Velmi
pozdni.cz

Kniha 2 02 Datový horor

Kapitoly

Vše Kapitoly

14. „Proč si myslíte, že je desetkrát více zdravotních sester než bratrů?“

14. „Proč si myslíte, že je desetkrát více zdravotních sester než bratrů?“
228
Pokusit se z nich složit úplnější obraz poznání

Pro rychlý přehled, co znamenala tzv. standpoint theory, viz https://en.wikipedia.org/wiki/Standpoint_theory. Neprezentuji tento přístup jako dokonalý a nekritizovatelný. Chápání objektivity ve vědě podléhá stálému vývoji.

229
Jinak se to v jeho textech odvolávkami na něj jenom hemží

Uzlova kniha Intimní slasti a strasti (2009) má na obálce kresbu pralidí: muž s kyjem a pazourkem podává přesličku ženě, která má na hlavě kokosový ořech a na ramenou malého krokodýla jako kabelku. Jedná se o druh karikatury, který je myšlený vážně – odmyslíme si přehnané či nerealistické znaky, ale ve sdělení zůstane určité významové jádro. Muži jsou lovci, dvoří se ženám, ty jsou marnivé parádnice a žijí z darů od mužů.

229
A na základě toho si pak začali přisvojovat větší zásluhy a následně i větší část výsledků práce

Obecně známý fakt formulačně přebírám z blogu feministického praotce Igora Indrucha: https://indruch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=499210 (15. 3. 2016)

231
Tak se ctnosti, specificky ženské ctnosti, obracejí proti nim samým, tak se mravné a něžné stránky jejich povahy stávají prostředkem k jejich utrpení

Karl Marx: Kapitál I, Praha 1963, s. 429-430.

231
Sociolog Raymond E. Pahl ve své knize O práci

Raymond Edward Pahl: On Work. Historical, Comparative, and Theoretical Approaches. Oxford 1988.

234
Vede ke stálosti struktury dělby práce

Pierre Bourdieu. Nadvláda mužů, česky 1998 (s. 85-86)

234
Velká část z nich však nejsou Arabové, ale filipínští imigranti

Případ Saúdské Arábie je excesivní a rozhodně zde nejde o příklad rovnoprávnosti. Jedná se o stejný fenomén jako se stevardy v letadlech – tuto práci musí dělat muži, protože někteří z věřících by nedovolili, aby se o ně starala cizí žena.

234
Stejný problém řeší i Čína, další zprávy mluví o tom, že policisté v Thajsku běžně asistují u porodů a součástí jejich výcviku je i školení na tyto situace

https://realmanswork.wordpress.com/2012/05/05/male-nurses-worldwide/ Tento zdroj uvádí i příklad thajského policisty, který za deset let služby pomohl odrodit přes 80 dětí.

236
Více ještě v poznámce, kde je řada dalších konkrétních čísel, rozlišujících nejen ženy a muže, ale i věkové skupiny, vzdělání, regiony a profese…

