Velmi
pozdni.cz

Kniha 3 03 Utopický sitcom

Kapitoly

Vše Kapitoly

22. Uklidit, uvařit, nezatěžovat starostmi a nechat se znásilnit

22. Uklidit, uvařit, nezatěžovat starostmi a nechat se znásilnit
149
z tohoto vystoupení vzniknul dlouhý zápis na webu

https://www.laznetrebon.cz/cz/o-nas/vyznamni-hoste/mudr-radim-uzel-csc (Rozhovor není datovaný; podle indicií z jiných rozhovorů na webu, které zmiňují olympiádu v Londýně nebo zvolení papeže Františka, můžeme odhadovat dataci rozhovoru s R. U. mezi roky 2012 a 2013. Z jiných dat lze zjistit, že stránka začala být listována na Googlu v roce 2012 a nový vývojář ji aktualizoval v roce 2015.)

151
chceme někomu beztrestně ublížit a vyjevit svou frustraci

Existují v zásadě tři teorie humoru a komiky.
1) Teorie superiority vidí příčinu a podstatu komiky v získávání převahy nad někým druhým prostřednictvím jeho zesměšňování. Smějící se člověk se tedy cítí nadřazeným. (Poprvé s touto myšlenkou přišel filosof Thomas Hobbes.)
2) Teorie rozporuplnosti či neshody předpokládá, že humor je daný nesouladem nevhodných situací, jevů či věcí a vychází z nelogičnosti nebo z něčeho velmi neobvyklého, zvláštního či neslučitelného. (Tuto linii razili různými způsoby filosofové Immanuel Kant a Arthur Schopenhauer.)
3) Teorie relaxace vychází z psychofyziologické podstaty a přirozené lidské potřeby uvolnit se a osvobodit se od napětí a přebytečných psychických energií. Humor a smích jsou jedním ze způsobů, jak docílíme uvolnění napětí. Z osobních i společenských důvodů nemůžeme vyjádřit některé myšlenky a pocity. Tyto zadržované mentální pochody, které nemohly být projeveny přirozeně, pak člověk ventiluje pomocí smíchu podpořeného vtipem. Často zadržované a nevyjádřené vnitřní pochody jsou například sexuální impulzy nebo pud k agresi. (Tuto teorii formuloval Sigmund Freud.)

152
píše-li o něčí „prostoduchosti“, vždy jsou to ženy

V knize Zvíře nadržené na s. 7–8 píše:
„Před významem slova ‚sex‘ váhala nedávno i angličtiny neznalá turistka přistávající letadlem na londýnském letišti Heathrow. Dostala od stevardky palubní průvodku, tedy jakýsi krátký dotazníček, kde vyplňuje jméno, bydliště a ‚sex‘. Ti indiskrétní Angličané totiž ještě nedávno, v dobách před utajováním, chtěli vědět, zda jste muž, nebo žena. Bohužel to dnes už mnozí cestující ani nevědí. Jak snadné to bylo ještě před několika lety. Napsali jste prostě ‚male‘ nebo ‚female‘, nebo M či F. Prostoduchá Češka je překvapena, že soused píše ‚male‘, a hned přemítá, co má asi malého. V rozpacích pak do rubriky napíše ‚2x týdně‘. Naivně se domnívá, že slovem ‚sex‘ se pátrá po rozměrech genitálu či po frekvenci pohlavních styků.“
I tuto historku při jiné příležitosti líčí, jako by u ní byl přímo přítomný a byl to on, kdo je podezírán z vlastnictví malého přirození. I zde ponechá adjektivum „prostoduchá“, a dokonce začne generalizovat o prostoduchosti Češek obecně. Vtip s „male/malé“ pak v knize Zvíře nadržené pro jistotu zopakuje ještě jednou.

152
o čemž opakovaně lká jako o nesmírném utrpení

„České dráhy přišly zase nedávno s nápadem zřízení speciálních železničních kupé pouze pro ženy. Jak už jsme si dříve řekli, prý to ženy vyžadují z důvodu zvýšení své bezpečnosti před mužskou agresí. Nevím, kolik podnikatelských nápadů a obchodních rozhodnutí se v takovém železničním vagóně zrodí. Obávám se však, že myšlenka ženské vlakové separace nepadne na příliš úrodnou půdu. Zavání totiž tak trochu nenápadným průnikem železniční islamizace. Ještěže ty cestující ženy nemusí být zahaleny. (…) Uvítal bych raději železniční vozy pro muže. Byl bych tam aspoň v klidu. Mohl bych si číst a třeba luštit křížovku nebo sudoku. To dámské neustálé brebentění a nekonečné diskuze o ničem mě totiž v této bohumilé činnosti často ruší.“ (Zvíře nadržené, 2020, s. 112)
Uzlův stařecky nerudný výlev je o to stupidnější, že segregace vozů pro muže a ženy nemá vůbec kořeny v islámské kultuře, ale ve viktoriánské éře. V moderní době pak byly průkopníky této praxe země jako Japonsko a Tchaj-wan či Mexiko a Brazílie. https://en.wikipedia.org/wiki/Women-only_passenger_car. Feministkami přitom tato praxe není jednoznačně pozitivně přijímaná: https://www.theguardian.com/commentisfree/2016/may/04/women-only-train-carriages-what-a-ridiculously-regressive-idea. (4. 5. 2016)

152
snaží se to pseudovědecky dokazovat

Činí tak s odvoláním na jinou „nezpochybnitelnou autoritu“, tedy muže, který neměl žádnou kompetenci mluvit o kognitivních vlastnostech mužů a žen: „Endokrinolog Jaromír Janata však doporučuje určitou opatrnost: ženy se často smějí spíše proto, aby se zalíbily svému protějšku, než proto, že vtipu skutečně porozuměly.“ (Užitečné pohlaví, s. 112) Jaromír Janata (nar. 1931) je autorem knihy Dvojí svět (1999), kde se na 158 stranách snaží analyzovat „rozdíly mezi genově podmíněným chováním žen a mužů, mezi ženským a mužským principem i mezi chováním větších společenství (národů) ovládaných tím či oním principem.“
Z dnešního pohledu jde o vědecky i názorově překonaný text plný zavádějících, nezdůvodňovaných tvrzení. Genově přitom nezdůvodňuje prakticky nic, je to jen prázdný rétorický obrat. Pro Radima Uzla jde ovšem zjevně o vrchol lidského uvažování. Možná proto, že Janatova kniha je jen o malý krůček dál než jeho tvorba a o moc dál už nedohlédnul. Nejspíš proto ani nikdy věcně nereagoval na feministickou kritiku svých postojů, protože by to od něj vyžadovalo udělat o jeden či dva mentální kroky víc.

152
výzkumy na toto téma ukazují velmi odlišnou realitu

„O některých lidech se říká, že mluví rychleji, než myslí. Samozřejmě to může platit i o určitých mužích, naprostá většina žen však v rychlosti svého jazyka nesporně nad muži vítězí.“ (Užitečné pohlaví, s. 111)
Obecně vzato, rychleji mluví, než myslí hloupí lidé. Rychlost jazyka je jinak individuální, závisí na kultuře, etniku a povaze jazyka samotného spíš než na jednotlivci nebo pohlaví. Japonština, španělština, francouzština a italština jsou velmi rychlé, naopak pomalá je mandarínština. (viz https://thelanguagenerds.com/2019/list-of-the-fastest-spoken-languages-in-the-world/)
Studie, které eviduje třeba diskusní fórum Quora (https://www.quora.com/Do-women-tend-to-talk-faster-than-men-If-so-why) přitom říkají, že se rychlost řeči proměňuje s věkem. U malých dětí mluví rychleji dívky, u starších lidí naopak muži.
Rozdíly jsou rovněž v profesích. Celkově ale muži mluví o něco rychleji než ženy (viz http://itre.cis.upenn.edu/~myl/languagelog/archives/003423.html).
Už studie z roku 1993 také dokazuje, nakolik je zásadní, že muži a ženy vnímají jinak rychlost mužské a ženské řeči. Pokud se měří objektivně počet slov za minutu, pauzy mezi slovy a podobně, je zjevné, že rozdíly nejsou velké. Muži mluví o něco rychleji. Ale falešným a subjektivním přetrvávajícím dojmem mužů je, že ženy mluví rychleji. Říkejme tomu třeba patriarchální kognitivní zkreslení. (viz https://link.springer.com/content/pdf/10.3758/BF03337341.pdf)

153
Nebo se postříkat nějakým smradem, který milenčin pach překryje.“ (Životopis bez cenzury, s. 225)

S milenkami radí i dále: „Prostřednictvím čichu může docházet také k jednomu velice zajímavému úkazu, a tím je prapodivná synchronizace menstruačního cyklu v ženských kolektivech. Tak třeba na dívčím internátu dojde záhy u dívek ubytovaných v jedné místnosti k prapodivnému jevu, že se menstruace dostavuje u všech společně ubytovaných najednou. A to se ty slečny vůbec nemusí ani vzájemně přímo očichávat, stačí, když spolu nocují v jedné místnosti. Ke stejnému úkazu dochází prý i v orientálním harému, kde současně menstruují všechny společně ubytované manželky. Středoevropský muž, který může mít své sexuální partnerky ubytované na různých místech a v různých domácnostech, je pochopitelně takovéto synchronizace svého pomyslného harému ušetřen.“ (Užitečné pohlaví, s. 69)

154
neberte se, když se nenávidíte. Problém vyřešen

Jedná se vskutku o zvláštní fenomén rozšířený v celé západní kultuře – viz stránka Why get married, if you hate your spouse (https://www.facebook.com/groups/127092444550851/).
Typickým „vtipem“ na toto téma je: „Každá žena je povinná vařit pro svého muže. Vyplývá to z obsahu Ženevské dohody, že každý vězeň má právo na teplé jídlo.“ Tento hloupý canc zveřejnila na svých sociálních sítích např. TV Óčko v červenci 2022. Nejedná se tedy o něco, co by zemřelo spolu s normalizací.
Facebookové stránky s „křesťanským humorem“ zase postují příspěvky typu: „Když bůh stvořil muže, oddechl si. Když stvořil ženu, už si neoddechl. Nikdy, nikdo.“ https://www.facebook.com/photo/?fbid=1954756384718171

157
z některých knih psychologa Miroslava Plzáka je dodnes možné vydolovat něco použitelného

Plzákova rétorika zní přijatelněji v jeho pozdních textech po roce 2000 (např. Žena a muž – Teorie a praxe manželského soužití, 2004), kde pracuje s různými komunikačními situacemi. Naopak v 70. a 80. letech především jeho projevy v televizi byly nesmírně stereotypní a šovinistické. Viz televizní dokumentárně naučný cyklus Kronika orgasmu (2022), 6. díl s názvem Jak se mluvilo o sexu? https://www.ceskatelevize.cz/porady/14708002300-kronika-orgasmu/222562280110006/

157
s úmornou doslovností vychází z psychologa Stanislava Kratochvíla

Stanislava Kratochvíla jsem se pokoušel opakovaně kontaktovat, vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu však rozhovor nebyl možný. Vycházím tedy z jeho knihy Manželská a párová terapie (Portál, 2009) a z citovaného rozhovoru.

