Velmi
pozdni.cz

Kniha 3 03 Utopický sitcom

Kapitoly

Vše Kapitoly

19. „Zdravotní a společenské nebezpečí pornografie je pranepatrné“

19. „Zdravotní a společenské nebezpečí pornografie je pranepatrné“
37
Ale ne intelekt ani jemnější emoce

Vycházím z publikace Jiřího Vaňka Estetika v proměnách prožitků (ARSCI, 2012), kde rozlišuje umění, kýč, manýrismus a pornografii právě tímto způsobem.

37
Poté přišla videoéra 80. a 90. let a následně dnešní digitální éra, kdy kromě veřejných pornostránek existují i soukromé účty pro předplatitele využívající především své smartphony než domácí počítače

PornHub uvádí, že 80 % uživatelů prohlíží stránku přes mobil, 15 % přes stolní počítač, 4 % přes tablet. https://www.xbiz.com/news/258472/pornhub-insights-releases-stats-for-2020-tech-review, detailnější statistiky o vyhledávání zde: https://www.pornhub.com/insights/2019-year-in-review#searches či ještě obecněji zde: https://www.pornhub.com/insights/

37
Porno nepochybně neustále mění svou podobu, rozhodně není stejné ani co do způsobu zobrazování, ani co do preferovaných praktik a rozšířenosti a je nesmírně kulturně specifické

Každoroční statistiky největšího serveru PornHub dávají na srozuměnou, jak se vkus v jednotlivých zemích nesmírně liší: https://www.pornhub.com/insights/2019-year-in-review#countries
Jak píše mediální teoretik Miroslav Libicher: „Dá se třeba říct, že japonská pornografie je jakýmsi zrcadlově převráceným odrazem pornografie americké. Zatímco v Americe se autocenzura vztahuje na domněle perverzní náměty a motivy (například incest), Japonsko není střídmé v zobrazování fantazií, nýbrž v samotných sexuálních praktikách. Mezi ty kontroverznější přitom řadí například i anální nebo lesbický sex.“ http://www.houpaciosel.cz/2022/02/14/slozity-svet-japonske-pornografie-yua-mikami-v-ni-predstavuje-zensky-ideal-i-pokoru/

38
Výborná přehledová publikace The Pornographic Industry (2016) od kalifornské profesorky gender studies Shiry Tarrant uvádí schválně řadu výzkumů, jejichž výsledky se nacházejí v obrovském rozptylu

The Pornographic Industry. What Everyone Needs To Know. Harvard University Press, 2016. Pakliže v této kapitole nebudu nějaké údaje zdrojovat, jsou k dohledání v této 196stránkové knize nabité 94 odkazy na další knihy, studie a rozhovory. Používám tuto publikaci jako základní referenční dílo, podobně jako v kapitole 10 používám knihu Neviditelné ženy (Invisible Women). Doporučuji též ke zhlédnutí osobní stránky autorky s přehledem jejích dalších publikací a rozhovorů: https://www.shiratarrant.com/

39
Rovněž u pornografie vlastně nevíme, s jak velkým hyperobjektem máme co do činění

Pojem hyperobjekt přebírám od filosofa Tima Mortona – jedná se o entity, přesahující míru lidské zkušenosti i naši tendenci k sebestřednosti a k uvažování v krátkém časovém horizontu. Hyperobjektem jsou jevy jako globální oteplování, počasí, teorie relativity, pandemie, komplexnost a provázanost přírodních procesů, které jsou obecně mimo naše kompetence a jejichž časový horizont je mimo zkušenost jedné generace. https://www.wired.com/story/timothy-morton-hyperobjects-all-the-way-down/ (16. 11. 2021)

41
Jejich hlavní tezí bylo, že porno není slovo, ale obrazy a činy, a že tyto obrazy nejsou žádné iluze a fantazie, ale reálné zaznamenání aktů násilí

Kriminalizovatelná definice pornografie A. Dworkin a C. MacKinnon zní: (i) „Ženy jsou prezentovány odlidštěně jako sexuální objekty, věci nebo komodity, nebo (ii) ženy jsou prezentovány jako sexuální objekty, které mají potěšení z bolesti nebo ponížení, nebo (iii) ženy jsou prezentovány jako sexuální objekty mající sexuální potěšení, jsou-li znásilňovány, nebo (iv) ženy jsou prezentovány jako sexuální objekty svázané nebo pořezané nebo zmrzačené nebo pohmožděné nebo fyzicky zraněné, nebo (v) ženy jsou prezentovány v polohách a pozicích sexuální podřízenosti, servilnosti, nebo (vi) části ženských těl – včetně, ale ne pouze vagina, prsa nebo hýždě – jsou vystaveny takovým způsobem, že jsou ženy redukovány na tyto části, nebo (vii) ženy jsou prezentovány jako kurvy z podstaty, nebo (viii) ženy jsou prezentovány v situacích penetrace objekty nebo zvířaty, nebo (ix) ženy jsou prezentovány ve scénářích degenerace, zranění, mučení, ukazovány jako nečisté a méněcenné, krvácející, pohmožděné nebo v kontextu, jenž činí tyto okolnosti sexuálními.“

44
Ženám tento přístup vyhovuje jen částečně a jen někdy (většinou v době ovulace)

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3970165/ Kim Wallen, Heather A. Rupp: Women’s Interest in Visual Sexual Stimuli Varies with Menstrual Cycle Phase at First Exposure and Predicts Later Interest. Horm Behav. 2010 Feb; 57(2): 263–268. – Podobné výzkumy operující čistě biologickým vysvětlením je ale třeba vždy brát s rezervou.

44
Naše tužby nejsou politicky korektní

Podle periodika Journal of Sexual Medicine 30 – 60 % žen má submisivní sexuální fantazie s různými formami spankingu (jednoslovný český termín „plácání“ nevystihuje šíři praktik), svazování a nucení k sexu. V některých statistikách PornHubu vychází, že uživatelky vyhledávají slova jako „tvrdý sex“, „dvojitá penetrace“, „velký pták“, „hardcore“, „gangbang“, „fisting“ o něco nebo i výrazně častěji (o 80 – 100 %) než muži. Nesmíme ale podléhat jednoduchému úsudku, že pouhé vyhledávání znamená automaticky sexuální preferenci a maximální vzrušení daných motivem. Sama technická data nic neříkají. Mnoho věcí lidé vyhledávají jen ze zvědavosti, než aby jimi byli sexuálně vzrušení (čtenářstvo této knihy jistě zkoušelo najít třeba zohavený penis Johna Wayna Bobbita zmiňovaného v kapitole 7), spoustu věcí nacházejí bez potřeby textového vyhledávání pouhým prohlížením obrazových náhledů a je otázka, zda toto umí měření zaznamenat.