Text z webu cíleně utínám v polovině, zde jeho dokončení: Pokud odhlédneme od jednotlivých pracovních oborů a zaměříme se na jednotlivé pracovní pozice a ocenění práce žen a mužů, nacházíme naopak největší GPG tam, kde je zastoupení žen velmi malé – například v řídicích pozicích. V kategorii nejvyšší představitelé či představitelky společností jsou ženy zastoupeny jen z 18 % a GPG (rozdíl v odměňování) dosahuje výše 36 %. Vysoký rozdíl na řídicích pozicích je ovlivněn i tzv. skleněným stropem neboli neviditelným systémem překážek, který ženám znemožňuje přístup do vyšších pozic. K dalším příčinám samotné existence GPG patří též netransparentní odměňování, nedostatečné či nedostupné možnosti slaďování práce a rodinných záležitostí a často též stále existující stereotypy ve volbě povolání u žen i mužů (dle zakořeněného dělení práce na „ženské“ a „mužské“). Hodnota GPG se výrazně mění s věkem. Nejvyšší je mezi 40 – 44 lety, kdy dosahuje 25 %. Je to období, kdy na ženy v největší míře dopadá péče o děti. Poměrně vysoké rozdíly 10 % se však vyskytují i mezi muži a ženami do 24 let, z nichž většina ještě vlastní děti nemá. Vliv na výši GPG tedy nemá jen péče o dítě, ale už samotné očekávání, že žena jednou pečovat bude (bez ohledu na to, zda a kdy k tomu dojde). GPG je nejnižší u lidí se základním vzděláním (15 %). Nejvyšší (26 %) je naopak u lidí vysokoškolsky vzdělaných. A to i přesto, že v ekonomicky aktivní populaci (16–64 let) převládají vysokoškolačky nad vysokoškoláky. Výše GPG se liší i podle regionů. Největší rozdíly v odměňování aktuálně existují v Praze (22 %) a v krajích s vyššími průměrnými mzdami. S největším průměrným GPG se setkáváme u zaměstnání s nejvyšší průměrnou měsíční mzdou. Vůbec nejvyšší rozdíly v odměňování (neuvěřitelných 45 %) jsou mezi finančními makléři a makléřkami, což představuje téměř 400 000 Kč ročně. Nejnižší rozdíly jsou naopak u kuchařů a kuchařek (-1 %). Průměrnou mzdu mužů převyšuje průměrná mzda žen jen ve 2 % typů zaměstnání – hodnota GPG se tu ale v přepočtu pohybuje maximálně v řádu stokorun, přičemž častěji se jedná o rozdíly ještě menší. Pokud na pracovišti existuje kolektivní smlouva, představuje průměrný GPG 17 %, bez ní se jeho výše pohybuje okolo 19 %. Kolektivní smlouva se zároveň vyplatí i mužům, zajišťuje totiž vyšší průměrné mzdy všem, a to bez ohledu na pohlaví. To samozřejmě platí i pro firmy ve státním vlastnictví (GPG 16 %), v nichž se – ve srovnání se sektorem soukromým (GPG 22 %) – obecně setkáváme s vyššími průměrnými mzdami mužů i žen i menšími rozdíly v odměňování. Pakliže chcete tyto poznatky podané jednodušeji v mluvené formě, můžete si dohledat rozhovor s  Helenou Skálovou v DVTV z 20. dubna 2016: : https://video.aktualne.cz/dvtv/kvoty-narovnavaji-startovni-caru-rika-sefka-gender-studies/r~de5195c0e44511e4875c002590604f2e/ Všimněte si rovněž, že rozdíl v odpracovaných hodinách mezi českými muži a ženami je zhruba 13 % (viz minulá kapitola), zatímco GPG kolísá a oněch 13 % výrazně překračuje.

236
Jak vidno, jde o komplexní problém, ale existuje v něm přehledné rozlišování

http://sok.bz/clanky/2022/jsou-zeny-za-stejnou-praci-skutecne-odmenovani-mene-nez-muzi (text vyšel 6. 8. 2022 i v Lidových novinách) Do polemiky se zavedeným pojetím GPG se pustil např. filosof Petr Kužel. Dočkal se přitom velmi kritických reakcí a byl obviněný z nekompetence. Tím, že odstranil všechny proměnné, které mají vliv na konečná čísla u GPG, počítal jen „srovnávání právníka s právničkou, co jsou ve stejné firmě na stejné pozici“, takže rozdíl podle něj činí pouhých 5 %. GPG však nikdy nestál jen na takto počítaném čísle, ale na všech faktorech kolem, jako je např. vliv mateřské. Tyto faktory se promítají do náboru žen, které děti nemají, a dostávají tak horší typy smluv. Text trpí obvyklými slepými skvrnami, např. neřeší odlišný přístup při vyjednávání vyšší mzdy – tedy že zaměstnavatelé často jinak vnímají, když vyjednává žena, a když muž.

