v televizi v přímém přenosu vymýšlela neexistující soudní případy, jimiž hodlala podpořit své falešné pseudoargumenty. O Schlafly a tehdejší vlně feminismu vznikla v roce 2020 devítidílná minisérie HBO, Mrs. America s Cate Blanchett v hlavní roli.

Pojem „strážkyně patriarchátu“ v knize již několikrát padnul, vysvětlený je třeba v kapitolách 8 a 11. Definice termínů jinak viz https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/pick-me-girl; https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/syndrom-vceli-kralovny; https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/strazkyne-patriarchatu a https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/internalizovana-misogynie (Autorkou hesel je Irena Buršová.)

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ondrej-trojan-sexuolog-daniela-kovarova-sexualni-nasili.A210610_153513_domaci_vlc (11. června 2021) Výchova dívek je prevencí sexuálního násilí. Na tom se shodla advokátka Daniela Kovářová a sexuolog Ondřej Trojan. „Základ je výchova v rodinách. Ženy by si měly uvědomit, ať už mají jakékoliv pokrokové názory, že když jsou ve společnosti muže, je on většinou silnější,“ nechal se v debatě CNN Prima News o kauze Dominika Feriho slyšet Trojan, podle kterého ani zvyšování trestů za sexuální zločiny nemá smysl. Trojanovi podle instruktora sebeobrany a právníka Pavla Houdka chybí základní znalost problematiky. „Pak by věděl, že znásilnění není o síle, ale o moci. Drtivá většina znásilnění není spáchána pomocí velké fyzické síly, ale nadvlády.“

Status Stuchlíkové (https://twitter.com/StuchlikovLucie/status/1570765475340222464, 16. 9. 2022) byl reakcí na naprosto mimózní projev starosty Běchovic Ondřeje Martana, který se celou dobu soustrastně tvářil, jako by právě sděloval tajemství všehomíra: https://twitter.com/ZaloudekMatej/status/1570374982995410946

https://www.stream.cz/vyzva/kovarova-rodice-umetaji-detem-cestu-je-chyba-ze-je-nepripravuji-na-stres-a-trauma-340342 (21. 11. 2017, rozhovor vedla Renata Kalenská) Muži mě obtěžují celý život a doufám, že budou dál. #MeToo je nafouknutá bublina. Myslela jsem, že je to americká legrace, která k nám nepřijde, hodnotí právnička Daniela Kovářová celosvětovou kampaň upozorňující na sexuální obtěžování. Ve stejném duchu se nese i tento rozhovor https://www.reflex.cz/clanek/video/83418/za-sexualni-obtezovani-si-zeny-casto-mohou-samy-rika-exministryne-kovarova.html (24. 11 2017)

https://twitter.com/DanielaKovarova/status/1197787760528166912 (22. 11. 2019)

https://www.facebook.com/photo?fbid=5570979829616079&set=a.1213548608692578 (zde jí její hloupý výrok ještě posloužil k dezinformování den před volbami) a https://twitter.com/DanielaKovarova/status/1575038663422984192

Pískání bylo pro ženy komplimentem především v tom smyslu, protože se potřebovaly zalíbit mužům, kteří by s nimi jinak zametli chodník. Schválně si představte tuto situaci třeba v první polovině 20. století – kde by vůbec žena vzala odvahu vymezit se vůči skupince pohvizdujících mužů a jak by asi dopadla, kdyby to udělala? Nemusíme si nutně představovat vraždu nebo skupinové znásilnění, ale rozhodně by to nebylo nic, co by velmi negativně neovlivnilo ženinu náladu na celý den či podstatně delší dobu. Ono „přijetí komplimentu“ nebyl tedy akt emoční potěchy, ale převážně akt nutné obranné přetvářky. A glorifikace takové reality je přinejmenším zaslepená a hloupá.