44
Například portál Pornhub zaznamenává v průměru 115 milionů návštěv za den a ve stovce jeho nesledovanějších filmů pouze je v 18 % z nich zobrazen ženský orgasmus

https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00224499.2017.1332152 Consuming Ecstasy: Representations of Male and Female Orgasm in Mainstream Pornography. Léa J. Séguin, Carl Rodrigue, Julie Lavigne. 20. 6. 2017

45
Muži navíc často mívají na základě sledování porna návyk provádět sex v polohách, které nejsou pro partnerky vzrušující, ale spíš bolestivé

Tuto informaci přebírám z osobních rozhovorů socioložky Ivy Baslarové se sexuálními pracovnicemi

47
Úpadek mužského šovinismu dnes je, že muži jsou stále schopnější jako politici nebo soudci, v podstatě mají vládnout světu, ale jsou – na rozdíl od žen – bez fantazie

V jiné variaci o tom Radim Uzel mluví v textu https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-tajny-zivot-muzu-a-zen-40163517 (3. 7. 2007) „Slavný švýcarský sexuolog Willy Passini vysvětluje pomocí těchto rozdílů to, proč se muži nesrovnatelně častěji dopouštějí úchylného jednání. A proč je mezi nimi mnohem více pedofilů a nepoměrně více sexuálních násilníků. Naprostá většina žen dokáže všechny své možné úchylky ventilovat v oblasti pocitů a představ. Převážná většina mužů není takové představivosti schopná.“ Tak postopadesáté: nemá to nic co dělat se stavbou mozku a jeho předprogramovaným výkonem, dokonce ani s hormony. Je to společnost, která nás k určitému chování podněcuje nebo inhibuje. A muži se dopouštějí takového jednání tehdy a tam, kde se mužům neustále říká: „Nemůžete za to, je to ve vás uložené.“ (více viz kapitola 23)

48
Vliv porna na svou psychiku ostatně muži občas popisují a nejsou tím nadšení, protože jim to zhoršuje kvalitu vztahů

Na výpovědích téměř 200 mužů je postavena kniha Davida Loftuse Watching Sex: How Men Really Respond to Pornography, 2002

49
Což je základní definice morálního imperativu, jak ji formuloval filosof Immanuel Kant

Připusťme, že Immanuel Kant měl k sexu i masturbaci vyhýbavý vztah a pravděpodobně zemřel jako panic, jeho citovaná formulace je však obecně platná

51
Je dobré být obezřetní v přímých měřitelných dosazích

Typicky zavádějící jsou příklady „zkažených teenagerů“, kdy například zpěvačka Billie Eilish prohlásila, že má „pornem zkažený mozek“, čehož se okamžitě chytilo několik antipornografických organizací. Socioložka Kelsy Burke pak uváděla na pravou míru určité dezinterpretace: https://slate.com/human-interest/2021/12/billie-ellish-howard-stern-brain-destroyed-sex-education.html (17. 12. 2021)

51
Interdisciplinární datový výzkumník John Foubert

https://www.johnfoubert.com/is-porn-bad – Stránka nabízí odpovědi na 16 základních otázek s výčtem zhruba 130 zdrojů. Vůči práci Johna Fouberta lze namítnout, že k ní přistupuje z pozice věřícího a důsledně hledá hlavně důkazy negativního působení pornografie.

52
Na serveru PornHub bylo zabráněno nahrávat podobná videa tím, že obsah můžou přidávat jen registrovaní uživatelé, kteří se prokáží úředním průkazem identity

Tuto kauzu důkladně mapuje dokument na Netflixu nazvaný Money Shot: The Pornhub Story (2023, Pornhub: Sex, prachy a internet). Věnoval jsem se mu v tomto videu: https://www.stream.cz/kinobox/70-procent-porna-je-trestny-cin-lze-zakazat-pornhub-pta-se-dokument-na-netflixu-64584823 (2. 4. 2023). Za nejvíce alarmující pokládám citovanou pasáž mezi 10:33 až 11:33.

52
Odborný článek Deep Tags

Deep tags: toward a quantitative analysis of online pornography. Antoine Mazières, Mathieu Trachman, Jean-Philippe Cointet, Baptiste Coulmont &Christophe Prieur. Porn Studies, Volume 1, 2014. s 80-95 https://coulmont.com/articles/deep-tags/

53
Výsledkem může být i zcela absurdní situace, kdy algoritmy sociálních sítí vyhodnotí pouhá slova jako vulva či vagina, tedy anatomicky správné názvy částí ženského těla, jako pornografii a takový obsah zablokují

https://www.zdravotnickydenik.cz/2024/03/socialni-media-vidi-zenske-telo-jako-pornografii-i-kdyz-jde-o-zdravi/ (31. 3. 2024, Ludmila Hamplová); odkaz na dále citovaný text zde: https://theconversation.com/social-media-continues-to-censor-womens-health-posts-as-pornography-and-it-may-cause-serious-harm-224200 (11. 3. 2024).

54
Nebo se předávkovaly drogami, jelikož nedokázaly snášet bolest, stres, ponižování na place a šikanu na sociálních sítích

Excesivně dlouhý seznam s různými příčinami smrti: https://www.iafd.com/deadporn/, kratší seznam pornohereček, jež zemřely na problémy úzce spojenými s natáčením: https://lustfel.com/dead-pornstars/

55
Za problematické považoval, že pornoherci mají „přirození veterinárních rozměrů“, produkují příliš mnoho ejakulátu a ženy mají mokrý orgasmus, což mu připadalo nerealistické

https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-radim-uzel-pornografie-poskytuje-falesny-obraz-intimniho-styku-68227 (12. 11. 2010) Jeden text za všechny; různě v nich varioval pouze to, že herce podezíral z používání maket a filmových triků. Obecně Uzlovy protesty proti ženské ejakulaci působí z dnešního pohledu zvláštně.

55
„Jsem sexuální v tom smyslu, jako byl Mozart muzikální. Veřejná sexualita pro mě byla od prvního představení tak přirozená, jako bych dýchala“

Hartley, Nina (2013). "Porn: An Effective Vehicle for Sexual Role Modeling and Education". In Taormino, Tristan; et al. (eds.). The Feminist Porn Book: The Politics of Producing Pleasure. New York: The Feminist Press.

56
Jako třeba 33letou Valentinu Nappi, jež o tom měla v roce 2019 i svůj TED talk

https://www.youtube.com/watch?v=j10BPz6Bhmk – Nappi tu pracuje především s pojmem heterotopie, jenž zavedl Michel Foucault.

56
Protože jim tyto účty byly rušeny jako „nevhodný obsah a nyní panuje mnohem více omezení“

https://magazin.aktualne.cz/celebrity/instagram-zrusil-ucty-stovkam-porno-hvezd-je-to-diskriminace/r~ce59ff1a0f6d11ea858fac1f6b220ee8/ (26. 11. 2019), https://www.heroine.cz/domaci/3553-onlyfans-i-explicitni-obsah-je-prace-jak-funguje-a-kdo-ho-v-cesku-tvori (23. 10. 2020), https://www.e15.cz/byznys/technologie-a-media/banky-proti-pornografii-tvurci-sit-onlyfans-potlaci-prilis-zrejmy-obsah-1382965 (20. 9. 2021)

58
Miliony, o nichž mluví Bree Olson, jsou víceméně minulostí. Jedna z nejsledovanějších internetových pornohvězd všech dob, Mia Khalifa

Jen na Twitteru Miu Khalifu ve druhé polovině roku 2022 sledovalo 4,7 milionů lidí, na Instagramu pak 27,7 milionů. V téže době byla 8. nejsledovanější pornoherečkou na PornHubu, a to přestože poslední videa natáčela v roce 2015. https://www.washingtonpost.com/business/2019/08/16/mia-khalifa-is-among-worlds-most-watched-women-yet-porn-industry-is-keeping-profits/ (16. 8. 2019).

59
Respektive neodnášejí si stejné následky

https://www.youtube.com/@offbeatme (dříve LustCast) – zachycuje řadu výpovědi hereček o mocných a nebezpečných lidech v pornoprůmyslu jako jsou Pierre Woodman, Rocco Siffredi či Max Hardcore.

61
A hlavně, prosím, ne domácí práce, tato vize soukromého pekla zaživa Radima Uzla natolik děsila, že o tom musel mluvit i v nesouvisejících případech

Jestliže na základě daného citátu máte pocit, že Radim Uzel domácí práce u mužů podporuje, počkejte si na kapitolu 22, nebo si vzpomeňte na kapitolu 12.