237
Nejlépe na budoucnost připravenou mladou generaci

Je oblíbené tuto tezi rozporovat, protože Finsko lehce kleslo v mezinárodním srovnávacím žebříčku. Vtip je v tom, že finské školství preferuje i jiné kvality, než jsou v mezinárodních měřítcích, děti dosahují srovnatelných výsledků s menší mírou biflování a celkově jsou lépe připraveny na praktický život. (Viz např. inspiraci zde: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/finske-skolstvi-patri-k-nejlepsim-zde-jsou-jeho-vychytavky/r~62801878814311e9819e0cc47ab5f122/) Obecně ale nelze žádný systém stavět na piedestal, každá země a kultura čelí vlastním problémům. Podstatné je, že bez zvýšení investic do školství a reformy systému výuky se nepohneme a budeme dále zaostávat.

238
Důležitost těchto profesí jsme pocítili během pandemie covidu

Viz zdroj v poznámce 17

240
V USA mezi řídicími pracovníky má 90 % mužů děti, avšak pouze 35 % žen je matkami

Kniha Sexuální všehochuť (2014), kapitola Ženy v politice, s 201

240
Zatímco u mužů za tu dobu vzrostla šance na získání stálého úvazku o 19 %

Caroline Criado Perez. Invisible Women: Exposting Data Bias in a World Designed for Men. 2019

241
Neposílají je ani na školení a nepočítají s nimi předem jako s vedoucími týmu

U tohoto odstavce si nepamatuji autora nebo autorku, ale přebírám celou myšlenku s minimálními úpravami.

243
Na stejné pozici mají konkrétní ženy v porovnání s konkrétními muži velký rozdíl v platu

Existují rozbory jako ten z týdeníku The Economist z roku 2017, které říkají, že „to není tak zlé“. https://www.reflex.cz/clanek/komentare/81055/platove-rozdily-mezi-zenami-a-muzi-prakticky-neexistuji-ukazuje-studie.html (6. 8. 2017) Pod zavádějícím titulkem se pak ukrývá již diferencovanější popis: „V Británii sice tedy ženy v průměru vydělávají o 29 % méně“ (pohoda, tabáček, koho to vzrušuje, však ať ty důchodkyně bez úspor klidně jedí jen suché kůrky), ale „při práci na stejné úrovni, pak je rozdíl už jenom 9 %. Pokud navíc budeme zjišťovat rozdíly jen uvnitř stejných firem, rozdíl se smrskne na 2,6 %. (…) Příčina rozdílů je v drtivé většině případů čistě v tom, jaké pozice muži a ženy obsazují. Tedy, že ženy jsou v průměru na hůře placených pozicích, které však, obsadí-li muž, bude placen stejně (špatně) jako žena.“ – Tímto se ale víceméně opakuje jen to, co v této kapitole padlo už dříve. Problém je, že podceňujeme, jak často jsou ženy na nižších pozicích nebo dělají obecně méně placená povolání, a jak málokdy mají při srovnatelné kvalifikaci opravdu stejná místa, natožpak platy. Toto přehlížení je pro celou debatu o gender pay gapu nesmírně typické a opakuje se s takovou úmorností, že si nezaslouží si nic jiného než opakování pouze pod čarou v poznámkovém aparátu.

245
Napsala knihu Proč jsme tak naštvané (2022) a provozuje podcast Pay Gap

https://a2larm.cz/tema/podcast-pay-gap/ - Podcast začal v říjnu 2022, v době uzávěrky této kapitoly v září 2024 měl 28 dílů.

245
Přitom panuje celkem shoda na tom, že pro společnost je z různých důvodů výhodnější, aby trh práce byl segregovaný méně

Osobní sdělení v elektronické komunikaci, srpen 2021.

