Velmi
pozdni.cz

Kniha 1 01 True crime satira

Kapitoly

Vše Kapitoly

01. Faunovo velmi pozdní odpoledne se nachýlilo k soumraku

01. Faunovo velmi pozdní odpoledne se nachýlilo k soumraku
K této kapitole nejsou žádné poznámky

02. Tisíckrát opakovaná lež – „Polovina si to vymyslí“

02. Tisíckrát opakovaná lež – „Polovina si to vymyslí“
44
Například, že znásilněných žen v populaci je výrazně více, kolem 9 % a mužů, co někdy někoho v životě znásilnili, kolem 5 %

K prostudování jsou přístupné např. tyto materiály: FRA – Agentura Evropské unie pro základní práv: Násilí na ženách:
průzkum napříč EU (2014) https://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014-vaw-survey-at-a-glance-oct14_cs.pdf, Pod hladinou: Fakta a mýty o znásilnění (sborník, editorka Kristýna Ciprová) https://aa.ecn.cz/img_upload/8b47a03bf445e4c3031ce326c68558ae/publikace_final_pdf.pdf, publikaci Stop znásilnění.
Analýza stavu pomoci obětem znásilnění v České republice https://www.persefona.cz/download/analyzaStopZnasilneni.pdf či rozhovor https://denikn.cz/6666/nikdo-mi-to-nebude-verit-budu-za-kravu-myty-a-fakta-o-sexualnim-nasili/. Pokud z nějakého důvodu nevěříte institucím EU, tak domácí výzkumy našich sexuologu poskytují víceméně stejná čísla; tyto výzkumy byly dělané opakovaně (1993, 1998, 2003 a 2008, 2013 - http://abicko.avcr.cz/2014/09/09/index.html); poslední verze zde - Zvěřina J., Weiss P.: Sexuální chování obyvatel České republiky. Rodinné listy, 2014, č. • no. 3, s. • p. 39-40. ISSN 1805-0824. Zajímavé určitě je porovnat některá specifika s americkým kontextem: https://www.rainn.org/statistics/victims-sexual-violence
Pro širokou veřejnost je například už nepřijatelný výzkum uveřejněný v únoru 2024, z nějž vychází, že 58 % žen se setkalo s nějakou formou sexuálního násilí a 20 % procent oslovených žen přiznalo, že byly znásilněny. 76 % obětí pak uvedlo, že sexuální násilí mělo dopady na jejich zdraví, 12 % z nich přimělo uvažovat o sebevraždě či se o ni pokusit. Průzkum, v němž odpovídalo 5042 žen od 18 do 65 let (a jde tedy o velmi reprezentativní vzorek), si nechala vypracovat organizace proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí společně s agenturou MindBridge Consulting. Z veřejného zdravotního pojištění jde na léčbu dopadů znásilnění (chronické nemoci duševní i fyzické, reprodukční problémy, pohlavní choroby) ročně 2,3 miliardy korun. Výzkum zohledňuje tři desítky situací a pět desítek forem násilí. Znásilnění zahrnuje sex pod nátlakem, proti vůli, vynucený, nechtěný, bez vědomí či pokračující i přes nesouhlas. Mezi formy sexuálního násilí patří třeba osahávání, vynucování kontaktu či nechtěných sexuálních praktik, „šmírování“, nucení ke sledování pornografie, posílání nevyžádaných intimních snímků, kybernásilí, obnažování osob či jejich sebeukájení na veřejnosti. Devět z deseti pachatelů byli blízcí či známí. V polovině případů to byl současný či bývalý partner a v 7 % jiný člen rodiny, ve víc než třetině známý, ve 12 % nová či náhodná známost. Polovina obětí znásilnění žádnou pomoc a podporu nevyhledala. Tři z deseti žen se svěřily blízkým. 6 % se obrátilo na poradny, psychoterapeuty či právníky. 6 % ohlásilo případ na policii. https://www.profem.cz/novinky/a/vyzkum-sexualizovane-nasili---vyskyt-dopady-a-naklady-na-zdravotni-peci (22. 2. 2024) Z tohoto výzkumu částečně vycházím ve většině knihy, ne ovšem na počátku kapitoly. Zde ani nechci odrazovat od dalšího čtení. Metodologie výzkumu je uvedena zde: https://www.profem.cz/shared/clanky/1145/Metodologie%20a%20kategorizace%20ve%20v%C3%BDzkumu%20Sexualizovan%C3%A9%20n%C3%A1sil%C3%AD%20v%C3%BDskyt,%20dopady%20a%20n%C3%A1klady%20na%20zdravotn%C3%AD%20p%C3%A9%C4%8Di%20_%20proFem%202024.pdf

44
Sexuální obtěžování na pracovišti zažívá 13 % žen

Křížková, Alena (ed.), Čermáková, Marie, Dudová, Radka, Maříková, Hana, Uhdeová, Zuzana. 2005. „Obtěžování žen a mužů a sexuální obtěžování v českém systému pracovních vztahů. Rozsah, formy, aktéři, řešení.“ MPSV ČR 2005. Praha: MPSV ČR. 88 s.

45
Pouze u skupin do sta lidí si umíte dobře zapamatovat celá jména, povolání, zda mají partnery a děti, či jaké mají osobní vlastnosti a záliby nebo soukromá trápení

Existují i moderní manažerské metody nemít v jedné firmě více než 150 lidí, aby se dokázali navzájem zapamatovat alespoň podle tváří a křestních jmen. Tomuto počtu se říká Dunbarovo číslo podle britského antropologa Robina Dunbara, jenž zkoumal vztahy mezi velikostí mozků primátů a průměrnou velikostí tlup, v nichž žijí.

47
A jak by chtěl být mýdlem ve sprše Claudie Schiffer či s ní kopulovat v pekle

„Klaus a Zeman přijdou do pekla. První předstoupí před satana Klaus. ‚Hodně jsi hřešil, Václave, pohleď na tuto ženštinu, páchnoucí, tlustou s osmi bradavicemi a třemi bradami, teď si tě odvede a navěky spolu budete kopulovat.‘ Pak jde na řadu Claudia Schiffer. ‚Hodně si hřešila Claudie, pohleď tady na Miloše Zemana...‘“ https://zpravy.aktualne.cz/domaci/milos-zeman-se-vraci-a-vypravi-vtipy/r~i:gallery:14147/ (4. 3. 2010).

47
Proslulé označení ruských aktivistek Pussy Riot za „kurvy“

Zeman rovněž zřejmě záměrně přiostřil překlad výrazu „pussy“, jímž se běžně označují i „koťátka“ a „kočičky“ a jedná se spíše o něžnější a mazlivější pojmenování ženských pohlavních orgánu; „pussy“ v žádném případě není „kunda“, jak to opakovaně a s gustem Zeman vyslovoval, kunda se v angličtině řekne „cunt“, „twat“ nebo „minge“.

48
Ekonomiku to stojí v úhrnu kolem 14, 5 miliard korun ročně

Na 14,5 miliardy Kč byly odhadnuty ekonomické dopady domácího násilí ve zvoleném roce 2012. Výsledná částka zahrnuje ztrátu produktu kvůli pracovní neschopnosti, vyplácení nemocenské a dalších sociálních dávek, náklady na léčení a krizovou pomoc a další náklady. Zdroj: Všetičková, S., Zdeněk, M., Molnár, P. Analýza ekonomických dopadů domácího násilí (2017) https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Analyza-ekonomickych-dopadu-DN.pdf a https://www.profem.cz/shared/clanky/422/EkonomDopadyDN-Zdravi_WEB.pdf Petra Hokr Miholová, Jitka Ondrušková, David Dohnal (2016); přehledně a stručně https://www.probezpecnydomov.cz/

48
Facka se pak obecně považuje za mírné násilí a „vhodný výchovný prostředek, pokud žena neposlouchá“

https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/118456/vyzkum-muzou-si-za-to-sami-az-tretina-lidi-si-mysli-ze-obeti-domaciho-nasili-nesou-vinu-za-svou-situaci.html - Další výzkum z roku 2023 agentury IPSOS pro iniciativu Pod svícnem uvádí, že více než 35 % lidí si myslí, že oběť nese alespoň někdy vinu na domácím násilí. Toto přesvědčení převládá spíše u mužů, a to ve více než 41 % případů.

48
Šovinistů mezi českými politiky máme ovšem ještě spoustu, zaznamenat všechny výrazné výroky ani není možné

V paměti utkví třeba výrok někdejšího předsedy lidovců Pavla Bělobrádka z března 2017, který v reakci na to, že matky samoživitelky jsou nejvíce ohroženy chudobou, kontroval buranským: „No tak si musí najít jiného chlapa.“ (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/belobradek-valachova-vyzivne.A170424_122238_domaci_kop (24. 4. 2017) Nebyl v tomto názoru ve své straně osamocen. Hejtman Jiří Čunek se týden před tím ostře vymezil vůči zálohovanému výživnému: „Copak ten stát lidem říkal, s kým mají spát? Tímhle lidi vychováváme k nezodpovědnosti. Pokud se žena špatně rozhodla, s kým mít dítě, musí nést následky.“ (https://echo24.cz/a/i22WB/cunek-copak-stat-tem-zenam-rikal-s-kym-maji-spat, 14. 4. 2017). Představa, že ženu musí živit muž a muži zřejmě nenesou zodpovědnost za to, kam ejakulují, patří vskutku do 19. století. To, že lidovci ženám doporučují, aby se staly jasnovidkami a věděly, jak se jejich partner zachová kdykoli v budoucnu, svědčí nikoli o velké víře v boha, ale v magii.

48
Některé se týkaly třeba komentování vzhledů kolegyň

Osobně nedokážu dostat z hlavy třeba výrok bývalého zkorumpovaného poslance ČSSD Michala Krause z roku 2003, že lituje, že jeho spolustranička, ministryně Petra Buzková si nechala operativně zmenšit ňadra: „Změna je to razantní, ale vzhledem k tomu, že mám velké ruce, tak bych preferoval větší rozměr.“ (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/poslanci-se-za-urazky-buzkove-nemini-omluvit.A031127_110419_domaci_kot, 27. 11. 2003), k porovnání ještě hitparádu zde: https://www.lidovky.cz/relax/lide/jste-lahodna-i-sexy-mozek-hlasujte-pro-nejoplzlejsi-politicky-vyrok.A150604_111404_lide_ape (5. 6. 2015 Takto se v nultých letech veřejně „oceňovala krása žen“. Ostatně, už jenom to, že komukoli z novinářské komunity přišlo v pořádku provést anketu v Poslanecké sněmovně na téma „Co říkáte na to, že si tato politička nechala upravit poprsí, není to škoda?“ vypovídá něco o tehdejší kulturní úrovni.

50
Čtyřicetiletému dřevorubci, který za mnohačetné znásilnění nezletilé nevlastní dcery dostal tři roky vězení, zmírnil na začátku roku 2024 odvolací soud trest na pětiletou podmínku

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-drevorubec-roky-znasilnoval-nevlastni-dceru-u-soudu-si-presto-vyskuhral-podminku-40456978 (11. 1. 2024), https://www.novinky.cz/clanek/krimi-proti-zdravemu-rozumu-odborniky-pobourila-podminka-za-znasilnovani-nevlastni-dcery-40457329 (16. 1. 2024), https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-vysmech-dost-me-to-zasahlo-rika-znasilnena-o-podmince-pro-otcima-243961 (18. 1. 2024), https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-po-znasilneni-je-temer-bez-nasledku-rekl-znalec-divka-se-predavkovala-leky-243873 (18. 1. 2024), https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-soudce-ktery-znasilnovani-potrestal-podminkou-muz-s-opakovanymi-problemy-244034 (19. 1. 2024) a https://www.novinky.cz/clanek/krimi-podstoupila-potrat-nejvyssi-soud-rozcupoval-podminku-za-mnohalete-znasilnovani-nevlastni-dcery-40479719 (10. 7. 2024)

50
„Sexuální stýkání se s ním vyvolala poškozená, aby se pomstila své matce“

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-chtela-se-pomstit-odvolaci-soud-vysvetil-proc-dal-otcimovi-podminku-244477 (25. 1. 2024) Soudci se také vyjádřili k osobnosti pachatele. „Nejedná se a priori o násilníka, devianta, či sexuálního predátora. Obžalovaný řádně pracuje, dle svých možností splácí své exekuční závazky,“ konstatovali. Jedná se o nepřípustné zastávání se pachatele. Mluvíme o několika stovkách znásilnění, tudíž samozřejmě je násilník a sexuální predátor. Z podobných vyjádření je zjevné, že dotyční soudci nechápou ani základní definice pojmů, jež používají.

50
A takto bychom mohli pokračovat desítky stran, každoročně s několika desítkami podobných případů

Stačilo by jen udělat výčet rozsudků soudce Miroslava Nováka, který jak na běžícím páse zmírňuje v závažných případech tresty na podmínky: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/soudce-brno-znasilneni/r~c73ea00cc74a11eeb2b2ac1f6b220ee8/ (12. 2. 2024) Miroslav Novák je soudcem od roku 1992, přímo na Krajském soudu v Brně působí více než 24 let. Dříve byl kárně obžalovaný kvůli tomu, že coby zmocněnec svých příbuzných neoprávněně nahlížel do trestního spisu. Kárný soud mu udělil důtku. Také se soudil se státem o několik milionů kvůli tomu, že musel do práce dojíždět.

50
Horní hranice trestní sazby za znásilnění je u nás pouhých 12 let vězení (i podle zákona to lze jen ve výjimečných případech) a většinou se udílejí tresty na 5-6 let

Znění zákona zde: http://zakony.centrum.cz/trestni-zakonik/cast-2-hlava-3-paragraf-185; http://www.ok.cz/iksp/docs/428.pdf – Šárka Blatníková, Petra Faridová, Petr Zeman, Znásilnění v ČR – trestné činy a odsouzení pachatelé 2012–2015 Průměrná výměra nepodmíněného trestu činila 81 měsíců, tedy zhruba 6 let (modus 5 let a medián 6 let). Rozsah délky trestu činil od 9 měsíců odnětí svobody až po 25leté či doživotní tresty (ty byly uloženy třem pachatelům). Samotné nepodmíněné tresty nejsou tedy udělované v dolní hranici sazby. Problém je, že nepodmíněné tresty se vyskytují málo. U tak závažných činů přitom podmínka vlastně není trest, protože nemoci někoho dva tři roky znovu znásilňovat či mlátit není zásadní omezení.

51
Problémem ovšem je, že mnoho případů vůbec není vyhodnoceno jako znásilnění, případně se u opakovaných činů počítá jenom ten poslední, nejsnáze dokazatelný

Existuje studie, podle nějž se znásilnění v Česku trestá nejpřísněji po vraždě. https://www.prf.cuni.cz/sites/default/files/uploads/files/LDH_4_23.pdf Bohužel tato studie má výrazné limity. https://a2larm.cz/2023/06/jak-se-tresta-znasilneni-v-cesku-nova-data-ukazuji-ze-nejprisneji-hned-po-vrazde/ (6. ž. 2023), v rámci vyváženosti dejme slovo i jednomu z autorů studie: https://denikn.cz/1333934/potrebujeme-znovu-promyslet-proc-chceme-trestat-rika-autor-studie-o-znasilneni (20. 1. 2024)

51
Jiné demokratické státy přitom chápou závažnost znásilnění podobně jako vraždu a sazby jsou běžně 15-16 let a častěji se udílejí v horní hranici sazby

Ve Francii, Norsku a Nizozemí může být trest za znásilnění až 15 let, v Izraeli 16 let, v USA dokonce doživotí. Je vhodné zdůraznit, že mnohé autoritářské a totalitní státy jako Saúdská Arábie nebo Severní Korea mají možnost udělit za znásilnění i trest smrti; Rusko má horní sazbu 20 let. Jenomže tam jde pouze o symbolickou demonstraci moci. Ve skutečnosti se v těchto autoritářských či totalitárních zemích znásilnění prakticky nenahlašují a téměř nikdy není možné dosáhnout potrestání pachatelů, protože ženy musí mít svědky. https://www.scoopwhoop.com/inothernews/punishing-rape-globally/ a https://en.wikipedia.org/wiki/Laws_regarding_rape

51
Je nejmenší službou pro oběti, aby agresory nemusely dále potkávat a měly aspoň dva tři roky na rekonvalescenci

Námitkou je, že za znásilnění se dnes v českém právu považuje i osahávání na intimních partiích – toto by mělo být novým trestným činem, sexuálním útokem, za nějž by bylo možné udílet podmínku.

51
Jsou schopni terorizovat své oběti dlouhé měsíce či roky

https://www.krimi-plzen.cz/a/petr-k/ Petr K. se dopouštěl sexuálního násilí na vlastní nezletilé dceři od jejích šesti do třinácti let. Nutil ji k felaci, polykání spermatu i análnímu sexu, focení i točení porna, které poté publikoval na servery využívané pedofily. Po celé tři roky trvající vyšetřování a soudní jednání byl však na svobodě, jezdil na dovolené do zahraničí a dceři i matce ze života dělal peklo. „On je vynikající manipulátor, právě proto se mu to dařilo tak dlouho tajit. Bohužel se mu i nyní, kdy byl pravomocně odsouzen, daří mnoho lidí přesvědčit, že se ničeho nedopustil, a dokonce je proti nám štvát. Čelíme s dcerou nejen urážkám, ale i výhrůžkám a dokonce nám již dvakrát někdo vnikl do domu. Máme strach, skrýváme se u různých přátel nebo v zahraničí a nevíme co máme dělat“, řekla matka na video pro plzeňskou policii. Celá situace je pro ni i její nyní šestnáctiletou dceru taková psychická zátěž, že musely obě vyhledat lékařskou péči; dívka se intenzivně sebepoškozuje. Muž byl nakonec v roce 2023 odsouzen na 7 let a 8 měsíců do vězení s ostrahou. U soudu se hájil absurdními výmluvami, že dívce nemohl ublížit, protože je homosexuál. (31. 1. 2024)

51
Nejde také jen o populární české komedie typu Kameňák (2003-2005) nebo Padesátka (2015), kde je znásilnění komickým motivem

V Kameňáku (2003) objeví místní důchodkyně legendární „modrý pramen“, který způsobuje mužům erekci a nezvladatelný chtíč. Na konci filmu pak důchodkyně míří pistolí na mladého muže, který ji uklidňuje slovy: „Babičko, nebojte se, já vás nechci znásilnit“. „Budeš muset!“ odpoví mu. V Padesátce (2015) je zápletka založená na tom, že lyžař zplodí svého syna „omylem“, když jeho matku, mladou opilou lyžařku, znásilní ve spánku na pingpongovém stole.

51
A televizní scénky z konce 90. let, kde se Karel Šíp ptá Jiřiny Bohdalové, zda by za znásilnění v jejím věku neměla být spíš ráda

https://www.youtube.com/watch?v=Rex0FpK47WU (TV NOVA, video bylo nahráno roku 2000, v televizi bylo vysíláno jako součást silvestrovského programu v roce 1998.) Podobně i v roce 2004 v pořadu Kinobazar Zdeňka Izera bylo za vtipnou scénku a pointu považováno to, že doktor na klinice asistované reprodukce ženy omámí a v jejich bezvědomí je znásilní a oplodní. https://www.facebook.com/lacne.zlatokopky/videos/782394433265207

52
Když přitom nejde o absolutní pravdy, nezměnitelné věci a oficiální cíle

S takovouto samozřejmě nemá smysl trestat nikoho, v podstatě můžeme zcela rezignovat na právní stát. Anebo musíme provést reformu soudnictví a vězeňství a překvalifikovat, koho do vězení posílat a koho ne. Určitě to má smysl v případě násilníků, abychom je na nějaký čas izolovali od obětí a dali poškozeným šanci se zregenerovat bez toho, aniž by museli dál trpět tím, že svého útočníka mohou dále potkávat na svobodě. Debata o tom, jestli delší tresty někoho polepšují, se musí týkat také toho, co lidé ve vězení budou dělat, a nelze argumentovat tím, že momentálně to nefunguje. Bude to fungovat, pokud vězení budou fungovat jinak než dnes. Dostáváme se tím ovšem k velmi hloubkové proměně systému. Feminismus by nikdy neměl ustrnout na karcerální úrovni (pouhém udílení trestů), ale měl by směřovat k restorativnímu pojetí justice; více o tom později.