159
ženy reálně investují více peněz do potomků než muži

Řada studií a metastudií k tomuto: https://carlsonschool.umn.edu/sites/carlsonschool.umn.edu/files/2018-10/nikiforidis_et_al-2018-journal_of_consumer_psychology_1.pdf (2018) a https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/2332858416644180 (8. 6. 2016)
Zajímavá je hlavně studie z konce 90. let z Británie, kde se zjistilo, že když kontrola domácího rozpočtu nad tím, co se utrácí za děti, přejde z mužů na ženy, tak se do jejich prosperity investuje více peněz.

160
Sociolingvistka Deborah Cameron tyto totální bludy cupuje na kousíčky

Deborah Cameron: Mýtus o Marsu a Venuši. Filosofia 2018, s. 122-125.

163
Spisovatelka a právnička Eve Rodsky ve své knize Fair play (2019)

https://www.heroine.cz/vztahy-a-sex/6120-nejde-o-to-kdo-vynese-kos-ale-kdo-na-to-mysli-mentalni-zatez-je-neviditelna-domaci-prace (Tereza Semotanová, 7. 10. 2021) Kniha Fair Play vyšla i česky pod pitomým názvem Supermatky nemusí být šílené (Pragma, 2020). Další vhodnou literaturou můžou být All the Rage: Mothers, Fathers, and the Myth of Equal Partnership (2019) od Darcy Lockman a Fed Up: Emotional Labor, Women, and the Way Forward (2020) od Gemmy Hartley.

165
„Muž, který si slzami vynucuje nějaké chování nebo jednání, je vzácnější než bílá vrána“

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/zenske-slzy-jako-citove-vydirani-a-manipulace-40167933 (21. 8. 2007) – „Mužský pláč zpravidla v pubertě ustává. Dospělý muž zřídka pláče na veřejnosti. Z evolučního hlediska by byl více ohrožen. Okolí by jeho pláč chápalo jako projev slabosti. (…) Ženské slzné žlázy jsou výkonnější, což je v souladu s větší citovou aktivitou ženského mozku. Plačící žena zažívá jakýsi návrat do dětského věku. Dává signál, že potřebuje péči, ochranu a pomoc.“

166
V jeho pojetí je manželství skutečně spíš neplacený „full service“

Jen pro představu, jak takový full service vypadal v Československu v roce 1920 (opsáno z fotokopie):
1) Aby se manžel nesnažil jíst v restauraci, měla by se manželka snažit, aby mu to doma co nejvíce zpříjemnila. Musí mít doma vždy přichystanou večeři a po každém jídle by mu měla utřít pusu a knír ubrouskem a políbit ho.2) Manželky by vždy měly počkat na své muže u vchodu do kanceláří a doprovodit je domů. 3) Hodí se přilákat manžela amatérskou fotografií a pózovat pro něj jako nymfa nebo na jiných zajímavých pozicích. 4) Pokud si manžel rád zdřímne po obědě, manželka ho musí položit na pohovku, přikrýt nohy dekou a přečíst mu knihu nebo noviny, dokud neusne, a když usne, tak zahánět od něj mouchy (v létě). 5) Aby se manžel nesnažil po večerech opustit manželku a jít do hospody na panáka, měla by manželka mít vždy doma připravenou zásobu kvalitních lihovin a také vychlazené pivo. 6) Manželka musí občas bavit manžela hudbou, tancem, zpěvem nebo alespoň tleskáním. 7) O dovolené by manželka měla vždy včas připravit ranní kávu pro svého muže, donést mu ji do postele a číst mu při tom noviny a časopisy. 8) Vzhledem k tomu, že manžel například chodí ke kadeřnici, může při tom potkat kamaráda a někam s ním jít, manželka se musí bezpodmínečně doma naučit holit a stříhat manžela.

167
případně se podívejte do knih terapeuta Honzy Vojtka Vztahy a mýty (2020) a Vztahy a pasti (2022)

Na jejich konci najdete další doporučenou literaturu i videa z YouTube. Hledat můžete jména jako Stan Tatkin, Esther Perel, Susan L. Adler, Femi Ogunjimi, Tracy McMillan, Alexandra Redcay, Sarri Gilman, Tony Verheij či Beth Luwandi Lofstrom.

169
v článku nazvaném přímo Ženské sobectví své požadavky popisuje detailněji

https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-zenske-sobectvi-a-soutez-o-tisicovku-40169193 (4. 9. 2007) V knize Mužský šovinismus pro pokročilé na s. 85 zase píše: „Vůbec nejhorší situace nastane, když to všechno těmi něžnostmi skončí a další pokračování žena rezolutně odmítne. Dovedete si představit tu situaci, kdy jsou diváci vyhnáni z divadla hned po odeznění předehry?“
- Jednak dovedeme, protože máme fantazii, a jednak sex není divadelní představení, za nějž jste si zaplatili, neodehrává se podle scénáře a nenacvičuje ho dopředu profesionální herectvo pro diváctvo.

169
jedním překročením hranice, kdy se ženě plně nechce, si muž ve vztahu může zavařit na hodně dlouho

https://www.heroine.cz/domaci/9003-spim-s-nim-abych-mela-klid-sonda-do-pravidel-manzelske-intimity (Irena Buršová, 11. 7. 2022) Z citátů jde i na otrlého člověka úzkost: „Dospělo to do bodu, kdy se mi zhnusil sex, zhnusil se mi exmanžel a zhnusila jsem se i sama sobě, že nedokážu říct ne. – Každý čtvrtek, jen aby byl doma klid. No stejně nebyl. Stejně jsem byla frigidní a kdovíjaká. Ale on to potřeboval a je to má povinnost. – Mám s ním sex, aby nebyl nevrlý. Občas si přeju, aby si našel milenku.“

170
jak popisuje třeba zoolog se specializací na sexuální chování Matt Ridley v knize Původ ctnosti (orig. 1996, česky 2000)

Fun fact – vždy mě fascinuje, že tuto knihu do češtiny přeložil islamofobní entomolog Martin Konvička. Dalším jeho zásadním (z hlediska češtiny i dohledávání amerických reálií velmi špatným) překladem je ovšem Americké psycho, čímž jsou síly vesmíru zpět v rovnováze.

170
pětina lidí, co si myslí, že sex je partnerská povinnost

Výzkum společnosti Ipsos v březnu 2022 odhalil, že pětina australských mužů a deset procent žen souhlasí s tvrzením o povinnosti ženy poskytnout muži sex. Austrálie je v tom ovšem jednou z nejhorších zemí na světě. https://zena.aktualne.cz/australie-prekvapuje-sexismem-petina-muzu-si-mysli-ze-zena-m/r~4f56e392aea611ecb5bd0cc47ab5f122/ (31. 3. 2022), originál: https://www.ipsos.com/en/one-three-men-believe-feminism-does-more-harm-good (4. 3. 2022)

170
jsou i takoví, kteří se to pokoušejí hájit pseudoprávnickou hantýrkou

U nás tento blud o „povinnosti provozovat sex“ završila již zmiňovaná Daniela Kovářová v říjnu 2022 v jednom ze svých mnoha nepříčetných příspěvků na Facebooku: „Pokud je hlavním účelem manželství založení rodiny, mají manželé povinnost a právo provozovat sex, milovat se a počínat děti.“
Tuto povinnost odůvodňovala zněním občanského zákoníku a s ohledem na povinnost se odvolávala i na církevní právo a možnost anulovat sňatek bez potomstva. Zcela opomenula, že jsme již dlouho sekulárním státem, i to, že důvodová zpráva v novém občanském zákoníku k danému zákonu o manželství o povinnosti nic netvrdí, naopak důvody k uzavření manželství rozvolňuje: „Hlavní účel manželství je vymezen jako založení rodiny a řádná výchova dětí. Děje se tak přesto, že je nepochybné, že existují i manželství, jejichž účelem je něco docela jiného. Účelem manželství může být vytvoření pevného základu pro plození a výchovu dětí, ale ke vzniku manželství mohou vést i důvody psychologické, zdravotní, důvodem existence manželství může být i vzájemná podpora sociální či naplnění nějakých zájmů ekonomických.“
Tři další právničky v Českém rozhlase v rubrice Ověřovna pak pečlivým rozborem dokázalo, že Daniela Kovářová „své hodnotové postoje zaměňuje za platné právo, pomíjí systematiku a metodologii, pravidla právní interpretace, hierarchii právních norem a dokonce si plete i základní právní pojmy“. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/overovna-daniela-kovarova-senat-manzelstvi-sex-deti-obcansky-zakonik_2210290500_ula (29. 10. 2022)
Podle advokátky Adély Hořejší není text Kovářové vůbec relevantní pro právní debatu: „Jde o homofobní projev. A takto bychom k němu měli přistupovat.“ Celý text má podle ní jen racionalizovat, proč neumožnit lidem rovný přístup k právu na základě jejich sexuality či sebepojetí, tedy něčeho bytostně niterného a soukromého.
„Text považuji za homofobní, protože záměrně ignoruje to, že i duhové rodiny mohou vychovávat děti, ať biologické – jedné z partnerek nebo partnerů nebo osvojené. To, že jim zatím zákon osvojení neumožňuje, není potvrzením nedostatečnosti jejich rodin, ale nedostatečností naší demokracie. Ta totiž bohužel doposud neměří rovně všem svým občanům a občankám,“ uzavírá advokátka Pavla Špondrová.