246
Zároveň by bylo nutné vytvořit dostatek míst v předškolní péči pro nejmenší děti

Ve Švédsku si oba rodiče mohou dohromady vzít až 480 dní rodičovské dovolené, o které se mohou různými způsoby podělit. Finsko rovněž zavedlo genderově neutrální systém rodičovských dovolených, který umožňuje oběma rodičům nastoupit na 160 dní placené dovolené, které si mezi sebou mohou do určité míry převádět. Rodičovská dovolená v ČR nás vypadá tak, že jediný rozdíl, který děláme, je mezi prvním a druhým rodičem. První, který chce využít větší část své rodičovské dovolené, dostane volno a finanční kompenzaci na 18 týdnů, ten druhý má opět volno a kompenzaci na 8 týdnů a je to jen na rodičích, jestli bude první muž a pak žena, nebo naopak https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/finsky-ministr-obrany-kaikkonen-rodicovska-dovolena_2212200740_gen (20. 12. 2022)

249
Je jich mnoho, nejsou to výjimky, ale až pětina z nich

https://www.lidovky.cz/domov/ja-to-dite-nemela-mit-litovat-materstvi-patri-mezi-nejvetsi-soucasna-tabu.A160917_144113_ln_domov_ele (Lucie Zídková, 19. 9. 2016) – V Německu vznikl i první názorový průzkum na toto téma. Téměř pětina z 1200 oslovených rodičů obou pohlaví udala, že kdyby se měli dnes rozhodovat znovu, děti by neměli (osm procent s tímto výrokem souhlasilo „naprosto“, dalších jedenáct procent „spíše“). https://yougov.co.uk/topics/society/articles-reports/2021/06/24/one-twelve-parents-say-they-regret-having-children Novější výzkum z Británie potvrzuje zhruba totéž, každý dvanáctý rodič (8 % z celkového počtu) silně lituje toho, že má děti. Se vzrůstajícím věkem respondentů klesá počet těch, co litují. Buďto je to dáno jistou ztrátou paměti, anebo se zvyšuje odměna v podobě odchovaných dětí, případně dalších generací.

249
Nejde ani o ty ženy, jež se předem rozhodnou děti nemít a nikdy svůj názor nezmění

https://www.ted.com/talks/christen_reighter_i_don_t_want_children_stop_telling_me_i_ll_change_my_mind Je pozoruhodné, že zatímco mužům se nevyčítá, že nemají děti, u žen, které se rozhodnou být bezdětné, je to vždy téma, něco, co je negativně definuje a co lidem dává zdánlivé právo je zpochybňovat, přemlouvat a citově vydírat („Budeš osamělá, kdo se o tebe ve stáří postará?“).

249
V roce 2014 uveřejnila izraelská socioložka Orna Donath kvalitativní studii o ženách, které litují, že se staly matkami

https://www.lidovky.cz/domov/ja-to-dite-nemela-mit-litovat-materstvi-patri-mezi-nejvetsi-soucasna-tabu.A160917_144113_ln_domov_ele (19. 9. 2016). Další články na stejné téma, vždy s jiným úhlem pohledu a různými osobními příběhy: https://www.heroine.cz/rodina-a-vychova/3881-lituji-ze-se-staly-matkami-a-boji-se-o-tom-mluvit (Michaela Sladká, 14. 1. 2021), https://zena.aktualne.cz/dceru-miluji-ale-materstvi-nesnasim-matky-ktere-tato-role-ne/r~d49a0516a44211eca0d8ac1f6b220ee8/ (Klára Elšíková, 24. 3. 2022) a https://refresher.cz/119144--Posledni-den-meho-zivota-byl-den-pred-synovym-narozenim-Rodicovstvi-neni-pro-kazdeho-aneb-kdyz-matky-lituji (Tereza Šnajdrová, 4. 8. 2022). Navazující článek, kde se srovnávají podmínky na mateřské v Česku a ve Francii a ukazuje se, že každý systém má své nevýhody: https://refresher.cz/119314-Proc-se-ceske-matky-citi-v-pasti-Francouzska-materska-je-jako-z-jineho-sveta-rika-kulturolozka-Tereza-Konradova (Alena Julie Novotná, 8. 8. 2022)

251
V dílu Teorie rovnosti předvedl směšné divadlo, že jeho synové domácí práce dělat nebudou, protože nechtějí

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/216562262600003-teorie-rovnosti/ Tomského konfrontace s Lauder začíná zhruba od 40. minuty, předtím film necelých deset minut věnuje semináři spolku Bílého heterosexuálního muže, kde defilují jedny z nejhorších postav české mediální scény: Tomio Okamura, Ladislav Jakl, Petr Hampl, Benjamin Kuras či Václav Vlk st.