52
Na přímou otázku „přejete někomu znásilnění?“ odpoví většina lidí ne

Podle americké studie z roku 2014 by se téměř třetina vysokoškolských studentů dopustila znásilnění, kdyby to pro ně nemělo žádné následky. Účastníkům byl předložen dotazník, který zjišťoval, jak by se zachovali v určitých sexuálních situacích. Předmětem výzkumu bylo zjistit, jak by muži jednali, kdyby měli šanci mít pohlavní styk se ženou proti její vůli – „pokud by se to nikdo nikdy nedozvěděl a nemělo by to žádné následky“. Z výsledků vyplynulo, že 31,7 % účastníků by za takových okolností využilo ženiny bezbrannosti a o styk by se minimálně pokusilo. Na otázku, kde bylo uvedeno slovo „znásilnění“ přímo, zda by ženu „znásilnili“, ne jenom „měli sex proti její vůli,“ odpovědělo kladně pouze 13,6 % účastníků. Někteří muži zvolili možnost: „Ano, použil bych násilí k dosažení pohlavního styku,“ ale v následující otázce popřeli, že by ženu znásilnili v plném slova smyslu. (český zdroj: https://www.flowee.cz/civilizace/12660-kdyby-se-to-nikdo-nedozvedel-tri-z-deseti-americkych-vysokoskolaku-by-dokazali-znasilnit-zenu a originální zdroj: https://www.liebertpub.com/doi/abs/10.1089/vio.2014.0022)

53
Pokud se dotyčným agresorům ona žena líbí, píšou jí, že ji chtějí znásilnit sami, pokud se jim nelíbí, přejí jí znásilnění od „cigánů, arabáčů nebo negrů“

Poslankyně hnutí STAN Barbora Urbanová například v říjnu 2023 schytala vulgární, sexuálně motivovanou urážku od Lukáše Seiberta, člena ODS z Moravskoslezského kraje. „Můj pohled na svět ovlivnili kromě jiného Erasmus Rotterdamský, Thomas More, Roger Scruton atp. Nicméně jsou okamžiky jako tento, kdy ctěné vzdělance odhazuji v dál a podléhám primitivním pudům. Poslankyně STAN Barbora Urbanová si myslí, že bychom neměli říkat, že rodina je maminka, tatínek, dědeček, babička atp. Já si myslím, že Barbora Urbanová by potřebovala odjet na cestovatelskou misi do povodí řeky Kongo a nechat se ojet dvoumetrovým černochem s půlmetrovým brkem, který z ní pak udělá vývar.“ (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vulgarni-urazka-poslankyne-stan-urbanove-od-clena-ods-seibert-omluva-ministryne-cernochova.A231006_191959_domaci_kop, 6. 10. 2023) Urbanová to ve vyjádření pro deník FORUM 24 označila za nechutné. „Vůbec nechápu, jak by mi znásilnění v povodí řeky Kongo a to, že ze mě někdo ´udělá vývar´, jak tady pán naznačuje, pomohlo změnit názor na to, že rodinu může tvořit i třeba nevlastní rodič, který dítě vychovává? Takhle nechutné vyjádření by si neměl dovolit nikdo vůči komukoli.“

53
Zvláštní místo ve fantaziích pak zaujímá praktika „uříznu ti hlavu a vošukám ti ji do huby i do krku“, s níž se bylo možné setkat nejspíš poprvé v románu Americké psycho a od té doby vesele koluje internetem

Jestli má někdo pocit, že přeháním, upřesňuji, že jde ještě o poměrně mírné citáty, jejichž screenshoty z elektronické komunikace jsem osobně viděl. Autorům podobných vzkazů by mělo docházet, že dnešní generace mladých žen už tyto věci neváhá zveřejňovat a nenechá se tak snadno zastrašit.

53
Je mluvčím rape culture, bez ohledu na to, jak distingovaně se to snaží podat a jak elegantního motýlka či vázanku nosí pod krkem nebo jak krásnou má sukničku

Poněkud smutně tady narážím nejenom na Radima Uzla, ale třeba i na bývalého ministra zahraničí, prezidentského kandidáta a nositele řádu Bílého lva Karla Schwarzenberga, jenž v kauze Dominika Feriho pronesl tyto výroky: „Jsem proti násilí, ale kluci v jeho věku se už desetitisíce let snaží holky sbalit a dostat je do postele.“ (…) „Nikdy jsem nic takového neslyšel, a co je prosím nevhodné chování? A co je sexuální obtěžování? Že 25letý kluk se snaží holku dostat do postele a opačně, bylo vždy považováno za normální. Tak prosím nebuďme pokrytci.“ (https://www.novinky.cz/clanek/domaci-ze-chce-kluk-dostat-holku-do-postele-to-je-normalni-nebudme-pokrytci-zastal-se-feriho-schwarzenberg-40361536, 27. 5. 2021) Po více než dvou letech, po vynesení prvního nepravomocného rozsudku nad Ferim pak začal zpochybňovat nezávislost justice. (https://cnn.iprima.cz/schwarzenberg-k-feriho-rozsudku-je-mi-ho-lito-zadna-justice-neni-zcela-nezavisla-dodal-416520, 2. 11. 2023) Na tomto příkladu je vidět, že skutečně nestačí být gentlemanem ze staré školy a že můžete být zcela slepí vůči určitým problémům. Karel Schwarzenberg, přestože byl jinak dokonalou opozicí Miloše Zemana, s ním v tomto zůstal mentálně a generačně spřízněný. Pro mnoho jeho příznivců a příznivkyň a pro mladou generaci tyto jeho postoje a výroky byly hořkým zklamáním, přestože je snadné vysvětlit si důvody, proč takto mluvil, a snad mu to i částečně odpustit.

55
Předpokládá se, že v globálním měřítku je znásilnění oznamováno zhruba v 8 % případů, v rámci rodinných a partnerských vztahů jenom ve 3 % (a v případě zneužívání kněžími kolem 1,5 %)

https://en.wikipedia.org/wiki/Rape_statistics a https://en.wikipedia.org/wiki/Rape_by_gender jako souhrnná hesla; samostatné publikace: https://www.nsvrc.org/sites/default/files/publications_nsvrc_factsheet_media-packet_statistics-about-sexual-violence_0.pdf či https://www.dejmezenamsanci.cz/wp-content/uploads/2017/08/519_23_Prakt_Gyn_2015_19_03__Koliba_POSTUP_ss_184-187.pdf. Relevantní výzkum byl proveden na české populaci roku 2003 v rámci projektu Mezinárodní výzkum násilí na ženách, do kterého se zapojila i Česká republika. Data byla sbírána na dospělých ženách. Do výzkumu se v České republice zapojilo 1980 respondentek. (https://books.google.cz/books?id=rmXf-lSuqcgC) Jak jsou výzkumy prováděny, si můžete ověřit třeba v této diplomové práci: https://www.pvsps.cz/data/2017/03/21/09/janova_petra.pdf. Velmi podrobné výsledky z Anglie a Walesu zde: https://rapecrisis.org.uk/get-informed/statistics-sexual-violence/ nebo svodka Humboldtovy univerzity: https://supportingsurvivors.humboldt.edu/statistics

56
Falešná obvinění pokrývají podle kontextu, který se mění, 2–10 % případů nahlášených znásilnění

https://en.wikipedia.org/wiki/False_accusation_of_rape - Jedná se o jeden výzkum z roku 1993 (DiCanio, M. (1993). The encyclopedia of violence: origins, attitudes, consequences. New York: Facts on File.), výzkum z roku 2013 mluví o 4-9 % (https://www.researchgate.net/publication/265234041_Different_systems_similar_outcomes_Tracking_attrition_in_reported_rape_cases_across_Europe). Je nutné si uvědomit, že výzkumníci a výzkumnice, policie, soudy, oběti i obvinění pokládají za znásilnění často jiné skutky a neshodnou se na definici, proto je tu ono kolísání v datech. Nad 10 % z oznámených činů se nedostáváme ale téměř nikdy. Jakékoli vyšší číslo je podezřelé a je nutné kriticky rozebrat, jak se k němu dospělo.

56
Obří meta-analýza z roku 2016 mluví o 5,2 %

https://eprints.qut.edu.au/91459/ Ferguson, Claire & Malouff, John (2016) Assessing police classifications of sexual assault reports: A meta-analysis of false reporting rates. Archives of Sexual Behavior, 45(5), pp. 1185-1193.

57
Jakmile je někdo jakýmkoliv způsobem nucen k sexuálním praktikám proti své vůli a bez vědomého souhlasu (například je-li oběť v bezvědomí nebo o sobě z jiných důvodů neví, nebo se bojí odmítnout), je to znásilnění

Podle české legislativy se „znásilněním rozumí čin, kdy pachatel donutí oběť násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy k pohlavnímu styku, nebo k takovému činu zneužije bezbrannosti oběti. Za pohlavní styk se považuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby (stejného nebo jiného pohlaví). Může jít tedy o soulož, pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží (např. orální pohlavní styk, anální pohlavní styk, masírování penisu rukou, zasouvání prstů či vkládání předmětů do vagíny ženy), ale i pouhé osahávání ženy na prsou, „ohmatávání genitálií muže či ženy apod“. https://www.policie.cz/clanek/pomoc-obetem-tc-znasilneni.aspx

58
Ještě v 80. letech 20. století v New Yorku musela mít žena očitého svědka, že ji někdo znásilnil, jinak čin znásilnění vůbec nemohl být uznán

Vypráví o tom třeba true crime dokument Na místě činu: Zabiják z Times Square (2021) – https://www.netflix.com/title/81405883

57
Což v Česku v souvislosti s případem Dominika Feriho budilo pozdvižení, že jde o přehnanou reakci

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/stealthing-sundavani-kondomu-bez-souhlasu-sexualni-nasili.A210903_121118_domaci_vlc (12. 9. 2021, Tereza Vlčková) Článek vyvolává běžně tyto reakce: „Během pohlavního styku mu stáhla kondom a následně po roce žádala soud o výživné. Snažím se představit si toho vyšetřovatele…“ Snažme si spíš představit, co se odehrává v hlavě člověka, který si myslí, že to bude nějaký typický a častý příklad. Žena jen tak sundá muži kondom (který si ho sám dobrovolně nasadil), poručí mu, aby do ní ejakuloval, on to poslušně udělá, ona ho odkopne a za rok po něm bude požadovat výživné, a ještě ho v rámci vylepšení vzájemných vztahů obviní ze znásilnění. Přesně takhle to budou dělat tisíce a miliony žen, protože jde o ohromně výhodnou strategii – nechat zavřít platiče alimentů do vězení, když vězni alimenty platit nemusí. Být matkou samoživitelkou je totiž skvělé a chce to každá.

59
Nenalezli nikoho a vykázali to jako falešné obvinění

Jen při čtení výše uvedeného hesla na Wikipedii lze natrefit na neskutečné lapsy oficiálních orgánů. Připouštím, že někomu může Wikipedie přijít jako málo věrohodný zdroj (především těm, co s ní neumějí pracovat a neklikají na hypertextové odkazy na konci hesel), nicméně srovnávací testy ukázaly, že je úplně stejně kvalitní jako například Encyclopaedia Britannica. Ale především – jen ona dvě zmíněná hesla na Wikipedii poskytují bez nadsázky stonásobně více kriticky ověřených a zdrojovaných informací (přesně 269 odkazů), než poskytl Radim Uzel v desítkách svých článků a knih za celou svou kariéru.

59
Tvrzení brněnské policie, že „polovina žen si znásilnění vymyslí“

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/brnenska-policie-polovina-zen-si-znasilneni-vymysli/r~i:article:614520/ (22. 8. 2008) Zmatečně poskládané věty z textu: „Počet skutečných znásilnění se v Brně rok od roku mění, průměrně jich jsou dvě desítky. Opravdových znásilnění policisté letos vyšetřovali třináct, za celý loňský rok sedmnáct. V kolika případech ženy lhali, ale policisté přesně neuvedli. Řádově šlo o desítky nepravdivých obvinění.“ Bylo by na samostatný rozbor, co všechno je na těchto větách špatně; každopádně je nesmyslné vycházet z tak malého vzorku. Po vydání knihy oficiálně požádáme, aby byl článek z webu stažen a nefiguroval ve výsledcích vyhledávání v Googlu. Text běžně ještě v letech 202324 linkovali zmatení trollové v diskusích po články o znásilněních a pokládali jej za argument.

59
Kdyby se skutečně jednalo o falešná obvinění, museli bychom tu mít ročně 500–600 soudů a rozsudků ohledně křivých svědectví. Jenomže fakticky jich nemáme ani deset, ale spíš jen tolik, co se dá spočítat na prstech jedné ruky.

Vycházejme z těchto údajů: V roce 2021 a 2022 bylo odloženo 520 a 570 případů nahlášených znásilnění. Pakliže nebyl případ nahlášen, nebyl nikdo křivě obviněn. Je ale jasné, že všech 570 nemohla být falešná udání. Kdyby byla, musely by být původně nahlašující osoby ihned stíhané za křivé obvinění. Oběti ale většinou stahují oznámení proto, že jsou nespokojené s necitlivým přístupem policie, nebo na ně útočník a jeho rodina dělají nátlak, aby trestní oznámení stáhly. Čili nám odpadnou až stovky případů, kdy nejde o křivé obvinění. Víme, že zhruba 70 % obvinění, která jsou vyhodnocena jako falešná, jsou na neznámého pachatele. Tudíž nedochází k tomu, že by tu byla oběť křivého obvinění neprávem označený konkrétní muž. Velkoryse: 570 minus nějaké stovky, kdy udání stáhly samy ženy, dejme jen 200 = 370. Dále 70 % udání na neznámého pachatele z 370 = 259. Zbývá nám 111. U tohoto čísla ještě můžou nastat nějaké okolnosti, kdy nemusí jít o křivé obvinění. Většinou jde o nedostatek důkazů. K soudu se dostanou nějaké ženy, u nichž panuje podezření za křivé obvinění, a 4 až 7 ročně jich je odsouzeno. Pár jich může být neodsouzeno, což znamená, že buď měly pravdu, nebo jim prošla lež. Počítejme tedy celkem spíše nižší desítky falešných obvinění ročně, i kdybychom započítávali neodsouzené lhářky. V první skupině, kdy ženy stáhnou obvinění samy, mohou být i ty, jež původně lhaly – zde ovšem většinou obviněný muž ani není vyšetřován natožpak aby šel k soudu, nic mu dále nehrozí a celá záležitost je pro něj nepříjemná asi čtrnáct dní. Opět, omlouvat to nelze, ale položme si na misky vah stres z falešného obvinění a stres skutečných obětí znásilnění, které nic nenahlašují a jichž je většina a jsou jich tisíce ročně. Máme tu ale ještě poslední, špatně postižitelnou skupinu – to jsou nezletilé dívky, které nahlašují z pomsty své pedagogy. Tyto dívky nejsou trestně odpovědné a nebývají u soudu odsouzeny. Můžou jich být ale desítky nebo stovky, aby množství falešných obvinění byly „aspoň“ desítky procent? Je to vyloučeno, půjde o pár jednotlivých případů ročně. Stále se totiž musíme řídit tím, že se veškerá nahlášení musí vejít do 570 případů ročně, z nichž ale naprostá většina je odložena z jiných, výše uvedených důvodů.

60
Alespoň tak to uvádí starší výzkumy z 80. a 90. let, zatímco novější přicházejí s polovičními čísly

https://www.nealdavislaw.com/blog/sex-crimes/false-child-sex-statistics/ - Statistiky z 80. a 90. let v USA uvádějí kolem 35 %. https://divorce.com/blog/false-allegations-during-custody-battle/ a https://www.icmec.org/wp-content/uploads/2015/10/Recantations-and-False-Allegations-Bibliography.pdf - Souhrn studií na toto téma z roku 2005 obsahuje souhrnný údaj kolem 6 % (u otců, matek i nevlastních rodičů), u otců to bylo kolem 15 %. Jen 2 % těchto falešných obvinění byla od samotných dětí. Smyslem celé této podkapitoly je spíše upozornit, že policie a soudy jsou v těchto případech spíše nedůvěřivé. Nemáme tu žádnou velkou masu mužů odsouzených neprávem do vězení nebo k podmínečným trestům.

61
Něco o tom vypovídá i šest let stará zpráva týdeníku Euro, jež zaznamenává rostoucí trend ve druhé skupině

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/pribyva-krive-obvineni-ze-sexualni-zneuzivani-konference-ospod.A170930_105156_domaci_hell (2. 10. 2017) Kolik takových případů jako tento se ovšem stává? Objeví se jeden za několik let a žena je potrestána. https://www.novinky.cz/krimi/clanek/ucitelka-prvnacku-se-nestitila-krive-obvinit-muze-z-bizarnich-sexualnich-praktik-dostala-trest-40340933 (1. 11. 2020)

61
Všechno ostatní je dojmologie, která u tak vážného tématu není přípustná

Ilustrativní příhodu popsala Johanna Nejedlová ze spolku Konsent v květnu 2022: „Jsme v Olomouci na náměstí, kde se bavíme s lidmi o souhlasu a nápravě definice znásilnění. Přijde soudce: je to nesmysl, chcete další bič na muže, 60 % nahlášení je falešných. Ptám se ho, kde vzal to číslo, protože odborníci uvádí okolo 6 %. Prý od policie. Říkám mu, že je to nesmysl, statistiky jsem viděla, dokonce jsme si nechávali před měsícem zaslat ta čísla, která policie za minulý rok ještě neměla na webu. Říkám mu, ze jeho čísla nejsou pravdivá, naopak se ročně stane 12 000 znásilnění a na policii je hlášených jen 600 až 700 skutků. Cituje Churchila a jeho výrok, že věří jen statistikám, které sám zfalšuje. Tak se ho ptám, jestli tu statistiku od policie sám falšoval. Ptá se mě, proč u nás na stánku nemáme žádné muže. Pouštím se do vysvětlování toho, proč v nezisku pracuji víc ženy. (Jsou tu menší platy.) Následuje debata o tom, jestli 12 000 žen je málo, on tvrdí, že jsme nikdy nebyly stíhané, takže nemáme co říkat. A jak má člověk poznat, že žena nechce sex. Ptám se ho, jestli ví něco víc než odborníci z OSN a Evropského soudu pro lidská práva. Ti prý neví nic a nikdy asi nebyli souzeni. Nakonec se ho ptám, jestli soudí kauzy domácího a sexuálního násilí. Občas jo. A byl na školení pro soudce o domácím a sexuálním násilí? Ne, na to nemá čas. A takhle si tu žijeme. A asi i soudíme.“ (https://www.facebook.com/johanna.nejedlova, 19. 5. 2022). Pro úplnost dodejme, že údajný Churchillův citát si na něj v rámci negativní propagandy vymysleli nacisté, což z dotyčného soudce dělá blbce na entou. https://winstonchurchill.hillsdale.edu/fake-churchill-quote/

61
Profesor psychologie David Lisak označil v roce 2007 Kaninův text za „provokativní názorový kousek, který nemá nic společného s vědeckou studií“

Lisak, David (September–October 2007). "False allegations of rape: a critique of Kanin". Sexual Assault Report.

64
V dotazníku ale uvedly některou z aktivit, kterou klinická psycholožka Mary P. Koss vyhodnotila jako násilnou

Mary P. Koss je spojena se zavedením pojmů jako „date rape“ (znásilnění na rande), „hidden rape“ (skryté znásilnění), „unacknowledged rape“ (neregistrované znásilnění), „acquaintance rape“ (znásilnění od známé osoby) a „campus rape“ (znásilnění ve studentském kampusu). Tyto pojmy budou dále probírány v jiných kapitolách, především v kapitole 23.

65
Radim Uzel byl za několik desítek let u zhruba 200 případů

Nelze věrohodně určit, zda se všech zhruba 200 případů týkalo znásilnění. S velkou pravděpodobností ale ne, i v této knize najdeme případ týkající se určování dětské pornografie, sám Radim Uzel mluvil při jedné příležitosti o tom, že psal i posudek k úmrtí novorozence.

67
Zatímco ženy cudně zamlčují či jsou upřímnější a mají lepší odhad

https://www.flowee.cz/65-archiv-2017/life/sex-a-vztahy/2214-proc-muzi-maji-vic-sexualnich-partneru-nez-zeny-pocitaji-jinak (23. 7. 2017) Výcuc z Psychology Today citující profesora psychologie Davida P. Schmitta: Ženy mají tendenci počítat každého partnera zvlášť (Bill, Ted, Tony, Tim…), zatímco muži počet odhadnou a uvedou jedno číslo (např. okolo deseti)". Ne v každém výzkumu je navíc přesně definováno, co považujeme za sex. Muži mají tendenci počítat nejen vaginální sex, ale i další aktivity. Dalším faktorem, který bychom neměli opomenout, je, že placené sexuální služby využívají muži v daleko větší míře než ženy.