175
pseudomoudra, neschopná ctít lidi v jejich individualitě

Detailně o tom pojednávají kapitoly 14, 15 a 16 v přecházejícím svazku knihy

24. Pohled pro propasti normalizace a devadesátek

24. Pohled pro propasti normalizace a devadesátek
226
Nemá ovšem cenu nalhávat si, že rovnost mužů a žen je snad alespoň v demokratických západních zemích uspokojivá

Kapitoly 9, 10 a 11 k tomu přináší robustní evidenci. (Cokoli se vám bude jevit v této kapitole jako hrubě nahozené, je vysvětleno detailně dříve.)

226
Ženy a muži se přece viditelně povrchově liší, tudíž musí mít i jinak fungující mozky a od toho se odvíjí jejich vlastnosti, role a posty

Tomuto se věnují kapitoly 14, 15 a 16

227
Zavedení pojmu gender je jednou z největších revolucí v sociologii, protože se tím odkrylo celé nové patro bádání

Citováno z Odvaha nesouhlasit. Feministické myšlení Hany Havelkové. (ed. Věra Sokolová, Ľubica Kobová), konkrétně z rozhovoru Hany Havelkové s Terezou Kynčlovou o počátcích gender studies u nás s. 404.

227
Tato kniha nepopisuje českou společnost komplexně

Rychlými referenčními body mohou být popularizační publikace – Daniel Prokop: Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti (2019), Pavel Pospěch: Neznámá společnost. Pohledy na současné Česko (2021) a Pat Lyons, Rita Kindlerová (ed.): 47 odstínů české společnosti (2015) a Martin Buchtík: Různá vyprávění o jedné společnosti (2023, zdarma zde https://masarykovaakademie.cz/cats/publikace/buchtik-ruzna-vypraveni-o-jedne-spolecnosti/)

227
Můj popis začíná členit i „lidi“ na muže a ženy a jejich odlišné, dobově tvarované perspektivy

Při psaní a čtení podobných vět se v současnosti v mnoha lidech vzbouzí až jakýsi mentální tik: „a co trans a nebinární osoby?“ Ať už to kdokoli myslí vážně, nebo zlomyslně, odpověď je stále stejná a v knize se opakuje. Cca 98 % lidí jde snadno rozlišit na muže a ženy, trans lidé zažívají před tranzicí ty problémy, jaké patří k jejich původně určenému genderu, a po úspěšné tranzici zase problémy, které patří k opačnému, binárně chápanému genderu. Nebinární lidé rozbíjejí běžné společenské představy, ale lidé okolo nich jim obvykle přisuzují atributy na základě toho, co se domnívají, že je jejich dominantní gender; obvykle si vystačí s nadávkami do „buzen“ a „leseb“. Každopádně odkaz na cca 2% minoritu zde nic neřeší, nevyjasňuje ani nekomplikuje.

227
Písničkář a právník Ivo Jahelka, zpívající letmé sprosťačinky založené na reálných soudních případech

https://pisnicky-akordy.cz/ivo-jahelka Odkaz neuvádím jako „doklad závadnosti textů“, pouze jako zajímavost, že společnost na přelomu 80. a 90. let pociťovala jako klíčovou svobodu a důkaz „tání režimu“ mluvit o soukromých, postelových záležitostech. V oněch „soudničkách“ se ukazovaly drobné vady celého systému, ať už na straně lidí nebo zákonů. Typicky dobová je třeba píseň Balada o tahací harmonice https://pisnicky-akordy.cz/ivo-jahelka/balada-o-tahaci-harmonice o znásilnění cizí manželky, která se původně domnívala, že s ní souloží její opilý manžel a nikoli jeho kamarád. Nakonec se případ podaří napasovat na paragraf „poškození cizích práv“, aniž by bylo možné dotyčného odsoudit za znásilnění. „Tralala, tralala, dala nebo nedala k lásce svolení – jasný to není.“

227
Pod tímto svrchním proudem pro (přece jen) inteligentnější publikum běžel po Listopadu 89 spodní buranštější proud reprezentovaný například postavičkou Pivrnce od Petra Urbana

http://www.rudapivrnec.cz/cz/petr-urban.html

228
Jejich styl v sobě nesl jakousi iluzi hojnosti a kyprosti, určitého luxusu, v posteli i na talířích

Přitom ani v této době se nemuseli ilustrátoři, karikaturisté a humoristé omezovat jenom na erotiku. Vladimír Jiránek, Vladimír Renčín či Pavel Kantorek dokázali komentovat společenské problémy tak, že je převáděli na osobní, někdy až filosofická či ekologicky laděná témata. Rovněž Neprakta a Saudek ale nebyli na stejné úrovni jako Pivrnec. Ten měl v 90. letech v sobě mnohem víc domácí plebejství, proletářství a hrdost na to, že patří ke kultuře hospod 4. cenové skupiny, zatímco Neprakta se Saudkem tu byli spíš pro ty, kdo se upínali k západní kultuře.

228
Co na tom, že jde hlavně o subjektivní nostalgické obrazy a tato hojnost byla fingovaná a ve skutečnosti vycházela z tehdejšího objektivního nedostatku, zboží i občanské svobody?

Malá relativizace https://a2larm.cz/2021/11/devadesata-leta-mame-spojena-s-nastupem-konzumu-zlom-ale-nastal-uz-na-sklonku-socialismu/ Politoložka Veronika Pehe mluví s historikem Martinem Francem – VP: „Často slýcháme, že za socialismu zely regály prázdnotou, i když dobové seriály jako třeba Žena za pultem se diváky snažily přesvědčit o opaku. Nakolik můžeme hovořit o konzumní společnosti už za socialismu? “ – MF: „Teprve z odstupu vidíme, že konzum v 90. letech plynně navazoval na 80. léta. Dnes máme představu, že v 90. letech nastal obrovský zlom, ale když si to rekapitulujeme, ať už pamětnicky, nebo za pomoci dostupných pramenů, vidíme, že výrazná změna v oblasti životního stylu nastala už v letech 1988 a 1989. Měnila se atmosféra ve společnosti, naplno se uvolnila stavidla přejímání konzumních návyků ze Západu. Západ byl už naprosto nezpochybnitelným konzumním vzorcem, ke kterému jsme se měli přibližovat“.

228
Jezdilo se na dovolenou, kam většina nejezdila

Kdo chce zabít Jessii? (1966), který stojí na Saudkových komiksech, je typický tím, že zdůrazňuje erotičnost hlavní hrdinky, zatímco Superman, jenž je jinak zásadně kladným hrdinou, tu má úlohu záporáka. Západní komiks je tedy příznačně zdrojem touhy po vnadných ženách a nikoli touhy mít nadlidskou sílu. Tu obstarají technologicky zázračné rukavice, a přestože se o ně ve filmu bojuje, pro hlavního hrdinu je podstatnější než tento jeho vynález, doslova zhmotnit svůj erotický sen. Čtyři vraždy stačí, drahoušku! (1970) je zase vhodné číst výrazně symptomaticky – hlavním zdrojem rozkoše je možnost vžít se do brakové literatury, ale zároveň nepřímo symbolicky konzumovat značky a zboží propagované ve fiktivních reklamách. Tedy možnost užívat si konzum komerčního žánru i spotřebních produktů.

228
Přestože tehdejší vesnice, samoobsluhy či zdravotnictví takto nevypadaly

Nově tuto funkci přelakovávání historie narůžovo provádějí různé memy a řetězové maily pro důchodce, v nichž se slastně vzpomíná na dobu, kdy děti svobodně běhaly po venku, trhaly ovoce ze stromů a údajně neexistovaly žádné dysfunkce v učení ani žádná inkluze a tělesné tresty nikomu nevadily. Je poměrně snadné se dopátrat, že tyto materiály vznikají v ruských trollích farmách, často se u nich používají fotografie, které nemají český původ a znění do různých jazyků je otrocky překládáno z angličtiny. Porovnejte tento status předsedkyně Trikolory, Zuzany Majerové Zahradníkové : https://www.facebook.com/zuzanamajerova.cz/posts/pfbid0oEsKrxWHhfM1JqNWUc7WNpfnNpBsENMRfWAYmU65HHfUdyZos9US95YgNjgsuvPkl s tímto statusem: https://www.facebook.com/1425967307619640/photos/a.1426007707615600/3067498476799840/. Je zcela zjevné, že jde o kopii a že originál vznikl proto, aby západní demokratické země zpochybňovaly svůj současný status a upíraly se k fiktivní minulosti. Přesně podle přání Ruska.