15. Modré mužské mozky a růžové ženské mozky

15. Modré mužské mozky a růžové ženské mozky
256
Žádná z publikací Radima Uzla není ve všeobecně uznávaných databázích vědeckých prací (Scopus, Web of Science, PubMed)

Pro úplnost, jediný Scopus obsahuje jeho kratičké články na téma antikoncepce s několika spoluautory, ale žádný výzkum na téma rozdělení péče u mužů a žen. Od roku 1992 do roku 2006 má Radim Uzel pouhých 10 záznamů s mizivým množstvím 26 citací v jiných pracích. Radim Uzel o svých „výzkumech“ skutečně píše ve svých popularizačních knihách tak, jak to zde cituji, neupírám mu žádný kontext. Nikdy nedatuje, nikdy nezdrojuje, ani nejmenuje název výzkumu, ani spoluautory a spoluautorky.

256
Jsou sice častěji nemocné, ale umírají později

I tady je spousta faktorů sociálních. Ženy například bývají častěji nemocné i proto, že tráví více času s dětmi, které jsou často nemocné, protože jejich imunitní systém se teprve vyvíjí (tím se ovšem nakonec zpětně posiluje imunitní systém žen). Ženy jsou navyklé se zdravěji stravovat, protože je na ně vyvíjen větší nátlak „dobře vypadat“, méně kouří a pijí alkohol, protože je to pro ně společensky více vhodné, a sekundárním efektem pak je, že žijí déle. Stejně tak jsou navyklejší více řešit své duševní zdraví, protože svěřování se a rozebírání sebe sama u nich není nahlíženo jako druh slabosti. Kultura ženy i výrazně méně podněcuje riskovat a předvádět se, viz kapitoly 11, 12 a 13.

257
Co je tedy tím svatým grálem biologických esencialistů? Teorie cambridgeského profesora psychologie Simona Barona-Cohena, že muži mají sklony k systematizaci (racionalitě) a ženy k empatizaci (emocionalitě)

https://www.math.kth.se/matstat/gru/5b1501/F/sex.pdf

257
Simon Baron-Cohen

Pokud nemůžete vydržet nedočkavostí, tak ano, je to o třináct let starší bratranec komika Sachy Barona-Cohena, jenž zase na Cambridgi studoval historii.

258
Přitom jak se ukázalo, šlo o Summersův osobní způsob vedení a rozhodování, komu prodlouží smlouvu

https://www.theguardian.com/science/2005/jan/18/educationsgendergap.genderissues Why women are poor at science by Harvard president (18. 2. 2005). Za Summersovy vlády na Harvardu poklesl počet profesorek s definitivou (pracovní poměr, který je prakticky nevypověditelný) z 36 % na 13 %. V roce 2004 byly pouze čtyři z dvaatřiceti definitiv nabídnuty ženám.

259
Ti uvádějí, že 80 % lidí je jasně vyhraněných mužsky či žensky (gender sedí k pohlaví), 10 % je smíšených a 10 % opačných

Všechno, co byste měli vědět o mužích a ženách (česky 2015). Jedná se o digest knih Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách (1998), Proč muži lžou a ženy pláčou (2002) a Proč muži chtějí sex a ženy potřebují lásku (2009).

259
Jejich sociální bublinu a klientelu tvoří omezený typ lidí, kteří stereotypy naplňují, nebo se v nich chtějí vidět

Trochu podrobněji bude jejich přístupu věnována 16. kapitola o používání jazyka a poté 22. kapitola věnovaná párovému soužití a vadným terapeutickým radám.

260
Systematicky ono schéma „mýtu o Marsu a Venuši“, jež se zákeřně snaží převléct za vědu, popsala sociolingvistka Deborah Cameron v roce 2007

Deborah Cameron: Mýtus o Marsu a Venuši, česky 2017.

