Kniha 3 03 Utopický sitcom
Kapitoly
- 18. „Polonahá dívka zvýší prodej nového vozidla“
- 19. „Zdravotní a společenské nebezpečí pornografie je pranepatrné“
- 20. „Nechejme stranou ty nové výmysly s já nevím jakým pohlavím“
- 21. „Barvoslepí se také nechlubí svým postižením“
- 22. Uklidit, uvařit, nezatěžovat starostmi a nechat se znásilnit
- 23. Právo na čumendu, poplácání a pohoupání dcer na klíně
- 24. Pohled pro propasti normalizace a devadesátek
- 25. Není se kam vracet, svět nebyl nikdy v pořádku
21. „Barvoslepí se také nechlubí svým postižením“
Účast v posledních letech narůstala ze 30 na 60 tisíc lidí
Tyto extravagantní výjimky si zuřivě fotí média a vytvářejí zavádějící představy a stereotypy, jež by měl odborník naopak bořit
Neznamená to, že se pride pochody mají distancovat, extravagance je jejich součástí. Jen tito extravagantně stylizovaní lidé netvoří jádro ale sotva promile celého pochodu a každoroční debata o nich by měla utichnout; poukazem na ně nelze měřit celou komunitu. Přítomnost extravagantních lidí v průvodu je pouze důkazem tolerance LGBTQ komunity, extravagance ale není jejím hlavním definičním znakem.
O problémech LGBTQ komunity nikdy seriózně neuvažoval
Při psaní jsem hodně váhal, jakou použít zkratku. Nakonec jsem se rozhodl pro LGBTQ. Domnívám se, že je nutné zdůraznit ono Q jako „queer“ – divný, nezařaditelný, lidé různě fluidní, nebinární, pansexuální, zlopověstní atd. Neponechávám tedy jenom jednoduché LGBT, kde se jasně vymezují lesby, gayové, bisexuální a transgender osoby. Zároveň pro čtenářský komfort nepíšu delší verzi LGBTQIA, kde I zastupuje intersexuály a A asexuály, neboť o nich tato kapitola nepojednává. Vynechávám i znaménko plus, u nějž jsem zjistil, že řadu čtenářů a čtenářek dráždí a komplikuje jim čtení některých vět. Jsem si vědom toho, že znaménko plus (LGBT+, LGBTQ+, LGBTQIA+) značí, že existují či budou existovat další kategorie lidí, kteří nezapadají do jednoduchých forem heterosexuality nebo genderové binarity. V této kapitole se ale omezuji jen na určité osoby a vztahy.
Společnost stovky a tisíce let říkala homosexuálním lidem, že se za sebe mají stydět
Pojem „pride“ v angličtině znamená hrdost i pýchu. V křesťanském pojetí patří „pride“ ve smyslu nadřazené pýchy mezi sedm smrtelných hříchů (pýcha, lakomost, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost) a je z nich dokonce považovaná za nejhorší. Zároveň ale máme v dějinách mnohem starší aristotelskou tradici, kde hrdost patří k základním ctnostem. Hrdost byla i znakem rytířství ve středověku a synonymem udatnosti, boje za správnou věc. Obvykle se odlišuje pozitivní hrdost a zhoubná pýcha („hybris“ – namyšlenost, arogance).
Kdy se často žádá o ruku nebo stvrzuje pevnost svazku
Svátek Sv. Valentýna je obecně méně nakloněn LGBTQ párům – jakmile se objeví v reklamě na jakékoli zboží, vyvolá to vlnu pobouření a odporu; v mnoha zemích navíc jednoduše nelze žádat o ruku svého partnera. Samotný Svatý Valentin ve 3. století n. l. ale stavěl lásku nad zákony a jeho myšlení bylo předvojem pro dnešní zrovnoprávnění LGBTQ lidí (https://qspirit.net/saint-valentine-marriage-equality/ (1. 2. 2024).
Přitom v indexu Rainbow Europe
Pouze 9 % z nich případ ohlásilo
https://a2larm.cz/2021/06/homofobni-utoky-v-policejnich-statistikach-neexistuji-na-ulicich-vsak-ano/ (Anna Pálová 4. 6. 2021), vychází mj. ze studie https://www.ochrance.cz/uploads-import/DISKRIMINACE/Vyzkum/Vyzkum-LGBT.pdf (Být LGBT+ v Česku. Zkušenosti LGBT+ lidí s předsudky, diskriminací, obtěžováním a násilím z nenávisti. Výzkum veřejného ochránce práv 2019), zpráva má 96 stran.
Na ulicích se s nimi lze setkat často
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/porady-teren-drzel-me-za-vlasy-a-bil-za-homofobni-utok-padly-nizke-tresty-218471 (5. 11. 2022, Kristýna Ciroková) Článek a desetiminutový pořad popisuje detailně tři případy fyzického napadení LGBTQ+ lidí v posledních dvou letech. Množství popsaných případů nepotvrzuje jednoduše tvrzení v textu, že se útoky dějí často (na to by nestačil ani mnohasetstránková svodka) – popisuje ale snadnost a nepředvídatelnost, s níž se dějí. Nejedná se o žádnou šikanu na zapadlých vesnicích, ale o útoky v centru hlavního města. Ostatně, sám znám případy napadení LGBTQ osob z blízkého okolí, nejsou to pro mě případy z novin.
Pětina Čechů nechce mít homosexuální sousedy
V Nizozemsku podobný podíl tehdy činil 44 % a v Dánsku 39 %
Podle datové analýzy organizace Jsme fér přibylo mezi léty 2019 a 2021 útoků na sociálních sítích asi o pětinu
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/lgbt-komunita-sexualita-predsudecna-nenavist-utok.A210302_144821_domaci_knn (20. 3. 2021) https://denikn.cz/1490289/nenavistne-projevy-vuci-lgbt-komunite-maji-dopady-zname-ale-i-takove-o-nichz-mnohdy-nevime/ (6. 8. 2024) Útoky proti LGBT+ jsou v celé Evropě na vzestupu. Podle studie, kterou v roce 2024 publikovala Agentura Evropské unie pro základní práva (https://fra.europa.eu/sites/default/files/fra_uploads/fra-2024-lgbtiq-equality_en.pdf), se počet LGBTQ lidí, kteří zažili násilí motivované nenávistí, zvýšil mezi lety 2019 a 2023 z 11 % na 14 %. O rostoucím počtu útoků proti LGBTQ dříve informovaly i americké úřady. (https://thehill.com/homenews/lgbtq/4259292-fbi-crime-statistics-show-anti-lgbtq-hate-crimes-on-the-rise/, 16. 10. 2023)
Tuto reakci považují u soudu za polehčující okolnost
Že jde o nebezpečný přístup, dokládá toto heslo s více než 120 zdroji https://en.wikipedia.org/wiki/Gay_panic_defense
Své pohnutky popsal v 65stránkovém manifestu ovlivněném konspiračními dezinformacemi, které léta šířili i mnozí slovenští a čeští politici v debatách o manželství stejnopohlavních párů
https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/643496-kto-bol-vrah-z-centra-bratislavy-pred-utokom-zverejnil-nenavistny-manifest-proti-zidom-a-lgbti/ či https://www.respekt.cz/agenda/to-co-na-slovensko-nepatri-nejste-vy-ale-nenavist (Ivana Svobodová). Komentáře k tragédii a reakcím na ni: https://denikn.cz/985997/studio-n-proc-se-musi-lgbtq-lide-znovu-bat/ (zde je detailně rozebraný vrahův manifest) a https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3536203-takovy-utok-jsme-ocekavali-komentuje-sociolog-vasecka-vrazdu-dvou-clenu-slovenske-lgbt. Rozhovor s Romanem Samotným https://www.youtube.com/watch?v=HncXQYkXBlE (všechny zdroje 13. a 14. 10. 2022)
Majitel podniku Tepláreň, Roman Samotný, k tomu měl na pietním aktu proslov
Jako je tomu v Polsku, Maďarsku, Bulharsku či Rusku v důsledku tamních zákonů, znemožňujících racionální osvětu
Děsivou situaci v Polsku popisuje v rozhovoru třeba aktivistka Agata Diduszko-Zyglewská https://www.heroine.cz/zena-a-svet/6039-misto-detskeho-psychologa-exorcista-s-polskou-aktivistkou-o-zivote-v-zemi-kde-lidska-prava-drti-vliv-cirkve (1. 10. 2021). Jaký dopad bude mít orbánovský zákon na dospívající LGBTQ lidi, analyzuje Maja Vusilović: https://a2larm.cz/2021/06/zakon-o-pedofilii-je-orbanuv-predvolebni-tah-pro-lgbtq-lidi-v-madarsku-bude-znicujici/ (18. 6. 2021). Rusko jako předvoj kulturního regresu pohledem aktivistky Jeleny Grigorjevové: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/hon-na-lgbt-v-rusku-lide-se-citi-jako-chodici-terc-a-policie-nedela-nic-rekla-seznamu-ruska-aktivistka-77224 (13. 8. 2018)
Trestáni doživotním vězením či dokonce popravou
„Ctíme tradici, nebo rozložíme společnost“
Radim Uzel se také za svou kariéru mnohokrát vyjádřil kriticky o USA, ale nikdy o současném Rusku. USA pro něj reprezentovaly „přílišnou toleranci a bláznivý aktivismus“, zatímco represivními zeměmi jsou podle něj primárně arabské státy, východní Evropa je vyviněna. Nejspíš nejde o nic uvědomovaného, USA pouze znamenaly pro Radima Uzla při návštěvě v 90. letech kulturní šok, zbytek obstarala stará dobrá xenofobie vůči „mohamedánům“, jak často mluvil o muslimech. Slepota vůči situaci ve vlastním kulturním okruhu je ale hlavně projevem jeho lenosti. Pro ujištění – misogynie a homofobie v islámské kultuře jsou závažné problémy, ať už v daných zemích či při soužití v Evropě, o tom není sporu. Věci se komplikují ve chvíli, kdy si uvědomíme, že třeba země bývalého Sovětského svazu mají velké muslimské komunity a do toho často z druhé strany represivně působící pravoslaví. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Sexuolog-Uzel-Pred-20-lety-jsme-v-Kahire-varovali-pred-rozdilnou-plodnosti-Tam-zakazovali-kondomy-vsechny-deti-pry-byly-chtene-Dnes-prelezaji-v-Evrope-dratene-ploty-Rizena-invaze-406568 (4. 11. 2015)
V roce 2022 poslanec KDU-ČSL Jiří Navrátil a v roce 2023 fotbalista Jakub Jankto byli první otevření gayové ve veřejném prostoru mimo uměleckou a byznysovou sféru
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-jitka-smutna-muj-coming-out-byl-protest-za-ktery-jsem-dostala-odplatu-40331375 (27. 7. 2020), https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/456916/slechtova-se-verejne-prihlasila-k-lesbam-a-gayum-jako-prvni-ceska-politicka.html (17. 3. 2017), https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/utajeni-homosexualove-v-ceske-politice/r~i:article:105612/ (17. 3. 2006), https://www.lidovky.cz/domov/gay-politici-ve-skrini.A100409_100005_ln_noviny_sko a https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-jsem-lidovec-a-gay-prvni-cesky-poslanec-se-odhodlal-ke-coming-outu-217841 (27. 10. 2022) a https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-5-59-janktuv-coming-out-proc-je-ve-fotbale-tezke-oznamit-ze-jste-gay-225831 (17. 2. 2023)
Registrované partnerství se u nás uzákonilo až v roce 2008, více než 18 let po jiných zemích
https://en.wikipedia.org/wiki/Timeline_of_same-sex_marriage – V Dánsku bylo stejnopohlavní manželství legalizováno v roce 1989, v Norsku v roce 1993, ve Švédsku 1994, v Nizozemí 1997, v USA první státy v roce 1998, a tak dále, přičemž první formy se ale objevily již v na sklonku 70. let. Tzv. neregistrovaná kohabitace byla poprvé uznána již v roce 1979 V Nizozemí a první neoficiální sňatky, jen veřejné obřady probíhaly v 60. letech ve Švédsku.
Ještě v roce 1990 akceptovala homosexuální menšinu pouze desetina obyvatel tehdejšího Československa, zatímco dnes je to kolem 80 %
Byť vyzýval k tomu, abychom je nediskriminovali
Zdroj o situaci v roce 1990 přebírám z článku v poznámce č. 7, výraz „postižení“ se objevuje v Uzlově publikaci Mýty a pověry v sexu (Práce, 1990) na s. 107. Na s. 111 stojí tato pozitivní a tehdy velmi progresivní teze: „Hlavním problémem homosexuálních lidí je jejich začlenění do společnosti tak, aby nebyli vystavováni nesmyslnému šikanování, posměchu a odsouzení. Záleží zde především na těch ostatních, heterosexuálních jedincích, na jejich míře tolerance a pochopení, na odložení falešných předsudků. Což jistě úzce souvisí s jejich poučením a vzdělaností.“
Homosexualita nemůže být považována za poruchu, jestliže je většina gayů se svou orientací plně spokojena a nepůsobí jim potíže
https://www.lidovky.cz/relax/lide/zemrel-psychiatr-spitzer-zasadil-se-o-vyskrtnuti-homosexuality-z-nemoci.A151228_081338_lide_ELE/ (25. 12. 2015) Různé zdroje se liší v tom, kdy byl onen krok vyjmutí homosexuality z kategorie nemocí a poruch učiněn. Některé uvádějí již rok 1973 (mělo jít o první verzi, neuznávanou širokou odbornou veřejností), jiné až 1980 (další vydání daného manuálu, který už uznala většina lékařů).
Aniž by tím komukoli ubližoval
Odstavec přebírám z nedatované internetové diskuse s psychologem Jiřím Procházkou. http://www.amrp.cz/prochaacutezka-ji344iacute.html a https://gekcr.cz/members/jirkapro/
Světová zdravotnická organizace (WHO), jejíž postoje jsou závazné i pro českou legislativu, vyňala homosexualitu z kategorie nemocí v roce 1990
Vývoj k celkové rovnoprávnosti byl ale trnitý a stále není ukončený
Poznatky, jež přebírám od Michala Pitoňáka z Národního ústavu pro duševní zdraví (NUDZ): První studie zaměřené na duševní zdraví „homosexuálů“ vznikaly již od začátku minulého století. Jejich zásadním nedostatkem byly ale značné metodologické chyby a zejména zkreslující povaha jimi shromažďovaných dat. Vše se odehrávalo ve značně předsudečné době, kdy pod tlakem kulturních norem nebyly ve společnosti tito lidé akceptováni, nehledě na to, že jejich sexuální aktivity byly konsensuální. Respondenti prvních studií byli vybíráni nejčastěji ve věznicích a psychiatrických klinikách. Taková dobová data napomohla v průběhu první poloviny minulého století vykreslovat neheterosexuální osoby jako mentálně a morálně narušené. Tyto, z dnešního pohledu politováníhodné závěry raných studií ale začaly být vyvraceny již v 50. letech 20. století, kdy například studie Evelyn Hooker ukázala, že pokud vybíráte do studií lidi kvalitně a nevybíráte si jen mezi hospitalizovanými nebo uvězněnými lidmi, argumenty pro patologizaci vymizí.
Nebo snad za posledních třicet či čtyřicet let vyšel jakýkoli odborný text, který by náležitě demonstroval, že homosexualita je nebezpečná úchylka, která všem škodí?
