Kniha 3 03 Utopický sitcom
Kapitoly
- 18. „Polonahá dívka zvýší prodej nového vozidla“
- 19. „Zdravotní a společenské nebezpečí pornografie je pranepatrné“
- 20. „Nechejme stranou ty nové výmysly s já nevím jakým pohlavím“
- 21. „Barvoslepí se také nechlubí svým postižením“
- 22. Uklidit, uvařit, nezatěžovat starostmi a nechat se znásilnit
- 23. Právo na čumendu, poplácání a pohoupání dcer na klíně
- 24. Pohled pro propasti normalizace a devadesátek
- 25. Není se kam vracet, svět nebyl nikdy v pořádku
20. „Nechejme stranou ty nové výmysly s já nevím jakým pohlavím“
Myšlenkové jádro svého přístupu (Radim Uzel) shrnul v rozhovoru v proruském dezinformačním médiu Sputnik News z 13. února 2019
Pro Extra.cz v rozhovoru nazvaném Perverzitě více pohlaví neustupovat z ledna 2021 se vyjádřil ještě tvrději
Mnozí příslušníci starší generace neumějí pořádně anglicky a nekonečně zaměňují nebo i z nějakého trucu odmítají pochopit rozdíl mezi pohlavím a genderem
Signifikantním příkladem zmatení může být třeba Uzlův text z 13. 1. 2021 Kolik pohlaví má člověk? https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-kolik-pohlavi-ma-clovek.A210111_173808_p_spolecnost_wag Tento text poslal Radim Uzel hrdě šéfredaktorce Heroine.cz Anně Urbanové poté, co jej vyzvala, zda by nechtěl reagovat na sérii článků Uzel zahradníkem, s tím, že zde již řekl vše. Svým způsobem s ním musím souhlasit. Pozdní chaos v jeho hlavě to ilustruje dokonale.
Profesor psychiatrie Cyril Höschl řekl pro časopis Reflex a pro Český rozhlas v roce 2018 jasně, že rozlišovacích znaků pohlaví je základně pět
Höschlův sloupek pro Reflex: http://www.hoschl.cz/?text=6040 16. 8. 2018, rozhovor pro Český rozhlas 2 https://dvojka.rozhlas.cz/cyril-hoschl-mame-minimalne-63-pohlavi-7630382 2. 10. 2018 a také odkaz na zdroj, z nějž vycházel: http://www.hoschl.cz/files/6035_cz_Genders.pdf s tabulkou 63 genderových kategorií. Höschlovo terminologické lavírování je ovšem typické pro jeho generaci. Je si vědom, že něco je jinak, ale stále k tomu používá zastaralou terminologii.
Najdeme i autory a autorky, kteří tvrdí, že jich lze rozlišit sedm či deset; záleží na podrobnosti metody
Profesorka biologie Rebecca R. Helm
Napsala k tématu krátký blog Jak je to s tím pohlavím
V češtině vyšel na tomto blogu Claire Klingenberg – https://www.clairek.com/post/jak-je-to-s-tim-pohlavim (16. 6. 2020). Pro přesnost, Helm text původně napsala jako twitterové vlákno, proto je forma příspěvku tak jednoduchá a úsečná. Díky tomu je ale téma snadno pochopitelné.
Dokážete přesně určit, co je příčinou biologického pohlaví? Je fér podle toho někoho soudit?
Jinou formou muže být toto výukové video https://www.youtube.com/watch?v=kT0HJkr1jj4 There Are More Than Two Human Sexes, 14. 11. 2019 (kanál SciShow má téměř 7 milionů odebírajících a velmi dobrou reputaci ve vědecké komunitě). Z nějakého záhadného důvodu neexistují videa a články, kde seriózní lidé vysvětlují, že určování pohlaví je jednoznačné; 40minutový pořad s Morganem Freemanem https://www.youtube.com/watch?v=HXuLA-njqWI.
Pro lidi, co mají raději texty - https://sciencebasedmedicine.org/the-science-of-biological-sex/ (2022), https://www.iflscience.com/opinion-biological-science-rejects-the-sex-binary-and-thats-good-for-humanity-63770 (2022) a https://www.scientificamerican.com/article/sex-redefined-the-idea-of-2-sexes-is-overly-simplistic1/.
Tyto výjimky se týkají asi jenom 2 % lidské populace a u 98 % dokážeme pohlaví určit jednoznačně
Jiné zdroje hovoří o tom, že se jedná zhruba o 1 % lidí, ale výpočet je prováděn u těch, u nichž jde o výrazné biologické znaky, případně jsou vyoutovaní. Sexuoložka Anne Fausto-Sterling (mimochodem věkově vrstevnice Radim Uzla) psala v 90. letech o 1,7 % intersex lidí v populaci. O tomto s ní polemizuje například doktor medicíny Leonard Sax https://www.leonardsax.com/how-common-is-intersex-a-response-to-anne-fausto-sterling/ (Journal of Sex Research, 1. srpna, 2002). Rozdílnost jejich přístupu spočívá v tom, že Sax se drží přísně omezující klinické definice, která nezapočítává ani mozaicismus (viz později v této kapitole), a Fausto-Sterling používá širší definici. Nebinárnost je navíc kategorie obsahující i sociální sebeidentifikaci, na niž je medicína krátká a jde o větší množinu lidí. Podstatné nakonec není jedno číslo, ale fakt, že binární dělení lidské populace nestačí. Na tom panuje shoda.
Jiný propočet – https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0889852919300015 Endocrinology and Metabolism Clinics of North America, Volume 48, Issue 2, June 2019, Pages 303-321, Size and Distribution of Transgender and Gender Nonconforming Populations: A Narrative Review, Michael Goodman, Noah Adams, Trevor Corneil, Baudewijntje Kreukels, Joz Motmans, Eli Coleman.
Je to 150 milionů lidí (jen v USA přes 1,2 milionu)
https://williamsinstitute.law.ucla.edu/publications/nonbinary-lgbtq-adults-us/ (výzkum z června 2021)
Vyjděme z toho, že pohlavních úrovní je pět až deset
The Gender Spectrum: A Scientist Explains Why Gender Isn’t Binary (9. září 2021) https://cadehildreth.com/gender-spectrum/ Cade Gildreth je zakladatel společnosti BioInformant.com věnující se výzkumu a praktické aplikaci kmenových buněk. V článku rozlišuje deset biologických markerů pohlaví: 1) chromozomy a typy chromozomální exprese, 2) gonády – orgány, které produkují gamety (varlata nebo vaječníky), 3) hormony – typy a hladiny hormonální sekrece, které se liší uvnitř i napříč pohlavími, 4) sekundární pohlavní charakteristiky – znaky, které se objevují v průběhu puberty a nejsou zapojeny do reprodukce, 5) externí genitálie (viditelné zvnějšku), 6) interní genitálie (přítomné uvnitř těla), 7) skeletální struktura – pohlavní rozdíly lze vidět u pánve, čelisti či obočí a v délce a tloušťce končetin, 8) exprese genu, jejich typy a úroveň. Geny diktují, jaké proteiny bude tělo produkovat. Ze známých genů ovlivňujících pohlaví lze uvést DMRT1, SRY a FoxI 2. 9) Struktura mozku, 10) senzitivita hormonálních receptorů – odpověď na pohlavní hormony se může lišit podle individuální citlivosti, někdy může být jen částečná, někdy kompletně necitlivá a negující jejich efekt.
Mozková centra zodpovědná za sebeidentifikaci (pojetí vlastního já) se shodují s tím, jak bývají v této oblasti stavěné mozky pohlaví, jímž se cítí
https://www.iflscience.com/brain/born-this-way-transgender-brains-show-similarity-to-those-of-their-desired-gender-from-a-young-age/ a https://www.iflscience.com/transgender-womens-brains-differ-from-cisgender-peoples-in-an-area-related-to-selfperception-46667 a https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0091302211000252 zajímá-li vás přesné místo, popisuje ho profesor neuroendokrinologie Robert Sapolsky zde https://www.youtube.com/watch?v=8QScpDGqwsQ Vysvětluje tu rovněž, že nebyly nalezeny rozdíly v mozcích u lidí, co podstoupili a nepodstoupili tranzici, určující byla dysforie, o níž mluvili předem; stejně tak transgender osoby po operaci nepociťují ztrátu orgánu ani nemají tzv. fantomové reakce, jaké mají cis muži, co kvůli rakovině, infekci nebo úrazu přijdou o penis; Jestliže se mozky mužů a žen dimorficky neliší jedná-li se o samotný způsob a výkonnost myšlení, co se týče sexuálních charakteristik, zde rozdíly nacházíme. Je to v onom jednom malém místě.
Ono místo se nazývá nucleus stria terminalis
Svou hypotézu o genetickém základu transgender identity profesorka Sanbonmatsu coby vedoucí kalifornské státní laboratoře ověřila na dosud největší provedené simulaci fungování DNA pomocí milionů počítačů propojených do jednoho warehousu
https://www.ted.com/talks/karissa_sanbonmatsu_the_biology_of_gender_from_dna_to_the_brain (listopad 2018). Stránky laboratoře, již řídí: https://www.lanl.gov/projects/karissa/
Lepší vědecký důkaz momentálně nemáme a složitost a rozpory různých hypotéz tu řešit nebudeme
Jen rychle zmiňme, že část sexuologické obce vychází z velmi kontroverzní Blanchardovy typologie transsexualismu, kterou kritizuje například Julia Serano za to, že identita trans lidí je odvozovaná pouze ze sexuálních fantazií https://en.wikipedia.org/wiki/Blanchard%27s_transsexualism_typology
Další hypotézy ohledně vzniku transgender identity se zaměřují například na možnost vlivu rozdílné exprese u variace genu androgenních receptorů. Identitu určuje mozek, ale ten biologický "pocit být mužem/ženou", tedy psychiku z nezanedbatelné části ovlivňují endokrinní kaskády specifické pro dané pohlaví. A jejich změna může být též příčinou transgenderu. Pak odlišnost není v mozku, ale jím v přijímaných signálech https://en.wikipedia.org/wiki/Causes_of_transsexuality
Pro pořádek – tato kniha víceméně vylučuje, že by transgender identita byla primárně výsledkem traumatu z dětství a nějaké neochoty stát se mužem nebo ženou podle toho, kdo danou osobu negativně ovlivnil v dětství. Jako vždy nelze vyloučit určité jevy (tedy následky traumatu a jeho různorodé projevy), ale zároveň nelze v traumatech spatřovat příčinu toho, že se rodí lidé s transgender identitou. U 100 % z nich tyto důvody nenalezneme.
Například transgender ženy tak tedy prostě jsou ženy, naprosto bez ohledu na to, co mají mezi nohama, protože osobní identita je určena DNA mozku, ne genitáliemi
Jistě se najdou lidé, kteří budou argumentovat: „Vidíte, genitálie se ale vyvíjejí dřív než mozek, takže je jasně dáno, jestli je někdo původně muž, či žena. Radim Uzel měl s tou zárodečnou žlázou pravdu.“ Jedná se o zvláštní typ argumentace, stojící pouze na tom, co bylo dřív a ne, co je důležitější. Lidé dokážou dokonale žít i bez genitálií, ale nedokážou žít bez mozku. Pohlaví navíc opravdu nejsou jenom genitálie. Pohlaví je celá (výše vícekrát zmíněná) sada znaků, které se ale mohou vyvinout odlišně. Pohlaví/sex není dáno tím, co je úplně na počátku, i pohlaví se složí postupně během vývoje v děloze. Není jasně daný program, že když se prvotně vyvine nějaký znak, tak za ním budou následovat naprosto jasně ostatní znaky. Jedno populárně edukační video - https://www.youtube.com/watch?v=39uen84KnNg
I tímto chtěly autorky Lana a Lilly Wachowské vyjádřit, jak se cítí transgender lidé předtím, než projdou coming-outem a případnou tranzicí
Film Matrix není jenom metafora transgenderu, i když je velmi zjevné, že to tak autorky zamýšlely, neboť to přímo samy řekly. (https://www.britannica.com/topic/red-pill-and-blue-pill a https://www.newsweek.com/matrix-creator-red-pill-trans-allegory-mens-rights-activists-1523669) Jako mnohovrstevnaté dílo odkazuje na buddhisticko-hinduistickou nauku o máji (pozemské realitě jako smyslovém přeludu; tato myšlenka je dále rozpracována Schopenhauerem ve Světu jako vůle a představa), Platónovu jeskyni (a spoutané vězně, co vidí jen stíny na zdech), Descartova zlomyslného démona (který falešně spojuje mysl a tělo, aniž by bylo zaručeno, že víme, co je pravda) či Baudrillardova simulakra (simulace skutečnější než skutečnost, která už neexistuje a zbyla z ní jen poušť); zjevná je i marxistická metafora vykořisťování lidí strojovým (nelidským) systémem (viz i pojetí ideologie z kapitoly 8) a vliv ludditského hnutí (dělníků rozbíjejících stroje – Rage Against the Machine). Našli bychom tu i odkazy nebo možnosti výkladu podle Godelovy věty o neúplnosti (ztvárněnou v projevu Architekta v Matrix Reloaded), Fukuyamovu myšlenku konci dějin (a důvodu, proč Matrix udržuje lidstvo v iluzi 90. let), samy Wachowské chtěly, aby si herci a herečky přečetli kromě Baudrillardových Simulaker a simulací (1981) i knihu Kevina Kellyho o myslících strojích Out of Control: The New Biology of Machines, Social Systems, and the Economic World (1992). Matrix sám podnítil u více filosofů teorii o vesmíru jako simulaci, viz práce Nicka Bostroma a dalších. Tímto chci jenom naznačit, že tato trilogie nemá jednu rovinu a způsob výkladu, nicméně transgender tematika je v ní naprosto očividná a nepopiratelná. Matrix je transgender tematikou prosáklý – projevuje se už ve volbě jmen postav jako Switch (čili někoho, kdo přepíná tam a zpět svou genderovou identitu), stylizací kostýmů a účesů, které jsou androgynní.
Jak se dá pomocí karyotypů (kombinací chromozomů) spočítat šest základních variací biologického pohlaví
Variant přitom vzniká i víc (některé zdroje uvádí i čtrnáct
Taková je dnešní věda, toto je současné nejhlubší poznání lidské přirozenosti
Jestli chcete vidět přehledné schéma, doporučuji komplexní infografiku od Amandy Montañez Visualizing sex as a spectrum, již v roce 2017 vydal časopis Scientific American https://blogs.scientificamerican.com/sa-visual/visualizing-sex-as-a-spectrum/ (29. srpen, 2017)
Australský profesor filosofie Paul Griffiths, jehož specializací je vztah genetiky k humanitním oborům, vydal článek, v němž argumentuje, že sice můžeme mluvit o tom, jak existují v zásadě jenom dvě pohlaví, ale že zdaleka ne každý člověk musí být jedním nebo druhým pohlavím
https://aeon.co/essays/the-existence-of-biological-sex-is-no-constraint-on-human-diversity (21. 9. 2020) Griffith je rovněž autorem knihy Genetics and Philosophy (2013).