264
Překvapivě nebyl velký rozdíl ani v síle stisku ruky – 0,66 směrodatné odchylky, což je podobné třeba u agresivity

Z toho, že u mužů ve skutečnosti není agresivita výrazně větší než u žen, ale přesto páchají mnohem více násilných zločinů, si můžeme vyvodit, že to dělají čistě proto, že cítí, že jim to projde (což u znásilnění bohužel platí, jak ukazuje 2. kapitola), nebo očekávají, že se to od nich očekává (jako důkaz mužnosti, viz kapitolu 13) a nemají takové zábrany, jako mají ženy, jež jsou společností mnohem víc disciplinovány (viz kapitolu 11).

265
Kde vůbec je schovaný onen „nekorektní výzkum“

Uzlovy výzkumy, alespoň tak, jak je popisuje ve svých knihách, měly většinou tu podobu, že rozdal pár desítek nebo stovek dotazníků svým kolegům a kolegyním na nějaké domácí sexuologické konferenci a z jejich výsledků pak vyvozoval senzační závěry, například, že starší lékařky jsou méně ochotné předepisovat mladým dívkám antikoncepci. Podle Uzla je jediné možné vysvětlení, že starší ženy závidí mladším, že s nimi někdo chce mít sex. Tím bychom mohli otázku ohledně kvality Uzlových výzkumů považovat víceméně za zodpovězenou.

265
Saini však zmiňuje nejrozsáhlejší kolektivní výzkum z univerzity v Edinburghu z roku 2008 provedený na 11 tisících dětí, jenž nic takového neprokázal

Inferior: How Science Got Women Wrong – and the New Research That's Rewriting the Story, 2017 (česky Od přírody podřadné – Jak se věda mýlila v ženách, 2018, Academia)

266
Další špičková neurovědkyně, izraelská profesorka Daphna Joel

https://www.youtube.com/watch?v=rYpDU040yzc (8. 10. 2012, TEDxJaffa – Daphna Joel – Are brains male or female?) Sumář jejích poznatků s názornou infografikou najdete v tomto TED talku.

272
Muži, kteří vykazovali aktivitu pouze v levé hemisféře, nebyli pomalejší ani méně přesní než ženy, jež vykazovaly aktivitu v obou hemisférách

Neuroreport, 9, 12, 24. srpna 1998, s. 2803-2807. Citováno dle Deborah Cameron, Mýtus o Marsu a Venuši, s. 144.

272
„Zastaví-li muž jedoucí autem, aby si přečetl silniční ukazatel, co udělá s rádiem? Ztiší ho!“

Zde jenom jeden příklad, jak Peasovi, kteří nejsou vědci ale jen obchodníci s pseudopsychologií, zpětně zmatečně působí na vědce. V časopise Vesmír v roce 2006 profesor neurofyziologie a biofyziky František Vyskočil s odvoláním na „pěkné knížky B. a A. Peasových“ rozepisuje rozdíly mezi muži a ženami na úrovni pěti smyslů i druhu přemýšlení. Ke sluchu píše: „Mužský mozek je však naprogramován tak, aby zachytil zvuky spojené s pohybem. Muže v jediné vteřině zcela probudí větvička narážející v noci zvenčí na okno. Je připraven bránit se proti možnému útoku, nikoliv tišit vrnící dítě, což ovšem neznamená, že to v případě nutnosti nemůže udělat. Jen ho to stojí víc přemáhání.“ (https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-7/rozdily-mezi-muzem-zenou.html, 13. 7. 2006) – Komické není jenom to, že pan profesor neví, že vrní hlavně kočky a že vrnění znamená být ve stavu naprosté spokojenosti a blaha, takže není potřeba nic a nikoho tišit. (Nejspíš to ale jako „správný muž“ nikdy nedělal a tímto to jenom dosvědčuje.) Celý článek se ale hlavně snaží hledat sociální projevy, které odpovídají určitým stereotypům (navíc svázaným s určitou generací a střední třídou) a nejde vlastně o biologii, i když se text tak tváří. Není ani od věci dodat, že František Vyskočil se dlouhodobě hlásil k sektě Svědků Jehovových.