Shrnutí velkého množství odborných prací v češtině zde: https://pro-lgbt.ru/cs/762/ (17. 9. 2018)
Režisér a scenárista Janek Růžička (…) napsal v roce 2021 následující dlouhý status na Facebook
https://www.facebook.com/JaneQ.R/posts/10224411195161956 (28. 6. 2021) Archiv pořadu Queer zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10520528904-queer/
„Zaujal mě coming out prezidenta Miloše Zemana ve smyslu – kdybych byl mladší, uspořádám demonstraci heterosexuálů“
Celý Zemanův výrok zní: „Mě úplně štvou ty sufražetky, to MeToo, ty Prague Pride. Jestliže je někdo příslušník té či oné sexuální menšiny, tak je to jeho interní věc. A když demonstruje, že má tuto orientaci, tak se vyvyšuje nad ostatní. Kdybych byl trochu mladší, tak zorganizuji obrovskou demonstraci heterosexuálů v Praze a budou nás miliony. A svezu autobusy a vlaky do Prahy všechny heterosexuály, aby bylo vidět, jak je to nesmyslné. Je nesmyslné, když ať už sexuální menšiny nebo sexuální většiny demonstrují, protože to je přece jejich velmi intimní záležitost, jejich právo, ale nikdo je nemá za povinnost vnímat.“ – Jedná se o učebnicové nepochopení problému visibility – veřejné viditelnosti. Ten, kdo není vidět, společensky neexistuje. Zviditelněním způsobem, jako jsou pride pochody, se nikdo nevyvyšuje, ale snaží se pouze srovnat deficit veřejné reprezentace. Jestliže prezident republiky říkal, že nemáme povinnost vnímat část spoluobčanů, dokazoval tím jenom, že nebyl prezidentem všech, vnímal pouze sám sebe a v posledních letech většinu času nejspíš už ani to.
Heterosexuálním cis lidem se nikdy nic takového v celých dějinách lidstva nestalo
Zde si můžete pro dokreslení základní představy přečíst devítidílné twitterové vlákno od amerikanisty Jana Beneše, jakým druhům diskriminace čelili gayové a lesby v USA od 40. do 70. let v období tzv. levandulové paniky: https://twitter.com/JanBenesAggie/status/1652195502325153792 (29. 4. 2023)
Existovala pouze otevřená či skrytá nenávist a v nejlepším případě ignorance; přehlížení na jedné straně a skrývání na straně druhé
Nezapomenutelný je v tomto ohledu komentář Jiřího Peňáse v Echu24, který se pokouší být soucitný, ale výsledkem veškeré marné snahy je patriarchální bullshit (https://echo24.cz/a/SH7i4/kde-ty-stare-buzny-jsou, (13. 8. 2018), jenž si vysloužil posměšnou reakci v satirické relaci Branky, body, kokoti (v knižní verzi na s. 73). https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-branky-body-kokoti/560645/branky-body-kokoti-babisi-nelzi-a-levny-najem-kdyz-budes-pritulna.html (23. 8. 2018)
A je to samozřejmě homofobie
Existuje několik studií, které dokazují, že čím jsou lidé hloupější, tím více trpí předsudky vůči sexuálním menšinám a méně podporují zákony vedoucí k jejich zrovnoprávnění
Poslední z nich, uveřejněná v časopise s příznačným názvem Intelligence, pochází z roku 2018 a byla provedená na obřím vzorku více než 11 tisíc respondentů a respondentek
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0160289617303628 (květen-červen, 2018)
Jiná studie z roku 2017 také říká, že muži s vyšší mírou homofobie jsou lidé nejistí si svou identitou a nejistotu si kompenzují právě šikanou a vtipy proti gayům
Zpráva: https://www.thepinknews.com/2022/12/24/homophobic-men-insecure-science/; původní výzkum: https://link.springer.com/article/10.1007/s11199-017-0761-z (duben 2017); článek v češtině https://www.idnes.cz/xman/styl/sexismus-homofobie-vtipy-muznost-krize.A170429_114614_xman-styl_fro (30. 4. 2017); https://www.eurekalert.org/news-releases/540183 (20. 4. 2017). Starší studie: „Pronést homofobní narážku před zasvěcenými může být značně kontraproduktivní. Podle amerických psychologů totiž tito muži jen upozorní na své skryté homosexuální choutky. Sexuologická měření z posledních let totiž prokázala, že homofobní muži jsou velmi často přitahování homosexuální erotikou a že je vzrušují obrázky dvou milujících se mužů. (…)“
https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-homofobni-muzi-maji-casto-skryte-homosexualni-choutky-40194471 (16. 4. 2008) a https://www.psychologytoday.com/intl/blog/the-big-questions/201106/homophobic-men-are-aroused-gay-male-porn (9. 6. 2011).
Ať to zní jakkoli divně, věří tomu miliony lidí
https://www.gq-magazine.co.uk/article/sex-man-gay (3. 8. 2016) a https://www.insider.com/the-most-common-myths-about-gay-sex-between-men-2019-6 Základní mýty okolo gay sexu jsou, že gay muži spolu mají velmi často anální sex a že se dělí automaticky na typ „top“ a „bottom“ (penetrující a penetrovaný), dodržují tedy „mužskou“ a „ženskou“ roli. Realita je přitom značně odlišná.
Nejsme buď to, nebo ono, a ani nejsme všichni 50/50 bisexuální
Radim Uzel se k bisexualitě stavěl odmítavě. „Bisexualita je mýtus. Občasné lovení ve vodách pohlaví, které není vlastní mé přirozenosti, je způsobeno buď tlakem situace, nerozhodností, nebo zvídavým experimentováním. Bisexuálové jsou většinou homosexuálové, kteří se ještě nesmířili se svou orientací a často podléhají tlakům svého okolí. (…) Do sexuologické ordinace přicházejí takoví bisexuálové s nejasnou sexuální orientací a přejí si změnu.“ (http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/119933-bisexualita-jako-mytus.html, 1. 8. 2007 – v roce 2022 znějí tyto věty jako z Marsu.)
Dosud nikdy nebyl nalezen „gen homosexuality“
https://www.reuters.com/article/us-science-sex-idUSKCN1VJ2C3 (29. 8. 2019) Finská studie z roku 2019 na 50 tisících lidí zjistila, že se jedná o mix genetiky a vlivu prostředí. S homosexuálním chování je významně spojeno pět genetických markerů. Ty ale mají spíš menšinový vliv. Mnohem více záleží na prostředí, výchově a osobnosti jedinců.
Matka tak možná „vyvažuje“ míru agresivity v tlupě (v rodině) s větším počtem mužských potomků
Tuto teorii představila v pořadu Queer například evoluční bioložka Lenka Příplatová v díle nazvaném Král měl tři syny (27. 1. 2022) https://www.ceskatelevize.cz/porady/10520528904-queer/222562210900001/ V textové podobě třeba zde: https://www.pressreader.com/czech-republic/mf-dnes/20061111/282673272823989. Původní odborný článek devíti autorů z roku 2017 zde: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29229842/ K dané teorii jsem se dostal přes už citovaného Janka Růžičku, v textu využívám i jeho formulace.
Příroda je mnohem chytřejší než homofobové
https://cshperspectives.cshlp.org/content/7/4/a017657.full.pdf Human Homosexuality: A Paradigmatic Arena for Sexually Antagonistic Selection? Andrea Camperio Ciani, Umberto Battaglia, Giovanni Zanzotto. 6. 2. 2022, Cold Spring Harbor Laboratory Press.
V Číně se též nebývale rozbujelo homosexuální chování mezi mladými muži
Zvláště typické je to v mnohamilionových koloniích tučňáků, ale mnohdy toho můžeme být svědky i při návštěvě ZOO
https://magazin.aktualne.cz/gay-tucnaci-adoptovali-vejce/r~1ccaa262be7911e9a049ac1f6b220ee8/, https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-homosexualni-tucnaci-ukradli-vejce-lesbickym-samicim-40340315 či https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/gay-tucnaci-adoptovali-druhe-vajicko.A191113_155301_hobby-mazlicci_brv
Mláďata vychovávaly společně ve stejnopohlavním páru
Patří k nim mimo jiné i superinteligentní šimpanzi bonobo nebo delfíni skákaví
Převládají dlouhodobé homosexuální citové vztahy
Kontroverzní J. Michael Bailey, tvrdí, že prakticky všechny ženy jsou bisexuální a otázka vzrušení na různé podněty je pro ně otázkou evolučního přežití (třeba při znásilnění)
Z žádné nelze vyvozovat, že orientaci lze změnit i potenciálním zásahem do DNA, pokud si představíme nějaký futuristický dystopický scénář na vymýcení homosexuality
https://www.osel.cz/8487-jak-se-dedi-homosexualita-muzu.html (18. 10. 2015), další verze najdete tady: https://theconversation.com/stop-calling-it-a-choice-biological-factors-drive-homosexuality-122764 (3. 9. 2019). V nejvýznamnějším biologickém časopise Nature vyšel v srpnu 2021 článek o tom, že určité genetické vzorce nabízejí stopy pro vysvětlení evoluce homosexuality https://www.nature.com/articles/d41586-021-02312-0 (23. 8. 2021). Výzkumy mozku naznačují, že se mozky homosexuálních a heterosexuálních lidí liší ve své struktuře, aktivaci a zapojení. https://www.nature.com/articles/s41598-021-84496-z (Brain structure changes associated with sexual orientation, 2021.) Vždy je nutné si uvědomit, že se předem pracuje s určitým předporozuměním tomu, co to je homosexualita a co o sobě reportují zkoumané subjekty. Vyloučit nelze ani to, že se mozky lidí obecně neustále vyvíjejí a mění, viz kapitola 15.
Někteří autoři mluví vyloženě o „evolučním puzzle“, kde hrají roli geny, prostředí i výchova, ale základní orientace je daná a jde pouze o to, jak se kdo projeví a jaký má styl života
https://www.bbc.com/news/magazine-26089486 (18. 2. 2014)
Případně se spouští s batohem plným drog po okapu z bytu, kde probíhají homosexuální orgie, jako se to v roce 2020 přihodilo maďarskému poslanci Józsefu Szájerovi v Bruselu
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/madarsko-europoslanec-rezignace-prchal-ze-zakazane-gay-party-brusel-belgie.A201201_194151_zahranicni_kha (1. 12. 2020) Je správné dodat, že zrovna Szájer, který byl předtím dlouhá léta ženatý, byl v posledních letech naopak otevřeně gay a pouze lízal podrážky Orbánovi a zjevně se mu chtěl sepsáním zákona co nejvíc zavděčit, aby byl potom sám chráněný. Fidesz ho pak mohl používat jako „token“: podívejte se, slušní gayové jsou pro tradiční rodinu. O takto paradoxním tragikomickém osudu by mohlo vzniknout vskutku mnohovrstevnaté umělecké dílo.
Nachytán, že se opakovaně účastnil gay orgií, natáčel u nich na video jiné lidi a sám byl natáčen
Přitom coming out bývá pro tyto lidi očistný, šťastný a prakticky nikdy ho nelitují
https://www.quora.com/Do-you-regret-coming-out Anketa na tomto diskusním fóru obsahuje mnoho osobních příběhů od roku 2016 do roku 2021 a jediné, čeho lidé po coming outu někdy litují, byla reakce jejich rodičů. Nepříjemné může být, pokud je coming out veřejný, nejen reakce mezi příbuznými a přáteli, ale i v médiích; zde někdy přicházejí velmi tvrdé ohlasy.
Neměli bychom si asi brát příklad z některých jihoasijských zemí, kde se občas rodiny rozhodnou, že by jejich neheterosexuální členové měli být „vyléčení“ tzv. korektivním znásilněním
https://www.hatefree.cz/clanky/korektivni-znasilneni-a-konverzni-terapie-se-ve-vietnamu-stale-deji-situace-lgbtq-se-ale-meni-rika-aktivista (18. 5. 2022, rozhovor vedl Jiří Pasz)
Jsou to projekty, které řídí lidé pohánění nenávistí i sebenenávistí, jimž by stačilo chodit na standardní psychoterapie, aby se konečně dokázali přijmout takoví, jací jsou
https://www.queergeography.cz/lgbtq-psychologie/stanoviska-odbornych-spolecnosti/ Světová psychiatrická společnost: Neexistuje žádný důvěryhodný důkaz, který by prokazoval možnost vrozenou sexuální orientaci měnit. Takzvané léčení homosexuality může vytvářet prostředí, ve kterém předsudky a diskriminace vzkvétají a tyto mohou být potenciálně škodlivé. Poskytování jakékoliv intervence, jež prohlašuje, že „léčí“ něco, co není poruchou, je zcela neetické. Světová psychiatrická společnost považuje stejnopohlavní přitažlivost, sexuální orientaci a chování za normální varianty lidské sexuality. Přijímá multifaktoriální příčinnost lidské sexuality, orientace, chování a životního stylu. Světová psychiatrická společnost uznává nedostatečnou účinnost zacházení, které se pokouší změnit sexuální orientaci a zdůrazňuje škodlivost a nepříznivé důsledky takových „terapií“. Příznivci konverzních terapií často uvádějí, že i zmiňovaný psycholog Robert L. Spitzer tvrdil v roce 2001, že mluvil s desítkami homosexuálů, kteří svou orientaci změnili. (https://web.archive.org/web/20170414121527/http://www.stolaf.edu/people/huff/classes/Psych130S2012/LabDocuments/Spitzer.pdf) Problém je, že šlo o 200 telefonických rozhovorů po cca 45 minutách, kdy nemohl nijak ověřit, zda mu respondenti říkají pravdu. Sám Spitzer svůj výzkum považoval později za problematický a zavádějící a v roce 2012 se gay komunitě omluvil. (https://exgaywatch.com/2012/04/spitzer-i-owe-the-gay-community-an-apology/ a zde https://prospect.org/civil-rights/so-called-ex-gay-life/). Je dobré zdůraznit, že třeba dezinformátorka Gabriele Kuby ve své knize Globální sexuální revoluce (2012) toto zcela opomíjí a vybírá si pouze informace, které se jí hodí. Prakticky nikdy u výzkumů, které mají prokazovat něco negativního o LGBTQ komunitě, neuvádí, na kom a jak byly přesně prováděny a jakou mají výpovědní hodnotu. Pro laiky může její kniha působit přesvědčivě, nicméně pro kohokoli, kdo je ale zvyklý číst a vyhodnocovat odborné studie, jde o bolestné čtení, kdy to vypadá, že autorka buď vůbec nerozumí metodologii výzkumu, nebo záměrně lže. Její kniha je psaná až pozoruhodně naivním stylem beze stopy kritického myšlení a působí spíše jako nepovedená středoškolská seminární práce.
Prakticky až do přelomu 20. století byly také skoro všechny homosexuální postavy ve filmech, seriálech a románech nešťastné, zoufalé, psychicky narušené, závislé na drogách a umírající na AIDS – kdo by takový chtěl být?