64
V nepornografických filmech s dějem pak jde o to, aby pohled na ženy nebyl čistě voyeuristický a ženy měly vlastní agendu a osobnost

Na tomto místě by mohlo být několikastránkové pojednání o základním pojmu feministické filmové teorie, tzv. male gaze (upřeném mužském pohledu na ženské tělo). Namísto toho nabídnu jen pár odkazů. Textové heslo: http://cinepur.cz/article.php?article=6 (říjen 200) a video esej: https://www.youtube.com/watch?v=eCPD7Mi9504 (2022)

23. Právo na čumendu, poplácání a pohoupání dcer na klíně

23. Právo na čumendu, poplácání a pohoupání dcer na klíně
178
Je obtížné říct, které z vět byly psané vážně, a nakolik se na nich už projevoval pokročilý věk autora s typicky cimrmanovskou neschopností myšlenku udržet i opustit

Nešlo však o náhodu, spíše o součást dlouhodobých tendencí, jak se později ukázalo v rozhovoru s Martinem Veselovským v DVTV s titulkem Chlap je od přírody zvíře, ženy by s tím měly počítat a zařídit se podle toho https://www.dvtv.cz/video/sexualni-obtezovani-chlap-je-od-prirody-zvire-zeny-by-s-tim-mely-pocitat-a-zaridit-se-podle-toho-rika-uzel (8. 12. 2020), dále v článku To nešťastné sexuální obtěžování https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-to-nestastne-sexualni-obtezovani.A210128_112324_p_spolecnost_wag (30. 1. 2021) či v textu Různé pojetí sexuální normy, jenž vyšel v Parlamentních listech https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Radim-Uzel-Ruzne-pojeti-sexualni-normy-655265 (25. 2. 2021). Tyto jednotlivé prezentace jsou především auto-plagiáty, kde se různé věty a sousloví opakují ve stále bizarnějších spojeních. Vřele doporučuji přečíst si je bez přestávky za sebou, budete mít nejspíš dojem, že se nacházíte v zrcadlovém bludišti, kde každý další sál a ulička nabízejí zdeformovanější perspektivu. I z důvodu naprosté repetitivnosti už nebudu uvádět u citátů přímé zdroje. Je nutné zdůraznit, že tyto texty vycházely již poté, co byl zveřejněn desetidílný kritický seriál Uzel zahradníkem na Heroine.cz a měly by být reakcí na něj. Šéfredaktorka Anna Urbanová vyzvala e-mailem Radima Uzla k reakci a on ji odkázal právě na tyto články, což situaci ještě přidává na absurditě. V textu Různé pojetí sexuální normy stojí například: „Pozoruhodná není jenom topografická anatomie dotyků a jejich intenzita, ale i změny časové. Jinak se hodnotí spolužákův dotyk stehna na maturitním večírku a daleko jiných rozměrů nabude tento dotyk po třiceti letech, kdy je z tohoto spolužáka bohatý soudce, a ze spolužačky, nyní ‚oběti‘, chudobná a vlastní vinou opuštěná žena v klimakteriu. Přímo mamutího rozměru nabude tato aféra v případě slavného režiséra a stárnoucí neúspěšné herečky. V této chvíli už jí režisér roli sice nedá, ale zato může po několika desetiletích za toto sáhnutí na stehno zaplatit tučné odškodné, protože oběť je celoživotně poškozena a má prokazatelně škodlivé následky.“ – Uzel zde opakuje blud o sahání na stehno před třiceti lety, za nějž se platí tučné odškodné, ačkoli neexistuje jediný takový mediálně známý případ; stejně jako nikdy neexistoval případ slavného režiséra obviněného stárnoucí herečkou (viz kapitoly 3, 4 a 5 v prvním oddílu knihy; Uzel nikdy nebyl schopný nikoho jmenovat). S tímto bludem začal v roce 2018 v rozhovoru s Pavlem Štruncem a opakoval ho i v roce 2021. Skutečné smotávání nastává ale už v předcházejícím souvětí. I zde jde o echo rozhovoru se Štruncem, kde byla řeč o soudci Nejvyššího soudu USA Brettu Kavanaughovi. Ani zde, v případě obvinění od více žen, nešlo o sahání na stehno, ale o sexuální útoky jako např. stržení na postel, násilné svlékání, zakrývání úst dlaní, aby oběť nemohla křičet, či strkání penisu před obličej. Uzlovo tvrzení, že danou činnost „nelze po letech zpětně rekvalifikovat“, je čirý nesmysl – tehdy i dnes by se to hodnotilo stejně. Šlo o tvrdý sexuální atak, který neskončil znásilněním jenom proto, že se dotyčné vysmekly a utekly. (Spisovatel Michal Viewegh to v jednom svém sloupku pro Lidové noviny v roce 2018 označil na „nevinný gymnaziální petting“, za což by si zasloužil drsnější boomerský pegging. http://www.houpaciosel.cz/2018/10/19/nevtipny-fejetonista-viewegh/). Profesorka psychologie Christine Blasey Ford, která s obviněním přišla, nebyla „vlastní vinou opuštěná“, ale dvacet let vdaná, se dvěma dětmi a pracovala na poměrně prestižním místě. Stejně tak byla vdaná další oběť, Deborah Ramirez, která se profesně věnuje obětem sexuálního násilí. (Jejich výpovědi vyšetřovatelé FBI označili za věrohodné, ale Senát je nepřipustil ke slyšení.) https://en.wikipedia.org/wiki/Christine_Blasey_Ford#Sexual_assault_allegation_against_Brett_Kavanaugh, cca 60 odkazů) Výraz „vlastní vinou opuštěná“ se ovšem v Uzlových textech objevuje často a jeho kořeny lze najít v jeho autobiografiích (2012, 2020), kde takto s těžce skrývanou nelibostí popisuje svou jedinou dceru Irenu. Korunu tomu nasazuje, když v knize Mužský šovinismus pro pokročilé (2005), do níž přispěl jejímu autorovi Josefu Hausmannovi finálními komentáři ke každé kapitole, navrhuje dokonce, že „naprostá většina těchto (sociálních) dávek by měla být snížena ženám vlastní vinou opuštěným“ (s. 46). Zde už jsou na místě pochyby, zda takové nelidské věty píše MUDr. Uzel, nebo MUDr. Mengele. Můžeme i váhat, jak by takovou okolnost, jakou je „byla vlastní vinou opuštěná“, šlo zjišťovat? Že by na to zasedaly nějaké mravnostní komise? Nutno říct, že většina Uzlových rozhovorů a textů z posledních let je primárně tímto zmateným mícháním obsedantních témat, v nichž se dotyčný sám ztrácí. Rozplést byť jen pár jeho vět vyžaduje nemalé úsilí. Uvědomuji si, že čtení těchto řádků musí být pro čtenáře a čtenářky této knihy náročné a možná i otravné. Snažím se však jenom demonstrovat, s jak upatlaným materiálem máme co do činění a že texty Radima Uzla rozhodně nebyly „přístupným čtením pro obyčejné lidi“. Jakmile je nečtete jen zcela povrchně a snažíte se je rozplést, stávají se z nich naopak stále chaotičtěji zašmodrchané slovní cucky.