67
Je dokonce těžké najít případ, kdy v daném tématu neříkal vyloženou nepravdu, a jeho slova zazněla ve správně nastoleném kontextu

Při procházení mediálního archivu Newton je k nalezení přepis zpráv FTV Prima z 2. října 2016.
Redaktor: Každý jedenáctý má zkušenost se znásilněním. Jen 5 % obětí znásilnění nahlásí. Dvě třetiny znásilnění probíhají doma. 64 % obětí sexuálního násilí v dětství mají další zkušenost i v dospělosti. Sexuálním násilím jsou nejvíce ohroženy ženy ve věku 18–34 let.
Oběť sexuálního zneužití: Bylo to kolem jedenáctého, dvanáctého roku a jednalo se o mého vlastního otce. Nejprve za mnou začal chodit v noci, říkal mi, že mě má rád, hladil mě po vlasech, a to bylo tak celé. Až potom se to začalo stupňovat, že za mnou chodil častěji, začal mě osahávat pod košilí a začal být i hrubý. Kateřina PICHALOVÁ, redaktorka: Taky vám z jejího vyprávění běhá mráz po zádech stejně tak jako mně? A teď si uvědomte, že podle průzkumu se obětí sexuálního násilí nebo obtěžování stala více než třetina z nás. Téměř desetina lidí se pak stala obětí znásilnění.
Jitka ČECHOVÁ, ředitelka neziskové organizace: Znásilnění si v České republice prožilo 800 tisíc lidí. Eliška ČEŘOVSKÁ, redaktorka: V posledních letech je ve dvou třetinách případů pachatel znásilnění přímo partner oběti. Pravděpodobnost, že vás tak někdo cizí v parku přepadne a rovnou znásilní, sice existuje, ale je podstatně nižší.
Radim UZEL, sexuolog: To, že neexistuje sexuální násilí nebo zneužívání v manželství, je samozřejmě naprostý mýtus.
Eliška ČEŘOVSKÁ, redaktorka: Tady už vidíte, že zatímco mravnostní kriminalita roste, počet hlášených případů znásilnění klesá. Odborníci odhadují, že je nahlášeno asi jen 5 % případů.
Radim UZEL, sexuolog: My se často setkáváme s případy, že se to třeba dosti dlouhou dobu zatajuje. A aby takzvaně nebyla ostuda, tak to třeba zatlouká a skrývá.

68
Zmíní tu ještě desatero mýtů o znásilnění pomocí dvou tří vět (...), aniž by je dále jakkoli rozvinul, a má odbyto

Výrazně lepší popis mýtů o znásilnění zde: https://www.bkb.cz/prevence/myty-o-znasilneni/, https://www.persefona.cz/myty-a-realita-sexualni-nasili, https://www.heroine.cz/zena-a-svet/6622-10-mytu-o-znasilneni-a-sexualnim-nasili-vysvetluje-policejni-psycholozka-ludmila-cirtkova (22. 11. 2021), https://adoc.pub/myty-o-obtech-znasilnni.html (2014) či http://www.jujutsu.cz/clanek/desatero-mytu-o-znasilneni-28

69
Prakticky všichni odborníci a odbornice ji odsuzují

https://advokatnidenik.cz/2022/06/23/xpass-mobilni-aplikace-ktera-pomuze-predchazet-sexualnimu-nasili/ (23. 6. 2022), https://www.novinky.cz/internet-a-pc/software/clanek/aplikace-k-souhlasu-se-sexem-ma-podle-odborniku-nedostatky-40401319 (28. 6. 2022, vyjádření poskytnul sexuolog Petr Weiss a socioložka Blanka Nyklová), https://www.dvtv.cz/video/souhlas-se-sexem-pres-aplikaci-nedava-smysl-mame-spolu-mluvit-a-ne-vyplnovat-formulare-rika-nejedlova (28. 6. 2022), https://www.heroine.cz/domaci/8940-absurdita-roku-souhlas-se-stykem-jako-krkolomna-online-smlouva (Pavel Houdek, 28. 6. 2022)

70
Souhlas jednoduše není smlouva

Úchylnost smlouvy (nechtěně) ukazuje populární knižní a filmová trilogie 50 odstínů šedi, kde mladý pohledný miliardář Christian Grey nabídne hlavní hrdince, sexuálně nezkušené mladé Anastasii Steel písemně, co všechno s ní může provádět. Viz dobovou recenzi, která analyzuje, že mnoho romantických komedií je postavených na formě smlouvy mezi mužem a ženou, ale až 50 odstínů šedi to dělá explicitně: https://www.respekt.cz/delnici-kultury/padesat-odstinu-odvazne-ukazuje-principy-hollywoodske-produkce (17. 2. 2015)

71
„Já poznám, co si kdo myslí, už podle očí.“

Více se tomuto tématu bude věnovat kapitola 23. Uzlovo chápání lidské psychiky se jeví jako beznadějně zastaralé a pavědecké.

71
U lidí žijících v demokratických režimech v USA, EU a Austrálii panuje od přelomu 80. a 90. let o 50 % nižší šance, že se stanou obětí násilí

Viz slavný text Why The Crime Drop? od G. Farrella, N. Tilleyho a A. Tseloniho z roku 2014: https://www.journals.uchicago.edu/doi/10.1086/678081

73
Završení kapitoly v obou knihách z roku 1990 i 2018 pak obsahuje nejhorší předsudek, který bohužel podle průzkumů Amnesty International sdílí kolísavě asi 60 % Čechů a Češek, tedy že „za znásilnění si žena někdy může sama“

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/vetsina-cechu-si-mysli-ze-za-znasilneni-si-nekdy-muze-zena-sama-40252829 (6. 11. 2018). https://markething.cz/zauzlovana-spolecnost-je-pro-nas-debata-o-obtezovani-tak-tezka Tento názor má 58 % lidí, před třemi lety to bylo 63 %, prohlásil v roce 2018 Martin Balcar z organizace Amnesty International. https://www.amnesty.cz/zprava/1418/nosi-minisukne-o-znasilneni-si-koledovala-mysli-si-tretina-cechu - U jednotlivých čísel je potřeba brát v potaz velký rozptyl u odpovědí mužů a žen, různých věkových skupin atd. Nejvyšší číslo znamená, že aspoň na jednu položenou otázku odpovídá respondent „ano“, nikoli, že si to myslí u všech otázek a případů.

73
Lze pouze připustit, že jiné výzkumy o tom, kolik lidí takové činy zlehčuje, uvádějí nižší čísla

Behavio ze vzorku 3500 lidí: https://atlascechu.cz/results/rape_responsibility-yes (21 %) a https://atlascechu.cz/results/rape_responsibility-none (78 %). Tým „někdy ano“ je relativně nevzdělaný, 51 % z nich nemá ani maturitu, celkově mají nižší příjem, třetina přežívá od výplaty k výplatě. Jsou více zastoupení v manuálních profesích, ve výrobě a provozu. Častěji, než by odpovídalo průměru, ženy spoluviní mladí muži do 29 let. Ohledně genderových rolí jsou spíš konzervativní: dítě je naplněním života ženy (43 %), platí rozdělení na mužské a ženské práce (46 %), živitelem rodiny má být muž (54 %). A taky souhlasí s fyzickým trestáním dětí (75 %), násilí je v pořádku použít nejen v sebeobraně (31 %).

73
Celý tento koncept postrádá úplně základní věrohodnost. Jednak fakticky řada znásilněných žen v jakémkoli typu společnosti bývá oblečená zcela nevyzývavě

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/vystava-je-to-moje-vina-obleceni-obeti-znasilneni.A180117_110803_spolecnost_haa (17. 1. 2018) Výstava s názvem Co jste měla ten den na sobě? v bruselské čtvrti Molenbeek rekonstruovala oblečení a příběhy obětí znásilnění. Exponáty vycházely z reálných příběhů a snaží se vyvrátit stále přežívající mýtus, že oběť si násilný akt přivodila sama třeba tím, že byla vyzývavě oblečená. Kromě běžných denních kousků jako šaty, sukně, džíny i tepláky jsou k vidění i pyžama, dětské oblečení nebo policejní uniforma. „Jsou to naprosto normální kousky, které by si na sebe mohl vzít kdokoli. Je tu dokonce dětské tričko s poníkem, které připomíná krutou realitu sexuálního násilí,“ uvedla členka organizace na podporu obětí Liesbeth Kennes. (Video zde: https://www.bbc.com/news/av/world-europe-42668362) Stejný typ výstavy probíhal i v Praze v květnu 2022: https://twitter.com/nejedlova/status/1519941216355373056

74
Analýza rozsudků z roku 2023 od socioložek Petry Havlíkové a Ivy Šmídové ukázala, že soudy často říkají, oběť ke svému znásilnění přispěla nebo bagatelizují závažnost psychických následků

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-analyza-rozsudku-soudy-obcas-rikaji-ze-obet-ke-svemu-znasilneni-prispela-226509 (26. 2. 2023); podrobný popis jednoho případu od advokátky Věry Novákové, jak necitlivě rozhoduje Nejvyšší soud: https//www.respekt.cz/respekt-pravo/tri-muzi-a-domaci-nasili?gift=0b0eqiyig3

75
Ale stačí si pustit úvod jeho videokurzu o sexuálním obtěžování na pracovišti z roku 2019 a uvítá nás rajcovní skladba Sexbomb od Toma Jonese začínající nadrženými citoslovci „Oh, baby, um, yeah, uuu!“ a laškovným záběrem na pár dovádějící na kancelářském stole

https://www.youtube.com/watch?v=XoeBgxehdiw (25. 1. 2019, Eduwin – Ukázka z video kurzu - MUDr. Radim Uzel: Sexuální obtěžování na pracovišti)

03. „Sáhl jí před 30 lety na koleno“

03. „Sáhl jí před 30 lety na koleno“
80
Ovšem hnutí MeToo nevzniklo v Hollywoodu v říjnu 2017

Za oficiální datum rozšíření MeToo po světě se považuje moment, když 15. října 2017 napsala americká herečka Alyssa Milano na Twitter „Pokud by všechny ženy, které byly někdy sexuálně zneužity nebo obtěžovány, napsaly na svou sociální síť „Me too“, možná by si lidé uvědomili závažnost problému.“ https://web.archive.org/web/20171029171327/https://twitter.com/alyssa_milano/status/919659438700670976

80
Už o jedenáct let dřív v chudé afroamerické komunitě díky aktivistce Taraně Burke

Tarana Burke je i zakladatelkou stránky https://metoomvmt.org/

80
Ze sahání na stehno či koleno absurdně dělají znásilnění

V různých rozhovorech a textech kolísá Radim Uzel mezi kolenem a stehnem: „Tedy pánové, pokud jste sáhli někomu před pěti lety na kolínko, zapomeňte – o nic nejde! To je promlčeno. V Americe ne. Znalci radí mužům, aby před každým pohlavním stykem tu ženu nechali podepsat revers, že s tím souhlasí. Neuvěřitelné! Někteří naši fanatici to začínají kopírovat.“ (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Na-genderovou-korektnost-se-cerpaji-granty-jde-o-prachy-Doktor-Uzel-vypustil-nazory-ktere-urcite-mnohe-vytoci-Treba-i-o-Jirine-Siklove-536237, 17. 5. 2018) V dalším rozhovoru s Lubošem Xaverem Veselým mluví o „koleni před 30 lety s doživotními následky“. (https://www.mujrozhlas.cz/xaver-host/sexuolog-radim-uzel-v-knize-tentokrat-urazim-i-zive-mam-tolik-vzpominek-ze-staci, 22. 6. 2021)

82
Jinak se to kvalifikovat nedá,“ napsaly dvě lingvistky Ivana Bozděchová a Ivana Mazálková v časopise Naše řeč

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7200 (Naše řeč, ročník 77, 1994, číslo 4, s. 198-201)

87
Je pochopitelné, že Radima Uzla, který se na Facebooku či Twitteru v té době nepohyboval

V prosinci 2020 vznikl jeho facebookový účet, který si ale podle všeho nespravoval sám. https://www.facebook.com/radimuzelofficial

87
Jeho návrat se odehrál až téměř o dvacet let později, kdy mu režisér Darren Aronofsky nabídl se symbolicky „vykoupit“ rolí morbidně obézního muže ve snímku Velryba, za nějž obdržel Oscara

Fraser v době natáčení již naopak zhubnul a jeho vzhled je dotvořen celotělovou maskou, jíž se technicky říká „fat suit“. Více v tomto videu: https://www.stream.cz/kinobox/brendana-frasera-nepoznate-v-hollywoodu-by-meli-prestat-pouzivat-tlustoobleky-64561277 (26.2.2023)

89
prohlásila, že Toback by si za své systematické pronásledování žen a vyhrožování jim zasloužil být ve vězení

Tobackův modus operandi popisují tyto tři články: https://web.archive.org/web/20150429023935/http://gawker.com/5939264/james-toback-strikes-again-i-have-to-cum-at-least-seven-times-a-day, druhý z října 2018 https://www.vanityfair.com/hollywood/2017/10/selma-blair-and-rachel-mcadams-share-their-stories-of-james-toback-sexual-harassment a třetí z roku 1989 ve Spy Magazine https://www.scribd.com/doc/51476375/Spy-Magazine-March-1989 (s. 86-92).

92
Jež vyšla i v českém překladu

She Said: Breaking the Sexual Harassment Story That Helped Ignite a Movement, 2019, 360 s.; česky 2023, N Media, Když promluvila: Odhalení případu sexuálního obtěžování, které zažehlo změnu. Celá tato kapitola nicméně vznikla zcela samostatně již v roce 2020, bez toho, aniž bych vycházel z dotyčné publikace. Tu jsem použil pouze v roce 2024 k mírné revizi.

96
Courtney Love v roce 2005 ve veřejném televizním vysílání řekla, že „nejlepší rada, jakou může dát začínajícím herečkám v Hollywoodu, je nechodit na pokoj s Harvey Weinsteinem“.

https://www.youtube.com/watch?v=sdLdz1zKRFc

96
Věděl o tom i režisér Robert Rodriguez, který na základě toho nechal McGowan v hororové parodii Grindhouse: Planeta Teror (2007) ubránit proti znásilnění, kterého se na ní chce dopustit roztékající se monstrum, jež hraje Quentin Tarantino

https://www.youtube.com/watch?v=xLzuyRZ4zR0

96
Zastupoval i jiného prominentního sexuálního násilníka Dominiqua Strausse-Kahna

Jistým paradoxem je, že Strausse-Kahna hrál v roce 2014 ve snímku Vítejte v New Yorku Gérard Depardieu, který k natáčení řekl: „Je velmi francouzský, arogantní a namyšlený. Bude se hrát dobře. Udělám to, protože ho nemám rád.“ (https://www.novinky.cz/clanek/kultura-depardieu-strauss-kahn-je-arogantni-a-namysleny-bude-se-hrat-dobre-148545, 16. 3. 2012) Sám Depardieu byl v roce 2023 obviněn ze zneužívání třinácti žen, jehož se měl dopouštět mezi léty 2004 a 2022. (https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-trinact-zen-obvinilo-herce-depardieua-ze-sexualniho-nasili-40428446, 12. 4. 2023)

102
Ukázal, že obtěžování na univerzitách ze strany vyučujících zažila v různých situacích a intenzitě většina z nich

http://www.vyzkum-mladez.cz/zprava/1352739840.pdf - Námitkou bývá, že výraz „setkali/y se s obtěžováním“ není totéž jako být subjektem obtěžování. Nicméně vzhledem k tomu, že zpráva podává i přehled toho, kdy a za jakých podmínek se obtěžování odehrává, je zřejmé, že studující jsou svědky těchto činů a působí různou měrou negativně i na ně. Není to stejné jako „vědět o někom, komu ukradli auto“, ale mnohem spíš jako být svědkem krádeže, což je extrémně zřídkavé, na rozdíl od toho být svědkem obtěžování ve škole, kde se takové chování vlastně normalizuje.

102
Vidíme tedy, že v oblasti prevalence a vnímání sexuálního obtěžování nedošlo od roku 2008/2009 k žádným výrazným změnám

Za různé úrovně sexuálního obtěžování se považuje toto: Shakeshaft a Audrey (1995) rozlišili čtyři typy sexuálního obtěžování ve školním prostředí, které kombinují závažnost a formu: 1. úroveň závažnosti I, bezkontaktní zneužívání, vizuální formy (např. ukazování pornografických materiálů), 2. úroveň závažnosti II, bezkontaktní zneužívání, verbální formy (např. komentování tělesných partií konkrétních studujících), 3. úroveň závažnosti I, kontaktní sexuální zneužívání (např. štípání, mazlení), 4. úroveň závažnosti II, kontaktní sexuální zneužívání (např. pohlavní styk).
Vhodným doplněním k problematice jsou i rozhovory s Markétou Kopeckou, studentkou z olomoucké katedry sociologie https://ohlasy.info/clanky/2022/01/rozhovor-kopecka.html a https://www.heroine.cz/zena-a-svet/6626-jak-vedet-kdy-to-mam-nahlasit-mlhavost-hranic-je-jen-jednim-z-problemu-studentu-vysokych-skol (24. 11. 2021). https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/105380/120321416.pdf Dominika Dvořáková: Výskyt sexuálního obtěžování studujících na českých vysokých školách v roce 2018 – porovnání s výzkumem z roku 2008.

102
U prvního výzkumu, jenž byl zveřejněn v roce 2010, však nebylo možné ani na akademické půdě vést rozumnou diskusi

https://www.advojka.cz/archiv/2010/8/studentky-co-nosi-v-kabelce-zrni - Tato dobová reflexe politologa Ondřeje Slačálka a socioložky Terezy Stöckelové ukazují, na jak nízké úrovni se vyjadřovali tehdejší hlavní představitelé Fakulty humanitních studií. Svým způsobem je tato rétorika dnes již dost neuvěřitelná, nicméně lze spíše předpokládat, že podobně smýšlí mnoho lidí v akademickém prostředí dodnes.

04. Jak vznikly mýty o MeToo

04. Jak vznikly mýty o MeToo
107
Fallonovo chování je stejné zneužití postavení, jako když kněz zneužívá mladistvé ministranty

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Zena-vystrizlivi-muz-se-stane-ministrem-Radim-Uzel-nastoupil-na-kauzu-Feri-665758 (31.5.2021) V tomto textu Radim Uzel typicky smotává více případů dohromady a vytváří zavádějící dojem toho, co se skutečně stalo. Jde o jeden z článků, které mě podnítily k napsání knihy, jelikož mi přijde nehorázné, aby někdo z pozice odborníka šířil své domněnky a dezinformace.

107
Osobně jsem ale za pětadvacet let žurnalistické práce jsem nezažil, že by si nějaká kolegyně stěžovala na podobné jednání od jakéhokoli politika

Něco úplně jiného jsou stížnosti novinářek na to, jak se k nim chovají muži ve vedoucích pozicích, případně někteří kolegové. Zvláště historky z 90. let jsou velmi nechutné. Nedostal jsem bohužel od nikoho svolení je publikovat, jen potvrzuji, že jsem je slyšel přímo od konkrétních lidí, kterým se staly, nikoli z doslechu. A byť mnohá praxe už vymizela, i mladší generace novinářek zažívá nevhodné chování ze strany kolegů v redakcích. Lidé ve vedení si dávají výrazně víc pozor, ať už přímo tím, že se tak vůbec nechovají, nebo to umějí lépe krýt a vynucovat si mlčenlivost a nepovažují své chování za samozřejmost. Jako již tradičně, v obtěžování jsou přeborníci muži starších ročníků, od pozdních čtyřiceti výš. Rozsáhlý popis nabízí i tento článek https://pagenotfound.cz/clanek/sahal-mi-do-rozkroku-snazil-se-me-libat-novinarky-nejcasteji-obtezuji-jejich-muzsti-kolegove-ci-nadrizeni (červen 2024, Apolena Rychlíková)

107
Případně si myslí, že výměnou za „exkluzivní informace“, které nedají jejich mužským kolegům, si mohou nárokovat sexuální odměnu

Co se týče sexuálního obtěžování novinářek od herců, slyšel a četl jsem historek několik. Prakticky vždy šlo o herce starších ročníků (nyní obvykle o sedmdesátníky). Představy a nároky některých „bardů“, že poskytnutí rozhovoru do médií znamená druh intimního sblížení, byly nemístné už tehdy a nejeví se tak jenom s odstupem času. Mnohem častější bohužel zůstává, že obtěžování přichází v samotných redakcích, které zvláště mladé nastupující novinářky berou jako „bezpečnou zónu“ a během studia je nikdo nepřipravuje na to, jak se správně bránit, když jim jde o živobytí. (https://hlidacipes.org/sexualni-obtezovani-v-ceskych-mediich-ocima-nastavajicich-novinarek-nikdo-nas-na-to-nepripravi/, 9. 12. 2021, Jan Žabka)

109
(Lisa Bonet) coby teenagerka hrála jeho dceru v sitcomu The Cosby Show

https://www.hollywoodreporter.com/news/general-news/lisa-bonet-opens-up-bill-cosbys-sinister-energy-1093326/ (9. 3. 2018), původní zdroj https://www.net-a-porter.com/en-gb/porter/article-33a55e73f6c7ac7b/cover-stories/cover-stories/lisa-bonet. Časová osa 50 let, kdy se objevovaly u Cosbyho obvinění: https://www.latimes.com/entertainment/la-et-bill-cosby-timeline-htmlstory.html a rozsudek https://www.forbes.com/sites/nicholasreimann/2021/06/30/bill-cosbys-prison-sentence-overturned/ (30. 6. 2021)

111
Své „špatně pochopené zážitky“, by jako dospělé neměly vyhodnocovat jako „sexuální obtěžování a predátorství“

https://deadline.com/2017/11/volker-schlondorff-dustin-hoffman-sexual-harassment-kidder-1202201398/ – Svým způsobem je kuriózní, že Volker Schlöndorff byl režisérem první adaptace románu Příběh služebnice (1990), jenž vypráví o totalitním režimu v blízké budoucnosti, kde jsou z žen udělány sexuální otrokyně. Dalo by se od něj čekat feminističtější a empatičtější vidění.