Další umějí své pohlaví proměňovat (například druh ryb klaunů očkatých, jež se stali předobrazy hrdinů v animáku Hledá se Nemo
Zápletka filmu tedy v realitě nedává smysl. Tatínek se synem by nemuseli hledat maminku; tatínek by se prostě proměnil, pokud by to situace vyžadovala. https://www.treehugger.com/animals-can-change-their-sex-4869361 a https://www.vice.com/en/article/8x8bez/yes-there-are-trans-animals
Vývojová bioložka Claire Ainsworth
Publikovala v časopise Nature článek o tom, že „idea dvou pohlaví je příliš zjednodušující“ a měli bychom mluvit spíše o spektru než o dvou pevných kategoriích
https://www.nature.com/articles/518288a#/ (18. 2. 2015)
Už od roku 1993, kdy sexuoložka a doktorka vývojové genetiky Anne Fausto-Sterling navrhla kontinuální dělení do základních pěti pohlaví, pokračují výzkumy a debaty dále
A. Fausto-Sterling (1993). The Five Sexes: Why male and female are not enough. The Sciences (March/April 1993): 20–24. https://en.wikipedia.org/wiki/Anne_Fausto-Sterling Heslo nabízí poměrně dobrý přehled toho, s jakými námitkami se autorka musela vyrovnávat, a že po letech mnohé z nich uznala jako oprávněné.
Profesor biologie Arnold de Loof, specialista na genomiku, píše o dvou pohlavích, ale mnohočetných genderových variantách, přičemž v lidské společnosti můžeme snadno pozorovat minimálně patnáct genderových forem
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5824932/ Publikováno online 31. ledna 2018. Only two sex forms but multiple gender variants: How to explain? Arnold De Loof
Neumírá se na to, není to nakažlivé, nesnižuje to inteligenci
https://www.osel.cz/11411-intersex-jako-norma.html (14. 10. 2020) - Pokud budeme přesní – některé kombinace chromozomů způsobují u jejich nositelů nižší inteligenci. Stejně tak můžeme říct, že tranzice pomocí testosteronové terapie může snižovat inteligenci. Ale nelze to říct obecně u všech transgender a intersexuálních diagnóz. Stejně tak terapie není samo o sobě původní diagnózou, a každé užívání léků má své vedlejší následky.
Pro ilustraci, že věda předem neurčuje identitu lidí, ale stále se učí, si vezměme článek profesora biologie a bioetiky Jaroslava Petra
Jaroslav Petr v roce 2018 obdržel Cenu předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace za přínos v oblasti popularizace vědy. V roce 2021 vyhrál Magnesiu Literu za naučnou literaturu (kniha Desatero smyslů: Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět).
Na české vědecko-popularizační stránce Osel.cz (humorná zkratka pro Objective Source E-Learning) z října 2020, pod nímž probíhala i živá diskuse odborníků
https://www.osel.cz/11411-intersex-jako-norma.html (14. 10. 2020) - Pokud budeme přesní – některé kombinace chromozomů způsobují u jejich nositelů nižší inteligenci. Stejně tak můžeme říct, že tranzice pomocí testosteronové terapie může snižovat inteligenci. Ale nelze to říct obecně u všech transgender a intersexuálních diagnóz. Stejně tak terapie není samo o sobě původní diagnózou, a každé užívání léků má své vedlejší následky.
Za vývoj typických samčích struktur mozku je u savců včetně člověka zodpovědný estradiol – tedy hormon považovaný za ryze samičí“
Opět se samozřejmě můžeme vrátit ke kapitole 15 o tom, jestli existují i typické samičí struktury mozku. I toto označení je samozřejmě pochybné. Obecně naše lidské pojmové dělení na samce a samice v mnohém nedává smysl. Dává smysl jen na určité úrovni nebo při hrubém zkreslení v celku, ale v jednotlivých bodech, které by tento celek měly skládat, smysl nedává. V zásadě se jen neustále chytáme do pojmových pastí a málo si uvědomujeme komplexnost živých bytostí.
Mluvíme vlastně o čtyřech věcech (a často je ve zmatku zaměňujeme
1) genderové identitě, 2) genderovém výrazu, 3) biologickém pohlaví a 4) sexuální orientaci – Chcete-li to nakreslené jako schéma, vyhledejte si na internetu heslo „genderbread man“ (což je slovní hříčka s „gingerbread man“, perníčkovým panáčkem známým z pohádek či animované série Shrek). https://www.genderbread.org/ (My jsme v knize použili počeštěnou ilustraci)
Mnoho škody napáchají také špatné překlady. I stránka určená pro mladší publikum jako Refresher.cz ještě v srpnu 2017 přinesla zprávu Britský Facebook rozlišuje 71 pohlaví. Co každé z nich znamená?
Jedním z webů, před nimiž Radim Uzel mohl varovat, bude třeba PBHS Closet zaměřený na studentskou LGBTQ komunitu, kde se nabízí 65 kategorií všech možných sexualit a všichni lidé se vejdou do několika z nich
http://thepbhscloset.weebly.com/a-list-of-genders--sexualities-and-their-definitions.html; Další výčet 81 genderových identit najdete třeba zde - https://helpfulprofessor.com/types-of-genders-list/.
Podstatné je, že i s těmito novými termíny už dnes umějí pracovat i profesionálové z oblasti klinické psychologie a sexuální terapie
Příkladem může být třeba Janet Brito na stránce Healthline, jež medicínsky recenzovala tento článek: https://www.healthline.com/health/different-genders (20. 12. 2019), profil – https://www.healthline.com/authors/janet-brito
Součástí nového poznávání mnohosti je i strach kompenzovaný humorem, urážením, zesměšňováním a zoufalou kreativitou, jak tyto nové kategorizace parodovat
V anglosaském prostředí se hodně ujal výraz „Jsem helikoptéra“ (I am a helicopter), jímž se u transgender lidí naznačuje něco podobného jako „všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo.“ Jakmile někdo na sociální sítích, řekne, že je trans, případně něco genderově nekonformního, okamžitě mu kyberšikanisté začnou posílat obrázky s nápisy „A já jsem helikoptéra, hahaha“. Trans lidé se už ale na posměšek s helikoptérou naučili reagovat „Hele, možná bych raději byl/a helikoptéra, protože to by mě pak vzali do armády“, čímž se naráží na fakt, že trans lidé v USA do armády nesmí, respektive nesmí o sobě říkat, že jsou trans.
U mnoha indiánských kmenů byl běžný fenomén tzv. berdache (anglicky „two-spirit“). (...) V Indii mají tisíce let tradici „třetího genderu“ zvaného hidžra. (...) V jižním Mexiku, v kultuře Zapotéků existuje rovněž uznání pro třetí gender, zvaný muxe. (...) V Thajsku se kromě mužů a žen rozlišují přinejmenším další dvě identity tom-dee (…) a kathoey
Na indonéském ostrově Sulawesi dodnes žije starobylá třímilionová populace kmene Bugis, v němž rozeznávají pět genderů
https://www.bbc.com/travel/article/20210411-asias-isle-of-five-separate-genders; velmi zábavný vhled do této kultury https://www.youtube.com/watch?v=txOpWYmxm4Q
Severský bůh Odin je velmi výrazně queer a spojují se v něm maskulinní a femininní prvky
V židovském Talmudu se mluví o šesti kategoriích podle pohlavních znaků
https://wave.rozhlas.cz/sest-genderu-v-talmudu-je-slozitejsi-rika-antropolozka-8563426 (29. 8. 2021) V rámci oněch šesti pohlaví figurují různé biblické postavy. Třeba Adam je vnímán jako androgynní až do chvíle oddělení Evy. Což by ale zadávalo intepretaci, že muž a žena si jsou rovni a Eva nevznikla jako druhořadá. I v křesťanské tradici je taková interpretace možná, protože zmínka o stvoření ženy je dvojí a druhá zmiňuje stvoření Adama a Evy jako rovnocenných. První (a převládající tradice) sice popisuje její stvoření z žebra Adama, ale i to lze interpretovat ve smyslu, dejme tomu, že mu měla stát po boku než že by byla jeho méně cennou částí. "Pozdější rabínská literatura jako Talmud však zohledňuje skutečnost, že pohlaví osoby nemusí být vždy zcela zřejmé nebo jednoduše zařaditelné jako mužské či ženské. Rabínská literatura také identifikuje některé biblické postavy jako příklady těchto pohlaví, například Adama jako androginos, dokud z něj Hospodin neoddělil Evu, a Abrahama a Sáru jako tumtumim, které Hospodin díky jejich víře proměnil na muže a ženu. (Vycházím zde z textu Borise Kořínka pro časopis Dingir 3/2024.) O dlouhodobém výskytu trans, nebinárních a queer lidí vypovídá i fotografická dokumentace – https://www.pinterest.co.uk/zuzkaou/queer-and-trans-in-19th-century/
Na dovršení vší absurdity sám Uzel nazýval třetím pohlavím ještě na začátku 90. let gaye a lesby
Nejvtipnější na celé situaci „dejte mi s tím pokoj“ je, že Radim Uzel sám používal zmateně výraz třetí pohlaví ve svých knihách více než dvacet let. Ve spisku Erotova lampa z roku 2008 na straně 36 uvádí: „Asi před čtyřmi lety vydala autorská dvojice známých sexuologů – Dr. Pondělíčková a Dr. Brzek – zajímavou knížku, která se jmenuje Třetí pohlaví. Jistě nemusím nikomu příliš napovídat a většina čtenářů snadno uhodne, že se jedná o ‚pohlaví‘ homosexuální.“ Pikantní na tom je, že jde zjevně o znovupoužitý text, jenž neprošel redakční úpravou (ostatně jako většina autorových publikací), protože kniha Třetí pohlaví vyšla roku 1992. Uzel tedy pasáž sice opakuje ještě v roce 2008, ale původně ji napsal zřejmě už v roce 1996. Tehdy se však své mentorce Jaroslavě Pondělíčkové-Mašlové neodvážil postavit, zato v roce 2020 ve vyjádření pro Sputnik už spílá těm, kdo si jeho vlastní dávný omyl či zmatenost (proto pohlaví v uvozovkách či s otazníkem) dovolují podle něj opakovat, ačkoli se dnes většinově nemluví o pohlaví, ale o genderu. Zní to lehce zamotaně, ale jediný, kdo to měl třicet let popletené, byl Radim Uzel, jenž na sebe křičel v zrcadlové síni svých textů, aniž by se byl schopný vidět.
Mužskost nebo ženskost jsou jako celek „pouze“ role a zároveň právě na přesvědčivosti hraní této role a toleranci okolí závisí jejich život. Svou mužskost nebo ženskost musí okolo sebe uměle stvořit, nabízejí ji k posouzení a akceptaci, ale není to „maškaráda“, jak se mnohdy hanlivě říká
O různých formách „maškarády“ mluví různé ženy, jež se sice označují za feministky, ale nepovažují transgender ženy za ženy. Typickými představitelkami tohoto myšlenkově pokleslého směru transexkluzivních feministek alias TERFs jsou (jinak velmi zasloužilá a uznávaná) Germaine Greer nebo spisovatelka J. K. Rowling.
https://www.thepinknews.com/2023/02/10/what-has-jk-rowling-said-about-transgender-people/ Tento článek ukazuje, že Rowling není „pronásledovaná za jeden nebo dva tweety“, ale že systematicky roky štve proti transgender komunitě, dezinformuje a podporuje dezinformátory a sama cíleně diskriminuje transgender lidi.) Na TERFkách je bizarní, že pro ně sama existence trans lidí má být nějakým ohrožením ženství. Transženy podle nich nějak ubírají ženám místo – společensky, ale i nějak metafyzicky. ("Najednou normální ženy budou nějak míň ženy" je stejný nesmysl jako "teď normální manželství bude něco míň, když se budou moct brát gayové a lesby".) Tento přístup "není dost místa pro všechny" je projev egoismu a také projev těch, co si vlastně myslí, že postavení žen ve společnosti je tak špatné, že transženy ho ještě zhorší. Ale tím vlastně tyto "pravé, původní, úplné ženy" (jak si různě říkají) jen vyjadřují svou celkovou nespokojenost se stavem světa a finálně viní ty nejzranitelnější. Nehledě na dvojí metr, že podle nich jsou transmuži vlastně v bezproblémoví, jen transženy ne. Proto je jejich postoj morálně neospravedlnitelný.
Vhledem do světa trans lidí a zvláště trans žen může být kanál myslitelky a performerky s pseudonymem ContraPoints https://www.youtube.com/@ContraPoints/videos; doporučuji nejenom dvě dlouhá videa o Rowling, ale i videa s názvy Gender Critical (https://www.youtube.com/watch?v=1pTPuoGjQsI), Autogynephilia (https://www.youtube.com/watch?v=6czRFLs5JQo), Transtrenders (https://www.youtube.com/watch?v=EdvM_pRfuFM) či Pronouns (https://www.youtube.com/watch?v=9bbINLWtMKI)
Dnes nemluvíme o transsexuální poruše, jako to ještě v roce 2021 dělala tehdy 61letá sexuoložka Hana Fifková, jež nejspíš rovněž nečte nové směrnice, zato ráda poskytuje zavádějící informace médiím a vystupuje v nich jako specialistka na danou oblast
https://plus.rozhlas.cz/asi-jsem-ze-stare-skoly-ale-pohlavi-jsou-dve-genderove-neutralni-vychova-je-8514446 (16. 6. 2021) či https://www.youtube.com/watch?v=HrFJ5jBzvRU (Téma trans se strašně bagatelizuje. Přijde mi to jako nějaká infekce ze sociálních sítí. 30. 9. 2022) To, že se Hana Fifková tomuto tématu věnuje, ještě neznamená, že mu rozumí. Vymezují se vůči ní další generace sexuologů, sexuoložek a terapeutů a terapeutek, kteří se orientují v nových směrnicích i na internetu a nemají pocit, že se z něj šíří „infekce“.
Trans lidé nejsou pacienti s tělesnou ani psychickou poruchou
https://www.bbc.com/news/health-48448804.amp, https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/byt-transgender-neni-dusevni-nemoc-vzkazuje-svetova-zdravotnicka-organizace-79631 a https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/transsexualita-svetova-zdravotnicka-organizace-transgender_1806202028_dp
https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2515945-byt-transgender-neni-dusevni-nemoc-vzkazuje-svetova-zdravotnicka-organizace?fbclid=IwAR2v-MGQBSb00naWyW7L9mW5UHZxG5LpNNXODo0NAsPZj7UFSQzPShJxTqk Od pojmu transsexualita WHO ustoupila v roce 2018 a od roku 2022 již není v mezinárodní klasifikaci nemocí ICD-11. Fakt, že ČR nestačila implementovat národní MKN-11, na tom nic nemění.
Někteří trans lidé dokonce nemusejí podstupovat žádnou formu či stupeň tranzice a mohou zůstat celoživotně nevyhranění. Jak ukázal americký výzkum z roku 2016, v nebinaritě chce zůstávat více než třetina z nich
Výzkum z roku 2016: https://transequality.org/sites/default/files/docs/usts/USTS%20Full%20Report%20-%20FINAL%201.6.17.pdf (The Report of the 2015 U.S. Transgender Survey" (PDF). National Center for Transgender Equality. 2016.) Reference v mainstreamovém médiu: Cummings, William (21 June 2017). "When asked their sex, some are going with option 'X' (https://eu.usatoday.com/story/news/2017/06/21/third-gender-option-non-binary/359260001/).
Jak doložil americký historik a sexuolog Thomas W. Laquer v knize Rozkoš mezi pohlavími: Sexuální diference od antiky po Freuda z roku 1990, v dějinách medicíny dlouhá staletí vůbec neexistoval model dvou pohlaví
Knihu původně pod názvem Making Sex (což znamená „souložení“ i doslova „vytváření pohlaví“) vydalo prestižní akademické nakladatelství Oxford Press, u nás v roce 2017 akademické nakladatelství Karolinum. Thomas Laquer je rovněž autorem knihy Solitary Sex: A Cultural History of Masturbation z roku 2004.