179
Jako již tradičně, citát začíná poměrně normálně a čím víc postupuje, tím se z toho stává větší fantasmagorie a paranoia

V jiné verzi tohoto výroku k posazení dcery na kolena už jde hlavně o to, že se Radimu Uzlovi s dotyčným strachem osobně svěřoval jeho známý, politik, který se bál, že by ho to mohlo stát kariéru, a teprve toto Uzel považuje za problém. Nemá asi smysl pátrat, o koho šlo, podstatné je, že tento strach nebyl nikdy naplněn a podle dostupných zpráv z domova i zahraničí z toho nikdo nikdy nebyl obviněn. Pro Uzlovo líčení jakékoli situace jsou tedy typické argumenty ode zdi ke zdi. Buď bagatelizace, že na straně osahávaných není žádný problém a mají si na to zvyknout (stačí, že se ozvou poté, co se jim to stane; osvěta a prevence není třeba). Nebo hystericky přepjatá reakce, co hrozí mužům, kteří by mohli být obviněni z trestného činu. Když se podíváme, co říká současný feminismus, zjistíme, že přesně naopak míří k tomu, aby otcům bylo dovoleno totéž co matkám, protože právě to je rovnost. Dotyky a obecně intimní projevy matek vůči dětem jsou široce tolerované, u otců se na totéž díváme nespravedlivě s podezřením. Jak píše socioložka Elizabeth Badinter: „Ve skutečnosti není dobré otcovství možné bez akceptování (...) špetky pedofilie! Je načase, aby bylo otcům přiznáno to, co se matkám povoluje odjakživa.“ (Tudy cesta nevede, 1999, s. 180) To, že nám toto akceptování rovnostářských norem celospolečensky dosud dělá problém, však není chyba feminismu. Dvojí metr jde naopak proti jeho duchu.

179
Radim Uzel třeba zmiňuje, že „přátelský dotyk může přispět k proteplení vztahů na pracovišti

Termín „proteplení vztahů na pracovišti“ se v Uzlových textech objevuje nejpozději v roce 2008, v DVTV v roce 2021 tedy jen omílá již mnohokrát vyřčené. (https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/co-bylo-kdysi-povzbuzenim-je-dnes-harasenim-40186820, 15. 2. 2008). Odvolává se zde na „důvěryhodný zdroj“, že „podobné chování na pracovišti prospívá vztahům a zvýší kolektivní sounáležitost“. Jak je již pravidlem, tento zdroj neuvádí.

180
O čemž ho museli veřejně poučit jeho mladší a příčetnější oborové kolegyně a kolega Petra Vrzáčková, Petra Sejbalová a Vladislav Chvála v anketě Českého rozhlasu

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/radim-uzel-sexuolog-anketa-petra-vrzackova-vladislav-chvala-petra-sejbalova_2012121421_dok (12. 12. 2020, Vít Svoboda, Dominika Kubištová) Některé postoje Radima Uzla už nejsou přijatelné.‘ Pět sexuologů hodnotí plácnutí po zadku a další chování

180
V rozhovoru je patrná absence odbornosti, a to do zarážející míry

https://e-psycholog.eu/clanek/386 Bartošová, K., Cíglerová, J., Cígler, H. (2020). Vyjádření k rozhovoru Radima Uzla ze dne 8. 12. 2020. E-psychologie, 14(4), 68-71.

182
„Psycholožky se zdravým rozumem“

https://cs.wikipedia.org/wiki/Terapie_pevn%C3%BDm_objet%C3%ADm Vědecká rada České lékařské komory pak v říjnu 2012 vydala stanovisko, podle kterého jde o metodu s neověřeným účinkem, a proto by neměla být zdravotníky a zejména lékaři aplikována. Podle vyjádření bývalého viceprezidenta České lékařské komory, MUDr. Zdeňka Mrozka jde navíc o metodu značně neetickou. Dále: https://psychologie.cz/stop-terapii-pevnym-objetim/

182
Cokoli s označením „komplex“ má zároveň negativní nádech a vypovídá spíš o nezvládnutí společenské role

Ochranitelský komplex není specificky vymezený termín. Blíží se ale nejvíc termínu spasitelský komplex (případně též mesiášský komplex, božský komplex nebo spasitelský syndrom). Jedná se o stav mysli, při kterém se osoba domnívá, že jejím osudem či předurčením je zachraňovat a zachránit. Nejedná se o zvláštní psychiatrickou diagnózu či duševní poruchu. Spasitelský syndrom se však může objevit jako součást psychotických onemocnění. Je otázka, k čemu se Radim Uzel vlastně hlásil a proč nekriticky pracoval s pojmy, jimž nerozuměl.

182
Přitom Uzlovým problémem bylo to, že patřil k jedněm z nejvýraznějších veřejných osob, které odmítají a shazují princip individuálního porodního plánu

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/radim-uzel-muz-je-u-porodu-zbytecny-zenu-spise-stresuje-68841 (18. 10. 2010), https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Radim-Uzel-Umeni-porodnicke-488748 (21. 5. 2017), https://www.mujrozhlas.cz/xaver-host/sexuolog-radim-uzel-s-pritomnosti-otcu-u-porodu-prilis-nesouhlasim (10. 12. 2019), https://www.stream.cz/pod-zakrytym-usmevem/sexuolog-uzel-a-anife-vyskocilova-hosty-zabavne-talkshow-dvojice-krampol-a-grossova-64122857 (Ženy si dnes berou právníka i na porodní sál, 6. 1. 2021), https://www.extra.cz/radim-uzel-natvrdo-tehotnym-zakazat-internet-perverzite-vice-pohlavi-neustupovat (19. 1. 2021) K tomu už jenom vtip: „Když se narodil Radim Uzel, tak po zadečku plácl porodní sestru.“

183
Sám sebe vylíčí jako nevinnou oběť inkvizičního tažení a sarkasticky žádá o amnestii

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/znasilneni-na-porodnim-sale-268035 (2. 9. 2003)
Text se nese v tomto duchu: „Americká feministka Leilah McCrackenová se s americkými porodníky nemazlí. Má tu medicínskou pakáž prokouknutou skrznaskrz. Není žádný diletant. Ta dobrá duše absolvovala už pět porodů. Každý z nich prožívala jako kruté znásilnění. Podrobně o tom píše ve své knize Znásilnění dvacátého století. (…) Při četbě její knihy jsem si zavzpomínal na svou porodnickou kariéru. Na těch několik tisíc ‚znásilnění‘, která jsem na porodním sále spáchal. Nejstaršímu dítku, které jsem přivedl na svět, bylo letos čtyřicet let. Tak snad je už většina mých zločinů chválabohu amnestována. (…) Myslím, že jsem ženy při porodech násilím neodhaloval na intimních místech. Ani jsem je schválně a bezdůvodně nezraňoval. To spíš mě rodičky několikrát bolestivě štíply, koply, kously. (…) Závěrem bych chtěl místopřísežně prohlásit, že nejsem bojovníkem proti láskyplnému, něžnému, přirozenému porodnictví. Ani těhotenství nechápu jako nemoc a normální porod jako operaci. Musím ovšem zdůraznit slovo ‚normální‘. Při něm může žena rodit vleže, vsedě, vkleče, vstoje nebo jako v africkém pralese, zavěšená na liánách. Může rodit na souši i do vody, chlupatá nebo oholená, potmě nebo jak je komu libo. O normálním průběhu porodu však zatím nikdo nedokáže rozhodnout. (…) Když si tak někdy probírám všechny ty výčitky nejrůznějších Leilah McCrackenových, říkám si: kéž by na světě existovalo jenom takovéto násilí!“ – Sebereflexe nula a za dalších dvacet let od napsání textu se to téměř nezměnilo.

183
Potrvá tak deset dvacet let, než se srovnáme s jinými západními zeměmi, které samozřejmě mají i v této oblasti své problémy

Aspoň částečnou představu si můžeme udělat z hraného sedmidílného seriálu britské veřejnoprávní televize BBC This Is Going To Hurt (Bude to bolet, 2022) podle knižní předlohy Doktore, bude to bolet?