Ani dnes se situace nezměnila tak, že by ve filmech „bylo příliš mnoho gayů“. V únoru 2021 Netflix zveřejnil výsledky dvouleté studie o svém původním americkém obsahu. (https://about.netflix.com/en/news/building-a-legacy-of-inclusion, 26. 2. 2021) V rozhodném období bylo pouze u 4 % filmů a 1,1 % seriálů hlavních LGBTQ postav. 4,3 % a 6,1 % filmů a seriálů je zase obsahovalo v celkovém hlavním obsazení. A jen 2 % filmů a 3,3 % seriálů mělo mluvící LGBTQ postavy. (https://www.statista.com/statistics/888267/number-of-lgbt-characters-top-movies/)
Básnířka a lesbická aktivistka Adrienne Rich už v 80. letech minulého století kritizovala „povinnou heterosexualitu“
Ještě radikálnější je Tara Mooknee ve svém 40minutovém komediálně pojatém videoeseji Are Straight People Ok? https://www.youtube.com/watch?v=S4xCbmCG2Rc (2. 7. 2021)
Nejnovější výzkumy z USA mluví o tom, že se toto číslo pohybuje mezi 5 až 7 % a počet nikoli striktně homosexuálních, ale neheterosexuálních lidí je kolem 10 až 20 % v populaci
https://www.smithsonianmag.com/smart-news/what-percent-of-the-population-is-gay-more-than-you-think-5012467/ (24. 10. 2013), https://news.gallup.com/poll/329708/lgbt-identification-rises-latest-estimate.aspx (24. 2. 2021) a https://news.gallup.com/poll/389792/lgbt-identification-ticks-up.aspx (17. 2. 2022)
U tzv. baby boomers (poválečné generaci narozené mezi lety 1946–64) se naopak za striktně heterosexuální označuje 81 % lidí
https://www.ipsos.com/en-uk/sexual-orientation-and-attitudes-lgbtq-britain (26. 6. 2020) Kolísající čísla mezi 10 % u celé populace, co není heterosexuální, a zhruba 20 % u boomers a 45 % u generace Z jsou daná tím, jak je stavěný výzkum. Něco jiného je ptát se na orientaci (vnitřně chápanou identitu) a něco jiného na zkušenosti. Mnoho lidí, co se chápou heterosexuálně, má i homosexuální zkušenosti, ať už v rámci vědomého experimentování, aktivit, kdy nebyli tak úplně při smyslech, při prostituci nebo při zneužívání a znásilnění, kdy byli v mocensky podřadné pozici. Tyto zkušenosti ale nemusí dotyční lidé chápat jako součást své identity. Stejně jako řada vyhraněně homosexuálních lidí měla vztahy a sexuální zkušenosti s lidmi opačného pohlaví, ani to z nich nečiní automaticky bisexuální osoby nebo osoby, které jsou vlastně heterosexuální a jen „sešly ze správné cesty“. Je rovněž rozdíl mezi tím cítit se někým přitahovaný a přání realizovat, proto různé výzkumy uvádějí různá čísla. Vždy ale platí, že LGBTQ lidí je mnohem více než 4 až 5 %.
Generace Z, nejen s ohledem na svůj věk, ale obecně, má menší počet sexuálních partnerů než baby boomers
https://www.bodyandsoul.com.au/relationships/sex/heres-the-average-number-of-sexual-partners-each-generation-has-had-in-their-lifetime/news-story/f114d63057bf898cc8581328d7f31ac5 (14. 12. 2018) Z průzkumu plyne, že sexuálně nejaktivnější byla generace X (1965–1980) a už mileniálové (1981–1996) mají partnerů méně (i když více než baby boomers). Velmi se liší počet partnerů u mužů a žen, muži jich vždy uvádějí výrazně více. Ke všem výzkumům tohoto typu lze mít skeptické námitky (probrané již ve druhé kapitole), podstatný a nezvratný je pouze trend, že ženy mají postupně více partnerů a že u nejmladší generace počet partnerů celkově klesá.
Například rovnoprávné manželství. Manželství stejnopohlavních párů jsou na začátku roku 2024 uzákoněna v 36 zemích světa, kde žije zhruba 1, 3 miliardy lidí
https://en.wikipedia.org/wiki/Same-sex_marriage - Stále doplňované encyklopedické heslo; a historická linka vývoje stejnopohlavních svazků https://en.wikipedia.org/wiki/Timeline_of_same-sex_marriage
Registrovanému partnerství (alespoň oné verzi schválené v Česku roku 2006) ovšem chybělo minimálně dvacet důležitých parametrů, práv a výhod, které mají manželé
Registrující se pár nedostával oficiální volno na svatbu, ale musel si vzít dovolenou
To, co není zaručeno v zákoně, mohou v některých ohledech, jako jsou „volno na svatbu“ suplovat i osvícené soukromé firmy. Nicméně toto není systémové řešení. https://www.idnes.cz/ekonomika/podniky/lgbt-homosexualove-registrovane-partnerstvi-pravo-volno-nerovnost-cez.A220208_170327_ekoakcie_maz (9. 2. 2022)
Těžko říct, komu takové možnosti připadají humánní
Jiný konkrétní příběh k vyslechnutí zde: https://twitter.com/KlaraKocmanova/status/1664575951152218112 či zde: https://www.instagram.com/p/Cs-n78dKip2/ Hana a Adéla jsou zvěčněné v úvodní ilustraci této kapitoly. Mimochodem, přiosvojení je forma adopce. Má ve finále stejný efekt jako společné adopce. Rozdíl je v tom, že přiosvojení nutí rodinu podstupovat stejný proces adopce dvakrát. Nedává smysl, že někdo tvrdí, že je "pro přiosvojení (a toto v naší legislativě stačí), ale proti společným adopcím". Jedná se opět jen o byrokratickou šikanu.
Jak napsal na Twitteru v roce 2014 komik Ricky Gervais
Brát se nemohou mentálně postižení lidé zbavení svéprávnosti, pokrevní sourozenci a rodiče s vlastními biologickými dětmi, protože při případném zplození dětí údajně hrozí riziko genetických poruch
https://www.thetech.org/ask-a-geneticist/articles/2007/ask243/ - Ne, že by tato kniha někomu takové rozmnožování doporučovala, protože tyto praktiky mají většinou násilný charakter. Čistě ze zajímavosti je ale třeba uvést, že podle studií stoupá riziko oněch genetických poruch o pouhá 2-3 %. Důvody k zákazu incestu tedy nejsou biologické, ale pouze společenské a morální.
Jak říká komička Whoopi Goldberg
https://www.azquotes.com/author/5647-Whoopi_Goldberg/tag/gay-marriage (Whoopi Goldberg v této knize cituji už podruhé, ne proto, že by byla zřídlem absolutní moudrosti, ale občas se jí zadaří. Některé jiné její výroky můžou být naopak problematické, viz citovanou stránku.)
Zavedení instituce manželství stejnopohlavních párů má i miliardové ekonomické benefity pro celou zemi
https://www.jsmefer.cz/manzelstvi_pro_vsechny_pomuze_ekonomice; pečlivá analýza zde https://open-for-business.org/czech-republic-economic-case (Dočkala se samozřejmě i rozporování, ale nelze tvrdit, že benefity jsou malé.)
Sotva by se našel někdo, kdo by trval na tom nazývat nemanželské děti pancharty či bastardy
Zadruhé, stejnopohlavní svazky mají v různých kulturách dlouhou tradici – ve starověku, antice, středověku i u přírodních národů, v Evropě, Africe i Asii, stačí znát trochu historii a antropologii
https://openyls.law.yale.edu/bitstream/handle/20.500.13051/736/A_History_of_Same_Sex_Marriage.pdf – Text z roku 1993 od profesora práva Williama N. Eskridge, Jr. a pro jednodušší přehled heslo: https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_same-sex_unions
Nový český Občanský zákoník a současnou definici a podobu manželství máme až od roku 2011
Uvědomuji si, že tón některých pasáží této kapitoly je ironicky provokativní, nejspíš protože schválení daného zákona pokládám za hotovou věc a necítím potřebu dělat v argumentaci jakékoli diplomatické ústupky. Nicméně, pokud chcete slyšet sadu právních argumentů, které emoce nejitří, ale naopak tlumí, doporučuji tento rozhovor z podcastu Věda na dosah: Manželství pro všechny? s Petrem Aghou o drolící se tradici, emocích místo faktů a kritice lidských práv: https://open.spotify.com/episode/6lcX1KcsZuxexUsVzMli41 (20. 9. 2022) Pořad je natolik seriózní a kvalitní, že vyhrál cenu za nejlepší podcast roku 2022.
Řekněme si to co nejjasněji: Žijeme v sekulárním státě a v právním systému neplatí poučky z bible
Následující linii argumentace, včetně některých formulací jsem převzal od neznámého vojína na Facebooku. Pakliže se chce přihlásit o autorství, nechť se mi ozve.
Jenomže lidé, kteří toto tvrdí, jsou diletanti, a ani tvrzení s „malženou“ není pravda
Důkladný rozbor k původu pojmu manželství napsali například teolog, judaista, překladatel a starokatolický kněz Petr Jan Vinš či bohemistka Martina Marie Heroldová. Vinšův příspěvek nazvaný Kdo jsou tady manželé? aneb Na okraj jedné etymologie najdete zde: https://www.facebook.com/photo/?fbid=10158968471351067&set=a.86151276066 (30. dubna 2021) Ve stručnosti dochází k tomu, že slovo „malžen“ ve staročeštině znamená pouze manžel. Tedy manželským slibem vázaný partner, ale není to určeno genderově. Stejně jako dnes jsou pouze dva manželé, nikoli ženomuž, mužožen či ženomužka, nebo co se nám kdo snaží říkat. (Pseudoargumentem s „malženou“ se uvedla ve Sněmovně hlavně poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková z Trikolory, která dokázala, že jí studium bohemistiky bylo naprosto k ničemu.) I při velmi spekulativním pátrání, z čeho pochází onen „malžen“, se dostáváme ke třem teoriím. A pouze jedna, ta nejslabší a nejkrkolomnější, mluví o onom přesmyknutí z „malžen“ na manželství. (Vinšovo detailní vysvětlení ale ukazuje, jak velmi nepravděpodobné to je.) Martina Marie Heroldová dále upozornila na to, že mnoho lidí si také plete etymologii (tzn. nauku o původu slov) a sémantiku (tj. nauku o významu). Etymologie sice nastiňuje, z čeho slovo původně pravděpodobně vzniklo (a ani tady často není výklad jednoznačný), jeho význam se ale s lety mění a posouvá. Etymologie navíc není exaktní věda, a ačkoli historickou podobu slov a jejich původ rekonstruuje pomocí morfologických či fonologických změn, často pracuje s pouhými předpoklady a lingvistickými konstrukty. (https://www.queergeography.cz/sexualni-obcanstvi/rovnost-manzelstvi/etymologie-slova-manzelstvi/, 18. 11. 2022)
V Rakousku už tento pokus „dvojího statusu“ manželství a registrovaného partnerství zkoušeli a v roce 2019 to zavrhl Ústavní soud
Problém je, že občané v registrovaném svazku, jež není manželstvím, by nebyli v zahraničí uznáváni jako manželé a tím by byli kráceni na svých právech
Zabránit tomu se dá jen vystavením oddacího listu, co by registrované partnery označoval za manžele pro potřeby zahraničí, ale který nebude platný v ČR. Tím by náš stát absurdně říkal, že je právo, které uplatňuje všude jinde než u sebe doma.
Papouškování těchto bezmyšlenek znamená zpívat podle not Kremlu
https://uacrisis.org/en/mapping-kremlin-s-anti-gender-politics-and-their-implications (16. 6. 2020) Jedná se o oficiální prokázaná zjištění, nikoli o lacinou nadávku nebo o pokus někoho delegitimizovat.
S polyamorií se jistě otevírá úplně nová oblast
Polyamorické svazky jsou přitom díky svéprávnosti svých členů nejméně problematické. Jsou nepochybně náročné na komunikaci a toleranci a jsou náchylnější k rozpadům. Tak jako se říká, že například tantrický sex (založený na duchovním propojení) nebo sadomasochistický sex (založený na dobrovolně kooperativní dominanci a submisivnosti) jsou jakýmisi vyššími a náročnějšími formami sexu (jako autor textu to z vlastní nezkušenosti nemohu potvrdit), polyamorické vztahy jsou možná vyšší formou vedení osobních romantických vtahů. Nelze na ně nahlížet tak, že by byly principiálně podobné pedofilnímu nebo zoofilnímu chování. Spíše je to tak, že polyamorie se stala oblíbeným novodobým příkladem „dekadentního chování“. Ať už ji však chápeme jakkoli na ose žádoucí – nežádoucí, je určitě upřímnějším pojetím vztahů než běžné „podvádění za zády druhého partnera“, jež se masově praktikuje po tisíciletí.
Pakliže někdy v budoucnu bude polyamorie nějak uznávána oficiálně, určitě to nepůjde přes změnu definice manželství, ale bude to právě svazek jiné kategorie – registrované partnerství
Musela by existovat sada úprav u tří osob, další sada u čtyř osob, a prakticky nejde říct, kde by se počet mohl zastavit. Registrované partnerství má sloužit jako oficializace těch svazků, kde nefigurují společné děti, manželské půjčky či odpisy z daní. Je to typ svazku, kdy se jen deklaruje partnerství a k němu patří jen pár nekomplikovaných výhod, ale nelze k nim připojovat to, co je vázáno na dvě osoby. Jde tedy opět o účelové a falešné strašení „šikmou plochou“, po níž vývoj nemůže sjet.
Ostatně ani různé senzacechtivé zprávy, že si „nějaká žena vzala lustr“, nejsou o žádných legalizovaných svazcích
Tím jen potvrdíte, že nejde o silnou lobby
https://www.novinky.cz/zahranicni/clanek/nizozemsky-soud-povolil-cinnost-strane-pedofilu-40122795 (19. 7. 2006) Strana zahrnula do svého programu snížení věkové hranice sexuálního života ze 16 na 12 let. Ačkoli je Nizozemsko značně liberální země, zákaz strany požadovalo podle průzkumu veřejného mínění 82 % lidí. Nakonec se rozpadla sama.
Pepíček je hodný, tak dostane svobodu slova, ale Mařenka teprve až přestane vyrušovat při hodině
Tuto glosu jsem objevil na Twitteru a už si nepamatuji jejího autora.
Více lidí bude homosexuálních a jejich potomci nebudou umět vést heterosexuální vztahy
Ve vztazích neumí zjevně žít řada heterosexuálů z oboupohlavních rodin. Gayové a lesby hůře hledají partnery na celý život. Lze předpokládat, že se jich nově spáruje tolik, že jich bude sotva 1-2 % populace. Všichni nebudou mít děti. I kdyby všechny tyto děti neuměly vést heterosexuální vztahy, jejich množství je takové, že neovlivní momentální 50% rozvodovost jinak než na úroveň nezaznamenatelné statistické chyby. Problém není a nebude v tomto.
Proč by ostatně vůbec někdo měl cítit připravený na cizí manželství, jak se ptá správně stand-upové Duo docentky
Podle výzkumné agentury NMS Market Research těchto lidí v Česku však bylo v roce 2021 už jenom 14 %
https://www.jsmefer.cz/novy_pruzkum_2021_65_procent (9. 9. 2021) - Přesněji řečeno, „striktně proti“ manželství stejnopohlavních párů bylo 14 % a spíše proti 11 %, což dělá dohromady 25 %. Proti osvojení dětí stejnopohlavními páry bylo úhrnně 35 %. Vždy jde ale o odstupňování požadavků nebo odporu; naprosto striktně odmítavé postoje jsou menšinové.
Čtyři pětiny dotázaných lidí jsou přesvědčeny o tom, že by schválení normy s možností sňatků gayů či leseb jejich život nijak neovlivnilo
Například ve Francii v roce 2013, kdy byl přijat zákon, bylo pro 53 % lidí, a za deset let již 82 %
V roce 2023 v USA podporovalo zrovnoprávnění 63 % obyvatel, v Itálii nebo v Japonsku 74 %, v Austrálii 75 %, v Kanadě 79 %, v Německu 80 %, ve Španělsku 87 %, v Nizozemí 89 %, ve Švédsku 92 %
Viz předchozí odkaz a zde žebříček z roku 2021: https://news.gallup.com/poll/350486/record-high-support-same-sex-marriage.aspx USA v roce 1997 byla podpora jenom 27 %, roste setrvale, Podle tohoto výzkumu se ukazují čísla dokonce 70 % (a čísla se zvyšují i mezi voliči republikánů). Z výzkumu agentury NMS Market Research z července 2021 vyplývá, že manželství pro všechny celkem podporuje 65 % Čechů a Češek, 55 % podporuje také osvojení dětí gay a lesbickými páry. https://www.idnes.cz/ekonomika/podniky/lgbt-homosexualove-registrovane-partnerstvi-pravo-volno-nerovnost-cez.A220208_170327_ekoakcie_maz (9. 2. 2022) Manželství má přímo zavedeno 33 států na světě (z toho 19 evropských). https://en.wikipedia.org/wiki/Recognition_of_same-sex_unions_in_Europe, registraci 14 států na světě (z toho 10 evropských).