272
Nelze ovšem vyloučit, že jde o osobní problém Alana Pease, tím by se vše vysvětlilo

Osobně mi to přijde absurdní, protože jsem zvyklý psát při poslouchání hudby a hudba mi mnohdy pomáhá se soustředit; můžu poslouchat podcast nebo online rádio puštěné nahlas a dívat se na video o něčem úplně jiném se ztlumeným zvukem (například trailery, sportovní záznamy, gameplay, mash-upy, virály nebo akční scény z filmů, co už znám); můžu číst jednoduchý článek v češtině či angličtině a zároveň slyšet, o čem mluví lidé ve vedlejší místnosti, a reagovat, pokud se hovor týká mě nebo něčeho, co mě zajímá; případně dokážu editovat text či dělat libovolnou lehce mechanickou práci s vyplňováním tabulek nebo klikáním na určité ikonky a vedle poslouchat a napůl oka sledovat puštěný film, který je pro mě nový a neznám dopředu jeho děj a dialogy (a zároveň ho nebudu muset recenzovat). A všechny tyto činnosti vidím provádět i některé jiné filmové a kulturní publicisty. „Nenormální“ mi naopak připadají lidé, kteří to neumějí, což pokládám v naší profesi za hendikep. Pozoruji, že to nezvládají spíš někteří starší lidé bez ohledu na to, zda jde o muže či ženy, a uvědomuji si, že jde zčásti o syndrom rozptýleného vědomí typického pro současnou těkavou dobu. U hluboké práce se, samozřejmě, chovám jinak, a na plné soustředění je potřeba odfiltrovat rušivé vlivy, někdy třeba i nepořádek ze stolu nebo zorného pole v pokoji, a temnota kinosálu je předpokladem intenzivního hlubokého zážitku. Mám problém psát, pokud slyším hlasy mluvící nebo zpívající česky, tam se mi začnou mísit slova a nedovedu se soustředit. Vyvozovat z toho něco o obecném fungování mužského mozku ale nehodlám.

273
V roce 2017 byl dokonce uveden celovečerní hraný film The Female Brain, kde je postava doktorky Julie, která vysvětluje fungování mozku přesně podle Louann Brizendine

Zajímavý paradox: film napsala, režírovala a hlavní roli v něm hraje stand-up komička Whitney Cummings, jež jinak proslula svou emancipovaností; vystupovala například jako první žena v arabských státech se samostatnou show a proslula hláškou: „Neznám žádnou ženu, které by kdy pomohlo, že spala s producentem. Kdyby to fungovalo, dělala bych to.“

273
Časopis Newsweek po premiéře snímku vydal článek, který s pomocí pěti špičkových neurovědkyň vyvrací základní nesmysly

https://www.newsweek.com/science-behind-female-brain-802319 (2. 10. 2018) Zpovídanými jsou již citované Gina Rippon, Daphna Joel a Cordelia Fine, dále neuroložka a endokrinoložka Sari van Anders a neurovědkyně Gillian Einstein.

275
„Koneckonců, jsme přece stejný druh“

Alina Tugend, "Engendering Sons". California (Winter 2014): 48-49.

275
Autoři studie, která vyšla v červnu 2021 v odborném časopise Neuroscience & Behavioral Reviews na základě analýzy všech studií za posledních třicet let (!) upozorňují, že společenské nerovnosti není možné zdůvodňovat odlišnou biologickou stavbou mozků

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0149763421000804 - Dump the “dimorphism”: Comprehensive synthesis of human brain studies reveals few male-female differences beyond size. Neuroscience & Biobehavioral Reviews. Volume 125, June 2021, Pages 667-697. Lise Eliot, Adnan Ahmed, Hiba Khan, Julie Patel.

276
Biologicky jsme stvořeni tak, abychom se navzájem doplňovali

Osobní sdělení pro Angelu Saini zaznamenané v citované knize.