229
Ale většinou jsou ženy vedlejšími postavami

Jak to popsal komentátor Petr Bittner: „Pustil jsem si pro zajímavost kousek filmu Patrika Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel podle stejnojmenné předlohy, jsa zajímavý intelektuál samozřejmě čistě pro studijní účely. Film je totiž současným českým autorským pokusem vyobrazit zápolení čtyř různých českých chlapů s krizí středního věku, který má ambici oslovit většinové publikum. Takže to musí něco ukazovat. Nebudu vás napínat, něco to skutečně ukazuje, přátelé: Aniž bych hodnotil kvalitu zpracování nebo herecké výkony (ostatně čtveřice Pechlát, Švehlík, Čermák, Hofmann patří k tomu nejlepšímu), jedna věc tam vystupuje s úplnou nahotou (často doslova): ta kompletně mužská fantazie o ženách jako hysterických, nestabilních, vzteklých i lítostivých, zkrátka přehnaně emocionálních bytostech, které akorát stojí doma v kuchyni, od vstupu na scénu se z něčeho hroutí, tu a tam se vybrečí kamarádce, tu a tam se s někým vyspí, ale především po odchodu kamery spolehlivě zůstávají kdesi v obýváku, kde jako princezny zakleté ve věži čekají, jak to s těma klukama dopadne.“ https://www.facebook.com/petr.bittner.18/posts/10224346801849123 (3. 2. 2021)

229
Později se z tohoto kritéria vyloupnul takzvaný „Bechdel test“ pomocí nějž se dají třídit filmy na ty, v nichž ženské hrdinky jsou autonomní bytosti, či jenom závislé mužské přívažky

Seznamy filmů, které testem prošly (i neprošly), najdete zde: https://bechdeltest.com/. V češtině se recenze podle stejného klíče akumulují na této stránce: https://www.facebook.com/bechedelreviews/. Původní strip najdete zde: https://dykestowatchoutfor.com/the-rule/. Dějinný kontext a varianty testu (i jeho kritiku) najdete zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Bechdel_test

230
„Zjišťujeme, že nesnášíme spousty ženských postav ve filmech a knihách, protože je vytvořili muži, co nesnášejí ženy.“

Klasický feministický vtípek z opačné strany o knize Pýcha a předsudek: Víte, proč dokázal pan Darcy přijmout Lizziino odmítnutí klidně a i poté se k ní choval přátelsky a s úctou? Protože ho napsala žena.

230
Muži bez žen mají výrazně horší kvalitu života a umírají dříve, zatímco ženy se bez mužů obejdou docela dobře

Ženy jsou v single stavu šťastnější než muži (https://www.flashpack.com/solo/relationships/women-happier-single-men/), ženatí muži žijí déle než neženatí, u vdaných žen to ale neplatí a jsou na tom navíc ekonomicky hůře (https://torontosun.com/health/married-men-live-longer-married-women-not-so-much-study), ženy jsou šťastnější bez dětí a partnerů https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2019/may/25/women-happier-without-children-or-a-spouse-happiness-expert). Český článek na stejné téma https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/vyzkum-singles-nezadani-stesti-spokojenost-zeny-a-muzi-muz-zena-partner-parnerka-vztah.A171220_123600_vztahy-sex_haa (20. 12. 2017)

230
Pokaždé jsou důvody stejné – muži jsou na ženách mnohem závislejší, než si umějí přiznat

Zde přesnější statistiky: https://www.czso.cz/staticke/cz/app_estat/demografie_evropy_2021/CZ_CS_demography_final_core/CZ_CS_demography_final_core/bloc-2c.html?lang=cs; veškerá vysvětlování berou do úvahy i genetické faktory (probírané v knize už dříve), nicméně sociální faktory hodně převládají. Problém u žen je, že se vyššího věku dožívají v horším zdravotním stavu, nejen proto, že se dožijí nemocí, které už muži nestihnou absolvovat, ale i proto, že je víc trápí stařecká křehkost, tedy jakési chátrání životem unaveného organismu. Když se lékaři snažili určit střední délku života seniorů, kterou zvládají bez omezení v každodenních aktivitách a bez tělesné nezpůsobilosti, byl u žen průměrný věk 64 roků a u mužů 63 let. Ženy si tedy užijí „jenom“ rok relativně kvalitního života navíc. https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-proc-zeny-ziji-dele-nez-muzi-40333168 (18. 8. 202)

230
Vezměme si třeba nejoblíbenější „komedii století“ – S tebou mě baví svět (1982)

Tento termín není použitý náhodně, ale vychází z televizní ankety v roce 1998. https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/komedii-stoleti-nakonec-televize-nedavala.A_981109_003831_filmvideo_pch (9. 11. 1998) Výsledek určilo přes sedm tisíc telefonických hlasů. Již tehdy výsledky vyvolaly velmi kontroverzní ohlasy. Na CSFD.cz, kde pro film hlasovalo téměř 42 tisíc je pouze 837. nejlepší a 514. nejoblíbenější film. (https://www.csfd.cz/film/7366-s-tebou-me-bavi-svet/prehled/) I mezi československými komediemi je až na 59. místě a zjevně šlo v roce 1998 o velmi zavádějící vzorek hlasujících. Přesto onen termín „komedie století“ žije dál, především ale ironicky.

231
Není nad to, když takovou komedii o ženách beze smyslu pro humor napíše a natočí se specifickou necitelností a chladem ženská autorka

O Marii Poledňákové jsem napsal poměrně dost textů, v této podkapitole z nich dělám kompilát: https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/novy-film-polednakove-boze-bylo-nam-toho-zapotrebi/r~i:article:629392/ (12. 2. 2009) a https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/jak-pokracuje-normalizace-ve-filmech-a-v-nas/r~i:article:629846/ (17. 2. 2009) a https://www.respekt.cz/delnici-kultury/marie-polednakova-v-tom-lita-jako-dablice (14. 5. 2012), https://medium.seznam.cz/clanek/kamil-fila-co-nam-zbylo-po-marii-polednakove-i-komedie-stoleti-to-neni-80 (29. 11. 2022), https://medium.seznam.cz/clanek/kamil-fila-co-nam-zbylo-po-marii-polednakove-ii-nezijeme-spolu-a-chceme-jen-dovolenou-413 (2. 12. 2022), https://medium.seznam.cz/clanek/kamil-fila-co-nam-zbylo-po-marii-polednakove-iii-shon-v-nemz-zapomeneme-kdo-jsme-1417 (1. 1. 2023).

232
Toto je v nich jediný možný únik z každodenní reality pracovních vztahů a domácích povinností, která vlastně ale téměř ani neexistuje, neukazuje se a nepřemýšlí se o ní

Dalším výrazným znakem těchto filmů je ustavičný neurotický shon, kdy vlastně odpočinek neexistuje, ale jen ustavičně něčím narušovaný. Jako by se dějově opuštěná rovina práce a domácích povinností dostávala i do zobrazování odpočinku, který nikdy není úplně pohodový. Těžko říct, jak tento symptom analyzovat: možná jako vyjádření perspektivy pracující ženy, že nikdy nelze mít vše pod kontrolou, ani praktický život, ani tvorbu.

232
„Ze socialismu jsme vyklouzli tak snadno, protože kapitalismus pro nás byl připraven už v něm“, napsal hned v roce 1990 sociolog Ivo Možný ve svém slavném knižním eseji

Proč tak snadno: Některé rodinné důvody sametové revoluce (1990, SLON) vypráví příběh o tom, jak despotický socialistický stát v padesátých letech nejprve vyvlastnil rodinu, tedy soukromou sféru života, až se nakonec dočkal toho, že rodina kolonizovala stát. Ivo Možný přináší stále platná vysvětlení nejníže položených příčin pádu starého režimu, tedy soukromých aspirací a vynucených strategií velmi různých skupin bezejmenných sociálních aktérů starého režimu, těch dole i těch nahoře, které vedly nakonec k tomu, že tu nezbyl téměř nikdo, kdo by měl zájem na jeho dalším udržení. (Shrnující článek historika Pavla Kosatíka zde https://denikn.cz/1149233/sociolog-ktery-pred-triceti-lety-precetl-ceskou-spolecnost-jeji-totalitou-zazite-manyry-a-presne-odhadl-co-by-se-melo-zmenit/, 19. 5. 2023)

232
Minulý režim v nás přebývá i proto, že část popkultury stála na těchto představách o „normálních slušných lidech“, kteří mají pevně rozdělené mužské a ženské role

Lze namítnout, že tyto seriály ukazují emancipované pracující ženy – ale to je zavádějící. Oba seriály fascinují nové generace badatelek, viz namátkou: https://is.muni.cz/th/c46t0/; https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/148768; https://theses.cz/id/jrfgxl/ a http://www.vyvarovna.com/2018/12/zena-za-pultem-sex-ve-meste-v-dobe.html, https://theses.cz/id/ca5sfu/, https://theses.cz/id/lpzvei/ a https://theses.cz/id/0t9pv0/. Je naprosto bizarní, že právě kritika normalizačních stereotypů vyvolává častou reakci, že lidé, co onen stav pojmenují, jsou „noví svazáci“. Je to tak několikanásobné převrácení smyslu, že z toho jde hlava kolem. Svazáci totiž milovali Ženy za pultem a spol. a cílem bolševiků bylo, abychom se podobnými příběhy cítili uchlácholeni.

232
Ženy byly nálepkované buď jako otravné manželky a matky, a ve veřejném prostoru dostávaly prostor hlavně jako variace na sekretářky udržující si pozici a získávající výhody často sexem

Zábavným 10minutovým videoesejem na toto téma je Cukříček, nebo mlíčko? (Kam se poděly všechny Marušky, Věrušky, Martičky – asistentky šéfa vyobrazované v každém druhém filmu?) z cyklu TeleRevize z února 2023: https://www.ceskatelevize.cz/porady/15412491897-telerevize/

233
Soucit či sounáležitost si nakonec nezasluhují ani mužské postavy ani jejich tvůrci

https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/rozhovor-nemuzeme-mit-svatou-obet-nasili.A211005_181233_p_spolecnost_wag (15. 10. 2021) K tomu pro ilustraci zcestný názor Daniely Kovářové, která říká: „Je o tom krásný český film Teorie tygra a tam všichni jako diváci fandíme Bartoškovi, protože domácím násilníkem je Eliška Balzerová. Domácí násilí páchané ženami na mužích na svůj coming out ještě čeká, protože to nevnímáme vůbec jako domácí násilí, nám to připadá, jako že žena je například jen semetrika, ale přitom je psychické domácí násilí stejně děsivé a demotivující jako fyzické násilí.“ – Daniela Kovářová prakticky nikdy nemluví o rozšířenosti domácího násilí ze strany mužů. Pakliže ho zmíní, okamžitě mluví o psychickém násilí ze strany žen, aby uměle a falešně „vyvažovala debatu“. Ve skutečnosti tím debatu o původním tématu utíná. Podstatné na citovaném výroku ale je, že v Teorii tygra žádné psychické násilí není. Manželka svého manžela neponižuje, nedeptá, nezpochybňuje, nepředhazuje mu jiné, podle ní schopnější muže, nevysmívá se jeho případné impotenci, nežárlí na něj, netahá z něj peníze, citově ho nevydírá a nelajnuje mu život, protože on si zjevně dělá, co chce. Má své vlastní peníze a žije si z nich. Kupuje si, co chce, jí, co chce a nenechá se vychovávat a měnit. Nehádají se a on tvrdí, že ji miluje. Jeho největším utrpením je, že musí spolu s manželkou navštěvovat své dospělé děti a ona ho občas nutí jíst a pít něco jiného (obvykle zdravějšího), což se jí ale nedaří. (Hlavním zdrojem útisku mužů v tomto snímku je pojídání pohanky.) Napasovat na tento příběh „ženské domácí psychické násilí na mužích“ a tvrdit, že Balzerová by měla být děsivou postavou, nechce ani tak všímavost či fantazii, jako spíš mimořádnou dávku nesoudnosti. Postavě Jiřího Bartošky fandíme proto, že je hlavní postavou a nic moc jiného nám nezbývá, a rovněž proto, že jsme v českých filmech nadržovat mužům.