112
Na Lesterovi ho fascinuje, jak mu promíjíme jeho temné stránky, a že jde navzdory všemu o líbivou postavu a on se pokusil jí tu lidskost a sympatičnost vdechnout

https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/films/news/kevin-spacey-lester-burnham-american-beauty-1999-oscars-acceptance-speech-allegations-a8029706.html (31. 10. 2017) – „To my friends, for pointing out my worst qualities. I know you do it because you love me, and that's why I love playing Lester, because we got to see all of his worst qualities and we still grew to love him.“

115
Ve skutečnosti 90 % případů sexuálního zneužívání dětí nemají na svědomí pedofilové, ale psychosexuálně normální lidé, které jen baví pokoušet překračovat hranice, čili realita je absolutně opačná

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/az-90-procent-pripadu-zneuzivani-deti-nezpusobuji-pedofilove-40172834 (10. 10. 2007) – Jemnější rozdíly mezi pedofilií, hebefilí a efebofilií tu nebudeme řešit. Pro více informací přímo z primárních zdrojů se můžete podívat sem: https://www.nudz.cz/p_skupina/evolucni-sexuologie-a-psychopatologie

116
Spacey proti nim ani poté neprovedl odvetnou žalobu

V době uzávěrky knihy se podezřele jevil pouze jeden žalující, který spojoval Spaceyho napadení s charitativní akcí Eltona Johna. Zde údaje časově nesedí a je na Spaceym, jak bude reagovat. Šlo by ale o jediný případ z mnoha obvinění a prakticky jen splňuje statistiku, že nějaká falešná obvinění ve větším vzorku případů bývají. https://www.independent.co.uk/news/uk/crime/kevin-spacey-acquitted-elton-john-b2382755.html

117
Spaceyho budoucnost může ležet v malých nezávislých produkcích, ale je nepravděpodobné, že by jej ještě někdy někdo obsadil do filmu s oscarovými ambicemi

Za uplynulých sedm let hrál jen ve čtyřech filmech. V distribuci si vedly nevalně a recenze na ně byly průměrné (americký Klub miliardářů, 2018; italská snímek režírovaná Frankem Nerem L’uomo che disegnò Dio, 2022; britský akční thrilller Control, 2023; americký thriller Peter Five Eight, 2024). https://www.mymovies.it/film/2022/luomo-che-disegno-dio/ (tržby) a https://www.mymovies.it/film/2022/luomo-che-disegno-dio/rassegnastampa/ (seznam recenzí); Návrat k tomu, nač byl zvyklý, je ztížený tím, že hrával většinou hlavní role ve filmech, které nemají úplně malý, ale střední rozpočet a špatně se marketingují. V létě 2024 Spaceyho například chtěl do role zpěváka Franka Sinatry obsadit režisér Paul Schrader https://www.nj.com/entertainment/2024/05/thats-life-paul-schrader-wants-kevin-spacey-in-his-frank-sinatra-movie.html, nicméně jde o autora, co má často potíže svá díla financovat a nejspíš nikdy nenatočil vyloženě komerčně úspěšný film. Spacey si má v italské produkci zahrát roli ďábla ve snímku The Contract (Smlouva) málo známého režiséra Massima Paolucciho.

117
Spaceyho fanouškovská obec (…) mluví o stádnosti a davové psychóze těch, kteří Spaceyho odsuzují

Kauzu jsem sledoval dlouho a díval se do mnoha desítek diskusí pod česky i anglicky psanými články. V Česku měl Spacey vždy naprosto drtivou, cca 90% většinu zastánců a zastánkyň, v zahraničí to bylo o něco méně, kolem 80 %. Každopádně, kdokoli se v těchto debatách ozval proti Spaceymu, byl zasypán přívalem urážek – skutečné davové lynčování probíhalo naprosto opačně.

118
Je zřejmé, že pouze skalní fanoušci a fanynky by komerční úspěch nezajistili

https://ew.com/movies/2017/11/29/ridley-scott-kevin-spacey-all-the-money-in-the-world-exclusive/ (29. 11. 2017) Dlužno dodat, že na zachovaných záběrech Spacey nepůsobí v masce starce příliš přesvědčivě a náhradní herec Christopher Plummer svou roli sehrál tak dobře, že za ni byl nominovaný na Oscara. (Původní trailer: https://www.youtube.com/watch?v=pPfe88r0IDc) Režisér Ridley Scott potvrdil, že Plummer byl od začátku jeden ze dvou adeptů na roli a hodil se na ni víc a přetočení filmu tak spíš uvítal. (https://www.youtube.com/watch?v=NXW9ctLv0gE)

126
Ne každá oběť je zničená chudinka, ne každá oběť je ve svém dalším životě neviňátko

V Hollywoodu už na téma MeToo vznikají i komplexnější a různě umělecky přesvědčivá díla jako Tár (2022) od Todda Fielda nebo May December (2023) od Todda Haynese.

126
Naučíte se rozpoznávat nevěrohodné příběhy

Původně jsem chtěl v této kapitole i rozebrat, jak zavádějícím způsobem psal Radim Uzel o některých případech. Například tuto situaci popisoval v různých zdrojích několikrát výrazně jinak a nikdy dostatečně detailně, aby si šlo vyvodit, na základě čeho byl dotyčný odsouzen. Ve výsledku tak Uzel jen posiloval předsudky ohledně toho, že křivá obvinění jsou častá a u soudů snadno procházejí: https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-radim-uzel-krive-obvineni-ze-sexualniho-zneuzivani-udela-ze-zivota-peklo-40236815 (16. 9. 2009)

129
A skandály ustojí tím, že je označí za pouhou kampaň

U podobných výroků mi lidé začnou posílat příběhy „nebohých zasloužilých profesorů, kteří museli opustit své místo a přišli o svou prestiž“. A obvykle jejich příběhy obsahují buď to, že prošli sebereflexí a velmi rychle našli náhradní místo, nebo prostě čelili sankcím, které byly poměrně adekvátní. Byl by spíš problém a velmi špatné poselství studujícím, kdyby se jim nestalo nic. Můj postoj však není odsuzovat paušálně. V každém příběhu lze najít nuance, které mohou sankcionovaným lidem přinášet pocity nespravedlnosti. Je potřeba chápat obě strany, ale zároveň nelze nedělat nic, protože tím se udržuje atmosféra, v níž se podobná situace bude opakovat znova. Další obviněný či obviněná budou opět tvrdit, že nechápali, co nemají dělat. Bez nastolení precedentu nemůžou nové normy fungovat.

130
Máme málo dat, abychom dokázali určit, jestli s celkovým nárůstem obvinění stoupá počet těch falešných úměrně

https://www.centreformalepsychology.com/male-psychology-magazine-listings/false-allegations-of-rape-the-true-extent-remains-unknown (2022) – Tento text porovná řadu studií s obrovských rozptylem určení falešných obvinění. Asi nejsystematičtější výzkumník David Lisak se dostává k necelým 6 %. Vzhledem k excesům při vyšetřování britských celebrit (tzv. Operation Yewtree, 2012-2013) mohl v této zemi počet falešných obvinění krátce stoupat. Autor Rick Bradford (jenž není povoláním psycholog ani sociolog, ale fyzik, kterého baví zkoumat čísla a grafy) naznačuje, že množství falešných obvinění může jít nad 10 %.

131
Kromě již některých výše uvedených to jsou třeba zpěvák Chris Brown (bývalý násilnický partner zpěvačky Rihanny), vědec Neil de Grasse Tyson, kouzelník David Copperfield, (nakonec zvolený) soudce Nejvyššího soudu USA Brett Kavanaugh, herci, scenáristé a režiséři Sylvester Stallone, Steven Seagal, James Franco, Aziz Ansari, Paul Haggis, Morgan Freeman, Jeffrey Tambor či Cassey Affleck

V Česku máme zaznamenán případ pedagoga, který přes prokázané provinění ihned dostal druhé prestižní místo https://twitter.com/JaroslavBlek3/status/1654925903904878592 a https://denikn.cz/885047/prisla-jsem-jako-mozek-on-ze-me-udelal-telo-studentka-popsala-napadeni-docentem-na-skole-skoncil/ (6. 5. 2023)

131
I v letech před MeToo existuje množství slavných mužů, kteří prokazatelně fyzicky ublížili ženám (někdy se k tomu i otevřeně přiznávali) a nestalo se jim nic – Sean Connery, Clint Eastwood, Jack Nicholson, Sean Penn, Charlie Sheen, Cristiano Ronaldo a další a další.

Twitterové vlákno s dalšími odkazy zde: https://x.com/heardsstan/status/1725972641624764794 (18. 11. 2023) Ve výčtu v hlavním textu neuvádím ty, kteří určitým způsobem potrestaní byli a neuvádím ty, u nichž šlo „jenom“ o velký věkový rozdíl mezi nimi a jejich sexuálními partnerkami (což je znak groomingu). Stejně jako u předchozí poznámky doporučuji dohledat si více informací; případy nejsou stejně závažné, ale je jasné, že dnes by většina těchto lidí skončila. Zatímco u předchozí skupiny jde o to, že neskončili ani dnes, v této skupině jsou lidé, jejichž kariéra by v dnešní době nejspíš nepřežila. Zde například delší čtení o Clintu Eastwoodovi: https://www.nickiswift.com/1423079/shady-side-clint-eastwood/

132
Nacházíme jen osamocené nahodilé případy

Za dobu více než sedmi let, co tyto případy sleduji, jsem v českých médiích narazil na jediný zveřejněný případ tohoto typu (viz poznámku 69). V zahraničí jich bezpochyby bude více, ale jsou také ojedinělé. https://ycitynews.com/22478/news/young-man-cleared-of-multiple-false-rape-accusations-at-trials-this-summer/ (29. 7. 2021) nebo https://nypost.com/2020/02/01/being-wrongly-metood-has-ruined-my-life/. Dotyčným mužům je třeba vyjádřit lítost a solidaritu. A naopak ženám, které toto udělají, nelze projevit sympatie a pochopení.

132
Dávají na srozuměnou, že jsme se pořád dotkli jen špičky ledovce

Armie Hammer (https://www.vulture.com/article/armie-hammer-allegations-career-timeline.html), Danny Masterson (https://people.com/tv/danny-masterson-charged-rape-timeline-of-allegations/), Russell Brand (https://www.thecut.com/article/russell-brand-allegations.html), William Hurt (https://www.kinobox.cz/clanky/tema/21763-hrali-spolu-milenecky-par-ona-dostala-oscara-on-ne-pak-ji-znasilnil) nebo Jonathan Majors (https://www.kinobox.cz/clanky/tema/23632-hvezda-z-creeda-a-ant-mana-celi-stale-vice-obvinenim-napadenim-pritelkyne-prohresky-nekonci). Seznam by šlo ale rozšířit o další desítky jmen. Kdybychom měli každý případ rozebírat jen tak krátce jako třeba u Dustina Hoffmana, měla by tato kapitola minimálně 50 stran. V celé knize soustavně řeším dilema, jak být komplexní a nebýt už úmorný. Prakticky není možné nikdy vystihnout rozšířenost sexualizovaného násilí, protože od určité chvíle ztratíte pozornost publika.

133
Po čtyřech letech chtěl on věc zveřejnit, ona ho umlčela penězi

Oblíbené tvrzení, že Argento svým chováním dohnala k sebevraždě svého partnera, slavného kuchaře a cestovatele Anthonyho Bourdaina, jenž za ni zaplatil ono odstupné Bennetovi, je silně přehnané. Bourdain trpěl téměř celý život depresemi a o sebevraždě mluvil velmi často, měl za sebou alkoholové a drogové období a jeho vztah s Argento byl velmi volný a „na dálku“, neviděli se více než dvě třetiny roku, neboť on byl neustále na cestách. Bourdain navíc MeToo vášnivě podporoval a byl jedním z jeho hlavních veřejných advokátů. Doporučuji ke zhlédnutí jeho životopisný dokument Roadrunner: Film o Anthonym Bourdainovi (2021) – https://www.kinobox.cz/clanky/recenze/31578-viderecenze-roadrunner (10. 11. 2023)

137
Depp žaloval Heard za článek uveřejněný ve Washington Post v roce 2018, který jej měl poškodit, i když v něm nebyl přímo jmenován

Původní článek je zde: https://www.washingtonpost.com/opinions/ive-seen-how-institutions-protect-men-accused-of-abuse-heres-what-we-can-do/2018/12/18/71fd876a-02ed-11e9-b5df-5d3874f1ac36_story.html. Přehledná časová osa celého případu zde: https://www.nbcnews.com/pop-culture/pop-culture-news/johnny-depp-amber-heard-defamation-trial-summary-timeline-rcna26136 (27. 5. 2022). Existuje taky obří heslo na Wikipedii, jež má přes 36 tisíc znaků a obsahuje odkazy na 184 zdrojů: https://en.wikipedia.org/wiki/Depp_v._Heard

137
Medializace procesu Depp vs. Heard byla ještě větší než u Weinsteina a podařilo se překrýt vzpomínky na ni

Co se týče jiných slavných případů, Jeffrey Epstein se oběsil ve vazbě, jeho „partner in crime“ Ghislaine Maxwell nikoho nezajímá (a jak říká slovní hříčka „true love is finishing each other´s sentences“ – https://imgflip.com/i/5bkupg), R. Kelly byl ve vazbě před odsouzením dlouho, čili finální rozsudek ani nebyl překvapením nebo událostí. Případ Depp vs. Heard rezonoval jednoznačně nejsilněji a nejdéle, ačkoli byl nejméně závažný.

139
Obří žurnalistický kousek z Rolling Stone v roce 2018, popisuje stavy Johnnyho Deppa jako „poslední dny Elvise Presleyho“

Vskutku se nejedná o žádný bulvár, ale žurnalistiku v duchu Trumana Capoteho nebo Huntera S. Thompsona; spíše malý román vzniklý díky několikadennímu úzkému kontaktu autora s Deppem, všechny informace jsou podávány z první ruky: https://www.rollingstone.com/feature/the-trouble-with-johnny-depp-666010/ (21. 6. 2018)

139
I když Depp zkolaboval při natáčení pátého dílů Pirátů z Karibiku v důsledku drogové intoxikace

Při natáčení snímku Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže spolykal najednou osm tabletek extáze a natáčení muselo být na čtrnáct dní přerušeno: https://wdwnt.com/2020/12/johnny-depp-reportedly-took-8-ecstasy-pills-at-once-during-filming-of-disneys-pirates-of-the-caribbean-dead-men-tell-no-tales/ (13. 12. 2020). Dlouhá historie Deppova užívání drog zde: https://www.nzherald.co.nz/entertainment/johnny-depps-lifelong-love-of-drugs-laid-bare/HTM4XJUYW6EKLHCAWXB5TXU4VQ/ (14. 7. 2020) a vyjádření jeho bývalého agenta https://www.newsweek.com/former-johnny-depp-agent-anger-issues-drugs-lateness-career-downturn-amber-heard-trial-1708243 (19. 5. 2022).

142
Jeho kariéra zažije jistý (byť ne asi úplný) restart

Dlužno ale podotknout, že jeho kariéra zažila své dno už s filmem Turista (2009), který natáčel dávno předtím, než potkal Amber Heard. Už zde působil nepřítomně a většina jeho filmů od té doby – kromě dvou dílů Pirátů z Karibiku – byly obří propadáky: Temné stíny (2012), Osamělý jezdec (2013), Transcendence (2014), Mortdecai (2015). Viz komerční statistiky: https://www.the-numbers.com/person/580401-Johnny-Depp

143
Dostane se pozornosti i skutečně týraným mužům, jímž Depp podle žádného popisu není a rozhodně jim nedal hlas – jak je mylně oslavován

Devadesátkově zastydlý časopis Reflex v č. 223/2022 (9. 6.) neomylně na obálku napsal velký titulek „MenToo“ s fotomontáží Deppova obličeje s monoklem.

05. Svatba jako řemen a soud jako fraška

05. Svatba jako řemen a soud jako fraška
146
Nicméně v Česku během let 2017 a 2018 žádné tuzemské MeToo neproběhlo

Shrnující komentář Petra Bittnera z dané doby: https://denikreferendum.cz/clanek/27039-metoo-ceska-hysterie-nad-kampani-ktera-nikdy-nevypukla (11. 2. 2018) Za pozornost stojí zejména tato pasáž: „O prezidentský úřad se letos ucházelo devět mužů a žádná žena. Konfrontováni s fenoménem MeToo všichni ze strachu ze ztráty politických bodů svorně odsoudili kampaň jako ´přehnanou´, ´hysterickou´ nebo ´kontraproduktivní´. Jediný Michal Horáček tehdy dodal i B, tedy že myšlenka kampaně je správná, protože míra sexuálního obtěžování reprodukovaná našimi institucemi stojí za pozornost. (Horáček byl také jediný, kdo byl pro uzákonění stejnopohlavního manželství, pozn. Aut.)

146
Vybrat by jich šlo klidně dalších pět, deset či dvacet

Tradičně nejhorším médiem byl Reflex, viz třeba tyto dva texty: https://www.reflex.cz/clanek/komentare/82941/me-taky-v-evrope-sexualni-nasilniky-vitame.html (Marek Stoniš, 2. 11. 2017) a https://www.reflex.cz/clanek/komentare/83403/metoo-ponizuje-zeny-aktivistky-by-si-mely-misto-zbytecnych-kampani-najit-chlapce.html (Jiří X. Doležal, 23. 11. 2017). Očekávatelně příšerný je i rozhovor s blouznivým pseudosociologem Petrem Hamplem: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/me-too-je-plivnuti-do-tvare-skutecnym-obetem-tvrdi-sociolog_495915.html (14. 9. 2018). Viz dále souhrnná bakalářská práce Gabriely Knížkové Kampaň MeToo a její obraz ve vybraných českých periodikách (39 z analyzovaných textů od začátku listopadu 2017 do konce ledna 2018). https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/107554/130254532.pdf. I v roce 2019 však vycházely blábolivé, fakty nepolíbené články, jako je tento: https://vltava.rozhlas.cz/kristina-zantovska-tohle-jsme-chtely-7765920 (Kristina Žantovská, 30. 8. 2019).

146
Níže citovaní nesou spolupodíl na tom, že se i v roce 2024 o MeToo v Česku mluví zavádějícím způsobem

Výborně to shrnula už v roce 2017 lingvistka Jana Valdrová v článku na webu Datová žurnalistika na konkrétních příkladech. Problém je zesměšňován použitím znevažujících slov („harašení“), sexuální obtěžování a útoky jsou zaměňovány za flirtování, používá se argumentace ad hominem (chyba je v ženách, co si stěžují), hledají se kvazipříčiny, varuje se před neexistujícími důsledky nebo se hledají „česká řešení“ (dám mu facku). https://www.datovazurnalistika.cz/jak-se-v-cesku-pise-a-mluvi-o-metoo/ (6. 12. 2017)

146
Oběti psaly eseje do The New York Times nebo celé knihy

V minulé kapitoly byly uvedeny texty od Connie Nielsen a Kathryn Rosseter. Nyní pár dalších: Uma Thurman (https://www.nytimes.com/2017/11/24/arts/uma-thurman-harvey-weinstein.html), Asia Argento (https://www.indiewire.com/features/general/asia-argento-essay-silenced-sexual-harassment-metoo-1201952010/), Salma Hayek (https://www.nytimes.com/interactive/2017/12/13/opinion/contributors/salma-hayek-harvey-weinstein.html). K tomu třeba kniha Brave od Rose McGowan – https://www.indiewire.com/features/general/rose-mcgowan-brave-revelations-new-book-harvey-weinstein-1201922905/.

146
Snad nejhorší vliv měl server Novinky.cz, uveřejňující sloupky bývalého politologa Alexandra Tomského

Sloupky Alexandra Tomského vzhledem k jejich zkratkovitosti, mentálnímu zacyklení a textové nekvalitě, jež připomíná spíše „náhodný generátor slov“, ani nelze příliš rozebírat. Podstatný je na nich pouze jejich konstantně negativní a nenávistný tón a obviňování všech ze „šílenství“, což je samo o sobě vrcholně neseriózní. Pro ilustraci, jak se Alexander Tomský neobtěžuje zjišťovat si základní informace a jak podpásově vedená bývá jeho argumentace, může sloužit tento rozbor: https://blisty.cz/art/100508-rasisticka-hadanka-alexandra-tomskeho.html (20. 7. 2020) Netýká se sice tématu MeToo, ale říká mnoho o Tomského „metodě psaní“.