278
Zdánlivé rozdíly mezi pohlavími mizí, když je necháte intenzivně několik hodin nebo dní provádět určitou činnost, což platí zvláště pro dovednosti v digitálním světě

How Important Is the Digital Divide? The Relation of Computer and Videogame Usage to Gender Differences in Mental Rotation Ability https://link.springer.com/article/10.1007/s11199-005-6765-0 Melissa S. Terlecki & Nora S. Newcombe. Sex Roles, volume 53, pages 433-441 (2005).

279
Více se s nimi pohazuje ve vzduchu nebo do nich ve hře šťoucháme a povzbuzujeme je v pohybu

Je pozoruhodné, že stejné příklady podněcování dětí uvádějí i esencialisté Alan a Barbara Peasovi, jenom dospívají (jako obvykle bez další argumentace) k tomu, že chování rodičů nemá vliv. Při čtení jejich knih si většinu času připadáte, že sledujete okázalé cvičení v ignoranci.

281
Pokud ženy uslyší, že v něčem nebudou dobré, potom v tom dobré nejsou

Jedná se o jeden z mnoha dokladů „sebenaplňujícího se proroctví“ neboli Thomasova teorému definovaného už ve 20. letech minulého století: Pokud je nějaká situace definovaná lidmi jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích. Lidské chování reaguje nejen na objektivní charakteristiky situace, ale i na význam, jenž situace pro člověka má. Když člověk připíše situaci nějaký význam, jeho následné chování, případně důsledky tohoto chování, je vymezeno právě tímto připsaným významem. Pokud je například student přesvědčený, že zkoušku nezvládne, věnuje více času obavám a starostem než samotnému studiu. Předchozí neoprávněná úzkost se promění na oprávněný strach a je jasné, že student zkouškou opravdu neprojde. (Velký sociologický slovník. Karolinum, 1996)

281
Naopak obory, ve kterých respondenti více oceňovali pracovitost, měly vyšší zastoupení žen

https://science.sciencemag.org/content/347/6219/262 Expectations of brilliance underlie gender distributions across academic disciplines. Science. 16 Jan 2015, Vol 347, Issue 6219. pp. 262-265

282
Pro vysvětlení, že je to z biologických důvodů, je tu jen málo prostoru“, řekl jeden z autorů studie, profesor kognitivní psychologie Merim Bilalic, jenž se na výzkumy šachů a inteligence zaměřuje mnoho let

https://scholar.google.com/citations?user=-p44Jc0AAAAJ

283
Příběh totiž při vší vypravěčské suverenitě působí, jako by šlo o konjunkturálně žádaný příběh o ženské emancipaci a právě reálný předobraz by mohl ospravedlnit jeho existenci

Minisérie, jež nyní přivedla mnoho dívek k hraní šachů, přitom vyvolala i skandál kvůli svému sexismu. V jedné scéně se totiž přímo odkazuje na žijící gruzínskou velmistryni Nonu Gaprindašvili, z níž udělají „Rusku“ a tvrdí o ní, že nikdy závodně nehrála proti mužům, ačkoli v reálu proti nim hrála. Gaprindašvili to považovala za „znevažující dezinformaci“ a v srpnu 2021 podala na Netflix žalobu. https://www.nytimes.com/2021/09/16/arts/television/queens-gambit-lawsuit.html

284
Vůbec nemůžeme předvídat, kam se druh homo sapiens bude vyvíjet dál

Na závěr kapitoly připojuji ještě relativizující poznámku k tomu, co doposud padlo. Ani zmiňovaná metastudie Lise Elliot není konečnou odpovědí, ostatně takto věda nefunguje. Každá vědecká práce se jen vystavuje další kritice a přezkoumání. Jenomže ony „esenciální rozdíly“ se už nikdy nestanou esenciálními. Zásadní, obří odlišnosti se stávají pouze „malými systematickými“ rozdíly. Dosud tu panovalo černobílé schematické dělení. Pokud relativizují už relativizující práce, o nichž mluví tato kapitola, výsledkem nikdy nebude návrat k původnímu stavu.
Zde uvádím pro zajímavost několik kritik Lise Elliot - https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0149763421003948, https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0149763421003900,
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9327177/ a https://journals.sagepub.com/doi/epub/10.1177/1747021820960707