Takto se třeba v březnu 2023 na Twitteru odkazovala na diletantské blábolení jistého Dalibora Matušinského v tomto textu: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/vztahy-proc-sexualne-harasime.A240313_194519_p_spolecnost_nef (18. 3. 2024)

Uveřejněno i zde: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/kriminalistika-domaci-zabijacky.A221009_190955_p_spolecnost_nef (10. 10. 2022)

Je pozoruhodné, jak se v tomto Kovářová kryje s Radimem Uzlem. Ten v blivajzní publikaci Mužský šovinismus pro pokročilé na s. 108 píše obdobně: „Domácí násilí ženské je často chronické. Vyznačuje se třeba i dlouholetým ponižováním, šikanou a všelijakou buzerací. Mužské násilí bývá naproti tomu akutní jednorázovou odezvou, náhlou odplatou, která vyhřezne po dopadu poslední kapky do přeplněné nádoby hořkosti. Ale vykládejte to u soudu, zejména když předsedkyní senátu je třeba zrovna taková doma šikanující nestvůra!“ - Uzel i Kovářová vidí v mužském násilí něco nezvladatelného a něco, co ani nejde zmírnit zákony, ale nejspíš ani nijak jinak. Nejde o to, že by neexistovaly jednotlivé popisované projevy. Jde o to, že mužské brachiální „akutní“ násilí není nahlíženo jako systematické, plynoucí z pocitů zautomatizované převahy a je klasifikováno jako „jednorázové“, což je zkrátka nepravda a nechápání povahy stupňujícího se násilí agresorů. Problémem není, že by Uzel a Kovářová popisovali celkovou situaci zcela nesprávně, ale vybírají jen ty projevy, které jsou příliš schematizované.

Toto poslední souvětí je citátem neznámého autora či autorky.

https://a2larm.cz/2020/12/vychova-divek-v-cechach-aneb-za-vsechno-nemuze-uzel/ (21. 12. 2020) Pro nepamětníky – Výchova dívek v Čechách je název románu Michala Viewegha, proto i mezititulek nepoužívá správný termín v Česku, z kterého lezli Václavu Havlovi „slimáci po těle“ (https://radiozurnal.rozhlas.cz/cesko-neznam-prohlasil-vaclav-havel-v-jednech-z-prvnich-hovoru-z-lan-6266967, 11. 3. 2015).

https://www.facebook.com/photo/?fbid=3264013240368277&set=a.205540276215604 (například zde, ale po zadání hesla, najdete spousty kopií a verzí). V reálu rovněž: https://twitter.com/mabifam/status/1331851451442802689 či https://www.dreamstime.com/white-papers-letters-attached-to-wall-forming-crossed-out-french-text-protect-your-daughters-educate-sons-undern-image174138396

Britský výzkum z roku 2004 s muži, co měli pohlavní choroby: https://www.webmd.com/sex-relationships/news/20040126/many-men-dont-use-condoms a americký výzkum z let 2011-2015: https://www.nbcnews.com/health/health-news/third-u-s-men-use-condoms-not-every-time-n791426

https://www.faridad.com/

Autorka zde mluví o neprovdaných, nezadaných ženách, ne o ženách v pevných svazcích, které ubližují nevěrami svému partnerovi.

Stejně se jmenuje i celá kniha 21 esejů od Florence Given: Women Don't Owe You Pretty (2020).

Vycházím z diskuse ve facebookové skupině Everyday Patriarchy Bullshit, kterou vedly ministerská úřednice Hana Cucuová a socioložka Johana Chylíková. https://www.facebook.com/groups/967870373283278

Martin Fafejta, Sexualita a sexuální identita – Sociální povaha přirozenosti (2016, Portál), citované pasáže jsou výběrem ze stran 93 až 101. Tuto knihu obecně doporučuji ke čtení všem. Zabývá se mnoha stejnými tématy jako Velmi pozdní odpoledne a mnohá z nich pojednává podrobněji. Pokud vám určité pasáže v této publikaci připadají zkratkovité, bude Fafejtova publikace vhodnou doplňující četbou. Jeho kniha je navíc psána méně konfrontačním jazykem.

Jistým problémem je, že o nešťastných výsledcích sexuální komunikace a jednání se dozvídáme více z komunity, která klade důraz na konsent a korektnost. Náhle to vypadá, jako by to byl problém jenom zde (a šlo o výsledek pouhé přecitlivělosti), zatímco o stejných a mnohem horších situacích v komunitách, které žijí podle genderových stereotypů, se dozvídáme málo, jelikož jsou pro ně tabu nebo jsou přijímány jako „nevyhnutelné“. V současné debatě bolestně chybí přiznání žen z konzervativnějšího tábora, že se jim děje totéž. (Výjimkou může být netflixovský dokument Keep Sweet: Prey and Obey z roku 2022 o komunitě amerických mormonů, kde ovšem také většina obětí vypovídat nechce a o jejich osudech se dozvídáme jen zprostředkovaně.) Prozatím tito konzervativnější lidé jen připravují velmi nevýhodnou půdu pro své potomky, kteří budou v koloběhu násilí žít dál a přijímat to jako druh hrdosti a síly. Sebezapření se zde považuje za hlavní hodnotu a ctnost. Narativním filmem na toto téma je například Women Talking (2022) od režisérky Sarah Polley.