146
Bývalého politika Václava Klause ml.

https://www.novinky.cz/komentare/clanek/komentar-fotbalek-ve-snemovne-metoo-a-dublin-vaclav-klaus-ml-40052950 (27. 11. 2017) Václav Klaus ml. si zde plete slova „deprimované“ a „deprivované“ a neobratně naznačuje, že homosexuál nemůže někoho sexuálně obtěžovat. (Pro osvětlení terminologie: deprimované byly ženy, které se rozvedly s Václavem Klausem ml., a deprivovaný je Václav Klaus ml., protože vyrůstal v rodině Václava Klause st.) Jeho buranský přístup, kdy problém, jemuž nerozumí, musí převádět na úroveň vousatých historek z lyžáku, je důkazem nejen toho, co všechno neví, ale i toho, že ho děsí cokoli nového. Jde o snahu vždy hodit vinu na někoho jiného. VKML tomu říká „reciprocita“. Ve skutečnosti je i z jeho popisu zřejmé, že spolužačka MH na něj nenaléhala, neobtěžovala ho, neprováděla fyzicky nic nepříjemného přes jeho nesouhlas, nepronásledovala ho a nezesměšňovala ho před ostatními, jen mu dala košem. Pomsta, již VKML vymýšlí, se v této umolousané satiře prezentuje jako absurdní. To nám tak ale může připadat jenom do chvíle, kdy VKML u svého rozvodu hodí veškerou vinu za rozpad vztahu na svou manželku, a dokonce i své politické vyhoření a odchod z hnutí Trikolóra připíše po čtyřech letech na vrub jí. „V létě 2017, těsně před volbami se mi rozpadla (ne mojí vinou) rodina a pozitivní energii víceméně od té doby prostě nemám“. (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/koncim-v-politice-oznamil-vaclav-klaus-mladsi-predseda-triko/r~2c7602ba8bc811eba4560cc47ab5f122/, 23. 3. 2021) Klausova neschopnost uznat jakkoli svou vinu na rozpadu vztahu, který nikdy nekončí jen kvůli jednomu z partnerů, vypovídá něco i o tom, jak tento muž obecně chápe následky svých činů. S takovouto mentální výbavou je bohužel nemožné porozumět fenoménu MeToo, který volá lidi k odpovědnosti.

147
Až na to, že feministky kriticky píšou a aktivně vystupují proti ženské obřízce nejpozději od 80. let

Nejznámější feministkou je v tomto ohledu Germaine Greer, dějiny tohoto psaní shrnuje Norma Claire Moruzzi v článku z roku 2010: https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10669920500135587?journalCode=ccri19. Ostatně i výtěžek asi nejslavnější feministické divadelní hry Monology vagíny putoval právě na boj proti ženské obřízce.

147
Zvláště když se registrované partnerství ještě v době uzávěrky této knihy lišilo ve více než dvaceti závažných bodech od klasického manželství

https://www.jsmefer.cz/rozdily, více ještě v kapitole 21

149
Až monotematické číslo Deníku N z července 2020, kde promluvilo 35 žen všech generací, nám mohlo trochu otevřít oči

https://denikn.cz/399571/promluvily-jsme-petatricet-zen-popisuje-svou-zkusenost-se-sexualnim-obtezovanim/ (17. 7. 2020) Jmenujme alespoň ty známější – producentka Kamila Zlatušková, režisérka Tereza Nvotová, farářka Martina Viktorie Kopecká, spisovatelky Kateřina Tučková, Milena Holcová a Bára Nesvadbová, novinářky Jarmila Balážová, Linda Bartošová, Zdeňka Trachtová a Jana Ciglerová a političky Michaela Marksová-Tominová, Olga Richterová, Lucie Talmanová a Markéta Pekarová Adamová.

149
Situaci postupně od roku 2021 prolamují až kauzy politika Dominika Feriho, lékaře Jana Cimického, herce Pavla Trávníčka, sportovního novináře Jiřího Hoška, rozhlasového moderátora Pavla Ryjáčka či vysokoškolských pedagogů Petra Christova, Miroslava Vaňka a Pavla Mückeho

Dominik Feri (https://www.heroine.cz/domaci/4917-dominik-feri-nebude-ocisten-a-my-musime-byt-schopni-videt-proc-pise-kamil-fila, 28. 5. 2021), Jan Cimický (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/narceni-oceneneho-psychiatra-napadl-me-v-ordinaci-uvedla-herecka-fabianova-179140, 29. 10. 2021), Pavel Trávníček (https://www.kinobox.cz/clanek/21518-proc-princum-zpohadky-odpoustime-i-znasilneni, 28. 1. 2022, Kamil Fila), Jiří Hošek a Seznam Zprávy (https://denikn.cz/751689/kauza-hosek-sexualni-obtezovani-novinarky-zazivaly-leta-prispiva-k-tomu-maskulinni-prostredi-v-redakcich/, 24. 11. 2021, Jana Ustohalová, Jakub Zelenka) Petr Christov na katedře divadelní vědy Univerzity Karlovy (https://denikn.cz/815756/vybira-si-rozbite-holky-ktere-jeste-vic-nici-studentka-popsala-zkusenost-s-pedagogem/, 23. 2. 2022, Jana Ciglerová) a  https://video.aktualne.cz/dvtv/pedagog-si-studentky-vybiral-plosne-rika-blatny-ktery-odhali/r~64010520c18e11ec9136ac1f6b220ee8/ (21. 4. 2022), historici Miroslav Vaněk a Pavel Mücke https://denikn.cz/1082575/historici-celi-obvineni-ze-sexualniho-obtezovani-prinasime-svedectvi-jejich-studentek/, tzv. škola Ares a Pavel Ryjáček (https://denikn.cz/815634/elitni-spolek-ovladl-zivoty-mladych-odpadlici-trpi-traumaty-z-intimnosti-a-manipulaci/, 11. 3. 2022, Barbora Janáková, Adéla Karásková Skoupá) a http://www.dingir.cz/cislo/22/2/skola_plna_paradoxu.pdf (Dingir 2/2022, s. 58-61, Stanislav Synek)

149
Začaly se ozývat dívky a ženy ze sportovních oddílů, modelingových agentur a tak dále

https://denikn.cz/772482/svedectvi-studentu-damu-o-ponizovani-a-sexismu-spustila-zmeny-cast-pedagogu-ale-mluvi-o-zenske-pokore/ (30. 12. 2021), https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/pravnicka-fakulta-univerzity-karlovy-sexualni-obtezovani-dopis-studentky_2201090500_ank (9. 1. 2022), https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-nechavaji-tam-sexualni-predatory-experti-kritizuji-vedeni-univerzity-224302 (26. 1. 2023), https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/sexualni-obtezovani-univerzita-karlova-fakulta-humanitnich-studii-vysoke-skoly.A230207_124737_domaci_vlc (7. 2. 2023), https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/lekarska-fakulta-praha-univerzita-karlova-obtezujici-chovani-studentka-setreni_2205250500_pik (25. 5. 2022), https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-na-masarykove-univerzite-skoncil-kvuli-nevhodnemu-chovani-dalsi-kantor-231321 (22. 5. 2023), https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/sexualni-nasili-obtezovani-vysoke-skoly-univerzity-opatreni-mechanismy_2206020500_pik (2. 6. 2022), https://zena.aktualne.cz/novy-dokument-o-znasilneni-a-obtezovani-v-modnim-prumyslu/r~97418c44f78e11ecb1f50cc47ab5f122/ (1. 7. 2022)

149
Asi 10 % obyvatel vstoupilo prospěchářsky do Komunistické strany Československa

V roce 1989 dosahoval počet členů (1 538 179) a včetně kandidátů na členství v KSČ cca 1,7 milionu. Počet obyvatel Československa tehdy byl zhruba 15, 6 milionu. https://www.totalita.cz/vysvetlivky/s_ksc_clen_01.php

150
Ženy jsou zde také bity a znásilňovány, ale nelíbí se jim to

https://www.youtube.com/watch?v=JsqBhir11pk (Jedná se o výňatek z dokumentu Liebe Dein Symptom wie Dich selbst! / Love Thy Symptom as Thyself z roku 1996.)

151
Pokud si dovolí to druhé, policie a soudy na ně často nenahlíží jako na traumatizované

Existují oběti, které se dovedou z traumatu úplně dostat, nebo na nich čin nezanechá téměř žádné stopy. I to je nutné si připustit. Nicméně většinově bychom trauma neměli podceňovat.

153
V minulosti u nás proběhly větší kauzy spojené se sexuálním zneužíváním a násilím pouze tři čtyři, a proto je ve zdejším prostředí tak těžké chápat povahu těchto činů

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/david-zelezny-soud-znasilneni-sokol-advokat-trest-vezeni.A000330160824krimi_jpl - Na tuto sérii kauz již většina veřejnosti stačila zapomenout. Syn tehdejšího ředitele TV NOVA, mimořádně protekční David Železný, byl třikrát obviněn ze znásilnění různých mladých žen. Jednou byl usvědčen a odsouzen na pět let do vězení, jednou byl čin prokázán, ale nevztahovala se na něj legislativa (další příklad, jenž dokazuje, že změna znění zákonu je nutná), a třetí případ byl po neuvěřitelných patnácti odročeních zakončen tím, že byl Železný osvobozen (lehce mentálně retardovaná žena sice podle posudků neměla důvod lhát, ale ani na podporu jejího tvrzení nebylo u finální instance dost důkazů). David Železný se po návratu z vězení stal mecenášem a sběratelem umění, což se podaří opravdu malému množství recidivistů. V roce 2023 zemřel a na Facebooku byl oplakáván svými kamarády jako „oběť se zničeným životem“.

153
Ponechme stranou sochaře Pavla Opočenského, který se nedopustil násilných činů a hrubé psychické manipulace a zkrátka „jen“ využil svolnosti nezletilých romských dívek k lehčí formě prostituce

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Opo%C4%8Densk%C3%BD

154
Zatímco Barták se ke svému statusu „musel“ propracovat

Nekultivovanost českého prostředí a ignorance vůči tomu, co je sexualizované násilí, se projevuje i u lidí, kteří se jinak prezentují jako vysoce kultivovaní. Bývalý novinář a nynější vydavatel průvodce po českých restauracích Pavel Maurer 5. května 2021 spustil na Facebooku následující interpunkční freestyle se záhadným dovětkem: „Tento měsíc by se dožil Bohouš Kulínský můj spolužák a nejlepší kamarád z lavice gymnázia Voděradská 62 let. Myslím, že zemřel steskem, osaměním, ztrátou motivace žít dál bez kariéry hudebníka, byl tam i alkohol, bodejť ne? Historie se trochu opakuje…“ – Ano, zakázali mu prcat děti, tak zemřel žalem. Jak smutné! Úplně jak za komunistů, kde žádná podobná kauza nikdy neproběhla…
https://www.facebook.com/photo/?fbid=10160854070469027&set=a.10153067838859027 (27. 5. 2021)

154
„Kouří, polykají, lížou, mají vytřeštěnou vagínu a jedou jako sexuální mašiny“

Prakticky jakýkoli rozhovor s ním působí jako špatný vtip: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jaroslav-bartak-vezeni-odsouzeny-sexualni-znasilneni.A221206_182119_domaci_albe či https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jaroslav-bartak-znasilneni-vezeni-lekar-svoboda.A231002_162909_domaci_spad; nejvýmluvnější je asi toto video: https://twitter.com/PavlaKublkov/status/1598728646067458056 (2. 12. 2022)

154
Při míře zdejší kulturní slepoty pak ani není divu, že mohl filmový a televizní režisér Jiří Strach provést onen báječný žert, když si oblékl tričko s rádoby rebelským nápisem „Je suis Weinstein“. A to 11. listopadu 2017, čili více než měsíc poté, kdy už bylo jasné, že Weinstein se dopustil tolika neomluvitelných činů a nedostanou ho z toho žádní právníci

Dva průlomové články vyšly 5. a 10. října 2017. První v The New York Times od Jodi Kantor a Megan Twohey, druhý od Ronana Farrowa také v The New York Times. První popisoval příběhy osmi žen, druhý třinácti žen. V deníku USA Today vyšel 27. října 2017 seznam 87 žen, které obvinily Weinsteina z mnoha činů. Odkazy k nim najdete ve třetí kapitole.

154
Jiří Strach propásl příležitost k sebereflexi i s odstupem čtyř let v roce 2021 v rozhovoru s Čestmírem Strakatým v pořadu Prostor X, kde tvrdil

https://www.reflex.cz/clanek/festival-karlovy-vary/108916/strach-existuji-jen-muz-a-zena-v-tom-pismo-mluvi-jasne-duka-je-muj-pastyr-nerespektovat-ho-by-bylo-husovske.html (27. 8. 2021, cca od času 18:50). Záznam lze nalézt i zde: https://kviff.tv/video/1138-jiri-strach-kp006. O MeToo mluví Jiří Strach i v tomto starším rozhovoru: https://www.reflex.cz/clanek/video/83968/jiri-strach-v-metoo-jde-o-verejne-medialni-popravy-hrusinsky-take-sahal-divkam-na-zadky.html (21. 12. 2017).

156
Jednak – presumpce neviny je závazná pouze pro orgány v trestním řízení. Není nijak závazná pro soukromé osoby a naše úsudky o někom

https://cs.wikipedia.org/wiki/Presumpce_neviny – Obecně je za otevřenou považována též otázka, komu povinnost řídit se touto domněnkou přísluší. Tedy zda je lidskoprávními deklaracemi uložena pouze orgánům činným v trestním řízení či obecně státu a orgánům veřejné moci, nebo zda jsou jí vázané též soukromé osoby, například podnikatelé, zaměstnavatelé, vědci, novináři atd. či obecně veřejnost. Domnělá povinnost řídit se právní fikcí, která je v rozporu s něčími názory nebo poznatky, koliduje se svobodou myšlení, svobodou přesvědčení (svobodou mít názory), svobodou projevu a právem na informace (právem svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace).

156
Které mají přesnou právní definici, a tyto činy zatím dokázány nebyly

Jistě ani tak nemůžete říkat veřejně naprosto cokoli, neboť můžete zasáhnout do osobnostních práv obviněného (ale ještě ne odsouzeného ani zproštěného viny).

157
Velmi to ovšem koresponduje s jeho přehlížením sexuálního zneužívání v katolické církvi a opakovanou obhajobou církevních hodnostářů, kteří před tím zavírají oči

Dokládá to třeba tento exaltovaně formulovaný tweet: https://twitter.com/Lotzasrando/status/1489994959755350020 (5. 2. 2022) „Do stařečků se nekope. Nekope! NEKOPE!!! Mám vám to napsat i v muttersprache, abyste to pochopili, vy Marxisti??“ Přitom bývalý papež Benedikt sám přiznal chyby https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/benedikt-xvi-nepravdive-prohlaseni-sexualni-zneuzivani_2201241408_ern (24. 1. 2022) a jeho vysvětlování je velice chatrné https://www.seznamzpravy.cz/clanek/za-zneuzivani-knezimi-muze-sexualni-revoluce-ze-60-let-tvrdi-byvaly-pepez-benedikt-70144. (11. 4. 2019) Data ke kauze zde: https://www.nekdotiuveri.cz/clanky/z-ceho-je-benedikt-xvi-obvinen (14. 12. 2021), analytický komentář, na němž není nic marxistického, zde: https://a2larm.cz/2022/02/duka-prezivsim-neveri-libiva-fasada-je-pro-cirkev-vic-nez-utrpeni-obeti-sexualniho-nasili/ (21. 2. 2022) Přestože si odpůrci média A2larm mohou myslet, že je marxistické či komunistické, bylo by zajímavé slyšet, čím tomuto odpovídá konkrétní komentář.

157
Neváhal se přirovnat k politickým vězňům z 50. let, čímž celou situaci posunul už do naprosté frašky

Kde všude jen v roce 2023 zakazovali se vyjadřovat: https://www.stream.cz/dvtv-interview/jiri-strach-cim-jsem-starsi-tim-vic-se-bojim-neco-pojmenovat-jako-pravdu-64680985 (21. 9. 2023) a https://www.radioprostor.cz/clanek/uz-zase-mluvime-potichu-nejsme-svobodni-rika-reziser-jiri-strach-HI3GR (11. 8. 2023) nebo https://denik.to/wp-content/uploads/2023/10/TOcover102023_2.jpg; pomíjíme ještě nekonfliktní, ale dokonale sebepropagační rozhovory v Deníku.cz a Lidových novinách.

161
Jako by znásilnění mladistvých bylo něco méně závažného

Trestní sazba za pohlavní zneužívání mladistvých sice oficiálně může být vyšší než u znásilnění (viz znění zákona http://zakony.centrum.cz/trestni-zakonik/cast-2-hlava-3-paragraf-187), ale v praxi se děje spíše toto: https://www.novinky.cz/clanek/krimi-policista-se-ukajel-na-skolacce-dostal-podminku-40399675 (10. 6. 2022) či https://www.novinky.cz/clanek/krimi-sexualni-predator-si-u-zalobkyne-vyjednal-podminku-hrozilo-mu-pritom-12-let-40460344 (12. 2. 2024)

161
Téměř každý týden k tomu přinášejí další svědectví facebookové a twitterové účty jako Pod svícnem nebo Uvěří ti, které popisují, co přesně se odehrává v soudních síních a co stojí v nesoudných posudcích a rozsudcích

Bez trestu https://twitter.com/beztrestu, Pod svícnem https://twitter.com/PodSvicnem, Věřím ti https://twitter.com/verimti nebo soukromý učet Daniela Bartoně https://www.facebook.com/barton.dan Přiznávám, že některé z popisovaných případu přebírám od Lucie Hrdé, kterou jsem se ale rozhodl nezdrojovat

162
Česká vláda a Poslanecká sněmovna s tím začala něco dělat na přelomu roku 2023 a 2024

Trestný čin znásilnění má nově zahrnovat pouze soulož a jiné penetrační činy. Méně závažné sexuální praktiky bude v trestním zákoníku zahrnovat nový samostatný čin sexuální útok. Použití zbraně povede u sexuálního útoku i u znásilnění podle novely k vyšší trestní sazbě. Sexuální nátlak má patřit mezi činy, jejichž nepřekažení je trestné, obdobně jako nepřekažení pohlavního zneužití. Skutková podstata sexuálního nátlaku se rozšíří o zneužití něčí tísně. Předloha upravuje také pohled na sexuální praktiky s dětmi do 12 let věku. Soudy by je měly vždy pokládat za znásilnění nebo sexuální útok, nikoliv za mírněji trestné pohlavní zneužití. Ke změně definice znásilnění přistoupilo v posledních letech 16 evropských států. Koncept „ano znamená ano“ uplatňuje Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko. Koncept „ne znamená ne“ platí v Lotyšsku, Dánsku, Lucembursku, Belgii, Německu nebo Švédsku. Francie či Rakousko zůstávají u vymezení znásilnění založeného na násilí nebo pohrůžce. (https://www.denik.cz/z_domova/snemovna-znasilneni-20240207.html, 7. 2. 2024)

164
Slovní spojení „ukázat sbírku motýlů“ se českou kulturou táhne někdy od dob socialistického humoristického plátku Dikobraz či parodie Adéla ještě nevečeřela

Mimochodem, filmy scenáristy Jiřího Brdečky a režiséra Oldřich Lipského – Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela a Tajemný hrad v Karpatech, obsahují velké množství rape jokes. Neustále se v nich mluví o prznění, znesvěcení, prodávání do nevěstinců a podobně. Jde o ukázku toho, co bylo dobově dokonale přijatelné: sex se téměř neukazoval, ale o sexuálním násilí bylo běžné žertovat. V zásadě šlo o nostalgickou vzpomínku na šestákové romány, jež už nesměly vycházet, a kde se padouši takto vyjadřovali. Boj s dobovou socialistickou cenzurou pak spočíval v tom, že se předstíralo, že parodické filmy zesměšňují minulost, zatímco suplovaly běžnou žánrovou kinematografii. Více v kapitole 24.

164
Tento typ vtipu, jenž se tváří jako poznání pravdy, se hroutí jednoduchou statistikou – našli bychom nejspíše stovky hereček, které nemluvily o tom, že by sexuální obtěžování a násilí zažily, a bude jich víc než těch, co řekly, že ano

Pro hrubou představu – odhady počtu herců a hereček v celých USA se pohybují kolem 13,5 tisíce: https://work.chron.com/statistics-people-getting-famous-acting-23946.html. I kdyby hereček byla polovina, jsme na čísle kolem 7000. Tento seznam jich ukazuje výrazně menší množství, protože jde o herečky, které jsou natolik slavné, aby mohly mít samostatné heslo: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_American_film_actresses. Existuje i tzv. A-list nejvíce profitabilních herců a hereček, na němž je 1400 jmen https://en.wikipedia.org/wiki/A-list (opět musíme dělit minimálně dvěma – muži/ženy). Je zjevné, že se Mirka Spáčilová ve svém sloupku pokouší o nadsázku, problém je, že ani ona sama netuší počty hereček, co se ozvaly (byly to nižší stovky; velká část z nich ale mimo Hollywood, většinou Evropanky, a aktivních hereček jsou buď vyšší stovky – A-list kategorie – nebo vyšší tisíce. Znamená to jednoduchou věc: neozvaly se ani zdaleka všechny, jež zažily sexualizované násilí v branži, a ani tyto netvoří většinu.