Laquerova kniha se dočkala řady kritických reakcí a ještě delších knih, než napsal on sám
O kriticích se lze dočíst jak v doslovu k českému vydání Laquerovy knihy od Martina Pokorného, tak ve wikipedickém Laquerově hesle. https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_W._Laqueur
Sborník prací Fakulty sociálních studií brněnské univerzity. Sociální studia 7/2002, s. 15-27.
Jak říká českoněmecká badatelka Gerlinda Šmausová v textu Proti tvrdošíjné představě o ontické povaze gender a pohlaví z roku 2002: „Není pochyb o tom, že dělení lidstva na muže a ženy splňuje praktickou pořádkovou funkci... “
Elektronicky dostupné zde: https://docplayer.cz/32506800-Proti-tvrdosijne-predstave-o-onticke-povaze-gender-a-pohlavi.html
Judith Butler k tomu optimisticky tvrdí, že naším chováním můžeme být vůči normám i podvratní a v budoucnu by bylo správné, abychom za to nebyli tolik trestáni jako doposud. Je to vize svobodnější společnosti, žádné nové totality
Narážím zde především na knihu Globální sexuální revoluce: Ztráta svobody ve jménu svobody, jež vyšla německy 2012, slovensky 2013 a česky 2014. Polemika s Gabriele Kuby je téměř zbytečná. Jen výběrovému rozboru jejích omylů, neznalostí, nepochopení, manipulací i čistých lží věnovala energii např. Oľga Pietruchová (tehdejší ředitelka Odboru rodové rovnosti a rovnosti příležitostí při Ministerstvu práce, sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky) zde https://blog.sme.sk/pietruchova/spolocnost/od-harryho-pottera-ku-gender-ideologii (6. 10. 2013) a zde https://blog.sme.sk/pietruchova/spolocnost/odpoved-na-otvoreny-list-gabriele-kuby (20. 10. 2013). Gabriele Kuby skutečně není tím dítětem, které volá „císař je nahý“, ale dítětem, které volá „pod mou postelí je bubák“ a bohužel se nedá přesvědčit, že bubáci neexistují a jsou pouze výplodem její fantazie. K posouzení serióznosti této autorky stačí to, že se prezentuje jako socioložka, ačkoli nikdy nepublikovala v žádném seriózním periodiku a její hlavní publikační platformou je časopis extrémní pravice (představovaný v Německu stranou NPD) Junge Freiheit. Celá její agenda je pouze výrazem katolického fanatismu, jež jí umožňuje nejenom dezinterpretovat autory a autorky, jimž intelektuálně nedostačuje, ale zřejmě si i vnitřně omlouvat vyrábění faktických lží v zájmu „vyššího dobra“. Pakliže existuje peklo, Gabriele Kuby se do něj po smrti podívá. Podobně nechutným manipulátorem v anglofonním světě je např. Matt Walsh, viz 70minutové video https://www.youtube.com/watch?v=6jJty8Dcmuk
Ne, že by se tyto případy nikdy nestaly, (…) ale nejedná se o masovou hrozbu
Není pravda, že po tranzici z mužů na ženy jsou transženy výrazně nebezpečné a dopouštějí se znásilnění na ženách. Tento „vzorec mužské kriminality“ není studiemi potvrzený
https://committees.parliament.uk/writtenevidence/18973/pdf/ Abychom byli féroví, starší větší studie tvrdí, že ne, novější menší, že ano; problém je přitom s tzv. trans self ID, tedy lidmi, co provedli změnu genderové identity pouze čestným prohlášením a změnou dokladů. https://www.openlynews.com/i/?id=21757767-4909-4844-922f-41903ff042f8 (červen 2022) Nejdéle a na největším vzorku obyvatel to můžeme pozorovat v Argentině – lidí, co tuto změnu provedlo tímto způsobem je za deset let přes 12 600, a policejní statistiky nenaznačují žádné zvýšení zločinnosti prováděné trans ženami; jedná se prakticky o ojedinělé případy. Zneužití bylo zaznamenáno ale například u otce, který si pozměnil genderovou identitu, protože to chtěl u soudu využít jako trumf v opatrovnickém sporu o výchovu dcery.
Přechod z mužského na ženský gender a naopak je v Česku dosud podmíněný vyjádřením lékařů a daná osoba musela projít hormonální terapií. Jádrem sporu pak bylo, zda je nutné procházet sterilizací a kastrací
Ani v roce 2025 není uplně jasné, jak se u nás bude situace vyvíjet. Jen na doklad, co skutečně požadují transgender aktivisté a jak se k tomu staví odborná obec
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/transgender-pravo-kastrace-pohlavi-lide-ministerstvo-spravedlnosti-dvorak_2303301000_ank (březen 2023)
https://jsmetransparent.cz/proc-chceme-zrusit-povinne-katrace/
https://jsmetransparent.cz/povinne-sterilizace-a-hrazeni-operaci-cr-a-cela-evropa/
https://www.youtube.com/watch?v=gNrgNeM6gxA (Proč nechci operaci? Jak prožívají transgender ženy sex? Proč nemám ráda slovo transsexualita?)
Drtivá většina transgender lidí je také se svou proměnou spokojená a dlouhodobě litují asi jen 2 % z nich
https://www.gendergp.com/detransition-facts/ a metastudie 27 studií https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8099405/ Správné čísla jsou 0,9 %, z toho 3 % pro transmaskulinní osoby (ty, co se narodily jako dívky) a 0, 12 % transfemininní osoby (ty, co se narodily jako muži). https://jamanetwork.com/journals/jamasurgery/article-abstract/2813212 Vědci z baltimorské Univerzity Johnse Hopkinse prostudovali bezmála osm tisíc případů takových operací a zjistili, že v drtivé většině vedly k pozitivním zdravotním a psychickým následkům. Lítost z operace projevuje jen méně než jedno procento osob, které ji podstoupily. Je to mnohem méně než u jiných operací; téma lítosti po operaci pohlaví (tzv. „post-GAS regret“) bude nicméně nutné studovat i nadále, protože se může měnit s časem, který uplynul od operace.
Na téma takzvaných detranzicí (čili pokusu o vracení se zpět) se vede rozsáhlá odborná debata
Dalo by se uvést mnohem více zdrojů, pro základní orientaci jenom
https://plus.rozhlas.cz/jiri-prochazka-ma-verejnost-dostatek-informaci-o-tranzici-9005925 (červen 2023)
https://a2larm.cz/2023/12/lide-po-detranzici-si-zaslouzi-naší-ucast-transfobni-nazory-ale-musime-odmitnout/ (Jamie Rose, prosinec 2023)
Existuje diskusní fórum, kde se objevuje řada autentických příběhů, ale většina vůbec není tak drastických, jak se snaží líčit morální panikáři – https://www.reddit.com/r/detrans/
https://www.therainbowtimesmass.com/transgender-detransition-due-to-family-pressures-more/ - Základním problém většinou bývá tlak rodiny; detailnější rozvedení důvodů zde https://www.psychologytoday.com/us/blog/talking-apes/202111/why-some-transpersons-decide-detransition
Děti i ve velice raném věku jasně vědí, kým se cítí, přestože je zcela přirozené, že všechny děti někdy v rozmezí druhého a třetího roku intenzivně řeší, jestli jsou kluci a holky a co k tomuto stavu náleží
Tato pasáž může působit až pobuřujícím dojmem, pro začátek tedy základy vývojové psychologie a vezměme si tomu velmi tradičně pojaté zdroje zde https://www.fi.muni.cz/~qprokes/socka/socka3.html (oddíl Sexuální role) a zde https://sancedetem.cz/transsexualita-u-deti-dospivajicich
Moderněji pojaté texty https://www.theatlantic.com/science/archive/2019/01/young-trans-children-know-who-they-are/580366/ (2019) a https://www.healthychildren.org/English/ages-stages/gradeschool/Pages/Gender-Identity-and-Gender-Confusion-In-Children.aspx (2018, update 2024)
Zdroj v češtině https://www.heroine.cz/vzdelavani/trans-a-nebinarnich-deti-nepribyva-ale-doba-je-dost-bezpecna-takze-muzou-s-barvou-ven-rika-agata-hrdlickova (2024)
Samotná Cass Review byla už dostatečně zkritizovaná za svou nejasnou metodologii a terminologii, a hlavně zbývá otázka – kde jsou ty statisíce nebo miliony zmrzačených lidí?
https://www.heroine.cz/moje-telo/cass-review-rozhovor-trans-deti-tranzice-transgender a https://www.heroine.cz/spolecnost/dohlizi-britske-zdravotnictvi-na-mrzaceni-deti-na-vybusnou-zpravu-pediatricky-jsme-se-podivali-zblizka; zahraniční zdroje
https://transactual.org.uk/advocacy/critiques-of-the-cass-review/ 14 zdrojů
https://law.yale.edu/sites/default/files/documents/integrity-project_cass-response.pdf - 39 stran od 9 autorů a autorek
https://transactual.org.uk/blog/2024/04/11/press-release-the-cass-review-is-bad-science-and-should-not-be-taken-seriously-by-policymakers/ a https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/26895269.2024.2328249
Doufejme, že tyto rozsáhlé rozbory ukazují, že Cass Report není žádným odhalením skandálních praktik, ale v zásadě špatnou vědou a něčím, čím by se neměla řídit politická reprezentace. V genderově afirmativní péči můžou být nedostatky a muže docházet k různým typům omylů nebo nevyhovujícím praktikám, ale nic z toho nezavdává důvod mluvit o tom, že celý proces navždy zastavíme.
Radim Uzel: „Jakmile se do biologie začne míchat politika, soudím, že je to vždy špatně, mělo by to být tak, že černé — černé, bílé — bílé. Vždy si někdo přihřívá polívčičku na úkor všelijakých kvazi senzací.“
Dále v odpovědi následuje lživá pasáž se Spejblem a Hurvínkem rozebíraná v páté kapitole (v prvním svazku). Ukazuje se tím, že Uzel se nejenom nechával unášet konspiračními a dezinformačními proudy, ale sám do nich přispíval vlastními čůrky.
Budou lidé najednou jen tak z plezíru masově podstupovat sterilizace, aby se nemohli rozmnožovat a zachránili tím planetu, jak líčí třeba nechtěně směšný antiutopický román Neviditelní (2021) od „spisovatele“ Vlastimila Vondrušky?
Vlastimil Vondruška neváhal poskytnout na toto téma i rozhovor, v němž u každé odpovědi dosvědčuje svou dezorientovanost a působí spíše jako obecní blázen, kterému škodí číst si novinové titulky, z nichž vyrábí své fantasmagorie a podsouvá je přitom jiným: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/historik-spisovatel-vlastimil-vondruska-kniha-george-orwell.A211126_171903_literatura_misl (21. 11. 2021)
Iva Baslarová, Jitka Cirklová a Giuseppe Maiello ve své sociologické práci připomínají
Mother and Father? Ideas and Possibilities of Starting a Family by Transgender and Nonbinary People in the Czech Republic. Iva Baslarová, Jitka Círklová & Giuseppe Maiello. 19. července 2022. https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-031-05367-2_13
Trans lidé jsou po celém světě stále nucení k operacím, jež jim zdravotně ubližují, jejich manželství musí být povinně rozváděna, ztrácejí kontakt s dětmi – a to vše pod lékařským nátlakem. Jsou vystavení absurdní byrokratické šikaně
Mluvčí statistického úřadu při posledním sčítání lidu prohlásila: „Pohlaví je možné vyplnit pouze žena nebo muž. Když jsem se na to ptala demografů, tak oni říkají: ‚My nepotřebujeme v tomto ohledu zjišťovat, jak se kdo cítí. My pouze zjišťujeme to, zda je konkrétní osoba schopná porodit dítě.‘ Prostě uvedete to, co máte napsané ve svém identifikačním dokladu – muž, nebo žena.“ https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/scitani-lidu-jolana-voldanova-pohlavi-jediove-nabozenstvi.A210326_152702_domaci_vov (Voldánová: Ve sčítání pište biologické pohlaví. Hlaste se klidně i k Jediům. 27. 3. 2021) Toto vyjádření je odporné, redukující lidi na chodící dělohy. Ale je i nesmyslné. To, že má člověk nějaký orgán, ještě nezaručuje, že „je schopný porodit dítě“. Ostatně i ženy po gynekologické operaci/po klimakteriu tedy mají zaškrtnout „muž“? A naopak transženy po úřední změně pohlaví mají najednou schopnost porodit dítě? Výpověď jednoho transčlověka k tématu (pro publikaci si přál zachovat anonymitu): „Vezmu-li to osobně, dojdu k následujícímu: nebýt toho pitomého covidu, měla bych v tuto dobu mezi nohama vaginu a v občanském průkazu F. Říkalo by to státu něco o mých schopnostech rodit? Mezi nohama mám tedy varlata a penis, dávno nefunkční vlivem hormonální terapie. Košíčky 85 B, rozšířené pánevní dno a v občance M. A přesně to taky budu muset vyplnit do toho slavného sčítání. SRS je obecně velmi invazivní operace, před níž podepisujete, že se může výrazně negativně projevit na kvalitě sexuálního života, resp. na zdraví obecně. A stejně tak je v případě rekonstrukce genitálií zásadní, který orgán se zrovna rekonstruuje. Kdo do toho jen trochu vidí, chápe, proč se do toho lidem dvakrát nechce. A zejména v případě transmužů. Podle české legislativy ovšem muž s plnovousem, kouty, svaly a vůbec, tento muž, má-li vaginu, resp. dělohu, je označený jako žena. To, že jeho sociální realita je zcela jiná, je tak mile absurdní, až se z toho člověku chce brečet. A ačkoli tento člověk má orgány, které mají lidé, kteří ‚jsou schopni porodit dítě‘, těžko dítě, opět zásadním vlivem HRT, porodí. Jenomže! Česká legislativa to opět celé překrucuje. Úřední změnu pohlaví totiž podmiňuje pouze sterilizací, nikoli rekonstrukcí genitálií. Co to znamená? Jednoduše to, že pokud mně budou odňata varlata, zůstane mi penis – ovšem rázem budu pro ČSÚ žena. Ačkoli o ‚schopnosti porodit dítě‘ si samozřejmě budu moci nechat jenom zdát.“
Jakékoli jejich vystoupení v médiích je doprovázeno intenzivní nenávistí na sociálních sítích
Své o tom ví například Viktor Heumann, s nímž jsem měl možnost osobně mluvit https://video.aktualne.cz/dvtv/menstruuji-i-jini-lide-nez-zeny-muzu-i-ja-pohlavi-je-jen-ska/r~65299c06ae6611ea9d74ac1f6b220ee8/ 15. 6. 2020 https://www.hatefree.cz/clanky/viktor-heumann
Existují či existovala diskusí fóra zaměřená na to, aby se transgender lidem cíleně ubližovalo různými metodami kyberšikany, která většinou překračuje hranice virtuálního prostoru a zasahuje hluboko do osobního a pracovního života
Existovalo (už jde použít minulý čas) diskusní fórum Kiwi Farms. Jeho návštěvníci se zaměřovali na harassment trans lidí a dalších minorit. Je potvrzené, že dohnali několik lidí k sebevraždě. Mezi jejich metody patřily věci jako doxxing (zveřejňování všech možných osobních údajů), kontaktování okolí daného člověka s cílem ho zdiskreditovat u známých, v práci, všude a swatting (falešná oznámení s cílem poslat k němu ozbrojené složky). https://www.nbcnews.com/tech/teh-news/cloudflare-provided-security-services-kiwi-farms-blocks-website-rcna46219
Transgender lidé se také čtyřnásobně častěji než zbytek populace stávají oběťmi vražd a znásilnění
https://williamsinstitute.law.ucla.edu/press/ncvs-trans-press-release/ Transgender people over four times more likely than cisgender people to be victims of violent crime (March 23, 2021), https://www.reuters.com/article/us-brazil-lgbt-murders-trfn-idUSKBN25Z31O, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5551594/ (Homicide Rates of Transgender Individuals in the United States: 2010–2014 Alexis Dinno) https://www.insider.com/insider-database-2020-deadliest-year-on-record-for-trans-people-2021-4,
https://www.forbes.com/sites/dawnstaceyennis/2021/05/19/terrible-time-for-trans-youth-new-survey-spotlights-suicide-spike---and-hope/ (19. 5. 2021)
42 % z nich se někdy v životě pokusí o sebevraždu, což je absolutně strašlivé číslo (když si uvědomíme, že u zbytku populace to je zhruba 0,5 %
https://www.forbes.com/sites/dawnstaceyennis/2021/05/19/terrible-time-for-trans-youth-new-survey-spotlights-suicide-spike---and-hope/ (19. 5. 2021) a https://afsp.org/suicide-statistics/ (V případech obou odkazů se jedná o populaci USA.)