188
Jedním z nejznámějších příkladů zaznamenaných i v odborných pracích na téma mezilidské komunikace

Jedná se o výzkum (již v kapitole 16 citované) antropoložky Margaret Mead, setkat se s ním lze např. v knize Paula Watzlawicka Jak skutečná je skutečnost? Mylné představy, klamání, porozumění. orig. 1976, česky 1998)

189
Pozoruhodné na tom celém je, že Radim Uzel ve své knize Sexuální mýty a pověry (2018) tento příklad o amerických vojácích a britských dívkách uvádí taky

Radim Uzel, Sexuální mýty a pověry, s. 112-113

189
A když si vyberu jít na interrupci, tak jsem Satan

Autorku výroku si již nepamatuji, budu rád, když se mi přihlásí

190
V minulosti se v západní kultuře podobně pohlíželo i na ženino „ne“

Dá se to chápat i jako filosofický problém jazyka – co znamená ne a zda zákaz platí, i když ho nerespektujeme https://www.advojka.cz/archiv/2021/13/ne-znamena-ne (Tomáš Koblížek)

190
Přistoupí na to a hraje podle těchto pravidel

Při debatách na toto téma vždy přicházejí velmi extrovertní a asertivní jedinci, kteří tvrdí, že si umí prosadit svou a nikdy se nenechají nikým umlčet nebo manipulovat. Jednak je to často proto, že sami bývají manipulátoři a obtěžující, a jednak tím demonstrují, že nechápou nebo chtějí zamlžit, že velká část populace nemá stejnou povahu jako oni nebo ony. A přesto oni nebo ony chtějí všem ostatním vnucovat své standardy chování.

191
Dokonale zavádějící je v tomto ohledu česká kolektivní publikace Moc krásy (2017)

Moc krásy: Pomáhá krása a atraktivita k životnímu úspěchu? (autoři: Petra Anýžová, Petr Hampl, Dana Hamplová, Marek Loužek, Petr Matějů, Michael L. Smith, Simona Weidnerová; nakl. Karolinum, 2017) Kniha prakticky vůbec nepracuje s údajně použitou literaturou ani necituje jména a myšlenky jejich autorů a autorek. Z 347 knih a 277 jmen autorů a autorek uvedených v sekci Použitá literatura jich je ve jmenném rejstříku 77, což je zarážející nepoměr. Ve skutečnosti většina publikace pracuje pouze s několika špatně pochopenými větami z knihy Mýtus krásy od Naomi Wolf a k nim si pak konstruuje zbytečné výzkumy, které buď nic nedokazují, nebo nevyvracejí argumentaci autorky, jíž mají oponovat. Je opravdu ostudné vydávat něco takového za „odbornou publikaci“. Wolf přitom není nijak nedotknutelnou autoritou, viz kapitola 10.

192
Alkohol, vaše oblíbená polehčující okolnost pro muže, když něco spáchají, a přitěžující okolnost pro ženu, pokud se stane obětí

Tento a další odstavec jsou výtažkem z tweetů publicistky Ireny Buršové.

193
Ženy byly v dějinách různě promiskuitní podle toho, co jim daná kultura dovolila

Zbytek této podkapitoly přebírám od Martina Fafejty z jeho knihy Úvod do sociologie pohlaví a sexuality (2004), kde cituje jednotlivé odborníky z oblasti sociologie, psychologie a antropologie. Za upozornění vděčím psychologovi Jiřímu Procházkovi; podkapitola je z velké části formulována i podle jeho vět z osobní elektronické komunikace.

194
Doležalovo přirovnání je zcela mimo a popírá základní etické principy pohledu do lidské tváře

Viz Emanuel Levinas v kapitole 11 v pasáži „Dějiny filosofie jako dějiny mužů“.

195
Podobně psal roku 2013 v již dříve zmiňovaném textu Válka žen proti mužům v Lidových novinách tehdejší vedoucí rubriky Orientace Matyáš Zrno, že se to s označováním všeho možného za sexuální nebo domácí násilí přehání

http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=1165 Matyáš Zrno: Válka žen proti mužům. Lidové noviny, 18.05.2013+ https://www.respekt.cz/tydenik/1992/32/je-mozny-sex-bez-znasilneni 10. 8. 1992; https://www.respekt.cz/tydenik/1992/39/je-mozne-mluvit-se-zenou-bez-pohlavniho-obtezovani 28. 9. 1992; https://www.respekt.cz/tydenik/1992/46/je-mozne-mluvit-a-psat-spravne-bez-diskriminace 16. 11. 1992

196
Kdo ji nenásleduje, není „normální zdravý chlap“ a jeho sexuální chování není v pořádku

První fází sbližování je vábení osob preferovaného pohlaví signály svého mužství nebo ženství – mimoslovní atraktivita. Ve druhé fázi je zvolený přitažlivý partner lákán pohledy, mimikou, gesty i slovy, tj. předdotykovým dvořením – pro posouzení normy zcela zásadní proceptivita. Třetí fází je zpřístupnění těla k dotykové stimulaci erotogenních zón – tedy už akceptivita. Následuje vlastní genitální spojení – mužská penetrace a ženská receptivita. Víme, že u většinové sexuality je atraktivita prioritní vůči fázi předdotykové, proceptivita vůči dotykové. (Sexuální násilí a parafilie, existuje patologická sexuální agresivita či nikoliv? (MUDr. Marek Páv, Ph.D., MBA, MUDr. Slavoj Brichcín, Psychiatrická praxe, 2019. https://www.solen.sk/storage/file/article/PSY_1_2020_final%20%E2%80%93%20Pav.pdf)

198
Většinou jde o předstírání nepochopení a v ostatních případech jde o důkaz slabé sociální inteligence

V hlavě mi utkvěl screenshot z jedné elektronické konverzace, kde náctiletý chlapec posílal stejně staré dívce hned v prvním příspěvku větu: „Máš hezké oči, pošli mi piču“.

198
Vidíme rovněž, jak jsou a vždy byli i v dřívější zdánlivě svobodnější společnosti určití lidé vytlačováni ze „sexuálního trhu“ na základě indexu „šukatelnosti“ (fuckability), jak to nazývá oxfordská filosofka Amia Srinivasan, autorka první knihy

Než tu byla kniha, existovala dříve tato esej. https://www.lrb.co.uk/the-paper/v40/n06/amia-srinivasan/does-anyone-have-the-right-to-sex (26. 3. 2018). Celá 276stránková kniha se skládá z šesti velmi rozdílně pojatých esejů. Česky o knize referoval třeba Deník N https://denikn.cz/779712/muze-nahota-znamenat-kontrolu-a-existuje-pravo-na-sex/ (4. 1. 2022) a https://www.respekt.cz/special/2021/budoucnost-zapadu (2021).

201
Odhadem mezi 3 až 5 %

https://www.medicinenet.com/paraphilia/article.htm - Slovem parafilik se označují lidé, kteří mají silné preference pro neobvyklé sexuální objekty nebo pro neobvyklé sexuální aktivity, které často zahrnují nějakou formu nesouhlasu ze strany sexuálního objektu či přímo násilí při sexu," uvádí vedoucí Centra pro sexuální zdraví a intervence Kateřina Klapilová.
Příčiny vzniku parafilií nejsou dosud podle odborníků dobře známy, dispozice jsou ale vrozené. Pedofilie, neboli zaměření na předpubertální osoby, se v Česku podle dřívějších informací Ústavu duševního zdraví vyskytuje asi u 0,3 procenta populace. Hebefilie či efebofilie, zaměření na pubertální osoby, přibližně u 1,9 procenta lidí. Asi 3,6 procenta preferuje znehybnění partnera a procento má preferenci pro patologickou sexuální agresi. Velká část z nich se podle odborníků nikdy nedopustí delikventního jednání. Většina se se svou sexualitou snaží vyrovnávat sama a nevyhledá pomoc odborníka. Vznikl proto projekt Parafilik.cz, který nabízí krizovou linku, anonymní poradnu či terapii. Podle průzkumu na začátku projektu mezi členy svépomocných a podpůrných komunit bylo více než 60 % osob nespokojených se systémem péče v Česku. Více než 68 % se bálo i před odborníkem vyjádřit své obavy a pocity.