165
Zatímco ostatní ženy si berou kretény, co je mlátí, a je to vlastně jejich vina

Nepovedený sloupek Biancy Bellové detailně rozebral publicista, historik a filosof Mirek Vodrážka ve svém blogu na Aktuálně.cz https://blog.aktualne.cz/blogy/mirek-vodrazka.php?itemid=33744 (2. 4. 2019). Text se trochu obtížně čte a bude nesrozumitelný přesně pro ty, jimž vyhovuje povrchnější styl Bellové. Vodrážka mnohdy píše i na můj vkus zbytečně komplikovaně. Pokusím se vystihnout jeho argumentaci stručně: Bellová konfrontuje feminismus pouze se svými osobními zkušenostmi. Ona něco nezažila (například znevýhodnění v práci), tudíž to asi neexistuje, nebo je to okrajové.
„Kritické senzory spisovatelky Bellové se aktivují pouze v prostředí odlišných kultur, společností a zemí a že si neuvědomila, že ve svém krédu zabředla do bažin etnocetrismu. Svým tvrzením ´cizí muži mě neznásilňovali, neosahávali, ani na mě nepořvávali vulgarity´ konotuje tři mylné předpoklady. Za prvé, že feministkou se žena stává teprve poté, co se stane objektem sexuálního násilí. Za druhé, spisovatelka vzbuzuje dojem, že by se vážněji zajímala o feminismus, teprve kdyby se sama stala obětí ´osobního´ sexuálního násilí. Za třetí, a to je podstatné, jako by násilí na druhých ženách nemohlo legitimizovat autentický ´osobní´ feminismus. (…) Bellová zjevně nechápe, že svým zdůrazňovaně ´osobním´ postojem se dostala do blízkosti lidí, kteří za normalizace obdobně tvrdili, že nemají žádnou negativní zkušenost z komunistických represí, a tudíž nemají potřebu být vůči režimu kritičtí. (…) A aby se ještě více zapletla do svého intelektuálního chaosu, zároveň tvrdí, že ´k obecným závěrům je třeba statistika a daty podložený výzkum´. Z jejího textu je zřejmé, že se nikdy nezajímala o ´A History of Women´, protože by jinak musela vědět, že ženy, které bojovaly za svá práva a svobody, k tomu nepotřebovaly žádnou statistiku a daty podložený výzkum. Na to, aby si uvědomily, že existuje systémová nebo strukturální diskriminace a nespravedlnost, k tomu je prvotně zapotřebí pouze kritické myšlení. (…) Bellová vytváří skoro až perverzní představu, že raison d'etre feminismu začíná až ve společnosti, kde se praktikuje ženská obřízka, sexuální otroctví a systematické znásilňování žen a dívek. Legitimitu ženských práv tak snižuje na holé přežití žen a dívek.“
– Podle Vodrážky Bellová všechny systémové problémy privatizuje a „kretenizuje“ – ona má emancipaci ve své hlavě údajně vyřešenou (byť zjevně nemá) a všechno násilí je problém jednotlivých kreténů a hlupaček, které se od nich nechají mlátit a znásilňovat. Vodrážka pak Bellové nabízí, ať si vzpomene na válku v bývalé Jugoslávii, kde bylo zjevné, že znásilňování bylo systematizované. Odsud je možné nahlédnout, že se tak na určité úrovni děje i u nás, v „mírovém stavu“. Bianca Bellová své postoje každopádně nemění, po třech a půl letech napsala ve stejném duchu komentář o utlačování žen v Íránu. „Kdo chce vidět, jak vypadá skutečný feminismus, ať si vezme příklad z perských, kurdských a arabských žen, které bojují proti náboženskému útlaku. Nikdo, kdo si říká feminista, nemůže mlčet ke smrti Mahsá Amíníové, mladé Kurdky zabité proto, že neměla hidžábem dostatečně zakrytou hlavu.“ https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nazory-komentare-komentar-kdo-chce-videt-feminismus-at-se-podiva-do-iranu-214990 (23. 9. 2022) Není jasné, co chce Bianca Bellová sdělit. Stala se tedy za tři a půl roku feministkou, nebo jen vyčítá všem, kdo se veřejně nevyjádřili k dané kauze, že jsou málo feminističtí, a na základě čeho a proč je soudí ona, pokud feministkou není? Stále se opakuje myšlenka, že feminismus má právo na existenci jen od určité úrovně společenských problémů. Je každopádně nesoudné vyčítat západním feministkám, že nic nedělají se situací žen v zemích s radikálně odlišnými kulturními hodnotami. Pakliže například situaci v Afghánistánu nevyřešily desetiletí vojenských intervencí nejsilnějších světových armád, co asi zmůžou západní feministky, které na to nemají finanční prostředky a politické kompetence? Možná, kdyby byly opravdu dotovány oněmi miliardami, jak o tom mluví konspirační teorie, byla by nějaká šance. Jakmile začnete západní feministky posílat do jiných zemí, zkuste analogicky posílat humanisty a pacifisty do všech válečných oblastí, aby tam svou činností a přesvědčováním ukončili ozbrojené konflikty. Najednou vyplave na povrch patetická kýčovitost a nesmyslnost takovýchto výzev. Západní feministky a feministé o situaci žen v zemích s islámskou kulturou mluví běžně; je to zcela základní a automatická věc, ale zároveň poněkud banální, protože je tak očividná, stejně jako bezmoc kritizujících. Naprostá většina lidí také zlepšuje situaci ve svém bezprostředním okolí, ve vlastní kultuře a státech, kde mají občanská práva a další dostupné možnosti, jak věci měnit. Jsou to místa, kde žijí a budou žít jejich děti a příbuzní. Upozorňují tu na věci, které nejsou tak očividné a kde je potřeba vykonávat náročnou osvětu, jelikož změnit situaci zevnitř je těžší, když si problémy ani nepřipouštíme, protože nejsou tak křiklavé a fyzické, ale symbolické a „datové“ (viz kapitola 9 ve druhém svazku). A konečně, v muslimském světě, africkém prostředí či indické kultuře existuje řada lokálních feministek, které lépe vědí, jak určité poznání komunikovat s tamní veřejností. Západní feministky a feministé nesmějí podléhat syndromu „bílého zachránce“, jenž je jinými kulturami přijímaný často jako neuctivý přístup „přicházím k vám šířit civilizaci“. Je nutné přepracovat lokální akceptovatelné varianty feminismu; stejně jako nelze vyvážet západní liberální demokracii, nelze totéž ani dělat se západním feminismem. Postoje, jež Bianca Bellová zastává ve své sloupku, jsou zvláštní. Na jednu stranu říká, že není feministka, na druhou stranu tvrdí, že je vlastně větší nebo lepší feministka (či přinejmenším „lépe emancipovaná žena“) než ostatní, a na závěr těmto „nedostatečným feministkám“ radí něco, co sama nedělá. Aspoň tedy není známo, že by bojovala v Afghánistánu, Kurdistánu nebo Íránu.
Bianca Bellová si nedává pokoj a v srpnu 2024 píše dlouhý text, v němž smotává nekonzistentně mnoho věcí, špatně definuje pojmy (nebo tvrdí, že pojmy jako red pill a tradwife pocházejí od feministek a nikoli od antifeministů) a především, v jediné větě neuvede, že problém by mohl být na straně mužů a systému, v němž žijeme; namísto toho se dozvíme, že mladé ženy si způsobují psychické problémy tím, že uvěřily feminismu (opomíjí se rovněž to, že jim to může někdo podsouvat nebo své problémy víc řeší) https://plus.rozhlas.cz/esej-biancy-bellove-soucasny-feminismus-9297827 (23. 8. 2024)

170
Je pravda, že například Harvey Weinstein po třech letech od vlny obvinění vyplatil svým obětem (urážejícím způsobem nízké) odškodné

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/weinstein-sexualni-utok-producent-salma-hayek_1912120617_pj (12. 12. 2019) či https://www.fandimefilmu.cz/clanek/23620-obeti-harveyho-weinsteina-dostanou-mnohasetmilionove-penezni-odskodneni (1. 7. 2020). Podmínky dohody jsou tajné, ale pro oběti velmi trpké. Mezi více než třicet žen mělo být rozděleno 25 milionů dolarů. Detaily jsou ale komplikovanější a nakonec dostalo osmnáct žen dohromady pouhých 6,2 milionu. Weinstein sám nemusel platit nic, peníze šly z pojištění jeho společnosti. Weinstein se navíc těmto ženám nemusel omluvit a přiznat vinu. Jejich žaloby byly staženy a nemohly mu přitížit u soudu. Jedná se o typ vítězství, jež nelze přát nikomu. Pakliže u soudu uspělo nakonec jediné obvinění jako trestné (viz kapitolu 3), lze pochopit, proč dotyčné ženy přistoupily i na tak ponižující podmínky. Jen těžko ale domýšlet, jak náročným dilematem přitom musely procházet.

170
Novinář a dokumentarista Jaroslav Hroch uvedl v březnu 2023 několik případů, kolik peněz u nás dostávají oběti znásilnění a domácího násilí

Parafrázuji tento status https://twitter.com/jarohroch/status/1639949381788123136 (26. 3. 2023) a doplňuji ho o informace z reportáže stejného autora: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3572985-obeti-znasilneni-casto-nedostanou-temer-zadne-odskodne-psychicke-potize-nemaji-pro (20. 3. 2023) V kauze Dominika Feriho padl peněžitý trest i 300 tisíc, ale byl jediný a obecně jde o ojedinělou výši, kdy pachatel není nemajetný. Vzhledem k množství žen, které Feriho obvinily, a jejichž případy se vůbec dostaly k soudu, jde zjevně i o velmi nevýhodný „způsob podnikání“, i kdybychom to tak chtěli cynicky chápat. Opravdu někomu stojí čekat téměř tři roky na 300 tisíc, celou dobu se bát, že by mohla být odhalena lež, a ještě přitom zaslechnout své jméno dvakrát veřejně – jednou od Feriho a podruhé od TV NOVA? https://zpravy.aktualne.cz/domaci/nova-zive-vysilala-rozsudek-nad-ferim-vcetne-jmen-obeti-spro/r~59b1ac34798c11eea873ac1f6b220ee8/ (2. 11. 2023) Představa, že toto stojí jakékoli lhářce za to a že ji na podobné riziko dopředu neupozorní její advokát, je opět zcela mimo. Nestojí to za to ani opravdovým obětem.

171
Respektive posílá jim třeba jenom desetinu toho, než nač mají podle tarifu nárok

Detailnější popis problému v tomto článku: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-advokati-ex-offo-prestavaji-hajit-zranitelne-obeti-zlocinu-stat-jim-neplati-244419 (29. 1. 2024) Zde jenom rychlý citát: „Celé je to opřené o jedno ustanovení v zákoně, které říká, že zmocněnec oběti se má účastnit pouze úkonů účelných pro to řízení. V případě obhájce obviněného tam nic takového napsané není. Už tady vidíme dvojí přístup k právní pomoci lidem v trestním řízení čili jinými slovy: Stát privileguje těžké zločince před zvlášť zranitelnými oběťmi,“ říká advokátka Klára Kalibová.

176
Závažné a složité věci zjednodušoval tak, aby při jejich vyprávění mohl konkurovat nejméně Vladimíru Menšíkovi s Miroslavem Donutilem

Jedna z typických historek, s nimiž slavil v 90. letech úspěch Miroslav Donutil, který spolu se svým hereckým kolegou Zdeňkem Maryškou osahával jejich společnou kolegyni Sylvu u stolu v dabingovém studiu: „Rejžo, Maryška s Donutilem mi šahaj na kozy! – Tak je nemáš nosit s sebou do dabingu!“ odvětil Maryška. Vyprodaná Lucerna tleská a válí se smíchy. Nineties, oldies but goldies

177
Který falešně uklidňuje ostatní ignoranty, že jsou normální a najdou u něj pochopení

Další historka jako je tato, oblaží srdéčko křupanovo, ale inteligentnějším lidem se dělá blivno, nejenom nad obsahem, ale i z matlavého jazyka: „Nápadníci z druhé strany nově vytvořené hranice nemohou asi zažít podobné překvapení, jaké připravila americká seržantka českým vojákům v Bosně. Tato dotyčná dáma byla totiž našimi chlapci ve vší tichosti znásilněna, i když bylo prý na první pohled zřejmé, že s realizací trestného činu víceméně souhlasí. Přísloví ´jiný kraj – jiný mrav´ se zde projevilo jako téměř smrtonosné.“ (Erotova lampa, s. 23) Lingvistická analýza tohoto slovního paskvilu by zabrala i několik stran. Je s podivem, že se Radim Uzel nikdy nesetkal při editaci s někým, kdo by mu řekl, že to vypadá, že ani neví, co chce sdělovat.

06. Feministky ošizené o otcovskou lásku

06. Feministky ošizené o otcovskou lásku
182
Pro české muže v produktivním věku se pole jejich svobody náhle rozšířilo, mimo jiné o možnost volně si pořizovat pornografii a platit za prostituční služby, aniž by to pro ně bylo trestné

Zcela typické je, že za více než třicet let nebyla legalizována prostituce, takže volnost je opět pouze na straně mužů, a nikoli na straně žen, které se tak třeba i chtějí živit. Momentálně se pohybují v šedé legislativní zóně.

182
Dělat z feminismu strašáka je pořád tak trochu národní sport

Ze zprávy, kterou v březnu 2022 publikovala společnost Ipsos na základě výzkumu ve 30 zemích, vyplynulo, že 26 % mužů považuje feminismus za škodlivý. Zhruba pětina silně popírá, že by mezi muži a ženami existovala nerovnost. 15 % věří, že ženy násilí vůči sobě vyprovokují. Stejně tak 15 % tvrdí, že ženy přehánějí líčení zkušeností se sexualizovaným násilím. 9 % si myslí, že ženy mají povinnost poskytovat sex svým manželům či stálým partnerům. (Česko nebylo do výzkumu zahrnuto.) https://www.ipsos.com/en/one-three-men-believe-feminism-does-more-harm-good (4. 3. 2022)

182
Tato hypotéza vysvětluje i nenávist feministek k jejich vlastní ženskosti,“ cituje přitom psychologa Eduarda Bakaláře se zjevným souhlasem

Eduard Bakalář (1934–2010) byl jednou z nejnechutnějších osob v dějinách českého šovinismu. Původně jsem zvažoval věnovat mu samostatnou kapitolu, ale nakonec jsem usoudil, že si ji nezaslouží. Zájemcům doporučuji přečíst si tuto polemiku z roku 2005: http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/bakalar_.htm (To, že se proti Bakalářovi vymezil i tak konzervativní a jinak kontroverzní psycholog jako Jeroným Klimeš, už něco znamená.) Bakalář byl proslulý především svým ustavičným podsouváním ženám, že svou komunikaci postavily na lži a výčitkách. Vycházel při tom primárně z amerického psychologa Herba Goldberga, jenž psal o devatenácti tzv. vyčítacích pastech manželky, jejichž cílem je mocenská manipulace manžela. (Jedná se o slavnou a široce kritizovanou knihu The Hazards of Being Male. Surviving the Myth of Masculine Privilege, 1977.) To od něj přebíral jak Radim Uzel, tak třeba Josef Hausmann. V salátové knížečce Mužský šovinismus pro pokročilé (2006) si tito tři vzájemně notují. (Bakalářovo jméno je zde anonymizováno, ale hnusný způsob jeho vyjadřování zamaskován není.) Je to sešitek, kde se Radim Uzel odvázal nejvíce. Najdeme zde jeho výroky jako: „Bohužel se však ještě dnes najdou sexuální vyděračky, kšeftařky a obchodnice, které nabízejí sexuální zboží s dávno prošlou záruční lhůtou.“ (s. 11) „Muž by se měl mít na pozoru před ženskou s dokonale přetočeným tachometrem.“ (s. 13) „Katastrofální situace nastává, když se snoubí ženské sobectví s terorismem časové náročnosti. A to je skoro vždycky.“ (s. 17) „Ženám, které týrají muže požadavkem, aby s nimi setrvával ‚jen tak‘, se říká dráždivky. Zasluhují vyválet v lepidle a obalit peřím.“ (s. 80) „Žena vlastně nikdy neví, co chce. Bohužel však zpravidla nedá pokoj tak dlouho, dokud to nedostane.“ (s. 91) „Na rozdíl od špatné manželky zkrachuje špatná hospoda zpravidla dříve. Možná by tomu mělo být naopak.“ (s. 93) Hausmann i Bakalář píšou ještě výrazně horší věci typu: „Z celého sortimentu zboží, které ‚firma žena‘ nabízí, jsou všechno neprodejné ležáky, o které není zájem – až na jeden artikl, který jde na odbyt znamenitě. Tím je sex, potažmo pak ženino tělo. Všechno ostatní – nazvěme to souhrnně tzv. ‚osobností ženy‘ – nemůže na volném trhu uspět v konkurenci s mužským zbožím, které je levnější i kvalitnější zároveň. (s. 33) „‚Musíš pochopit, že teď to nejde, musím si napřed všechno srovnat v hlavě,‘ knokautuje ho větou, za niž by sama zasloužila ránu.“ (s. 50) „A jestliže plivne do tváře (fyzicky či morálně) žena chlapovi a on jí dá facku, je něčím vinen?“ (s. 104) Obecně byla tato chlapská moudra brána za normální ještě někdy v 80. a 90. letech. Po roce 2000, v době vydání knihy, už však šlo o postoje, které mladší generace mužů nejenže nevyslovovala nahlas, ale spíš jí už ani nepřicházela na mysl, a začala opovrhovat těmi, co je říkali, věřili jim a chovali se podle nich. Další polemiku s Eduardem Bakalářem vedla v časopise Vesmír bioložka a spisovatelka Eva Hauserová v roce 2006: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-1/podporujte-zeny.html a https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-2/kdo-proti-cemu-je-podjaty.html a https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-3/titan-rozvodu.html.

182
Jako nedávno zemřelá 85letá Jiřina Šiklová

Jiřina Šiklová: Dopisy vnučce (2007, nakladatelství Kalich)

184
V Československu zase do roku 1960 platil původní rakouský občanský zákoník, který dával výhradní právo rozhodovat o rodinných věcech manželovi

Pro historický přehled ženských práv vřele doporučuji toto masivní twitterové vlákno od amerikanisty Jana Beneše – https://twitter.com/JanBenesAggie/status/1560889198646886402

187
Nechci v tomto ohledu stanovovat žádné přesné hranice, tato kniha je o přechodové fázi a nynějším všeobecném zmatku

Přesné rozlišení vln feminismu není snadné, možná je dokonce nemožné, protože jednotlivé autorky obvykle neohlašovaly, že nyní zvedají nějakou novou vlnu. (Výjimkou je právě čtvrtá vlna feminismu, viz https://www.facebook.com/ctvrtavlna/, https://wave.rozhlas.cz/chceme-aby-se-sexismus-stal-celospolecenskym-tematem-rikaji-clenky-ctvrte-vlny-5186793, 21. 12. 2016 a https://domaci.hn.cz/c1-65579300-ponizujete-nas-a-nas-uz-to-nebavi-feministky-nove-generace-oteviraji-temata-o-kterych-se-nemluvi, 8. 1. 2017). Například Simone de Beauvoir je přesně na rozmezí první a druhé vlny, Germaine Greer na rozmezí druhé a třetí vlny a nejsou snadno zařaditelné; žijící představitelky druhé vlny se mnohdy adaptovaly na třetí vlnu, pozapomenuté klasičky třetí vlny se staly populární díky záplavě memů ve čtvrté vlně atd. Rozdíly vidíme až zpětně a vždy jako druh krize, rozporů a štěpení uvnitř hnutí. Můžeme to chápat i jako dějiny odvahy a konformity či sporů mladších a starších generací. Někde jde o plynulou proměnu myšlení (tedy hlubšího promýšlení stejných témat), někde o zlomy (nová témata nebo radikální obrat v náhledu na stejný problém). Tato kniha není dějinami feminismu, ale shrnutím současného stavu; od starších autorek a autorů si bere jen to, co je stále aktuální, a jejich překonané názory většinou neřeší.

187
A přiznává, že při její výchově selhal, i když vinu svaluje primárně na ni

Radim Uzel: Životopis bez cenzury (2020), s. 229-230. Rozpomínání (2012), s. 219-20.

192
Zjišťujeme nejenom, že ženy měly extrémně sníženou možnost seberealizace, ale i to, že dějiny byly psány těmi, kteří ženy přehlíželi

Vycházím z těchto zdrojů a vybírám jen malý zlomek jmen: https://theconversation.com/us/topics/hidden-women-of-history-64072 (souhrn 40 článků na dané téma od roku 2018 do roku 2021); https://explorethearchive.com/15-important-women-in-history (27. 3. 2019); https://www.oprahdaily.com/life/g26513857/women-who-changed-the-world/ (5. 2. 2021); https://www.insider.com/unknown-women-who-changed-the-world-2017-2 (17. 2. 2017); https://www.distractify.com/p/forgotten-women-of-history (1. 3. 2020)

193
Agora, Colette i Velké oči se však zařadily k propadákům

Obecně u těchto filmů v hlavním textu nehodnotím jejich umělecké kvality – Skrytá čísla nejsou výjimečné umělecké dílo a jsou megahitem; ostatní jmenované snímky jsou na podobné úrovni a finančně neuspěly. Ani jeden parametr tedy není sám o sobě vypovídající. Především se stále znovu ukazuje, že filmům, jež jsou věnované ženským osobnostem, bývala věnována menší péče a rozpočty, a hlavně jejich vzorek je výrazně menší než u filmů věnovaných mužským osobnostem historie.