234
Jestli v těchto zoufalých parodiích na vztahy někdo chce žít, proč musí všichni okolo sdílet kolektivní blud, že to je v pořádku, že toto je ideál nebo aspoň norma?

Jsem si plně vědom výběrovosti jednotlivých filmových titulů a netvrdím, že se jedná o 100% normu českých filmů. Nachází se v nich mnohem více typů ženských i mužských postav. Jen v tomto případě vypichuji některé výrazné hity z dávné i poslední doby, aby bylo zřejmé, že situace se až tak moc nemění. Podrobnější text o nich např. Cinepur, Jana Bébarová http://cinepur.cz/article.php?article=4913 (10. 6. 2020), Aktuálně.cz, Clara Zang https://magazin.aktualne.cz/sexisticke-anekdoty-v-nichz-cesi-vidi-sebe-sama-co-tahne-na/r~22fc875ea08511eca89f0cc47ab5f122/ (11. 3. 2022) nebo Respekt, Jindřiška Bláhová https://www.respekt.cz/tydenik/2022/30/laska-dosla (24. 7. 2022)

234
České komedie toto považují na harmonii a pohodu

V této knize se často projevuje, že ji psal filmový kritik, který nemá dobrý přehled o tom, co se děje v jiných kulturních oblastech, ať už je to hudba, výtvarné umění nebo literatura. Pro ty, kteří chtějí mít představu, jak se tematika „ženských autorek a postav“ řeší v oblasti literární tvorby, nabízím tyto čtyři na sebe navazující texty: https://denikreferendum.cz/clanek/14476-antipenas (5. 12. 2012), http://www.h7o.cz/bejt-zencka-a-psat/ (19. 9. 2022)
http://www.h7o.cz/nekricme-na-sebe-mluvme-spolu/ (26. 9. 2022) a https://revueprostor.cz/smirte-se-s-tim-ze-na-dobre-minene-rady-literarnich-muzu-uz-nikdo-neni-zvedavy (26. 9. 2022). Z divadelní oblasti doporučuji zase tento text: https://www.podhoubi.com/post/kdy%C5%BE-um%C4%9Bn%C3%AD-o-sexu%C3%A1ln%C3%ADm-n%C3%A1sil%C3%AD-zkresluj%C3%AD-stereotypy-a-v%C3%BDsm%C4%9Bch-k-problematick%C3%BDm-aspekt%C5%AFm-feministy (20. 3. 2023).

234
Jako by mluvil ústy jiných a jiní mluvili jeho ústy. Je to portrét zemdlelosti ducha jako v různých podobách u úředníka Eichmanna, vojáka Švejka či otce Kondelíka

Viz knihy jako: Josef Jedlička: České typy aneb poptávka po našem hrdinovi (1992) nebo České typy a jiné eseje (2009, Plus, ed. Speculum) (ukázka: https://nadcasove.blogspot.com/2020/08/josef-jedlicka-o-svejkovi-svejkovani-z.html); Dagmar Mocná: Případ Kondelík (2002, Karolinum)

236
Vymezoval se průběžně proti pavědě nebo nedokazatelným tezím svých kolegů a kolegyň, jimž esotericky hráblo

Například těm, které prezentuje MUDr. Helena Máslová „která ještě v říjnu 2019 v časopise Týden uváděla, že při každodenní onanii nestačí dozrávat spermie, což způsobí mužskou neplodnost.“ (Zvíře nadržené, s. 42).

236
Nezneužil svého postavení, nepropadl pocitu vševědoucnosti a nešířil vyvrácené dezinformace

O děsivých důsledcích této nezodpovědnosti jiných doktorů vypovídají např. tyto články: https://www.nihilistanabalkonu.cz/l/covid-a-matematika-aneb-koho-poslouchat-a-koho-neposlouchat-v-casech-pandemie/ (14. 10. 2020), https://www.nihilistanabalkonu.cz/l/co-se-to-stalo-s-doktory-aneb-ambivalentni-role-lekaru-v-casech-pandemie/ (2. 7. 2021) a https://www.zdravotnickydenik.cz/2021/05/kouzlo-bileho-plaste-selhalo-aneb-smrtici-ceska-cesta-pandemii/ (23. 5. 2021).

237
V posledních dvou dekádách už prakticky nesledoval odbornou literaturu, a naopak si za svůj vzor, jenž excesivně často citoval, a dokonce na něm plagiátorsky založil přednáškové turné, vybral evolučního psychologa Satoshiho Kanazawu

Anotace přednášky zní (https://www.gotobrno.cz/akce/ekonomie-sexu-radim-uzel/): „Každé potěšení něco stojí. Většinou je muž v roli kupujícího a žena jako prodávající. Cena sexu se mění a platidlem nemusí být pouze peníze, jako v případě prostituce. Cenou může být i naturální plnění: dary, šperky, nájemné bytu, stravování, mimořádné odměny, luxusní dovolená, nebo pouze zvýšený společenský statut. Na špičce této hodnotové pyramidy stojí uzavření manželství – jako cena za trvalý nájem v rámci sexuálního trhu. Jako všude jinde, i na tomto trhu se vyskytují falešní hráči, rány pod pás, nepřehledné licitace, nebo i loupeže. Zákon nabídky a poptávky velí ženám, aby omezením nabídky dosáhly vysoké ceny. Čeho je málo, to je drahé. Proto také v zemích, kde je pro ženy obtížné dosáhnout rovnoprávnosti, volí sex jako nástroj k dosažení kvalitního života. Svou roli zde hrají také tradice, výchova a náboženské přesvědčení. Volný trh zlevňuje sex. V důsledku ženské emancipace začíná ženská nabídka pozvolna převyšovat mužskou poptávku. Cena sexu proto výrazně klesá. Zejména tím trpí méně atraktivní ženy. Příkladem jsou obézní studentky, které mnohem ochotněji souhlasí i s bezplatnými rizikovými sexuálními aktivitami jenom proto, aby vůbec nějakého partnera získaly. V současné době žijeme americkou kampaní MeToo – případy sexuálního obtěžování, kdy oběti vyžadují dodatečně (i po mnoha letech) ekonomické plnění od bývalých násilníků, zejména pokud se tito stali slavnými umělci nebo politiky. Jak vidíte, v každé ekonomice jde o zdroje. A v Sexuální ekonomii Radima Uzla se navíc i skvěle pobavíte. “ – Asi nemá smysl vyvracet jednotlivé stereotypy o ženách, které vlastně sex nebaví a živí je muž. Zcela nesmyslné je tvrzení, že sex v současnosti ztrácí na hodnotě – to odporuje nárůstu komunity incelů (mužů žijících v nedobrovolném celibátu). Nejspíš nikdy v dějinách nebylo pro tolik mužů těžké získat sexuální partnerku, která by s nimi chtěla mít dobrovolně a zadarmo sex, a kdy je násilné vynucení si sexu hodnoceno přísněji. (Doporučuji k tomu již v přechozí kapitole citovanou knihu Right to Sex.) Pro případné zájemce, jak je popisována obecná ekonomie sexuality jinak, doporučuji filosofické dílo George Battailea (Erotismus, Svrchovanost, Prokletá část – vše vyšlo i česky).

237
Ten je přitom jednou z nejodmítanějších a nejvysmívanějších figur vědeckého světa, prakticky byl už za své šarlatánství exkomunikován

Velmi výživné je toto encyklopedické heslo: https://rationalwiki.org/wiki/Satoshi_Kanazawa. Dobré informace poskytují rovněž tyto články: https://bigthink.com/articles/the-bad-science-of-satoshi-kanazawa/ (26. 3. 2013, Simon Oxenham) https://scienceblogs.com/pharyngula/2012/09/10/satoshi-kanazawa-is-back (10. 9. 2012), https://blogs.scientificamerican.com/guest-blog/the-data-are-in-regarding-satoshi-kanazawa/ (23. 5. 2011), https://jezebel.com/the-illustrious-career-of-a-crap-psychologist-5786394 (28. 3. 2011). Kdyby vznikla zahraniční verze této knihy, musela by minimálně jedna kapitola být věnována právě Kanazawovi, případně by Kanazawa mohl vystřídat samotného Radima Uzla. Celá jeho teorie „sexuální ekonomie“ je v odborných kruzích považována za pouhý efektně znějící nesmysl.

237
Objížděl přednáškové místnosti po celé republice a jediné štěstí, že ho v šíření této pavědy zastavily právě covidové karantény

Vrcholem komičnosti na Kanazawových tvrzeních je, že on sám – coby profesor – si stěžoval, že ženy o něj nejeví zájem. Možná by ho při troše sebekritičnosti mohlo napadnout, čím to je. Jedním z faktorů nepochybně i to, jak nechutně se vyjadřuje o ženách. Jeho rádoby objektivní, ale přitom čistě objektivizující poznámky, že například „černošky jsou ošklivější než bělošky“, patří k typickým produktům pseudovědy. Zdá se, jako by většina jeho bádání byla jen ventilem frustrace z vlastní nízké atraktivity.