203
(Naštěstí a již navždy) bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová

Daniele Kovářové by mohla být věnována samostatná kapitola, podobně jako třeba Benjaminu Kurasovi, Josefu Hausmannovi, Marku Hermanovi, Alexandru Tomskému, Vlastimilu Vondruškovi, Jana Bobošíkové, Evě Hrindové, Karolíně Stonjekové, Martině Kociánové a (současným i bývalým) poslancům a senátorům Patriku Nacherovi, Nině Novákové, Pavlíně Nytrové, Jiřímu Horákovi, Tomáši Zdechovskému, Zdeňku Hrabovi či dalším. Původně tato kapitola s názvem Šovinista k šovinistovi sedá, šarlatán šarlatána si hledá měla demonstrovat, že Radim Uzel skutečně není ústřední figurou „kulturní války“, ale vše padlo za oběť nutného krácení. V této poznámce zmíním jen ilustrativně jednu neomluvitelnou nepravdu, kterou Daniela Kovářová šíří opakovaně a dlouhodobě. Ve videu pro organizaci Aliance pro rodinu ze srpna 2019 říká, že by Istanbulská úmluva mohla prolamovat mlčenlivost advokátů. (https://www.voxpopuli.sk/cs/pravo/hlidame-legislativu-pravo/istambulska-umluva-vnese-do-spolecnosti-rozpory-a-bude-vytvaret-dalsi-problemy-rikaji-experti.html; video má 22 minut a vystupují zde známí výtečníci Roman Joch, Hana Lipovská, Lenka Zlámalová či Stanislav Křeček s náloží hoaxů a dezinterpretací, z nichž většinu tato kniha vyvrací – https://www.youtube.com/watch?v=N0h2_89WoGU&ab_channel=Alianceprorodinu). Kovářová zde perfidně naznačuje, že by dotyčná mezinárodní úmluva mohla zrušit jedno svaté pravidlo, podle něhož advokáti nemohou prozrazovat o svých klientech, že se dopustili trestného činu, tedy že advokáti nemají stejnou oznamovací povinnost jako obyčejní „civilové“. Pokud by advokát měl klienta, jenž se dopustil znásilnění, musel by ho tedy nově podle pravidel Istanbulské úmluvy udat, a to dokonce, i kdyby měl jenom podezření na spáchání trestného činu (aspoň podle tvrzení Kovářové v čase 11:40-13:05). Tato úvaha je zcela ulítlá i s použitím nejprostší selské logiky. Znamenalo by to prakticky nemožnost zastupovat většinu obžalovaných ze znásilnění, jelikož většina obžalovaných se činu dopouští (většina falešných obvinění je stažena už v době policejního vyšetřování a k soudu se nedostane). Daniela Kovářová tento nesmysl nicméně hlásá a ohání se přitom svou pochybnou autoritou bývalé ministryně spravedlnosti a bezvýznamným titulem prezidentky
rodinných advokátů, kterou si sama založila jenom proto, aby se měla jak prezentovat v médiích. Bezvýznamnost Unie rodinných advokátů dokládá, že jejím členem byl i Radim Uzel, který neměl žádné advokátní vzdělání, nebo právo nepraktikující, ale o to konzervativnější teolog Max Kašparů, jenž je členem pouze z ideologických důvodů. Daniela Kovářová se dokonce v roce 2018 snažila předstírat, že tlumočí odmítavé stanovisko České advokátní komory vůči Istanbulské úmluvě, která přitom dodnes žádné oficiální stanovisko nevydala. (https://advokatnidenik.cz/2018/10/25/cak-proti-istanbulske-umluve/, 25. 10. 2018) Podstatné na těchto zavádějících postojích Kovářové je, že přesně tento problém řešila nezávislá Benátská komise již v říjnu 2019: (https://www.venice.coe.int/webforms/documents/?pdf=CDL-AD(2019)018-e, dokument 26 stran). Jedná se o sbor zhruba 60 ústavních právníků a právniček, kteří svou odborností Danielu Kovářovou strčí hravě do kapsy. Komise se jednoznačně shodla, že z Istanbulské úmluvy v žádném případě neplyne, že by se mlčenlivost advokátů mohla prolomit. Tuto informaci v Česku potvrdil i Úřad vlády (https://www.tojerovnost.cz/cs/istanbulska-umluva-cr/) s uveřejněním celého materiálu. „V kolika z těch 33 zemí, co úmluvu už ratifikovaly, k prolomení mlčenlivosti advokátů došlo? Z našich poznatků vyplývá, že v žádné.“ https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/Rozbor-dopadu-Istanbulske-umluvy_4.pdf. V listopadu 2019 vyšel v odborném časopise Jurisprudence devítistránkový komentář advokáta Daniela Bartoně http://www.jurisprudence.cz/cz/casopis/jak-ne-uvazovat-o-nasili-a-istanbulske-umluve.m-371.html, kde vyvrací i další omyl Kovářové, že IÚ zakazuje smírné a alternativní řešení sporů, například formou mediace. Kovářová přitom ještě v prosinci 2019 poskytla dvoudílný rozhovor, kde dále šířila hoaxy dané nepochopením celého dokumentu. (https://www.youtube.com/watch?v=VDRm97MF7B0, 12. 12. 2019) Právnička Veronika Bílková popsala svou zkušenost členky Benátské komise za Českou republiku, která se jako odbornice zabývala implementací úmluvy v jiných státech. Ta zdůraznila, že argumenty proti jsou všude podobné, ale také jsou podle ní všude stejně chybné. (https://denikn.cz/1239530/dve-hodiny-odbornych-argumentu-prebije-veta-nechci-gender-jak-se-v-cesku-rozhoduje-o-istanbulske-umluve/, 21. 9. 2023) Daniela Kovářová je českou obdobou stejně prolhané a zákeřné americké antifeministické aktivistky Phyllis Schlafly ze 70. let, která si v televizi v přímém přenosu vymýšlela neexistující soudní případy, jimiž hodlala podpořit své falešné pseudoargumenty. O Schlafly a tehdejší vlně feminismu vznikla v roce 2020 devítidílná minisérie HBO, Mrs. America s Cate Blanchett v hlavní roli.

203
Hraje dlouhodobě roli oné včelí královny, strážkyně patriarchátu a pick me girl

Pojem „strážkyně patriarchátu“ v knize již několikrát padnul, vysvětlený je třeba v kapitolách 8 a 11. Definice termínů jinak viz https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/pick-me-girl; https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/syndrom-vceli-kralovny; https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/strazkyne-patriarchatu a https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/internalizovana-misogynie (Autorkou hesel je Irena Buršová.)