193
Existuje řada (polo)zapomenutých hudebních skladatelek jako Barbara Strozzi (1617–1677), Fanny Mendelssohn (1805–1847), Clara Schumann (1819–1 896) či Elizabeth Maconchy (1907–1994)

Dočíst se o nich můžete třeba v knize Anny Beer: Sounds and Sweet Air: The Forgotten Women of Classical Music. (London, 2016)

194
Se zpožděním asi šedesáti let bylo ve sklepě objevené zapomenuté, rozsáhlé dílo švédské malířky Hilmy af Klint (1862–1944), která tvořila na přelomu 19. a 20. století abstraktní geometrické obrazy, jimiž předběhla éru Kandinského, Maleviče a Mondriana

Doporučuji kanál youtuberky CamiiW, kde jsou představeny i další autorky jako Artemisia Gentileschi, Georgia O´Keefe, Ana Mendieta, Judy Chicago, Louise Burgeois či Guerrila Girls. https://www.youtube.com/c/CamiiW123/videos

195
Elizebeth Smith Friedman (1898–1980) rovněž porážela muže, ba celé armády a zločinecké gangy pomocí dešifrování tajných kódů

https://time.com/5928583/elizebeth-friedman-codebreaker/ (/11. 1. 2021). Vyšla o ní i kniha Amy Butler Greenfield: The Woman All Spies Fear: Code Breaker Elizebeth Smith Friedman and Her Hidden Life. (2021)

197
A i v této kapitole uvádím sotva polovinu jmen, jež lze najít v hlavním hesle „Timeline of women in science“

https://www.standard.co.uk/tech/most-men-wikipedia-editors-push-for-women-b1065337.html (8. 3. 2023) Za deset let přibylo ženských editorek jenom 5 %. Situaci se rozhodla řešit britská fyzička Jess Whade, která hesel schválně napsala stovky, aby vyvážila aspoň základní nedostatky. https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/jess-wade-veda-vedkyne-wikipedie.A200601_114725_vztahy-sex_job (3. 6. 2020) O něco podobného se v roce 2016 (v době, kdy podíl hesel o ženách byl 15 %), pokusila Emily Temple Wood (jež vystudovala molekulární biologii a zároveň arabistiku a islamistiku) https://magazin.aktualne.cz/kuriozity/zenam-dosla-trpelivost-s-muzskou-wikipedii-pisou-ji-muzi-o-m/r~bff86596e9c011e5807d0025900fea04/ (14. 3. 2016) V roce 2021 se objevil projekt WikiGap, jenž se snaží zvýšit nejen podíl hesel o ženách, ale i podíl editorek na wikipedii; ty v současnosti tvoří asi jen 9 %. https://www.idnes.cz/technet/internet/wikigap-wikipedia-internet-zeny-profil.A210309_174108_sw_internet_vse (12. 3. 2021); https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/na-wikipedii-je-vice-clanku-o-fotbale-nez-o-zenach-zmenit-se-pokousi-britska_2403112323_van (11. 3 2024) Archeoložka a kurátorka z Velké Británie Lucy Moore si předsevzala, že vytvoří článek o alespoň jedné významné ženě z každé země světa, a to včetně autonomních regionů, jako je Hongkong nebo Tibet, nebo z necelosvětově uznávaných států, jako je Tchaj-wan. Nedávná studie potvrdila, že je na Wikipedii méně životopisných příspěvků o ženách než článků o fotbale a fotbalistech. Rozsáhlé heslo v mnoha dalšími údaji zde https://en.wikipedia.org/wiki/Gender_bias_on_Wikipedia

197
Přehlíživost je patrná i v doporučovacích algoritmech YouTube, kde jsou coby tvůrci preferováni muži a vytváří se zavádějící představa, že jsou vynalézavější

Vyčerpávající a přesná analýza Ann Reardon, jež mluví i o preferování krátkých videí před delšími https://www.youtube.com/watch?v=OxGFEUefv6g

198
Až vám zase někdo bude tvrdit, že nezná žádné velké umělkyně, vědkyně a vynálezkyně z dávnější historie, tak jediným důvodem, proč je nezná, je to, že je prostě nezná

Pár dalších příkladů raději jen pod čarou, aby hlavní text nebyl přetížený: Frances Marion (1888–1973) byla jednou z nejplodnějších a nejúspěšnějších scenáristek v hollywoodské historii. Za pětadvacet let napsala přes 130 scénářů pro němé i zvukové filmy, získala dva Oscary a díky ní zazářily hvězdy jako Mary Pickford, Marion Davies, Rudolph Valentino či Greta Garbo. Mořská bioložka Rachel Carson (1907–1964) je možná nejdůležitější autorkou 20. století píšící o přírodě. Její kniha z roku 1962 Tiché jaro (jež před nedávnem vyšla poprvé v češtině) pomohla vzniku celého environmentálního hnutí v USA. Měla vliv na americkou politiku a společnost, neboť způsobila změnu národní pesticidové politiky a její aktivity vedly také ke zřízení Federální vládní agentury pro ochranu životního prostředí (USEPA). Americká vědkyně Helen Murray Free (1923–20 21) zachránila miliony diabetiků po celém světě, když v roce 1945 vymyslela test známý jako „dip and read“, tedy „namoč a čti“. Tento jednoduchý glukózový test z kapky krve umožnil lidem po celém světě hlídat si svou hladinu glukózy v krvi z pohodlí domova. Helen Free se v roce 1993 stala prezidentkou Americké chemické společnosti, v roce 2000 byla uvedena do síně slávy amerických vynálezců. Průkopnici neurologie Rita Levi-Montalcini (1909–2012) odhalila zákonitosti fungování nervového systému a přispěla k pochopení stařecké demence či některých nádorových onemocnění. Její otec jí přitom vůbec nechtěl dát studovat a ona měla laboratoř ve své ložnici. Biochemička židovského původu Gerty Cori (1920–1957) získala jako první žena na světě Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Pražská rodačka a absolventka medicíny na Univerzitě Karlově přišla na to, jakou funkci mají hormony z předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů. Chemička a držitelka Nobelovy ceny Dorothy Crowfoot Hodgkin (1910–1994) odhalila chemickou strukturu penicilinu, inzulinu a vitaminu B12. Kanaďanka Donna Strickland (1959) se v roce 2018 stala první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za fyziku po dlouhé, 55 let trvající nadvládě mužů v této kategorii. Pobuřující pak je, že ještě v březnu ji (mužský) správce Wikipedie odmítl do této internetové encyklopedie zapsat jakožto nedůležitou.

199
Ženy se také často podílejí na vývoji nových technologií a materiálů, které jsou zároveň výrazně ekologické

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/chytre-zeny-mateeo-mitrao-poulbot-dhulchaointigh-bastioli.A220221_111758_ona-vztahy_job (8. 3. 2022, Natálie Veselá) Dotyčné vynálezkyně nejsou samozřejmě osamělé, obvykle vedou velké výzkumné týmy. Zajímavé je, že velmi často jsou i podnikatelky, které na svých patentech vydělávají tak, že je samy uvádějí do komerční výroby a bývají dominantními majitelkami akcií.

200
Ve Velké Británii studovalo v roce 2016 polymery 86 % žen, tvořily 79% většinu na oboru psychologie, u veterinární medicíny 77 %, v antropologii 72 %, 69 % žen studovalo medicínskou technologii, oční lékařství 69 %, zemědělství 67 %, patologii 64 %, zoologii 63 %, farmakologii a toxikologii 61 %, dentální medicínu 59 %, biologii 58 %, genetiku 57 %, archeologii 56 %, klinickou medicínu 55 % a 54 % biochemii

https://www.theguardian.com/commentisfree/2016/may/31/women-science-industry-structure-sexist-courses-careers (31. 5. 2016)

202
Před deseti lety vysokoškolačky prakticky dohnaly muže; od té doby vedou a tvoří přes 60 % absolvenststva vysokých škol

Cituji článek: https://a2larm.cz/2022/01/scitani-lidu-ohlasuje-soumrak-patriarchatu/ (14. 1. 2022, Stanislav Biler), data byla čerpána odsud: https://www.czso.cz/csu/scitani2021/vysledky-prvni. Detailnější přehled ale ukazuje i jiná, poměrně znepokojivá čísla. Absolvovat vysokou školu lze totiž na různých stupních. V bakalářském stupni je nyní 60 % absolventek a 40 % absolventů (a číslo se už dvacet let téměř nemění), v magisterské dlouhém 67 % absolventek (před dvaceti lety to bylo 49 %), v magisterském krátkém (navazující na bakalářské) je nyní 58 % absolventek (a toto číslo jen mírně kolísá celou dobu) a potom doktorské programy – v nich nyní absolvovalo 44 % žen (což je nárůst ze 34 % před dvaceti lety). Tato čísla tedy zároveň ukazují, jak v onom nejvyšším stupni nastává u žen „odliv mozků“ a znovu se ukazuje, že dovolit si doktorské studium můžou spíše muži. Nepoměr je tak velký, že to nemůžeme přičítat vrozené nižší ženské inteligenci, ale převážně nevyhovujícím životním a společenským podmínkám, a jedná se o výzvu, jak talentované studentky u dalšího vzdělávání udržet. https://www.ukforum.cz/rubriky/academia/8373-co-prinesl-audit-rovnych-prilezitosti-na-uk – Na Univerzitě Karlově k tomu proběhl audit rovných příležitostí. Potvrdil obecně se vyskytující jev takzvaného ‚leaky pipeline‘ – děravého potrubí, kdy se ženy během kariéry ‚vytrácí‘. Univerzita tak přichází o mnoho potenciálu a talentu. V seniorních a vedoucích pozicích je nedostatek žen: muži reprezentují přes 70 % docentů, přes 85 % profesorů a více než 70 % akademických pracovníků ve vedoucích funkcích. Principy sestavování komisí a poradních orgánů, kdy muži často tvoří 70 až 90 %. Na Univerzitě Karlově jako celku je medián mzdy mužů 41 183 Kč, což je o zhruba 22 % více než u žen, jejichž platový medián je 33 746 Kč. Zajímavě vyšlo subjektivní vnímání nerovností: zatímco ženy vnímaly nerovnost zejména z důvodu rodičovství či pohlaví, muži na základě osobních sporů. Vznikl k tomu také tříletý plán rovných příležitostí.

202
Asi vás nepřekvapí, že si Radim Uzel opět vše vymyslel, protože v databázi prací na webu Gender Studies nefiguruje žádná (ani jedna jediná!) práce o Spejblovi a Hurvínkovi, o Krtečkovi či Krtečce, ani o sexuální orientaci jiných pohádkových postaviček

https://genderstudies.cz/gender-studies/diplomky.shtml

204
Např. Wolf, Blackledge atd.

Catherine Blackledge (Vagina: otvírání Pandořiny skříňky. 2005), Naomi Wolf (Vagina: nová perspektiva. 2014). Fascinující se, že tyto knihy lze vidět na některých záběrech v domě Radima Uzla, když mluvil v televizních reportážích. Těžko říct, zdali je vůbec četl, nebo si je jenom vystavoval na poličce.

07. Už si brousí nože na kastrování mužů. Nosí je pochvě!

07. Už si brousí nože na kastrování mužů. Nosí je pochvě!
208
Zřejmě nejkoncentrovanější útok na feminismus provedl Radim Uzel v knize Užitečné pohlaví (2012), v sedmistránkové kapitole nazvané Ženský boj

Dlužno opět dodat, že Radim Uzel se neustále opakuje. Velkou část „argumentů“ v Užitečném pohlaví prakticky slovo od slova opsal ze šestistránkového výlevu v knize Zákony ženské přitažlivosti (1995, s. 103-108). Tím se jen potvrzuje, že se myšlenkově desítky let vůbec nevyvíjel. Pokud píšu „opsal“, domnívám se, že Radim Uzel psal totéž víceméně po paměti, jelikož většinu věcí, které kdy publikoval, mezitím (bez velké nadsázky) tisíckrát říkal na různých vystoupeních a uměl je nazpaměť. Nemusel ani používat funkci Ctrl+C a Ctrl+V, už jenom proto, že kniha z roku 1995 vznikla jako série dopisů psaných na psacím stroji na papír, a nejspíš neexistovala v digitální podobě.

209
A kdo se vůči knize nakonec vymezil nejvíce? Francouzské Ministerstvo pro genderovou rovnost, které na ni podalo žalobu kvůli podněcování k nenávisti

http://www.h7o.cz/nenavist-prodava/ (Zdeněk Staszek, 11. 09. 2020)

213
„Diskuze o rovnosti žen a mužů se dá vést věcně, racionálně, bez emocí, bez aktivismu a sklonů k feminismu.“

https://www.respekt.cz/komentare/hlavne-bez-sklonu-k-feminismu (27. 4. 2022) Výraz „Bez sklonů k feminismu“ se stal natolik populární, že se dnes s tímto nápisem prodávají trička. Podobně jako Uzlův výrok „muži jsou zvířata“ přinesl trička s nápisy „Nejsem zvíře“. https://www.youngblock.cz/eshop/doplnky/bile-damske-triko-mam-sklony-k-feminismu-vysivane-v-cechach

215
Stála například za rodinným zákonem, který od roku 1950 zcela zrovnoprávňoval muže a ženu, což v mnoha zemích na Západě neplatilo ještě další dvě až tři dekády

https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/alena-wagnerova-antikomunismus-a-zenska-otazka-40274638 (18. 3. 2019), https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/muzi-znovu-ziskali-sva-stara-loviste-rika-spisovatelka-a-publicistka-alena-wagnerova-40047806 (11. 10. 2017). Citát z rozhovoru: „Návrat o dvacet let zpět“ – tak z hlediska emancipace popisujete svůj odchod do Německa v roce 1969. Díky masarykovsky laděné rodinné výchově, na ni naroubovanému modelu socialistické emancipace ženy a osobnostním dispozicím jsem se v Československu cítila coby svéprávný, s mužem rovnoprávný subjekt, tedy člověk s vlastním statusem. V Německu jsem se naopak setkala s tím, že jsem byla definována postavením svého manžela. Na jedné návštěvě mi chtěla hostitelka představit svých šest dcer a začala vypočítávat: Gerdin manžel je učitel, Magdin knihovník, Uršulin farář… Náš pan domácí se zase podivil, když jsem sama zaplatila účet za topení. Primární rolí a úkolem ženy byla tehdy v Německu práce v domácnosti a rodině. Tak to stálo i v rodinném zákoně platném až do roku 1977: „Žena je oprávněna být zaměstnaná, jestliže to není v rozporu s jejími povinnostmi v rodině a manželství.“ Zároveň ale byla žena povinna coby „rodinná pomocnice“ pomáhat manželovi třeba v obchodě. Ještě krátce předtím, než jsem do NSR přišla, měl muž právo bez ženina souhlasu vypovědět její pracovní místo.

218
Zahraničním představitelem „mužských studií“ je třeba letos 72letý americký sociolog Michael Kimmel, od nějž v Česku zatím nevyšla žádná kniha, pouze rozhovor v časopisu Respekt

https://www.respekt.cz/spolecnost/slusni-muzi-se-musi-postavit-tem-neslusnym (14. 11. 2017) Z Kimmelových knih uveďme: The Politics of Manhood (2009), The Gender of Desire: Essays on Male Sexuality (2012), Angry White Men: American Masculinity at the End of an Era (2017) a Guyland: The Perilous World Where Boys Became Men (2018). Oblíbenou disciplínou bývá znevěrohodnění autora, že byl sám nařčený ze sexuální obtěžování (nešlo o hrubé útoky) a z nevhodných poznámek vůči trans lidem. (https://web.archive.org/web/20190414104242/https://medium.com/@bmcoston/reclaiming-my-fear-i-will-no-longer-stay-silent-about-michael-kimmel-bde8602fee55) Kimmel však již odešel do důchodu, pedagogicky nepůsobí a jeho texty můžou být dál předmětem nezaujatého studia. Kdybych měl k dispozici někoho lepšího, kdo o daných tématech mluvil a psal, použil bych jej místo něj. Tuto poznámku uvádím jen pro pořádek, abych nebyl obviněný, že opomíjím něčí problematické stránky.

220
Neschopnost mnohých mužů snést debatu o jiných problémech než svých

Velmi typickým příkladem bývají každoroční reakce na Mezinárodní den žen 8. března. „Proč není mezinárodní den mužů?“, zní pořád dokola. Jenomže MDŽ je den, který je založen na faktickém stavu nerovného postavení žen a byl ustanoven kvůli reálným historickým událostem. Podnětem byl požár v textilní továrně v New Yorku v roce 1911, který přispěl k větší diskuzi o pracovních podmínkách žen. Pracovní podmínky žen a dětí se totiž řešily ještě méně než podmínky mužů, měly i ztížený přístup do odborů atd. Poté se za tento den vedla kampaň. Je to výsledek úsilí boje žen za rovnoprávnost. https://refresher.cz/31940-Dnes-oslavujeme-Mezinarodni-den-zen-Jeho-historie-vsak-napovida-ze-neslouzil-vzdy-jen-neznemu-pohlavi (8. 3. 2016. Michal Kovačík)

221
Z feminismu jako boje „pouze za ženy“ se postupně stává boj proti všem typům systematického znevýhodnění, proti tomu, aby se na některé lidi úplně zapomínalo

Dobrý přehled poskytuje třeba kniha Kimberlé Williams Crenshaw s názvem On Intersectionality: Essential Writings (The New Press, 2017). Autorka použila tento termín poprvé v roce 1989. Výrazně tyto postoje zastávají jedny z nejkomplexnějších feministických myslitelek Iris Marion Young či bell hooks (psaní malými písmeny je záměr „nesoustředit se na jméno, ale na text“).

222
Zvláštní asociaci můžeme slyšet v Trumpově uctívání velkých a tvrdých chlápků – „strong guys“, „big fellas“, „tough cookies“ – o nichž neustále mluví ve svých projevech

https://www.youtube.com/watch?v=hgoIajELUds&ab_channel=VICENews – Jeho projev má v tomto směru nádech až homosexuální adorace. Prakticky jde ale o vzývání jistého typu mužnosti, který je spojován s velikostí a silou Ameriky, a hlavně jejím zbrojním arzenálem. Ideálem Trumpa jsou USA jako „největší tvrďák, s nímž si nikdo nemá zahrávat“.

224
Jde to ruku v ruce – nejprve omezování interrupcí (svobody žen), omezování médií a nakonec omezování vzdělání, typicky právě rušení kateder gender studies

https://a2larm.cz/2020/06/navrat-do-stredoveku-poslanci-v-rumunsku-zakazali-vyuku-gender-studies/ (19. 6. 2020) Národní aliance studentských organizací v Rumunsku a Národní rada studentů sepsaly petici, kterou zatím podepsalo téměř 45 tisíc lidí. „Zákon vrací naše školství kamsi do středověku“, píše se v ní. Rumunsko v tomto následovalo Maďarsko, kde byl podobný diskriminační zákon schválen v roce 2018.

225
V Brně na Fakultě sociálních studií pak existuje jen bakalářský program, jenž lze studovat pouze dvouoborově, nikoli samostatně a celkově(!) ho studují nižší desítky lidí

https://is.muni.cz/obory/6087

225
Naopak ekonomické obory studuje o 60 % více než před dvaceti lety, inženýrství dvakrát tolik a medicínu třikrát tolik co dříve

(Čísla z EU jsou podobná, zde humanitní obory studuje kolem 14 % lidí. https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/w/ddn-20230703-1 - U občasně vyšších čísel kolem 20 % je nutné si uvědomit, že polovinu tvoří lidé studující cizí jazyky, čtvrtinu lidé studující umění a deset procent lidí studujících žurnalistiku, zbytek architekturu.