„Neutrální pohlaví“ zavádí stále více zemí na doporučení lékařských i jiných autorit, věda to rozhodně nezavrhla
https://en.wikipedia.org/wiki/Legal_recognition_of_non-binary_gender Heslo popisuje 22 zemí, které různým způsobem uznávají „nonbinary“, „third gender“ či „genderqueer“, v identifikačních průkazech mnohdy jako možnost M (male), F (female) a X.
Cílem daného lékařského manuálu o inkluzivním jazyce z roku 2016, který ale v Británii nevstoupil v závaznou platnost (nemůže být vynucován a je čistě na jednotlivcích zdravotnického personálu, zda se jím budou řídit), bylo nemluvit o těhotných trans osobách jako o maminkách („expecting mothers“), ale neutrálně
Has the government banned the term 'pregnant woman'? https://fullfact.org/law/pregnant-people/ (20. 11. 2017); inkriminovaný čtrnáctistránkový manuál zde: https://archive.org/details/2016BritishMedicalAssociationBMAGuideToEffectiveCommunication2016
Jedná se o podobný nesmysl jako hoax o zákazu pojmů „matka“ a „otec“ a jejich nahrazení za „rodič 1“ a „rodič 2“
Vladimír Franta ze Sputniku (...) slepě slouží propagandě ruského státu
Na počátku psaní této kapitoly ještě nebyla válka, nyní ale lze s plnou vážností napsat, že Vladimír Franta by měl být doživotně ostrakizován, a to nejenom za tento jeden rozhovor, ale mnoholeté vlastizrádné slouhovství režimu, který se vůči naší zemi chová otevřeně nepřátelsky. https://www.respekt.cz/tydenik/2019/49/franta-zlato-a-propaganda
Jeho článek Tmářstvím proti homosexualitě z roku 2003 (...) je psaný velmi podobně štiplavým tónem jako tato kniha
https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/tmarstvi-kolem-homosexuality-275529 (19. 11. 2003), později vydáno v publikaci Intimní slasti a strasti (2009, s. 108)
Jaká ironie osudu
Věřím tomu, že se ozvou lidé, kteří budou tvrdit, že i mě čeká osud, že někdo napíše podobnou knihu o mé bigotnosti, až nebudu stíhat nové trendy. Na to odpovídám jednoduše, že těžko. Tato kniha se snaží o co největší porozumění, je otevřená společenským změnám a není v ní touha vymezovat menšinám, co mají dělat stranou společnosti nebo jak se mají menšiny chovat vůči většině. Vždy mi jde hlavně o inkluzi. Také je ve mně nulová touha trvat si na určitých termínech a přístupech nadosmrti. Nebojuju za staré slovníky a po celý život se snažím vyvíjet, případně nevstupovat se silnými názory do neprobádaných končin. Svoje texty běžně reviduji a necítím nebezpečí ustrnutí. (Například v této kapitole používám výraz intersex a novější přesnější, ale méně zavedený termín je DSD; stejně tak v této kapitole málo zdůrazňuji, že existují genderfluidní lidé, protože nechci tříštit pozornost a věnuju se větším skupinám.) Jestliže někdy cítím, že k novým trendům nemám co říct, snažím se prostě nevyjadřovat. A konečně, nemyslím si, že se vidění a popis světa za dvacet třicet let posune nějak výrazně od toho, jak píšu dnes. V podstatě jen následuji myšlení, jež už dvacet třicet let trvá a moc se nemění. Myšlenková revoluce se odehrála už dávno a další jen tak nepřijde.
Moudrosti stáří určitě nedosáhl ani ex-prezident Miloš Zeman, který ze sebe v rozhovoru pro TV Prima v červnu 2021 vychrochtal: (...) tihleti transgender, tak ti jsou mně opravdu bytostně odporní
Odvedl pozornost od vlastních problémů a kauz, stejně jako když použil slovo „kunda“ u Pussy Riot
Spočítat kauzy Miloše Zemana (i pouze v prezidentském a ne premiérském období) je téměř nemožné. Je dobré všímat si, jak závažné problémy (týkající se obvykle bezpečnostní politiky a obchodních zájmů svých příznivců a nohsledů) vždy zakrýval rétorickými výstřelky, které se týkaly něčeho jiného. Zde 45 bodů pro ty, co zapomněli: https://www.respekt.cz/tydenik/2023/1/zemanuv-masakr-motorovou-pilou. V audioverzi pouhý výčet zabere 30 minut.
Máme nyní tři možnosti, čím chceme být: 1) buď nesebejistí, agresivní a popletení transfobové
Zaznívá, že ti, co jsou označeni za transfoby, jsou jenom „gender critical“ a jde jim o to, aby nedocházelo k „nezvratným poškozením“ u mladých lidí. To zní sice hezky, ale bohužel je to obvykle tak, že tito „gender critical“ lidé nemají prakticky žádné přátele mezi trans lidmi, nemluví s nimi a doopravdy se o ně nezajímají, jsou jim odporní, bojí se jich a líčí je buď jako agresivní monstra, nebo „zmanipulované ovce“. Naprostá většina „genderových kritiků“ jednoduše trpí fobií, aktivně šíří strach, nejsou ve skutečnosti empatičtí, sami podléhají mnoha dezinformacím a konspiracím a nejde jim o nápravu nespravedlností, ale spíš vymazání transgender lidí z veřejného prostoru. Mluvit o trans lidech se má podle transfobů jen v souvislosti s riziky, „omyly“, „poškozeními“, útoky na cis ženy, ale ne jako právoplatných členech společnosti. Z oněch tří nabízených možností je správná pouze ta poslední, která v sobě zahrnuje i opravdovou racionální kritičnost a umožňuje nám nezpůsobovat poškození žádným způsobem, ani fyzickým, ani vyvoláváním nenávisti. Označit někoho za transfobního nebo TERF se zdá být pouhou nálepkou nebo nadávkou. Ale stačí sledovat jednoduchou věc – kolik času a soucitu věnují popisu těžké situace trans osob, a kolik věnují času tomu, čím by měli být hrozbou, a kolik času věnují tomu, že většina lidí, co se deklarují jako trans, podle nich trans ani nejsou. Vede je upřímný zájem o děti a dospívající, berou v potaz, co zaznívá z trans komunity a od terapeutů, kteří se problematice věnují, nebo si vybírají primárně negativní a alarmující případy a čtou i různé statistiky co nejnegativnějším způsobem? Z poslechu lidí, kteří jsou podle mě TERF, je velice patrné, jak sami prohrávají souboj se svým „vnitřním fašistou“, oním hlasem, který nutí ostatní být co nejnormálnější. Možné dobré úmysly mnohých TERF lidí se velice často lámou k tomu, že se stávají spojenci regulérních politických fašistů a autoritářů a tuto hrozbu sami u sebe nekriticky nevidí nebo bagatelizují.
Zdánlivě tolerantní liberálové, kteří ale existenciální situaci trans lidí nechápou a neustále omylem říkají různé mýty
V této pozici bývají různí komici jako Ricky Gervais nebo David Chapelle – skvělou odpověď proč jsou jejich vtipy málo vtipné, nechápavé a co jim vlastně chybí, popsala youtuberka ContraPoints. Problémem není nekorektnost, ve smyslu odvážnosti a nepohodlnosti, ale naopak přízemnost a pohodlnost. Ona chybějící ingredience, jež dává humoru hloubku a tu správnou existenciální bolavost, je vetknuta do samotného názvu videoeseje – Darkness/Temnota. https://www.youtube.com/watch?v=qtj7LDYaufM Jinou reflexi představuje např. tento text: https://www.them.us/story/dave-chappelle-ricky-gervais-transphobic-comedy-netflix (19. 7. 2022)
Vedle mýtů, jež jsou obecné, existují i cílené konkrétní dezinformace; jen pro představu tři z nich
https://www.facebook.com/photo/?fbid=10227146579823593&set=a.1556771472450
https://www.facebook.com/photo/?fbid=10223766409293623&set=a.1127299308095
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tech-technologie-internet-komentar-muz-ktery-vyhral-miss-cim-mene-vime-tim-vice-jsme-pohorseni-219612 – o rychlosti šíření dezinformačních zpráv
Transgender lidé nechtějí nikoho podvádět, nejsou mentálně nemocní, nejsou hrozbou pro společnost
Ze zahraničních článků doporučuji třeba těchto 10 mýtů okolo transgender lidí https://www.vox.com/identities/2016/5/13/17938088/transgender-people-rights-myths a z českých podcast Transistorie https://open.spotify.com/episode/5oIoppNgJdQXZBq2zNh3r9, vznikající od listopadu 2021 a Youtube kanál Trans příběhy - https://www.youtube.com/playlist?list=PLkiq74gkRpE4yCsW32UmmssW3D_kInftG
Rozhovory s českými sexuology a sexuoložkami - https://www.iglanc.cz/psychologie/rozhovor-se-sexuologem-trans-teenager/ (Pavel Turčan), https://www.prozeny.cz/clanek/sexuolog-ludek-fiala-o-transgender-80030 (Luděk Fiala)
https://www.youtube.com/watch?v=SCxn2Mr3gKc (Petra Vrzáčková)
Měly by vám poskytnout uklidnění a hlavně se potom musíte ptát, kdo a proč vystupuje proti – jaká je jeho specializace a motivace. O intimních vztazích trans lidí – https://www.heroine.cz/vztahy-a-sex/8437-trans-lide-a-sex-co-bychom-meli-vedet-o-intimnich-vztazich-lidi-po-tranzici.
O problematice sportu https://www.heroine.cz/spolecnost/transgender-atletky-nemaji-zadna-nefer-zvyhodneni-v-debate-jde-stale-o-potrebu-kontrolovat-zeny a https://www.cyclingweekly.com/news/trans-women-athletes-have-no-unfair-advantage-under-current-rules-study-finds či https://jelenabraum.com/2024/08/02/neskutecne-svinstvo/.
O populismu a démonizování - https://denikalarm.cz/2024/06/soumrak-doby-binarni-trans-lide-v-casech-politickeho-populismu-a-rozkolu-mezi-sexuology/.
24. Pohled pro propasti normalizace a devadesátek
Nemá ovšem cenu nalhávat si, že rovnost mužů a žen je snad alespoň v demokratických západních zemích uspokojivá
Kapitoly 9, 10 a 11 k tomu přináší robustní evidenci. (Cokoli se vám bude jevit v této kapitole jako hrubě nahozené, je vysvětleno detailně dříve.)
Ženy a muži se přece viditelně povrchově liší, tudíž musí mít i jinak fungující mozky a od toho se odvíjí jejich vlastnosti, role a posty
Tomuto se věnují kapitoly 14, 15 a 16
Zavedení pojmu gender je jednou z největších revolucí v sociologii, protože se tím odkrylo celé nové patro bádání
Citováno z Odvaha nesouhlasit. Feministické myšlení Hany Havelkové. (ed. Věra Sokolová, Ľubica Kobová), konkrétně z rozhovoru Hany Havelkové s Terezou Kynčlovou o počátcích gender studies u nás s. 404.
Tato kniha nepopisuje českou společnost komplexně
Rychlými referenčními body mohou být popularizační publikace – Daniel Prokop: Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti (2019), Pavel Pospěch: Neznámá společnost. Pohledy na současné Česko (2021) a Pat Lyons, Rita Kindlerová (ed.): 47 odstínů české společnosti (2015) a Martin Buchtík: Různá vyprávění o jedné společnosti (2023, zdarma zde https://masarykovaakademie.cz/cats/publikace/buchtik-ruzna-vypraveni-o-jedne-spolecnosti/)
Můj popis začíná členit i „lidi“ na muže a ženy a jejich odlišné, dobově tvarované perspektivy
Při psaní a čtení podobných vět se v současnosti v mnoha lidech vzbouzí až jakýsi mentální tik: „a co trans a nebinární osoby?“ Ať už to kdokoli myslí vážně, nebo zlomyslně, odpověď je stále stejná a v knize se opakuje. Cca 98 % lidí jde snadno rozlišit na muže a ženy, trans lidé zažívají před tranzicí ty problémy, jaké patří k jejich původně určenému genderu, a po úspěšné tranzici zase problémy, které patří k opačnému, binárně chápanému genderu. Nebinární lidé rozbíjejí běžné společenské představy, ale lidé okolo nich jim obvykle přisuzují atributy na základě toho, co se domnívají, že je jejich dominantní gender; obvykle si vystačí s nadávkami do „buzen“ a „leseb“. Každopádně odkaz na cca 2% minoritu zde nic neřeší, nevyjasňuje ani nekomplikuje.
Písničkář a právník Ivo Jahelka, zpívající letmé sprosťačinky založené na reálných soudních případech
https://pisnicky-akordy.cz/ivo-jahelka Odkaz neuvádím jako „doklad závadnosti textů“, pouze jako zajímavost, že společnost na přelomu 80. a 90. let pociťovala jako klíčovou svobodu a důkaz „tání režimu“ mluvit o soukromých, postelových záležitostech. V oněch „soudničkách“ se ukazovaly drobné vady celého systému, ať už na straně lidí nebo zákonů. Typicky dobová je třeba píseň Balada o tahací harmonice https://pisnicky-akordy.cz/ivo-jahelka/balada-o-tahaci-harmonice o znásilnění cizí manželky, která se původně domnívala, že s ní souloží její opilý manžel a nikoli jeho kamarád. Nakonec se případ podaří napasovat na paragraf „poškození cizích práv“, aniž by bylo možné dotyčného odsoudit za znásilnění. „Tralala, tralala, dala nebo nedala k lásce svolení – jasný to není.“
Pod tímto svrchním proudem pro (přece jen) inteligentnější publikum běžel po Listopadu 89 spodní buranštější proud reprezentovaný například postavičkou Pivrnce od Petra Urbana
Mezi superpopulárními ilustrátory, jako byli Jiří Winter Neprakta či Kája Saudek
Jejich styl v sobě nesl jakousi iluzi hojnosti a kyprosti, určitého luxusu, v posteli i na talířích
Přitom ani v této době se nemuseli ilustrátoři, karikaturisté a humoristé omezovat jenom na erotiku. Vladimír Jiránek, Vladimír Renčín či Pavel Kantorek dokázali komentovat společenské problémy tak, že je převáděli na osobní, někdy až filosofická či ekologicky laděná témata. Rovněž Neprakta a Saudek ale nebyli na stejné úrovni jako Pivrnec. Ten měl v 90. letech v sobě mnohem víc domácí plebejství, proletářství a hrdost na to, že patří ke kultuře hospod 4. cenové skupiny, zatímco Neprakta se Saudkem tu byli spíš pro ty, kdo se upínali k západní kultuře.