203
V rozhovoru pro Prima CNN v červnu 2021 v návaznosti na kauzu Dominika Feriho prohlásila

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ondrej-trojan-sexuolog-daniela-kovarova-sexualni-nasili.A210610_153513_domaci_vlc (11. června 2021) Výchova dívek je prevencí sexuálního násilí. Na tom se shodla advokátka Daniela Kovářová a sexuolog Ondřej Trojan. „Základ je výchova v rodinách. Ženy by si měly uvědomit, ať už mají jakékoliv pokrokové názory, že když jsou ve společnosti muže, je on většinou silnější,“ nechal se v debatě CNN Prima News o kauze Dominika Feriho slyšet Trojan, podle kterého ani zvyšování trestů za sexuální zločiny nemá smysl. Trojanovi podle instruktora sebeobrany a právníka Pavla Houdka chybí základní znalost problematiky. „Pak by věděl, že znásilnění není o síle, ale o moci. Drtivá většina znásilnění není spáchána pomocí velké fyzické síly, ale nadvlády.“

206
„Muži mě obtěžují celý život a doufám, že budou dál,“ prohlásila s přihlouplou chichotavou koketností v rozhovoru pro Seznam zprávy o hnutí MeToo

https://www.stream.cz/vyzva/kovarova-rodice-umetaji-detem-cestu-je-chyba-ze-je-nepripravuji-na-stres-a-trauma-340342 (21. 11. 2017, rozhovor vedla Renata Kalenská) Muži mě obtěžují celý život a doufám, že budou dál. #MeToo je nafouknutá bublina. Myslela jsem, že je to americká legrace, která k nám nepřijde, hodnotí právnička Daniela Kovářová celosvětovou kampaň upozorňující na sexuální obtěžování. Ve stejném duchu se nese i tento rozhovor https://www.reflex.cz/clanek/video/83418/za-sexualni-obtezovani-si-zeny-casto-mohou-samy-rika-exministryne-kovarova.html (24. 11 2017)

206
Pískání na ulici na ženy bylo před několika dekádami komplimentem

Pískání bylo pro ženy komplimentem především v tom smyslu, protože se potřebovaly zalíbit mužům, kteří by s nimi jinak zametli chodník. Schválně si představte tuto situaci třeba v první polovině 20. století – kde by vůbec žena vzala odvahu vymezit se vůči skupince pohvizdujících mužů a jak by asi dopadla, kdyby to udělala? Nemusíme si nutně představovat vraždu nebo skupinové znásilnění, ale rozhodně by to nebylo nic, co by velmi negativně neovlivnilo ženinu náladu na celý den či podstatně delší dobu. Ono „přijetí komplimentu“ nebyl tedy akt emoční potěchy, ale převážně akt nutné obranné přetvářky. A glorifikace takové reality je přinejmenším zaslepená a hloupá.

210
Jeho základem není nahodilost, rychlost a neovladatelnost, ale naopak systematičnost, cílenost, pozvolný přechod od psychické manipulace a týrání k tomu fyzickému

Je pozoruhodné, jak se v tomto Kovářová kryje s Radimem Uzlem. Ten v blivajzní publikaci Mužský šovinismus pro pokročilé na s. 108 píše obdobně: „Domácí násilí ženské je často chronické. Vyznačuje se třeba i dlouholetým ponižováním, šikanou a všelijakou buzerací. Mužské násilí bývá naproti tomu akutní jednorázovou odezvou, náhlou odplatou, která vyhřezne po dopadu poslední kapky do přeplněné nádoby hořkosti. Ale vykládejte to u soudu, zejména když předsedkyní senátu je třeba zrovna taková doma šikanující nestvůra!“ - Uzel i Kovářová vidí v mužském násilí něco nezvladatelného a něco, co ani nejde zmírnit zákony, ale nejspíš ani nijak jinak. Nejde o to, že by neexistovaly jednotlivé popisované projevy. Jde o to, že mužské brachiální „akutní“ násilí není nahlíženo jako systematické, plynoucí z pocitů zautomatizované převahy a je klasifikováno jako „jednorázové“, což je zkrátka nepravda a nechápání povahy stupňujícího se násilí agresorů. Problémem není, že by Uzel a Kovářová popisovali celkovou situaci zcela nesprávně, ale vybírají jen ty projevy, které jsou příliš schematizované.

210
Protože to činí z pozice legislativní tvůrkyně, bývalé ministryně a šéfky vlastního advokátního spolku

Toto poslední souvětí je citátem neznámého autora či autorky.

211
Jak píše třeba socioložka Lucie Jarkovská v textu Za všechno nemůže Uzel aneb Výchova dívek v Čechách z roku 2020

https://a2larm.cz/2020/12/vychova-divek-v-cechach-aneb-za-vsechno-nemuze-uzel/ (21. 12. 2020) Pro nepamětníky – Výchova dívek v Čechách je název románu Michala Viewegha, proto i mezititulek nepoužívá správný termín v Česku, z kterého lezli Václavu Havlovi „slimáci po těle“ (https://radiozurnal.rozhlas.cz/cesko-neznam-prohlasil-vaclav-havel-v-jednech-z-prvnich-hovoru-z-lan-6266967, 11. 3. 2015).

213
Současnou generaci už naštěstí učí rozumnější lidé jako například arabská výzkumnice a básnířka Farida D

https://www.faridad.com/

214
Rodiče by se měli mnohem méně starat o to, jestli je jejich dcera coura, protože i kdyby byla, je to její věc

Autorka zde mluví o neprovdaných, nezadaných ženách, ne o ženách v pevných svazcích, které ubližují nevěrami svému partnerovi.

214
Ženy mužům nedluží být cudné, aby získaly respekt, ženy mužům nedluží být krásné

Stejně se jmenuje i celá kniha 21 esejů od Florence Given: Women Don't Owe You Pretty (2020).

214
Momentálně tu stále máme dvě základní skupiny lidí

Vycházím z diskuse ve facebookové skupině Everyday Patriarchy Bullshit, kterou vedly ministerská úřednice Hana Cucuová a socioložka Johana Chylíková. https://www.facebook.com/groups/967870373283278

215
Nelze ale brát na lehkou váhu to, o čem píše sociolog Martin Fafejta

Martin Fafejta, Sexualita a sexuální identita – Sociální povaha přirozenosti (2016, Portál), citované pasáže jsou výběrem ze stran 93 až 101. Tuto knihu obecně doporučuji ke čtení všem. Zabývá se mnoha stejnými tématy jako Velmi pozdní odpoledne a mnohá z nich pojednává podrobněji. Pokud vám určité pasáže v této publikaci připadají zkratkovité, bude Fafejtova publikace vhodnou doplňující četbou. Jeho kniha je navíc psána méně konfrontačním jazykem.

215
Sexuální scénáře jsou mnohem nejasnější, nepředvídatelnější a složitější, než tomu bylo dříve

Jistým problémem je, že o nešťastných výsledcích sexuální komunikace a jednání se dozvídáme více z komunity, která klade důraz na konsent a korektnost. Náhle to vypadá, jako by to byl problém jenom zde (a šlo o výsledek pouhé přecitlivělosti), zatímco o stejných a mnohem horších situacích v komunitách, které žijí podle genderových stereotypů, se dozvídáme málo, jelikož jsou pro ně tabu nebo jsou přijímány jako „nevyhnutelné“. V současné debatě bolestně chybí přiznání žen z konzervativnějšího tábora, že se jim děje totéž. (Výjimkou může být netflixovský dokument Keep Sweet: Prey and Obey z roku 2022 o komunitě amerických mormonů, kde ovšem také většina obětí vypovídat nechce a o jejich osudech se dozvídáme jen zprostředkovaně.) Prozatím tito konzervativnější lidé jen připravují velmi nevýhodnou půdu pro své potomky, kteří budou v koloběhu násilí žít dál a přijímat to jako druh hrdosti a síly. Sebezapření se zde považuje za hlavní hodnotu a ctnost. Narativním filmem na toto téma je například Women Talking (2022) od režisérky Sarah Polley.