226
Nejzkorumpovanější sport, fotbal, zato dostává ročně asi půl miliardy korun, hokejisté čtvrt miliardy a basketbalisté, volejbalisté, tenisté, kanoisté, atletický a olympijský výbor získali bez nějakých drobných jednu miliardu korun

https://hlidacipes.org/statni-penize-pro-neziskovky-fotbaliste-i-s-496-miliony-skoncili-druzi-nejvic-dostal-cesnet/ (Robert Břešťan 24. května 2021) Jedničkou je zájmové neziskové sdružení právnických osob CESNET, u něhož stát za loňský rok zaznamenal rekordní sumu podpory v celkové výši 733,4 milionu korun. Stamilionové dotace jdou rovněž do biskupství a arcibiskupství či horské služby. Jedinou typickou, bohatě dotovanou neziskovku, jež je součástí občanské společnosti, představuje Člověk v tísni (cca 190 milionů korun). Ten ovšem poskytuje především humanitární pomoc v zahraničí, nebo se snaží zmírnit dopady imigrace do Česka. Neexistuje žádná neziskovka zabývající se genderovými tématy, která by čerpala byť jen desítky milionů korun ze státního rozpočtu. Obvykle dostávají statisíce nebo nižší miliony korun a dělají práci, kterou stát nedělá, neumí dělat a kdyby ji dělal, stály by tyto služby mnohem více. Ani všechny tyto neziskovky přitom ve svém úhrnu nedosáhnou na to, co libovolný sportovní svaz nebo zájmové skupiny typu rybářů a myslivců. O stavu financování po roce 2000 vypovídá i tato 90stránková bakalářská práce: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/18628/130008625.pdf?sequence=1

228
Kvůli zprávě, že jedna lékařka, Sonnet Ehlers v JAR, vyvinula „zubatý kondom proti znásilnění“ zvaný Rape-aXe

Cca čtyřminutová videoreportáž k tomu zde: https://www.youtube.com/watch?v=6Ny2WtwuO3w (The Anti-Rape Device That Bites Back)

228
Uvnitř měl rozeklané řady zahnutých latexových háčků, které se zachytí na penisu muže, pokud do ženy násilím vnikne

Design produktu lehce připomíná německo-švýcarskou bláznivou hororovou komedii Killer Condom z roku 1996 o homosexuálním detektivovi, jenž vyšetřuje sérii amputovaných mužských přirození v jednom pochybném motelu. I zde mají démonicky oživlé prezervativy ostré zuby.

232
Neexistují ani žádné informace o tom, že by Lorena Bobbitt knihu, o níž mluví Uzel, napsala a titul není dohledatelný na Amazon.com, Goodreads.com ani přes jiné služby

Dohledatelná je pouze neautorizovaná biografie z pera jiného autora, Christophera Marka Kudely, s názvem Forever Scared (Navždy vyděšen), jež byla ale vydána až v roce 2014 (a Uzel si ji v 90. letech nemohl splést) a je vyprávěna z perspektivy Johna W. Bobbitta, byť ho autor celkově odsuzuje. O případu vznikl i čtyřdílný dokument Lorena v roce 2019 na službě Prime Video, který pracuje s archivními zpravodajskými materiály a dále existuje dokument televize ABC s názvem The Bobbitts: Love Hurts (2019).

232
Nebere v potaz, že jako imigrantka z Ekvádoru, která neměla americké občanství, a coby katolička věřila v manželství, z nějž se nedá odejít, byla ve svém chování silně omezena a její akt násilí byl projevem absolutního zoufalství

Lorena Bobbitt nakonec byla u soudu osvobozena. John Wayne Bobbitt nemohl být následně souzen za znásilnění v manželství, protože to tehdejší legislativa neumožňovala – pouze v případech, že by manželé žili odděleně a manžel by přijel manželku znásilnit do jiného domu než vlastního, případně, že by stopy násilí na ženě byly zcela čerstvé a důkladně zdokumentované. Souzen byl pouze za napadení; svědectví dalších lidí, již potvrdili jeho násilnictví, nebyla brána v potaz, a vzhledem k tomu, že Lorena Bobbitt na Johna Waynea Bobbitta útočila také, nebyl dotyčný odsouzen.

233
Přitom ani s oním oslavováním to není tak jednoduchá pravda, jak dokazuje dobový sloupek v LA Times z prosince 1993, kde jinak feministicky naladěná publicistka Robin Abcarian píše doslova a do písmene už v titulku: Nedělejme z Loreny Bobbitt dítě z feministického plakátu

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1993-12-05-vw-64250-story.html

233
A je v tom je zcela zajedno s drtivou většinou antifeministů

Přestože to v textu zaznívá v předmluvě i dále opakovaně, považuji za důležité zdůraznit, že populaci nedělím na feministickou a antifeministickou. Víme pouze, že počty lidí hlásících se k feminismu vzrůstají, počty lidí striktně odmítajících feminismus klesají. Velká část lidí je nevyhraněných a mnozí se stydí přihlásit se k feminismu nebo se feministickými myšlenkami zabývat hlouběji proto, že feminismus má špatnou pověst primárně kvůli antifeministickému aktivismu. Z mé zkušenosti většina lidí souhlasí s většinou feministických tezí a hodnot a není to dáno uzavřeností myšlenkové bubliny, v níž bych se pohyboval. Vycházím i ze sledování diskusí zcela mimo svou bublinu i sledování anonymních anket v médiích, jež nejsou ostře názorově vyhraněná, či výzkumů nezávislých institucí (viz kapitoly v druhém oddíle knihy). Nejčastějším druhem reakce bývá: „Souhlasím s tím, co feminismus říká, ale nesouhlasím s tím, jak to říká“. Proto se tato kniha pokouší mluvit co nejpřijatelnějším jazykem, i když se nemůže vzdát základně kritického tónu.

08. Genderem neotěhotníš a penisem večeři neuvaříš

08. Genderem neotěhotníš a penisem večeři neuvaříš
237
„Žena se ženou nerodí, ale stává“

Druhé pohlaví. (franc. orig. 1949, český, výrazně zkrácený překlad Jana Patočky 1966)

237
„Člověk nejprve existuje, setkává se, narůstá ve světě – a poté se definuje sám.“

Jean-Paul Sartre: Existencialismus je humanismus. (orig. 1946, česky 2004, nakl. Vyšehrad)

239
Jedná se o jeden z nejlepších stěrů v dějinách televizního vysílání a vychází z argumentačního faulu „sloučení společnou vlastností“, kdy Zappa odhalil nesmyslnost původního pseudoargumentu

Donna L. Halper (2009). Icons of Talk: The Media Mouths that changed America. Greenwood Press. s. 187.

239
Staré zlaté časy, tehdy se ještě muži uměli oblékat!

Komentář volně přejímám od politologa Andreje Ruščáka; má i dovětek: „Důvod, proč se pánské sukně udržely mimo Západ (zejména v Indii), je daný právě tím, že tyto země neměly etapu, kdy by udělaly z celé společnosti homogenizovanou masu ve jménu pokroku, který měl odvrhnout vše, co nebylo čistě funkcionální. Později modernita přispěla k větší svobodě a diverzitě, na počátku ale taková nebyla.“

240
Dokonce se vytvářejí mýty, že třeba „feministky nenosí růžovou“, protože je to údajně uráží, což je tak donebevolající nesmysl, že dal vzniknout názvu celé knihy s růžovým obalem

Feministky nenosí růžovou a jiné lži. (Editorka Scarlet Curtis), Albatros 2019.

241
Index Evropského institutu pro genderovou rovnost (EIGE) 2021

https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/index-ukazal-genderovou-propast-cesky-chybi-u-reseni-zasadni/r~6a41ad643df411eb9c800cc47ab5f122/ (Adéla Otčenášková, 22. 12. 2020), https://eige.europa.eu/gender-equality-index/2021/CZ Česko získalo o půl bodu víc než v roce 2020 a o jeden bod víc než v roce 2019, což je tempo růstu, jímž evropský průměr nedoženeme nikdy, protože ten se posouvá mnohem rychleji. Ohrožení chudobou v Česku u žen meziročně vzrostlo – u seniorek je nyní na pokraji hmotné nouze 22 % oproti 9 % seniorů.

242
Sám Radim Uzel přitom řešil, jestli by muži mohli kojit, a dospěl k tomu, že to je fyziologicky možné

Kapitola Budou kojit muži? v knize Užitečné pohlaví (s. 79–91)

243
Už jenom to by mohlo něco napovědět o zvláštním paradoxu, že lidé, kteří rozumějí gender studies, nakonec genderují (nálepkují) výrazně méně než ti, kteří jim nerozumějí

Mimořádně absurdním příkladem nesmyslného genderování je tento pseudofilosofující blog o tom, že by ženy neměly nosit hodinky, jelikož jim to bere ženskost. „Zatímco časem ženy je kairos, čas vhodný k tomu něco udělat, časem muže je chronos. Čas přesně určený. A tak máme odpověď na to, proč jsou hodinky atributem muže. Muže, mužského způsobu bytí, mužského stylu. Muž vynalézá hodinky, aby se vytrhl z cyklického času. Aby se vytrhl z těla Matky.“ https://www.synestesis.com/post/proc-hodinky-kradou-zenam-zenstvi. Podobně, ale až strašidelně legrační je tento příspěvek fanatického katolíka o tom, proč ženy musí nosit sukně. http://www.stjoseph.cz/zeny-nepatri-do-kalhot/

244
„Pohlaví zůstává skryto, ale pomocí genderu vyjadřujeme, zda se cítíme být mužem či ženou“

Lucie Jarkovská, Prohlédněme genderové stereotypy. In Valdrová, Jana. ABC feminismu. Brno: Nesehnutí, 2004.

244
Biologie tvoří jenom malou část toho, jací jsme, v každodenní praxi převládají spíš společenské konvence v tom, co děláme, říkáme a myslíme si

Tato věta ani celá kniha nepopírá vliv genů. (Viz ještě kapitola 15.) Pouze tvrdí, že „koncové stavy, jak se chováme“, nejde vysvětlit biologií, ale že naše jednání je na vědomé i nevědomé úrovni regulováno různými institucemi a společenskými konvencemi. Svůj genový základ výchovou a prostředím úplně nezměníme. Ale výrazně ovlivňujeme, co je společensky preferované. Banální příklad – lidé, kteří mají predispozice k alkoholismu, se mohou na základě regulací hůře dostávat k alkoholu a můžou si kolem sebe vytvářet prostředí a pěstovat návyky, které je uchrání alkoholu propadnout.

245
Polské ženy mluví výrazně afektovaněji než Češky, aby si jich machističtější polští muži všimli, protože, kdyby mluvily „ploše česky“, nevnímali by je a domnívali by se, že si ženy mluví samy pro sebe

Poláci a Polky se nejvíce chápou jako totálně maskulinní a totálně femininní; většina západních národů to ale tak nemá – https://yougov.co.uk/society/articles/45096-young-westerners-less-likely-see-themselves-totall (30. 1. 2023)

245
Když sociolog Erving Goffman mluvil o tom, že „všichni hrajeme divadlo“, jak zní i název jeho nejslavnější knihy z 50. let

The Presentation of Self in Everyday Life, 1956/1959 (česky Všichni hrajeme divadlo, 1999 a 2018)

246
Starání se o dům a domácnost se tak podle Goffmana stává věcí, kterou podle společnosti „nemá dělat“ muž

http://uregina.ca/~gingrich/319f1506.htm - Sociology 319 – Contemporary Social Theories, 15. 2. 2006, Goffman’s approach to symbolic interactionism (Adams and Sydie, pp. 167-179).

246
Současný sociolog Michael Kimmel k tomu říká podobně: „Spíše než vlastnost jednotlivce je gender produkt interakce s ostatními.“

Michael S. Kimmel: The Gendered Society (2000, s. 106)

247
Butler chápe gender jako „konstruovaný prostřednictvím performativních vyjádření“

Základními prameny jsou esej Performative Acts and Gender Constitution (1988) a knihy Gender Trouble (1990) a Bodies That Matter (1993), jež v češtině vyšla jako Závažná těla: O materialitě a diskurzivních mezích „pohlaví“ (Karolinum, 2016).

248
Neděje se to jenom u svatby a změny stavu ze „svobodná“ na „vdaná“, ale v desítkách až stovkách situací a každodenních praktik

Zůstaňme chvíli u svatby. Zatímco muži je na závěr obřadu stisknuta ruka, žena dostává polibek (social kiss), což demonstruje diferenci mezi nimi a příslušnost k určitému genderu. Příslušnost k danému genderu a hierarchie mezi nimi je demonstrována například při svatebním obřadu probíhajícím v tradiční křesťanské euroamerické kultuře. Muž přichází k oddávajícímu první a jako první je také tázán, zda chce vstoupit do manželství. Žena v obou těchto případech figuruje jako druhá. U většiny případů navíc žena přijímá jméno svého manžela. Pokud bychom se pokusili tyto role náhle obrátit, nastane sociální chaos. Přitom není příliš jasné, proč mají muži v dnešní společnosti tento druh přednosti.

248
Gender jako konstrukt vymezuje ve společnosti určité transakce přiměřené pouze pro jedno pohlaví

Rozdíl mezi Goffmanem a Butler je zhruba následující: u Goffmana je performance hraním, jež se blíží předstírání. Je velice uvědomovanou, dalo by se říci až manipulativní činností ze strany hráče. Naopak perspektiva Judith Butler pojetí člověka jako sebe-vědomého aktéra vylučuje. Většinu toho, co děláme, děláme neuvědoměle, zautomatizovaně. Právě proto je tak nepříjemné o tom mluvit a přemýšlet, právě proto se nám to zdá divné a „nepřirozené“.

248
Nejde o to, že by tyto rozdíly vycházely pouze z anatomie, ale jsou námi dotvářeny

Feministická autorka Donna Haraway známá svým esejem A Cyborg Manifesto (jenž vyšel již v roce 1985) k tomu namítá, že úplné oddělování pohlaví a genderu nefunguje a nelze z těl dělat pouhé „prázdné stránky“, do nichž lze vepsat cokoliv v duchu „biologie vám dává jisté tělo, ale společnost určuje podmínky, jak v něm žijete“.  Tělo je podle Haraway důležité a ona si, coby představitelka kyberfeminismu uvědomuje, že právě tělesnými modifikacemi a propojováním organického těla s technologiemi se bude ubírat další cesta evoluce. Navazuje na ni celá linie xenofeministek, mluvících o radikálně odlišném pojetí identity již v poměrně blízké budoucnosti. Viz kniha Xenofeministická čítanka (Display, 2022).

248
K válečnicím se navíc připočítávají ženy, jež vystupovaly jako mužští špioni, piráti či mniši, nebo zápolily v judu či běhaly maratony spolu s muži (a dokonce i vyhrávaly)

https://www.bustle.com/articles/112732-11-badass-women-in-history-who-pretended-to-be-men-because-gender-equality-back-then-was (25. 9. 2015), https://www.ranker.com/list/women-disguised-as-men-in-history/ či https://blogs.loc.gov/headlinesandheroes/2021/03/women-who-dressed-as-men-and-made-history/ (30. 3. 2021)

250
Její identita byla odhalena až po smrti, ale i tehdy byla popisovaná jako „zvláštní malý muž“ a mnoho lidí nedovedlo uvěřit, že je desítky let oklamávala

https://www.sciencehistory.org/distillations/how-history-keeps-ignoring-james-barry - Přetrvávají spory, zda Margaret Anne Bulkley byla žena, nebo intersexuální či transgender osoba. Každopádně za ženu byla označena u porodu a v životě se prosadil/a jako muž. Možná se někdy dočkáme i filmového zpracování: https://deadline.com/2016/12/rachel-weisz-secret-life-of-dr-james-miranda-barry-maven-pictures-1201868743/

250
I slovo „girl“ v angličtině až do 14. století označovalo dítě bez ohledu na pohlaví, tedy dívku i chlapce

https://www.etymonline.com/word/girl (Anonymní objevitel této zajímavosti má u mě pivo nebo kávu.)

250
Zvláště misogynsky naladěný (tehdy 73letý) spisovatel Ludvík Vaculík

Vaculíkův prapodivný vztah k ženám popsala nedávno jeho dcera Cecílie Jílková: „Především jsem se ho ohromně bála, ale současně jsem na něm velmi lpěla a ničilo mě, že s námi byl tak málo. Tehdy jsem ještě nevěděla, že má dvě rodiny. Když jsem se dozvěděla pravdu, byla jsem v šoku několik let (…) Další problém byl, že jsem žena a on byl muž. Ženy pro něho byly fascinující artefakty, ale jen málokdy respektoval jejich názory.“ https://magazin.aktualne.cz/cecilie-jilkova-o-knize-otec-buh-a-matka-laska/r~8f1eded425f911ec9106ac1f6b220ee8/ (13. 10. 2021)

251
Jenže z prohlášení typu ‚jel jsem v kupé se třemi ukřičenými dospívajícími osobami a ani jsem si nemohl číst knížku‘ by asi článek pro noviny nevznikl.“

https://www.feminismus.cz/cz/clanky/nezeny-ludvik-vaculik (14. 2. 2001) Citace krácena se svolením autorky.

252
Money každopádně není žádným oslavovaným hrdinou gender studies

Klíčovou roli v definování pak sehrál americký psychoanalyticky orientovaný profesor psychiatrie Robert Jessie Stoller v roce 1968 v knize Sex and Gender: On the Development of Masculinity and Femininity. Jeho pojetí vytváření genderu-pohlavní identity muže a ženy je komplexní a má tři složky: 1) biologické a hormonální (endokrinologické) vlivy, 2) přiřazení pohlaví při narození a 3) ekologické a psychologické vlivy s účinky podobnými imprintingu (vtiskování, vtištění, vpečetění), což je specifický proces učení vázaný na časově omezené období v určité fázi ontogenetického vývoje vedoucí k dlouhodobým a případně trvalým formám chování a prožívání. (Toto chápání zůstává i v současných gender studies v zásadě dodnes stejné, jen se stále více zkoumá ona třetí rovina.)

254
V latině jde prvotně téměř o synonyma, kdy penis popisuje mužský pohlavní úd v jakémkoli stavu, zatímco falus popisuje úd především v erekci

https://www.etymonline.com/search?q=penis

254
Erekce byla dokonce dávána do souvislosti se svalovou ochablostí

Vzdáleně se v tom projevuje starost o účelnost vynaloženého testosteronu. Ten, kdo příliš často souloží či masturbuje, nemusí mít dostatek tohoto anabolického hormonu k atletickému výkonu a růstu svalů. Jedná se ale spíš o mýtus šířený různými sportovními trenéry. Zákaz sexu před sportovním výkonem dává smysl jen částečně, aby byli sportovci a sportovkyně soustředěnější, případně agresivnější. Pro mnoho z nich je ale naopak uvolnění se při sexu ideálním způsobem, jak se psychicky vyladit na výkon. Endorfiny mohou být z tohoto hlediska důležitější než pohlavní hormony. https://www.sciencealert.com/scientists-just-debunked-the-no-sex-before-sports-myth (12. 10. 2016)

256
Je pouze v našich hlavách, že si z nějakých 80 % představujeme převážně muže

Caroline Criado Perez, Invisible Women: Data Bias in a World Designed for Men, 2019, s. 9.

257
Právě tady se ukáže, že pod falickou symbolickou ochranou není ukrytý zdravý penis a silný muž, ale jen zoufale trapný chlápek za zenitem

Velmi typické je to ve více filmech Davida Lynche – u postavy Franka v Modrém sametu, barona Harkonena v Duně, Dicka Laurenta (jak příznačné jméno!) v Lost Highway nebo u hlavního hrdiny v Příběhu Alvina Straighta. V roce 2006 jsem tuto (nepůvodní) tezi rozvíjel v knize David Lynch: Temné stránky duše (nakl. Jota) na základě snímku Perverzní průvodce filmem (2006), v němž vystupuje filosof a psychoanalytik Slavoj Žižek.

257
„Matrix“ klamající smysly a rozum lží těch, co vládnou, že se ovládaní mají dobře

Toto pojetí ideologie volně přebírám od italského politického myslitele Antonia Gramsciho (1891-1937), jenž byl dlouhodobě vězněn Mussoliniho fašistickým režimem. Při soudním procesu se státní žalobce nechal slyšet: „Na dvacet let musíme zastavit tento mozek“. Tak moc se jeho pronikavých myšlenek báli.

259
Jak alespoň rozhodnout, jestli je „mužnější“ indiánská čelenka z ptačích per, vikingská helma s rohy

Vycházím tu spíš ze zavedených popkulturních obrazů než z historické reality. „Vikingské helmy s rohy zůstávají romantickou smyšlenou vizí devatenáctého století, u jejíhož zrodu byl švédský malíř Gustav Malmström a kostýmní návrhář Carl Emil Doepler, který takové helmy nadělil vikingským postavám opery Prsten Nibelungův Richarda Wagnera.“ Nicméně stále zůstává pravdou, že helmy s rohy byly primárně odznakem moci. Nebyly typickou výbavou válečníků a neměly žádný praktický účel být zbraní.
https://www.idnes.cz/xman/styl/doba-bronzova-vikingove-prilby-rohy-stredomori-obchod-sardinie.A220117_180833_xman-styl_fro (11. 2. 2022)

260
Jsou to muži všeho věku neschopní unést svůj ústup z vedoucích pozic či ohniska pozornosti, ony zástupy zakomplexovaných zoufalců, kteří se bojí žen a nenávidí je

Zevrubně o nich pojednává kniha Laury Bates Men Who Hate Women: From Incels to Pickup Artists: The Truth about Extreme Misogyny and How it Affects Us All (Undercover Look at the Everyday Danger of Radicalized Toxic Masculinity), 2021, 411 stran.