Co na tom, že jde hlavně o subjektivní nostalgické obrazy a tato hojnost byla fingovaná a ve skutečnosti vycházela z tehdejšího objektivního nedostatku, zboží i občanské svobody?
Malá relativizace https://a2larm.cz/2021/11/devadesata-leta-mame-spojena-s-nastupem-konzumu-zlom-ale-nastal-uz-na-sklonku-socialismu/ Politoložka Veronika Pehe mluví s historikem Martinem Francem – VP: „Často slýcháme, že za socialismu zely regály prázdnotou, i když dobové seriály jako třeba Žena za pultem se diváky snažily přesvědčit o opaku. Nakolik můžeme hovořit o konzumní společnosti už za socialismu? “ – MF: „Teprve z odstupu vidíme, že konzum v 90. letech plynně navazoval na 80. léta. Dnes máme představu, že v 90. letech nastal obrovský zlom, ale když si to rekapitulujeme, ať už pamětnicky, nebo za pomoci dostupných pramenů, vidíme, že výrazná změna v oblasti životního stylu nastala už v letech 1988 a 1989. Měnila se atmosféra ve společnosti, naplno se uvolnila stavidla přejímání konzumních návyků ze Západu. Západ byl už naprosto nezpochybnitelným konzumním vzorcem, ke kterému jsme se měli přibližovat“.
Jezdilo se na dovolenou, kam většina nejezdila
Kdo chce zabít Jessii? (1966), který stojí na Saudkových komiksech, je typický tím, že zdůrazňuje erotičnost hlavní hrdinky, zatímco Superman, jenž je jinak zásadně kladným hrdinou, tu má úlohu záporáka. Západní komiks je tedy příznačně zdrojem touhy po vnadných ženách a nikoli touhy mít nadlidskou sílu. Tu obstarají technologicky zázračné rukavice, a přestože se o ně ve filmu bojuje, pro hlavního hrdinu je podstatnější než tento jeho vynález, doslova zhmotnit svůj erotický sen. Čtyři vraždy stačí, drahoušku! (1970) je zase vhodné číst výrazně symptomaticky – hlavním zdrojem rozkoše je možnost vžít se do brakové literatury, ale zároveň nepřímo symbolicky konzumovat značky a zboží propagované ve fiktivních reklamách. Tedy možnost užívat si konzum komerčního žánru i spotřebních produktů.
Přestože tehdejší vesnice, samoobsluhy či zdravotnictví takto nevypadaly
Nově tuto funkci přelakovávání historie narůžovo provádějí různé memy a řetězové maily pro důchodce, v nichž se slastně vzpomíná na dobu, kdy děti svobodně běhaly po venku, trhaly ovoce ze stromů a údajně neexistovaly žádné dysfunkce v učení ani žádná inkluze a tělesné tresty nikomu nevadily. Je poměrně snadné se dopátrat, že tyto materiály vznikají v ruských trollích farmách, často se u nich používají fotografie, které nemají český původ a znění do různých jazyků je otrocky překládáno z angličtiny. Porovnejte tento status předsedkyně Trikolory, Zuzany Majerové Zahradníkové : https://www.facebook.com/zuzanamajerova.cz/posts/pfbid0oEsKrxWHhfM1JqNWUc7WNpfnNpBsENMRfWAYmU65HHfUdyZos9US95YgNjgsuvPkl s tímto statusem: https://www.facebook.com/1425967307619640/photos/a.1426007707615600/3067498476799840/. Je zcela zjevné, že jde o kopii a že originál vznikl proto, aby západní demokratické země zpochybňovaly svůj současný status a upíraly se k fiktivní minulosti. Přesně podle přání Ruska.
Ale většinou jsou ženy vedlejšími postavami
Jak to popsal komentátor Petr Bittner: „Pustil jsem si pro zajímavost kousek filmu Patrika Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel podle stejnojmenné předlohy, jsa zajímavý intelektuál samozřejmě čistě pro studijní účely. Film je totiž současným českým autorským pokusem vyobrazit zápolení čtyř různých českých chlapů s krizí středního věku, který má ambici oslovit většinové publikum. Takže to musí něco ukazovat. Nebudu vás napínat, něco to skutečně ukazuje, přátelé: Aniž bych hodnotil kvalitu zpracování nebo herecké výkony (ostatně čtveřice Pechlát, Švehlík, Čermák, Hofmann patří k tomu nejlepšímu), jedna věc tam vystupuje s úplnou nahotou (často doslova): ta kompletně mužská fantazie o ženách jako hysterických, nestabilních, vzteklých i lítostivých, zkrátka přehnaně emocionálních bytostech, které akorát stojí doma v kuchyni, od vstupu na scénu se z něčeho hroutí, tu a tam se vybrečí kamarádce, tu a tam se s někým vyspí, ale především po odchodu kamery spolehlivě zůstávají kdesi v obýváku, kde jako princezny zakleté ve věži čekají, jak to s těma klukama dopadne.“ https://www.facebook.com/petr.bittner.18/posts/10224346801849123 (3. 2. 2021)
Později se z tohoto kritéria vyloupnul takzvaný „Bechdel test“ pomocí nějž se dají třídit filmy na ty, v nichž ženské hrdinky jsou autonomní bytosti, či jenom závislé mužské přívažky
Seznamy filmů, které testem prošly (i neprošly), najdete zde: https://bechdeltest.com/. V češtině se recenze podle stejného klíče akumulují na této stránce: https://www.facebook.com/bechedelreviews/. Původní strip najdete zde: https://dykestowatchoutfor.com/the-rule/. Dějinný kontext a varianty testu (i jeho kritiku) najdete zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Bechdel_test
Někdy se nechtěně podaří udělat i hlavní silnou ženskou hrdinku, která je ale tak dokonalá, až to publiku leze krkem – těm se říká „Mary Sue“
Damsel in Distress https://www.youtube.com/watch?v=X6p5AZp7r_Q&t=813s, The Smurfette Principle https://www.youtube.com/watch?v=opM3T2__lZA, Woman in Refrigerator https://www.youtube.com/watch?v=0d3Pv4wk1QU, Manic Pixie Dream Girl https://www.youtube.com/watch?v=b_gxo8l9j8s, Mary Sue. https://www.youtube.com/watch?v=H2-GIY9RTqU.
„Zjišťujeme, že nesnášíme spousty ženských postav ve filmech a knihách, protože je vytvořili muži, co nesnášejí ženy.“
Klasický feministický vtípek z opačné strany o knize Pýcha a předsudek: Víte, proč dokázal pan Darcy přijmout Lizziino odmítnutí klidně a i poté se k ní choval přátelsky a s úctou? Protože ho napsala žena.
Především mladší ženy se v anti-romantických a cynických komediích Jiřího Vejdělka a Petra Kolečka chovají tak, jak by se to mužům líbilo
Muži bez žen mají výrazně horší kvalitu života a umírají dříve, zatímco ženy se bez mužů obejdou docela dobře
Ženy jsou v single stavu šťastnější než muži (https://www.flashpack.com/solo/relationships/women-happier-single-men/), ženatí muži žijí déle než neženatí, u vdaných žen to ale neplatí a jsou na tom navíc ekonomicky hůře (https://torontosun.com/health/married-men-live-longer-married-women-not-so-much-study), ženy jsou šťastnější bez dětí a partnerů https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2019/may/25/women-happier-without-children-or-a-spouse-happiness-expert). Český článek na stejné téma https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/vyzkum-singles-nezadani-stesti-spokojenost-zeny-a-muzi-muz-zena-partner-parnerka-vztah.A171220_123600_vztahy-sex_haa (20. 12. 2017)
A opačně tak vdovy žijí po úmrtí svého druha déle, zatímco vdovci po úmrtí družky umírají často do pár měsíců
Pokaždé jsou důvody stejné – muži jsou na ženách mnohem závislejší, než si umějí přiznat
Zde přesnější statistiky: https://www.czso.cz/staticke/cz/app_estat/demografie_evropy_2021/CZ_CS_demography_final_core/CZ_CS_demography_final_core/bloc-2c.html?lang=cs; veškerá vysvětlování berou do úvahy i genetické faktory (probírané v knize už dříve), nicméně sociální faktory hodně převládají. Problém u žen je, že se vyššího věku dožívají v horším zdravotním stavu, nejen proto, že se dožijí nemocí, které už muži nestihnou absolvovat, ale i proto, že je víc trápí stařecká křehkost, tedy jakési chátrání životem unaveného organismu. Když se lékaři snažili určit střední délku života seniorů, kterou zvládají bez omezení v každodenních aktivitách a bez tělesné nezpůsobilosti, byl u žen průměrný věk 64 roků a u mužů 63 let. Ženy si tedy užijí „jenom“ rok relativně kvalitního života navíc. https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-proc-zeny-ziji-dele-nez-muzi-40333168 (18. 8. 202)
Vezměme si třeba nejoblíbenější „komedii století“ – S tebou mě baví svět (1982)
Tento termín není použitý náhodně, ale vychází z televizní ankety v roce 1998. https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/komedii-stoleti-nakonec-televize-nedavala.A_981109_003831_filmvideo_pch (9. 11. 1998) Výsledek určilo přes sedm tisíc telefonických hlasů. Již tehdy výsledky vyvolaly velmi kontroverzní ohlasy. Na CSFD.cz, kde pro film hlasovalo téměř 42 tisíc je pouze 837. nejlepší a 514. nejoblíbenější film. (https://www.csfd.cz/film/7366-s-tebou-me-bavi-svet/prehled/) I mezi československými komediemi je až na 59. místě a zjevně šlo v roce 1998 o velmi zavádějící vzorek hlasujících. Přesto onen termín „komedie století“ žije dál, především ale ironicky.
Není nad to, když takovou komedii o ženách beze smyslu pro humor napíše a natočí se specifickou necitelností a chladem ženská autorka
O Marii Poledňákové jsem napsal poměrně dost textů, v této podkapitole z nich dělám kompilát: https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/novy-film-polednakove-boze-bylo-nam-toho-zapotrebi/r~i:article:629392/ (12. 2. 2009) a https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/jak-pokracuje-normalizace-ve-filmech-a-v-nas/r~i:article:629846/ (17. 2. 2009) a https://www.respekt.cz/delnici-kultury/marie-polednakova-v-tom-lita-jako-dablice (14. 5. 2012), https://medium.seznam.cz/clanek/kamil-fila-co-nam-zbylo-po-marii-polednakove-i-komedie-stoleti-to-neni-80 (29. 11. 2022), https://medium.seznam.cz/clanek/kamil-fila-co-nam-zbylo-po-marii-polednakove-ii-nezijeme-spolu-a-chceme-jen-dovolenou-413 (2. 12. 2022), https://medium.seznam.cz/clanek/kamil-fila-co-nam-zbylo-po-marii-polednakove-iii-shon-v-nemz-zapomeneme-kdo-jsme-1417 (1. 1. 2023).
Toto je v nich jediný možný únik z každodenní reality pracovních vztahů a domácích povinností, která vlastně ale téměř ani neexistuje, neukazuje se a nepřemýšlí se o ní
Dalším výrazným znakem těchto filmů je ustavičný neurotický shon, kdy vlastně odpočinek neexistuje, ale jen ustavičně něčím narušovaný. Jako by se dějově opuštěná rovina práce a domácích povinností dostávala i do zobrazování odpočinku, který nikdy není úplně pohodový. Těžko říct, jak tento symptom analyzovat: možná jako vyjádření perspektivy pracující ženy, že nikdy nelze mít vše pod kontrolou, ani praktický život, ani tvorbu.
„Ze socialismu jsme vyklouzli tak snadno, protože kapitalismus pro nás byl připraven už v něm“, napsal hned v roce 1990 sociolog Ivo Možný ve svém slavném knižním eseji
Proč tak snadno: Některé rodinné důvody sametové revoluce (1990, SLON) vypráví příběh o tom, jak despotický socialistický stát v padesátých letech nejprve vyvlastnil rodinu, tedy soukromou sféru života, až se nakonec dočkal toho, že rodina kolonizovala stát. Ivo Možný přináší stále platná vysvětlení nejníže položených příčin pádu starého režimu, tedy soukromých aspirací a vynucených strategií velmi různých skupin bezejmenných sociálních aktérů starého režimu, těch dole i těch nahoře, které vedly nakonec k tomu, že tu nezbyl téměř nikdo, kdo by měl zájem na jeho dalším udržení. (Shrnující článek historika Pavla Kosatíka zde https://denikn.cz/1149233/sociolog-ktery-pred-triceti-lety-precetl-ceskou-spolecnost-jeji-totalitou-zazite-manyry-a-presne-odhadl-co-by-se-melo-zmenit/, 19. 5. 2023)
Minulý režim v nás přebývá i proto, že část popkultury stála na těchto představách o „normálních slušných lidech“, kteří mají pevně rozdělené mužské a ženské role
Lze namítnout, že tyto seriály ukazují emancipované pracující ženy – ale to je zavádějící. Oba seriály fascinují nové generace badatelek, viz namátkou: https://is.muni.cz/th/c46t0/; https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/148768; https://theses.cz/id/jrfgxl/ a http://www.vyvarovna.com/2018/12/zena-za-pultem-sex-ve-meste-v-dobe.html, https://theses.cz/id/ca5sfu/, https://theses.cz/id/lpzvei/ a https://theses.cz/id/0t9pv0/. Je naprosto bizarní, že právě kritika normalizačních stereotypů vyvolává častou reakci, že lidé, co onen stav pojmenují, jsou „noví svazáci“. Je to tak několikanásobné převrácení smyslu, že z toho jde hlava kolem. Svazáci totiž milovali Ženy za pultem a spol. a cílem bolševiků bylo, abychom se podobnými příběhy cítili uchlácholeni.
Novinářka Tereza Šídlová k tomu napsala
https://www.facebook.com/tereza.nosalkova/posts/pfbid02AcsUzsBH75vzHBBBwNgho53GzLdUS4yDgM8mktasUxB5AWm7sEx76dFmF3SWwnYcl (18. 4. 2023). Volha je dostupná v iVysílání: https://www.ceskatelevize.cz/porady/11118197787-volha/
Ženy byly nálepkované buď jako otravné manželky a matky, a ve veřejném prostoru dostávaly prostor hlavně jako variace na sekretářky udržující si pozici a získávající výhody často sexem
Zábavným 10minutovým videoesejem na toto téma je Cukříček, nebo mlíčko? (Kam se poděly všechny Marušky, Věrušky, Martičky – asistentky šéfa vyobrazované v každém druhém filmu?) z cyklu TeleRevize z února 2023: https://www.ceskatelevize.cz/porady/15412491897-telerevize/
Soucit či sounáležitost si nakonec nezasluhují ani mužské postavy ani jejich tvůrci
https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/rozhovor-nemuzeme-mit-svatou-obet-nasili.A211005_181233_p_spolecnost_wag (15. 10. 2021) K tomu pro ilustraci zcestný názor Daniely Kovářové, která říká: „Je o tom krásný český film Teorie tygra a tam všichni jako diváci fandíme Bartoškovi, protože domácím násilníkem je Eliška Balzerová. Domácí násilí páchané ženami na mužích na svůj coming out ještě čeká, protože to nevnímáme vůbec jako domácí násilí, nám to připadá, jako že žena je například jen semetrika, ale přitom je psychické domácí násilí stejně děsivé a demotivující jako fyzické násilí.“ – Daniela Kovářová prakticky nikdy nemluví o rozšířenosti domácího násilí ze strany mužů. Pakliže ho zmíní, okamžitě mluví o psychickém násilí ze strany žen, aby uměle a falešně „vyvažovala debatu“. Ve skutečnosti tím debatu o původním tématu utíná. Podstatné na citovaném výroku ale je, že v Teorii tygra žádné psychické násilí není. Manželka svého manžela neponižuje, nedeptá, nezpochybňuje, nepředhazuje mu jiné, podle ní schopnější muže, nevysmívá se jeho případné impotenci, nežárlí na něj, netahá z něj peníze, citově ho nevydírá a nelajnuje mu život, protože on si zjevně dělá, co chce. Má své vlastní peníze a žije si z nich. Kupuje si, co chce, jí, co chce a nenechá se vychovávat a měnit. Nehádají se a on tvrdí, že ji miluje. Jeho největším utrpením je, že musí spolu s manželkou navštěvovat své dospělé děti a ona ho občas nutí jíst a pít něco jiného (obvykle zdravějšího), což se jí ale nedaří. (Hlavním zdrojem útisku mužů v tomto snímku je pojídání pohanky.) Napasovat na tento příběh „ženské domácí psychické násilí na mužích“ a tvrdit, že Balzerová by měla být děsivou postavou, nechce ani tak všímavost či fantazii, jako spíš mimořádnou dávku nesoudnosti. Postavě Jiřího Bartošky fandíme proto, že je hlavní postavou a nic moc jiného nám nezbývá, a rovněž proto, že jsme v českých filmech nadržovat mužům.