216
Téměř 50 % dotazovaných navíc prohlásilo, že z výuky nezískalo o intimním životě naprosto žádné informace

Z výzkumu organizace Konsent v roce 2021 vyplývá, že ze 400 oslovených učitelů a učitelek si je 25 % z nich během sexuální nauky nejistých a 50 % dotazovaných potřebuje poradit s tématy sexuálního násilí a mýtů a stereotypů o sexualitě. https://zena.aktualne.cz/na-zachodcich/r~059469b4b0e511ec8b18ac1f6b220ee8/ (Klára Elšíková, 5. 4. 2022) https://stredoskolskaunie.cz/wp-content/uploads/2020/11/Zprava-z-pruzkumu-sexualni-vychova-na-strednich-skolach.pdf

217
Jak se poškleboval Radim Uzel v DVTV a ještě ostřeji v již zaniklých Haló novinách

https://web.archive.org/web/20210126130821/http://www.halonoviny.cz/articles/view/54734249 (Často vítězí blbost nad moudrostí, 31. 12. 2020) „Díky mužskému hormonu testosteronu jsou sexuální karty seznamovacího, sbližovacího a párovacího obřadu předem rozdány. Mužská a ženská role je rozdílná. A ten, kdo se předem ženy ptá, zda jí může někam sáhnout, nebo ne, nebo zda jí smí sundat nějakou oděvní součást a žádá o svolení, je prostě blbec.“ Z tohoto blbského citátu je ale možné si dovodit především to, že Radim Uzel nejspíš nikdy neměl sex se sebevědomou nebo dominantnější ženou nebo cizinkou. Bylo by ale s podivem, kdyby ano, jelikož neoplýval ničím, čím by je mohl okouzlit.

219
Od 90. let se začalo upozorňovat na velké množství případů tzv. campus rape (znásilnění na studentských kolejích)

Pro úplnost zopakujme poznatek z druhé kapitoly, že spor ohledně „campus rape“ přinesl i feministické sociologické výzkumy, které počet znásilnění nadsazovaly. (A odtud se rozjela vlna feministické sebekritiky a požadavek na větší přesnost výzkumů.) Zároveň nelze říct, že by i tak nešlo o závažný problém a že by ho univerzity mohly ignorovat.

220
Ale snížíme počet činů z šedé zóny, kdy je znásilnění spíše trestnou činností z nedbalosti než z jasného úmyslu

Typický případ trestné činnosti z neznalosti zobrazuje seriál Pět let (2022) uváděný na ČT online: https://www.ceskatelevize.cz/porady/14254296396-pet-let/

221
V rozhovoru pro Parlamentní listy na sklonku roku 2020 bohužel padlo i toto

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vlozky-od-vlady-Vyjadril-se-sexuolog-Radim-Uzel-A-pridava-diagnozu-kritika-Fily-Pokud-si-predstavuje-prezidenta-pri-sexu-to-uz-je-snad-uchylka-645334 (28. 11. 2020) K titulku článku jenom pro ty, co nečetli nebo zapomněli druhou kapitolu: Miloš Zeman v mnoha veřejných výrocích mluvil o svém sexuálním životě a fantaziích a zjevně chtěl, aby si ho lidé představovali při sexu. Radim Uzel se ale zjevně vyjadřoval k pasáži textu, kterou nečetl, nebo nepochopil.

221
Radim Uzel zpochybňoval i případ svého kolegy Jana Cimického, jehož obvinilo přes padesát žen ze sexuálních útoků a znásilnění

Radim Uzel nebyl jediný, kdo je Jana Cimického zastal. Publicistka a spisovatelka Marie Formáčková mu ještě v říjnu 2023 dokonce věnovala z vlastní vůle (aniž by byla tázána jako Uzel) celý článek, kde s nebetyčnou naivitou líčí Cimického obětavost, slušnost a plachost a za důkaz považuje to, že nikdo z jejích známých, kdo u Cimického byl, si na něj nestěžoval. (https://medium.seznam.cz/clanek/formackova-jan-cimicky-je-muj-kamarad-a-bojim-se-o-neho-27078) Formáčková je autorkou desítek servilních životopisů o českých hercích, herečkách, zpěvácích a zpěvačkách a politicích, a prakticky je najímána, aby všem pouze vylepšovala veřejný obraz. Byla šéfredaktorkou nerozeznatelných ženských časopisů Vlasta a Květy, které vytvářely atmosféru nekritické pohody a udržování genderových stereotypů. Cimický do těchto časopisů dlouhá léta přispíval psychologickými radami a komentáři. Prakticky mu to vytvářelo status laskavého odborníka a tím poskytovalo krytí k páchání sexuální delikvence.

221
Honzu si jako sexuálního násilníka ani při nejlepší vůli nedokážu představit

Právník, instruktor sebeobrany a feministický aktivista Pavel Houdek k tomu měl velmi trefný komentář na Twitteru. Ten se týkal psychologického kouče Vratislava Hláska, ale dá se vztáhnout i na Cimického (a Uzlův naivní výrok): „Už se zase objevuje argument ´znám ho dlouho a nikdy by něco takového neudělal´. To o ničem ale nevypovídá. Predátoři jsou mistrní manipulátoři; není výjimkou, že jsou velmi úspěšní a okolí je má rádo. Je to ale součástí jejich strategie. Pokud by se někdo projevoval jako predátor neustále, byl by velmi brzy odhalen, není šance, že by mu to mohlo procházet delší dobu. Skutečný predátor si velmi pečlivě buduje svou pozici a image a často ji i proti obětem používá: ´kdo Ti bude věřit, podívej se na mé známosti!´ Jeho spolupracovníci, kamarádi, známí ho znají v určitém kontextu – v takovém, jak si ho on sám vytvořil. Nemohou nijak vědět, co dělá za zavřenými dveřmi ordinace. Vyloučit nelze ani to, že (některé) vztahy pěstoval právě za účelem podpory své verze událostí. Stejně tak o ničem nevypovídá prohlášení bývalých klientek, ´ke kterým se vždy choval slušně´. Pokud je někdo sexuální predátor, nechová se tak ke všem (to by mu to těžko procházelo delší dobu), ale naopak, pouze velmi selektivně k pečlivě vytipovaným, zranitelným obětem.“ Lékař týmu amerických gymnastek Larry Nassar tak během osmnácti let zneužil 265 sportovkyň (viz film Atletka A na Netflixu), zatímco byl svým okolím nahlížen jako naprostý samaritán, a obviněním nevěřili a tutlali je i mnozí rodiče nezletilých obětí. (https://twitter.com/pavelhoudek/status/1564634901319745538, 30. 8. 2022). Případ Vratislava Hláska sledoval Deník N a další média: https://denikn.cz/944491/studio-n-pribeh-kouce-ktery-zneuzil-duvery-zen/ (22. 8. 2022) a https://denikn.cz/942428/nahota-je-prirozena-masturbace-soucasti-tantry-nesmi-dojit-k-propojeni-sliznic-reaguje-kouc-na-svedectvi-klientek/ (19. 8. 2022).

222
Toto chování k pacientkám, studentkám, uchazečkám o práci či ženám, které zajišťovaly jeho různá vystoupení, bylo totiž standardem

Vždy musíme brát v potaz, že obtěžování znamená to, pokud chování jedné osoby druhé osobě vadí. Nelze tvrdit, že chování Radima Uzla vadilo všem ženám nebo většině žen, s nimiž se kdy potkal. Čtyři konkrétní případy, kdy Uzel obtěžoval mladé ženy, budou zdokumentované později na webu a zceřejněné na sociálních sítích.