237
Jeho necitelnost vůči ženám byla až zarážející a vykazovala znaky nejhorší profesní deformace

Když se mě lidé v průběhu vycházení seriálu Uzel zahradníkem opakovaně ptali, proč jsem si vybral právě jeho, nebo mi vyvraceli, že za to nestojí, snažil jsem se formulovat reakce takto: Není důležité, že je tak slabý soupeř. To jen vypovídá o bídě českého mediálního a vzdělávacího prostředí. Kdo jiný tady ale tolik ovlivnil veřejnou debatu o sexualitě? Jak je možné, že ho v roce 2018 kdokoli pozve přednášet na Karlovu univerzitu, když jeho přednáška neměla úroveň ani středoškolského referátu (a dalo se to snadno předvídat, že bude taková)? https://domaci.hn.cz/c1-66082190-kampani-metoo-chteji-zeny-jen-ukazat-ze-je-o-ne-zajem-rekl-na-diskusi-na-univerzite-karlove-exministr-svoboda-proti-akci-protestovali-studenti (16. 3. 2018) Proč byl i v posledních letech zván téměř každý měsíc do televizí a rádií a bylo s ním nakládáno jako s autoritou a nikoli problematickou osobou? Odpověď je v zásadě jednoduchá – protože Radim Uzel vždy zvedal telefony a vždy přišel, nikdy se neopomenul prezentovat a nakládat se sebou jako s obchodní značkou. To ovšem neřeší problém, že ho dvacet let už nikdo nikam zvát neměl. Ve chvíli, kdy začal poskytovat rozhovory dezinformačním médiím typu Sputnik News, clickbaitovým Parlamentním listům nebo krypto-stalinským Haló novinám, měla si ostatní média říct, že by měl zůstat už jen v této stoce. On se dobrovolně odříznul a my ho nemáme vytahovat nahoru.

237
Česká sexuologie reprezentovaná mediálně známými jmény Jaroslava Zvěřiny, Petra Weisse, Hany Fifkové nebo Laury Janáčkové

Na tomto místě bych měl asi osvětlit svůj postoj ke jmenovaným. A to ani ne z důvodu, že bych byl arbitrem jejich odbornosti, ale spíše proto, proč se ocitli lehce nejasně vedle sebe v jedné větě. U dřívějších kapitol je zjevné, že kriticky se stavím hlavně k Jaroslavu Zvěřinovi, který je prakticky jen méně výřečným a méně exhibicionistickým Uzlem. (Jeho dráha je v mnohém podobná, včetně toho, že je za ním záslužná etapa postupně ničená posledními dekádami.) Lauru Janáčkovou rozebírat nechci vůbec, neboť si nemyslím, že by ji kdokoli kompetentní považoval za kompetentní. Pop-psychologie v jejím pojetí se už stala před mnoha lety parodií sebe sama. Svou hodnotu zdevalvovala, když se v senátorské kampani nechala na billboardy vyfotit ve spodním prádle. (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kampan-laura-janackova-do-senatu-komentar.A140923_2101714_domaci_jpl, 23. 9. 2014) Hanu Fifkovou chápu jako zvláštně rozpolcenou odbornici, která dříve měla pozitivní vliv a nyní se od ní odvracejí její dřívější studenti a studentky, nebo ti, jež kdysi inspirovala ke studiu sexuologie a psychoterapie. Petr Weiss je ze jmenovaných pořád nejserióznější personou, stojí za ním nejvíce výzkumů a jsou oblasti, v nichž je plně kompetentní (tato kniha se na něj odvolává hlavně v kapitole 2). Proti Weissovi a jeho způsobu diagnostiky se ale čím dál častěji ozývá transgender komunita. (https://refresher.cz/134692--Byl-to-vyslech-Musela-jsem-dokazat-ze-jsem-dostatecne-trans-Transgender-lide-popisuji-sve-zkusenosti-se-sexuologem-Weissem, 14. 4. 2023) Weiss momentálně nepřechází do prudké protireakce a nezostřuje konflikt. Proto jeho uvedení v jedné řadě s ostatními autory a autorkami může působit až nespravedlivě.

239
Dnešní historiografie ukazuje, že neexistuje velmi prudký předěl mezi koncem 80. let a ranými 90. léty, ale že určitý přístup té nejkonformnější části společnosti byl shodný dlouhé roky

Historik Michal Stehlík a publicista (s historickým vzděláním) Martin Groman takto vyvracejí nehorázné žblebty pseudofilosofky Anny Hogenové: https://magazin.aktualne.cz/kultura/podcasty/podcast-prepiste-dejiny-lesk-a-bida-filozofky-hogenove/r~1dafd8e0802411eca9b1ac1f6b220ee8/ (30. 1. 2022) Část vysvětluje samotný doprovodný článek, výhodnější je ale poslechnout si k němu i 17minutový podcast. Anna Hogenová patří k těm, kteří v poslední době relativizují totalitní minulost před rokem 1989, aniž by ji přitom dokázali popsat v racionálních konturách. O slabé úrovni jejího filosofování vypovídá i tento text filosofa Vojtěcha Kolmana srovnávající ji s hrdinkou normalizačního seriálu Žena za pultem: https://hip.ff.cuni.cz/2018/10/10/jak-my-v-te-filosofii-rikame-bytostne-zvaneni-anny-hogenove-nekracena-verze-stati-s-hyperodkazy/ (Původně vyšlo v Lidových novinách 6. 8. 2022).

239
Například v USA působí téměř čtvrtstoletí značka dr. Phil alias 74letý pop-psycholog Phil McGraw, o jehož odbornosti také panuje řada pochyb, nicméně svými pořady ovlivňuje miliony diváků a divaček

https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_McGraw McGrawovy rady a metody byly kritizovány různými psychoterapeuty. Jeho rady jsou podle nich v nejlepším případě zjednodušující, v horším případě neefektivní nebo škodlivé. Organizace The National Alliance on Mental Illness nazvala show Dr. Phil „neetickou a neuvěřitelně nezodpovědnou“. Ostatně, od roku 2006 nemá lékařskou licenci a jeho pořady musí na úvod obsahovat upozornění, že neposkytuje odborné, ale jen osobní rady. Stejně jako Radim Uzel i Phil McGraw se objevil v desítkách zábavných pořadů (https://www.imdb.com/name/nm1114695/). Byl, mimo jiné, schopný v roce 2013 na Twitteru položit otázku do pléna, „Zda je v pořádku mít sex s opilou dívkou“ a pořádat okolo toho se svým publikem plebiscit. (https://www.huffpost.com/entry/dr-phil-sexual-assault-tweet_n_3787984)

239
Můžete se následně stát veřejnou autoritou a pak už nelze rozlišit, co je vaše tajtrlictví a co odbornost

Celou tuto hodnotovou vyšinutost korunuje státní ocenění od prezidenta Miloše Zemana. Ten přitom obvykle neoceňoval lidi, za to, co udělali dávno všeobecně pro jiné lidi, ale za to, co pro něj osobně udělali něco nedávno. V případě Radima Uzla šlo o to, že se Zemana v několika článcích a rozhovorech veřejně zastal, že má právo mluvit sprostě. (https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-co-se-muze-napsat-rici-nebo-udelat-na-silvestra.A171231_171319_p_spolecnost_wag, 1. 1. 2018). V roce 2012 také neúspěšně kandidoval ze Stranu práv občanů Zemanovci. Miloš Zeman si vybíral osobnosti ke státním oceněním jednak na základě toho, že už jenom málo lidí od něj chtělo cenu převzít, a jednak na základě toho, aby výběrem iritoval své oponenty a v podstatě ony oceněné zneužíval k politickému boji. Výsledkem je, že státní ceny dlouhodobě devalvovaly. Radim Uzel za sebou jednoznačně nemá významnou vědeckou práci a je nejspíš jediný lékař, který kdy byl takto oceněn, a nemá akademický titul docent nebo profesor, ale pouze MUDr. s bezvýznamným ocáskem Csc. (kandidát věd), který nedosahuje ani dnešní úrovně PhD. (Přesto je dobré připomenout, že se Radim Uzel běžně nechal v rozhovorech a redakčních chatech titulovat „pane docente“ a neopravoval lidi, co se v tom pletli.) Nejodbornější Uzlovou prací je přitom jeho doktorská práce o použití rašeliny při menstruaci v raných 70.letech. „Lékaři nepíší na konci studia diplomovou práci. Složil jsem státní závěrečné zkoušky z interny, chirurgie, gynekologie a porodnictví a preventivních oborů. Práci jsem psal až později, při udělení titulu kandidáta lékařských věd, což je obdoba dnešního Ph.D. Ta práce se jmenovala Účinek vaginálních lázeňských procedur. Vycházela z mých čtyřletých zkušeností lázeňského gynekologa ve Františkových Lázních v letech 1969–1972.“ (z Uzlova životopisu Rozpomínání, 2012.) Poslední jeho odbornou samostatnou prací je příspěvek ve sborníku Sexuologie z roku 2010, kde doslova a do písmene pouze na necelých deseti stranách popisuje dva obrázky ženského přirození. (Náhled k dispozici zde, s. 57-67: https://www.grada.cz/sexuologie-5185/) Zjevně redakční rada knihy usoudila, že ho na nic jiného není možné připustit. Vedle ostatních příspěvků založených na empirických výzkumech, grafech, statistikách či neurologických měřeních pak ten Uzlův působí jako závan z prehistorické jeskyně.