Jestli v těchto zoufalých parodiích na vztahy někdo chce žít, proč musí všichni okolo sdílet kolektivní blud, že to je v pořádku, že toto je ideál nebo aspoň norma?
Jsem si plně vědom výběrovosti jednotlivých filmových titulů a netvrdím, že se jedná o 100% normu českých filmů. Nachází se v nich mnohem více typů ženských i mužských postav. Jen v tomto případě vypichuji některé výrazné hity z dávné i poslední doby, aby bylo zřejmé, že situace se až tak moc nemění. Podrobnější text o nich např. Cinepur, Jana Bébarová http://cinepur.cz/article.php?article=4913 (10. 6. 2020), Aktuálně.cz, Clara Zang https://magazin.aktualne.cz/sexisticke-anekdoty-v-nichz-cesi-vidi-sebe-sama-co-tahne-na/r~22fc875ea08511eca89f0cc47ab5f122/ (11. 3. 2022) nebo Respekt, Jindřiška Bláhová https://www.respekt.cz/tydenik/2022/30/laska-dosla (24. 7. 2022)
České komedie toto považují na harmonii a pohodu
V této knize se často projevuje, že ji psal filmový kritik, který nemá dobrý přehled o tom, co se děje v jiných kulturních oblastech, ať už je to hudba, výtvarné umění nebo literatura. Pro ty, kteří chtějí mít představu, jak se tematika „ženských autorek a postav“ řeší v oblasti literární tvorby, nabízím tyto čtyři na sebe navazující texty: https://denikreferendum.cz/clanek/14476-antipenas (5. 12. 2012), http://www.h7o.cz/bejt-zencka-a-psat/ (19. 9. 2022)
http://www.h7o.cz/nekricme-na-sebe-mluvme-spolu/ (26. 9. 2022) a https://revueprostor.cz/smirte-se-s-tim-ze-na-dobre-minene-rady-literarnich-muzu-uz-nikdo-neni-zvedavy (26. 9. 2022). Z divadelní oblasti doporučuji zase tento text: https://www.podhoubi.com/post/kdy%C5%BE-um%C4%9Bn%C3%AD-o-sexu%C3%A1ln%C3%ADm-n%C3%A1sil%C3%AD-zkresluj%C3%AD-stereotypy-a-v%C3%BDsm%C4%9Bch-k-problematick%C3%BDm-aspekt%C5%AFm-feministy (20. 3. 2023).
Má těch „hysterek“ plné zuby, ale umí se ovládnout, a přitom zůstává komplicem jiného sivého čtveráka
http://sc.fud.cz/ a https://cs.wikipedia.org/wiki/Z_d%C4%9Bde%C4%8Dkov%C3%BDch_%C5%BEert%C3%ADk%C5%AF – Znalost tohoto popkulturního fenoménu v poslední době upadá, proto připomínám jeho podobu a zdroje.
Jako by mluvil ústy jiných a jiní mluvili jeho ústy. Je to portrét zemdlelosti ducha jako v různých podobách u úředníka Eichmanna, vojáka Švejka či otce Kondelíka
Viz knihy jako: Josef Jedlička: České typy aneb poptávka po našem hrdinovi (1992) nebo České typy a jiné eseje (2009, Plus, ed. Speculum) (ukázka: https://nadcasove.blogspot.com/2020/08/josef-jedlicka-o-svejkovi-svejkovani-z.html); Dagmar Mocná: Případ Kondelík (2002, Karolinum)
Vymezoval se průběžně proti pavědě nebo nedokazatelným tezím svých kolegů a kolegyň, jimž esotericky hráblo
Například těm, které prezentuje MUDr. Helena Máslová „která ještě v říjnu 2019 v časopise Týden uváděla, že při každodenní onanii nestačí dozrávat spermie, což způsobí mužskou neplodnost.“ (Zvíře nadržené, s. 42).
Nezneužil svého postavení, nepropadl pocitu vševědoucnosti a nešířil vyvrácené dezinformace
O děsivých důsledcích této nezodpovědnosti jiných doktorů vypovídají např. tyto články: https://www.nihilistanabalkonu.cz/l/covid-a-matematika-aneb-koho-poslouchat-a-koho-neposlouchat-v-casech-pandemie/ (14. 10. 2020), https://www.nihilistanabalkonu.cz/l/co-se-to-stalo-s-doktory-aneb-ambivalentni-role-lekaru-v-casech-pandemie/ (2. 7. 2021) a https://www.zdravotnickydenik.cz/2021/05/kouzlo-bileho-plaste-selhalo-aneb-smrtici-ceska-cesta-pandemii/ (23. 5. 2021).
V posledních dvou dekádách už prakticky nesledoval odbornou literaturu, a naopak si za svůj vzor, jenž excesivně často citoval, a dokonce na něm plagiátorsky založil přednáškové turné, vybral evolučního psychologa Satoshiho Kanazawu
Anotace přednášky zní (https://www.gotobrno.cz/akce/ekonomie-sexu-radim-uzel/): „Každé potěšení něco stojí. Většinou je muž v roli kupujícího a žena jako prodávající. Cena sexu se mění a platidlem nemusí být pouze peníze, jako v případě prostituce. Cenou může být i naturální plnění: dary, šperky, nájemné bytu, stravování, mimořádné odměny, luxusní dovolená, nebo pouze zvýšený společenský statut. Na špičce této hodnotové pyramidy stojí uzavření manželství – jako cena za trvalý nájem v rámci sexuálního trhu. Jako všude jinde, i na tomto trhu se vyskytují falešní hráči, rány pod pás, nepřehledné licitace, nebo i loupeže. Zákon nabídky a poptávky velí ženám, aby omezením nabídky dosáhly vysoké ceny. Čeho je málo, to je drahé. Proto také v zemích, kde je pro ženy obtížné dosáhnout rovnoprávnosti, volí sex jako nástroj k dosažení kvalitního života. Svou roli zde hrají také tradice, výchova a náboženské přesvědčení. Volný trh zlevňuje sex. V důsledku ženské emancipace začíná ženská nabídka pozvolna převyšovat mužskou poptávku. Cena sexu proto výrazně klesá. Zejména tím trpí méně atraktivní ženy. Příkladem jsou obézní studentky, které mnohem ochotněji souhlasí i s bezplatnými rizikovými sexuálními aktivitami jenom proto, aby vůbec nějakého partnera získaly. V současné době žijeme americkou kampaní MeToo – případy sexuálního obtěžování, kdy oběti vyžadují dodatečně (i po mnoha letech) ekonomické plnění od bývalých násilníků, zejména pokud se tito stali slavnými umělci nebo politiky. Jak vidíte, v každé ekonomice jde o zdroje. A v Sexuální ekonomii Radima Uzla se navíc i skvěle pobavíte. “ – Asi nemá smysl vyvracet jednotlivé stereotypy o ženách, které vlastně sex nebaví a živí je muž. Zcela nesmyslné je tvrzení, že sex v současnosti ztrácí na hodnotě – to odporuje nárůstu komunity incelů (mužů žijících v nedobrovolném celibátu). Nejspíš nikdy v dějinách nebylo pro tolik mužů těžké získat sexuální partnerku, která by s nimi chtěla mít dobrovolně a zadarmo sex, a kdy je násilné vynucení si sexu hodnoceno přísněji. (Doporučuji k tomu již v přechozí kapitole citovanou knihu Right to Sex.) Pro případné zájemce, jak je popisována obecná ekonomie sexuality jinak, doporučuji filosofické dílo George Battailea (Erotismus, Svrchovanost, Prokletá část – vše vyšlo i česky).
Ten je přitom jednou z nejodmítanějších a nejvysmívanějších figur vědeckého světa, prakticky byl už za své šarlatánství exkomunikován
Velmi výživné je toto encyklopedické heslo: https://rationalwiki.org/wiki/Satoshi_Kanazawa. Dobré informace poskytují rovněž tyto články: https://bigthink.com/articles/the-bad-science-of-satoshi-kanazawa/ (26. 3. 2013, Simon Oxenham) https://scienceblogs.com/pharyngula/2012/09/10/satoshi-kanazawa-is-back (10. 9. 2012), https://blogs.scientificamerican.com/guest-blog/the-data-are-in-regarding-satoshi-kanazawa/ (23. 5. 2011), https://jezebel.com/the-illustrious-career-of-a-crap-psychologist-5786394 (28. 3. 2011). Kdyby vznikla zahraniční verze této knihy, musela by minimálně jedna kapitola být věnována právě Kanazawovi, případně by Kanazawa mohl vystřídat samotného Radima Uzla. Celá jeho teorie „sexuální ekonomie“ je v odborných kruzích považována za pouhý efektně znějící nesmysl.
Objížděl přednáškové místnosti po celé republice a jediné štěstí, že ho v šíření této pavědy zastavily právě covidové karantény
Vrcholem komičnosti na Kanazawových tvrzeních je, že on sám – coby profesor – si stěžoval, že ženy o něj nejeví zájem. Možná by ho při troše sebekritičnosti mohlo napadnout, čím to je. Jedním z faktorů nepochybně i to, jak nechutně se vyjadřuje o ženách. Jeho rádoby objektivní, ale přitom čistě objektivizující poznámky, že například „černošky jsou ošklivější než bělošky“, patří k typickým produktům pseudovědy. Zdá se, jako by většina jeho bádání byla jen ventilem frustrace z vlastní nízké atraktivity.
Jeho necitelnost vůči ženám byla až zarážející a vykazovala znaky nejhorší profesní deformace
Když se mě lidé v průběhu vycházení seriálu Uzel zahradníkem opakovaně ptali, proč jsem si vybral právě jeho, nebo mi vyvraceli, že za to nestojí, snažil jsem se formulovat reakce takto: Není důležité, že je tak slabý soupeř. To jen vypovídá o bídě českého mediálního a vzdělávacího prostředí. Kdo jiný tady ale tolik ovlivnil veřejnou debatu o sexualitě? Jak je možné, že ho v roce 2018 kdokoli pozve přednášet na Karlovu univerzitu, když jeho přednáška neměla úroveň ani středoškolského referátu (a dalo se to snadno předvídat, že bude taková)? https://domaci.hn.cz/c1-66082190-kampani-metoo-chteji-zeny-jen-ukazat-ze-je-o-ne-zajem-rekl-na-diskusi-na-univerzite-karlove-exministr-svoboda-proti-akci-protestovali-studenti (16. 3. 2018) Proč byl i v posledních letech zván téměř každý měsíc do televizí a rádií a bylo s ním nakládáno jako s autoritou a nikoli problematickou osobou? Odpověď je v zásadě jednoduchá – protože Radim Uzel vždy zvedal telefony a vždy přišel, nikdy se neopomenul prezentovat a nakládat se sebou jako s obchodní značkou. To ovšem neřeší problém, že ho dvacet let už nikdo nikam zvát neměl. Ve chvíli, kdy začal poskytovat rozhovory dezinformačním médiím typu Sputnik News, clickbaitovým Parlamentním listům nebo krypto-stalinským Haló novinám, měla si ostatní média říct, že by měl zůstat už jen v této stoce. On se dobrovolně odříznul a my ho nemáme vytahovat nahoru.
Česká sexuologie reprezentovaná mediálně známými jmény Jaroslava Zvěřiny, Petra Weisse, Hany Fifkové nebo Laury Janáčkové
Na tomto místě bych měl asi osvětlit svůj postoj ke jmenovaným. A to ani ne z důvodu, že bych byl arbitrem jejich odbornosti, ale spíše proto, proč se ocitli lehce nejasně vedle sebe v jedné větě. U dřívějších kapitol je zjevné, že kriticky se stavím hlavně k Jaroslavu Zvěřinovi, který je prakticky jen méně výřečným a méně exhibicionistickým Uzlem. (Jeho dráha je v mnohém podobná, včetně toho, že je za ním záslužná etapa postupně ničená posledními dekádami.) Lauru Janáčkovou rozebírat nechci vůbec, neboť si nemyslím, že by ji kdokoli kompetentní považoval za kompetentní. Pop-psychologie v jejím pojetí se už stala před mnoha lety parodií sebe sama. Svou hodnotu zdevalvovala, když se v senátorské kampani nechala na billboardy vyfotit ve spodním prádle. (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kampan-laura-janackova-do-senatu-komentar.A140923_2101714_domaci_jpl, 23. 9. 2014) Hanu Fifkovou chápu jako zvláštně rozpolcenou odbornici, která dříve měla pozitivní vliv a nyní se od ní odvracejí její dřívější studenti a studentky, nebo ti, jež kdysi inspirovala ke studiu sexuologie a psychoterapie. Petr Weiss je ze jmenovaných pořád nejserióznější personou, stojí za ním nejvíce výzkumů a jsou oblasti, v nichž je plně kompetentní (tato kniha se na něj odvolává hlavně v kapitole 2). Proti Weissovi a jeho způsobu diagnostiky se ale čím dál častěji ozývá transgender komunita. (https://refresher.cz/134692--Byl-to-vyslech-Musela-jsem-dokazat-ze-jsem-dostatecne-trans-Transgender-lide-popisuji-sve-zkusenosti-se-sexuologem-Weissem, 14. 4. 2023) Weiss momentálně nepřechází do prudké protireakce a nezostřuje konflikt. Proto jeho uvedení v jedné řadě s ostatními autory a autorkami může působit až nespravedlivě.
Dnešní historiografie ukazuje, že neexistuje velmi prudký předěl mezi koncem 80. let a ranými 90. léty, ale že určitý přístup té nejkonformnější části společnosti byl shodný dlouhé roky
Historik Michal Stehlík a publicista (s historickým vzděláním) Martin Groman takto vyvracejí nehorázné žblebty pseudofilosofky Anny Hogenové: https://magazin.aktualne.cz/kultura/podcasty/podcast-prepiste-dejiny-lesk-a-bida-filozofky-hogenove/r~1dafd8e0802411eca9b1ac1f6b220ee8/ (30. 1. 2022) Část vysvětluje samotný doprovodný článek, výhodnější je ale poslechnout si k němu i 17minutový podcast. Anna Hogenová patří k těm, kteří v poslední době relativizují totalitní minulost před rokem 1989, aniž by ji přitom dokázali popsat v racionálních konturách. O slabé úrovni jejího filosofování vypovídá i tento text filosofa Vojtěcha Kolmana srovnávající ji s hrdinkou normalizačního seriálu Žena za pultem: https://hip.ff.cuni.cz/2018/10/10/jak-my-v-te-filosofii-rikame-bytostne-zvaneni-anny-hogenove-nekracena-verze-stati-s-hyperodkazy/ (Původně vyšlo v Lidových novinách 6. 8. 2022).