V Česku byla v létě 2022 udávána podpora kolem 65 %
https://www.mindbridge.cz/cs/2023/06/13/pani-jana-jochova-v-poradu-seznam-zpravy-ptam-se-ja/ (červen, 2022) - Tento odkaz ukazuje i to, jak zavádějícím způsobem argumentuje hlavní mediální odpůrkyně svazků pro stejnopohlavní páry a jak sama ani netuší, jak výzkumy vznikají.
Jiný výzkum z léta 2023 ukázal 58 %, což ukazuje nejen na rozdílnost metodiky, ale i to, že nálada u nás je silně rozkolísaná
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3595062-snatky-stejnopohlavnich-paru-podporuje-58-procent-cechu-ukazuje-vyzkum-jeste-vetsi (21. 6. 2023) Překvapivě pro možnost adopce dítěte svého partnera nebo partnerky se jich v průzkumu vyslovilo 77 % a 63 % je pro to, aby tyto páry mohly adoptovat děti z dětských domovů, což je víc než samotná podpora sňatku. Doplňující informace https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/cvvm-homosexualni-mazelstvi-adopce-deti-manzelstvi-pro-vsechny_2306211143_jgr Nejvíce lidí (83 %) podporuje registrované partnerství. V porovnání s průzkumem z roku 2019 se počet souhlasících lidí zvýšil o 8 %.
Kde je podpora téměř 85%
https://www.mindbridge.cz/cs/2022/06/09/jak-je-to-s-manzelstvim-pro-vsechny/ (15. 5. 2022). Výzkumy agentury Median z roku 2019 a 2021, ukázal, že podpora je 76% mezi lidmi ve věku 18-35 let a 80% mezi lidmi ve věku 20-29. Výzkum společnosti Mindbridge v roce 2022 naměřil 83% podporu u nejmladších respondentů.
Zároveň tato úprava zjevně nestačí
Fascinující je pseudoargument, že „homosexuálové před dvaceti lety slibovali, že nebudou chtít nic víc“, jak se objevuje v diskusích. Zaprvé, doba se mění a nová generace LGBTQ lidí i členové jejich rodin a jejich přátelé si už zkrátka myslí něco jiného a rodí se a vyrůstají stále noví lidé, kteří nikdy nebyli přítomní na žádných jednáních před dvaceti lety, takže cokoli zákulisně řečeného pro ně není nijak závazné. A zadruhé – neexistuje žádný oficiální doklad, že někdo něco takového slíbil. Nebylo to nikdy součástí jakékoli písemné dohody. Bývalý předseda Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO) a pozdější Gay iniciativy v ČR, herec a dabér Jiří Hromada, tvrdí, že nesliboval, že by registrované partnerství mělo být navždy dostačující právní formou. (Sám byl pouze vůči instituci manželství skeptický, protože do něj vstupovat nechtěl.) Online rozhovor s Jiřím Hromadou z června 2006 žádný slib ani závazek neobsahuje. https://zpravy.aktualne.cz/hromada-jsme-normalni-ale-jini/r~i:article:188504/). Po letech poskytl ještě rozhovor Parlamentním listům: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Gay-aktivista-Hromada-lici-jak-se-chystal-zakon-o-registrovanem-partnerstvi-Dali-jsme-tam-ulitbu-odpurcum-a-cekali-az-ji-Ustavni-soud-zrusi-priznava-natvrdo-444332 (11.07.201) „Oni říkají, že jsme tenkrát slíbili, že už nikdy nic víc než registrované partnerství nebudeme nárokovat. Ať je to tak či tak, v podstatě k tomu stejně došlo, protože Gay iniciativa, která v roce 2006 prosadila registrované partnerství, ještě do konce roku 2006 podávala informace všem, kteří měli zájem, jakým způsobem mají lidé zákon chápat a jakým způsobem mohou lidé vstupovat do registrovaných partnerství, a pak ukončila svou činnost. Takže skutečně od konce roku 2006 tady nebyla organizace z těch, které podávaly návrh na přijetí zákona o registrovaném partnerství. Já jsem potom byl nějaké roky šéfem poradců u ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové a s paní ministryní jsme prosadili přijetí antidiskriminačního zákona, v němž registrované partnerství doznalo zhruba tři sta doplňků určitých rovnoprávných postavení vůči manželství. Tam, kde bylo v zákoně napsáno ´manželství´, bylo dodáno ´a registrované partnerství´. Ale už tu nebyla organizace, která by nárokovala adopce, takže my jsme svůj slib symbolicky splnili. Poté vznikla nová organizace Proud, organizace mladých, nová generace, ta žádný slib nedala, pokud jsme ho vůbec dali my, a ta věděla – po konzultacích s námi, že je jen jediná cesta: nějaká dvojice musí vstoupit do registrovaného partnerství, musí zažádat o adopci, všechny stupně soudů to zamítnou a až Ústavní soud tento paragraf jako diskriminační posoudí a zruší. A to se jedné dvojici podařilo a po třech letech to bylo úspěšné.“
63 % je pro to, aby tyto páry mohly adoptovat děti z dětských domovů
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3595062-snatky-stejnopohlavnich-paru-podporuje-58-procent-cechu-ukazuje-vyzkum-jeste-vetsi (21. 6. 2023). Jde o poměrně značný skok oproti výzkumu Sociologického ústavu České akademie věd z května 2019 https://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c2/a4940/f9/ov190607.pdf
I mezi nimi je ale podpora více než většinová
https://www.median.eu/cs/?p=559 – Jedná se o výzkum již z června 2016.
98 % LGBTQ lidí v Česku chce „manželství pro všechny“
https://www.jsmefer.cz/vysledky_pruzkumu (6. 2. 2019) - Tuto stránku uvádím často proto, že podává nejpřehlednější informace. Pro zajímavost doporučuji zkusit prohledat stránky odpůrců „manželství pro všechny“. Obvykle neuvádějí vůbec nic, natožpak přehledně, případně se pokoušejí bez jakýchkoli důkazů a vlastních výzkumů oficiální údaje zpochybňovat. Jako i jinde jim ale chybí jakákoli data, která by naznačovala, že sami hovoří za více než naprostou pidimenšinu. Podle výzkumné zprávy "Být LGBTQ+ v Česku 2022" Národní ústav duševního zdraví a Queer Geography se nejdůležitější opatření, která by podle více než 3400 dotázaných LGBT lidí pomohla, aby se jim v Česku žilo lépe, týkají rodinného života. 98 % respondentů a respondentek má zájem o zpřístupnění manželství i gay a lesbickým párům, 97 % by si přálo také zpřístupnění adopcí pro tyto páry a 96 % by si přálo uznávání manželství pro všechny páry napříč Evropskou unií. Celou publikaci plnou zajímavých dat a zjištění najdete zde: https://lgbt-zdravi.cz/publikace
Jež z „registrovaného partnerství“ udělala „partnerství“ a přiznala LGBTQ lidem s platností od roku 2025 nějaká nová práva navíc
Rodič/parent není „breeder“ a lidská rodina není žádná chovná stanice
„Co mě na celé debatě kolem toho tématu nejvíc zaujalo, byla naprosto absurdní ideologie páně Kalouskovy strany (lidovců) a prezidenta republiky (Klause), že rodina má mít výhody, protože plodí děti, na rozdíl od homosexuálních párů. To je pojetí rodiny jako teletníku, jako místa, kde se připouštějí býci ke kravám, aby byla telata. Na tom není nic spirituálního, nic duchovního. To je opravdu materiální, družstevní pojetí rodiny. A to mě na celé diskusi nejvíc rozčilovalo.“ Václav Havel, březen 2006. Děkujeme, pane prezidente, zůstanete navždy v našich srdcích.
A bavíme se o manželstvích, ne lidech žijících „na hromádce“
Jen v Česku bylo již před více než dekádou hodně přes 2000 takových párů a je jasné, že budou jedině přibývat
Data o zhruba 2000 homoparentálních párech v ČR vycházejí ze sčítání lidu v roce 2011. Je téměř nemožné získat nyní představu, kolik jich může být dnes, protože se změnil způsob dotazování i vykazování. Odhady se pohybují spíše ke třem tisícům rodin, kde rodiče stejného pohlaví vychovávají děti. Je nutné počítat s tím, že LGBTQ páry se rozpadají podobně často (nebo i častěji) než hetero/cis páry, a to mnohdy i v důsledku legislativní a následně existenční nestability, jíž je společnost vystavuje. Proto počet oficiálně vykazovaných dětí vychovávaných v LGBTQ párech neroste tak prudce; fakticky ale stále více dětí prožilo alespoň nějakou etapu v takové konstelaci a nyní jsou vychovávané s jedním rodičem, nebo v hetero/cis páru nebo jejich rodič má partnera, s nímž nežije v jedné domácnosti, nebo se tak ani při sčítání lidu nevykazují, i když spolu žijí. Je možné, že organizace nepřející LGBTQ svazkům budou přicházet záměrně s nižšími čísly a bohužel lepší odpověď budeme mít až u dalšího sčítání lidu, kde budou lépe nadefinovány parametry.
Kde vychovávají nevlastní děti
https://www.czso.cz/csu/czso/a50041548c a https://www.novinky.cz/clanek/domaci-manzelstvi-na-ustupu-stale-vice-lidi-voli-souziti-bez-papiru-319613 (13. 8. 2015) Podle statistiky už v roce 1930 bylo v tehdejším Československu zaznamenáno 40 tisíc případů nesezdaného soužití. V roce 1970 to bylo 58 tisíc a v roce 1991 85 tisíc. Při sčítání lidu v roce 2001 bylo zaznamenáno 125 tisíc nesezdaných párů. V roce 2011 existovalo v ČR už 234 346 takových faktických manželství. V témže roce bylo přitom uzavřeno jen 45 137 formálních sňatků.
Čili toto dítě není v žádném genetickém ohledu jejím dítětem
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1hradn%C3%AD_mate%C5%99stv%C3%AD, https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/nahradni-materstvi-v-ceskem-pravu, https://www.ivf-lin.cz/nahradni-materstvi, https://www.aperio.cz/cz/clanky/nahradni-tzv-surogatni-materstvi, https://www.repromeda.cz/poskytovana-pece/nahradni-materstvi/.
Obvykle se na věc díváte trochu jinak
Rozhovor s náhradní matkou: Jak se mohla vzdát dítěte? (https://www.youtube.com/watch?v=GIW26wOqdIo, 21 minut, kanál Dva tátové, 27. 6. 2018)
Jeptišky v Belgii v druhé polovině 20. století odebraly rodičkám asi 30 tisíc dětí
Novinářka Tereza Patočková to popsala ve svém komentáři na webu Refresher velice jasně
https://refresher.cz/123169-Komentar-Slova-jsou-zbran-uprimna-soustrast-queer-lidem-nepomuze-Potrebujeme-rovna-prava (Tereza Patočková, 13. 10. 2022). Komentář neoznačuji jasně uvozovkami, neboť jeho části lehce parafrázuji a prokládám vlastními poznámkami; vše s povolením autorky.
Jakmile se však začne mluvit o LGBTQ lidech a o surogátním mateřství, jde o obchodování s lidmi
Jak málo se přitom mluví o skutečném traffickingu: dominantním důvodem pro obchodování s dětmi je sexuální vykořisťování a nucené (hetero) svatby dívek v mnoha zemích po celém světě.
Trpí více duševními poruchami a sebevražedností
The Psychosocial Health of Children Born After Medically Assisted Reproduction: Evidence from the UK Millennium Cohort Study (srpen, 2019) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6351582/
To je doložené pouze u dětí, které přímo zažily smrt svých rodičů, s nimiž někdy žily
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5720745/ (prosinec 2017)
V USA, kde je byznys s umělým oplodněním nejsilnější, činí počet takto počatých dětí mezi 1-2 %
Většinu z oněch 2-4 % nebiologických dětí tvoří děti z nevěr a poslední době se přichází na až šokující množství případů incestu
Žít normální život jako ostatní
Analýza ukázala, že legalizace stejnopohlavního manželství byla spojená s poklesem míry sebevražd mládeže o 1,191 úmrtí na 100 000 jedinců, což odpovídá snížení o 17,90 % ve srovnání s mírou sebevražd mládeže v době legalizace“ https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33812751/; další studie dělané během deseti let https://www.emerald.com/insight/content/doi/10.1108/02610151111150627/full/html Homophobia and same‐sex partnership legislation in Europe (2011); https://www.hsph.harvard.edu/news/hsph-in-the-news/same-sex-marriage-laws-linked-with-fewer-teen-suicide-attempts/ (2017); https://www.theguardian.com/us-news/2017/feb/20/drop-in-teenage-suicide-attempts-linked-to-legalisation-of-same-sex-marriage (20. 2. 2017), https://wave.rozhlas.cz/mira-sebevrazd-se-u-leseb-i-gayu-v-dansku-a-svedsku-po-legalizaci-manzelstvi-8109364 (14. 11. 2019)
Aby zákony nenarušovaly lidskou důstojnost a nevedly k vykořisťování
Surrogacy only criminalised in the context of trafficking under new proposals | Zpravodajství | Evropský parlament (europa.eu) Návrh kriminalizuje náhradní mateřství POUZE pokud je k němu žena nucena násilím či srovnatelným způsobem (a tato věc musí být prokazatelná). Nadále je ovsem legální podstoupit surogátní mateřství, pokud všichni zúčastněni jednají dobrovolně.
Mohou postihovat důsledněji současnou praxi, kdy černý trh bezpochyby existuje
Celý proces surogátního mateřství je navíc extrémně drahý a LGBTQ lidé jsou v průměru méně majetní než zbytek populace
Veřejnost na ně už neslyší
Na anti-LGBT lobby je pozoruhodné, jak si postupně přivlastňuje argumenty a pojmy, které pocházejí z feministického prostředí, jedná se doslova o únos pojmů (hijacking): https://en.wikipedia.org/wiki/LGBT_grooming_conspiracy_theory
1) Takto se část konzervativních lidí naučila používat výraz toxická maskulinita nebo toxické vztahy. Toxičtí muži jsou v jejich pojetí gayové žijící v páru a všichni queer lidé nežijící podle konvenčních vzorů. Svou existencí otravují čistotu dokonalé heterosexuality a tradiční rodiny a ničí tím zdravé jádro společnosti. Toxické je prý říkat dětem, že jsou i jiné rodinné konstelace než „máma, táta, děti“ a mohou být stejně hodnotné.
2) Stejně tak si pseudokonzervativci nesmyslně přisvojují pojem grooming. Ten se původně používá na situace, když si starší muž nebo žena postupně připravují dítě k tomu, aby ho mohli zneužívat. Je to typicky problém některých kněžích, učitelů a chlapíků, co se motají kolem nezletilých. Týká se to mužů, kteří ospravedlňují zneužívání nezletilých tím, že šlo o „vzájemnou lásku“ a „ona je velmi mentálně vyspělá“. Zkrátka, kdy se k dětem nechovají jako k dětem a připravují je předčasně na sexuální život, nebo je do něj rovnou vmanipulují. (Fakticky přitom mezi dítětem a dospělým milostný rovnoprávný vztah být nemůže, stejně tak dospělý nemá s dítětem sex, ale jde vždy o znásilnění. Dítě je v takovém nerovném postavení automaticky manipulováno, protože nemá dostatečné předchozí vztahové zkušenosti. Pojetí „normálnosti“ mu vytváří právě predátorský dospělý a dítě nemá šanci odlišit, jestli to je, nebo není normální.) Anti-LGBT lobby a pseudokonzervativci toto pojetí opět deformují a tvrdí, že LGBT páry rovnou groomují děti, jež vychovávají (i když jsou třeba částečně jejich vlastní). Podle pseudokonzervativní logiky je manipulují k homosexualitě a přijetí pedofilních sexuálních vztahů – což ale vypovídá hlavně o míře perverznosti, je se odehrává v řadách pseudokonzervativců. Nepřekvapivě většina zneužití dětí pochází od heterosexuálních mužů, kteří nejsou pedofilní, ale „jen“ testují hranice, co jim projde. Za grooming bývá označováno třeba i to, že děti navštíví nějakou akci, kde se potkají s trans nebo queer lidmi a „drag queens“ – jako by jednorázové setkání s mužem v šatech v dětech vyvolávalo takový zmatek, že potom budou chtít být LGBTQ nebo budou náchylnější ke zneužití. Přitom je to naopak – čím častěji se setkáváte s lidmi, kteří jsou jiní, tím menší zmatek, strachy a perverze v hlavě máte a nevyrostou z vás ustrašení pseudokonzervativci.