239
Katolický kněz Petr Piťha o něm prohlásil, že pro jeho názory na sexuální výchovu by mu měl být odebrán lékařský diplom

V případě Petra Piťhy jde i o uraženou ješitnost. V raných 90. letech, kdy byl bigotní katolík Piťha ministrem školství, mu Uzel v přímém televizním přenosu řekl, že omezování sexuální výchovy je chybné, a že i Piťha je ostatně na světě díky sexuálnímu styku svých rodičů, což u puritánského kněze vyvolalo brunátný hněv a odmítl potom Uzlovi podat ruku. In Zvíře nadržené, s. 9-10; reportáž Michaely Jílkové na stejné téma https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/30-let-zpet/3514613-30-let-zpet-nedostatky-v-sexualni-a-rodinne-vychove

239
Radim Uzel byl dlouhodobě terčem odporu i dalších extremisticky uvažujících věřících, jako jsou předseda ultrakonzervativního nacionalistického sdružení Akce D.O.S.T Michal Semín nebo soudně usvědčený antisemita Adam B. Bartoš

Rozhlasová konfrontace s Michalem Semínem ohledně pornografie v roce 2013 (https://prehravac.rozhlas.cz/audio/2934368) a blog Adama B. Bartoše s výmluvným názvem (https://abbartos.wordpress.com/2010/08/03/lepsi-tmar-nez-uchyl/, 3. 8. 2010)

240
Hlavní problém je ale ten, že zdravý rozum je povrchní a neproduktivní, nic nevymyslí a neumí reagovat na nové podněty

Píšou o tom třeba komentátoři Petr Honzejk (https://archiv.ihned.cz/c1-66652740-zdravy-selsky-rozum-casto-neni-rozum-jen-klacek-na-protivnika-a-zpusob-obhajoby-vlastnich-predsudku, 4. 10. 2019) nebo Petr Fischer (https://ct24.ceskatelevize.cz/nazory/1290735-vecne-hledani-zdraveho-rozumu, 19. 1. 2011). „Zdravý smysl (bon sens) je věc ze všeho na světě nejlépe rozdělená; neboť každý se domnívá tak dobře být jím opatřen, že i ti, jež lze nejtíže uspokojit v jakékoli jiné věci, nikterak nemají ve zvyku toužit po tom, aby ho měli více, než ho mají,“ píše filosof René Descartes na začátku spisu Rozprava o metodě již v první polovině 17. století.

242
Možná ale právě proto, jací jsou a jak posunuté nebo vymazané hranice měli, dokázali s takovým nadhledem a lehkostí mluvit o věcech, kde jiní těžko hledají slova

Několik odstavců s minimálními změnami přebírám z jedné facebookové diskuse; autorství rád v případném dalším vydání přiřknu původnímu pisateli, jehož jméno jsem si nepoznamenal.

242
Když člověk pročítá archivní dokumenty, tak z chování některých psychiatrů starší generace, jako byli Josef Nesvadba, Miroslav Plzák a další

https://plus.rozhlas.cz/josef-nesvadba-prvni-vychodoevropsky-autor-sci-fi-ale-taky-spolupracovnik-stb-8187654 (26. 7. 2021) a https://www.info.cz/zpravodajstvi/cesko/nejnebezpecnejsi-byl-havel-vaculik-byl-psychopat-znamy-psychiatr-miroslav-plzak-hlasil-stb-i-informace-o-pacientech (7. 12. 2020), https://www.bubinekrevolveru.cz/k-pripadu-cyrila-hoschla (12. 12. 2019).

243
Jak dokládá socioložka Kateřina Lišková v knize Sexual Liberation, Socialist Style (2018)

Sexual liberation, socialist style: Communist Czechoslovakia and the science of desire, 1945-1989 (Cambridge University Press, 2018), jež vyšla později pod názvem Politika touhy. Sex a věda v komunistickém Československu (2023, Host)

247
Vlivem toho, že politika vyvolala i během 90. let zklamání a jinou formu cynismu

Za jednu z hlavních příčin deziluze se pokládá tzv. opoziční smlouva v roce 1998, kterou spolu uzavřeli do té doby nesmiřitelní rivalové, Václav Klaus za ODS a Miloš Zeman za ČSSD, kteří celá 90. léta předstírali, že chtějí jeden druhého zničit. Zmizel tak rozdíl a plodné napětí mezi pravicí a levicí a zároveň se tímto paktem zametlo pod koberec vyšetřování korupčních kauz 90. let, do nichž byly zapleteny obě politické strany. Důkladný popis celého tohoto procesu najdeme například v knize Vládneme, nerušit! (2006) novináře Erika Taberyho. Existuje i ve formě filmu z roku 2007 (https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123147075-vladneme-nerusit/).

249
Příkladem mohou být již dříve zmiňovaní bývalí členové KSČ, právnička a senátorka Daniela Kovářová či pseudohistorik a spisovatel Vlastimil Vondruška, kteří na nás v posledních letech shlížejí z titulních stránek magazínů a dostává se jim nebývalého prostoru k šíření svých názorů, aniž by přitom byli špičkami ve svých oborech

O tom, že Vlastimila Vondrušku nelze považovat za legitimního historika, ale člověka, který vlastně ani nechápe, jak se historicky bádá, pojednává 24minutový podcast Přepište dějiny, Michala Stehlíka a Martina Gromana. https://podcasts.apple.com/cz/podcast/d%C4%9Bjepis-podle-vondru%C5%A1ky/id1540840694?i=1000523880209 nebo zde https://ceskepodcasty.cz/episode/lUYfWkHawkegoBVwef7S. (Autory uvádím opakovaně, protože ani Hogenové ani Vondruškovi se seriózními analýzami nikdo nevěnuje, jelikož jsou ve svých oborech bezvýznamní. Proto se i těmto šarlatánům věnuje jenom pop-kritika.) Vlastimilu Vondruškovi a jeho knihám Breviář pozitivní anarchie, Epištoly o elitách a lidu a O svobodě myšlení plným nesedících analogií a nesených neschopností pracovat s primárními zdroji by šlo jistě věnovat samostatnou kapitolu. Z hrstky kritických komentářů k Vondruškově „metodě“, vybírám jenom: https://www.forum24.cz/jak-nejpopularnejsi-cesky-historik-dostal-myslenky-dezinformacnich-webu-do-hlavniho-proudu/ (11. 9. 2019), https://manipulatori.cz/vlastimil-vondruska-a-literatura-postfaktu/(13. 2. 2017), https://denikreferendum.cz/clanek/31117-vlastimil-vondruska---zoufala-doba-si-zada-zoufale-spisovatele (27. 4. 2020), https://www.irozhlas.cz/komentare/konec-sveta-vlastimila-vondrusky_1710041000_zlo (4. 10. 2017) a https://www.penize.cz/spotrebitel/306270-slechtic-vladl-a-tak-to-bylo-diky-nechci (27. 11. 2015).

250
Její normalizací vypěstovaná slepota

Není od věci, že Daniela Kovářová kandidovala na podzim 2022 plzeňském kraji na senátorku se smysluprázdným volebním heslem „Jsem normální“, jež svítilo na obřích billboardech svou čirou hloupostí. Apoteózu tzv. normálnosti, která působí hlavně jako sebevzývání vlastní omezenosti, můžeme pozorovat v desítkách jejích článků zde: https://neviditelnypes.lidovky.cz/novinari/daniela-kovarova.N2144. Vyberme pro ilustraci jenom tři, psané typicky afektovaným slohem bez schopnosti ctít i nejzákladnější logickou konzistenci: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-modlitba-za-normalni-zivot.A220211_165418_p_spolecnost_wag (15. 2. 2022), https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/utlak-nam-se-to-deje-taky.A220615_100918_p_spolecnost_nef (16. 6. 2022) a https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/postoj-mam-pravo-rict-ne-i-manzelstvi-pro-vsechny.A220610_102623_p_spolecnost_nef (13. 6. 2022). Zvláště poslední kousek, kde píše „mé slzy nechcete vidět“, rozesmál tisíce lidí. Slzy homofobů, kaňte dál, oblažujete mou duši…

250
Tvrdí, že je potřeba vést debatu o negativní stránce emancipace, ale sama k tomu neříká nic podnětného

https://video.aktualne.cz/dvtv/s-muzi-nemuzeme-bojovat-na-konci-snu-o-emancipaci-je-casto-o/r~622604ae5d2411ecbc3f0cc47ab5f122/ (15. 12. 2021), https://plus.rozhlas.cz/zadne-emancipacni-hnuti-cloveku-nezaruci-stastny-zivot-odmita-kritiku-feministka-8639211. Účastníci a účastnice konference potvrzují, že původní příspěvek byl výrazně primitivní a ničím nepřipomínal text, jímž by měla být zahájena odborná konference. Daniela Kovářová jej zveřejnila dočasně na svých stránkách a narychlo vyfutrovala pár obecnými informacemi z Wikipedie, aby mohla odbornost aspoň předstírat.

251
A dnes nám někteří příslušníci bývalé šedé zóny nebo dokonce někteří prominenti říkají, jak se v době soustavně zdražujícího se bydlení a základních životních potřeb i zvyšující se prekarizace práce

Viz knihu Guye Standinga: Prekariát. Nová nebezpečná třída. (Rubato, 2018)

251
Lidí narozených v Československu v 70. letech a dříve

V USA se generace „boomers“ počítá od 50. let, kdy byla největší porodnost (baby boom). V Česku lze tuto hranici posunout i do 70. let, kdy byl největší baby boom u nás (tzv. generace Husákových dětí). Je pochopitelné, že termín „boomers“ (ale i „Husákovy děti“) může být danou generací přijímán jako urážlivý. https://wave.rozhlas.cz/ok-boomer-je-ultimatni-nadavka-i-vyhlaseni-generacni-valky-8111662 (18. 11. 2019, Karel Veselý). Nicméně, každý příslušník dané generace je svým vlastním chováním zodpovědný za to, zda tak bude označován. Pokud jeho mentalita a projev odpovídají memu „Starý muž volá na mraky“ (Old man yells at clouds), jinou reakci si nezaslouží.

252
Jeden ze základních znaků české povahy je komplex méněcennosti malého národa – a hlavním projevem tohoto komplexu kromě obviňování ostatních (nejčastěji větších národů) je potřeba srážet ostatní lidi dolů

Jsem si vědom toho, že nejde mluvit o „povaze národa“ jako něčem univerzálním, co se týká všech příslušníků daného národa, a jsem si vědom i toho, že „národ“ je pouhý historický konstrukt. Větami o povaze národa se snažím vysvětlit jen to, proč je některé přesvědčení nebo chování u nás relativně rozšířené.