Například v USA působí téměř čtvrtstoletí značka dr. Phil alias 74letý pop-psycholog Phil McGraw, o jehož odbornosti také panuje řada pochyb, nicméně svými pořady ovlivňuje miliony diváků a divaček
https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_McGraw McGrawovy rady a metody byly kritizovány různými psychoterapeuty. Jeho rady jsou podle nich v nejlepším případě zjednodušující, v horším případě neefektivní nebo škodlivé. Organizace The National Alliance on Mental Illness nazvala show Dr. Phil „neetickou a neuvěřitelně nezodpovědnou“. Ostatně, od roku 2006 nemá lékařskou licenci a jeho pořady musí na úvod obsahovat upozornění, že neposkytuje odborné, ale jen osobní rady. Stejně jako Radim Uzel i Phil McGraw se objevil v desítkách zábavných pořadů (https://www.imdb.com/name/nm1114695/). Byl, mimo jiné, schopný v roce 2013 na Twitteru položit otázku do pléna, „Zda je v pořádku mít sex s opilou dívkou“ a pořádat okolo toho se svým publikem plebiscit. (https://www.huffpost.com/entry/dr-phil-sexual-assault-tweet_n_3787984)
Můžete se následně stát veřejnou autoritou a pak už nelze rozlišit, co je vaše tajtrlictví a co odbornost
Celou tuto hodnotovou vyšinutost korunuje státní ocenění od prezidenta Miloše Zemana. Ten přitom obvykle neoceňoval lidi, za to, co udělali dávno všeobecně pro jiné lidi, ale za to, co pro něj osobně udělali něco nedávno. V případě Radima Uzla šlo o to, že se Zemana v několika článcích a rozhovorech veřejně zastal, že má právo mluvit sprostě. (https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-co-se-muze-napsat-rici-nebo-udelat-na-silvestra.A171231_171319_p_spolecnost_wag, 1. 1. 2018). V roce 2012 také neúspěšně kandidoval ze Stranu práv občanů Zemanovci. Miloš Zeman si vybíral osobnosti ke státním oceněním jednak na základě toho, že už jenom málo lidí od něj chtělo cenu převzít, a jednak na základě toho, aby výběrem iritoval své oponenty a v podstatě ony oceněné zneužíval k politickému boji. Výsledkem je, že státní ceny dlouhodobě devalvovaly. Radim Uzel za sebou jednoznačně nemá významnou vědeckou práci a je nejspíš jediný lékař, který kdy byl takto oceněn, a nemá akademický titul docent nebo profesor, ale pouze MUDr. s bezvýznamným ocáskem Csc. (kandidát věd), který nedosahuje ani dnešní úrovně PhD. (Přesto je dobré připomenout, že se Radim Uzel běžně nechal v rozhovorech a redakčních chatech titulovat „pane docente“ a neopravoval lidi, co se v tom pletli.) Nejodbornější Uzlovou prací je přitom jeho doktorská práce o použití rašeliny při menstruaci v raných 70.letech. „Lékaři nepíší na konci studia diplomovou práci. Složil jsem státní závěrečné zkoušky z interny, chirurgie, gynekologie a porodnictví a preventivních oborů. Práci jsem psal až později, při udělení titulu kandidáta lékařských věd, což je obdoba dnešního Ph.D. Ta práce se jmenovala Účinek vaginálních lázeňských procedur. Vycházela z mých čtyřletých zkušeností lázeňského gynekologa ve Františkových Lázních v letech 1969–1972.“ (z Uzlova životopisu Rozpomínání, 2012.) Poslední jeho odbornou samostatnou prací je příspěvek ve sborníku Sexuologie z roku 2010, kde doslova a do písmene pouze na necelých deseti stranách popisuje dva obrázky ženského přirození. (Náhled k dispozici zde, s. 57-67: https://www.grada.cz/sexuologie-5185/) Zjevně redakční rada knihy usoudila, že ho na nic jiného není možné připustit. Vedle ostatních příspěvků založených na empirických výzkumech, grafech, statistikách či neurologických měřeních pak ten Uzlův působí jako závan z prehistorické jeskyně.
„Prominentní potratář, propagátor svobodného sexu a zuřivý nepřítel přirozeného plánování rodičovství“
Katolický kněz Petr Piťha o něm prohlásil, že pro jeho názory na sexuální výchovu by mu měl být odebrán lékařský diplom
V případě Petra Piťhy jde i o uraženou ješitnost. V raných 90. letech, kdy byl bigotní katolík Piťha ministrem školství, mu Uzel v přímém televizním přenosu řekl, že omezování sexuální výchovy je chybné, a že i Piťha je ostatně na světě díky sexuálnímu styku svých rodičů, což u puritánského kněze vyvolalo brunátný hněv a odmítl potom Uzlovi podat ruku. In Zvíře nadržené, s. 9-10; reportáž Michaely Jílkové na stejné téma https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/30-let-zpet/3514613-30-let-zpet-nedostatky-v-sexualni-a-rodinne-vychove
Radim Uzel byl dlouhodobě terčem odporu i dalších extremisticky uvažujících věřících, jako jsou předseda ultrakonzervativního nacionalistického sdružení Akce D.O.S.T Michal Semín nebo soudně usvědčený antisemita Adam B. Bartoš
Rozhlasová konfrontace s Michalem Semínem ohledně pornografie v roce 2013 (https://prehravac.rozhlas.cz/audio/2934368) a blog Adama B. Bartoše s výmluvným názvem (https://abbartos.wordpress.com/2010/08/03/lepsi-tmar-nez-uchyl/, 3. 8. 2010)
Hlavní problém je ale ten, že zdravý rozum je povrchní a neproduktivní, nic nevymyslí a neumí reagovat na nové podněty
Píšou o tom třeba komentátoři Petr Honzejk (https://archiv.ihned.cz/c1-66652740-zdravy-selsky-rozum-casto-neni-rozum-jen-klacek-na-protivnika-a-zpusob-obhajoby-vlastnich-predsudku, 4. 10. 2019) nebo Petr Fischer (https://ct24.ceskatelevize.cz/nazory/1290735-vecne-hledani-zdraveho-rozumu, 19. 1. 2011). „Zdravý smysl (bon sens) je věc ze všeho na světě nejlépe rozdělená; neboť každý se domnívá tak dobře být jím opatřen, že i ti, jež lze nejtíže uspokojit v jakékoli jiné věci, nikterak nemají ve zvyku toužit po tom, aby ho měli více, než ho mají,“ píše filosof René Descartes na začátku spisu Rozprava o metodě již v první polovině 17. století.
Jeho doménou nebyla práce s oběťmi a jak vysvětlila sexuoložka Želmíra Herrová, ani s delikventy
Možná ale právě proto, jací jsou a jak posunuté nebo vymazané hranice měli, dokázali s takovým nadhledem a lehkostí mluvit o věcech, kde jiní těžko hledají slova
Několik odstavců s minimálními změnami přebírám z jedné facebookové diskuse; autorství rád v případném dalším vydání přiřknu původnímu pisateli, jehož jméno jsem si nepoznamenal.
Filosof a historik Miroslav Vodrážka z Ústavu pro zkoumání totalitních režimů v rozhovoru se spisovatelkou, filmařkou a bloggerkou Monikou Le Fay, popisuje obecný stav české psychiatrie takto
Když člověk pročítá archivní dokumenty, tak z chování některých psychiatrů starší generace, jako byli Josef Nesvadba, Miroslav Plzák a další
https://plus.rozhlas.cz/josef-nesvadba-prvni-vychodoevropsky-autor-sci-fi-ale-taky-spolupracovnik-stb-8187654 (26. 7. 2021) a https://www.info.cz/zpravodajstvi/cesko/nejnebezpecnejsi-byl-havel-vaculik-byl-psychopat-znamy-psychiatr-miroslav-plzak-hlasil-stb-i-informace-o-pacientech (7. 12. 2020), https://www.bubinekrevolveru.cz/k-pripadu-cyrila-hoschla (12. 12. 2019).
Jak dokládá socioložka Kateřina Lišková v knize Sexual Liberation, Socialist Style (2018)
Sexual liberation, socialist style: Communist Czechoslovakia and the science of desire, 1945-1989 (Cambridge University Press, 2018), jež vyšla později pod názvem Politika touhy. Sex a věda v komunistickém Československu (2023, Host)
Vytratila se snaha o větší změny a nastoupil pragmatický apel na přijetí podmínek a přizpůsobení se jim
Podrobnější rozvedení těchto poznatků najdete v rozhovoru: https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/zlata-padesata-nasi-sexuologie-rozhovor-se-sociolozkou-katerinou-liskovou-40021473
V seriálu České televize, Kronika orgasmu
Chartu 77 podepsalo v tehdy patnáctimilionovém státě jen 1900 lidí, většina veřejnosti zůstala v tzv. šedé zóně
https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/%E2%80%9E%C5%A1ed%C3%A1_z%C3%B3na%E2%80%9C – Tento pojem zavedla do všeobecného povědomí feministická socioložka Jiřina Šiklová v raných 90. letech.
Novinářka a dokumentaristka Apolena Rychlíková v článku o výše zmiňované knize Kateřiny Liškové napsala, že v 90. letech nastala hypersexualizace žen
Vlivem toho, že politika vyvolala i během 90. let zklamání a jinou formu cynismu
Za jednu z hlavních příčin deziluze se pokládá tzv. opoziční smlouva v roce 1998, kterou spolu uzavřeli do té doby nesmiřitelní rivalové, Václav Klaus za ODS a Miloš Zeman za ČSSD, kteří celá 90. léta předstírali, že chtějí jeden druhého zničit. Zmizel tak rozdíl a plodné napětí mezi pravicí a levicí a zároveň se tímto paktem zametlo pod koberec vyšetřování korupčních kauz 90. let, do nichž byly zapleteny obě politické strany. Důkladný popis celého tohoto procesu najdeme například v knize Vládneme, nerušit! (2006) novináře Erika Taberyho. Existuje i ve formě filmu z roku 2007 (https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123147075-vladneme-nerusit/).
Přičemž mezi těmito skupinami existuje silný překryv
V obou případech to za prioritu k řešení považuje více než 50 % lidí ve věku 19-29 let
Komentář navázaný na kauzu Dominika Feriho: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/komentar-feri-hlasy-mladych-nikdy-nepritahl-chteji-lepsi-zivot-ne-bavice-156785 (4. 6. 2021, Michal Kašpárek); samotný výzkum, na nějž se článek odkazuje: https://youthspeakup.cz/wp-content/uploads/2021/01/YSU-Volebni%CC%81-te%CC%81mata-mlady%CC%81ch-2021-1.pdf
Tomáš Pavlas, jenž vyučuje mužská kritická studia
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-nestydme-se-jako-muzi-zastydet-tomas-pavlas-o-kritickych-muzskych-studiich-40047700 (10. 10. 2017, rozhovor vedla Klára Vlasáková)
Příkladem mohou být již dříve zmiňovaní bývalí členové KSČ, právnička a senátorka Daniela Kovářová či pseudohistorik a spisovatel Vlastimil Vondruška, kteří na nás v posledních letech shlížejí z titulních stránek magazínů a dostává se jim nebývalého prostoru k šíření svých názorů, aniž by přitom byli špičkami ve svých oborech
O tom, že Vlastimila Vondrušku nelze považovat za legitimního historika, ale člověka, který vlastně ani nechápe, jak se historicky bádá, pojednává 24minutový podcast Přepište dějiny, Michala Stehlíka a Martina Gromana. https://podcasts.apple.com/cz/podcast/d%C4%9Bjepis-podle-vondru%C5%A1ky/id1540840694?i=1000523880209 nebo zde https://ceskepodcasty.cz/episode/lUYfWkHawkegoBVwef7S. (Autory uvádím opakovaně, protože ani Hogenové ani Vondruškovi se seriózními analýzami nikdo nevěnuje, jelikož jsou ve svých oborech bezvýznamní. Proto se i těmto šarlatánům věnuje jenom pop-kritika.) Vlastimilu Vondruškovi a jeho knihám Breviář pozitivní anarchie, Epištoly o elitách a lidu a O svobodě myšlení plným nesedících analogií a nesených neschopností pracovat s primárními zdroji by šlo jistě věnovat samostatnou kapitolu. Z hrstky kritických komentářů k Vondruškově „metodě“, vybírám jenom: https://www.forum24.cz/jak-nejpopularnejsi-cesky-historik-dostal-myslenky-dezinformacnich-webu-do-hlavniho-proudu/ (11. 9. 2019), https://manipulatori.cz/vlastimil-vondruska-a-literatura-postfaktu/(13. 2. 2017), https://denikreferendum.cz/clanek/31117-vlastimil-vondruska---zoufala-doba-si-zada-zoufale-spisovatele (27. 4. 2020), https://www.irozhlas.cz/komentare/konec-sveta-vlastimila-vondrusky_1710041000_zlo (4. 10. 2017) a https://www.penize.cz/spotrebitel/306270-slechtic-vladl-a-tak-to-bylo-diky-nechci (27. 11. 2015).
„Ne, abychom byly premiérkami a vynálezkyněmi, ale abychom mužům pomáhaly zvládat hlavní role“
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/daniela-kovarova-matkovrazedkyne-matky-a-dcery-rozvod-vztahy-v-rodine.A200710_103559_ona-vztahy_jup (2. 8. 2020, Matky, netvrďte dcerám, že ženy a muži si jsou rovni, říká Daniela Kovářová)
„S muži nemůžeme bojovat. Na konci snu o emancipaci je často osamění“, zní další její výrok
https://video.aktualne.cz/dvtv/s-muzi-nemuzeme-bojovat-na-konci-snu-o-emancipaci-je-casto-o/r~622604ae5d2411ecbc3f0cc47ab5f122/ (15. 12. 2021, rozhovor vedla Daniela Drtinová)
Jinak to nebude, jinak to nevidím, jinak to nebude, za to se nestydím, tak nazdar osude…
https://www.youtube.com/watch?v=EIEWVz7qlik Pro ty, co zapomněli, jde o píseň Lucie Bílé; můžete si ji znovu pustit a přestavovat si u ní Danielu Kovářovou: „sexsymbol pro chudé“, „požíračka obdivu“, „Marylin na pivu“ (https://www.databazeknih.cz/knihy/pivar-a-blondyna-458807), „kudlanka nábožná leč bezbožná“ atd.