Z výzkumu organizace Konsent v roce 2021 vyplývá, že ze 400 oslovených učitelů a učitelek si je 25 % z nich během sexuální nauky nejistých a 50 % dotazovaných potřebuje poradit s tématy sexuálního násilí a mýtů a stereotypů o sexualitě. https://zena.aktualne.cz/na-zachodcich/r~059469b4b0e511ec8b18ac1f6b220ee8/ (Klára Elšíková, 5. 4. 2022) https://stredoskolskaunie.cz/wp-content/uploads/2020/11/Zprava-z-pruzkumu-sexualni-vychova-na-strednich-skolach.pdf

https://eduzin.cz/wp/2022/08/26/deti-maji-malo-informaci-o-sexu-tvrdi-gymnazista-naprogramoval-proto-web-o-sexualni-vychove/ (26. 08. 2022)

https://www.psychologytoday.com/us/blog/the-state-our-unions/202208/the-rise-lonely-single-men
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0191886920302555 (1. 2. 2021)

https://www.pewresearch.org/social-trends/2021/10/05/rising-share-of-u-s-adults-are-living-without-a-spouse-or-partner/ (5. 10. 2021)

https://www.pavlinaspeaks.com/blog/incel (1. 4. 2023, 29 tisíc znaků děsivého čtení, výrazně depresivnějšího, než co s lehkou nadsázkou píšu v této kapitole a kapitole 13) a zde jeden ze zdrojů https://ifstudies.org/blog/male-sexlessness-is-rising-but-not-for-the-reasons-incels-claim (14. 5. 2018)

https://web.archive.org/web/20210126130821/http://www.halonoviny.cz/articles/view/54734249 (Často vítězí blbost nad moudrostí, 31. 12. 2020) „Díky mužskému hormonu testosteronu jsou sexuální karty seznamovacího, sbližovacího a párovacího obřadu předem rozdány. Mužská a ženská role je rozdílná. A ten, kdo se předem ženy ptá, zda jí může někam sáhnout, nebo ne, nebo zda jí smí sundat nějakou oděvní součást a žádá o svolení, je prostě blbec.“ Z tohoto blbského citátu je ale možné si dovodit především to, že Radim Uzel nejspíš nikdy neměl sex se sebevědomou nebo dominantnější ženou nebo cizinkou. Bylo by ale s podivem, kdyby ano, jelikož neoplýval ničím, čím by je mohl okouzlit.

Pro úplnost zopakujme poznatek z druhé kapitoly, že spor ohledně „campus rape“ přinesl i feministické sociologické výzkumy, které počet znásilnění nadsazovaly. (A odtud se rozjela vlna feministické sebekritiky a požadavek na větší přesnost výzkumů.) Zároveň nelze říct, že by i tak nešlo o závažný problém a že by ho univerzity mohly ignorovat.

Detailněji to popisuje toto twitterové vlákno https://twitter.com/verimti/status/1649287207633526790 (21. 4. 2023)

Typický případ trestné činnosti z neznalosti zobrazuje seriál Pět let (2022) uváděný na ČT online: https://www.ceskatelevize.cz/porady/14254296396-pet-let/

https://cnn.iprima.cz/show-time/sexuolog-uzel-jako-pan-buh-pred-smrti-stihl-natocit-reklamu-rady-z-nebe-planoval-107048 4. 5. 2022

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vlozky-od-vlady-Vyjadril-se-sexuolog-Radim-Uzel-A-pridava-diagnozu-kritika-Fily-Pokud-si-predstavuje-prezidenta-pri-sexu-to-uz-je-snad-uchylka-645334 (28. 11. 2020) K titulku článku jenom pro ty, co nečetli nebo zapomněli druhou kapitolu: Miloš Zeman v mnoha veřejných výrocích mluvil o svém sexuálním životě a fantaziích a zjevně chtěl, aby si ho lidé představovali při sexu. Radim Uzel se ale zjevně vyjadřoval k pasáži textu, kterou nečetl, nebo nepochopil.