3) Jeden z nejnovějších kroků je nazývat děti, které vychovávají stejnopohlavní páry, „lidmi druhé kategorie“, protože nemají oficiálně-úředně matku a otce a upírá se jim právo na dva rodiče odlišného pohlaví. Je to přitom čistě slovní žonglování bez logiky, opory ve faktech či schopnosti pojmenovat nějaký problém. Lidmi druhé kategorie jsou LGBT lidé bez možnosti stejných práv jako heterosexuální lidé.
Česko je jednou z nejhorších zemí v Evropě, co se týče počtů dětí v dětských domovech – na adopci jich tu toužebně každý rok čekají vyšší stovky
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3318114-do-detskych-domovu-se-kvuli-pandemii-dostalo-mene-deti-na-problemy-v-rodinach-nemel (28. 5. 2021) Podle posledních statistik ministerstva školství je v Česku v dětských domovech celkem 4300 dětí ve 137 zařízeních, jejichž kapacita je naplněná na 90–95 %. https://archiv.hn.cz/c1-65704720-pary-cekaji-roky-osvojitelnych-deti-je-stale-mene V roce 2016 ministerstvo práce a sociálních věcí evidovalo 540 žádostí o adopci, osvojeno bylo ve stejném období 377 dětí. Článek přináší i podstatně vyšší údaj o množství opuštěných dětí, rozdíl však vychází z toho, že některé děti jsou odebírány biologickým rodičům přechodně. Rozhodně jsme v tom na přepočet obyvatel horší než Norové, kteří se u nás stali démonizovaným státem, jenž hromadně odebírá děti. https://www.lidovky.cz/domov/ceske-lzi-o-barnevernetu.A160220_103023_ln_domov_sij (20. 2. 2016). Připomenout si zaslouží i dehumanizující výrok poslance ODS, Marka Bendy, že „v dětských domovech žádné použitelné děti nejsou“, https://www.lidovky.cz/domov/benda-oznacil-deti-z-detskych-domovu-za-nepouzitelne-pak-couval.A140801_082427_ln_domov_sk (1. 8. 2014)
Jedná se o win-win situaci
Další námitkou proti adopci dětí LGBTQ páry je, že se potom samy častěji vyoutují jako LGBTQ. Ve skutečnosti jde jen o to, že se v tolerantnějším prostředí méně bojí coming outu a tyto coming outy odpovídají lépe reálnému a přirozenému stavu společnosti než iluzorní představě, že LGBTQ lidí je pouze kolem 4 %, i když jich je fakticky víc. Podobné faktory hrají roli i u toho, že děti vyrůstající v homoparentálních rodinách mají podle některých zjištění častěji psychické problémy. Odhlédneme-li od toho, že tyto děti jsou častěji vystavované šikaně a posměchu (což je opět problém okolní společnosti), i zde jde většinou o to, že liberálnější homoparentální rodiny více dbají na duševní zdraví a řeší jakékoli problémy. Proto se dostanou snadněji do statistik než rodiny, kde jsou duševní problémy považovány za stigma. Ostatně, v oněch výzkumech mnohdy velmi konzervativních bojovníků proti homoparentálním rodinám nejde o nic moc jiného než o stigmatizaci LGBTQ komunity. Viz třeba tento text z roku 2019: https://www.krestandnes.cz/dan-drapal-zadny-rozdil/ (V diskusi pod článkem vynikající oponentura psychologa Jiřího Procházky.)
Takže pak nikdo za nic nemohl
Kauza je popsána zde: https://www.zeny.cz/nazory-2/diskriminacni-navrh-na-zmenu-ustavy-kdo-v-cesku-opravdu-nechce-manzelstvi-pro-vsechny-2 (Nicole Princová, 22. 8. 2022) a zde: https://denikn.cz/931976/navrh-na-zakotveni-manzelstvi-v-ustave-prekrucuje-vedecke-studie-poslanci-text-zkopirovali-od-aliance-pro-rodinu/ (1. 8. 2022)
Přitom už český nestor dětské psychologie, profesor Zdeněk Matějček, dokázal, že ve výchově nezáleží na tom, kdo vychovává, ale zda v rodině panuje láska
https://www.lidovky.cz/relax/zdenek-matejcek-detsky-psycholog-ceskoslovensko-laska-deti-vychova.A220920_145858_ln_magazin_ape (Michaela Poláková, 24. 9. 2022)
Romantické představy o ´hlasu krve´ dnešní věda odsunula do říše pověr
Matějček, Z., a kol. (1999). Praha: Portál, s. 61. in Irena Sobotková, Veronika Očenášková: Pěstounská péče: o čem se mluví a o čem se nemluví. Jiný citát: „Když selže vlastní rodičovství... pojistí příroda lidské potomstvo rodičovstvím novým, stejně biopsychologickým jako to vlastní, stejně přírodním a přirozeným – ba pravějším, neboť pomáhajícím a vpravdě záchranným."
Stanovisko OSPDL (Odborné společnosti praktických dětských lékařů) z června 2022 je jasné
Děti u stejnopohlavních párů prospívají stejně dobře
https://whatweknow.inequality.cornell.edu/topics/lgbt-equality/what-does-the-scholarly-research-say-about-the-wellbeing-of-children-with-gay-or-lesbian-parents/ (2015); Můžeme připustit, že situace je ještě mnohem složitější, ale rozhodně neplatí, že by bylo prokázáno, že LGBTQ páry jsou méně kompetentní pro výchovu dětí https://echo24.cz/a/SrqEA/heterosexualni-manzelstvi-stejnopohlavni-studie-kulturni-valka (11. 8. 2022)
Doporučuji přečíst si víc o proslule zmetkovité a záměrně cinknuté studii Marka Regneruse z roku 2012
Zahraniční studie hovoří v závislosti na použitých metodách a definici domácího násilí o 11 až 35 % gay a lesbických vztahů s tímto problémem
V únoru 2024 prohlásil dlouhodobě kritizovaný a silně nekompetentní psycholog Jeroným Klimeš
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jeron%C3%BDm_Klime%C5%A1#Kritika – Jedná se minimálně o šest kauz, v nichž se Klimeš projevil zjevně neodborným způsobem a znevážil obraz psychologie; kdyby někdo chtěl napsat podobnou knihu jako je tato o sexuolozích, a zaměřil se na psychology, Klimeš bude jedním z hlavních aktérů.
„Průměrný homosexuální muž má mezi stem až pěti sty sexuálními partnery”
Existuje o tom i samostatné encyklopedické heslo na RationalWiki
To je absurdní představa
https://www.heroine.cz/spolecnost/5657-novinari-titlbach-a-sichanova-o-queer-stereotypech-a-nesnesitelne-lehkosti-duhove-vlajky (20. 8. 2021). Zmiňovanou knihu si lze objednat zde: https://obchod.denikn.cz/show/47/byli_jsme_tu_vzdycky
„Kdyby mi to oznámil ve dvanácti, tak bych se to snažila řešit“
https://tv.idnes.cz/domaci/jochova-homosexualita-syn-radeji-sam.V191128_151051_idnestv_vov (28. 11. 2019) Brilantně řízná je odpověď Nikoly Viktorinové: https://denikreferendum.cz/clanek/30479-mami-dekuji-ti-ze-nejsi-jochova (2. 12. 2019) Pro úplnost dodejme, že Jana Jochová odpovídala na hypotetickou otázku a není veřejně známo, že by její syn byl gay.
Prezidentka Unie rodinných advokátů a nynější senátorka Daniela Kovářová, jež v roce 2019 prohlásila
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Byvala-ministryne-spravedlnosti-Daniela-Kovarova-o-diskriminaci-homosexualu-Nejen-oni-ale-kazdy-clovek-ji-zazil-591764 (8. 8. 2019); řadu podobných výroků zaznamenává tato anketa: https://www.ludskeprava.sk/homofob/
Vyvolávají v nich úzkosti a závislost na dopaminu
https://wave.rozhlas.cz/facebook-podle-studie-vedel-dele-nez-rok-ze-instagram-ma-dopady-na-psychiku-8580823 (21. 9. 2021) a https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-data-extremne-skodlive-socialni-site-tretina-deti-celi-sikane-kvuli-vzhledu-207254 (27. 6. 2022) Objevují se samozřejmě i skeptičtější pohledy, že nelze tvrdit, že za zhoršení psychického stavu mladší generace mohou hlavně nebo výhradně sociální sítě a mobily. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nazory-komentare-pod-carou-nesvadejte-problemy-deti-na-telefony-chyba-je-jinde-250262 (20. 4. 2024). Tato kniha si nečiní nárok na definitivní postoj, jenom upozorňuje na problém, o němž má cenu mluvit. O tom, že LGBTQ rodiče mohou svou orientací „kazit děti“, nemá smysl mluvit. Dětem škodí ponižování, křik, násilí, zneužívání či zanedbávání.
Cíleně antiLGBTQ lidé snad ano
Viz vrcholně stupidní tweet „lékaře“ a certifikovaného trolla Lukáše Pollerta, jemuž unikají základy genetiky: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/lukas-pollert-lgbt-vyroky.A210805_092503_domaci_vlc (5. 8. 2021)
„Nebojme se LGBT a buďme na ně milosrdní. Vždyť je to slepá vývojová větev, dlouho tu nebudou a navíc zachraňují planetu od přemnožení primátů.“ – Slepou vývojovou větví může být pouze neadaptibilní celý druh, například neandrtálci. Nikoli LGBTQ lidé, kteří se rodí stále noví, a důvody proč byly probrány výše. Homosexuální jedinci se objevují mezi všemi druhy zvířat a tyto druhy kvůli tomu nezanikají. Člověk, aby se bál dostat se pod ruce doktorovi, který nechápe základy biologie pro střední školy…
23. Právo na čumendu, poplácání a pohoupání dcer na klíně
Tato kniha by nevznikla, kdyby neexistoval článek Co je to ten harassment?, jenž vyšel na webu Neviditelný pes v červenci 2020
Je obtížné říct, které z vět byly psané vážně, a nakolik se na nich už projevoval pokročilý věk autora s typicky cimrmanovskou neschopností myšlenku udržet i opustit
Nešlo však o náhodu, spíše o součást dlouhodobých tendencí, jak se později ukázalo v rozhovoru s Martinem Veselovským v DVTV s titulkem Chlap je od přírody zvíře, ženy by s tím měly počítat a zařídit se podle toho https://www.dvtv.cz/video/sexualni-obtezovani-chlap-je-od-prirody-zvire-zeny-by-s-tim-mely-pocitat-a-zaridit-se-podle-toho-rika-uzel (8. 12. 2020), dále v článku To nešťastné sexuální obtěžování https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-to-nestastne-sexualni-obtezovani.A210128_112324_p_spolecnost_wag (30. 1. 2021) či v textu Různé pojetí sexuální normy, jenž vyšel v Parlamentních listech https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Radim-Uzel-Ruzne-pojeti-sexualni-normy-655265 (25. 2. 2021). Tyto jednotlivé prezentace jsou především auto-plagiáty, kde se různé věty a sousloví opakují ve stále bizarnějších spojeních. Vřele doporučuji přečíst si je bez přestávky za sebou, budete mít nejspíš dojem, že se nacházíte v zrcadlovém bludišti, kde každý další sál a ulička nabízejí zdeformovanější perspektivu. I z důvodu naprosté repetitivnosti už nebudu uvádět u citátů přímé zdroje. Je nutné zdůraznit, že tyto texty vycházely již poté, co byl zveřejněn desetidílný kritický seriál Uzel zahradníkem na Heroine.cz a měly by být reakcí na něj. Šéfredaktorka Anna Urbanová vyzvala e-mailem Radima Uzla k reakci a on ji odkázal právě na tyto články, což situaci ještě přidává na absurditě. V textu Různé pojetí sexuální normy stojí například: „Pozoruhodná není jenom topografická anatomie dotyků a jejich intenzita, ale i změny časové. Jinak se hodnotí spolužákův dotyk stehna na maturitním večírku a daleko jiných rozměrů nabude tento dotyk po třiceti letech, kdy je z tohoto spolužáka bohatý soudce, a ze spolužačky, nyní ‚oběti‘, chudobná a vlastní vinou opuštěná žena v klimakteriu. Přímo mamutího rozměru nabude tato aféra v případě slavného režiséra a stárnoucí neúspěšné herečky. V této chvíli už jí režisér roli sice nedá, ale zato může po několika desetiletích za toto sáhnutí na stehno zaplatit tučné odškodné, protože oběť je celoživotně poškozena a má prokazatelně škodlivé následky.“ – Uzel zde opakuje blud o sahání na stehno před třiceti lety, za nějž se platí tučné odškodné, ačkoli neexistuje jediný takový mediálně známý případ; stejně jako nikdy neexistoval případ slavného režiséra obviněného stárnoucí herečkou (viz kapitoly 3, 4 a 5 v prvním oddílu knihy; Uzel nikdy nebyl schopný nikoho jmenovat). S tímto bludem začal v roce 2018 v rozhovoru s Pavlem Štruncem a opakoval ho i v roce 2021. Skutečné smotávání nastává ale už v předcházejícím souvětí. I zde jde o echo rozhovoru se Štruncem, kde byla řeč o soudci Nejvyššího soudu USA Brettu Kavanaughovi. Ani zde, v případě obvinění od více žen, nešlo o sahání na stehno, ale o sexuální útoky jako např. stržení na postel, násilné svlékání, zakrývání úst dlaní, aby oběť nemohla křičet, či strkání penisu před obličej. Uzlovo tvrzení, že danou činnost „nelze po letech zpětně rekvalifikovat“, je čirý nesmysl – tehdy i dnes by se to hodnotilo stejně. Šlo o tvrdý sexuální atak, který neskončil znásilněním jenom proto, že se dotyčné vysmekly a utekly. (Spisovatel Michal Viewegh to v jednom svém sloupku pro Lidové noviny v roce 2018 označil na „nevinný gymnaziální petting“, za což by si zasloužil drsnější boomerský pegging. http://www.houpaciosel.cz/2018/10/19/nevtipny-fejetonista-viewegh/). Profesorka psychologie Christine Blasey Ford, která s obviněním přišla, nebyla „vlastní vinou opuštěná“, ale dvacet let vdaná, se dvěma dětmi a pracovala na poměrně prestižním místě. Stejně tak byla vdaná další oběť, Deborah Ramirez, která se profesně věnuje obětem sexuálního násilí. (Jejich výpovědi vyšetřovatelé FBI označili za věrohodné, ale Senát je nepřipustil ke slyšení.) https://en.wikipedia.org/wiki/Christine_Blasey_Ford#Sexual_assault_allegation_against_Brett_Kavanaugh, cca 60 odkazů) Výraz „vlastní vinou opuštěná“ se ovšem v Uzlových textech objevuje často a jeho kořeny lze najít v jeho autobiografiích (2012, 2020), kde takto s těžce skrývanou nelibostí popisuje svou jedinou dceru Irenu. Korunu tomu nasazuje, když v knize Mužský šovinismus pro pokročilé (2005), do níž přispěl jejímu autorovi Josefu Hausmannovi finálními komentáři ke každé kapitole, navrhuje dokonce, že „naprostá většina těchto (sociálních) dávek by měla být snížena ženám vlastní vinou opuštěným“ (s. 46). Zde už jsou na místě pochyby, zda takové nelidské věty píše MUDr. Uzel, nebo MUDr. Mengele. Můžeme i váhat, jak by takovou okolnost, jakou je „byla vlastní vinou opuštěná“, šlo zjišťovat? Že by na to zasedaly nějaké mravnostní komise? Nutno říct, že většina Uzlových rozhovorů a textů z posledních let je primárně tímto zmateným mícháním obsedantních témat, v nichž se dotyčný sám ztrácí. Rozplést byť jen pár jeho vět vyžaduje nemalé úsilí. Uvědomuji si, že čtení těchto řádků musí být pro čtenáře a čtenářky této knihy náročné a možná i otravné. Snažím se však jenom demonstrovat, s jak upatlaným materiálem máme co do činění a že texty Radima Uzla rozhodně nebyly „přístupným čtením pro obyčejné lidi“. Jakmile je nečtete jen zcela povrchně a snažíte se je rozplést, stávají se z nich naopak stále chaotičtěji zašmodrchané slovní cucky.