252
„Hlavně se neprojevuj, nevyčnívej, splyň s davem, dělej to, co máš a moc nepřemýšlej“

Kdo by neznal píseň od Chinaski s názvem 1970 (https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/chinaski/--9429): „Naši mi vždycky říkali – Jen nehas, co tě nepálí – Jakej pán takovej krám – Naši mi vždycky říkali – Co můžeš sleduj zpovzdálí – A nikdy nebojuj sám.“ Tón písně je zjevně sebeironický a snad i lehce kritický, ale chytlavá melodie působí v kontrastu spíš nostalgicky a příjemně.

254
Přitom je to dokázáno psychologickými výzkumy, že je to zejména nejefektivnější cesta ke ztrátě bezpečné vazby s rodičem

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/telesne-tresty-zhorsuji-chovani-deti-stoji-ve-shrnuti-20-let-vyzkumu-168629 (29. 6. 2021), https://www.lidovky.cz/nazory/diky-za-kazdou-facku-ktera-padne-vedle-fyzicke-telesne-tresty-jako-efektivni-nastroj-vychova-deti-de.A220203_102105_ln_nazory_vag (3. 2. 2022) https://cnn.iprima.cz/biti-kleceni-v-koute-kruzitko-ve-stehne-aneb-vzpominky-padesatniku-na-nasili-ucitelu-32580 (31. 8. 2021), https://zpravy.aktualne.cz/domaci/vychovavat-deti-lze-i-bez-pohlavku/r~af88909a8e5211ec8a24ac1f6b220ee8/ (21. 2. 2022), https://eduzin.cz/wp/2022/02/10/vychova-pohlavkem-vyzkumy-mluvi-jasne-trestane-deti-jsou-agresivnejsi-a-nachylnejsi-k-nemocem-i-problemum/ (10. 2. 2022), https://wave.rozhlas.cz/historik-vladan-hanulik-z-deti-cilene-vytvarime-drsne-muze-kteri-se-neustale-8598118 (17. 10. 2021)

254
Učitelé a trenéři šikanovali žáky, rodiče bili děti řemenem, mladí muži v základní vojenské službě se šikanovali skupinově i k smrti

Více k tomu pátá kapitola, první svazek, strany 158-159

255
Z výzkumu UNICEF z roku 2021 víme, že přímo či nepřímo domácí násilí u nás zažívá každé desáté dítě, hádky a křik více než polovina

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/deti-unicef-vyzkum-mlade-hlasy.A211115_164101_domaci_indr (16. 11. 2021) Doplňující info v této studii https://cdn.prod.website-files.com/612ca84c365129cb60d559dc/613e4bc8edac67458262de03_DETI%2C%20RODICE%20A%20DOMACI%20NASILI_text_final_20.6.pdf (Děti, rodiče a domácí násilí
výzkum klientely Acorusu, z.ú., Jana Barvíková a Jana Paloncyová)

255
Všechny psychologické výzkumy posledních dvou desetiletí přitom dokazují, že tělesné tresty nefungují vůbec, a to velké ani malé

Odkazuji na tento status https://www.facebook.com/story.php?story_fbid=893539252775618&id=100063586534347 a web https://detijsoutakylidi.cz/ (zdůrazňuji, že uvádím stránku pouze jako jeden ze zdrojů, jenž se k tématu vyjadřuje); souhrnný text
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/telesne-tresty-zhorsuji-chovani-deti-stoji-ve-shrnuti-20-let-vyzkumu-168629 (29. 6. 2021) a dotyčná studie z odborného časopisu Lancet, jež shrnuje 20 let poznatků: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12081081/

256
A tak dál slýcháme od lidí, jak jsou „díky“ různým trestům „slušnými a šťastnými lidmi“ bez traumat

Doporučuji navštívit instagramový účet @prezilijsme_to (https://www.instagram.com/prezilijsme_to/)

256
Tito lidé, jež svá vlastní dětská traumata běžně a naprosto mylně vydávají za hřejivé vzpomínky

Psycholožka Hedvika Dočekalová mi to vysvětlila kdysi takto – „Zažít trauma a být traumatizovaný je něco jiného. U traumatu jde o to, co je poté. Většinou sekundární trauma z reakce okolí, neuklidnění nervového systému, což třeba děti sami neumí. (C)-PTSD je strašná věc na mnoho let. Někdo může prožít trauma a může být pak šťastnější a změnit život, protože se reguloval. Ale být traumatizovaný, natož mít komplex je zlo. Někdo zažije trauma a je pak v bezpečí. Trauma se léčí pouze, když je v přítomnosti bezpečí. Pokud se třeba oběti nevěří, zlehčuje se to, je to sekundární trauma, a to poškozuje zásadně. Třeba u sexuálního násilí dojdou lidé na terapii až po mnoha letech, protože to chtěli zvládnout sami.“

257
Nechceme se mít líp, chceme, aby se druzí měli stejně špatně jako jsme se měli my

Typickou ukázkou oné neschopnosti přát dětem lepší svět je tento zmatený oběh jedné informace několika médii:
_4d34og8https://www.heroine.cz/spolecnost/9576-ceske-skoly-zjistuji-proc-je-dulezity-wellbeing-zaci-se-lepe-uci-vyucujici-nevyhori-pise-ucitel Článek z 2. září 2022 na Heroine.cz jasně popíše, co znamená pojem wellbeing a jak se tato hodnota či kritérium dá vnést do škol a podle ní učit, a že to prospívá jednoznačně žákům i učitelům. Https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-do-skol-ma-nove-prijit-i-wellbeing-neni-jasne-jak-to-ucit-40407989 - O pár dní později, 6. září na Novinkách.cz vyjde článek se zavádějícím titulkem, že „není jasné, jak to učit“ a u něj nesmyslná anketa hrající na nejnižší pudy a nejnižší společný jmenovatel vzdělanosti. Téměř 60 % hlasujících odmítne zavedení wellbeingu striktně („Ne, je to zbytečná ztráta času na úkor klasického školního vzdělávání“), 10 % to nepovažuje za důležité a zbývá jen 30 % lidí, kteří pochopili větu „Z mezinárodních šetření vyplývá jasná souvislost mezi pocitem wellbeingu a vzdělávacími výsledky“ (čili, že to nemůže být „na úkor vzdělávání“ a podobnou otázku vůbec nelze pokládat). Anketa i diskuse pod článkem dokládají, že většině zúčastněných lidí chybí sekundární gramotnost, jakékoli pozitivní myšlení i otevřenost změnám a jejich projevy se smutnou přesností ukazují, jak špatné vzdělání jim poskytlo školství v minulosti.

257
Tento postoj vyzařuje mnoho lidí, co jsou ubití životem, až úplně ztratí fantazii a naději a najedou na otrockou morálku „tak to vždycky bylo a bude“ a ještě mají pocit, že jsou chytří a musí to někomu „poradit“

Viz otřesně hloupý a přízemní článek Ivy Špačkové míjející se se vším, co bylo na kauze režisérky Darii Kashcheevy podstatné (https://www.irozhlas.cz/komentare/zivot-je-tezky-nikdo-nema-narok-na-nic-za-vse-dobre-nalezi-jen-vdek_2404040629_job); a srovnej, o co doopravdy šlo - https://art.ceskatelevize.cz/inside/komentar-projev-na-ceskych-lvech-aneb-co-ty-filmarky-po-nas-vubec-chteji-jANLr (Kamil Fila, 15. 3. 2024) či podcast https://open.spotify.com/episode/2lr7FB3ZYu0fMkTEchfSWq

257
Není ani divu, že v průzkumu Michiganské univerzity z roku 2022 jsme skončili mezi zeměmi s nejnižší úrovní empatie na světě

https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/1949142-psychologove-sestavili-zebricek-nejvice-empatickych-zemi-sveta-cesko-skoncilo-u-dna (3. 11. 2016), americký psaný popularizační zdroj https://msutoday.msu.edu/news/2016/is-america-still-an-empathetic-and-generous-giant (14. 10. 2016) a původní výzkum https://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1177/0022022116673910 (14. 10. 2016). Z něj plyne, že 7 z 10 nejméně empatických zemí se nachází ve Východní Evropě.

257
V Česku bohužel stále lehce převládá až programová snaha předat další generaci stejné trauma, které měla generace předchozí

Opět přiznávám, že jsem tyto formulace nasál z éteru a už nevím, kdo je pronesl. Beru ale poslední dvě kapitoly jako puzzle myšlenek, které se skládají v nějaký souvislý obraz. Uvítám, přihlásí-li se původní autoři či autorky.

258
Naopak proti takovým snahám bojují

Stanovisko Unie rodinných advokátů č. 9/2019 k záměru veřejné ochránkyně práv zakázat fyzické tresty -
„Unie rodinných advokátů nepodporuje přijetí zákona, který výslovně zakáže fyzické trestání dětí, kterýžto záměr zveřejnila veřejná ochránkyně práv. Další právní norma nebude mít žádný praktický dopad, půjde jen o pokrytecké plnění závazků plynoucích naší zemi z mezinárodních smluv. Týrání dětí je již dostatečně sankcionováno vnitrostátním právem a další ingerence státu do rodiny není vhodná ani nezbytná. Výslovný zákaz navíc povede ke zneužívání v opatrovnických sporech. Větším utrpením pro dítě je rodičovská lhostejnost na jedné straně nebo neustálý psychický tlak a dusivá atmosféra v rodině na druhé straně, o čemž se na veřejnosti nehovoří, ani se toto jednání nepranýřuje.“ – Samozřejmě, vůbec se o tom nemluví, nevnímají to především lidé v kómatu. Formulací vhodnou k vypíchnutí je „pokrytecké plnění závazků plynoucích naší zemi z mezinárodních smluv“, z níž plyne, že v zahraničí to dělají špatně, nerozumí lidským právům a u nás jsme opět nejchytřejší a máme tu lepší praxi, přestože tu lidská práva byla desítky let pošlapávána totalitním režimem. Unie rodinných advokátů je rovněž proti zálohovanému výživnému a odmítá pomoci matkám samoživitelkám. Je pochopitelně proti manželství stejnopohlavních párů a Istanbulské úmluvě. Jediným štěstím je, že nejde o důležitou instituci a pouze spolek, jehož příslušníci a příslušnice se sami dobrovolně cejchují jako zpátečníci.