Její normalizací vypěstovaná slepota
Není od věci, že Daniela Kovářová kandidovala na podzim 2022 plzeňském kraji na senátorku se smysluprázdným volebním heslem „Jsem normální“, jež svítilo na obřích billboardech svou čirou hloupostí. Apoteózu tzv. normálnosti, která působí hlavně jako sebevzývání vlastní omezenosti, můžeme pozorovat v desítkách jejích článků zde: https://neviditelnypes.lidovky.cz/novinari/daniela-kovarova.N2144. Vyberme pro ilustraci jenom tři, psané typicky afektovaným slohem bez schopnosti ctít i nejzákladnější logickou konzistenci: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-modlitba-za-normalni-zivot.A220211_165418_p_spolecnost_wag (15. 2. 2022), https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/utlak-nam-se-to-deje-taky.A220615_100918_p_spolecnost_nef (16. 6. 2022) a https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/postoj-mam-pravo-rict-ne-i-manzelstvi-pro-vsechny.A220610_102623_p_spolecnost_nef (13. 6. 2022). Zvláště poslední kousek, kde píše „mé slzy nechcete vidět“, rozesmál tisíce lidí. Slzy homofobů, kaňte dál, oblažujete mou duši…
Existují k tomu sociologické a ekonomické analýzy
https://denikn.cz/770157/diskuse-o-emancipaci-je-casto-nejapna-genderova-rovnost-neni-boj-zen-proti-muzum-rika-sociolog/ (18. prosince 2021, rozhovor se sociologem Petrem Fučíkem vedla Barbora Šturmová) Více viz kapitoly 9, 10, 14 a 17.
Tvrdí, že je potřeba vést debatu o negativní stránce emancipace, ale sama k tomu neříká nic podnětného
https://video.aktualne.cz/dvtv/s-muzi-nemuzeme-bojovat-na-konci-snu-o-emancipaci-je-casto-o/r~622604ae5d2411ecbc3f0cc47ab5f122/ (15. 12. 2021), https://plus.rozhlas.cz/zadne-emancipacni-hnuti-cloveku-nezaruci-stastny-zivot-odmita-kritiku-feministka-8639211. Účastníci a účastnice konference potvrzují, že původní příspěvek byl výrazně primitivní a ničím nepřipomínal text, jímž by měla být zahájena odborná konference. Daniela Kovářová jej zveřejnila dočasně na svých stránkách a narychlo vyfutrovala pár obecnými informacemi z Wikipedie, aby mohla odbornost aspoň předstírat.
A dnes nám někteří příslušníci bývalé šedé zóny nebo dokonce někteří prominenti říkají, jak se v době soustavně zdražujícího se bydlení a základních životních potřeb i zvyšující se prekarizace práce
Viz knihu Guye Standinga: Prekariát. Nová nebezpečná třída. (Rubato, 2018)
Lidí narozených v Československu v 70. letech a dříve
V USA se generace „boomers“ počítá od 50. let, kdy byla největší porodnost (baby boom). V Česku lze tuto hranici posunout i do 70. let, kdy byl největší baby boom u nás (tzv. generace Husákových dětí). Je pochopitelné, že termín „boomers“ (ale i „Husákovy děti“) může být danou generací přijímán jako urážlivý. https://wave.rozhlas.cz/ok-boomer-je-ultimatni-nadavka-i-vyhlaseni-generacni-valky-8111662 (18. 11. 2019, Karel Veselý). Nicméně, každý příslušník dané generace je svým vlastním chováním zodpovědný za to, zda tak bude označován. Pokud jeho mentalita a projev odpovídají memu „Starý muž volá na mraky“ (Old man yells at clouds), jinou reakci si nezaslouží.
Jeden ze základních znaků české povahy je komplex méněcennosti malého národa – a hlavním projevem tohoto komplexu kromě obviňování ostatních (nejčastěji větších národů) je potřeba srážet ostatní lidi dolů
Jsem si vědom toho, že nejde mluvit o „povaze národa“ jako něčem univerzálním, co se týká všech příslušníků daného národa, a jsem si vědom i toho, že „národ“ je pouhý historický konstrukt. Větami o povaze národa se snažím vysvětlit jen to, proč je některé přesvědčení nebo chování u nás relativně rozšířené.
„Hlavně se neprojevuj, nevyčnívej, splyň s davem, dělej to, co máš a moc nepřemýšlej“
Kdo by neznal píseň od Chinaski s názvem 1970 (https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/chinaski/--9429): „Naši mi vždycky říkali – Jen nehas, co tě nepálí – Jakej pán takovej krám – Naši mi vždycky říkali – Co můžeš sleduj zpovzdálí – A nikdy nebojuj sám.“ Tón písně je zjevně sebeironický a snad i lehce kritický, ale chytlavá melodie působí v kontrastu spíš nostalgicky a příjemně.
Sociolog a spisovatel Stanislav Biler k danému syndromu v roce 2021 napsal
Autorka blogu Děti jsou taky lidi Zdeňka Šíp Staňková
Možná ale jen Machalická a další oponenti závidí současné ´zhýčkané generaci´ odvahu, kterou oni sami neměli
Přitom je to dokázáno psychologickými výzkumy, že je to zejména nejefektivnější cesta ke ztrátě bezpečné vazby s rodičem
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/telesne-tresty-zhorsuji-chovani-deti-stoji-ve-shrnuti-20-let-vyzkumu-168629 (29. 6. 2021), https://www.lidovky.cz/nazory/diky-za-kazdou-facku-ktera-padne-vedle-fyzicke-telesne-tresty-jako-efektivni-nastroj-vychova-deti-de.A220203_102105_ln_nazory_vag (3. 2. 2022) https://cnn.iprima.cz/biti-kleceni-v-koute-kruzitko-ve-stehne-aneb-vzpominky-padesatniku-na-nasili-ucitelu-32580 (31. 8. 2021), https://zpravy.aktualne.cz/domaci/vychovavat-deti-lze-i-bez-pohlavku/r~af88909a8e5211ec8a24ac1f6b220ee8/ (21. 2. 2022), https://eduzin.cz/wp/2022/02/10/vychova-pohlavkem-vyzkumy-mluvi-jasne-trestane-deti-jsou-agresivnejsi-a-nachylnejsi-k-nemocem-i-problemum/ (10. 2. 2022), https://wave.rozhlas.cz/historik-vladan-hanulik-z-deti-cilene-vytvarime-drsne-muze-kteri-se-neustale-8598118 (17. 10. 2021)
„Tuzemští rodiče se na terapiích často ptají, jak moc tedy můžou své děti bít, jaká míra je v pořádku“
https://zena.aktualne.cz/rodina/z-lasky-nenavist/r~13323cca64e211eda873ac1f6b220ee8/ (22. 11. 2022, rozhovor vedla Klára Elšíková)
Ani za šikanu ve školách nemůže „volná výchova”, jak často znějí zavádějící námitky
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/nasili-sikana-skolka/r~db187e4c91ca11edbe29ac1f6b220ee8/ (22. 1. 2023) – Výbornou oponenturu k výrokům z tohoto textu vedla na Twitteru novinářka Lucie Tomanová: https://twitter.com/PolarniLiska/status/1617115775092854785
Učitelé a trenéři šikanovali žáky, rodiče bili děti řemenem, mladí muži v základní vojenské službě se šikanovali skupinově i k smrti
Více k tomu pátá kapitola, první svazek, strany 158-159
Z výzkumu UNICEF z roku 2021 víme, že přímo či nepřímo domácí násilí u nás zažívá každé desáté dítě, hádky a křik více než polovina
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/deti-unicef-vyzkum-mlade-hlasy.A211115_164101_domaci_indr (16. 11. 2021) Doplňující info v této studii https://cdn.prod.website-files.com/612ca84c365129cb60d559dc/613e4bc8edac67458262de03_DETI%2C%20RODICE%20A%20DOMACI%20NASILI_text_final_20.6.pdf (Děti, rodiče a domácí násilí
výzkum klientely Acorusu, z.ú., Jana Barvíková a Jana Paloncyová)
Z nichž minimálně 500 vyžaduje ošetření v nemocnici a další vyšší desítky končí smrtí
V Česku tak může týrání nebo zanedbávání hrozit až 70-90 tisícům dětí
https://sancedetem.cz/o-cem-se-mluvi/smutna-statistika-tyrani-u-nas-zazivaji-desetitisice-deti - odhady neustále rostou
Dovolat se pomoci je pro oběti často téměř nemožné
Víc než třetina rodičů u nás používá fyzické tresty jako běžnou součást výchovy
Všechny psychologické výzkumy posledních dvou desetiletí přitom dokazují, že tělesné tresty nefungují vůbec, a to velké ani malé
Odkazuji na tento status https://www.facebook.com/story.php?story_fbid=893539252775618&id=100063586534347 a web https://detijsoutakylidi.cz/ (zdůrazňuji, že uvádím stránku pouze jako jeden ze zdrojů, jenž se k tématu vyjadřuje); souhrnný text
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/telesne-tresty-zhorsuji-chovani-deti-stoji-ve-shrnuti-20-let-vyzkumu-168629 (29. 6. 2021) a dotyčná studie z odborného časopisu Lancet, jež shrnuje 20 let poznatků: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12081081/
Násilí se pak šíří jako virus na další osoby
Ve výzvě na webu Dětství bez násilí
A tak dál slýcháme od lidí, jak jsou „díky“ různým trestům „slušnými a šťastnými lidmi“ bez traumat
Doporučuji navštívit instagramový účet @prezilijsme_to (https://www.instagram.com/prezilijsme_to/)
Tito lidé, jež svá vlastní dětská traumata běžně a naprosto mylně vydávají za hřejivé vzpomínky
Psycholožka Hedvika Dočekalová mi to vysvětlila kdysi takto – „Zažít trauma a být traumatizovaný je něco jiného. U traumatu jde o to, co je poté. Většinou sekundární trauma z reakce okolí, neuklidnění nervového systému, což třeba děti sami neumí. (C)-PTSD je strašná věc na mnoho let. Někdo může prožít trauma a může být pak šťastnější a změnit život, protože se reguloval. Ale být traumatizovaný, natož mít komplex je zlo. Někdo zažije trauma a je pak v bezpečí. Trauma se léčí pouze, když je v přítomnosti bezpečí. Pokud se třeba oběti nevěří, zlehčuje se to, je to sekundární trauma, a to poškozuje zásadně. Třeba u sexuálního násilí dojdou lidé na terapii až po mnoha letech, protože to chtěli zvládnout sami.“
Neznamená to, že děti nemáme nijak vychovávat
Tématu moderního rodičovství se dotýká například pořad Houpačky na Radiu Wave, který připravuje Michaela Sladká: https://wave.rozhlas.cz/houpacky-7898721; z představovaných směrů nebo metod uveďme třeba Nevýchovu (https://www.nevychova.cz/o-nevychove/) nebo DigiDěti (https://digideti.cz/).
Nechceme se mít líp, chceme, aby se druzí měli stejně špatně jako jsme se měli my
Typickou ukázkou oné neschopnosti přát dětem lepší svět je tento zmatený oběh jedné informace několika médii:
_4d34og8https://www.heroine.cz/spolecnost/9576-ceske-skoly-zjistuji-proc-je-dulezity-wellbeing-zaci-se-lepe-uci-vyucujici-nevyhori-pise-ucitel Článek z 2. září 2022 na Heroine.cz jasně popíše, co znamená pojem wellbeing a jak se tato hodnota či kritérium dá vnést do škol a podle ní učit, a že to prospívá jednoznačně žákům i učitelům. Https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-do-skol-ma-nove-prijit-i-wellbeing-neni-jasne-jak-to-ucit-40407989 - O pár dní později, 6. září na Novinkách.cz vyjde článek se zavádějícím titulkem, že „není jasné, jak to učit“ a u něj nesmyslná anketa hrající na nejnižší pudy a nejnižší společný jmenovatel vzdělanosti. Téměř 60 % hlasujících odmítne zavedení wellbeingu striktně („Ne, je to zbytečná ztráta času na úkor klasického školního vzdělávání“), 10 % to nepovažuje za důležité a zbývá jen 30 % lidí, kteří pochopili větu „Z mezinárodních šetření vyplývá jasná souvislost mezi pocitem wellbeingu a vzdělávacími výsledky“ (čili, že to nemůže být „na úkor vzdělávání“ a podobnou otázku vůbec nelze pokládat). Anketa i diskuse pod článkem dokládají, že většině zúčastněných lidí chybí sekundární gramotnost, jakékoli pozitivní myšlení i otevřenost změnám a jejich projevy se smutnou přesností ukazují, jak špatné vzdělání jim poskytlo školství v minulosti.
Tento postoj vyzařuje mnoho lidí, co jsou ubití životem, až úplně ztratí fantazii a naději a najedou na otrockou morálku „tak to vždycky bylo a bude“ a ještě mají pocit, že jsou chytří a musí to někomu „poradit“
Viz otřesně hloupý a přízemní článek Ivy Špačkové míjející se se vším, co bylo na kauze režisérky Darii Kashcheevy podstatné (https://www.irozhlas.cz/komentare/zivot-je-tezky-nikdo-nema-narok-na-nic-za-vse-dobre-nalezi-jen-vdek_2404040629_job); a srovnej, o co doopravdy šlo - https://art.ceskatelevize.cz/inside/komentar-projev-na-ceskych-lvech-aneb-co-ty-filmarky-po-nas-vubec-chteji-jANLr (Kamil Fila, 15. 3. 2024) či podcast https://open.spotify.com/episode/2lr7FB3ZYu0fMkTEchfSWq
Není ani divu, že v průzkumu Michiganské univerzity z roku 2022 jsme skončili mezi zeměmi s nejnižší úrovní empatie na světě
https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/1949142-psychologove-sestavili-zebricek-nejvice-empatickych-zemi-sveta-cesko-skoncilo-u-dna (3. 11. 2016), americký psaný popularizační zdroj https://msutoday.msu.edu/news/2016/is-america-still-an-empathetic-and-generous-giant (14. 10. 2016) a původní výzkum https://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1177/0022022116673910 (14. 10. 2016). Z něj plyne, že 7 z 10 nejméně empatických zemí se nachází ve Východní Evropě.
V Česku bohužel stále lehce převládá až programová snaha předat další generaci stejné trauma, které měla generace předchozí
Opět přiznávám, že jsem tyto formulace nasál z éteru a už nevím, kdo je pronesl. Beru ale poslední dvě kapitoly jako puzzle myšlenek, které se skládají v nějaký souvislý obraz. Uvítám, přihlásí-li se původní autoři či autorky.
Naopak proti takovým snahám bojují
Stanovisko Unie rodinných advokátů č. 9/2019 k záměru veřejné ochránkyně práv zakázat fyzické tresty -
„Unie rodinných advokátů nepodporuje přijetí zákona, který výslovně zakáže fyzické trestání dětí, kterýžto záměr zveřejnila veřejná ochránkyně práv. Další právní norma nebude mít žádný praktický dopad, půjde jen o pokrytecké plnění závazků plynoucích naší zemi z mezinárodních smluv. Týrání dětí je již dostatečně sankcionováno vnitrostátním právem a další ingerence státu do rodiny není vhodná ani nezbytná. Výslovný zákaz navíc povede ke zneužívání v opatrovnických sporech. Větším utrpením pro dítě je rodičovská lhostejnost na jedné straně nebo neustálý psychický tlak a dusivá atmosféra v rodině na druhé straně, o čemž se na veřejnosti nehovoří, ani se toto jednání nepranýřuje.“ – Samozřejmě, vůbec se o tom nemluví, nevnímají to především lidé v kómatu. Formulací vhodnou k vypíchnutí je „pokrytecké plnění závazků plynoucích naší zemi z mezinárodních smluv“, z níž plyne, že v zahraničí to dělají špatně, nerozumí lidským právům a u nás jsme opět nejchytřejší a máme tu lepší praxi, přestože tu lidská práva byla desítky let pošlapávána totalitním režimem. Unie rodinných advokátů je rovněž proti zálohovanému výživnému a odmítá pomoci matkám samoživitelkám. Je pochopitelně proti manželství stejnopohlavních párů a Istanbulské úmluvě. Jediným štěstím je, že nejde o důležitou instituci a pouze spolek, jehož příslušníci a příslušnice se sami dobrovolně cejchují jako zpátečníci.