Jako již tradičně, citát začíná poměrně normálně a čím víc postupuje, tím se z toho stává větší fantasmagorie a paranoia
V jiné verzi tohoto výroku k posazení dcery na kolena už jde hlavně o to, že se Radimu Uzlovi s dotyčným strachem osobně svěřoval jeho známý, politik, který se bál, že by ho to mohlo stát kariéru, a teprve toto Uzel považuje za problém. Nemá asi smysl pátrat, o koho šlo, podstatné je, že tento strach nebyl nikdy naplněn a podle dostupných zpráv z domova i zahraničí z toho nikdo nikdy nebyl obviněn. Pro Uzlovo líčení jakékoli situace jsou tedy typické argumenty ode zdi ke zdi. Buď bagatelizace, že na straně osahávaných není žádný problém a mají si na to zvyknout (stačí, že se ozvou poté, co se jim to stane; osvěta a prevence není třeba). Nebo hystericky přepjatá reakce, co hrozí mužům, kteří by mohli být obviněni z trestného činu. Když se podíváme, co říká současný feminismus, zjistíme, že přesně naopak míří k tomu, aby otcům bylo dovoleno totéž co matkám, protože právě to je rovnost. Dotyky a obecně intimní projevy matek vůči dětem jsou široce tolerované, u otců se na totéž díváme nespravedlivě s podezřením. Jak píše socioložka Elizabeth Badinter: „Ve skutečnosti není dobré otcovství možné bez akceptování (...) špetky pedofilie! Je načase, aby bylo otcům přiznáno to, co se matkám povoluje odjakživa.“ (Tudy cesta nevede, 1999, s. 180) To, že nám toto akceptování rovnostářských norem celospolečensky dosud dělá problém, však není chyba feminismu. Dvojí metr jde naopak proti jeho duchu.
Radim Uzel třeba zmiňuje, že „přátelský dotyk může přispět k proteplení vztahů na pracovišti
Termín „proteplení vztahů na pracovišti“ se v Uzlových textech objevuje nejpozději v roce 2008, v DVTV v roce 2021 tedy jen omílá již mnohokrát vyřčené. (https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/co-bylo-kdysi-povzbuzenim-je-dnes-harasenim-40186820, 15. 2. 2008). Odvolává se zde na „důvěryhodný zdroj“, že „podobné chování na pracovišti prospívá vztahům a zvýší kolektivní sounáležitost“. Jak je již pravidlem, tento zdroj neuvádí.
O čemž ho museli veřejně poučit jeho mladší a příčetnější oborové kolegyně a kolega Petra Vrzáčková, Petra Sejbalová a Vladislav Chvála v anketě Českého rozhlasu
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/radim-uzel-sexuolog-anketa-petra-vrzackova-vladislav-chvala-petra-sejbalova_2012121421_dok (12. 12. 2020, Vít Svoboda, Dominika Kubištová) Některé postoje Radima Uzla už nejsou přijatelné.‘ Pět sexuologů hodnotí plácnutí po zadku a další chování
V rozhovoru je patrná absence odbornosti, a to do zarážející míry
https://e-psycholog.eu/clanek/386 Bartošová, K., Cíglerová, J., Cígler, H. (2020). Vyjádření k rozhovoru Radima Uzla ze dne 8. 12. 2020. E-psychologie, 14(4), 68-71.
„Psycholožky se zdravým rozumem“
https://cs.wikipedia.org/wiki/Terapie_pevn%C3%BDm_objet%C3%ADm Vědecká rada České lékařské komory pak v říjnu 2012 vydala stanovisko, podle kterého jde o metodu s neověřeným účinkem, a proto by neměla být zdravotníky a zejména lékaři aplikována. Podle vyjádření bývalého viceprezidenta České lékařské komory, MUDr. Zdeňka Mrozka jde navíc o metodu značně neetickou. Dále: https://psychologie.cz/stop-terapii-pevnym-objetim/
Cokoli s označením „komplex“ má zároveň negativní nádech a vypovídá spíš o nezvládnutí společenské role
Ochranitelský komplex není specificky vymezený termín. Blíží se ale nejvíc termínu spasitelský komplex (případně též mesiášský komplex, božský komplex nebo spasitelský syndrom). Jedná se o stav mysli, při kterém se osoba domnívá, že jejím osudem či předurčením je zachraňovat a zachránit. Nejedná se o zvláštní psychiatrickou diagnózu či duševní poruchu. Spasitelský syndrom se však může objevit jako součást psychotických onemocnění. Je otázka, k čemu se Radim Uzel vlastně hlásil a proč nekriticky pracoval s pojmy, jimž nerozuměl.
Přitom Uzlovým problémem bylo to, že patřil k jedněm z nejvýraznějších veřejných osob, které odmítají a shazují princip individuálního porodního plánu
https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/radim-uzel-muz-je-u-porodu-zbytecny-zenu-spise-stresuje-68841 (18. 10. 2010), https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Radim-Uzel-Umeni-porodnicke-488748 (21. 5. 2017), https://www.mujrozhlas.cz/xaver-host/sexuolog-radim-uzel-s-pritomnosti-otcu-u-porodu-prilis-nesouhlasim (10. 12. 2019), https://www.stream.cz/pod-zakrytym-usmevem/sexuolog-uzel-a-anife-vyskocilova-hosty-zabavne-talkshow-dvojice-krampol-a-grossova-64122857 (Ženy si dnes berou právníka i na porodní sál, 6. 1. 2021), https://www.extra.cz/radim-uzel-natvrdo-tehotnym-zakazat-internet-perverzite-vice-pohlavi-neustupovat (19. 1. 2021) K tomu už jenom vtip: „Když se narodil Radim Uzel, tak po zadečku plácl porodní sestru.“
Nesmíte nikdy sklouznout ke spasitelskému komplexu
https://denikn.cz/793743/obeti-znasilneni-nenutime-jit-na-policii-spasitelsky-syndrom-do-nasi-prace-nepatri-rika-sefka-profem/ (24. 1. 2022, rozhovor vedla Renata Kalenská)
Sám sebe vylíčí jako nevinnou oběť inkvizičního tažení a sarkasticky žádá o amnestii
https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/znasilneni-na-porodnim-sale-268035 (2. 9. 2003)
Text se nese v tomto duchu: „Americká feministka Leilah McCrackenová se s americkými porodníky nemazlí. Má tu medicínskou pakáž prokouknutou skrznaskrz. Není žádný diletant. Ta dobrá duše absolvovala už pět porodů. Každý z nich prožívala jako kruté znásilnění. Podrobně o tom píše ve své knize Znásilnění dvacátého století. (…) Při četbě její knihy jsem si zavzpomínal na svou porodnickou kariéru. Na těch několik tisíc ‚znásilnění‘, která jsem na porodním sále spáchal. Nejstaršímu dítku, které jsem přivedl na svět, bylo letos čtyřicet let. Tak snad je už většina mých zločinů chválabohu amnestována. (…) Myslím, že jsem ženy při porodech násilím neodhaloval na intimních místech. Ani jsem je schválně a bezdůvodně nezraňoval. To spíš mě rodičky několikrát bolestivě štíply, koply, kously. (…) Závěrem bych chtěl místopřísežně prohlásit, že nejsem bojovníkem proti láskyplnému, něžnému, přirozenému porodnictví. Ani těhotenství nechápu jako nemoc a normální porod jako operaci. Musím ovšem zdůraznit slovo ‚normální‘. Při něm může žena rodit vleže, vsedě, vkleče, vstoje nebo jako v africkém pralese, zavěšená na liánách. Může rodit na souši i do vody, chlupatá nebo oholená, potmě nebo jak je komu libo. O normálním průběhu porodu však zatím nikdo nedokáže rozhodnout. (…) Když si tak někdy probírám všechny ty výčitky nejrůznějších Leilah McCrackenových, říkám si: kéž by na světě existovalo jenom takovéto násilí!“ – Sebereflexe nula a za dalších dvacet let od napsání textu se to téměř nezměnilo.
Zvláště když i nové zprávy a svědectví říkají, že situace v českých porodnicích stále není moc dobrá
Osobní zpověď https://www.heroine.cz/zena-a-svet/7742-nefungujici-anestezie-rozpad-ega-a-zmanipulovana-zdravotni-dokumentace-porod-v-cesku-v-21-stoleti (Johana Kłusek, 22. 3. 2022) či novinová zpráva https://zena.aktualne.cz/porodnice-u-apolinare-se-pochlubila-rekonstrukci-stovky-lidi/r~b083c686b63e11eca89f0cc47ab5f122/
Potrvá tak deset dvacet let, než se srovnáme s jinými západními zeměmi, které samozřejmě mají i v této oblasti své problémy
Aspoň částečnou představu si můžeme udělat z hraného sedmidílného seriálu britské veřejnoprávní televize BBC This Is Going To Hurt (Bude to bolet, 2022) podle knižní předlohy Doktore, bude to bolet?
V reakci vznikl rozhovor s jinou maskérkou, Veronikou Šorfovou, pro Deník N s titulkem Osahávání jsem zažila mnohokrát, víc mi ale vadí oplzlé vtipy. Mladí kluci neobtěžují
https://denikn.cz/383647/osahavani-jsem-zazila-mnohokrat-vic-mi-ale-vadi-oplzle-vtipy-mladi-kluci-neobtezuji-rika-maskerka/ (23. června 2020, rozhovor vedla Jana Ciglerová). Text silně rezonoval a byl v roce 2021 nominovaný na novinářskou cenu.
Bohužel vysoké vzdělání se vždy nerovná úcta k ženám nebo obecně k lidem
https://www.hatefree.cz/clanky/jezis-je-ultimatnim-vzorem-feministy-rika-nadejna-ceska-vedkyne (19. 1. 2022, rozhovor vedl Jiří Pasz)
Ze studie z roku 2023 provedené ve 117 zemích se se sexuálním obtěžováním přitom setkala každá druhá vědkyně
Viz kauzu letitého šikanování a zneužívání studentů na DAMU a FAMU z roku 2021
Vhodným přehledovým článkem je třeba https://www.respekt.cz/tydenik/2021/29/poprask-na-damu (Silvie Lauder) DAMU: Nemusíš to vydržet: https://video.aktualne.cz/damu-nemusis-to-vydrzet/r~97c0e41c064411ec8fa20cc47ab5f122/r~a297d63e31c711edba63ac1f6b220ee8/ (26. 8. 2021), FAMU: Nemusíš to vydržet, 5. 5. 2022 https://www.facebook.com/100079588028997/videos/486494906500147
V magazínu Balanc na Radiu Wave o tom odstíněně mluví masážní terapeutka Bára Tenčlová
https://wave.rozhlas.cz/pevny-stisk-ruky-i-laskyplne-objeti-jak-se-dotykame-s-druhymi-lidmi-a-proc-za-8575579 (14. 9. 2021, rozhovor vedl Petr Bouška)
V němž se popisuje princip „erotizace nenávisti“
Novinářka a historička Rebecca Solnit popisuje v jednom ze svých esejí ještě další princip podobného chování
V textu Úskalí i půvaby sexuálního předstírání z roku 2007 vyjádřil jako svou hlavní obavu toto
Proč je pro ženy někdy těžké odmítnout sex, i když s ním nesouhlasí
Androvičová proto vyzývá k odvaze mluvit o sexu otevřeně a umět si stanovit hranice mezi dvořením a obtěžováním i dalšími antagonismy
https://www.stream.cz/nebat-se/dvoreni-vs-obtezovani-sexuolozka-renata-androvicova-o-odvaze-mluvit-o-sexu-64098087 (1. 10. 2020, rozhovor vedl Petr Pasz)
Jedním z nejznámějších příkladů zaznamenaných i v odborných pracích na téma mezilidské komunikace
Jedná se o výzkum (již v kapitole 16 citované) antropoložky Margaret Mead, setkat se s ním lze např. v knize Paula Watzlawicka Jak skutečná je skutečnost? Mylné představy, klamání, porozumění. orig. 1976, česky 1998)
Pozoruhodné na tom celém je, že Radim Uzel ve své knize Sexuální mýty a pověry (2018) tento příklad o amerických vojácích a britských dívkách uvádí taky
Radim Uzel, Sexuální mýty a pověry, s. 112-113
A když si vyberu jít na interrupci, tak jsem Satan
Autorku výroku si již nepamatuji, budu rád, když se mi přihlásí
V minulosti se v západní kultuře podobně pohlíželo i na ženino „ne“
Dá se to chápat i jako filosofický problém jazyka – co znamená ne a zda zákaz platí, i když ho nerespektujeme https://www.advojka.cz/archiv/2021/13/ne-znamena-ne (Tomáš Koblížek)
Přistoupí na to a hraje podle těchto pravidel
Při debatách na toto téma vždy přicházejí velmi extrovertní a asertivní jedinci, kteří tvrdí, že si umí prosadit svou a nikdy se nenechají nikým umlčet nebo manipulovat. Jednak je to často proto, že sami bývají manipulátoři a obtěžující, a jednak tím demonstrují, že nechápou nebo chtějí zamlžit, že velká část populace nemá stejnou povahu jako oni nebo ony. A přesto oni nebo ony chtějí všem ostatním vnucovat své standardy chování.
Dokonale zavádějící je v tomto ohledu česká kolektivní publikace Moc krásy (2017)
Moc krásy: Pomáhá krása a atraktivita k životnímu úspěchu? (autoři: Petra Anýžová, Petr Hampl, Dana Hamplová, Marek Loužek, Petr Matějů, Michael L. Smith, Simona Weidnerová; nakl. Karolinum, 2017) Kniha prakticky vůbec nepracuje s údajně použitou literaturou ani necituje jména a myšlenky jejich autorů a autorek. Z 347 knih a 277 jmen autorů a autorek uvedených v sekci Použitá literatura jich je ve jmenném rejstříku 77, což je zarážející nepoměr. Ve skutečnosti většina publikace pracuje pouze s několika špatně pochopenými větami z knihy Mýtus krásy od Naomi Wolf a k nim si pak konstruuje zbytečné výzkumy, které buď nic nedokazují, nebo nevyvracejí argumentaci autorky, jíž mají oponovat. Je opravdu ostudné vydávat něco takového za „odbornou publikaci“. Wolf přitom není nijak nedotknutelnou autoritou, viz kapitola 10.
Alkohol, vaše oblíbená polehčující okolnost pro muže, když něco spáchají, a přitěžující okolnost pro ženu, pokud se stane obětí
Tento a další odstavec jsou výtažkem z tweetů publicistky Ireny Buršové.