Radim Uzel nebyl jediný, kdo je Jana Cimického zastal. Publicistka a spisovatelka Marie Formáčková mu ještě v říjnu 2023 dokonce věnovala z vlastní vůle (aniž by byla tázána jako Uzel) celý článek, kde s nebetyčnou naivitou líčí Cimického obětavost, slušnost a plachost a za důkaz považuje to, že nikdo z jejích známých, kdo u Cimického byl, si na něj nestěžoval. (https://medium.seznam.cz/clanek/formackova-jan-cimicky-je-muj-kamarad-a-bojim-se-o-neho-27078) Formáčková je autorkou desítek servilních životopisů o českých hercích, herečkách, zpěvácích a zpěvačkách a politicích, a prakticky je najímána, aby všem pouze vylepšovala veřejný obraz. Byla šéfredaktorkou nerozeznatelných ženských časopisů Vlasta a Květy, které vytvářely atmosféru nekritické pohody a udržování genderových stereotypů. Cimický do těchto časopisů dlouhá léta přispíval psychologickými radami a komentáři. Prakticky mu to vytvářelo status laskavého odborníka a tím poskytovalo krytí k páchání sexuální delikvence.

https://www.extra.cz/radim-uzel-to-schytal-za-jana-cimickeho-vlna-sprostych-utoku-to-jsem-si-dal--19260 (2. 12. 2021)

Právník, instruktor sebeobrany a feministický aktivista Pavel Houdek k tomu měl velmi trefný komentář na Twitteru. Ten se týkal psychologického kouče Vratislava Hláska, ale dá se vztáhnout i na Cimického (a Uzlův naivní výrok): „Už se zase objevuje argument ´znám ho dlouho a nikdy by něco takového neudělal´. To o ničem ale nevypovídá. Predátoři jsou mistrní manipulátoři; není výjimkou, že jsou velmi úspěšní a okolí je má rádo. Je to ale součástí jejich strategie. Pokud by se někdo projevoval jako predátor neustále, byl by velmi brzy odhalen, není šance, že by mu to mohlo procházet delší dobu. Skutečný predátor si velmi pečlivě buduje svou pozici a image a často ji i proti obětem používá: ´kdo Ti bude věřit, podívej se na mé známosti!´ Jeho spolupracovníci, kamarádi, známí ho znají v určitém kontextu – v takovém, jak si ho on sám vytvořil. Nemohou nijak vědět, co dělá za zavřenými dveřmi ordinace. Vyloučit nelze ani to, že (některé) vztahy pěstoval právě za účelem podpory své verze událostí. Stejně tak o ničem nevypovídá prohlášení bývalých klientek, ´ke kterým se vždy choval slušně´. Pokud je někdo sexuální predátor, nechová se tak ke všem (to by mu to těžko procházelo delší dobu), ale naopak, pouze velmi selektivně k pečlivě vytipovaným, zranitelným obětem.“ Lékař týmu amerických gymnastek Larry Nassar tak během osmnácti let zneužil 265 sportovkyň (viz film Atletka A na Netflixu), zatímco byl svým okolím nahlížen jako naprostý samaritán, a obviněním nevěřili a tutlali je i mnozí rodiče nezletilých obětí. (https://twitter.com/pavelhoudek/status/1564634901319745538, 30. 8. 2022). Případ Vratislava Hláska sledoval Deník N a další média: https://denikn.cz/944491/studio-n-pribeh-kouce-ktery-zneuzil-duvery-zen/ (22. 8. 2022) a https://denikn.cz/942428/nahota-je-prirozena-masturbace-soucasti-tantry-nesmi-dojit-k-propojeni-sliznic-reaguje-kouc-na-svedectvi-klientek/ (19. 8. 2022).

Vždy musíme brát v potaz, že obtěžování znamená to, pokud chování jedné osoby druhé osobě vadí. Nelze tvrdit, že chování Radima Uzla vadilo všem ženám nebo většině žen, s nimiž se kdy potkal. Čtyři konkrétní případy, kdy Uzel obtěžoval mladé ženy, budou zdokumentované později na webu a zceřejněné na sociálních sítích.