Zde coby protřelý kurevník radí „dětsky naivním“ mladým ženám, co jsou podle něj pravidla randění
Ženy byly v dějinách různě promiskuitní podle toho, co jim daná kultura dovolila
Zbytek této podkapitoly přebírám od Martina Fafejty z jeho knihy Úvod do sociologie pohlaví a sexuality (2004), kde cituje jednotlivé odborníky z oblasti sociologie, psychologie a antropologie. Za upozornění vděčím psychologovi Jiřímu Procházkovi; podkapitola je z velké části formulována i podle jeho vět z osobní elektronické komunikace.
Doležalovo přirovnání je zcela mimo a popírá základní etické principy pohledu do lidské tváře
Viz Emanuel Levinas v kapitole 11 v pasáži „Dějiny filosofie jako dějiny mužů“.
Podobně psal roku 2013 v již dříve zmiňovaném textu Válka žen proti mužům v Lidových novinách tehdejší vedoucí rubriky Orientace Matyáš Zrno, že se to s označováním všeho možného za sexuální nebo domácí násilí přehání
http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=1165 Matyáš Zrno: Válka žen proti mužům. Lidové noviny, 18.05.2013+ https://www.respekt.cz/tydenik/1992/32/je-mozny-sex-bez-znasilneni 10. 8. 1992; https://www.respekt.cz/tydenik/1992/39/je-mozne-mluvit-se-zenou-bez-pohlavniho-obtezovani 28. 9. 1992; https://www.respekt.cz/tydenik/1992/46/je-mozne-mluvit-a-psat-spravne-bez-diskriminace 16. 11. 1992
Kdo ji nenásleduje, není „normální zdravý chlap“ a jeho sexuální chování není v pořádku
První fází sbližování je vábení osob preferovaného pohlaví signály svého mužství nebo ženství – mimoslovní atraktivita. Ve druhé fázi je zvolený přitažlivý partner lákán pohledy, mimikou, gesty i slovy, tj. předdotykovým dvořením – pro posouzení normy zcela zásadní proceptivita. Třetí fází je zpřístupnění těla k dotykové stimulaci erotogenních zón – tedy už akceptivita. Následuje vlastní genitální spojení – mužská penetrace a ženská receptivita. Víme, že u většinové sexuality je atraktivita prioritní vůči fázi předdotykové, proceptivita vůči dotykové. (Sexuální násilí a parafilie, existuje patologická sexuální agresivita či nikoliv? (MUDr. Marek Páv, Ph.D., MBA, MUDr. Slavoj Brichcín, Psychiatrická praxe, 2019. https://www.solen.sk/storage/file/article/PSY_1_2020_final%20%E2%80%93%20Pav.pdf)
To, že principům sexuálně motivačního systému nerozuměl ani Radim Uzel, výslovně prohlásila sexuoložka Želmíra Herrová v několika médiích
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/radim-uzel-sexuolog-sexualni-obtezovani-sexualni-nasili-metoo-znasilneni-sex-sexualita.A201208_101556_domaci_knn (10. 12. 2020) Želmíra Herrová přitom coby ročník 1952 generačně patří blíž k Uzlovi než jiní citovaní sexuologové a sexuoložky v této kapitole.
Zásah do rozkroku muže spíš rozzuří, zatímco dočasné oslepení dává šanci na útěk
Soudní znalkyně a policejní psycholožka Ludmila Čírtková v Lidových novinách publikovala asi nejpodstatnější postřeh na dané téma
Většinou jde o předstírání nepochopení a v ostatních případech jde o důkaz slabé sociální inteligence
V hlavě mi utkvěl screenshot z jedné elektronické konverzace, kde náctiletý chlapec posílal stejně staré dívce hned v prvním příspěvku větu: „Máš hezké oči, pošli mi piču“.
Vidíme rovněž, jak jsou a vždy byli i v dřívější zdánlivě svobodnější společnosti určití lidé vytlačováni ze „sexuálního trhu“ na základě indexu „šukatelnosti“ (fuckability), jak to nazývá oxfordská filosofka Amia Srinivasan, autorka první knihy
Než tu byla kniha, existovala dříve tato esej. https://www.lrb.co.uk/the-paper/v40/n06/amia-srinivasan/does-anyone-have-the-right-to-sex (26. 3. 2018). Celá 276stránková kniha se skládá z šesti velmi rozdílně pojatých esejů. Česky o knize referoval třeba Deník N https://denikn.cz/779712/muze-nahota-znamenat-kontrolu-a-existuje-pravo-na-sex/ (4. 1. 2022) a https://www.respekt.cz/special/2021/budoucnost-zapadu (2021).
Odhadem mezi 3 až 5 %
https://www.medicinenet.com/paraphilia/article.htm - Slovem parafilik se označují lidé, kteří mají silné preference pro neobvyklé sexuální objekty nebo pro neobvyklé sexuální aktivity, které často zahrnují nějakou formu nesouhlasu ze strany sexuálního objektu či přímo násilí při sexu," uvádí vedoucí Centra pro sexuální zdraví a intervence Kateřina Klapilová.
Příčiny vzniku parafilií nejsou dosud podle odborníků dobře známy, dispozice jsou ale vrozené. Pedofilie, neboli zaměření na předpubertální osoby, se v Česku podle dřívějších informací Ústavu duševního zdraví vyskytuje asi u 0,3 procenta populace. Hebefilie či efebofilie, zaměření na pubertální osoby, přibližně u 1,9 procenta lidí. Asi 3,6 procenta preferuje znehybnění partnera a procento má preferenci pro patologickou sexuální agresi. Velká část z nich se podle odborníků nikdy nedopustí delikventního jednání. Většina se se svou sexualitou snaží vyrovnávat sama a nevyhledá pomoc odborníka. Vznikl proto projekt Parafilik.cz, který nabízí krizovou linku, anonymní poradnu či terapii. Podle průzkumu na začátku projektu mezi členy svépomocných a podpůrných komunit bylo více než 60 % osob nespokojených se systémem péče v Česku. Více než 68 % se bálo i před odborníkem vyjádřit své obavy a pocity.
A 80 – 90 % znásilnění a zneužívání se stane mezi lidmi, co se dobře znají, tedy mezi partnery a příbuznými
„Když se oteplí, nechci být žena“, zněl výstižný titulek v deníku Aktuálně v květnu 2022, kde více žen popisovalo své každodenní zkušenosti z ulic
https://zena.aktualne.cz/slusi-ti-to-kocicko-jakmile-se-otepli-zeny-se-stavaji-tercem/r~621755f8c15c11eb8335ac1f6b220ee8/ (Veronika Vlachová, 6. 5. 2022) – Text kromě popisů každodenní reality obsahuje i praktické návody, jak na obtěžování reagovat
(Naštěstí a již navždy) bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová
Daniele Kovářové by mohla být věnována samostatná kapitola, podobně jako třeba Benjaminu Kurasovi, Josefu Hausmannovi, Marku Hermanovi, Alexandru Tomskému, Vlastimilu Vondruškovi, Jana Bobošíkové, Evě Hrindové, Karolíně Stonjekové, Martině Kociánové a (současným i bývalým) poslancům a senátorům Patriku Nacherovi, Nině Novákové, Pavlíně Nytrové, Jiřímu Horákovi, Tomáši Zdechovskému, Zdeňku Hrabovi či dalším. Původně tato kapitola s názvem Šovinista k šovinistovi sedá, šarlatán šarlatána si hledá měla demonstrovat, že Radim Uzel skutečně není ústřední figurou „kulturní války“, ale vše padlo za oběť nutného krácení. V této poznámce zmíním jen ilustrativně jednu neomluvitelnou nepravdu, kterou Daniela Kovářová šíří opakovaně a dlouhodobě. Ve videu pro organizaci Aliance pro rodinu ze srpna 2019 říká, že by Istanbulská úmluva mohla prolamovat mlčenlivost advokátů. (https://www.voxpopuli.sk/cs/pravo/hlidame-legislativu-pravo/istambulska-umluva-vnese-do-spolecnosti-rozpory-a-bude-vytvaret-dalsi-problemy-rikaji-experti.html; video má 22 minut a vystupují zde známí výtečníci Roman Joch, Hana Lipovská, Lenka Zlámalová či Stanislav Křeček s náloží hoaxů a dezinterpretací, z nichž většinu tato kniha vyvrací – https://www.youtube.com/watch?v=N0h2_89WoGU&ab_channel=Alianceprorodinu). Kovářová zde perfidně naznačuje, že by dotyčná mezinárodní úmluva mohla zrušit jedno svaté pravidlo, podle něhož advokáti nemohou prozrazovat o svých klientech, že se dopustili trestného činu, tedy že advokáti nemají stejnou oznamovací povinnost jako obyčejní „civilové“. Pokud by advokát měl klienta, jenž se dopustil znásilnění, musel by ho tedy nově podle pravidel Istanbulské úmluvy udat, a to dokonce, i kdyby měl jenom podezření na spáchání trestného činu (aspoň podle tvrzení Kovářové v čase 11:40-13:05). Tato úvaha je zcela ulítlá i s použitím nejprostší selské logiky. Znamenalo by to prakticky nemožnost zastupovat většinu obžalovaných ze znásilnění, jelikož většina obžalovaných se činu dopouští (většina falešných obvinění je stažena už v době policejního vyšetřování a k soudu se nedostane). Daniela Kovářová tento nesmysl nicméně hlásá a ohání se přitom svou pochybnou autoritou bývalé ministryně spravedlnosti a bezvýznamným titulem prezidentky
rodinných advokátů, kterou si sama založila jenom proto, aby se měla jak prezentovat v médiích. Bezvýznamnost Unie rodinných advokátů dokládá, že jejím členem byl i Radim Uzel, který neměl žádné advokátní vzdělání, nebo právo nepraktikující, ale o to konzervativnější teolog Max Kašparů, jenž je členem pouze z ideologických důvodů. Daniela Kovářová se dokonce v roce 2018 snažila předstírat, že tlumočí odmítavé stanovisko České advokátní komory vůči Istanbulské úmluvě, která přitom dodnes žádné oficiální stanovisko nevydala. (https://advokatnidenik.cz/2018/10/25/cak-proti-istanbulske-umluve/, 25. 10. 2018) Podstatné na těchto zavádějících postojích Kovářové je, že přesně tento problém řešila nezávislá Benátská komise již v říjnu 2019: (https://www.venice.coe.int/webforms/documents/?pdf=CDL-AD(2019)018-e, dokument 26 stran). Jedná se o sbor zhruba 60 ústavních právníků a právniček, kteří svou odborností Danielu Kovářovou strčí hravě do kapsy. Komise se jednoznačně shodla, že z Istanbulské úmluvy v žádném případě neplyne, že by se mlčenlivost advokátů mohla prolomit. Tuto informaci v Česku potvrdil i Úřad vlády (https://www.tojerovnost.cz/cs/istanbulska-umluva-cr/) s uveřejněním celého materiálu. „V kolika z těch 33 zemí, co úmluvu už ratifikovaly, k prolomení mlčenlivosti advokátů došlo? Z našich poznatků vyplývá, že v žádné.“ https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/Rozbor-dopadu-Istanbulske-umluvy_4.pdf. V listopadu 2019 vyšel v odborném časopise Jurisprudence devítistránkový komentář advokáta Daniela Bartoně http://www.jurisprudence.cz/cz/casopis/jak-ne-uvazovat-o-nasili-a-istanbulske-umluve.m-371.html, kde vyvrací i další omyl Kovářové, že IÚ zakazuje smírné a alternativní řešení sporů, například formou mediace. Kovářová přitom ještě v prosinci 2019 poskytla dvoudílný rozhovor, kde dále šířila hoaxy dané nepochopením celého dokumentu. (https://www.youtube.com/watch?v=VDRm97MF7B0, 12. 12. 2019) Právnička Veronika Bílková popsala svou zkušenost členky Benátské komise za Českou republiku, která se jako odbornice zabývala implementací úmluvy v jiných státech. Ta zdůraznila, že argumenty proti jsou všude podobné, ale také jsou podle ní všude stejně chybné. (https://denikn.cz/1239530/dve-hodiny-odbornych-argumentu-prebije-veta-nechci-gender-jak-se-v-cesku-rozhoduje-o-istanbulske-umluve/, 21. 9. 2023) Daniela Kovářová je českou obdobou stejně prolhané a zákeřné americké antifeministické aktivistky Phyllis Schlafly ze 70. let, která si v televizi v přímém přenosu vymýšlela neexistující soudní případy, jimiž hodlala podpořit své falešné pseudoargumenty. O Schlafly a tehdejší vlně feminismu vznikla v roce 2020 devítidílná minisérie HBO, Mrs. America s Cate Blanchett v hlavní roli.
Hraje dlouhodobě roli oné včelí královny, strážkyně patriarchátu a pick me girl
Pojem „strážkyně patriarchátu“ v knize již několikrát padnul, vysvětlený je třeba v kapitolách 8 a 11. Definice termínů jinak viz https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/pick-me-girl; https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/syndrom-vceli-kralovny; https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/strazkyne-patriarchatu a https://www.heroine.cz/feministicky-slovnik/internalizovana-misogynie (Autorkou hesel je Irena Buršová.)
V rozhovoru pro Prima CNN v červnu 2021 v návaznosti na kauzu Dominika Feriho prohlásila
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ondrej-trojan-sexuolog-daniela-kovarova-sexualni-nasili.A210610_153513_domaci_vlc (11. června 2021) Výchova dívek je prevencí sexuálního násilí. Na tom se shodla advokátka Daniela Kovářová a sexuolog Ondřej Trojan. „Základ je výchova v rodinách. Ženy by si měly uvědomit, ať už mají jakékoliv pokrokové názory, že když jsou ve společnosti muže, je on většinou silnější,“ nechal se v debatě CNN Prima News o kauze Dominika Feriho slyšet Trojan, podle kterého ani zvyšování trestů za sexuální zločiny nemá smysl. Trojanovi podle instruktora sebeobrany a právníka Pavla Houdka chybí základní znalost problematiky. „Pak by věděl, že znásilnění není o síle, ale o moci. Drtivá většina znásilnění není spáchána pomocí velké fyzické síly, ale nadvlády.“
Novinářka Lucie Stuchlíková k tomu napsala na Twitteru
Status Stuchlíkové (https://twitter.com/StuchlikovLucie/status/1570765475340222464, 16. 9. 2022) byl reakcí na naprosto mimózní projev starosty Běchovic Ondřeje Martana, který se celou dobu soustrastně tvářil, jako by právě sděloval tajemství všehomíra: https://twitter.com/ZaloudekMatej/status/1570374982995410946
„Muži mě obtěžují celý život a doufám, že budou dál,“ prohlásila s přihlouplou chichotavou koketností v rozhovoru pro Seznam zprávy o hnutí MeToo
https://www.stream.cz/vyzva/kovarova-rodice-umetaji-detem-cestu-je-chyba-ze-je-nepripravuji-na-stres-a-trauma-340342 (21. 11. 2017, rozhovor vedla Renata Kalenská) Muži mě obtěžují celý život a doufám, že budou dál. #MeToo je nafouknutá bublina. Myslela jsem, že je to americká legrace, která k nám nepřijde, hodnotí právnička Daniela Kovářová celosvětovou kampaň upozorňující na sexuální obtěžování. Ve stejném duchu se nese i tento rozhovor https://www.reflex.cz/clanek/video/83418/za-sexualni-obtezovani-si-zeny-casto-mohou-samy-rika-exministryne-kovarova.html (24. 11 2017)
Nějak to ale nedomyslela a po dvou letech napsala na Twitteru, ať ji muži neobtěžují posíláním fotek svých penisů
V září 2022 na sklonku své senátorské kampaně napsala na Facebook i Twitter
https://www.facebook.com/photo?fbid=5570979829616079&set=a.1213548608692578 (zde jí její hloupý výrok ještě posloužil k dezinformování den před volbami) a https://twitter.com/DanielaKovarova/status/1575038663422984192
Pískání na ulici na ženy bylo před několika dekádami komplimentem
Pískání bylo pro ženy komplimentem především v tom smyslu, protože se potřebovaly zalíbit mužům, kteří by s nimi jinak zametli chodník. Schválně si představte tuto situaci třeba v první polovině 20. století – kde by vůbec žena vzala odvahu vymezit se vůči skupince pohvizdujících mužů a jak by asi dopadla, kdyby to udělala? Nemusíme si nutně představovat vraždu nebo skupinové znásilnění, ale rozhodně by to nebylo nic, co by velmi negativně neovlivnilo ženinu náladu na celý den či podstatně delší dobu. Ono „přijetí komplimentu“ nebyl tedy akt emoční potěchy, ale převážně akt nutné obranné přetvářky. A glorifikace takové reality je přinejmenším zaslepená a hloupá.
Ráda se odvolává na „přírodu“ a popisuje muže jako „lovce“ a ženy jako „návnady
Takto se třeba v březnu 2023 na Twitteru odkazovala na diletantské blábolení jistého Dalibora Matušinského v tomto textu: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/vztahy-proc-sexualne-harasime.A240313_194519_p_spolecnost_nef (18. 3. 2024)
V textu s citlivým názvem Domácí zabijačky, jenž jí byl vydán krátce po zvolení senátorkou na celou stránku v Mf DNES
Uveřejněno i zde: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/kriminalistika-domaci-zabijacky.A221009_190955_p_spolecnost_nef (10. 10. 2022)
Jeho základem není nahodilost, rychlost a neovladatelnost, ale naopak systematičnost, cílenost, pozvolný přechod od psychické manipulace a týrání k tomu fyzickému
Je pozoruhodné, jak se v tomto Kovářová kryje s Radimem Uzlem. Ten v blivajzní publikaci Mužský šovinismus pro pokročilé na s. 108 píše obdobně: „Domácí násilí ženské je často chronické. Vyznačuje se třeba i dlouholetým ponižováním, šikanou a všelijakou buzerací. Mužské násilí bývá naproti tomu akutní jednorázovou odezvou, náhlou odplatou, která vyhřezne po dopadu poslední kapky do přeplněné nádoby hořkosti. Ale vykládejte to u soudu, zejména když předsedkyní senátu je třeba zrovna taková doma šikanující nestvůra!“ - Uzel i Kovářová vidí v mužském násilí něco nezvladatelného a něco, co ani nejde zmírnit zákony, ale nejspíš ani nijak jinak. Nejde o to, že by neexistovaly jednotlivé popisované projevy. Jde o to, že mužské brachiální „akutní“ násilí není nahlíženo jako systematické, plynoucí z pocitů zautomatizované převahy a je klasifikováno jako „jednorázové“, což je zkrátka nepravda a nechápání povahy stupňujícího se násilí agresorů. Problémem není, že by Uzel a Kovářová popisovali celkovou situaci zcela nesprávně, ale vybírají jen ty projevy, které jsou příliš schematizované.
Protože to činí z pozice legislativní tvůrkyně, bývalé ministryně a šéfky vlastního advokátního spolku
Toto poslední souvětí je citátem neznámého autora či autorky.
Jak píše třeba socioložka Lucie Jarkovská v textu Za všechno nemůže Uzel aneb Výchova dívek v Čechách z roku 2020
https://a2larm.cz/2020/12/vychova-divek-v-cechach-aneb-za-vsechno-nemuze-uzel/ (21. 12. 2020) Pro nepamětníky – Výchova dívek v Čechách je název románu Michala Viewegha, proto i mezititulek nepoužívá správný termín v Česku, z kterého lezli Václavu Havlovi „slimáci po těle“ (https://radiozurnal.rozhlas.cz/cesko-neznam-prohlasil-vaclav-havel-v-jednech-z-prvnich-hovoru-z-lan-6266967, 11. 3. 2015).
Vzdělávejte své syny
https://www.facebook.com/photo/?fbid=3264013240368277&set=a.205540276215604 (například zde, ale po zadání hesla, najdete spousty kopií a verzí). V reálu rovněž: https://twitter.com/mabifam/status/1331851451442802689 či https://www.dreamstime.com/white-papers-letters-attached-to-wall-forming-crossed-out-french-text-protect-your-daughters-educate-sons-undern-image174138396
Akorát že 70-80 % mužů kondom nepoužívá a mnozí to vyloženě odmítají
Britský výzkum z roku 2004 s muži, co měli pohlavní choroby: https://www.webmd.com/sex-relationships/news/20040126/many-men-dont-use-condoms a americký výzkum z let 2011-2015: https://www.nbcnews.com/health/health-news/third-u-s-men-use-condoms-not-every-time-n791426
Současnou generaci už naštěstí učí rozumnější lidé jako například arabská výzkumnice a básnířka Farida D
Rodiče by se měli mnohem méně starat o to, jestli je jejich dcera coura, protože i kdyby byla, je to její věc
Autorka zde mluví o neprovdaných, nezadaných ženách, ne o ženách v pevných svazcích, které ubližují nevěrami svému partnerovi.
Ženy mužům nedluží být cudné, aby získaly respekt, ženy mužům nedluží být krásné
Stejně se jmenuje i celá kniha 21 esejů od Florence Given: Women Don't Owe You Pretty (2020).
Momentálně tu stále máme dvě základní skupiny lidí
Vycházím z diskuse ve facebookové skupině Everyday Patriarchy Bullshit, kterou vedly ministerská úřednice Hana Cucuová a socioložka Johana Chylíková. https://www.facebook.com/groups/967870373283278
Nelze ale brát na lehkou váhu to, o čem píše sociolog Martin Fafejta
Martin Fafejta, Sexualita a sexuální identita – Sociální povaha přirozenosti (2016, Portál), citované pasáže jsou výběrem ze stran 93 až 101. Tuto knihu obecně doporučuji ke čtení všem. Zabývá se mnoha stejnými tématy jako Velmi pozdní odpoledne a mnohá z nich pojednává podrobněji. Pokud vám určité pasáže v této publikaci připadají zkratkovité, bude Fafejtova publikace vhodnou doplňující četbou. Jeho kniha je navíc psána méně konfrontačním jazykem.
Sexuální scénáře jsou mnohem nejasnější, nepředvídatelnější a složitější, než tomu bylo dříve
Jistým problémem je, že o nešťastných výsledcích sexuální komunikace a jednání se dozvídáme více z komunity, která klade důraz na konsent a korektnost. Náhle to vypadá, jako by to byl problém jenom zde (a šlo o výsledek pouhé přecitlivělosti), zatímco o stejných a mnohem horších situacích v komunitách, které žijí podle genderových stereotypů, se dozvídáme málo, jelikož jsou pro ně tabu nebo jsou přijímány jako „nevyhnutelné“. V současné debatě bolestně chybí přiznání žen z konzervativnějšího tábora, že se jim děje totéž. (Výjimkou může být netflixovský dokument Keep Sweet: Prey and Obey z roku 2022 o komunitě amerických mormonů, kde ovšem také většina obětí vypovídat nechce a o jejich osudech se dozvídáme jen zprostředkovaně.) Prozatím tito konzervativnější lidé jen připravují velmi nevýhodnou půdu pro své potomky, kteří budou v koloběhu násilí žít dál a přijímat to jako druh hrdosti a síly. Sebezapření se zde považuje za hlavní hodnotu a ctnost. Narativním filmem na toto téma je například Women Talking (2022) od režisérky Sarah Polley.
Téměř 50 % dotazovaných navíc prohlásilo, že z výuky nezískalo o intimním životě naprosto žádné informace
Z výzkumu organizace Konsent v roce 2021 vyplývá, že ze 400 oslovených učitelů a učitelek si je 25 % z nich během sexuální nauky nejistých a 50 % dotazovaných potřebuje poradit s tématy sexuálního násilí a mýtů a stereotypů o sexualitě. https://zena.aktualne.cz/na-zachodcich/r~059469b4b0e511ec8b18ac1f6b220ee8/ (Klára Elšíková, 5. 4. 2022) https://stredoskolskaunie.cz/wp-content/uploads/2020/11/Zprava-z-pruzkumu-sexualni-vychova-na-strednich-skolach.pdf
V rodinách je situace ještě horší – pouze 15 % dětí získává informace o sexu od rodičů
V srpnu 2022 vyšel na hojně sledované stránce Psychology Today článek o narůstajícím počtu osamělých mužů
V USA bylo v roce 2019 38 % mužů ve věku 25-64 let dlouhodobě single
Což je při průměrném čase 90 minut denně v aplikaci brutální K.O. na sebevědomí.“, píše ve svém obřím reportu Pavlína Louženská
https://www.pavlinaspeaks.com/blog/incel (1. 4. 2023, 29 tisíc znaků děsivého čtení, výrazně depresivnějšího, než co s lehkou nadsázkou píšu v této kapitole a kapitole 13) a zde jeden ze zdrojů https://ifstudies.org/blog/male-sexlessness-is-rising-but-not-for-the-reasons-incels-claim (14. 5. 2018)
Jak se poškleboval Radim Uzel v DVTV a ještě ostřeji v již zaniklých Haló novinách
https://web.archive.org/web/20210126130821/http://www.halonoviny.cz/articles/view/54734249 (Často vítězí blbost nad moudrostí, 31. 12. 2020) „Díky mužskému hormonu testosteronu jsou sexuální karty seznamovacího, sbližovacího a párovacího obřadu předem rozdány. Mužská a ženská role je rozdílná. A ten, kdo se předem ženy ptá, zda jí může někam sáhnout, nebo ne, nebo zda jí smí sundat nějakou oděvní součást a žádá o svolení, je prostě blbec.“ Z tohoto blbského citátu je ale možné si dovodit především to, že Radim Uzel nejspíš nikdy neměl sex se sebevědomou nebo dominantnější ženou nebo cizinkou. Bylo by ale s podivem, kdyby ano, jelikož neoplýval ničím, čím by je mohl okouzlit.
Od 90. let se začalo upozorňovat na velké množství případů tzv. campus rape (znásilnění na studentských kolejích)
Pro úplnost zopakujme poznatek z druhé kapitoly, že spor ohledně „campus rape“ přinesl i feministické sociologické výzkumy, které počet znásilnění nadsazovaly. (A odtud se rozjela vlna feministické sebekritiky a požadavek na větší přesnost výzkumů.) Zároveň nelze říct, že by i tak nešlo o závažný problém a že by ho univerzity mohly ignorovat.
Vzhledem k tomu, že naprostá většina případů znásilnění je „slovo proti slovu“, nemění se na výchozí situaci nic
Detailněji to popisuje toto twitterové vlákno https://twitter.com/verimti/status/1649287207633526790 (21. 4. 2023)
Ale snížíme počet činů z šedé zóny, kdy je znásilnění spíše trestnou činností z nedbalosti než z jasného úmyslu
Typický případ trestné činnosti z neznalosti zobrazuje seriál Pět let (2022) uváděný na ČT online: https://www.ceskatelevize.cz/porady/14254296396-pet-let/
Dejte nám znamení z arginmaxového nebe!
V rozhovoru pro Parlamentní listy na sklonku roku 2020 bohužel padlo i toto
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vlozky-od-vlady-Vyjadril-se-sexuolog-Radim-Uzel-A-pridava-diagnozu-kritika-Fily-Pokud-si-predstavuje-prezidenta-pri-sexu-to-uz-je-snad-uchylka-645334 (28. 11. 2020) K titulku článku jenom pro ty, co nečetli nebo zapomněli druhou kapitolu: Miloš Zeman v mnoha veřejných výrocích mluvil o svém sexuálním životě a fantaziích a zjevně chtěl, aby si ho lidé představovali při sexu. Radim Uzel se ale zjevně vyjadřoval k pasáži textu, kterou nečetl, nebo nepochopil.
Radim Uzel zpochybňoval i případ svého kolegy Jana Cimického, jehož obvinilo přes padesát žen ze sexuálních útoků a znásilnění
Radim Uzel nebyl jediný, kdo je Jana Cimického zastal. Publicistka a spisovatelka Marie Formáčková mu ještě v říjnu 2023 dokonce věnovala z vlastní vůle (aniž by byla tázána jako Uzel) celý článek, kde s nebetyčnou naivitou líčí Cimického obětavost, slušnost a plachost a za důkaz považuje to, že nikdo z jejích známých, kdo u Cimického byl, si na něj nestěžoval. (https://medium.seznam.cz/clanek/formackova-jan-cimicky-je-muj-kamarad-a-bojim-se-o-neho-27078) Formáčková je autorkou desítek servilních životopisů o českých hercích, herečkách, zpěvácích a zpěvačkách a politicích, a prakticky je najímána, aby všem pouze vylepšovala veřejný obraz. Byla šéfredaktorkou nerozeznatelných ženských časopisů Vlasta a Květy, které vytvářely atmosféru nekritické pohody a udržování genderových stereotypů. Cimický do těchto časopisů dlouhá léta přispíval psychologickými radami a komentáři. Prakticky mu to vytvářelo status laskavého odborníka a tím poskytovalo krytí k páchání sexuální delikvence.
Dokonce se tomu v listopadu 2021 cynicky vysmíval
Honzu si jako sexuálního násilníka ani při nejlepší vůli nedokážu představit
Právník, instruktor sebeobrany a feministický aktivista Pavel Houdek k tomu měl velmi trefný komentář na Twitteru. Ten se týkal psychologického kouče Vratislava Hláska, ale dá se vztáhnout i na Cimického (a Uzlův naivní výrok): „Už se zase objevuje argument ´znám ho dlouho a nikdy by něco takového neudělal´. To o ničem ale nevypovídá. Predátoři jsou mistrní manipulátoři; není výjimkou, že jsou velmi úspěšní a okolí je má rádo. Je to ale součástí jejich strategie. Pokud by se někdo projevoval jako predátor neustále, byl by velmi brzy odhalen, není šance, že by mu to mohlo procházet delší dobu. Skutečný predátor si velmi pečlivě buduje svou pozici a image a často ji i proti obětem používá: ´kdo Ti bude věřit, podívej se na mé známosti!´ Jeho spolupracovníci, kamarádi, známí ho znají v určitém kontextu – v takovém, jak si ho on sám vytvořil. Nemohou nijak vědět, co dělá za zavřenými dveřmi ordinace. Vyloučit nelze ani to, že (některé) vztahy pěstoval právě za účelem podpory své verze událostí. Stejně tak o ničem nevypovídá prohlášení bývalých klientek, ´ke kterým se vždy choval slušně´. Pokud je někdo sexuální predátor, nechová se tak ke všem (to by mu to těžko procházelo delší dobu), ale naopak, pouze velmi selektivně k pečlivě vytipovaným, zranitelným obětem.“ Lékař týmu amerických gymnastek Larry Nassar tak během osmnácti let zneužil 265 sportovkyň (viz film Atletka A na Netflixu), zatímco byl svým okolím nahlížen jako naprostý samaritán, a obviněním nevěřili a tutlali je i mnozí rodiče nezletilých obětí. (https://twitter.com/pavelhoudek/status/1564634901319745538, 30. 8. 2022). Případ Vratislava Hláska sledoval Deník N a další média: https://denikn.cz/944491/studio-n-pribeh-kouce-ktery-zneuzil-duvery-zen/ (22. 8. 2022) a https://denikn.cz/942428/nahota-je-prirozena-masturbace-soucasti-tantry-nesmi-dojit-k-propojeni-sliznic-reaguje-kouc-na-svedectvi-klientek/ (19. 8. 2022).
Toto chování k pacientkám, studentkám, uchazečkám o práci či ženám, které zajišťovaly jeho různá vystoupení, bylo totiž standardem
Vždy musíme brát v potaz, že obtěžování znamená to, pokud chování jedné osoby druhé osobě vadí. Nelze tvrdit, že chování Radima Uzla vadilo všem ženám nebo většině žen, s nimiž se kdy potkal. Čtyři konkrétní případy, kdy Uzel obtěžoval mladé ženy, budou zdokumentované později na webu a zceřejněné na sociálních sítích.